načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Analýza 17. listopadu 1989 - Miroslav Dolejší

Analýza 17. listopadu 1989
-6%
sleva

Kniha: Analýza 17. listopadu 1989
Autor:

Kniha vydaná v 25. výročí Sametové revoluce popisuje tuto významnou událost v dějinách našeho národa a tehdejší význačné osobnosti z poněkud jiného úhlu, než jsme normálně zvyklí.
Titul je skladem >5ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
Vaše cena s DPH:  250 Kč 235
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Guidemedia etc
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 192
Rozměr: 205x135
Úprava: 191 stran
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Umístění v žebříčku: 276. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
EAN: 9788088021018
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kontroverzní text pochází z pera člověka, který byl nadvakrát (v 50. a 70. letech) dlouhé roky vězněn a po propuštění stále stíhán a perzekuován. Po převratu byl očištěn a stal se členem Konfederace politických vězňů.
V knize tvrdí například, že revoluce v roce 1989 byla předem domluvené předání moci, a že lidé, kteří se k ní dostali, byli ze stejného prostředí jako ti, jež ji opustili - mocní komunisté, svobodní zdenáři a židé. Poukazuje na odvrácenou tvář Charty 77, o které se údajně úmyslně mlčí, ale o níž měla StB nezvratné důkazy.
Kniha je sestavena ze vzpomínek autorových přátel a rozhovorů z porevoluční doby a závěrem je uvedena úvaha na téma budoucnosti.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Analýza 17. listopadu 1989" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ANALÝZA

17. LISTOPADU 1989

Miroslav Dolejší

a kolektiv



Předkládané dílo je prvním veřejným vydáním sori

ginálem porovnaného a opraveného textu Analýzy

17. listopadu 1989. Vydavateli byl poskytnut původní

strojopis vlastnoručně sepsaný a signovaný Miroslavem

Dolejším, jakož i ostatní, prakticky zapomenuté, ale

stále aktuální brisantní materiály tohoto autora.

Stěžejní podklady poskytl PhDr. Jozef Luky, kterému

na tomto místě budiž vyjádřen nejsrdečnější dík za

vynikající spolupráci s celým redakčním týmem.


Miroslav Dolejší a kolektiv

Analýza 17. listopadu 1989

EDICE RETRO, svazek 5.

Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2014 jako

svou 12. publikaci.

Všechna práva na reprodukci knihy nebo jakékoli její části

jsou vyhrazena.

Copyright © guidemedia etc s.r.o. 2014

Odpovědný redaktor a jazyková korektura Erik Sedláček

Redakční spolupráce Pavel Kamas

Grafická úprava a sazba Lukáš Novák

guidemedia etc s.r.o.

www.guidemedia.cz

ISBN 978-80-88021-01-8


PŘEDMLUVA EDITORA 7

PŘEDMLUVA K ANALÝZE 17. LISTOPADU 1989 13

ANALÝZA 17. LISTOPADU 1989 31

I. Situace 31

II. Sjednocení evropy 54

III. Limity možností 90

TOMÁŠ PECINA O ANALÝZE 99

MIROSLAVA DOLEJŠÍHO ZNÁM 103

I. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 111

II. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 125

III. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 131

OPILEC VÁCLAV HAVEL 153

ALKOHOLIK VÁCLAV HAVEL BYL NA CHLAPEČKY 169

ÚPIS PRO BUDOUCNOST 179

o b s a h



- 31 -

ANALÝZA 17. LISTOPADU 1989

Konfederace politických vězňů Československa

11 000 Praha 1, Žitná 47

/Pouze pro vnitřní potřebu/

Následující text shrnuje stručně výsledky analýzy

politické situace Československa. Byl vypracován

jako podklad k formulaci stanoviska KPVČ prokonferenci hlavního výboru KPVČ s vedením poboček vPraze, dne 15. září 1990.

I. Situace

Základní mystifikací je tvrzení, že 17. 11. 1989

došlo v Československu ke spontánní revoluciobyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat

byl připravován přibližně od června 1988, přičemž

situace k němu byly vypracovány už od prověrek

v KSČ 1969-70 a založením Charty 77. Tento závěr

dokládají tato fakta:

1) K převratům došlo ve všech komunistických

státech Evropy synchronizovaně v průběhusedmi měsíců. Z hlediska sociologického apsychologického je vyloučeno, aby tyto převraty

byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným

Miroslav DolejšíV Praze 11. 8. 1990


- 32 -

obyvatelstvem, proti téměř neomezené moci

komunistických vlád těchto zemí, zajišťovaných vojensky a bezpečnostně druhou největší

mocností světa – SSSR. 2) Výsledkem všech těchto převratů jeponechání moci v rukou komunistických stran – více

nebo méně skrytě (přejmenování stran,taktické úpravy programů, atd.). 3) Disidentská hnutí ve všech těchto státech,

jejichž členové převzali úlohu dekorace

v podílu na moci, byla založena a řízenakomunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých

stran, byli pak formálně pronásledováni či

krátce vězněni, což bylo taktické zaměření

k jejich osobní popularizaci, prováděnépřevážně západním rozhlasem a tiskem. 4) Politickým těžištěm účelů těchto převratů je

realizace nové koncepce uspořádání mocenských

poměrů v Evropě, jejímž počátkem jesjednocení Evropy, počínající sjednocováním Německa.

Politické převraty v komunistických státech

Evropy byly směrovány k podpoře tohotosjednocování Německa a byly s ním synchronizovány. 5) Forma a průběh politických převratů v Evropě

byly pravděpodobně předmětem dohody Reagan-Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 přiReaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby sevýrazně projevovaly organizace příprav na převraty

ve všech komunistických státech Evropy(formování disidentských skupin v Bulharsku,

Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická

příprava ze Západu, zintenzivnění protestních

akcí proti vládám atd.). 6) Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání

o využití komunistických oligarchií k udržení

- 33 -

pořádku a k zachování vlivu komunistického

mezinárodního hnutí v mocenských strukturách

po převratech. K tomu účelu vznikla kooperace

mezi KGB a CIA, jejichž společné komisepřevraty řídily a schvalovaly personální sestavy

nových vlád.

7) Prohlášení všech popřevratových vlád onárodním porozumění nebylo aktem humanity, nýbrž

politickým převratem vyvolanou potřebourehabilitace komunistů k jejich účasti na moci.

Bylo diktováno dohodami SSSR -USA (KGB -CIA).

Za tím účelem už 12 let před tím bylapoliticky iniciována koncepce lidských práv aprosazen její význam, o nějž se pak dohody velmocí

spolehlivě opíraly. Účast disidentů v tzv.

hnutí za lidská práva pak ospravedlňovala

jejich smířlivost ke komunistům a kooperaci

na moci, která je ve skutečnostinesrovnatelně větší, než je viditelně patrné.

8) Politický převrat v Československu anipolitika vlády Václava Havla nejsou v žádnémpříadě autonomní záležitostí Československa,

nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR -USA

pro Evropu. Každý jiný předpoklad pro analýzu

a výklad této politiky byl neúspěšný. 1. Charta 77 Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1. 1. 1977 bylo 136

1

bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají

1 Ve všech oficiálně vydaných verzích Analýzy je uvedeno

číslo 156, nicméně ve strojopisné verzi z 11. 8. 1990 stojí

136. Lze tedy mít zato, že při převodu či přepisu textu zoriginálu došlo k záměně čísel 3 a 5 a tato chyba se táhla všemi

pozdějšími verzemi. V běžně dostupných verzích jsem našel

i řadu dalších chyb, v tomto vydání opravených a uvedených do

souladu s Dolejšího originálem; pozn. editora.


- 34 -

jména osob výrazně zkompromitovaných přímou nebo

nepřímou účastí na teroru komunistů v padesátých

letech, jako kupříkladu: František Kriegl, Ladislav Lis, Ludmila Jankovcová, GertrudaSekaninová-Čakrtová, Jiří Hájek, Miloš Hájek, OldřichHromádko, Karel Šiktanc, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout,

Jarmila Taussigová, Jaroslav Šabata, Luděk Pachman

atd.

Ze zpravodajské analytiky prověrek v KSČ v letech 1969-1970 vyplývá, že přibližně 800 funkcionářů KSČ bylo formou vyloučení z KSČ převedeno do tzv. zálohy, tj. pro použití v takových situacích, jaká vznikla po založení Charty 77, po 17. 11. 1989 a pro další situace, které jsou projektovány jako varianty.

Z téže zpravodajské analytiky vyplývá, žepřibližně 1 120 komunistů emigrovalo do zahraničí s posláním působit v politické opozici a sezpravodajským určením. Do této doby bylo aktivizováno pouze asi 260 těchto osob, ostatní zůstávají stále v záloze. Část těchto osob je možné identifikovat podle privilegií, kterých se jim dostávalo od vlád hostitelských zemí ihned po jejich příchodu do emigrace: politický asyl dostávaly okamžitě a bez průtahů, ihned poté si přes čs. konzulátyzařídily vystěhovalecký pas a mnozí z nich navštěvovali bez komplikací Československo, dostali zaměstnání v exponovaných institucích hostitelských států, jejich děti studovaly na prominentníchuniversitách, atd. Všichni významní komunisté dostávali okamžitě profesury (Goldstucker, Šik, Sviták,Pelikán) na universitách a významné politické funkce. Pro spolupráci na této opoziční variantě bylyzískány některé starší instituce (Rada svobodnéhoČeskoslovenska v USA, Česká akademie pro vědy aumě- 35 -

ní v USA, některé krajanské spolky a organizace

atd.) a některé osoby z poúnorové emigrace (Tigrid

aj.), zejména pak kolem rádia Hlas Ameriky,Svobodná Evropa a BBC.

Tito lidé organizovali v zahraničí malénátlakové skupiny (lobby), které si postupně vytvářely kontakty na mezinárodní organizace a vlády států, vypracovávaly situace pro reagenci oficiálnípolitiky, zakládaly nakladatelství a vydavatelství, nadace, organizovaly sběr finančních prostředků atd. Patronaci nad těmito skupinami měly vlády,diplomatické sbory a mezinárodní organizace západních spojenců USA. Celá činnost byla současně podčástečnou kontrolou KGB. V Československu byli KGB vybráni lidé z vedení ÚV KSČ, kteří byli o záměrech a některých akcích informováni (od r. 1987 to bylo 13. odd. ÚV KSČ). Od r. 1987 byl koordinacíčinnosti těchto skupin v zahraničí s Chartou 77 pověřen Rudolf Hegenbart.

Finanční prostředky pro činnost Charty 77 a pro soukromou potřebu Charty 77, zejména jejich vůdců, shromažďoval v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu zeť akademika Arnošta Kolmanna, František Janouch. Finanční prostředky pocházely především odžidovských mecenášů z mezinárodního PEN -klubu,Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovy nadace v USA, B’nai B’rith, Masarykovy nadace při Masarykově muzeu v Izraeli, židovských odborových svazůzejména v USA, Švédsku atd. Nadace Charty 77 založila 6 vlastních literárních nadací (Cena J. Seiferta, Jiřího Lederera, Fr. Kriegla atd.), jejich prostřednictvím udělovala ceny za literaturu vybraným členům Charty za účelem jejich popularizace a propagace. Ze stejných zdrojů byla vyplácena tzv. stipendia. Nadace Charty měla prostřednictvím

- 36 -

zednářských lóží v Evropě i USA vliv i na některé

tradiční literární nadace, jejich prostřednictvím

pak dosahovala udělování mezinárodních cen těmsignatářům Charty 77, kteří byli predestinováni pro

budoucnost k politickým funkcím (Havel, Dienstbier,

Battěk, Němcová, Palouš, Uhl, Šabata atd.).

V období 1980-1989 bylo prostřednictvím Nadace Charty vyplaceno cca 376 tisíc US dolarů na činnost Charty 77 v Československu a cca 1,341 mil. US dolarů pro osobní potřebu vedoucích členů Charty. Tato částka nezahrnuje peníze, vyplacené zaliterární a jiné ceny. Na osobní konta v zahraničí byla vedoucím osobám Charty převedena souhrnná částka 6 milionů US dolarů. Tato konta (osobní) jsouspravována advokátními kancelářemi v zahraničí, které zastupují jednotlivé funkcionáře Charty 77.

V lednu 1990 obdržel Janouch jako jeden zprvních registraci od FMV a od února 1990 jsou finanční prostředky distribuovány pro Československo prostřednictvím této kanceláře. Z nich jsou rovněž financovány a odměňovány některé činnosti OF a jeho vedoucích funkcionářů.

Charta 77 byla od svého založení v roce 1977 koncipována jako zednářská lóže. Funkce mluvčího je převzata ze Sionistické organizace. Aby nemohla být jako ilegální organizace stíhána podle zákona,odesílala všechna svá prohlášení a stanoviska státním úřadům. Ve svém prohlášení z 1. 1. 1977 konstatuje, že nechce škodit komunistickému režimu, ale chce s ním vést konstruktivní dialog, což koresponduje s komunistickým zaměřením vedoucíchfunkcionářů Charty a s dohodami, které byly o jejím vzniku a působnosti uzavřeny. Reakce, která byla proti Chartě 77 vedena ze strany ÚV KSČ, měla za účel na Chartu upozorňovat a popularizovat ji uprotiko- 37 -

munisticky smýšlející části občanské veřejnosti.

Hlavní část její popularizace převzaly vysílačky

Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC.

Přibližně od r. 1974 byla v Československukonstituována nová báze KGB, která dnes zahrnuje asi 7 až 8 tisíc občanů Československa, jež nejsou v žádných evidencích StB, KGB, ministerstvazahraničí atd. Jediným viditelným výrazem této báze je skupina prominentních reprezentantů Charty 77, dnes převážně zastávající nejvyšší státní úřady.

Celou dobu své existence působila Charta 77 se souhlasem a pod kontrolou Státní bezpečnosti a KGB. Přesto, že materiály, vydávané nepřetržitěvedoucím VONS Petrem Uhlem (tzv. Informace o Chartě 77) byly evidentně ve smyslu zákona protizákonné (min. podle § 112 tr. zákona: poškozování zájmů republiky v cizině), nebylo proti vydavatelům nikdyzakročeno, jak v každém jiném případě bez výjimkyodpovídalo praxi StB. Je mimo jakoukoli pochybnost, že kdyby činnost Charty 77 nebyla žádoucí, byla by taková skupina lidí zlikvidována během 24 hodin a nikdo ve veřejnosti by se o její činnosti ani nedozvěděl, jak to bylo zcela běžné ve všechostatních případech lidí a skupin, likvidovaných začinnost proti státu, nebo pouze za své osobní postoje proti režimu. Charta však bez jakéhokoli omezení vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, v posledních měsících před převratem její členové dokoncecestovali do zahraničí (Jiří Hájek, Dana Němcová, aj.), kde vedli politické rozhovory.

Uvnitř Charty 77, VONS a ostatních jejích odnoží, působila rozsáhlá agentura StB. Na bázi II. a IX. správy FMV to však byla činnost víceméně kontrolní (v rámci objektové kontrarozvědky), nikoli řídící.

- 38 -

Řízení Charty 77 bylo prováděno velmi komplikovaným

způsobem, který dovoloval jeho kontrolu ze strany

USA. Hlavní řídící funkci pro Chartu 77vykonávaly osoby z báze KGB. Hlavní kontaktní osobou byl

vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ R. Hegenbart, který současně řídil protiopatření FMV. Hegenbart byl

přímo angažován na přípravě převratu od srpna 1988,

na jeho provedení 17. 11. 1989 a dodnes jakokontakt působí prostřednictvím plk. StB Vostárka (býv.

Náčelník kanceláře FMV Vejnara) a pplk. Krásy na

řízení činnosti KC OF, zejména pak jehopersonální politiky (schvalování osob pro vládu, poslance

FS, zahraniční službu, jiné politické strany atd.).

Směr kontaktu: Ladislav Lis, Oldřich Hromádko,Zdeněk Jičínský, Jaroslav Šabata, Petr Kučera akancelář prezidenta republiky, zejména některé poradce).

Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo dnem 17. 11. 1989, kdy počet signatářů dosáhl cca 1 900 občanů. Naprostá většina z nich podepsalaChartu ze vzdoru proti režimu, aniž měla nejmenší tušení o charakteru a poslání této tajuplné organizace.

Chartu 77 řídilo přibližně 70 až 85 lidí, jejich jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými a podobnými svazky (zájmové a finanční nevyjímaje). Jsou topředevším rodiny: Havlových, Dienstbierových,Šabatových, Němcových, Paloušových, Hromádkových, Rumlových, Marvanových, Šternových atd. Všechny tyto rozvětvené rodiny jsou komunisté nebo jejichpotomci, svobodní zednáři a jejich potomci, a Židé. Nyní přibližně 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel, zaujalo pozice v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu.

- 39 -

Tato skupina občanů Československa byla pro své dnešní poslání schválena pověřenými orgány SSSR a USA (prostřednictvím StB -KGB -CIA -Mossad). Souhlas vyslovovaly také jiné mezinárodní organizace.

Charta 77 nedosáhla během svého 13letéhopůsobení žádného politického vlivu, protože to nebylo žádoucí. Příprava politických převratů v Evropě, včetně Československa, byla svěřena profesionálním organizacím, které k tomu měly k disposicivšechny potřebné prostředky. Posláním Charty 77 bylo soustředění vhodných osob, které by po převzetí moci po fingovaných převratech zajistily kontinuitu se zaměřením Světového komunistického hnutí, jehož součástí jsou i komunistické strany všeho typu a všech taktických modifikací programů. Jejich hlavním posláním je zakrytí této dlouhodobé orientace a v důsledku toho působí k likvidaci jedné fáze bolševismu: stalinismu – tedy období, kdy se světový bolševismus v Rusku vymkl mezinárodníkontrole.

Občasné odsuzování a věznění členů Charty 77 a jí založených odnoží mělo výchovný (kázeňský, disciplinární) a propagační význam. Vězněníčlenové Charty 77 se tímto způsobem učili podřizovat se kázni, jestliže to okolnosti vyžadují, asoučasně jim bylo jejich uvěznění (nebo pouhé zadržení na několik hodin) podnětem k obrovské mezinárodní propagační kampani, vedené zahraničnímivysílačkami a později i diplomatickým personálem amerických spojenců. Československo se tímto způsobemseznamovalo s lidmi, o nichž by bývalo v listopadu 1989 nevědělo vůbec nic, anebo by pro něj bylinepřijatelní, pokud by byla dána přednost k seznámení s nimi prostřednictvím zpráv a informací z jejich nejbližšího okolí. Organizovaná reklama a propagace

- 40 -

jejich osob upravila jejich obrazy v legendy aučinila z nich hrdiny, mučedníky, veliké spisovatele,

myslitele, politiky a demokracii oddané státníky.

K tomu účelu byly zřízeny nejrůznější literární

ceny, udělovány čestné doktoráty na západníchuniversitách atp. V podstatě je tento postup metodou

hollywoodské tvorby star, která se uplatňuje od

počátku 20. století – kdokoli může být populární, kdo je intenzivně po nějakou dobu propagován

všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů,

nikoli otázka kvality člověka.

Agenturní činností StB proti Chartě 77 sezabývalo na FMV celkem asi 43 důstojníků StB. Rozsah této činnosti není vyčerpán pouze seznamem akcí proti Chartě a VONS, ale zahrnuje také činnost oddělení StB pro boj proti sionismu, judaismu,svobodnému zednářstvu, Státnímu židovskému museu (tzv. kontrarozvědná ochrana) a židovstvu. Z těchtoútvarů, které podléhaly většinou přímo KGB (mezinárodní koordinace), byly registrovány zahraniční signály (dispozice) pro činnost Charty. Současně byla registrována kooperace s ostatními disidentskými skupinami, zejména v Polsku, NDR, Maďarsku a SSSR.

Každý z těchto důstojníků StB řídil agenturu uvnitř Charty 77 v počtu 5 až 7 TS (tajnýchspolupracovníků). Osobní charakteristiky vůdcůCharty 77 (včetně VONS a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, mravní úpadek, sexuální promiskuitu a v některých případech drogy (Jirous apod.).

Když se ministr vnitra dr. Sacher dostal v únoru a v březnu do styku s některými materiály,týkajícími se činnosti Charty 77 a osobníchcharakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutnínebez- 41 -

pečí odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením

komunistického státu. Prezident Havel nechaljmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech

jeho působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS

(osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů,

kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu

StB). Prezident si současně vynutil předáníněkterých osobních materiálů, které byly z FMV předány

Chartě (Uhl, Urban).

Je nejvýš pravděpodobné, že nejdůležitějšímateriály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly z FMV odstraněny ještě před 17. 11. 1989. Kupř. magnetofonové kazety s nahrávkami jednání mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými zahraničními diplomaty apod., které vedení Charty předávalo StB, zmizely (záznamy o jejichexistenci v osobních materiálech důstojníků StB byly patrně přehlédnuty). Rovněž byly odstraněnyosobní materiály vůdců Charty 77: V. Havla, I. Havla, J. Dienstbiera, Zuzany Dienstbierové, Petra Uhla, Jar. Šabaty, A. Šabatové, L. Hejdánka, V. Bendy, J. Gruntoráda, M. Palouše, R. Palouše, Kantůrka, E. Kantůrkové, Vl. Chramostové, M. Kubišové, Zd. Jičínského, M. Motejla, dr. Danisze, Zd.Rychetského, P. Pitharta, J. Urbana, P. Kučery, J.Hájka, M. Hájka, A. Marvanové, P. Šustrové, J. Rumla, R. Slánského, W. Komárka, M. Zemana, V. Klause atd.

Dále byly odstraněny všechny materiály zlistoadu 1989 z jednání tzv. rozhodujících politických sil o převzetí moci v zemi. Rovněž byly odstraněny objektové svazky „Obroda“ (Klub reformovanýchkomunistů z roku 1968 – politicky nejvýznamnější složka Charty 77 a dosud v OF). Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí oobjektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy

- 42 -

„Listy“, Tigridovo nakladatelství „Svědectví“,

Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové

svazky „Rada svobodného Československa“,nakladatelství A. J. Liehma atd. Rovněž byly odstraněny

objektové svazky Schwarzenberského paláce ve Vídni.

Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativníkomunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná kezveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy. 2. Převrat 17. 11. 1989 Zpráva Komise FS pro vyšetřování událostí 17. 11. 1989 byla prohlášena za utajenou a nebyla zveřejněna. Důsledky šetření se promítly doodsouzení několika bezvýznamných policistů kněkolikaměsíčním trestům. Vyšetřování bylo zaměřeno pouze na násilnosti na Národní třídě, bylo zmanipulováno a záměrně se vyhýbalo vyšetření politického pozadí převratu. Podobný osud postihl Nezávislouvyšetřovací skupinu studentů, která vznikla jako reakce na evidentní manipulování vyšetřovací komise FS.

Důsledkem tohoto stavu věcí byly rychle avšeobecně se rozšířivší pochybnosti o nejapné legendě sametové revoluce, jak ji dosud urputně hlásáprezident a vláda Charty 77. Prezident rovněž nedodržel svůj veřejně daný slib, že budou zveřejněny všechny záznamy o jednání s Adamcovou vládou a následně jednání tzv. rozhodujících politických sil (dodnes není známo, kdo je tímto pojmem označen).

S odstupem 9 měsíců se však stalo zřejmým, že masakr na Národní třídě byl předem připraven a že byl koncipován jako signál k zahájení převratu. Po něm byla iniciativa okamžitě předána Chartě 77

- 43 -

– to dokazuje, že v přípravách existovalaspoluráce (mimo mnoha dalších důkazů). Charta převzala

iniciativu rozšířením sdělení sl. Drážské o smrti

studenta, která se ukázala být desinformací. Tento

kritický bod spojení Charty 77 a zasvěcené části ÚV

KSČ nebyl dosud objasněn a tvoří jedno z ústředních

politických tajemství.

Když byly tyto pochybnosti občanů spolehlivě zaregistrovány, natočila BBC pořad o událostech 17. 11. 1989, v němž je legenda korigována avyúsťuje v tvrzení, že to byl nepodařenývnitrostranický převrat, který měl pouze odstranit Jakešovo vedení, ale který se vymkl z rukou. Na základě této predikce vystoupil jeden z předních mužů Charty Jiří Ruml s požadavkem, aby vyšetřování 17.listoadu bylo obnoveno. Nebezpečí, které v sobě takový požadavek skrývá, spočívá v tom, že komise bude sestavena opět z lidí Charty 77, kteří budoudokazovat tvrzení pořadu BBC, které je pokládáno za přijatelnou politickou verzi, korigujícínesmyslnou báchorku o sametové revoluci.

Stejným cílem však bude zakrytí každého spojení Charty s komunisty a kontinuity komunistické vlády – Chartě vyhovuje být považována za něco jiného, než čím ve skutečnosti je. Je nepochybné, že kdyby byla zveřejněna pravda, Havel a jeho vláda Charty 77 by musela padnout. To je však nepřijatelné prozahraniční sponzory, kteří Chartu vypracovávali 13 let a nemají za ni přijatelnou náhradu, se kterou by mohli souhlasit také Rusové. Vláda Havlovy Charty musí být tedy udržena.

Z provedené analýzy lze vybrat skutečnosti, které, chronologicky seřazeny, poskytujínásledující sled událostí: poradce prezidenta USA John Whitehead na podzim 1988 po své 12denní cestě po

- 44 -

Východní Evropě shledal, že politická situacedovoluje zahájení příprav k převratům. Pro Československo (Chartu 77) to znamenalo pokyn k vystoupení

ze sebe samé a její členové postupně založili řadu

skupin, nazývaných nezávislými iniciativami: SPUSA

(Společnost přátel USA), HOS (Hnutí za občanskou

svobodu), DI (Demokratickou iniciativu), Obrodu

(svaz bývalých komunistů z roku 1968) atd.Všechny tyto skupiny pracovaly pod vedením Charty 77.

Cílem bylo vyvolání dojmu početního zvětšeníopozice vůči vládě, i když to byl dojem pouze optický,

ale potřebný pro zahraniční propagandu.

Politicky nosnou byla pouze Obroda. V ÚV KSČ byla vytvořena skupina Urbánek -Mohorita, která byla Hegenbartem pověřena jednáním s Obrodou.Účelem byla spolupráce na kompromitaci Jakeše a jeho odchod z vlády. Hegenbart byl v této činnosti řízen KGB. Byl natočen film z Jakešova kompromitujícího vystoupení v západočeském kraji, KGB rozmnožila jeho videokazety a v zahraničí se prodávaly za 20 DM,- kus. Současně prováděl Hegenbart izolaci Jakeše, který nebyl zasvěcen do událostí, aby byl v případě zahájení operace eliminovánnežádoucí zásah. Hegenbart byl rovněž rozhodujícím mužem, který v červenci a srpnu 1989 řídil stanovisko ÚV a vlády k exodu východních Němců ze západoněmeckého velvyslanectví. V rámci spolupráce Hegenbart -Obroda vycestoval také Jiří Hájek těsně před převratem do Rakouska k projednání některých podrobností,souvisejících s datem a technikou převratu.

Den 17. 11. byl zvolen jako nejvhodnějšívzhledem k tomu, že je Mezinárodním svátkem studentstva a zaručuje tedy mezinárodní odezvu, a dále proto, že to byl poslední termín s aspirací na mezinárodní odezvu před schůzkou Gorbačov -Bush na Maltě, kde

- 45 -

měl být projednán další postup velmocí při řízení

sjednocování Německa, což předpokládalo taképolitickou změnu v Československu.

Ze zprávy, zveřejněné Nezávislou vyšetřovací

skupinou studentů, je dostatečně známo, jak bylo

zmanipulováno jednání Pražské vysokoškolské rady za

účasti Vasila Mohority k přípravě manifestace. Ke

skutečnostem, které jsou už veřejně známy o průběhu

masakru na Národní třídě, lze připojit:

a) Přibližně dvě hodiny před příchodem průvodu

na Národní třídu byl zastaven provoz tramvají

v obou směrech. Dopravní podnik tedy musel

dostat takový příkaz už asi tři hodiny před

tím. Současně byla Národní třída téměřvyklizena (liduprázdná);

b) Pohotovostní oddíly SNB byly v pohotovosti

v Mikulandské ulici a v Konviktské už 3hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu;

c) Asi jednu hodinu před příchodem průvodu byly

uzamčeny všechny domovní dveře domů odPernštýna až k Národnímu divadlu.

d) Zásahová četa ÚRNA (Útvar rychlého nasazení),

která byla ve 3. pohotovostním sledu (její

členové byli doma u rodin, ale museli být

k dispozici u telefonu), dostala v 10.30 hod.

telefonický rozkaz k okamžitému návratu do

útvaru (tedy 8 hodin před nasazením), tj. asi

4 hodiny před zahájením manifestace. Popříchodu k útvaru jim byla nařízena pohotovost.

