načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Analýza 17. listopadu 1989 - Miroslav Dolejší

  > > > Analýza 17. listopadu 1989  
-11%
sleva

Kniha: Analýza 17. listopadu 1989
Autor:

Letošní 25. výročí takzvané „Sametové revoluce“ je ideálním okamžikem, kdy z této události definitivně strhnout bahno mýtů, legend a báchorek, z něhož porevoluční garnitura ...
Titul je skladem >20ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  250 Kč 222
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4%hodnoceni - 81.4% 97%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Guidemedia etc
Rok vydání: 2014
Počet stran: 192
Rozměr: 135×205 mm
Úprava: 191 stran
Jazyk: česky
Vazba: brožovaná
Umístění v žebříčku: 122. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 978-80-88021-01-8
EAN: 9788088021018
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Letošní 25. výročí takzvané „Sametové revoluce“ je ideálním okamžikem, kdy z této události definitivně strhnout bahno mýtů, legend a báchorek, z něhož porevoluční garnitura uplácala golema „jediné a nedotknutelné oficiální pravdy“. Tomuto účelu nemůže lépe posloužit žádný jiný materiál než opětovně vydaná, s originálním strojopisem porovnaná a opravená Analýza 17. listopadu 1989 od Miroslava Dolejšího.

Tato publikace jejímu autorovi vzdává hold zveřejněním vzpomínek jeho přátel i tří porevolučních, nicméně stále aktuálních rozhovorů – dnes možná ještě více než tehdy. Knihu pak uzavírá dechberoucí analytická úvaha „Úpis pro budoucnost“, po jejímž přečtení nikdo nemůže pochybovat o tom, že Miroslav Dolejší patřil mezi největší české myslitele 20. století.

Kritičtější náhled na Analýzu podává Tomáš Pecina. Disident a politický vězeň Jiří Wolf čtenáře seznamuje s odvrácenou tváří „Charty vyvolených“ i samotného Václava Havla: alkoholismus, obžerství, systematické rozkrádání peněz určených pro vězně, zákeřnost, amorálnost, spolupráce s StB – to je druhá tvář slavné Charty 77, o které se povinně mlčí.

Publikace přináší též řadu pikantérií – například o filmu tajně pořízeném StB, na němž Václav Havel souloží se 13letým chlapcem, se zaručeně nikde jinde nedočtete…

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Analýza 17. listopadu 1989" mají také často zájem o tyto tituly:
Co řekli naši velikáni o Židech Co řekli naši velikáni o Židech
Komůrka, František
Cena: 190 Kč
Co víte o Židech? Co víte o Židech?
Kříž, Alois
Cena: 159 Kč
Jak novináři manipulují Jak novináři manipulují
Goldberg, Bernard
Cena: 257 Kč
Hitlerovi češi Hitlerovi češi
Beer, Lukáš
Cena: 782 Kč
Masová média Masová média
Jirák, Jan; Köpplová, Barbara
Cena: 493 Kč
Zpověď  Jsem antisemita? Zpověď Jsem antisemita?
Bartoš, Adam Benjamin
Cena: 234 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











ANALÝZA
17. LISTOPADU 1989
Miroslav Dolejší
a kolektiv










Předkládané dílo je prvním veřejným vydáním s ori -
ginálem porovnaného a opraveného textu Analýzy
17. listopadu 1989. Vydavateli byl poskytnut původní
strojopis vlastnoručně sepsaný a signovaný Miroslavem
Dolejším, jakož i ostatní, prakticky zapomenuté, ale
stále aktuální brisantní materiály tohoto autora.
Stěžejní podklady poskytl PhDr. Jozef Luky, kterému
na tomto místě budiž vyjádřen nejsrdečnější dík za
vynikající spolupráci s celým redakčním týmem.





Miroslav Dolejší a kolektiv
Analýza 17. listopadu 1989
EDICE RETRO, svazek 5.
Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2014 jako
svou 12. publikaci.
Všechna práva na reprodukci knihy nebo jakékoli její části
jsou vyhrazena.
Copyright © guidemedia etc s.r.o. 2014
Odpovědný redaktor a jazyková korektura Erik Sedláček
Redakční spolupráce Pavel Kamas
Grafická úprava a sazba Lukáš Novák
guidemedia etc s.r.o.
www.guidemedia.cz
ISBN 978-80-88021-01-8





PŘEDMLUVA EDITORA 7
PŘEDMLUVA K ANALÝZE 17. LISTOPADU 1989 13
ANALÝZA 17. LISTOPADU 1989 31
I. Situace 31
II. Sjednocení evropy 54
III. Limity možností 90
TOMÁŠ PECINA O ANALÝZE 99
MIROSLAVA DOLEJŠÍHO ZNÁM 103
I. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 111
II. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 125
III. ROZHOVOR S MIROSLAVEM DOLEJŠÍM 131
OPILEC VÁCLAV HAVEL 153
ALKOHOLIK VÁCLAV HAVEL BYL NA CHLAPEČKY 169
ÚPIS PRO BUDOUCNOST 179
o b s a h










- 31 -
ANALÝZA 17. LISTOPADU 1989
Konfederace politických vězňů Československa
11 000 Praha 1, Žitná 47
/Pouze pro vnitřní potřebu/
Následující text shrnuje stručně výsledky analýzy
politické situace Československa. Byl vypracován
jako podklad k formulaci stanoviska KPVČ pro
konferenci hlavního výboru KPVČ s vedením poboček v
Praze, dne 15. září 1990.
I. Situace
Základní mystifikací je tvrzení, že 17. 11. 1989
došlo v Československu ke spontánní revoluci
obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat
byl připravován přibližně od června 1988, přičemž
situace k němu byly vypracovány už od prověrek
v KSČ 1969-70 a založením Charty 77. Tento závěr
dokládají tato fakta:
1) K převratům došlo ve všech komunistických
státech Evropy synchronizovaně v průběhu
sedmi měsíců. Z hlediska sociologického a
psychologického je vyloučeno, aby tyto převraty
byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným
Miroslav DolejšíV Praze 11. 8. 1990





