načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Ami sa vracia – Enrique Barrios

Ami sa vracia
-7%
sleva

Kniha: Ami sa vracia
Autor: Enrique Barrios

Ami se vrací... bylo načase, protože chlapec Pedrito už začíná pochybovat, jestli setkání s bělovlasým mimozemským návštěvníkem bylo vůbec skutečné. Je tu ale znovu a s ním i ... (celý popis)
Titul doručujeme za 6 pracovních dní
Jazyk: slovensky
Vaše cena s DPH:  338 Kč 314
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Anch-books
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Ami regresa
Spolupracovali: přeložila Monika Winklerová
Jazyk: slovensky
Datum vydání: 24.06.2013
Nakladatelské údaje: [Bratislava], Anch Books, 2013
ISBN: 978-3-9815576-2-6
EAN: 9783981557626
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ami se vrací... bylo načase, protože chlapec Pedrito už začíná pochybovat, jestli setkání s bělovlasým mimozemským návštěvníkem bylo vůbec skutečné. Je tu ale znovu a s ním i dívka jménem Vinka. Ve třech pak podnikají novou cestu po planetách v duchu Malého prince, aby čtenáři poskytli novou porci alegorických příběhů o duchovním prožitku víry a transcendentální lásky - a také o nutnosti jej neustále obnovovat. Druhý díl fantastické duchovní alegorie navazuje na román Ami, chlapec z hvězd a líčí druhou návštěvu bělovlasého mimozemšťana.

Popis nakladatele

Ami sa vracia je pokračovaním príbehu Pedrita a jeho mimozemského kamaráta, ktorý vyšiel

pod názvom Ami, chlapec z hviezd.

Jedného večera stretol Pedrito na pláži mimozemšťana Amiho, ktorý ho vzal svojou

kozmickou loďou na prechádzku vesmírom. Ukázal mu niektoré krajiny Zeme, Mesiac i

jednu z vyspelých planét našej Galaxie – Ofir, kde žijú potomkovia pozemských Atlanťanov.

Zasvätil ho do kozmických zákonov, ktoré sú v (zdanlivom) protiklade k pozemskému

vnímaniu sveta. Keď sa vrátili na Zem, Ami sľúbil Pedritovi, že keď o tom všetkom napíše

knihu, príde znovu. Nezabudol mu však poradiť, aby svoju knihu vydal radšej ako rozprávku

či sci-fi, lebo ľudia by ho mohli považovať za blázna.

Kniha je zařazena v kategoriích
Enrique Barrios - další tituly autora:
Ami, chlapec z hvězd Ami, chlapec z hvězd
Ami se vrací - CZ Ami se vrací - CZ
Ami 3 -- Vnitřní civilizace Ami 3 -- Vnitřní civilizace
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola 8

Jeskyně

Z výtahu jsme prošli další chodbou. Otevřely se před námi dveře a my jsme vstoupili do obrovské

haly, kde byly zaparkovány lodě návštěvníků. Šli jsme směrem ke Kapitánově velké lodi, která

stála na třech masivních nohách. Měla několik řad oken, za nimiž jsem viděl lidské postavy. Šli

jsme pod tento obrovitý létající stroj a vstoupili jsme do něj zespodu.

Vinka a já jsme se ohromeně dívali. Dorazili jsme ke schodům a jako první na ně vstoupil Kapitán.

Ve chvíli, kdy se jeho noha dotkla schodiště, se schody daly do pohybu stejně jako naše

eskalátory. Když jsme byli na schodišti všichni, začaly se pohybovat hodně rychleji, ale jakmile

jsme se blížili k lodi, rychlost se zpomalila.

Na palubě své lodi nás kapitán informoval:

„Odsud řídíme geologické záchranné práce.“

Vstoupili jsme do prostoru, kterým procházely bez slova různé typy lidí. Zaujalo mě, že tak málo

mluví. Ami to zachytil a řekl:

„Když lidé nedokážou kontrolovat svou mysl, jak je tomu ve tvém světě, z hlavy se stává

nepořádný stroj, který neustále vytváří popletené a zmatené myšlenky bez toho, aby se zastavil a

byl na chvíli potichu. Je-li někdo poblíž nás, rozum nás neustále nutí mluvit, a někdy i ve chvílích,

kdy tam nikdo není,“ zažertoval. „Málokdy je k tomu však skutečný důvod. Lidé zde pozorněji

vnímají realitu, protože dokážou lépe kontrolovat své myšlenky a emoce, a navíc mají rozvinutou

schopnost telepatie. I když se vám to nezdá, intenzivně mezi sebou komunikují, samozřejmě když

je třeba. Navenek to však není vidět.“

„Ale ty nejsi jako oni,“ řekl jsem.

„Jak to myslíš?“

„Ty mluvíš často, jako my. A navíc se hodně směješ. Oproti tomu oni se zdají mnohem méně

emotivní...“

Místo aby se Ami cítil výsledky mého pozorování dotčen, smál se ještě víc a vyvolal úsměv i na

Kapitánově tváři. Potom nám řekl:

„Za prvé musím být na vaší úrovni, a kdo z vás dvou komunikuje telepaticky? Za druhé už jsem

vám řekl, že můj stupeň vývoje je velice blízký vašemu. Za třetí pocházím ze světa, ve kterém si

duše rády hrají. Jsme jakýsi druh ‚nezbedných skřítků‘. Ale vše děláme vědomě: víme, co činíme.

Nikdy nevyvádíme neplechy, které by mohly někomu ublížit, právě naopak. Někdy je snazší

přijmout nebo odevzdat jisté ponaučení hrou.“

„Jaké ponaučení?“

„Jako třeba učit vás věci, které ve vašich světech nejsou známé...“

„A proč nás teda učíš zrovna ty, a ne někdo vyspělejší?“ zeptala se Vinka trošku rozčarovaně.

Ami se zase rozesmál. Kapitán si zatím prohlížel nějaké zprávy, a i když to vypadalo, že si nás

nevšímá, zdálo se mi, že jsem na jeho tváři zahlédl letmé pousmání.

„Někdo jako Velitelův starší bratr například?“ bavil se Ami rozhovorem s Vinkou. Ale ta mu se

zapáleným pohledem odpověděla:

„A proč ne?“


Tentokrát odložil Kapitán své papíry a pozoroval dívku s trochu překvapeným, ale srdečným

úsměvem. Ami vybuchl hurónským smíchem. Když byl schopen mluvit, řekl:

„Aby si člověk zasloužil mít takového učitele, úroveň jeho vnitřního vývoje musí podobná

Veliteli...“

„Rozumím,“ řekla Vinka. „Tak proč by nemohl být naším průvodcem a učitelem někdo tak úžasný

jako Velitel?“

Ami se rozhovorem bavil a s úsměvem se jí zeptal:

„Cítili jste se v jeho přítomnosti pohodlně? Pocítili jste důvěru potřebnou k tomu, abyste se mu

svěřili se svými starostmi stejně jako mě? Rozuměli jste dobře jeho slovům, nebo rozumíte lépe

těm mým?“

Na tváři Vinky se rozhostil samolibý úsměv.

„Já jsem mu rozuměla velmi dobře a vedle něho jsem se cítila jako v nebi. S tebou se tak necítím,

jsi nám až příliš podobný.“

„Takže ty jsi mu rozuměla dobře... A co tedy říkal?“ zeptal se Ami se šibalským zábleskem v očích.

„No, že se máme dobře chovat... abychom se dostali do nebe...“

Se smíchem se mě zeptal:

„Tohle že říkal?“

„Ano, a taky to, že se blíží konec světa, ale pokud se budeme dobře chovat, tak že nás zachrání...“

Kapitán definitivně odložil své papíry a s otcovskou něhou nás pohladil po hlavě, zatímco Ami

vysvětloval:

„Vidíte? To je přesně ono: zachytili jste jednu tisícinu toho, co řekl, a vše jste si vyložili po svém.

Když je energie příliš vysoká, je zapotřebí transformátor. Kdybychom zapojili vaši ‚televizi‘ přímo

ke zdroji vysokého napětí, tak shoří. Není totiž vytvořena na to, aby tuto energii přijímala, a

proto potřebuje transformátor, jenž ji sníží na úroveň, kterou je schopna přijmout. Mentální

úroveň Velitele je na vás příliš vysoká, a když něco vysvětluje, nerozumíte přesně tomu, co vám

chce říct. Já vám však můžu vysvětlit tytéž věci tak, že mi budete jasně rozumět, a to právě proto,

že jsem vám podobnější. Je to, jako bychom mluvili podobným jazykem. Napíšete teď další knihu

o všem, co právě prožíváte. Vy si ale nepamatujete správně, co vám Velitel řekl. Právě proto,

abych oživil tu vzpomínku a abyste ji správně pochopili, až budete knihy psát, s vámi zůstanu v

telepatickém kontaktu.“

„Tohle je řídicí hala,“ řekl Kapitán, když se dveře výtahu otevřely.

Vstoupili jsme do velké místnosti s množstvím lidí, kteří – alespoň podle svého vzhledu –

pocházeli z různých světů. Sál byl plný monitorů a přístrojů se světelnými panely. Někteří se na

nás podívali a usmáli se, ale nevypadalo to, že bychom pro ně byli něco zvláštního. Spíše se zdálo,

že jsou na podobné návštěvy, ať už z vyspělých nebo nevyspělých světů, zvyklí.

Na Kapitánův rozkaz se loď rozechvěla, vystoupala několik metrů, pomalu se obrátila na bok a

otvorem v podlaze se ponořila do vody.

Vzdálili jsme se několik kilometrů od mateřské lodi.

Před námi bylo něco strašného: na dně moře zela trhlina, která vypadala jako obrovská černá

tlama. A my jsme do ní za malou chvíli... vpluli! Byla široká jako hora. Postupovali jsme vpřed

mezi ponurými výstupky černé skály a pomalu jsme sestupovali níž a níž do tmavého a temného


nitra Země. Začal jsem pociťovat hrůzu.

„Klid, pane Paranoidní, vše je v pořádku,“ řekl Ami.

Ještě o něco níž se obrovská trhlina přeměnila v dokonale okrouhlý tunel s vyhlazenými stěnami.

Byl tak široký, že jím mohla loď volně proplouvat. Vypadalo to na uměle vytvořený tunel.

„Ano, Pedro, je to tak“, potvrdil Ami. „Tento tunel postavili naši inženýři a vede k místu, kde se

střetávají pevninské dosky.“

„Jakých desek?“ zeptala se Vinka.

„Pevninských. Kontinenty stojí na obrovských skalních ‚masivech‘ a právě těm se říká pevninské

desky. Pohybují se velmi pomalu, ale někdy také naproti sobě a jedna tlačí na druhou jako právě

tady. Brzy bude nahromaděná síla tak velká, že jedna z desek v některém místě pukne a pevnina

se zlomí. To způsobí vibraci, která se přenáší na povrch a vyvolá otřesy země čili zemětřesení. My

ale nyní snížíme jeho sílu i účinek.“

Připadalo mi děsivé, že se nacházíme přímo v epicentru: v samém srdci zemětřesení, v nitru

Země... obklopeni kilometry skal!

Ami se nemohl neusmát mým myšlenkám.

„Podíváme se na ohnisko zemětřesení přímo v místě, kde se rozbije pevnina. Tahle loď je odolná

vůči věcem, které si ani nedokážeš představit...“

Dlouhou dobu jsme „letěli“ tunelem, který se nakonec rozšířil. Před očima se mi objevilo

nečekané a úžasné představení: ocitli jsme se v jakési zvláštní klenuté místnosti, kryptě nebo

snad jeskyni o obrovské a nezměrné velikosti. Bylo tam asi padesát svítících kosmických lodí,

kotvících ve vodách nesmírné podmořské jeskyně.

„V centrálním místě střetu pevninských desek budeme ozařovat skálu nesmírnou energií, která ji

promění v popel, a to posléze uvolní rostoucí tlak. Na povrchu Země sice zaznamenáte otřesy,

ale nebudou příliš silné,“ vysvětlil nám Kapitán.

Propluli jsme mezi loděmi, z nichž všechny byly menší než ta naše, a zastavili jsme na speciálním

místě této podmořské a podzemní jeskyně.

Na znamení jednoho pracovníka s hlavou podobnou vejci (nechci být neuctivý, ale ten muž měl

bílou, oválnou, mírně zašpičatělou hlavu bez vlasů) udělal Kapitán posunek, který zřejmě

znamenal rozkaz. V tom okamžiku namířilo své světlo směrem vzhůru množství zářivých zelených

paprsků. Každý pocházel z jedné lodi. Když se tak stalo, pocítili jsme, jak se rozvibrovala podlaha.

„Dívejte se tam,“ řekl Ami a ukázal na přístrojovou desku se spoustou obrazovek, jež pozorovalo

hodně lidí.

Viděli jsme barevné obrazy vesnic, měst i neobydlených míst včetně vnitřku několika domů,

jejichž obyvatelé vypadali, že spí.

„V těchto domech bydlí Pozemšťané, kteří se podílejí na záchranném plánu. Musíme je chránit.“

„A oni vědí, že jsou součástí tohoto plánu?“

„Kdyby to věděli, byli by nyní venku, neboť bychom je před nebezpečím už předem varovali. Ne,

zatím si nejsou ještě vědomí toho, že spolupracují nebo že se na tomto plánu budou podílet v

budoucnosti. Povrch země se už začíná pohybovat, dívejte se a nemějte žádný strach.“

Zelené paprsky se změnily ve žluté a poté v oslepující bílé. V tu chvíli se naše loď roztřásla a my

jsme uslyšeli ohlušující zvuky, jako by na sebe narazily miliony podmořských útesů. Na

obrazovkách jsem pak viděl důsledky těchto otřesů na povrchu Země: sloupy se rozkymácely,


lidé vycházeli ze svých domů na ulici, větve stromů se ohýbaly. Ve stejném okamžiku se skála nad

námi rozpadla a úlomky se zřítily na naše lodě.

Vyděšená Vinka se ke mně přimkla. I já jsem byl vystrašený, ale Ami se nás snažil uklidnit:

„Nedělejte si starosti, pane a paní Paranoidní, nic se nám nestane. Podívejte, zemětřesení už

skončilo.“

Pohyb, otřesy lodi a všechny zvuky ustaly, ale za okny nebylo vidět vůbec nic. Naše loď byla

zasypaná prachem a kameny z rozpadlé skály.

„Jak se jen odtud dostaneme?“ zeptala se Vinka, pořád ještě vyděšená. Kapitán, který stál blízko

nás, zaslechl slova dívky z planety Kía.

Přistoupil k ní, sklonil k ní tvář a položil jí ruku na záda: „Prach a skalní úlomky nejsou žádný

problém. Neměj strach, nikdy neměj strach, děvčátko. My jsme tady proto, abychom chránili lidi,

jako jste vy. Chci vám pogratulovat, jak dobře plníte svou misi a mezi širokou veřejnost šíříte

základní, ačkoli velice hlubokou myšlenku. Pokračujte ve své práci a popište oba vše, co jste tady

viděli. A pak na vás čeká další úkol. Vaše činnost spočívá v tom, abyste přivedli lidi k poznání: aby

si uvědomili, že existuje základní zákon, že jsme tu my a že vás podporujeme. Věřte, neztrácejte

důvěru a sílu, protože každým dnem bude ve vašich světech víc a víc těch, kteří těmto věcem

porozumějí. Dveře k vyššímu vědomí byly už otevřeny. Množství lidí má nyní přístup k

informacím, které jim umožní překonat onu zaslepenost vašich světů a přispět k šíření věčných

hodnot lásky. Pracujte nebojácně, neboť my jsme v každém okamžiku neustále s vámi, chráníme

a podporujeme vás, i když o tom nevíte.“

Když Kapitán domluvil, nevím jak, ale dostali jsme se ven z jeskyně a tunelu a „letěli“ jsme

štěrbinou zpět dolů k mořskému dnu, ačkoli i tak už jsme byli hluboko pod mořem.

„Podle všech ukazatelů,“ řekl Ami, „se přitom nahromadilo množství energie, a zítra se bude

proto muset operace opakovat. Někdy se musí pracovat i několik měsíců a vyvolávat malá

zemětřesení, aby se tak mohla pozvolna uvolnit množství nahromaděné energie. Kdyby se

uvolnila pouze jediným zemětřesením, způsobila by katastrofu nedozírných následků. Někdy

však není možné vyhnout se i většímu zemětřesení. V tom případě nejdříve vyvoláme několik

malých zemětřesení a potom se snažíme vše propočítat a způsobit, aby se zemětřesení, kterému

se nedá vyhnout, odehrálo ve volný den. Tehdy je totiž v centrech velkoměst méně lidí.

Především chráníme lidské životy. Ale někdy se stane i to, že se zemské síly probudí zcela

nečekaně a my toho můžeme udělat jenom velmi málo.“

Náhle se objevila Velitelova obrovská loď a my jsme vpluli dovnitř. Srdečně jsme se rozloučili s

Kapitánem a potom nás Ami odvedl ke své kosmické lodi.

Nastoupili jsme do malého „UFO“ našeho kamaráda a opustili jsme obrovitou mateřskou loď.

„Vynoříme se přímo před jednou námořní lodi a budeme viditelní. Je třeba, aby nás tam někdo

uviděl,“ informoval nás Ami.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist