načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Amélie v Paříži – Angie Westhoffová

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Amélie v Paříži
-15%
sleva

Kniha: Amélie v Paříži
Autor: Angie Westhoffová

Příběh patnáctileté dívky z Frankfurtu, která se díky výměnnému studentskému pobytu dostane na rok do Paříže, čímž se jí splní sen. Navíc její dočasná adresa bude Montmartre, odkud je její oblíbená filmová hrdinka. Sina do Paříže přijede ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >10ks - doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 58.8%hodnoceni - 58.8%hodnoceni - 58.8%hodnoceni - 58.8%hodnoceni - 58.8% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 144
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Alles wegen Amelie - Paris
Spolupracovali: přeložila Eliška Dubcová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-11
Datum vydání: 5. 3. 2014
Nakladatelské údaje: Praha, CooBoo, 2014
ISBN: 9788074475092
EAN: 9788074475092
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příběh patnáctileté dívky z Frankfurtu, která se díky výměnnému studentskému pobytu dostane na rok do Paříže, čímž se jí splní sen. Navíc její dočasná adresa bude Montmartre, odkud je její oblíbená filmová hrdinka. Sina do Paříže přijede ještě v době letních prázdnin, takže má do začátku školy čas na zabydlování a poznávání své "zamilované" Paříže a Montmartru. Skvělé je také to, že členem její dočasné rodiny je velice pohledný Rafael, kterého ve škole vybrali do filmu jako představitele hlavní role. Navíc se má natáčet právě v malebných uličkách a jiných krásných místech Montmartru. A úplně nejlepší je to, že se Sině podaří získat ve filmovém štábu místo asistentky. Zdá se, že Sinin rok daleko od rodiny nezačíná tak úplně špatně...

Popis nakladatele

Taky kdo by si nechal ujít takovou příležitost? A když k tomu ještě zjistí, že stejně jako její oblíbená filmová hrdinka Amélie bude bydlet na Montmartru a že syn její dočasné rodiny je opravdu nádherný kluk a ke všemu ještě herec, její nadšení nezná mezí. Kouzelný rok v pařížských uličkách při natáčení filmu může začít!

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ke knize "Amélie v Paříži" doporučujeme také:
Andělíčkářka Andělíčkářka
Tajemství letního odpoledne Tajemství letního odpoledne
Ďábel Ďábel
Usměvavý muž -- Případy komisaře Wallandera 4 Usměvavý muž
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

1.

„A když mi budeš chybět?“

„Tak mi napíšeš mail. Když se ti stýská po domově, můžeš si ulevit psaním. To vždycky pomáhá.“

„Nebude se mi stýskat po domově,“ říkám. „Budeš mi chybět jen ty.“

Mamka přikývne a pokusí se o úsměv. Stojíme v koupelně, zelená barva kachlíků se odráží v jejím úzkém obličeji, což ji dělá ještě bledší, ještě průsvitnější.

„A ty si moje maily přečteš?“

„Co myslíš?“ zeptá se matka rozhořčeně.

„No, tak jsem si myslela... kvůli Gundolfovi a tvé práci, a protože máš málo času.“

„Na tebe mám čas vždycky. I když to v posledních měsících bylo trochu složité. Ale vždyť víš, Gundolf...“

Přikývnu a balím si kartáček, krém a zubní pastu do kosmetické taštičky. „Složitý“ není to pravé slovo, možná to dokonce trochu zlehčuje situaci. „Extrémní zátěž“, „drásání nervů“

a „katastrofa“ jsou ty pravé výrazy a celou situaci popisují mno

hem lépe.

„Hlavně že se máš dobře,“ zamumlám, ale nejsem si tím úplně jistá. Šťastný člověk by nebyl takhle bledý a průsvitný.

„Ale ano, mám se dobře,“ řekne matka rychle, odsune kosmetickou taštičku a trochu neohrabaně mě obejme. „Ani bych nikdy takovýhle experiment nenavrhla, ale když jsi sama za každou cenu chtěla...“

„Mami, jeden rok ve škole v Paříži přece není žádný experiment, ale vážná věc,“ odpovídám a nakreslím ukazováčkem na zamlžené zrcadlo vykřičník. Dokonce zatraceně vážná věc a chci jí o tom před svým odjezdem říct. Nemůžu za to, že se poslední rozhovor mezi námi dvěma odehrává v koupelně. Je to jediná místnost, kde jdou zavřít dveře a kde jsme v bezpečí před Gundolfovou přítomností. „A Paříž je skvělá, je to sen...“ dodávám, protože vrásky v matčině obličeji svědčí o tom, že ji to trápí, a také má svých starostí dost i bez bláznivých nápadů své dcery.

„Slibuješ, že mi budeš psát?“ zeptá se tiše.

„Hodně často. Vždyť jsou ještě prázdniny a budu mít fůru času.“

„V cizině čas plyne rychleji než doma.“

„I tak budu psát. Slibuju.“

A pak někdo zazvoní u dveří. Taxi. Samozřejmě příliš brzy a zrovna teď, když se bavíme tak vážně. Máma rozevře náruč a já se ještě jednou ponořím do bezpečí jejích útlých ramen, opřu si hlavu o její hruď a na dlouhou dobu naposled vdechnu

nádhernou vůni jejího parfému. Pak už ale vyrážím a chňapnu

po své kosmetické taštičce.

„A ostatně,“ řeknu a ještě jednou se otočím, „neodjíždím

kvůli Gundolfovi. Odjíždím kvůli sobě.“

A myslím to vážně.

Otevřu dveře, uložím taštičku do tašky na oblečení a sahám

po kufru. „Proboha, dítě! Já to vezmu,“ řekne Gundolf, který


13

se opírá o zárubeň dveří do obýváku. Jeho srdečnost připisuju tomu, že právě odjíždím, ale to na věci nic nemění.

„Dávej pozor na mámu, Gundolfe,“ řeknu co nejupříměji, podám mu ruku na rozloučenou a následuju ho s mámou po schodech dolů do přízemí.

Než nastoupím do taxíku, mámě a mně ukápne pár slz. Krev mi tepe ve spáncích a já slyším zvláštní tóny, které se nekontrolovatelně a docela disharmonicky směšují, útržky vět a melodie ze závěrečných scén slavných filmů – svýma vnitřníma očima vidím Humphreyho Bogarta a Ingrid Bergmannovou v Casablance, Leonarda DiCapria a Kate Winsletovou v Titanicu. A ne tak romantickou, ale úplně stejně smutnou scénu – matka a dcera, jejichž cesty se teď rozcházejí.

A pak odjíždím, na zadním sedadle taxíku, pryč z města, ze svého města, v němž jsem strávila celý svůj dosavadní život. Pociťuju jistou úctu, když projíždím ulicemi, naposledy se podívám na známé domy, štíty a obchody a když míjím školu, která v klidu a se zavřenou branou zaspává radosti léta. Dále pokračujeme nahoru na sjezd na dálnici a já zavírám oči, protože teď už je důležité jen hledět dopředu a soustředit se na to, co přijde.

Například moje hostitelská rodina. Madame a monsieur Dupontovi z Rue des Martyrs v Montmartru. Náhoda?

Nevěřím na náhody, ne u tak důležitých věcí, jako je můj první dlouhý pobyt v zahraničí. Každopádně je fakt, že Dupontovi bydlí přesně v oné čtvrti, kterou znám z filmu Amélie z Montmartru, a tady už přece můžeme mluvit o náhodě. Nebo spíš o osudu.

Dupontovi mají syna, Rafaela, a fotka, kterou mi poslal, vypadá slibně. Je vysoký a má polodlouhé blond vlasy, milý úsměv a zuby bílé jako ledovce v polárním moři. No, pravděpodobně bude mít kromě těchhle všech předností taky přítelkyni, ale to se ještě ukáže. Otec a matka Dupontovi vypadají taky dost

sympaticky, ona baculatější se srdečným úsměvem a on s knír

kem a tlustými brýlemi. Rodina mluví trochu německy, to mi

pomůže. Alespoň na začátku. Z francouzštiny jsem měla dobré

známky, ale vím, jaký je rozdíl mezi zažitým a naučeným jazy

kem a nedělám si žádné iluze. Na začátku budu mít s mluvením

i porozuměním potíže.

Máma mě dneska samozřejmě chtěla na letiště odvézt, a dokonce Gundolf D. se nabídnul, že mě doprovodí. Ale odmítla jsem.

„Budu teď muset celý rok dělat většinu věcí sama,“ opáčila jsem a v duchu k tomu připojila „nebo s Rafaelem“. „A proto chci jet na letiště bez vás.“

Máma obrátila oči v sloup a trochu bezradně vztáhla ruce k nebi, ale samozřejmě jsem si prosadila svou. Není to poprvé, co poletím, a do té doby, než přistanu, se opravdu nebude dít nic moc napínavého. Místo vedle mě zůstane prázdné.

Hned si vzpomenu na starý film Francouzský polibek: Meg Ryanová letí do Paříže, bohužel si s sebou veze také velký strach z létání. A pak se vedle ní posadí Kevin Kline, nešikovně se ji snaží sbalit, ale je to pořád Kevin Kline a ti dva se do sebe zamilují. A kdoví...

Pošilhávám po místě vedle mě, ale na rozdíl od filmu se vedle mě neposadí žádný dobře vypadající Američan ani Francouz, což je škoda. Ale takhle mám svůj klid, už po několika minutách usnu a probudím se, až když letadlo s prudkým škubnutím dosedne na zem.

Jo, zvládla jsem to, jsem v Paříži.

Skla na letišti Charlese de Gaulla v slunci futuristicky září. Jako obrovské stanové městečko z průsvitného hedvábí. A dlouhé pohyblivé chodníky, které dopravují pasažéry celé kilometry po letištní budově, mi připomínají scény ze Star Treku. Řídím se podle informačních tabulí a hlášení, celou věčnost jedu skleněným tubusem a u výdeje zavazadel jsem jedna z prvních.

15

Rodina Dupontových na mě pravděpodobně čeká venku, ujistili

mě, že mě vyzvednou, a já jsem jim za to velice vděčná. Tady je

všechno přece jen větší a rozlehlejší, než jsem si představovala,

a se silami jsem skoro u konce.

A pak se vypotácím ze skleněných dveří, mám pocit, že můj

kufr váží sto kilo, a vleču ho za sebou jako mokrý koberec. „Elle

est là – par ici!“ volá žena z fotografie a hrne se ke mně, tiskne

mě v mohutné náruči a hned mi dává polibky na uvítanou. Také

její muž to udělá a já už se těším na přivítání s Rafaelem, který

tu ale chybí.

„Rafael n’est pas ici,“ říká madame Dupont, což znamená

něco ve smyslu „není tu“, ale to vidím sama i bez vysvětlování.

Smršť francouzských zvuků se o mě tříští, průtrž slov a útržků

vět, z nichž nerozumím ani polovině, ne, méně než polovině – ni

čemu, vůbec ničemu. Kolena mi vypovídají službu a já si musím

na chvíli sednout na kufr. Pane bože, to to začíná, to je katastrofa!



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.