- 32 -
obyvatelstvem, proti téměř neomezené moci
komunistických vlád těchto zemí, zajišťova -
ných vojensky a bezpečnostně druhou největší
mocností světa – SSSR.
2) Výsledkem všech těchto převratů je
ponechání moci v rukou komunistických stran – více
nebo méně skrytě (přejmenování stran,
taktické úpravy programů, atd.).
3) Disidentská hnutí ve všech těchto státech,
jejichž členové převzali úlohu dekorace
v podílu na moci, byla založena a řízena
komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých
stran, byli pak formálně pronásledováni či
krátce vězněni, což bylo taktické zaměření
k jejich osobní popularizaci, prováděné
převážně západním rozhlasem a tiskem.
4) Politickým těžištěm účelů těchto převratů je
realizace nové koncepce uspořádání mocenských
poměrů v Evropě, jejímž počátkem je
sjednocení Evropy, počínající sjednocováním Německa.
Politické převraty v komunistických státech
Evropy byly směrovány k podpoře tohoto
sjednocování Německa a byly s ním synchronizovány.
5) Forma a průběh politických převratů v Evropě
byly pravděpodobně předmětem dohody
Reagan-Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při
Reaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se
výrazně projevovaly organizace příprav na převraty
ve všech komunistických státech Evropy
(formování disidentských skupin v Bulharsku,
Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická
příprava ze Západu, zintenzivnění protestních
akcí proti vládám atd.).
6) Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání
o využití komunistických oligarchií k udržení





- 33 -
pořádku a k zachování vlivu komunistického
mezinárodního hnutí v mocenských strukturách
po převratech. K tomu účelu vznikla kooperace
mezi KGB a CIA, jejichž společné komise
převraty řídily a schvalovaly personální sestavy
nových vlád.
7) Prohlášení všech popřevratových vlád o
národním porozumění nebylo aktem humanity, nýbrž
politickým převratem vyvolanou potřebou
rehabilitace komunistů k jejich účasti na moci.
Bylo diktováno dohodami SSSR -USA (KGB -CIA).
Za tím účelem už 12 let před tím byla
politicky iniciována koncepce lidských práv a
prosazen její význam, o nějž se pak dohody velmocí
spolehlivě opíraly. Účast disidentů v tzv.
hnutí za lidská práva pak ospravedlňovala
jejich smířlivost ke komunistům a kooperaci
na moci, která je ve skutečnosti
nesrovnatelně větší, než je viditelně patrné.
8) Politický převrat v Československu ani
politika vlády Václava Havla nejsou v žádném
případě autonomní záležitostí Československa,
nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR -USA
pro Evropu. Každý jiný předpoklad pro analýzu
a výklad této politiky byl neúspěšný.
1. Charta 77
Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1. 1. 1977 bylo
136
1
bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají
1 Ve všech oficiálně vydaných verzích Analýzy je uvedeno
číslo 156, nicméně ve strojopisné verzi z 11. 8. 1990 stojí
136. Lze tedy mít zato, že při převodu či přepisu textu z
originálu došlo k záměně čísel 3 a 5 a tato chyba se táhla všemi
pozdějšími verzemi. V běžně dostupných verzích jsem našel
i řadu dalších chyb, v tomto vydání opravených a uvedených do
souladu s Dolejšího originálem; pozn. editora.





- 34 -
jména osob výrazně zkompromitovaných přímou nebo
nepřímou účastí na teroru komunistů v padesátých
letech, jako kupříkladu: František Kriegl,
Ladislav Lis, Ludmila Jankovcová, Gertruda
Sekaninová-Čakrtová, Jiří Hájek, Miloš Hájek, Oldřich
Hromádko, Karel Šiktanc, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout,
Jarmila Taussigová, Jaroslav Šabata, Luděk Pachman
atd.
Ze zpravodajské analytiky prověrek v KSČ v letech
1969-1970 vyplývá, že přibližně 800
funkcionářů KSČ bylo formou vyloučení z KSČ převedeno do
tzv. zálohy, tj. pro použití v takových situacích,
jaká vznikla po založení Charty 77, po 17. 11. 1989
a pro další situace, které jsou projektovány jako
varianty.
Z téže zpravodajské analytiky vyplývá, že
přibližně 1 120 komunistů emigrovalo do zahraničí
s posláním působit v politické opozici a se
zpravodajským určením. Do této doby bylo aktivizováno
pouze asi 260 těchto osob, ostatní zůstávají stále
v záloze. Část těchto osob je možné
identifikovat podle privilegií, kterých se jim dostávalo od
vlád hostitelských zemí ihned po jejich příchodu do
emigrace: politický asyl dostávaly okamžitě a bez
průtahů, ihned poté si přes čs. konzuláty
zařídily vystěhovalecký pas a mnozí z nich navštěvovali
bez komplikací Československo, dostali
zaměstnání v exponovaných institucích hostitelských
států, jejich děti studovaly na prominentních
universitách, atd. Všichni významní komunisté dostávali
okamžitě profesury (Goldstucker, Šik, Sviták,
Pelikán) na universitách a významné politické funkce.
Pro spolupráci na této opoziční variantě byly
získány některé starší instituce (Rada svobodného
Československa v USA, Česká akademie pro vědy a
umě- 35 -
ní v USA, některé krajanské spolky a organizace
atd.) a některé osoby z poúnorové emigrace (Tigrid
aj.), zejména pak kolem rádia Hlas Ameriky,
Svobodná Evropa a BBC.
Tito lidé organizovali v zahraničí malé
nátlakové skupiny (lobby), které si postupně vytvářely
kontakty na mezinárodní organizace a vlády států,
vypracovávaly situace pro reagenci oficiální
politiky, zakládaly nakladatelství a vydavatelství,
nadace, organizovaly sběr finančních prostředků atd.
Patronaci nad těmito skupinami měly vlády,
diplomatické sbory a mezinárodní organizace západních
spojenců USA. Celá činnost byla současně pod
částečnou kontrolou KGB. V Československu byli KGB
vybráni lidé z vedení ÚV KSČ, kteří byli o záměrech
a některých akcích informováni (od r. 1987 to bylo
13. odd. ÚV KSČ). Od r. 1987 byl koordinací
činnosti těchto skupin v zahraničí s Chartou 77 pověřen
Rudolf Hegenbart.
Finanční prostředky pro činnost Charty 77 a pro
soukromou potřebu Charty 77, zejména jejich
vůdců, shromažďoval v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu
zeť akademika Arnošta Kolmanna, František Janouch.
Finanční prostředky pocházely především od
židovských mecenášů z mezinárodního PEN -klubu,
Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovy nadace v USA,
B’nai B’rith, Masarykovy nadace při Masarykově
muzeu v Izraeli, židovských odborových svazů
zejména v USA, Švédsku atd. Nadace Charty 77 založila
6 vlastních literárních nadací (Cena J. Seiferta,
Jiřího Lederera, Fr. Kriegla atd.), jejich
prostřednictvím udělovala ceny za literaturu
vybraným členům Charty za účelem jejich popularizace
a propagace. Ze stejných zdrojů byla vyplácena
tzv. stipendia. Nadace Charty měla prostřednictvím





- 36 -
zednářských lóží v Evropě i USA vliv i na některé
tradiční literární nadace, jejich prostřednictvím
pak dosahovala udělování mezinárodních cen těm
signatářům Charty 77, kteří byli predestinováni pro
budoucnost k politickým funkcím (Havel, Dienstbier,
Battěk, Němcová, Palouš, Uhl, Šabata atd.).
V období 1980-1989 bylo prostřednictvím Nadace
Charty vyplaceno cca 376 tisíc US dolarů na
činnost Charty 77 v Československu a cca 1,341 mil. US
dolarů pro osobní potřebu vedoucích členů Charty.
Tato částka nezahrnuje peníze, vyplacené za
literární a jiné ceny. Na osobní konta v zahraničí byla
vedoucím osobám Charty převedena souhrnná částka
6 milionů US dolarů. Tato konta (osobní) jsou
spravována advokátními kancelářemi v zahraničí, které
zastupují jednotlivé funkcionáře Charty 77.
V lednu 1990 obdržel Janouch jako jeden z
prvních registraci od FMV a od února 1990 jsou finanční
prostředky distribuovány pro Československo
prostřednictvím této kanceláře. Z nich jsou rovněž
financovány a odměňovány některé činnosti OF a jeho
vedoucích funkcionářů.
Charta 77 byla od svého založení v roce 1977
koncipována jako zednářská lóže. Funkce mluvčího je
převzata ze Sionistické organizace. Aby nemohla být
jako ilegální organizace stíhána podle zákona,
odesílala všechna svá prohlášení a stanoviska státním
úřadům. Ve svém prohlášení z 1. 1. 1977 konstatuje,
že nechce škodit komunistickému režimu, ale chce
s ním vést konstruktivní dialog, což
koresponduje s komunistickým zaměřením vedoucích
funkcionářů Charty a s dohodami, které byly o jejím vzniku
a působnosti uzavřeny. Reakce, která byla proti
Chartě 77 vedena ze strany ÚV KSČ, měla za účel na
Chartu upozorňovat a popularizovat ji u
protiko- 37 -
munisticky smýšlející části občanské veřejnosti.
Hlavní část její popularizace převzaly vysílačky
Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC.
Přibližně od r. 1974 byla v Československu
konstituována nová báze KGB, která dnes zahrnuje asi
7 až 8 tisíc občanů Československa, jež nejsou
v žádných evidencích StB, KGB, ministerstva
zahraničí atd. Jediným viditelným výrazem této báze je
skupina prominentních reprezentantů Charty 77, dnes
převážně zastávající nejvyšší státní úřady.
Celou dobu své existence působila Charta 77 se
souhlasem a pod kontrolou Státní bezpečnosti a KGB.
Přesto, že materiály, vydávané nepřetržitě
vedoucím VONS Petrem Uhlem (tzv. Informace o Chartě 77)
byly evidentně ve smyslu zákona protizákonné (min.
podle § 112 tr. zákona: poškozování zájmů republiky
v cizině), nebylo proti vydavatelům nikdy
zakročeno, jak v každém jiném případě bez výjimky
odpovídalo praxi StB. Je mimo jakoukoli pochybnost, že
kdyby činnost Charty 77 nebyla žádoucí, byla by
taková skupina lidí zlikvidována během 24 hodin
a nikdo ve veřejnosti by se o její činnosti ani
nedozvěděl, jak to bylo zcela běžné ve všech
ostatních případech lidí a skupin, likvidovaných za
činnost proti státu, nebo pouze za své osobní postoje
proti režimu. Charta však bez jakéhokoli omezení
vydávala knihy, prohlášení, poskytovala interview
Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, v posledních
měsících před převratem její členové dokonce
cestovali do zahraničí (Jiří Hájek, Dana Němcová, aj.),
kde vedli politické rozhovory.
Uvnitř Charty 77, VONS a ostatních jejích odnoží,
působila rozsáhlá agentura StB. Na bázi II. a IX.
správy FMV to však byla činnost víceméně kontrolní
(v rámci objektové kontrarozvědky), nikoli řídící.





- 38 -
Řízení Charty 77 bylo prováděno velmi komplikovaným
způsobem, který dovoloval jeho kontrolu ze strany
USA. Hlavní řídící funkci pro Chartu 77 vykonáva -
ly osoby z báze KGB. Hlavní kontaktní osobou byl
vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ R. Hegenbart,
který současně řídil protiopatření FMV. Hegenbart byl
přímo angažován na přípravě převratu od srpna 1988,
na jeho provedení 17. 11. 1989 a dodnes jako
kontakt působí prostřednictvím plk. StB Vostárka (býv.
Náčelník kanceláře FMV Vejnara) a pplk. Krásy na
řízení činnosti KC OF, zejména pak jeho
personální politiky (schvalování osob pro vládu, poslance
FS, zahraniční službu, jiné politické strany atd.).
Směr kontaktu: Ladislav Lis, Oldřich Hromádko,
Zdeněk Jičínský, Jaroslav Šabata, Petr Kučera a
kancelář prezidenta republiky, zejména některé poradce).
Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo
dnem 17. 11. 1989, kdy počet signatářů dosáhl cca
1 900 občanů. Naprostá většina z nich podepsala
Chartu ze vzdoru proti režimu, aniž měla nejmenší tušení
o charakteru a poslání této tajuplné organizace.
Chartu 77 řídilo přibližně 70 až 85 lidí, jejich
jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její
existence v tomto úřadu vystřídali. Tato
skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem
spoutanými rodinnými, příbuzenskými a podobnými
svazky (zájmové a finanční nevyjímaje). Jsou to
především rodiny: Havlových, Dienstbierových,
Šabatových, Němcových, Paloušových, Hromádkových,
Rumlových, Marvanových, Šternových atd. Všechny tyto
rozvětvené rodiny jsou komunisté nebo jejich
potomci, svobodní zednáři a jejich potomci, a Židé. Nyní
přibližně 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných
a přátel, zaujalo pozice v nejvyšších státních,
diplomatických a hospodářských funkcích státu.





- 39 -
Tato skupina občanů Československa byla pro své
dnešní poslání schválena pověřenými orgány SSSR
a USA (prostřednictvím StB -KGB -CIA -Mossad). Sou -
hlas vyslovovaly také jiné mezinárodní organizace.
Charta 77 nedosáhla během svého 13letého
působení žádného politického vlivu, protože to nebylo
žádoucí. Příprava politických převratů v Evropě,
včetně Československa, byla svěřena profesionálním
organizacím, které k tomu měly k disposici
všechny potřebné prostředky. Posláním Charty 77 bylo
soustředění vhodných osob, které by po převzetí
moci po fingovaných převratech zajistily
kontinuitu se zaměřením Světového komunistického hnutí,
jehož součástí jsou i komunistické strany všeho
typu a všech taktických modifikací programů. Jejich
hlavním posláním je zakrytí této dlouhodobé
orientace a v důsledku toho působí k likvidaci jedné
fáze bolševismu: stalinismu – tedy období, kdy se
světový bolševismus v Rusku vymkl mezinárodní
kontrole.
Občasné odsuzování a věznění členů Charty 77
a jí založených odnoží mělo výchovný (kázeňský,
disciplinární) a propagační význam. Věznění
členové Charty 77 se tímto způsobem učili podřizovat se
kázni, jestliže to okolnosti vyžadují, a
současně jim bylo jejich uvěznění (nebo pouhé zadržení
na několik hodin) podnětem k obrovské mezinárodní
propagační kampani, vedené zahraničními
vysílačkami a později i diplomatickým personálem amerických
spojenců. Československo se tímto způsobem
seznamovalo s lidmi, o nichž by bývalo v listopadu 1989
nevědělo vůbec nic, anebo by pro něj byli
nepřijatelní, pokud by byla dána přednost k seznámení
s nimi prostřednictvím zpráv a informací z jejich
nejbližšího okolí. Organizovaná reklama a propagace





- 40 -
jejich osob upravila jejich obrazy v legendy a
učinila z nich hrdiny, mučedníky, veliké spisovatele,
myslitele, politiky a demokracii oddané státníky.
K tomu účelu byly zřízeny nejrůznější literární
ceny, udělovány čestné doktoráty na západních
universitách atp. V podstatě je tento postup metodou
hollywoodské tvorby star, která se uplatňuje od
počátku 20. století – kdokoli může být
populární, kdo je intenzivně po nějakou dobu propagován
všemocnou reklamou. Je to otázka účelu a nákladů,
nikoli otázka kvality člověka.
Agenturní činností StB proti Chartě 77 se
zabývalo na FMV celkem asi 43 důstojníků StB. Rozsah
této činnosti není vyčerpán pouze seznamem akcí
proti Chartě a VONS, ale zahrnuje také činnost
oddělení StB pro boj proti sionismu, judaismu,
svobodnému zednářstvu, Státnímu židovskému museu (tzv.
kontrarozvědná ochrana) a židovstvu. Z těchto
útvarů, které podléhaly většinou přímo KGB (mezinárodní
koordinace), byly registrovány zahraniční
signály (dispozice) pro činnost Charty. Současně byla
registrována kooperace s ostatními disidentskými
skupinami, zejména v Polsku, NDR, Maďarsku a SSSR.
Každý z těchto důstojníků StB řídil agenturu
uvnitř Charty 77 v počtu 5 až 7 TS (tajných
spolupracovníků). Osobní charakteristiky vůdců
Charty 77 (včetně VONS a ostatních tzv. nezávislých
iniciativ) jsou vesměs nepříznivé.
Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní
rozvrácenost, mravní úpadek, sexuální promiskuitu
a v některých případech drogy (Jirous apod.).
Když se ministr vnitra dr. Sacher dostal v únoru
a v březnu do styku s některými materiály,
týkajícími se činnosti Charty 77 a osobních
charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní
nebez- 41 -
pečí odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením
komunistického státu. Prezident Havel nechal
jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech
jeho působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS
(osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů,
kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu
StB). Prezident si současně vynutil předání
některých osobních materiálů, které byly z FMV předány
Chartě (Uhl, Urban).
Je nejvýš pravděpodobné, že nejdůležitější
materiály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly
z FMV odstraněny ještě před 17. 11. 1989. Kupř.
magnetofonové kazety s nahrávkami jednání
mluvčích Charty, jejího vedení, jednání s některými
zahraničními diplomaty apod., které vedení
Charty předávalo StB, zmizely (záznamy o jejich
existenci v osobních materiálech důstojníků StB byly
patrně přehlédnuty). Rovněž byly odstraněny
osobní materiály vůdců Charty 77: V. Havla, I. Havla,
J. Dienstbiera, Zuzany Dienstbierové, Petra Uhla,
Jar. Šabaty, A. Šabatové, L. Hejdánka, V. Bendy,
J. Gruntoráda, M. Palouše, R. Palouše,
Kantůrka, E. Kantůrkové, Vl. Chramostové, M. Kubišové,
Zd. Jičínského, M. Motejla, dr. Danisze, Zd.
Rychetského, P. Pitharta, J. Urbana, P. Kučery, J.
Hájka, M. Hájka, A. Marvanové, P. Šustrové, J. Rumla,
R. Slánského, W. Komárka, M. Zemana, V. Klause atd.
Dále byly odstraněny všechny materiály z
listopadu 1989 z jednání tzv. rozhodujících politických
sil o převzetí moci v zemi. Rovněž byly odstraněny
objektové svazky „Obroda“ (Klub reformovaných
komunistů z roku 1968 – politicky nejvýznamnější složka
Charty 77 a dosud v OF). Dále zmizely objektové
svazky zpravodajských agentur v zahraničí o
objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy





- 42 -
„Listy“, Tigridovo nakladatelství „Svědectví“,
Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové
svazky „Rada svobodného Československa“,
nakladatelství A. J. Liehma atd. Rovněž byly odstraněny
objektové svazky Schwarzenberského paláce ve Vídni.
Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře
Charty a jejím spojení s konspirativní
komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná ke
zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních
by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy.
2. Převrat 17. 11. 1989
Zpráva Komise FS pro vyšetřování událostí
17. 11. 1989 byla prohlášena za utajenou a nebyla
zveřejněna. Důsledky šetření se promítly do
odsouzení několika bezvýznamných policistů k
několikaměsíčním trestům. Vyšetřování bylo zaměřeno pouze
na násilnosti na Národní třídě, bylo zmanipulováno
a záměrně se vyhýbalo vyšetření politického pozadí
převratu. Podobný osud postihl Nezávislou
vyšetřovací skupinu studentů, která vznikla jako reakce na
evidentní manipulování vyšetřovací komise FS.
Důsledkem tohoto stavu věcí byly rychle a
všeobecně se rozšířivší pochybnosti o nejapné legendě
sametové revoluce, jak ji dosud urputně hlásá
prezident a vláda Charty 77. Prezident rovněž nedodržel
svůj veřejně daný slib, že budou zveřejněny všechny
záznamy o jednání s Adamcovou vládou a následně
jednání tzv. rozhodujících politických sil (dodnes
není známo, kdo je tímto pojmem označen).
S odstupem 9 měsíců se však stalo zřejmým, že
masakr na Národní třídě byl předem připraven a že
byl koncipován jako signál k zahájení převratu.
Po něm byla iniciativa okamžitě předána Chartě 77





- 43 -
– to dokazuje, že v přípravách existovala
spolupráce (mimo mnoha dalších důkazů). Charta převzala
iniciativu rozšířením sdělení sl. Drážské o smrti
studenta, která se ukázala být desinformací. Tento
kritický bod spojení Charty 77 a zasvěcené části ÚV
KSČ nebyl dosud objasněn a tvoří jedno z ústředních
politických tajemství.
Když byly tyto pochybnosti občanů spolehlivě
zaregistrovány, natočila BBC pořad o událostech
17. 11. 1989, v němž je legenda korigována a
vyúsťuje v tvrzení, že to byl nepodařený
vnitrostranický převrat, který měl pouze odstranit Jakešovo
vedení, ale který se vymkl z rukou. Na základě této
predikce vystoupil jeden z předních mužů Charty
Jiří Ruml s požadavkem, aby vyšetřování 17.
listopadu bylo obnoveno. Nebezpečí, které v sobě takový
požadavek skrývá, spočívá v tom, že komise bude
sestavena opět z lidí Charty 77, kteří budou
dokazovat tvrzení pořadu BBC, které je pokládáno za
přijatelnou politickou verzi, korigující
nesmyslnou báchorku o sametové revoluci.
Stejným cílem však bude zakrytí každého spojení
Charty s komunisty a kontinuity komunistické vlády –
Chartě vyhovuje být považována za něco jiného, než
čím ve skutečnosti je. Je nepochybné, že kdyby byla
zveřejněna pravda, Havel a jeho vláda Charty 77 by
musela padnout. To je však nepřijatelné pro
zahraniční sponzory, kteří Chartu vypracovávali 13 let
a nemají za ni přijatelnou náhradu, se kterou by
mohli souhlasit také Rusové. Vláda Havlovy Charty
musí být tedy udržena.
Z provedené analýzy lze vybrat skutečnosti,
které, chronologicky seřazeny, poskytují
následující sled událostí: poradce prezidenta USA John
Whitehead na podzim 1988 po své 12denní cestě po





- 44 -
Východní Evropě shledal, že politická situace dovo -
luje zahájení příprav k převratům. Pro
Československo (Chartu 77) to znamenalo pokyn k vystoupení
ze sebe samé a její členové postupně založili řadu
skupin, nazývaných nezávislými iniciativami: SPUSA
(Společnost přátel USA), HOS (Hnutí za občanskou
svobodu), DI (Demokratickou iniciativu), Obrodu
(svaz bývalých komunistů z roku 1968) atd.
Všechny tyto skupiny pracovaly pod vedením Charty 77.
Cílem bylo vyvolání dojmu početního zvětšení
opozice vůči vládě, i když to byl dojem pouze optický,
ale potřebný pro zahraniční propagandu.
Politicky nosnou byla pouze Obroda. V ÚV KSČ
byla vytvořena skupina Urbánek -Mohorita, která
byla Hegenbartem pověřena jednáním s Obrodou.
Účelem byla spolupráce na kompromitaci Jakeše a jeho
odchod z vlády. Hegenbart byl v této činnosti řízen
KGB. Byl natočen film z Jakešova
kompromitujícího vystoupení v západočeském kraji, KGB rozmnožila
jeho videokazety a v zahraničí se prodávaly za
20 DM,- kus. Současně prováděl Hegenbart
izolaci Jakeše, který nebyl zasvěcen do událostí, aby
byl v případě zahájení operace eliminován
nežádoucí zásah. Hegenbart byl rovněž rozhodujícím mužem,
který v červenci a srpnu 1989 řídil stanovisko ÚV
a vlády k exodu východních Němců ze západoněmeckého
velvyslanectví. V rámci spolupráce Hegenbart -Obroda
vycestoval také Jiří Hájek těsně před převratem do
Rakouska k projednání některých podrobností,
souvisejících s datem a technikou převratu.
Den 17. 11. byl zvolen jako nejvhodnější
vzhledem k tomu, že je Mezinárodním svátkem studentstva
a zaručuje tedy mezinárodní odezvu, a dále proto,
že to byl poslední termín s aspirací na mezinárodní
odezvu před schůzkou Gorbačov -Bush na Maltě, kde





- 45 -
měl být projednán další postup velmocí při řízení
sjednocování Německa, což předpokládalo také poli -
tickou změnu v Československu.
Ze zprávy, zveřejněné Nezávislou vyšetřovací
skupinou studentů, je dostatečně známo, jak bylo
zmanipulováno jednání Pražské vysokoškolské rady za
účasti Vasila Mohority k přípravě manifestace. Ke
skutečnostem, které jsou už veřejně známy o průběhu
masakru na Národní třídě, lze připojit:
a) Přibližně dvě hodiny před příchodem průvodu
na Národní třídu byl zastaven provoz tramvají
v obou směrech. Dopravní podnik tedy musel
dostat takový příkaz už asi tři hodiny před
tím. Současně byla Národní třída téměř
vyklizena (liduprázdná);
b) Pohotovostní oddíly SNB byly v pohotovosti
v Mikulandské ulici a v Konviktské už 3
hodiny před příchodem průvodu na Národní třídu;
c) Asi jednu hodinu před příchodem průvodu byly
uzamčeny všechny domovní dveře domů od
Pernštýna až k Národnímu divadlu.
d) Zásahová četa ÚRNA (Útvar rychlého nasazení),
která byla ve 3. pohotovostním sledu (její
členové byli doma u rodin, ale museli být
k dispozici u telefonu), dostala v 10.30 hod.
telefonický rozkaz k okamžitému návratu do
útvaru (tedy 8 hodin před nasazením), tj. asi
4 hodiny před zahájením manifestace. Po
příchodu k útvaru jim byla nařízena pohotovost.
Když četa nastoupila v maskovaných uniformách
a čepicích, byl jim vydán rozkaz k nasazení
červených baretů, které jsou součástí
vycházkové uniformy. V 11.30 hod. byla četa
převezena autobusem do Bartolomějské ulice k
soustředění. Od 13.45 probíhala jejich instruktáž





- 46 -
třemi důstojníky StB v civilu o jejich
zákroku u Národního divadla – tedy v době, kdy
manifestace začínala ve vzdálenosti asi 3 km.
Zásahové četě byl na zvětšeném obraze
podrobně vyložen uzávěr u Národního divadla
včetně nasazení automobilu se zábranami. Byla
instruována, že důstojníci StB jim budou
ukazovat vytipované osoby v průvodu, které jsou
pak povinni vytáhnout a zadržet.
ÚRNA je cvičena pro bleskovou akci, nikoli
pro pořádkovou policejní službu. Plk. Bečvář,
který vydal rozkaz k jejich nasazení, musel
vědět, jak tato složka bude reagovat. Musel
rovněž vědět, že její nasazení je neadekvátní,
protože podle zákona a vnitřních předpisů FMV
je ÚRNA nasazována pouze při bezprostředním
ohrožení životů, při organizovaném a
ozbrojeném odporu. Nic takového se na Národní třídě
nedalo očekávat. Plk. Bečvář byl do funkce
dosazen právě Hegenbartem a je
pravděpodobné, že protipředpisový rozkaz k nasazení ÚRNA
nevydal z vlastního rozhodnutí. Zde kdesi
mohou spočívat příčiny, proč se zastřelil.
e) V odpoledních hodinách 17. 11. 1989
opustilo Prahu celé vedení Charty 77 včetně rodin.
V Praze zůstali pouze Uhl, Benda, Němcová.
Patrně existovalo jisté nebezpečí jejich
pozatýkání v případě, že by se Hegenbartovi
nepodařilo okamžitě paralyzovat akce a rozhodnutí
většiny vedoucích ÚV KSČ a FMV, kteří nebyli do
charakteru operace zasvěceni. Chartisté se však
všichni vrátili už v sobotu v poledne zpět do
Prahy. V té době a během neděle se Hegenbartovi
podařilo definitivně odstranit nebezpečí zákroku
Lidových milicí, které Jakeš mobilizoval.





- 47 -
Cílem operace nebylo pouze odstranění Jakeše,
ale ústup komunistů do předem připravených pozic,
jejichž dislokace a krytí bylo předmětem
dojednávání s Obrodou od ledna 1989. Od téže doby (po zatčení
Václava Havla) byli Hegenbartem mobilizováni herci,
zpěváci aj. k podpisovým akcím za jeho propuštění.
Všichni iniciátoři byli komunisté.
Ze seznamu studentů, kteří připravovali
manifestaci a později se chopili organizování
studentstva, vyplývá, že jde výlučně o děti prominentních
rodičů. 86 % těchto studentů mělo rodiče ve
vysokých funkcích v KSČ, FMV, diplomatických službách,
v kategorii generálních ředitelů, vysokoškolských
profesorů atd. Existují důkazy o instruování těchto
dětí jejich rodiči. Existují rovněž důkazy o tom,
že už od června 1989 byla vypracovávána hesla, jako
„nejsme jako oni“, „nechceme násilí“ atd. a formy
jejich uplatňování při demonstracích tak, aby
nedošlo k fyzickému napadání komunistů (to byla jedna
z podmínek dohody o předání moci) a záruky za ni
převzali sami komunisté prostřednictvím studentů
a Občanského fóra.
3. Občanské fórum
Koncepce OF byla dohodnuta asi půl roku před
převratem a schválena Hegenbartem. Na jeho
prohlášení Havlem v Realistickém divadle sváželi pověření
důstojníci StB svými soukromými vozy všechny hlavní
členy Charty 77. Uvolnění divadel fingováním
protestních stávek organizovala StB prostřednictvím
svých agentů mezi herci a základními organizacemi
KSČ v divadlech.
Vedením OF byli pověřeni výhradně kmenoví
členové Charty 77. Kvalifikovaný zpravodajský odhad





- 48 -
předpokládá, že pro nasazení v OF bylo uvolněno
přibližně 1 100 lidí z nové báze KGB. Agentura StB
byla nasazena celá (v Chartě 77), i když posléze
došlo k řadě průvalů, z nichž některé byly účelové
(Danisz apod.).
Občanské fórum si zachovalo horizontální
organizaci Charty, protože to nejlépe vyhovovalo
možnostem průniků (politických, zpravodajských,
finančních, kontrolních) a potřebám infiltrace všech
ostatních politických stran, klubů, organizací
a spolků, vznikajících ve vazbě na OF, tedy v
podstatě na početně multiplikovanou Chartu 77.
Nejsilnější pozici v OF si udržuje Obroda,
která je stále jeho rozhodující složkou. Zajišťuje
kooperaci s KSČ a koordinaci v oblasti personální
politiky ve vládě, diplomatickém sboru, FS a obou
národních radách, republikových vládách a ve sféře
komunální (O. Černík). Všechna rozhodující místa
v oblasti veřejné moci, rozhlase, televizi, tisku,
průmyslových podnicích, školství, zdravotnictví,
soudech, prokuratuře apod., jsou obsazována
komunisty (tzv. bývalými).
Proto je výchozím bodem historie a politiky rok
1968. Je předkládán jako prvotní počátek
dnešní demokratické politiky a jeho aktéři jsou tak
předurčováni k převzetí veškeré moci. Tento
politický akt, podporovaný Západem, má rehabilitovat
hromadné nasazení tzv. bývalých komunistů. Jde
o schéma, které je uplatňováno ve všech
komunistických státech Evropy. V Československu je však
nejzřetelnější vzhledem k počtu komunistů
vyloučených v roce 1968 z KSČ – jejich značný počet si
nevynucuje přejmenování KSČ, ani změnu programu,
protože tato organizace má jako svoji veřejnou
variantu OF.





- 49 -
Po 17. 11. 1989 se k zakladatelům a
provozovatelům OF připojili zaměstnanci Prognostického ústavu
ČSAV, z nichž mnozí zaujali nejdůležitější
funkce v národním hospodářství. Pověření tohoto ústavu
vyplývá z faktu, že zpracovával nynější
hospodářskou reformu už od roku 1987, kdy si vláda objednala
na impuls z Moskvy tzv. Prognózu rozvoje národního
hospodářství ČSSR. Část nákladů na její vypracování
byla refundována RVHP (stejně postupovaly ostatní
komunistické vlády v Evropě). Tato studie nebyla
prognózou, nýbrž variantou současné reformy, při
níž byla paralelně vypracována a v zahraničí
odsouhlasena koncepce hospodářské činnosti po převratu.
V rámci prací na této studii vycestovalo na stáže
asi 40 pracovníků, kteří vedli konzultace s
bankami, průmyslovými koncerny a poradenskými službami
v USA, Francii, SRN, Velké Británii a Itálii. Po
dokončení a odevzdání studie navrhoval ministr
vnitra Kincl experty zatknout a odsoudit pro jejich
styky v zahraničí, které se vymykaly rozmezí jejich
studijního poslání. Hegenbart jeho úsilí zastavil
a po převratu se z ústavu do vedení státu dostali
Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová, aj.
V rámci dohod o kontinuitě moci komunistické
oligarchie byla činnost OF od počátku až k volbám
vedena k likvidaci jakékoli potenciální opozice,
která by mohla relativně vzniknout. OF bylo pod
kontrolou komunistů stejně jako samotná KSČ a ostatní
klasické politické strany – bylo však nutné
zabránit vzniku jakékoli nezávislé organizace, která by
tuto hegemonii mohla dříve nebo později ohrozit.
Proto bylo v období únor -duben rozbito studentské
hnutí a vyřazeno z jakékoli politické konkurence
a učiněno zcela pasivním. Když se před volbami
ukázalo relativní nebezpečí na straně KDU, byly jeho





- 50 -
volební šance zlikvidovány akcí proti Bartončíkovi,
v níž se osobně angažoval V. Havel nejen výroky
z rozhovoru s Bartončíkem, ale zejména tím, že vzal
pod svoji osobní ochranu Jana Rumla, který útok
vedl. Ihned po volbách byla torpedována Čs.
strana socialistická akcí Melantrich, v níž se rovněž
osobně angažoval Havel zasláním dopisu o svobodě
slova. Vzápětí na to byla roztržena Republikánská
strana, v očekávání je destrukce Lidové strany. Tím
OF zcela ovládlo vnitropolitickou situaci a
destruovalo jakoukoliv opozici. Akce byly provedeny
zcela profesionálně a vylučují, že by jejich autory
mohli být diletanti z OF. Kromě toho forma jejich
provedení nutně předpokládá dokonalou a
disciplinovanou organizaci s federálním rozměrem.
Důkazem její existence je rovněž volba Vasila Mohority
místopředsedou FS naprostou většinou hlasů, když
KSČ má pouze 14 % mandátů ve FS. Podobných důkazů
o dokonale fungující kooperaci mezi KSČ a ostatními
tzv. opozičními organizacemi (někdy vysloveně
protikomunistickými) existuje celá řada.
Přibližně od března 1990, kdy se v KC OF začal
objevovat vliv mimopražských OF, který
nekorespondoval s cíli chartistů, začalo docházet k silné
názorové diferenciaci, která pokračuje a nabývá
na ostrosti. OF politicky nepřežilo své volební
vítězství. Příznaky se projevily už při sestavování
federální vlády, která byla v základních
ministerstvech sestavena Havlem už 3 týdny před volbami. Po
akci Bartončík se v jejím důsledku projevil strach
mnoha funkcionářů a sestavení vlády se protáhlo
o 10 dní déle, než prezident předpokládal.
Bude -li názorová diferenciace pokračovat, stává
se nejistým, že vláda dosáhne vždy požadované
většiny hlasů pro své návrhy ve FS. Tento fakt
vytvá- 51 -
ří předpoklad pro parlamentní krizi, zejména při
hlasování o zákonech (všechny tři ústavy), jejichž
přijetí vyžaduje dvě třetiny hlasů. Nezvládnutí
takové situace by si mohlo vynutit vypsání nových
mimořádných parlamentních voleb, v nichž by OF
nezískalo už tak výraznou většinu. Rozptýlení
hlasů pro ostatní strany by vytvořilo situaci, v níž
by žádná strana nedominovala tak výrazně, aby byla
schopna sestavit novou vládu, která by měla naději
v takto roztříštěném FS prosadit jakýkoliv zákon či
opatření. Pak by musela následovat autoritativní
opatření prezidenta. Ta by mohla mít reálnou naději
na úspěch jenom tehdy, jestliže by měl v té době
(1-1,5 roku) ještě tolik popularity jako nyní, což
je však nepravděpodobné, a v takovém případě by
následovala celospolečenská krize a politický pat.
Podobné tendence se však projevují s různým
fázovým posuvem ve všech bývalých komunistických
státech Evropy a jejich intenzita bude vzrůstat
s hospodářskou a sociální devastací. Nelze
vyloučit, že vytvoření podmínek pro vnitropolitický pakt
ve všech státech Východní Evropy je cílem
řídících velmocí, protože by vedl k silným sociálním
nepokojům, možná povstáním, které by byly
sjednocené Evropě na Západě vhodnou záminkou k
vojenskému obsazení v zájmu míru v Evropě a k nadiktování
východoevropské konfederace, řízené západní
Evropou, USA a SSSR.
Reálnost takové varianty politického a
hospodářského vývoje se objevuje ve způsobech zamýšleného
konstituování OF v průběhu následujících dvou let
jako jediné autoritativní organizace ve státě.
Jedním z projevů této snahy je vytváření
prezidentské vlády. Souvislosti s ostatní Evropou jsou
naznačovány expoziturou prezidentových poradců ze





- 52 -
zahraničí, kteří ho řídí (Schwarzenberg, Šik, oba
Pelikánové, Fischl, Kohout, Povolný atd.).
4. Komunistická strana
V polovině roku 1988 bylo informováno o
přípravě politického převratu v Československu 12 lidí
z nejvyššího orgánu KSČ. V říjnu 1989 se tento
počet zvětšil přibližně na 90 lidí, z nichž většina
nebyla přímo z aparátu KSČ.
Naprostá většina členů KSČ byla převratem a
ztrátou své moci překvapena a označovala postup svého
vedení za zradu. Od února do dubna 1990 nastalo
v řadách členů KSČ znatelné uklidnění
informovaností, kterou jim zprostředkovalo vedení až na úroveň
okresních výborů.
Došlo k všeobecnému pochopení faktu, že moc 1,5
milionů členů KSČ, 250 tisíc mužů plně vyzbrojené
armády, 60 tisíc mužů FMV, 150 tisíc ozbrojených
členů Lidových milicí a půl milionu občanů
sympatizujících s režimem, nebyla poražena, a že události
jsou taktickou formou změn, jinak v krátké době
neproveditelných.
Pokusy malých lokalizovaných skupin komunistů,
které se z neznalosti chtěly postavit na odpor,
i když nikoli ihned veřejný, byly na zákrok
vedení strany odloženy. Informace o připravovaném
převratu StB byly rozšiřovány OF záměrně k vytvoření
atmosféry, umožňující snazší zvládnutí veřejnosti
a k získání sympatií.
V prosinci 1989 byli všichni rozhodující
funkcionáři KSČ, armády, LM a FMV přesně informováni
o situaci a jejím smyslu. Latentní pohotovost byla
udržována pouze do března 1990, kdy byla situace
stabilizována zákonem č. 15/90 z 23. 1. 1990, který





- 53 -
zaručoval KSČ veškerou právní ochranu, garantovanou
novou vládou. Veřejnost se proti zákonu nepostavila
na odpor a situace byla zvládnuta.
Nikdo z vedoucích funkcionářů starého ani nového
vedení KSČ nepomýšlel na převrat, protože
předání zjevné moci a ústup do ústraní bylo direktivou
moskevského vedení Světového komunistického hnutí.
Stalo se zcela zřejmým, že Moskva by žádný pokus
o zpětné převzetí moci KSČ nepodpořila, naopak,
postavila by se proti němu. Ve stejném smyslu byly
vydány rozkazy jednotkám sovětské armády na území
Československa, k nimž byli už počátkem
listopadu 1989 vysláni důstojníci Rudé armády se zvláštním
posláním.
Charta 77 v čele s Václavem Havlem dodržela
s podporou zakonspirované části StB všechny dohody
o průběhu převzetí moci i o další neveřejné
spolupráci s KSČ (zprostředkováno Obrodou). Za účelem
mezinárodní kontroly dodržení těchto dohod se
Československo stalo od listopadu 1989 zpravodajsky
a kontrarozvědně otevřenou zemí.
Dohody byly rovněž precizně dodrženy ze
strany KSČ. Indiferentní a zmanipulované
obyvatelstvo Československa nezpůsobilo svým vystoupením
(neplánovaným a neorganizovaným) žádné komplikace.
Reakce proti setrvávání komunistů ve všech
oblastech veřejného a politického života země jsou zatím
stále pod kontrolou Havlovy vlády a aparátu bývalé
moci. Rovněž byly zvládnuty reakce proti nástupu
komunistů z padesátých let.
Volby v červnu byly zmanipulovány především
difuzí voličů do množství plánovitě vytvořených
indiferentních politických stran a rozptylem
voličského potenciálu. Sestavením pořadníku kandidátů bylo
zajištěno zvolení předem vybraných a schválených





- 54 -
osob. Všechny politické strany byly infiltrovány
předem připravenou organizací osob, sestavenou ve
spolupráci s StB. Mezinárodní kontrola byla
zajištěna expoziturou emigrantů (kupř. Škutina v ČSS
Pachman, Ströbinger v ČSL, Horák v ČSSD atd.;
stejně tak byl obsazen Havlův štáb a vedení OF).
Komunisté si podrželi veškerou moc ve státě.
Pozice jejich odpůrců, pokud v naprosto
dezorientované veřejnosti existují, jsou politicky
bezvýznamné a tedy zanedbatelné. Charta 77, transformovaná
v OF, je jejich spojencem, který na sebe vzal pouze
úlohu krytí.
Zveřejnění symbiózy SSSR -USA, pečlivě
skrývané téměř 100 let, určuje novou dimenzi
politického zápasu. Bez jejího definování není pravděpodobný
úspěch účasti na něm.
II. SJEDNOCENÍ EVROPY
Jedním z nejvýznamnějších atributů politiky
Václava Havla je úsilí směřující k podpoře sjednocovací
politiky v Evropě. Muž, který nerozumí politice
jednoho malého státu, se stal vykladačem koncepcí
politiky kontinentu.
Sjednocení Evropy není a nemůže být záležitostí
mechanickou, protože všechny takové pokusy v
minulosti skončily nezdarem a katastrofami. Evropská
krize současnosti, po dvou světových válkách a 45
let trvající rusko -americké okupaci, je v podstatě
psychické povahy. Oběma světovým válkám se patrně
nebylo možné vyhnout, avšak státnická vedení
mohla zabránit tomu, aby cíle válek utonuly v
paroxysmu mas a v manipulaci neevropských manažerů.
Politická demokracie se 72 let ukazovala v Evro-
















       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist