Kniha:
Anatomie jednoho okamžiku
Autor:
Javier Cercas
Kniha teď bohužel není dostupná.
»hlídat dostupnost
Kdy zboží dostanu
TIŠTĚNÁ
ELEKTRONICKÁ
| Nakladatelství: | » PROSTOR |
| Médium / forma: | Tištěná kniha |
| Rok vydání: | 2018 |
| Počet stran: | 461 |
| Úprava: | 20 cm |
| Vydání: | V českém jazyce vydání první |
| Spolupracovali: | přeložila Adriana Krásová |
| Skupina třídění: | Španělská próza |
| Jazyk: | česky |
| Vazba: | kniha, brožovaná vazba |
| Datum vydání: | 23.11.2018 |
| ISBN: | 9788072604005 |
| EAN: | 9788072604005 |
Fatální události nedávné španělské historie, které mohly přinést zemi dramatický zvrat, rozvíjí skvělý vypravěč sugestivním způsobem. Před třiceti lety držel podplukovník Anonio Tejero se svými spojenci z armády jako rukojmí poslance španělské sněmovny. Organizovaní pučisté v zemi operovali už od dob demokratizace a jejich cílem bylo nahradit dosluhující vládu „vládou národní jednoty“ vedenou v „řízené demokracii“ představitelem armády. I když se jednalo o „jen“ osmnáct vypjatých hodin, Cercas vystihl v tomto okamžiku symbol španělských dějin a přechod země od diktatury k demokracii. Román tak má nejen hodnotu jako beletristické výjimečné dílo, ale díky jeho pevnému základu na informacích ze soudních síní, osobních rozhovorů a jiných záznamů, také jako zásadní historické svědectví španělských moderních dějin.
Javier Cercas ve svém románu neobyčejně poutavým způsobem zachytil osmnáct hodin trvající puč, který začal 23. února 1981 v 18.23 hodin ve španělském parlamentu v Madridu. Do sálu vtrhla skupina ozbrojených gardistů a po chvíli nařídila vyděšeným poslancům a členům vlády, aby si lehli na zem.
Tímto aktem začal pokus o puč, jehož prvotním cílem bylo odstranit dosluhující neschopnou vládu Adolfa Suáreze a nahradit ji "vládou národní jednoty", kterou by v duchu "řízené demokracie" vedl představitel armády. Všichni přítomní politici, novináři a zaměstnanci parlamentu uposlechli rozkazy pučistů a lehli si na zem, až na tři muže: dosluhujícího předsedu vlády Adolfa Suáreze, jeho ministra obrany Gutiérreze Mellada a vůdce španělských komunistů Santiaga Carrilla.
Do této jediné chvíle jako by se zkoncentrovaly všechny okamžiky následujících hodin, dnů a měsíců, ale do jisté míry tento okamžik symbolizuje celé španělské dějiny 20. století a přechod od diktatury k demokracii.
Anatomie jednoho okamžiku popisuje okolnosti puče věrně, vychází z desítek hodin televizních záběrů z parlamentu, ze záznamů soudních jednání s pučisty a z osobních rozhovorů autora s aktéry událostí. Kniha si po svém vydání vysloužila respekt nejen u široké čtenářské veřejnosti, které nabízí náhled na fungování Španělska v posledním století, ale díky jejím faktografickým a politologickým kvalitám ji oceňují také historikové a politologové.
Dne 23. února 1981 v 18.23 hodin vtrhla do španělského parlamentu v Madridu skupina ozbrojených gardistů a po chvíli nařídila vyděšeným poslancům a členům vlády, aby si lehli na zem za své poslanecké lavice. Začal tím pokus o puč, jehož prvotním cílem bylo odstranit dosluhující neschopnou vládu Adolfa Suáreze a nahradit ji jakousi vládou národní jednoty, kterou by v duchu „řízené demokracie“ vedl představitel armády. Část pučistů ovšem chtěla rovnou smést stále ještě křehkou demokracii (diktátor Franko zemřel v roce 1975, první svobodné volby proběhly ve Španělsku v roce 1977) a vrátit zemi k nějaké formě frankismu. V parlamentu zrovna probíhalo hlasování o důvěře nové vládě – Adolfo Suárez totiž své kritiky předešel a nedávno sám podal demisi, což ovšem pučisty od jejich akce neodradilo. Všichni přítomní politici, novináři a zaměstnanci parlamentu uposlechli rozkazy pučistů a lehli si na zem, až na tři: dosluhujícího předsedu vlády Adolfa Suáreze, jeho ministra obrany Gutiérreze Mellada a vůdce španělských komunistů Santiaga Carrilla. Do tohoto okamžiku jako by se koncentrovaly všechny okamžiky následujících hodin, dnů a měsíců, ale do jisté míry jako by tato chvíle symbolizovala celé španělské dějiny 20. století a přechod od diktatury k demokracii. Okamžik, který v sobě obsahuje všechny ostatní okamžiky, jak o něm psal Jorge Luis Borges, kterého Cercas také zmiňuje.
Javier Cercas analyzuje tento okamžik, kdy se na chvíli zastavil čas, jako gesto osobní odvahy tří politiků (pučisté měli pistole a samopaly a v jednu chvíli stříleli do vzduchu). Ale také jako gesto tragické, gesto stvrzující politickou kariéru, která se nezadržitelně blíží svému konci, gesto „posmrtné“, jež má dodat smysl předchozímu jednání svých protagonistů a zpětně jej legitimizovat.
O svém díle Anatomie jednoho okamžiku mluví autor jako o románu, spíše jde ale o literární kroniku, nebo přesněji o strhující převyprávění konkrétních historických událostí romanopiscem.