Když četa nastoupila v maskovaných uniformách

a čepicích, byl jim vydán rozkaz k nasazení

červených baretů, které jsou součástívycházkové uniformy. V 11.30 hod. byla četapřevezena autobusem do Bartolomějské ulice ksoustředění. Od 13.45 probíhala jejich instruktáž

- 46 -

třemi důstojníky StB v civilu o jejichzákro

ku u Národního divadla – tedy v době, kdy

manifestace začínala ve vzdálenosti asi 3 km.

Zásahové četě byl na zvětšeném obrazepodrob

ně vyložen uzávěr u Národního divadlavčet

ně nasazení automobilu se zábranami. Byla

instruována, že důstojníci StB jim budouuka

zovat vytipované osoby v průvodu, které jsou

pak povinni vytáhnout a zadržet.

ÚRNA je cvičena pro bleskovou akci, nikoli

pro pořádkovou policejní službu. Plk. Bečvář,

který vydal rozkaz k jejich nasazení, musel

vědět, jak tato složka bude reagovat. Musel

rovněž vědět, že její nasazení je neadekvátní,

protože podle zákona a vnitřních předpisů FMV

je ÚRNA nasazována pouze při bezprostředním

ohrožení životů, při organizovaném aozbroje

ném odporu. Nic takového se na Národní třídě

nedalo očekávat. Plk. Bečvář byl do funkce

dosazen právě Hegenbartem a je pravděpodob

né, že protipředpisový rozkaz k nasazení ÚRNA

nevydal z vlastního rozhodnutí. Zde kdesi

mohou spočívat příčiny, proč se zastřelil.

e) V odpoledních hodinách 17. 11. 1989 opusti

lo Prahu celé vedení Charty 77 včetně rodin.

V Praze zůstali pouze Uhl, Benda, Němcová.

Patrně existovalo jisté nebezpečí jejichpoza

týkání v případě, že by se Hegenbartovinepo

dařilo okamžitě paralyzovat akce a rozhodnutí

většiny vedoucích ÚV KSČ a FMV, kteří nebyli do

charakteru operace zasvěceni. Chartisté se však

všichni vrátili už v sobotu v poledne zpět do

Prahy. V té době a během neděle se Hegenbartovi

podařilo definitivně odstranit nebezpečí zákroku

Lidových milicí, které Jakeš mobilizoval.

- 47 -

Cílem operace nebylo pouze odstranění Jakeše, ale ústup komunistů do předem připravených pozic, jejichž dislokace a krytí bylo předmětemdojednávání s Obrodou od ledna 1989. Od téže doby (po zatčení Václava Havla) byli Hegenbartem mobilizováni herci, zpěváci aj. k podpisovým akcím za jeho propuštění. Všichni iniciátoři byli komunisté.

Ze seznamu studentů, kteří připravovali manifestaci a později se chopili organizovánístudentstva, vyplývá, že jde výlučně o děti prominentních rodičů. 86 % těchto studentů mělo rodiče vevysokých funkcích v KSČ, FMV, diplomatických službách, v kategorii generálních ředitelů, vysokoškolských profesorů atd. Existují důkazy o instruování těchto dětí jejich rodiči. Existují rovněž důkazy o tom, že už od června 1989 byla vypracovávána hesla, jako „nejsme jako oni“, „nechceme násilí“ atd. a formy jejich uplatňování při demonstracích tak, abynedošlo k fyzickému napadání komunistů (to byla jedna z podmínek dohody o předání moci) a záruky za ni převzali sami komunisté prostřednictvím studentů a Občanského fóra. 3. Občanské fórum Koncepce OF byla dohodnuta asi půl roku předpřevratem a schválena Hegenbartem. Na jehoprohlášení Havlem v Realistickém divadle sváželi pověření důstojníci StB svými soukromými vozy všechny hlavní členy Charty 77. Uvolnění divadel fingováním protestních stávek organizovala StB prostřednictvím svých agentů mezi herci a základními organizacemi KSČ v divadlech.

Vedením OF byli pověřeni výhradně kmenovíčlenové Charty 77. Kvalifikovaný zpravodajský odhad

- 48 -

předpokládá, že pro nasazení v OF bylo uvolněno

přibližně 1 100 lidí z nové báze KGB. Agentura StB

byla nasazena celá (v Chartě 77), i když posléze

došlo k řadě průvalů, z nichž některé byly účelové

(Danisz apod.).

Občanské fórum si zachovalo horizontálníorganizaci Charty, protože to nejlépe vyhovovalomožnostem průniků (politických, zpravodajských, finančních, kontrolních) a potřebám infiltrace všech ostatních politických stran, klubů, organizací a spolků, vznikajících ve vazbě na OF, tedy vpodstatě na početně multiplikovanou Chartu 77.

Nejsilnější pozici v OF si udržuje Obroda,která je stále jeho rozhodující složkou. Zajišťuje kooperaci s KSČ a koordinaci v oblasti personální politiky ve vládě, diplomatickém sboru, FS a obou národních radách, republikových vládách a ve sféře komunální (O. Černík). Všechna rozhodující místa v oblasti veřejné moci, rozhlase, televizi, tisku, průmyslových podnicích, školství, zdravotnictví, soudech, prokuratuře apod., jsou obsazovánakomunisty (tzv. bývalými).

Proto je výchozím bodem historie a politiky rok 1968. Je předkládán jako prvotní počátek dnešní demokratické politiky a jeho aktéři jsou tak předurčováni k převzetí veškeré moci. Tentopolitický akt, podporovaný Západem, má rehabilitovat hromadné nasazení tzv. bývalých komunistů. Jde o schéma, které je uplatňováno ve všechkomunistických státech Evropy. V Československu je však nejzřetelnější vzhledem k počtu komunistůvyloučených v roce 1968 z KSČ – jejich značný počet si nevynucuje přejmenování KSČ, ani změnu programu, protože tato organizace má jako svoji veřejnou variantu OF.

- 49 -

Po 17. 11. 1989 se k zakladatelům aprovozovatelům OF připojili zaměstnanci Prognostického ústavu ČSAV, z nichž mnozí zaujali nejdůležitější funkce v národním hospodářství. Pověření tohoto ústavu vyplývá z faktu, že zpracovával nynějšíhospodářskou reformu už od roku 1987, kdy si vláda objednala na impuls z Moskvy tzv. Prognózu rozvoje národního hospodářství ČSSR. Část nákladů na její vypracování byla refundována RVHP (stejně postupovaly ostatní komunistické vlády v Evropě). Tato studie nebyla prognózou, nýbrž variantou současné reformy, při níž byla paralelně vypracována a v zahraničíodsouhlasena koncepce hospodářské činnosti po převratu. V rámci prací na této studii vycestovalo na stáže asi 40 pracovníků, kteří vedli konzultace sbankami, průmyslovými koncerny a poradenskými službami v USA, Francii, SRN, Velké Británii a Itálii. Po dokončení a odevzdání studie navrhoval ministrvnitra Kincl experty zatknout a odsoudit pro jejich styky v zahraničí, které se vymykaly rozmezí jejich studijního poslání. Hegenbart jeho úsilí zastavil a po převratu se z ústavu do vedení státu dostali Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová, aj.

V rámci dohod o kontinuitě moci komunistické oligarchie byla činnost OF od počátku až k volbám vedena k likvidaci jakékoli potenciální opozice, která by mohla relativně vzniknout. OF bylo podkontrolou komunistů stejně jako samotná KSČ a ostatní klasické politické strany – bylo však nutnézabránit vzniku jakékoli nezávislé organizace, která by tuto hegemonii mohla dříve nebo později ohrozit. Proto bylo v období únor -duben rozbito studentské hnutí a vyřazeno z jakékoli politické konkurence a učiněno zcela pasivním. Když se před volbamiukázalo relativní nebezpečí na straně KDU, byly jeho

- 50 -

volební šance zlikvidovány akcí proti Bartončíkovi,

v níž se osobně angažoval V. Havel nejen výroky

z rozhovoru s Bartončíkem, ale zejména tím, že vzal

pod svoji osobní ochranu Jana Rumla, který útok

vedl. Ihned po volbách byla torpedována Čs.strana socialistická akcí Melantrich, v níž se rovněž

osobně angažoval Havel zasláním dopisu o svobodě

slova. Vzápětí na to byla roztržena Republikánská

strana, v očekávání je destrukce Lidové strany. Tím

OF zcela ovládlo vnitropolitickou situaci adestruovalo jakoukoliv opozici. Akce byly provedenyzcela profesionálně a vylučují, že by jejich autory

mohli být diletanti z OF. Kromě toho forma jejich

provedení nutně předpokládá dokonalou adisciplinovanou organizaci s federálním rozměrem. Důkazem její existence je rovněž volba Vasila Mohority

místopředsedou FS naprostou většinou hlasů, když

KSČ má pouze 14 % mandátů ve FS. Podobných důkazů

o dokonale fungující kooperaci mezi KSČ a ostatními

tzv. opozičními organizacemi (někdy vysloveněprotikomunistickými) existuje celá řada.

Přibližně od března 1990, kdy se v KC OF začal objevovat vliv mimopražských OF, kterýnekorespondoval s cíli chartistů, začalo docházet k silné názorové diferenciaci, která pokračuje a nabývá na ostrosti. OF politicky nepřežilo své volební vítězství. Příznaky se projevily už při sestavování federální vlády, která byla v základníchministerstvech sestavena Havlem už 3 týdny před volbami. Po akci Bartončík se v jejím důsledku projevil strach mnoha funkcionářů a sestavení vlády se protáhlo o 10 dní déle, než prezident předpokládal.

Bude -li názorová diferenciace pokračovat, stává se nejistým, že vláda dosáhne vždy požadovanévětšiny hlasů pro své návrhy ve FS. Tento faktvytvá- 51 -

ří předpoklad pro parlamentní krizi, zejména při

hlasování o zákonech (všechny tři ústavy), jejichž

přijetí vyžaduje dvě třetiny hlasů. Nezvládnutí

takové situace by si mohlo vynutit vypsání nových

mimořádných parlamentních voleb, v nichž by OF

nezískalo už tak výraznou většinu. Rozptýleníhlasů pro ostatní strany by vytvořilo situaci, v níž

by žádná strana nedominovala tak výrazně, aby byla

schopna sestavit novou vládu, která by měla naději

v takto roztříštěném FS prosadit jakýkoliv zákon či

opatření. Pak by musela následovat autoritativní

opatření prezidenta. Ta by mohla mít reálnou naději

na úspěch jenom tehdy, jestliže by měl v té době

(1-1,5 roku) ještě tolik popularity jako nyní, což

je však nepravděpodobné, a v takovém případě by

následovala celospolečenská krize a politický pat.

Podobné tendence se však projevují s různým fázovým posuvem ve všech bývalých komunistických státech Evropy a jejich intenzita bude vzrůstat s hospodářskou a sociální devastací. Nelzevyloučit, že vytvoření podmínek pro vnitropolitický pakt ve všech státech Východní Evropy je cílem řídících velmocí, protože by vedl k silným sociálním nepokojům, možná povstáním, které by bylysjednocené Evropě na Západě vhodnou záminkou kvojenskému obsazení v zájmu míru v Evropě a k nadiktování východoevropské konfederace, řízené západníEvroou, USA a SSSR.

Reálnost takové varianty politického ahospodářského vývoje se objevuje ve způsobech zamýšleného konstituování OF v průběhu následujících dvou let jako jediné autoritativní organizace ve státě.

Jedním z projevů této snahy je vytvářeníprezidentské vlády. Souvislosti s ostatní Evropou jsou naznačovány expoziturou prezidentových poradců ze

- 52 -

zahraničí, kteří ho řídí (Schwarzenberg, Šik, oba

Pelikánové, Fischl, Kohout, Povolný atd.).

4. Komunistická strana

V polovině roku 1988 bylo informováno opřípravě politického převratu v Československu 12 lidí

z nejvyššího orgánu KSČ. V říjnu 1989 se tento

počet zvětšil přibližně na 90 lidí, z nichž většina

nebyla přímo z aparátu KSČ.

Naprostá většina členů KSČ byla převratem aztrátou své moci překvapena a označovala postup svého vedení za zradu. Od února do dubna 1990 nastalo v řadách členů KSČ znatelné uklidněníinformovaností, kterou jim zprostředkovalo vedení až na úroveň okresních výborů.

Došlo k všeobecnému pochopení faktu, že moc 1,5 milionů členů KSČ, 250 tisíc mužů plně vyzbrojené armády, 60 tisíc mužů FMV, 150 tisíc ozbrojených členů Lidových milicí a půl milionu občanůsympatizujících s režimem, nebyla poražena, a že události jsou taktickou formou změn, jinak v krátké době neproveditelných.

Pokusy malých lokalizovaných skupin komunistů, které se z neznalosti chtěly postavit na odpor, i když nikoli ihned veřejný, byly na zákrokvedení strany odloženy. Informace o připravovanémpřevratu StB byly rozšiřovány OF záměrně k vytvoření atmosféry, umožňující snazší zvládnutí veřejnosti a k získání sympatií.

V prosinci 1989 byli všichni rozhodujícífunkcionáři KSČ, armády, LM a FMV přesně informováni o situaci a jejím smyslu. Latentní pohotovost byla udržována pouze do března 1990, kdy byla situace stabilizována zákonem č. 15/90 z 23. 1. 1990, který

- 53 -

zaručoval KSČ veškerou právní ochranu, garantovanou

novou vládou. Veřejnost se proti zákonu nepostavila

na odpor a situace byla zvládnuta.

Nikdo z vedoucích funkcionářů starého ani nového vedení KSČ nepomýšlel na převrat, protože předání zjevné moci a ústup do ústraní bylo direktivou moskevského vedení Světového komunistického hnutí. Stalo se zcela zřejmým, že Moskva by žádný pokus o zpětné převzetí moci KSČ nepodpořila, naopak, postavila by se proti němu. Ve stejném smyslu byly vydány rozkazy jednotkám sovětské armády na území Československa, k nimž byli už počátkem listopadu 1989 vysláni důstojníci Rudé armády se zvláštním posláním.

Charta 77 v čele s Václavem Havlem dodržela s podporou zakonspirované části StB všechny dohody o průběhu převzetí moci i o další neveřejnéspolupráci s KSČ (zprostředkováno Obrodou). Za účelem mezinárodní kontroly dodržení těchto dohod seČeskoslovensko stalo od listopadu 1989 zpravodajsky a kontrarozvědně otevřenou zemí.

Dohody byly rovněž precizně dodrženy ze strany KSČ. Indiferentní a zmanipulované obyvatelstvo Československa nezpůsobilo svým vystoupením (neplánovaným a neorganizovaným) žádné komplikace. Reakce proti setrvávání komunistů ve všechoblastech veřejného a politického života země jsou zatím stále pod kontrolou Havlovy vlády a aparátu bývalé moci. Rovněž byly zvládnuty reakce proti nástupu komunistů z padesátých let.

Volby v červnu byly zmanipulovány předevšímdifuzí voličů do množství plánovitě vytvořenýchindiferentních politických stran a rozptylemvoličského potenciálu. Sestavením pořadníku kandidátů bylo zajištěno zvolení předem vybraných a schválených

- 54 -

osob. Všechny politické strany byly infiltrovány

předem připravenou organizací osob, sestavenou ve

spolupráci s StB. Mezinárodní kontrola bylazajištěna expoziturou emigrantů (kupř. Škutina v ČSS

Pachman, Ströbinger v ČSL, Horák v ČSSD atd.;stejně tak byl obsazen Havlův štáb a vedení OF).

Komunisté si podrželi veškerou moc ve státě. Pozice jejich odpůrců, pokud v naprostodezorientované veřejnosti existují, jsou politickybezvýznamné a tedy zanedbatelné. Charta 77, transformovaná v OF, je jejich spojencem, který na sebe vzal pouze úlohu krytí.

Zveřejnění symbiózy SSSR -USA, pečlivě skrývané téměř 100 let, určuje novou dimenzipolitického zápasu. Bez jejího definování není pravděpodobný úspěch účasti na něm.

II. SJEDNOCENÍ EVROPY

Jedním z nejvýznamnějších atributů politikyVáclava Havla je úsilí směřující k podpoře sjednocovací

politiky v Evropě. Muž, který nerozumí politice

jednoho malého státu, se stal vykladačem koncepcí

politiky kontinentu.

Sjednocení Evropy není a nemůže být záležitostí mechanickou, protože všechny takové pokusy vminulosti skončily nezdarem a katastrofami. Evropská krize současnosti, po dvou světových válkách a 45 let trvající rusko -americké okupaci, je v podstatě psychické povahy. Oběma světovým válkám se patrně nebylo možné vyhnout, avšak státnická vedenímohla zabránit tomu, aby cíle válek utonuly vparoxysmu mas a v manipulaci neevropských manažerů. Politická demokracie se 72 let ukazovala vEvro>



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist