načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Amatka – Karin Tidbecková

Amatka

Elektronická kniha: Amatka
Autor: Karin Tidbecková

Hrdinka Vanja odjíždí na služební cestu do pusté a mrazivé kolonie Amatka, aby shromáždila údaje o místní hygieně. Během několika týdnů se seznamuje s prostředím, nachází spřízněnou duši a vypátrá, že Amatka neodvratně čelí zániku a zkáze. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9% 83%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 231
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: v překladu Lukáše Nováka
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-3698-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Hrdinka Vanja odjíždí na služební cestu do pusté a mrazivé kolonie Amatka, aby shromáždila údaje o místní hygieně. Během několika týdnů se seznamuje s prostředím, nachází spřízněnou duši a vypátrá, že Amatka neodvratně čelí zániku a zkáze. Podaří se Vanje zachránit přátele a osvobodit se ze zajetí slov? Autorčin románový antiutopický debut se vyznačuje neotřelým námětem a sugestivní atmosférou, která zaujme už od prvních řádků.

Popis nakladatele

Podle Guardianu jedna z nejlepších sci-fi a fantasy knih roku!.

Vanja přijíždí do chladné, nehostinné kolonie Amatka, aby pro svého zaměstnavatele shromáždila informace o hygienických návycích tamějších obyvatel. Ihned po příjezdu však vycítí, že v Amatce se děje něco podivného. Když narazí na neklamné známky toho, že kolonii hrozí zkáza, pustí se na vlastní pěst do velmi riskantního zkoumání. Podmanivý a velmi originální román o svobodě, lásce a tvořivosti vyprávěný strhujícím a neotřelým literárním hlasem.

Zařazeno v kategoriích
Karin Tidbecková - další tituly autora:
Sobí hora Sobí hora
 (e-book)
Sobí hora Sobí hora
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Amatka

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.knihazlin.cz

www.albatrosmedia.cz

Karin Tidbecková

Amatka – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.






7

Jediným pasažérem automatického vlaku směřujícího do

kolonie Amatka byla Brilarsova Vanja Essre Dvě, informační

referentka společnosti Esserská hygienická služba. Jakmile

vystoupala po schůdcích, dveře se za ní samy zavřely a vlak

se dal s trhnutím do pohybu. Vanja pevněji sevřela svou braš

nu i kufřík s psacím strojem a velký kufr dostrkala nohou

za posuvné dveře. Panovala za nimi neproniknutelná tma.

Šmátrala rukou po stěně, dokud nenahmátla vypínač. Pro

stor vagonu zalilo slabé nažloutlé světlo.

Úzký železniční vagon byl skoro prázdný: stěny lemova

ly palandy potažené koženkou a  nad nimi police na zava

zadla plné polštářů a složených dek. Police byly tak široké,

že v případě potřeby se dalo spát i na nich. Vagon byl vyro

bený v době osidlování a určený pro přepravu Průkopníků

směřujících do nových oblastí; teď byla jeho kapacita nesmy

slně předimenzovaná.

Vanja nechala zavazadla u  dveří a  vyzkoušela postupně

několik sedadel. Všechna byla stejně tvrdá a  nepohodlná.

Potah působil na pohled hladce, přitom na dotek byl nepří

jemně drsný. Nakonec si vybrala sedačku v pravém zadním

vlak


8

rohu, blízko společné kuchyňky a  s  dobrým výhledem na

zbytek vagonu. Leccos jí tu připomínalo společnou ložnici

v Dětském domě 2, kde před tolika lety spávala: stejné omy

vatelné matrace, na nich stejná prostěradla a nad tím vším

stále tentýž odér lidských těl. Chyběla jen ta spousta dětí

a štěbetání jejich hlasů.

Prohlédla si nevelkou kuchyňku. Po pravé straně bylo jedi

né okno v celém vagonu, nízké a protáhlé, se zaoblenými rohy

a stahovací roletou. Při bližším prozkoumání se ukázalo, že

nejde o normální okno, ale o bílý monitor, který se rozsvěcel

a zhasínal stisknutím tlačítka. Zřejmě sloužil jako náhražka

denního světla. Pod monitorem byl k podlaze přišroubovaný

stůl a  čtyři židle. V  první ze dvou vysokých skříněk napro

ti se skrývala miniaturní toaleta s umývadlem, ve druhé spíž

se sterilovanými potravinami a s čerstvou kořenovou zeleni

nou. Vše bylo popsáno výraznými, uklidňujícími písmeny:

umývadlo, spíž, stůl. Byl tu cítit slabý závan splašků, který

pocházel buď z toalety, nebo z cisteren v přední části vlaku.

Vanja si donesla kufr a  rozepnula přezky. Zdálo se, že

jedna z  nich se brzy utrhne. Kufr dostala od někoho, kdo

ho také po komsi zdědil, a tak dál a tak dál. Každopádně se

zdálo, že už dlouho nevydrží: označení kufr bylo téměř neči

telné. Mohla samozřejmě písmena obtáhnout, aby se zavaza

dlo nerozpustilo, otázkou však bylo, jestli se mezitím stejně

nerozpadne věkem. Opravdu už by ho měla dát k likvidaci.

„Kufr,“ zašeptala Vanja, aby ho alespoň ještě chvíli udržela

pohromadě. „Kufr, kufr.“

Sklopila opěradlo na spodní sedačce, aby si mohla lehnout,

vytáhla z kufru své vlastní povlečení a ustlala si. I povlečení

bude brzy potřebovat znovu označit.

Sterilované potraviny, které našla ve spíži, byly zjevně

určené ke konzumaci za studena. Vanja našla lžíci a jednu

z konzerv otevřela. Podle informací na obalu měla obsaho

vat „dušený pokrm s mykoproteinem“; šlo o nevýraznou pas


9

tovitou hmotu, která se lepila na patro. Vanja dokázala sníst

jen polovinu, zbytek vrátila do spíže. To zelenina byla čerst­

vá a chutnější. Nakrájela si na malé kousky tuřín a pomalu

ho sežvýkala.

Vagon se jemně kolébal a  zpod podlahy k  Vanje doléha

lo rytmické dunění, takže vlak musel být v pohybu. Jakou

rychlostí jel, se nedalo odhadnout. Okenní monitor ztmavl.

Vanja se podívala na zápěstí. Druhý ukazatel na jejích hodin

kách se zasekl u jedničky, kde sebou cukal na místě. Zapo

mněla, že podle instrukcí měla hodinky odevzdat na nádraží.

Dívat se na ně během jízdy nebyl dobrý nápad. Mechanické

věci – pokud nebyly vyrobené z dobrých materiálů – mezi

koloniemi občas nefungovaly správně. Vlak byl samozřejmě

bezpečný, ale o hodinkách to platit nemuselo. Vanja si je sun

dala a schovala je do kapsy.

Vrátila se z kuchyňky do obytného prostoru vagonu a pře

vlékla se do spacího oděvu. Už zase jí začínal být velký. Prsa

měla povislá, na břiše místo obvyklého tukového faldíku jen

záhyb kůže a  povolených svalů, nohy ztratily dřívější pev

nost. Věděla, že i v obličeji je pohublá a bledá, bronzový ná

dech její pleti zežloutl a splynul s matným odstínem jejích

očí a vlasů v nevýraznou škálu hnědí. Vypadala starší, než

byla. Její nadřízená, Illasova Öydis, o ni projevovala přehna

nou starost. Máš důležitý úkol, zdůrazňovala jí, budeš na

něj mít dost času. Nemusíš spěchat. Skutečně to byl důležitý

úkol, k jehož splnění dostala požehnání výboru. Byla konec

konců první, kdo se do něčeho takového pustil.

Stropní světlo nechala rozsvícené a zachumlala se do deky.

Všichni věděli, že tam venku není nic než pustá step: vlnící

se tráva, pár pahorků a skalnatých hřebenů. Chybějící okna

byla čistě bezpečnostní opatření. Doufala, že houpání vlaku

ji ukolébá. V rohu vagonu by se měla cítit bezpečně, ale neby

lo tomu tak. Stěny jí připadaly příliš tenké, mezi ní a nevidi

telnou krajinou, kterou projížděla, byla jen křehká skořápka.



první týden



13

Když vlak zpomaloval u betonové nádražní budovy na okra

ji kolonie Amatka, stála už Vanja u  dveří vagonu. Amatka

vypadala menší než Essre, řada věcí ale působila povědomě:

nízké šedé krychle a  kvádry domů byly rozmístěné v  sou

středných kruzích kolem centrální budovy, od níž se rozbí

halo osm ulic směrem k vnějšímu okraji kolonie tvořenému

kupolovitými skleníky. Za nimi jen žlutavá šeď nekonečné

tundry.

Její kufr s  žuchnutím dopadl na nástupiště. Vystoupila

z vlaku a zachvěla se. Bylo tu sychravo a o poznání chladněji

než v Essre. Opodál čekala skupina dělníků, aby vyložili dva

nákladní vagony připojené na konci vlaku a naložili do nich

palety a pytle, které stály pečlivě vyrovnané na peroně.

Podél vlaku se k Vanje blížila žena v modré kombinéze a bun

dě. Zpod černé čepice se jí kroutily pramínky kaštanových

vlasů. Byla tak o půl hlavy vyšší než Vanja, zhruba stejně stará,

zelenooká.

„Vítám tě v Amatce. Ulltorsova Nina Čtyři.“ Když se usmá

la, odhalila malou mezírku mezi předními zuby.

prvoden


14

Vanja se chopila její napřažené dlaně. „Brilarsova Vanja

Es sre Dvě.“

Nástupištěm se šířil odporný zápach. Dělníci začali z jed

noho z nákladních vagonů vykládat veliké sudy se splašky.

Nina sledovala Vanjin pohled. „To je pro pěstírnu hub. Po

síláte nám splašky a odvážíte si místo nich houby. To je prak

tické, ne?“ ušklíbla se.

„Ano, jistě,“ odkašlala si Vanja.

Nina se usmála. „Tak pojď, vyrazíme. Není to daleko.“ Jed

nou rukou zvedla Vanjin kufr. „Doma se seznámíš s ostatními.“

Nina celou cestu z  nádraží do centra kolonie nezavřela

pusu. Vyprávěla, jak je nadšená z toho, že jim přidělili pod

nájemnici. Bylo to poprvé, co jejich domácnost vylosovali

v loterii solidarity. A vzhledem k tomu, že do Amatky jezdi

lo tak málo návštěvníků, jednalo se o mimořádnou událost.

Vanja spolkla nezdvořilou otázku, jak se kolonie členům do

mácnosti za ubytování podnájemníka odmění, ale Nina jí to

stejně prozradila: dostanou mimořádné volno.

„Je skvělé, že jsi nám dala vědět tak dopředu. Díky tomu

jsme stihli připravit tvůj pokoj,“ dodala.

Vanja překvapeně zamrkala. „Celý pokoj? Ale proč?“

„Je už dlouho prázdný,“ pokrčila Nina rameny. „Olof, ten

člověk, co tam bydlel před tebou, se před rokem odstěhoval.“

„V Essre jsme na pokojích po dvou. Někdy dokonce po třech.“

„Tady už nějakou dobu scházejí lidi.“

„Scházejí tu lidi? O tom jsem nikdy neslyšela. Jak to?“

Nina na okamžik pevně stiskla čelisti a pak ze sebe vychr

lila odpověď, která působila dost naučeně. „Došlo k nehodě.

Přišli jsme o sto našich členů. Stalo se to už před časem, poma

lu se z toho vzpamatováváme, ale výbor rozhodl, že o tom ne

budeme mluvit. Říkám ti to jen proto, abys věděla. A víc to

nemá smysl rozebírat.“

Nina se odmlčela. „Textilní dílna,“ řekla pak a ukázala na

nejbližší budovu.


15

„Textilní dílna,“ zopakovala Vanja automaticky.

Minuly skleníky a  teď procházely okruhem tvořeným

mírně zakřivenými přízemními budovami s  malými okny

a širokými vraty. Na jejich fasádách byla černým hranatým

písmem pečlivě uvedena jejich jména a funkce. „Třídírna ze

leniny,“ pokračovala Nina a ukázala na další budovu.

„Třídírna zeleniny.“

„Továrna na výrobu léčiv.“ Ta byla o něco menší než ostatní.

„Továrna na výrobu léčiv.“

Opravna, tiskárna, papírna. Nina na každou z nich ukáza

la, jednu po druhé pojmenovala a Vanja její slova opakovala.

Továrny byly menší než v Essre, ale zdály se lépe udržované.

Slova, jimiž byly označené, vypadala jako čerstvě namalovaná.

Ulice zely prázdnotou. Těch několik lidí, které míjely, mě­

lo zjevně naspěch a kromě Ninina hlasu nebylo kolem nic

slyšet. Vanja se zastavila a vytáhla z kapsy své hodinky.

„Kolik je hodin?“

„Deset třicet.“

Hodinky stále šly. Jen se buď o šest hodin zpozdily, nebo

předešly. Vanje se podařilo zkřehlými prsty čas seřídit a na

sadit si hodinky na zápěstí. Stáhla si rukávy přes dlaně

a znovu popadla kufřík s psacím strojem.

Opustily okruh továren a vstoupily do rezidenčního okru

hu sestávajícího z třípatrových domů oddělených úzkými ulič

kami. V  přízemí nejbližší budovy zahlédla Vanja za oknem

dva muže u dřezu, jeden umýval nádobí a druhý ho utíral.

Nina tím směrem ukázala. „Kuchyně jsou v přízemí, jak

vidíš, koupelny taky. Ve dvou horních podlažích je vždycky

po třech pokojích.“

Vanja přikývla. „Kuchyně a  koupelny jsou v  přízemí,

v horních podlažích je vždy po třech pokojích.“

„Ve dvou horních podlažích,“ opravila ji Nina.

„Omlouvám se. Ve dvou horních podlažích. Ve vlaku jsem

toho moc nenaspala.“


16

Nina ji poplácala po rameni a  ukázala k  dlouhému dět

skému domu, který bylo vidět o kus dál v oblouku obytné zá

stavby. Pokračovaly směrem do centra, až došly k vnitřnímu

okruhu. Celou čtvrtinu jeho obvodu zabírala klinika, vedle

níž vypadaly ostatní budovy maličké. Uprostřed kruhového

náměstí čněla vysoká věž, o níž se Nina nemusela vůbec zmi

ňovat. Vanja přesně věděla, co to je: úřad komuny.

Nina postupně ukázala na jednotlivé obchody – lékárna,

potraviny, oděvy, nářadí, domácí potřeby, smíšené zboží.

„Kreditovou knížku sis přivezla, viď?“

Vanja vytáhla z náprsní kapsy větrovky malý zelený seši

tek. Byl z dobrého papíru z recyklované celulózy, ještě ze sta

rého světa. Osobní doklady byly příliš důležité na to, aby se

vyráběly z mykopapíru. „Na příští měsíc jsem dostala kredit

navíc. A extra kredit na rekviziční nákupy.“

„Na co?“

„Na nákupy materiálu pro naši společnost. Abych si mohla

opatřit věci pro svou studii. Pro splnění svého úkolu.“

Nina se poškrábala na bradě. „Víš, nám vlastně nikdo ne

řekl, co tu přesně budeš dělat.“

„Jsem informační referentka.“ Vanja sešitek zase schovala.

„Mým úkolem je zjistit, jaké hygienické produkty tady lidé

používají. Mýdlo a tak podobně. Aby moje firma věděla, jaké

výrobky tu má zkusit uvést na trh.“

„Hm,“ řekla Nina zamyšleně, „podle mě se tu používají hlav

ně vlastní produkty komuny. Nevím, jak je to v Essre, ale tady se

poté, co povolili soukromou výrobu, nic moc nezměnilo. Zdejší

lidi mají rádi to, co dobře znají. Ale proč jsi kvůli tomuhle mu

sela přijet až sem? Copak v Essre tyhle věci už dávno nevědí?“

Vanja zavrtěla hlavou. „Vedení zřejmě ano. Ale získat od

nich tahle fakta trvá strašně dlouho, musí se vyplnit spousta

formulářů. Nových firem je dnes hodně. A moje nadřízené

nezajímají jen čísla. Chtějí vědět, co lidem víc vyhovuje. Pro

to jsem tady.“


17

„Kolik vás pracuje tam, odkud jsi?“

„Jsem ze společnosti Esserská hygienická služba. Stačí, když

budeš říkat EHS.“

„Tak kolik vás je v té EHS?“

„Dvacet, ale já jsem první, kdo se v rámci toho nového prog­ ramu vydal mimo Essre.“

„Páni,“ vydechla Nina. „A to všechno jen proto, abys nás přesvědčila, že máme utrácet naše kredity za vaše mýdlo?“

„Ano.“

„Ale proč? Co je na něm zvláštního?“

„Nevím,“ odpověděla Vanja. „Třeba to, že je nové.“

„No, nejsem si jistá, jestli nové věci jsou vážně tak skvělé,“ prohlásila Nina. „Už jsme tu.“

Prošly centrem a zamířily k obytným domům na druhé

straně kolonie. Nina zahnula do jedné z uliček mezi domy

a otevřela třetí dveře napravo, na kterých stálo domácnost

číslo 24. V malé předsíni odložila kufr a otevřela dveře ve

doucí do kuchyně.

Kuchyně s jídelnou byla vybavená jen nejnutnějším zaříze

ním a měla dvě malá okna. Pod tím, které vedlo na ulici, stál

sporák a kuchyňská linka s policemi a dřezem. V rohu vrčela

malá lednice. Vedle ní vysoká spíž bez dvířek, v níž byly srov

nané plechovky a pečlivě zavřené sáčky. Působilo to omšele,

ale všechno bylo svědomitě označené. Vanja si vzpomněla na

svou vlastní kuchyni, kde byla označení vybledlá a zašlá, ne

jako tady. Podlouhlý jídelní stůl u zdi proti dveřím pokrýval

světle žlutý ubrus, který uprostřed vší té šedi téměř zářil.

U dřezu stál hubený muž ve flanelové košili zastrčené do

zelených kalhot s laclem a v ruce držel kouřící hrnek. Odlo

žil ho na linku, aby se s Vanjou přivítal.

„To je Jonidsův Ivar,“ představila ho Nina. „Ivare, to je Brilarsova Vanja.“

„Vítej u nás.“ Ivarova dlaň byla suchá a jeho stisk jemný.

Oči měl zarudlé. „A rovnou se rozloučím. Musím na směnu.“


18

Prošel kolem Niny, která ho pohladila po zádech, a vyšel

do předsíně.

„Tak to byl Ivar,“ řekla Nina, když se za ním zavřely dveře.

„Pracuje v pěstírně hub. Je hodný. Jen toho moc nenamluví.“

„A ty do práce nemusíš?“

„Dostala jsem den volna. Takže kdybys chtěla něco ukázat

nebo někam zavést, stačí říct. Pokud ne, budu si nejspíš ve

svém pokoji číst.“

Pak jí ukázala, kde co v kuchyni najde, a řekla jí, jak to

chodí. Bylo to stejné jako u  Vanji doma: jednotliví členové

domácnosti se střídali v nákupech podle seznamu visícího

na dveřích lednice. Za kuchyní se nacházela koupelna. Pak

Nina vzala Vanju zpátky do předsíně a po úzkém schodišti

ji vedla k pokojům. Na dveřích v prvním patře stálo: dveře.

zde bydlí sarolsova ulla tři.

„Tady bydlí Ulla,“ řekla Nina. „Dřív pracovala jako lékařka.“

„To má celé patro pro sebe?“

„Nejspíš ti to připadá zvláštní, ale ano, má.“

„Aha,“ podivila se Vanja.

„Každý den k ní zajdeme, projdeme pokoje a všechno ozna

číme. Budeme moc rádi, když nám s tím pomůžeš. Ulla už je

trošku senilní, ale moc hodná.“ Nina pokračovala po schodi

šti nahoru. „Jedinou další možností by bylo nechat některé

domy prázdné.“

Vanjin pokoj měl standardní rozměry, byl ale zařízený

jen pro jednoho. U zdi proti dveřím stála postel s vysokou

matrací a velkým úložným prostorem pod ní. V nohách po

stele byla pečlivě složená prošívaná peřina, polštář a chatrné

povlečení. Pod oknem byl místo druhé postele stolek s židlí

a vedle dvě skříňky, které měla mít Vanja celé pro sebe.

Nina postavila kufr k posteli. „Nechám tě, aby sis vybali

la.“ Pak odešla do svého pokoje, který byl hned vedle.

Vanja odložila brašnu i kufřík s psacím strojem a obešla

pokoj. Dotýkala se všech předmětů v něm a nahlas četla je


19

jich označení. Když s  tím byla hotová, vytáhla z  kufříku

těžký psací stroj, postavila ho na stůl a vedle něj z brašny

vyskládala desky, papíry a poznámkové bloky. Nakonec vy

balila věci z kufru: prostěradlo, které rovnou použila, a pak

ručník, spací oděv, několik kusů spodního prádla, kalhoty,

svetry a montérky. Všechno to naskládala do jedné ze skří

něk. Kufr se krásně vešel pod postel. Po chvíli přemýšlení si

na sebe vzala ještě jedny kalhoty a ten nejtlustší svetr, který

měla. O moc tepleji jí ale nebylo.

„Potřebuješ pořádné oblečení.“ Nina se vrátila a teď se opí

rala o rám jejích dveří.

Vanja si svetr, pod nímž se jí nepříjemně shrnovala košile,

stáhla přes boky. „To je pravda. Ale nevím, co přesně budu

potřebovat. To je tu pořád taková zima?“

„Jo.“

„A dá se na to zvyknout?“

Nina se ušklíbla a zavrtěla hlavou. „Kdepak. Ale člověk se

rychle naučí, jak se správně obléct.“ Odlepila se od dveřního

rámu a vrátila se do svého pokoje.

Vanja se posadila ke stolku, odklopila víko psacího stroje

a založila do něj čistý list papíru. Udeřila do každého písme

ne i číslice na klávesnici a nahlas je přečetla, aby měla jistotu,

že stroj bude fungovat.

Ozvalo se zaklepání a vstoupila Nina s listem papíru v ruce.

„Na,“ řekla, „sepsala jsem seznam oblečení, které tady bu

deš potřebovat. Abys věděla, co si máš koupit.“

Vanja rychle seznam prolétla. „Čepice na spaní?“

„V noci bývá ještě chladněji.“

Vanja jí poděkovala a vrátila se k psacímu stolu, aby si roz

třídila písemnosti. Po chvíli si vzala z postele deku a zabalila

se do ní, takže jí koukaly jen ruce a hlava. V domě nebylo

o mnoho tepleji než venku.

Jejím úkolem bylo zjistit pro EHS vše o hygienických ná

vycích a potřebách obyvatel Amatky. Nic víc jí neřekli. Když


20

se Vanja ptala po podrobnějším zadání, její nadřízená, Öydis, jen pokrčila rameny.

„Nikdy předtím jsme nic podobného nedělali, Vanjo. Ni

kdo ještě nic takového neudělal. Jsme průkopníci, chápeš? Jako naši předkové. A  ty, Vanjo, máš tu čest být průkopní

kem tohoto projektu. Máš pro to veškeré předpoklady. Jsem

si jistá, že to zvládneš skvěle.“

Vanja stále úplně nechápala, proč by zrovna ona měla být

pro tenhle úkol ta pravá. Öydis zmínila něco o její „rozváž

nosti“. Vanja však měla podezření, že za tím vším vězely Är

niny přesvědčovací schopnosti. Ärna jí několikrát řekla, že

by jí prospěla změna prostředí, a nakonec jí takovou změnu

zřejmě zařídila. Prostě typická starší sestra. Protekce pro

příbuzné se sice v zásadě netolerovala, ale Ärna se v rámci

EHS skutečně rychle vypracovala a nějak se jí podařilo se

hnat tam Vanje místo.

Vanja položila na stůl dvoje desky a vytáhla z brašny tlus

tou fixu. Na jedny z desek napsala obsah: zprávy a na druhý

obsah: poznámky. Pak vzala do ruky poznámkový blok a za

listovala jím. Byl z mykopapíru, lesklého a vonícího novotou,

v pravém spodním rohu každého listu bylo vytištěné datum,

dokdy vydrží. Než zápisníku vyprší trvanlivost a bude nutné

ho dát k likvidaci, bude mít Vanja dost času, aby ho zaplnila a podstatné pasáže přepsala.

Měla za úkol jednou týdně podávat zprávy. Vzala do ruky

tužku, vyšla do chodby a zaťukala na Nininy dveře.

Zpráva 1

Následující poznámky shrnují závěry mého prvního rozhovoru

s členkou hostitelské domácnosti, Ulltorsovou Ninou Amatka Čtyři.

Domácnost tvoří tři osoby: Nina, Jonidsův Ivar Čtyři (zeměděl

ský technik) a Sarolsova Ulla Tři (lékařka v penzi). Nině je 34 let a pracuje jako zdravotnice na klinice kolonie Amatka. Sdělila mi,

že Ivarovi je 32 let a pracuje jako zemědělský technik v pěstírně

hub. Oba byli vychováni v Amatce v Dětském domě 4. Zplodili

spolu dvě děti, Ninivsovu Toru Čtyři a Ninivsovu Idu Čtyři, kterým je osm, respektive šest let. Dívky žijí v Dětském domě 4 a domácnost navštěvují o víkendech.

Přístup k hygieně je v Amatce trochu jiný než v Essre, což je

dáno zdejším chladem a podmínkami, které s tím souvisejí. Každá domácnost má omezený příděl teplé vody, který je většinou tak malý, že vystačí k naplnění pouze jedné vany. Z tohoto důvodu se

členové domácnosti zpravidla koupou koordinovaně. Nina uvádí,

že členové této domácnosti se koupou jednou týdně až jednou za

deset dní. Jinak se myjí pouze žínkou. Nina mi rovněž sdělila, že mýdlo, které běžně používají, se vodou a žínkou obtížně oplachuje.

Pokud jde o hygienické produkty, domácnost používá výhrad

ně standardní výrobky komuny. Nina zjevně není nakloněna tomu, aby se používaly produkty odjinud. Zastává názor, že je třeba dr žet se základního standardu, ale detailněji o tomto tématu diskutovat nechce.

23

Vanju probudilo burácení. Za malým oknem bylo vidět bled

noucí oblohu, napůl cesty mezi noční tmou a denním šerem.

Čekala, že uslyší pleskání dešťových kapek o okenní sklo, ale

nic takového nepřišlo. Jen další hřmění.

Předchozí den šla spát brzy, krátce po večeři. K té měli

vařený tuřín a mrkev s chutnými smaženými houbami; byly

malé a  kulaté, takové Vanja do té doby neviděla. Večeřela

s nimi i Ulla, která byla sice stará a shrbená, ale měla bystrý,

pronikavý pohled. Neustále se Vanji vyptávala na Essre: ko

lik tam teď žije lidí, co se tam nosí, kdo je ve výboru, a hlav

ně – je soukromá výroba skutečně dobrý nápad? Zdálo se, že

mezi obyvateli Amatky se toho o dění v ostatních koloniích

příliš mnoho neví.

Vanja svědomitě odpovídala. Na poslední otázku nedoká

zala říct nic jiného než oficiální stanovisko: soukromá výro

ba má povzbudit v lidech průkopnického ducha a podpořit

rozvoj spolupráce. A já tenhle průzkum prostě beru jako svo

ji práci, vysvětlila. Dělám jen to, co mi řeknou. Ulla zavrtěla

hlavou a nedokázala pochopit, jak může být Vanja tak lho

stejná. Jsi úplně hloupá, vytkla Vanje, a ta upřeně hleděla do

druhoden

24

svého talíře. Nina poznamenala směrem k Ulle, že než něco

vypustí z úst, měla by si to pořádně rozmyslet. Ulla opáčila,

že na to je už moc stará.

Vanja se omluvila, umyla po sobě talíř a příbor a odešla

do svého pokoje, kde si oblečená vlezla do postele. Nikdo

za ní nepřišel. Zdálo se, že zavřené dveře jsou respektovány

i v Amatce. Dlouho ležela s očima dokořán, stále dokola si pře

hrávala, co bylo řečeno, a napadala ji spousta sžíravých odpo

vědí, které bývala mohla použít. Kolonie Essre a její výbor se

uměly dívat dopředu a vytvářet ambiciózní vize. Soukromá

výroba byla nezbytnou podmínkou rozšiřování kolonií. Lidé

byli ochotní zkusit něco nového, samozřejmě pod pečlivým

dohledem výboru. Amatka si přece vede také dobře, ať už si

Ulla myslí, co chce. Copak Ulla nemá důvěru ve své spolu­

občany?

Vedle postele stály její boty. Aspoň že ty si večer zvládla

zout. Odhrnula peřinu a roztřásla se chladem. Nemotorně

se obula, ze skříňky si vzala ručník a žínku a zamířila dolů.

U  kuchyňského stolu seděl Ivar a  jedl, před sebou roze

vřenou knihu. Pokynul jí hlavou a palcem ukázal na sporák,

kde stála pánev a  kouřící konvice. Vanja mu odpověděla

pokývnutím a  pokračovala do koupelny. Ta byla maličká;

záchodová mísa, umývadlo a vana se tam sotva vešly. Třetí

polička na zdi byla její, ne že by toho na ní měla mnoho: jen

nějaké toaletní potřeby a zubní kartáček. Sáhla po neceséru,

zamumlala „necesér“ a otevřela ho.

Když spatřila obsah neceséru, trhla sebou a  málem ho

upustila do umývadla. Dno taštičky bylo pokryté hustým

gelem. To býval zubní kartáček. Poslední dobou ho zanedbá

vala. Všimla si toho už ve vlaku: písmenka ve slovech zubní

kartáček vyrytých do rukojeti se začínala rozostřovat. Teh

dy ale myslela, že ještě chvíli vydrží.

S odporem zapnula zip neceséru. Když teď věděla, co je

uvnitř, ruka, v níž ho držela, se jí chvěla. Najednou dostala

25

strach, že by se obsah mohl nějak dostat ven a začít jí vzlínat

po paži. Při tom pomyšlení ji začalo pálit v hrdle. Vycouvala

z koupelny, necesér držela oběma rukama.

„Ivare?“

Ivarova ruka svírající vidličku ustrnula na půli cesty mezi

talířem a ústy. „Ano?“

„Potřebovala bych tohle dát k likvidaci.“ Otočila se a uká

zala mu necesér.

Ivar pohlédl na to, co držela v rukou, pak na ni a zdvořile

přikývl. Vstal od stolu, došel ke skříňce pod dřezem a vytáhl

z ní krabici. Odklopil víko a podržel ji před Vanjou, která na

dno opatrně položila svůj necesér. Ivar víko přiklopil a ode

šel. Vanja zaslechla, jak otvírá a vzápětí zase zavírá vstupní

dveře. Pak se Ivar vrátil a opět se posadil ke stolu.

„Omlouvám se,“ hlesla Vanja.

Ivar se na ni poprvé usmál, rty nechal sevřené, ale výraz

jeho tváře roztál. „Nedělej si s  tím starosti. Hlavně něco

sněz.“ Pak obrátil pozornost zpět ke své knize.

Vanja si vzala hrnek a  talíř a  podívala se z  okna. Pořád

ještě nepršelo. V  pánvi našla ohřáté zbytky včerejší večeře,

v konvici kávu tak silnou, že byla skoro hnědá. Vanja počkala,

až se usadí lógr, a pak ji zkusila. Chutnala zvláštně, kořeněně

a sladce i kysele zároveň, musela být z nějakých hub, které

v Essre neznají. Nandala si jídlo na talíř a posadila se naproti

Ivarovi. Podle toho, co dokázala z textu obráceného vzhůru

nohama rozluštit, si četl o pěstování rostlin ve sklenících.

Když Ivar dojedl, vstal a knihu zavřel.

„Musím teď na směnu,“ řekl. „Nina už je taky v práci. Dnes

začínala brzy. Večer máš službu v kuchyni. Ale nakupovat

nic nemusíš. Ve spíži je spousta jídla.“

Vanja přikývla. „V kolik hodin?“

Ivar pokrčil rameny. „Budeme doma kolem páté.“ Pak už

po sobě jen mlčky umyl talíř a odešel. „Ke všem věcem správná

slova,“ začala si Vanja broukat polohlasem a očima bloudila po místnosti, „vše je třeba označovat. Stůl a  židle, konvice

zde, tam zas spíž a sporák je.“

„Označovací píseň“ byla nedílnou součástí běžného života

všech obyvatel kolonií. Učili se ji už v  dětských domech.

Když byla Vanja malá, byl označovací den jejím nejoblíbe

nějším dnem v týdnu.

Učitel Jonas chodil po místnosti a postupně ukazoval na

jednotlivé předměty. Občas nebylo snadné jména věcí napa

sovat do rytmu „Označovací písně“ a děti se tomu smály. Van­

ja zpívala ze všech nejhlasitěji. Když dozpívali, zanotovali

ještě „Hymnu Průkopníků“ a „Až jednou vyrostu“. Pak si šly

všechny děti zdřímnout.

Důvod všeho toho pojmenovávání a označování jim pro

zradili až mnohem později. Věnovali tomu mimořádnou vy

učovací hodinu. Několik dní před touto hodinou trávily děti tím, že stále dokola opravovaly nápisy a označení a pokaždé

zpívaly několik slok „Označovací písně“ navíc. Učitel Jonas

je bedlivě sledoval a lajdáky přísně trestal. Nakonec se všich

ni sešli ve třídě. Samotná lekce netrvala dlouho. Učitel Jonas stál za katedrou, ve tváři napjatý, zasmušilý výraz. Zavládlo takové ticho, že člověk mohl slyšet vlastní tep. Pak Jonas pro

mluvil. Jeho zpravidla zvučný hlas zněl slabě.

Před dávnými časy, když do těchto míst dorazili Průkopníci,

vybudovali pět kolonií. Dnes z nich zbyly jen čtyři.

Po skončení hodiny děti až do večera zpívaly „Označovací

píseň“ a obtahovaly nápisy, teď se zcela novým zápalem. Už to nebyla jen hra.

Vanju poslali do skladu. Dostala za úkol označovat tužky

a pravítka a plnila ho s velkým zaujetím. Dotýkala se jedné tužky po druhé a  skandovala do rytmu tužka tužka tužka tužka tužka tužka, až se slabiky propojily do jednolitého

zvuku a pak se znovu rozdělily a najednou zněly spíše jako k a ‑ t u ž k a ‑ t u ž k a ‑ t u ž k a ‑ t u ž k a ‑ t u ž k a ‑ t u ž , načež se vyrovnaná

27

řada tužek zachvěla a málem se proměnila v cosi jiného. Van­

ja si uvědomila, že právě takhle to funguje, a v hrudi ucítila

podivné mravenčení. Vtom se dveře skladu otevřely a v nich

stál učitel Jonas. Očima přejel řadu tužek a pak upřel pohled

na Vanju. „Já jsem to viděl,“ řekl. Popadl ji za paži a dovedl

ji do třídy.

Ostatní děti už seděly na svých místech, jen Ärna stála

u katedry a ve tváři měla zvláštní výraz. Učitel Jonas postrčil

Vanju před sebe a postavil ji vedle její sestry. Vanja sklopila

hlavu, soustředěně sledovala špičky svých bot a čekala. Uči

tel jistě řekne ostatním, co udělala, a pak ji pošlou pryč. Ti

cho se zdálo nekonečné. Užuž se chystala vzhlédnout, když

učitel Jonas promluvil. „Otec Vanji a  Ärny, Anvarsův Lars,

byl zatčen a obviněn z podvratné činnosti.“

Ve třídě to zašumělo. „Zrovna dnes jsme mluvili o  páté

kolonii a  o  tom, co se stane, když se nedodržují pravidla.

Všichni teď víte, jak nebezpečná věc to je. Strašně, skutečně

strašně nebezpečná. Chcete snad rozvrátit naši společnost,

zničit všechno, co jsme s takovým úsilím vybudovali?“

Obrátil se k Vanje a Ärně. Vanje začalo hučet v hlavě. Uči

telův hlas k  ní doléhal jakoby z  dálky. „Děvčata, je nutné,

abyste zavrhly chování svého otce. Nechcete přece být zrád

kyně jako on?“

„Ne.“ To promluvila Ärna.

„Tak opakujte po mně: Jakožto věrný člen komuny zavrhu

ji Anvarsova Larse a jeho činy.“

Ärna opakovala jeho slova hlasem tak jasným a  proni

kavým, že k Vanje dolehla i přes narůstající hučení v uších.

Vanje musel učitel Jonas větu předříkávat slovo za slovem

a opakovat ji třikrát, než byl s výsledkem spokojený. Potom

jim oběma dovolil vrátit se na místa.

Učitel Jonas promluvil k celé třídě o tom, jak důležité je

ihned nahlásit sebemenší porušení pravidel a  přísně od

soudit každého, kdo by se pokusil komuně jakkoliv škodit.

28

Po skončení hodiny odvedl učitel Jonas Vanju k  jednomu

z funkcionářů výboru.

Učitel Jonas nám řekl, jak to bylo s těmi tužkami, pravil funkcio­

nář. Jsi ještě dítě. Nevěděla jsi, že to, co děláš, je špatné. Teď už

ale víš, že to dělat nemáš.

Ano, odpověděla se sklopenýma očima Vanja. Už vím, že

to nemám dělat.

Budeme tě pečlivě sledovat, prohlásil funkcionář.

Vanja musela zajít na úřad komuny, aby se v Amatce oficiálně

přihlásila. Když vyšla z domu, měla na sobě dvoje kalhoty,

pod bundou tři svetry a v brašně své zápisníky. Rukávy si

stáhla přes dlaně. Nebe se projasnilo do světlounkého odstí

nu šedi. O kus dál uviděla ženu v jasně žlutém pracovním

oblečení, jak po téměř prázdné ulici táhne od dveří ke dve

řím vozík a sbírá krabice se zlikvidovanými věcmi. Vanja se

zachvěla, odvrátila se a vykročila směrem k centru.

Budova úřadu komuny v  Amatce měla zakulacené rohy

a  malá zapuštěná okna. Jako všechny centrální budovy ve

všech koloniích i ona byla postavená z betonu, toho vzácné

ho materiálu, který s sebou přinesli Průkopníci. Beton, stej

ně jako jiné věci ze starého světa nevyžadoval označování;

držel pohromadě i bez něj. Tato jeho stálost byla uklidňující.

Na pamětní desce vedle vchodu stálo: Centrální budova po‑

stavená v roce 15 po příchodu. Ať žijí Průkopníci! Ať žije kolo‑

nie Amatka!

Hned u vchodu seděl za přepážkou podatelny hubený muž.

Vanja mu předložila své ohmatané dokumenty a dostala od

něj několikastránkový formulář, který musela vyplnit. Celé

jméno, věk, rodná kolonie, přechodné bydliště v Amatce, po

volání, jména dětí a místo jejich pobytu. Vzdělání, předcho

zí zaměstnání, jiné dovednosti. Je si vědoma toho, že pokud

by kolonie některou z jejích dovedností potřebovala využít,

29

může ji během pobytu v Amatce kdykoliv povolat zpět? Má

nějaké choroby nebo jiné zdravotní komplikace, o nichž by

správa kolonie měla být informována?

Konečně Vanja odevzdala vyplněný dotazník úředníkovi,

který se nad ním sklonil a začal ho pročítat. Po chvíli pokle

pal špičkou pera na jednu z kolonek.

„Tady jsi nevyplnila kolonku ‚děti a místo jejich pobytu‘.“

„Ne,“ připustila Vanja.

Úředník zamířil perem ke kolonce, kde Vanja uvedla svůj

věk. „Aha,“ pravil.

Vanja sklopila pohled k podlaze. Tváře jí hořely.

Úředník ji požádal o kreditovou knížku a několika krát

kými údery ji orazítkoval.

„Vítej v Amatce,“ řekl, když jí knížku vracel. „Jsi zapsaná

jako návštěvník a můžeš se volně pohybovat po celé kolonii.

To je všechno.“

„Ráda bych si také podala žádost o informace z archivu,“

řekla Vanja a očima se vyhýbala jeho pohledu.

„Druhé patro, první dveře vpravo.“ Pak se úředník otočil

a pokračoval v razítkování dokumentů.

Ve druhém patře Vanja znovu předložila své doklady a vy

plnila žádost o seznam místních nezávislých firem. Dozvědě

la se, že to bude pár dní trvat. Poděkovala úřednici a odešla.

Když si odbyla nezbytné formality, zašla Vanja s  Nininým

nákupním seznamem do obchodu s oblečením. Chvíli pro

cházela mezi pracovními oděvy a kabáty v přední části ob

chodu, než konečně objevila oddělení se svetry, spodním

prádlem a doplňky. Nakupujících tu v tuhle denní dobu bylo

jen pár. Panující ticho narušovalo pouze monotónní mumlá

ní prodavačky, která s tlustou fixou obcházela regály a ozna

čovala jednotlivé kusy zboží.

Zdejší látky se lišily od těch v  Essre, materiály byly na

dotek hřejivější. Většina oděvů byla jednobarevná, šlo ale o  výrazné barvy. Vanja, celá v  hnědé, váhala. Pak si vzpo

mněla na Nininy modré montérky a Ivarovu zelenou košili a vybrala si oděvy v odstínech zelené a modré: čepici na spa

ní, podvlékačky, tlusté triko s dlouhým rukávem, rukavice,

ponožky, šálu, beranici. Některé kusy si před zrcadlem vy

zkoušela. V beranici vypadala trochu zvláštně: zpod čepice jí vykukovaly vlasy a klapky na uši trčely do stran. Stáhla si beranici trochu dozadu, schovala pod ni vlasy a  klapky

na uši si zavázala šňůrkou pod bradu. Takhle to vypadalo o něco lépe. Promnula mezi prsty látku své tenké bundy. Na

loktech a na ramenou už byla prošoupaná, ale byla čerstvě

označená a prozatím s ní vystačí. Kalhoty měla ještě slušné,

teď, když tak zhubla, se jí pod ně vejde i teplé spodní prádlo.

Žádné extra kredity na oblečení Vanja od své firmy nedo

stala, ale vzhledem k tomu, jak málo se o oblékání zajímala,

měla ušetřeno dost na to, aby bez problémů zaplatila všech

no, co si vybrala.

O  kus dál našla lékárnu. Výrobky byly srovnané podle ka

tegorií, většinou v červeno ­bílých obalech – v barvách kolo

nie Amatka. V zadní části obchodu obsluhovalo zákazníky

několik výdejčích. Vanja pomalu procházela mezi regály a pročítala si etikety produktů. Jejich portfolio bylo v pod

statě stejné jako v Essre, rozdíl byl ale v zastoupení jednotli

vých typů výrobků. Obyvatelé Amatky měli očividně potíže

s pokožkou: celé jedno oddělení bylo věnované přípravkům

na ekzém, plísňová onemocnění a  další kožní nemoci. To sekce věnovaná osobní hygieně byla mnohem skromnější.

Vanja si vybrala produkty, které neměly obaly v barvách ko

lonie, a  vyplnila rekviziční formulář, který jí podal jeden

z výdejčích.

„Dovážíte nějakou soukromou produkci z Essre?“ zeptala

se, když jí mladá žena s vlasy staženými do pevného drdolu, balila nákup do hnědých tašek.

31

Výdejčí – s jednou rukou uvnitř tašky – se zarazila. „Ne.

Proč bychom to dělali? Jsme rádi, když dokážeme udat věci,

které se vyrobí tady. Myslím produkty od místních soukro

mých výrobců. Takže nechápu, jak by se tu mohlo prodat

něco, co je z Essre.“

„Proč lidé podle vás ty výrobky soukromníků nechtějí?“

„Vy nejste zdejší, že ne? Soukromá produkce je něco nového.

A lidi nemají novoty rádi. Nikdy to nepřineslo nic dobrého.“

Když výdejčí vložila do tašky poslední krabičku, zalovila

rukou kdesi pod pultem, vytáhla odtamtud několik propa

gačních letáků a přidala je k nákupu.

„Ještě si vezměte tohle.“

Vanja dovlekla svůj nákup domů. Tam postavila tašky na ku

chyňský stůl a ve spíži našla kávový prášek. Zdálo se, že je

podomácku vyrobený, uskladněný ve sklenici s  nedoléhají

cím víčkem. Ivar si nejspíš z práce nosil kávové houby, sušil je

a sám si je mlel. Vanja naplnila konvici do půlky vodou, přida

la do ní několik lžic prášku a postavila ji na plotnu. Zatímco

se káva vařila, vybalila nákup, prohlížela si lahvičky, kra

bičky a tuby a rozkládala je po stole. Měla celkem třicet dva

produktů od dvou různých výrobců. Když byla káva uvařená,

nalila si Vanja světle žlutou tekutinu do hrnku. Pak vytáhla

z brašny svůj zápisník a začala si zapisovat jména výrobců,

názvy produktů a jejich složení. Byla to uklidňující činnost.

Z práce ji vytrhl hlasitý smích. Ve dveřích kuchyně stála

Nina. S pozdviženým obočím si prohlížela kelímky a lahvič

ky vyskládané na stole, pak se podívala na Vanju a znovu se

rozesmála, nebylo v tom ale nic nepřátelského.

Zpráva č. 1: Úvodní zpráva o produktech a jejich výrobcích

Toto je úvodní zpráva z mé první návštěvy obchodu a lékárny za

hrnující rovněž informace z několika krátkých rozhovorů. Stále čekám na kompletní seznam soukromých výrobců z úřadu ko

muny, ale dva takové výrobce v segmentu prostředků pro osobní

hygienu jsem již identifikovala. Oba se zaměřují na výrobky dražší

a kvalitnější, než je vlastní produkce komuny. Vzájemně si přímo

nekonkurují, neboť se zaměřují na rozdílné typy výrobků.

Několik osob, s nimiž jsem mluvila, se o jiných výrobcích, než

jsou výrobky komuny, vyjádřilo negativně, ale pro tento postoj

uvedli jen vágní důvody. Častým vysvětlením je to, že prostě ne

chtějí „nové věci“.

PND – První nezávislý drogista

Vysoce kvalitní prostředky pro osobní hygienu, za které musejí ku

pující zaplatit kredity navíc. Výrobky obsahují výtažky z rostlin a hub.

Obaly jsou elegantní, v pastelových barvách. Podle obsluhy lékárny

jde o nejoblíbenější alternativu k produktům samotné komuny.

Názvy a popis výrobků

Vysoce kvalitní menstruační pás. Postroj na upevnění menst­

ruač ních vložek. Jeden kus v balení. Elastický pruh určený k upev

nění v pase s poutky k uchycení menstruačních vložek. Je vyroben

z tenčího a o něco měkčího materiálu než podobný výrobek komu­

ny. Pás i vložky je možno normálně prát.

Vysoce kvalitní vložka 1. Krátké menstruační vložky, extra tenké,

čtyři kusy v balení.

Vysoce kvalitní vložka 2. Středně dlouhé menstruační vložky, ex

tra tenké, čtyři kusy v balení.

33

Vysoce kvalitní vložka 3. Extra dlouhé menstruační vložky, tenké

a vysoce absorpční, dva kusy v balení.

Vlasové mýdlo 1. Vlasové mýdlo pro mastné vlasy a proti lupům.

Složením se významně neliší od vlasového mýdla vyráběného

komunou.

Vlasové mýdlo 2. Vlasové mýdlo pro suché vlasy. Obsahuje výta

žek z holubinky jeskynní.

Vlasový kondicionér. Změkčující přípravek na vlasy. Obsahuje vý

tažek z lanýže slimáčího a sójový olej.

Vysoce kvalitní mýdlo. Tekuté mýdlo. Obsahuje výtažek z holu

binky jeskynní.

Vysoce kvalitní krém. Obsahuje sójový olej a výtažek z lanýže

slimáčího.

Kosmetika Olbrisova Larse

Zkrášlující výrobky. Nejsou ­li předepsány lékařem, stojí kredity na

víc. Portfolio zahrnuje především podkladové krémy, krycí krémy

a pudry. Pozoruhodné je vysoké zastoupení krycích krémů určených

k zamaskování jizev, rozšířených žilek a omrzlin. Podle informací od

obsluhy lékárny kupují tyto produkty ve stejné míře muži i ženy.

Názvy a popis výrobků

Podkladový krém 1. Světlý podkladový krém.

Podkladový krém 2. Středně tmavý podkladový krém.

Podkladový krém 3. Tmavý podkladový krém. Krycí krém červený. Krycí krém určený k překrytí namodralých

partií, například modřin nebo tmavých kruhů pod očima. Krycí krém žlutý. K překrytí začervenalých partií, například ekzé

mů, jizev či akné. Univerzální krycí krém. Hustý krycí krém pro zakrytí boláků, roz

šířených žilek apod.

Akné mýdlo. Speciální mýdlo na mastnou pleť a akné.

Akné tyčinka. Tyčinka pro zakrytí jednotlivých vřídků.

Pěna na holení extra hustá. Určená pro suchou pokožku. Holicí břitva extra lehká. Tenká holicí břitva, která váží méně než

břitva vyráběná komunou. Prodává se s brouskem.

Ke zprávě přikládám ukázky sortimentu místních produktů včet

ně kopie rekvizičního formuláře. V příloze je rovněž leták z lé

kárny, který obsahuje doporučení týkající se osobní hygieny. Jak

sami vidíte, instrukce se v několika bodech liší od postupů dopo

ručovaných v Essre, zejména pokud jde o to, jak často se mýt, či

o rady týkající se ochrany před chladným počasím.

S pozdravem

Brilarsova Vanja Dvě


35

Příloha: Leták věnovaný osobní hygieně

Vydala komunitní lékárna kolonie Amatka

Mytí

Ruce, nohy a podpaží by měly být každé ráno omývány vodou

a mýdlem. Rozkrok a obličej by měly být omývány rovněž denně,

ale pouze vodou. Ruce je potřeba mýt si také po každém pou

žití toalety a před každým jídlem. Koupání je doporučeno jed

nou týdně. Příliš časté koupání je nežádoucí, neboť může vést

k narušení přirozené ochranné vrstvy pokožky. Nadměrného

koupání je třeba se vyvarovat zejména v případě osob se sklony

k ekzémům.

Holení

Muži, kteří nosí plnovous, by ho měli jednou týdně zastřihávat. Muži, kteří se holí, by to měli dělat denně. Muži s tmavší bar

vou vousů mohou v případě potřeby zvážit dodatečné odpolední

oholení. Lékárna varuje všechny občany před holením jiných tě

lesných partií.

Intimní hygiena (muži)

Genitálie by neměly být omývány mýdlem, pouze vodou. Při mytí

jemně stáhněte předkožku, abyste se ujistili, že i partie pod ní

jsou čisté. Abyste předešli riziku svědění, nechte omyté genitálie

dobře oschnout.

Intimní hygiena (ženy)

Genitálie by neměly být omývány mýdlem, pouze vodou. V prů

běhu menstruace používejte menstruační vložky a pásy vyráběné

pro tyto účely. Vložky vyměňujte jednou za čtyři až šest hodin. Použitou vložku nechte odmočit ve studené vodě a posléze vyper

te stejným způsobem jako spodní prádlo.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.