načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: AllatRa

AllatRa
-17%
sleva

Kniha: AllatRa

AllatRa – kniha, na kterou čekali tisíciletí! Stará proroctví na různých kontinentech, v různých dobách a v různých náboženských systémech vypovídala o tom, že v dnešní době, v ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  493 Kč 409
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Ibis
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-03-01
Počet stran: 836
Rozměr: 205 x 138 x 51 mm
Úprava: 836 stran : ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Allatra
Spolupracovali: z ruského originálu ... přeložila Hana Duffková, Jana Míková
Vazba: Vázaný
Umístění v žebříčku: 582. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
ISBN: 978-80-904796-6-1
EAN: 9788090479661
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Esoterické pojednání ruské duchovní autorky ve formě fiktivního dialogu s králem Šambhaly Rigdenem o současné civilizaci, vědě, náboženství a duchovním poznání.

Popis nakladatele

AllatRa – kniha, na kterou čekali tisíciletí!
Stará proroctví na různých kontinentech, v různých dobách a v různých náboženských systémech vypovídala o tom, že v dnešní době, v době globální změny epoch, se objeví kniha, která změní svět. Bude silná v každém svém slovu a znaku. Díky informacím, které přinese, lidé ztratí pochybnosti a strach a uvidí pravdu. Starověké Znalosti budou obnoveny z popela, a síla, kterou nese, naplní každého, kdo s ní přijde do kontaktu.
Kniha AllatRa obsahuje unikátní vědecké poznatky, které moderní věda objeví až v budoucnosti. Nicméně, tyto znalosti jsou schopné už teď obrátit představy lidí o světě a o sobě samých. Tato senzační kniha odhaluje umělost vnějšího světa i informace, které vytvářejí hmotu. Je to astrofyzika budoucnosti. Víceúrovňová struktura vesmíru, tajemství černé díry, exkluzivní podrobnosti o elektronu a tajemství jeho okamžitého přechodu ze stavu částice do vlnové podoby; obsahuje jedinečné prvotní znalosti o vícerozměrné konstrukci člověka v neviditelném světě, o spojení člověka s jinými dimenzemi a o výjimečných schopnostech mimo třetí dimenzi. Odpovídá na otázky, k čemu člověk potřebuje výkonný mozek a víceúrovňové vědomí, co je to změněný stav vědomí a jak probíhá postupné ponoření se do něj.Kniha poskytuje starobylé praktiky pro duchovní sebezdokonalování a spojení se svou Duší, radí, jak rozvinout šestý smysl a kontakt s neviditelným světem. Popisuje povahu nadpřirozených schopností (jasnozřivosti, jasnoslyšení, čtení myšlenek, předvídavosti) a dvojakost jejich projevů i proč je tak důležitá práce na sobě a pochopení procesů neviditelného světa. Kniha AllatRa dává univerzální klíč k dešifrování starověkých symbolů, které v sobě uchovávají Znalosti starodávných civilizací a jsou zafixovány v petroglyfech z dob paleolitu. Je bohatě ilustrovaná kresbami archeologických artefaktů z různých starověkých civilizací (protoindické kultury, tripolské kultury, různých kultur staré Evropy, Balkánu, Blízkého Východu, Uralu, kultur Afriky, Asie a Severní a Jižní Ameriky), což dokazuje přítomnost stejného duchovního poznání v různých dobách u různých lidí, kteří žili na různých kontinentech. Odhaluje tajemství tisíciletí, příběhy o znacích a symbolech, jež v masách aktivují agresi nebo pocit naděje pro budoucnost. Příklady jejich využití kněžími nalezneme jak v historii vojenských expanzí na vlajkách a štítech, tak v současné době v náboženských institucích. Dává možnost hlouběji pochopit, jak se buduje pevný vztah muže a ženy, manželství, jaký je význam rodiny, co je to sexuální energie a jak ji ovládat, co je to opravdová Láska i co je důležité při výchově dětí. Kniha AllatRa nabízí bezprecedentní model lidské společnosti, která dokáže fungovat bez politického a kněžského systému. Je to životní encyklopedie prapůvodních Znalostí o světě, společnosti a člověku, fundament pro duchovní probuzení a radikální transformaci Člověka i celého Lidstva.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "AllatRa" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ANASTASIA NOVYCH

Praha 2014

AllatRa


3

Křik Anděla oblečeného do lidského šatu,

aneb utrpení člověka s Andělem místo duše

Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém místě, pouze dvakrát mne poznali, a jenom lidé z Boží vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před Duší stojí. Nemůžeš ji obejít, ani přeskočit. A drápat senahoru, rozdírat si nehty o ostré kamení, padat zpět dolů po kluzkých výstupcích sladkého rozumování, a opět vstávat, sbírat duchovní síly a znovu a znovu se pouštět vzhůru... To není každému dáno.

Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce ahřejivě. A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co jen budeš si přát. Podstatné je, aby sis něco přál.Pozemské lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček pro pokračování rodu, bohatství, slávu... Nezáleží na tom, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno ti bude dáno. V této iluzi nebo zase v jiné, na tom nezáleží. Hlavně abys toužil. Toužil po pozemském...

„Je to tak těžké!“ křičí mnozí. Ne, není to těžké. Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel spoutnickou holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily,

4

tísnily a překážely mi žít. To ony se třásly strachy

a bolely a jak u všech hodně toho chtěly, dokud jsem

je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny

šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale

mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete.

Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento

lidský šat. Pochopit tyto lidi nejsem schopen. Vyměnit

celou Věčnost za okamžik? V čem je ten smysl? Trpět

v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po

dni... A v tom je život? Život je nekonečný! Není tam

žádné trápení, Duše se netrhá, vždyť Duši přeci nejde

obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde

jsou dočasně uloženy. Skutečný Dům má jenom Duše!

A právě Duše tíhne tam, kde je Věčnost rodící pocit

Domova, který člověk celý život hledá.

Rigden Djapo

Od té doby, co vyšly první knihy, došlo k mnoha událostem, které mne znovu utvrdily v tom, že pokud si člověk opravdu upřímně přeje pomáhat lidem azároveň i aktivně jedná a sebezdokonaluje se, přináší to překvapivé výsledky. Vlastně nejde ani tolik o knihy jako čtivo, ale o pochopení a praktické využitíZnalostí, které jsou v nich obsaženy. Kniha je prostředkem k předávání Znalostí. Má se tím na mysli Znalostí ne ve smyslu „vlastnictví“ nebo „vlastního úsudku“, ale ve smyslu Moudrosti shora, která nás provází staletími. Jde o Moudrost jako Otevřenou bránu, kteráumožňuje vejít v onen podivuhodný vyšší stav duchovnosti, skrze který dochází k osvícení od Toho, Kdo všestvořil. Je to ta Moudrost, která vždy byla, je a bude a to dokonce i tehdy, až vzpomínky na její lidské průvodce zmizí v prachu staletí.

Právě tato Moudrost jako skutečné semeno včlověku klíčí a pomáhá mu osvobodit jeho rozum od zajetí lidských strachů, od úzkých kleneb temnoty apřekonat tuhost materiálního myšlení. A tím mu otevírá nekonečnou sféru poznání Pravdy. Pomáhá mupovznést se nad přízemní egoismus, vidět svět z výše duchovního pohledu bez předpojatosti a materiálních okovů. Moudrost obdarovává člověka upřímností acílevědomostí, obohacuje ho porozuměním a činí jejodovědným za duchovní kvalitu života.

6

Tato věčná moudrost je pro duchovního člověka

doslova životadárnou vláhou, díky které v něm zdob

rého semene dozrává šťavnatý klas. Umožňuje dojít

až ke kořenům lidských problémů a zlepšit atmosféru

duchovního života. Je zásadním klíčem k pochopení

složité reality člověka i světa, slouží jako zdroj pro

vytvoření unikátních podmínek, kdy člověk formuje

tvůrčí Duchovní společnost v krutém světěŽivočišné

ho rozumu. Věčná Moudrost umožňuje člověkupro

měnit duchovně sebe sama, poznat skrytou podstatu

minulých a budoucích událostí. Tato Moudrost je Jím

stvořený tvůrčí princip, který otevírá každému, kdo Ji

přijme, cestu do Jeho Věčnosti.

Rigden: Mezi těmi, kdo klade otázky „z rozumu“ a těmi, kdo se ptají, protože prahnou po nalezeníPravdy, je podstatný rozdíl. Lidé se všude učí jen rozumu, paměti a logickým poznatkům. Ale při poznání Pravdy je nezbytné osvojit si vyšší stupeň sebezdokonalení, uvědomělosti a pochopení těch hlubokých duševních pocitů, které vycházejí z Duše. Vždyť duchovnízkušenost se nachází za hranicemi rozumu...

Anastasia: Ano, mluvil jste o tom už dříve. Aleteprve nyní, když na sobě každý den po dobu několika let pracuji, když jsem začala cítit a celkově siuvědomovat informace, pochopila jsem v praxi, co to je taková duchovní zkušenost, jež se nachází za hranicemirozumu. I v tomto mi velmi pomohlo duchovní chápání světa i sebe sama díky unikátním Znalostem, které na svět přicházejí skrze vás.

Od doby, kdy vyšly první knihy, jejichžprostřednictvím byla lidem předána duchovní semínka Moudrosti, uběhla krátká doba. Lidé přijali tyto knihy nejenom s vděčností. Duše mnoha z nich, když se setkávají s touto Moudrostí, se doslova rozezní jako struny avydávají neslyšné slavnostní znění. Tyto knihy dokonce nutí k pochybám o správnosti životní volby i ty, vjejichž vědomí dominuje Materiální podstata. Lidé na sobě začali intenzivněji pracovat, snaží se kontrolovat své myšlenky, rozumí směru pohybu ve svém vývoji, podstatu svých duchovních potřeb, vidí věčná semena znalostí, uložena v tradičních náboženstvích. Čtenáři těchto knih se začali nejen duchovně probouzet,přímo začali duchovně růst. To můžeme pozorovat podle toho, jak se vyvíjí jejich otázky. První otázka, která se většinou rychle objeví u většiny lidí, je otázka „zrozumu“: existují hlavní hrdinové knihy ve skutečnosti nebo ne, je to výmysl nebo pravda, a to především hlavní hrdina Sensei? (Rigden se dobrácky pousmál). Druzí pak díky vnitřní duševní radosti rychle spěchají s otázkou, která zcela vychází z konzumního myšlení: „Přečetl jsem si novou knihu, a kdy vyjde další?“ Třetí skupina lidí se snaží studovat duchovní praktikypředstavené v knize, jenže ve skutečnosti zároveňnezmění své materiální priority, takže se neustále nachází v konfl iktu se sebou samými. A otázky pocházející od nich mají podobný charakter: „Zabývám seduchovními praktikami, ale k žádnému zázraku nedochází a nic se v mém životě nemění.“

Rigden: Člověk má dvojí podstatu. Lidský rozum se může lehko pohybovat z jedné krajnosti do druhé, čímž v člověku vyvolává nepokoj a nestabilitu. Vnějšek je pouze odrazem vnitřního stavu.

Anastasia: Ale jsou i tací, kteří pronikli do hloubky Poznání. To jim pak od základu změnilo život. Takoví lidé nepotřebují důkazy očividné převahy duchovního nad logikou rozumu. Jsou ve své životní volbě pevní. Tito lidé mají čistou Duši, jejich vědomí nezabředlo do bláta stereotypů egocentrického světa a osobníchpochybností. Jsou doslova lotosovými květy: když na ně dopadají sluneční paprsky, natahují se za Světlem. Proto je kvalita jejich otázek týkajících se vnitřního světa zcela jiná. Jejich otázky nevycházejí z logiky ani z lidského rozumu, ale z hlubokých pocitů. Jde doslova o neviditelnou komunikaci mezi dušemi.

Rigden: Hluboké pocity jsou zvláštním jazykem, odlišným od obyčejného lidského. Když v soběčlověk překonává to nízké, každý den na soběpracuje, vyvíjí se, duchovně se jako lidská bytost mění, stává se osvíceným. Když člověk duchovně roste, čelí otázkám svého rozumu. Zkušenosti sduchovními praktikami mu dávají pochopit, že materiální mozek je ve svém chápání omezen a váže se k tělu, ale tělo je pomíjivé a smrtelné. Ovšem Duše, která v něm přebývá, je neviditelná ale věčná. Rozumí, že smyslovou zkušenost nelze hodnověrně předat slovy rozumu. Vždyť duchovní praktiky jsou pouze nástroje, které pomáhají odhalit, poznat a rozvíjet hluboké pocity člověka, s jejichž pomocí komunikuje s Vyššími silami v jejich jazyce – v jazyce hlubokých pocitů. O božském se proto přímo mluvit nedá,protože jakákoli myšlenka bude jen pouhou alegorií. Neboť božské – to je jiný jazyk, jazyk ne rozumu, ale hlubokých pocitů, takový, kterému rozumí Duše každého. Je to společný jazyk lidských Duší. A je to jazyk Pravdy.

Anastasia: Ano, podobná zkušenost opravdupřichází s praxí. Pochopila jsem, že existuje podstatný rozdíl mezi asociacemi rozumu a chápáním právě hlubokými pocity. Je těžké předat svou zkušenost pomocí slov. Ačkoli lidé, kteří jsou naladěni nastejnou duchovní vlnu jako ty, tě chápou beze slov.

Rigden: Otázka spočívající v tom, jak se podělit o svoji duchovní zkušenost a jak objasnit lidemopravdovou Realitu, trápila v každé době ty, kdo opravdu poznali Pravdu. Je těžké předat pomocí slov obsah vlastní duchovní zkušenosti, vždyť jde o zkušenost poznání zcela jiného světa, který se od tohomateriálního liší. Jinými slovy vše co řekneš, bude přijato materiálním myšlením skrze prizma zkušenosti tohoto světa, a tím pádem to bude buď nesprávně pochopeno, nebo pocitově zkresleno. A k tomu všemu z tisíců lidí, kteří poslouchají, to ve skutečnosti uslyší jenněkolik málo z nich. Ostatním to nepřinese žádný užitek. Vždyť hranice Reality jsou známy jen tomu, jehož Oko ji sleduje.

Anastasia: Jsou také čtenáři s bohatou životnízkušeností. Podle lidských měřítek ve svém životě vmnohém uspěli, mnohého dosáhli, získali možnost v okolním světě mnohé změnit. Znalosti zasáhly jejich Duši, ale rezonance vzniklá ze střetu se vzdělaností rozumu, jim nedává klidu. A ačkoli jejich otázky vycházejí z logiky, jsou založeny na životní zkušenosti a podstata jejichotázek vychází z jejich duchovna. Je cítit, že tito lidé chtějí znát odpovědi ne kvůli prázdné zvědavosti, ale proto, že cítí potřebu změnit svět k lepšímu. Jednu z takových otázek jsem shledala závažnou a důležitou, abych vám ji položila, protože odpověď na ni může od základu změnit pohled lidí na svět a může ovlivnit globální volbucivilizace. Otázka je následující: „Existují takové Znalosti, které lidé nemohou využít na vojenské účely, ale přitom by takové informace byly schopny otřást ofi ciálnímivědními disciplínami a přivést zvídavý rozum k přímému vědeckému důkazu o tom, že materiální svět pochází z Duchovního světa, tedy že svět stvořil Bůh?“

Rigden: Ano, vidím, že tato otázka pochází odčlověka, který touží poznat Pravdu... Když se lidé na tuto otázku ptají, znamená to, že už nadešel čas dát na ni odpověď. Ano, takové Znalosti existují. Týká se to oblasti astronomie, přesněji vědy s názvemastrofyzika, která zkoumá jevy v kosmickém prostoru, evoluci a vzájemné vztahy kosmických těles a jejich systémů. Když vezmeme v úvahu, že na současné úrovni vývoje se v astrofyzice využívají nové objevy moderní fyziky a aplikují se poslední výdobytky vědecko-technického pokroku, je jasné, že poznatky, které takto získáme, budou v mnohém napomáhat rozvoji samotné fyziky jako vědy, která zkoumá obecné zákonitosti přírodních jevů. A pokud lidé dostatečně do hloubky proniknou do fyzikálních zákonů, budou moci dojít vědeckoucestou k reálnému důkazu o tom, že Duchovní svět je ten prvotní a Materiální druhotný. To tedy změní kvalitu a smysl života lidí a otevře tak ještě jednu cestu kpochopení Pravdy, a sice skrze vědu.

Anastasia: Tyto Znalosti by opravdu přišlyprávě včas. Nakolik je mi známo, astrofyzikové sesnaží zkoumat problémy evoluce a odpovídat na věčné otázky: „Co bylo?“ a „Co bude?“. Nicméně nehledě na současný skokový vývoj ve vědě, je to pro vědce stále obtížné. A to má mnoho příčin. Je známo, že současné znalosti o hvězdách se v mnohém zakládají naspektrální analýze elektromagnetického záření nebeských těles, tedy na informacích, které jsou získány díky vyzařování slabého proudu elektromagnetických vln, jež dopadají z nebeských těles na Zem. A toto všechno kromě viditelného světla, tedy radiové vlny,infračervené, ultrafi alové, rentgenové záření a záření gama představuje elektromagnetické vlny s různou vlnovou délkou, která je buď větší, nebo menší než u záření, které je lidským okem viditelné. Takže lidé vidí jen to, co mohou vidět díky zařízením, jež vynalezli díky nejnovějším vědeckým poznatkům.

Rigden: V kosmickém oceánu je mnoho vlnrůzného původu a z celého spektra těchto vln onyelektromagnetické vlny, které jsou známy současné vědě, představují jen malou část záření.

Anastasia: A v tom je právě problém. Prácesoučasných astrofyziků se totiž podobá člověku, který se snaží zjistit, co představuje dnešní svět, ale dívá se přitom jen úzkou škvírou, která mu umožňuje vidět jen malou ohraničenou část z dávné minulosti a ne současnosti, natož pak budoucnosti. Pokud sipoložíme otázku, co je to světlo, tak podle současné vědy bude odpověď taková, že v přesném slova smyslutohoto slova jde o elektromagnetické vlny, o frekvenci, kterou lze vnímat lidským okem, a v obecném smyslu slova jde o optické záření. Když vezmeme v úvahu vědci zaznamenanou rychlost, jakou se světlo šíří, jistě nás nepřekvapí, že mohou vidět mnoho událostí spojených s hvězdami, které se ovšem odehrály už v dávné minulosti. Takže v podstatě pozorují procesy, které se odehrávaly před miliony let...

Rigden (s úsměvem): No ano, ... když ještě druh homo sapiens na této planetě neexistoval.

Anastasia: Zajímavá situace... Vědcipředpokládají, že současný člověk se objevil nejpozději před 40 tisíci lety a první „věrohodní“ zástupci druhu Homo jakožto představitelé lidského rodu na Zemi asi před 2 miliony let. Pokud vezmeme v úvahu, že světlo od mlhoviny Andromedy jako jedné ze sousedníchgalaxií k nám putuje více než dva miliony let, tak dojdeme k závěru, že nevidíme to, co se tam děje teď, ale to, co se tam odehrávalo v době, kdy na Zemi nebylo po přítomnosti člověka ani stopy.

Rigden: Přesně tak. A co bychom pak mohli říci o vzdálených mimogalaktických objektech? Lidé je vidí ve stavu, ve kterém byly před miliardami let. Hvězdy, a to i ty, které nemají dlouhou životnost, v porovnání s lidskou civilizací existují mnohem déle. A to už ani nemluvím o obyčejném člověku, jenž za dobu své pomíjivé existence jako „rozumnéhosubjektu“ často ani nepochopí své pravé poslání, o ostatním ani nemluvě. Jeho život je jako pára, objeví se a za okamžik mizí...

Navíc lidstvo patří mezi civilizace, které rychlezanikají. Ačkoli jsou lidem znovu a znovu poskytovány Znalosti, v mnoha případech se tyto Znalosti vůbec do světa nedostanou, protože někteří je využijí, aby získali moc nad sobě podobnými. A to je lidská volba v duchu Materiální podstaty. Jen nemnohým z lidí se podaří tyto Znalosti využít pro svůj duchovní rozvoj. Výsledek volby se podobá vodě, která přebírá tvar té či oné nádoby.

Anastasia: To bohužel můžeme vidět i vsoučasné civilizaci, kde je člověk otrokem svýchzhoubných vášní. Příklad z nedávné minulosti: kosmický prostor okolo Země si lidé začali osvojovatbezprostředně poté, co byla vytvořena balistická raketa a jaderná bomba.

Rigden: Pokud lidstvo nezmění své myšlenkovépriority ve prospěch duchovna, čeká ho smutný konec.Takové civilizace obvykle nemají dlouhého trvání a existují jen relativně krátce, protože sami sebe zničí ve válkách.

Anastasia: Hm, ano, sto let nebo tisíc, z pohledu Vesmíru je to nic. Smrtelný člověk tedy o globálních praktických pozorováních kosmických objektů nemá co mluvit.

Rigden: Lidský život je pomíjivý, to je pravda. Ale člověk je mnohem víc než jen tělo. A proto bylomnoho znalostí, týkajících se především jevů lidským okem neviditelných, lidem poskytnuto již v počátcích. Takže lidé už velmi dávno znali uspořádání světa, Vesmíru, a také mnohorozměrnou strukturu člověka, jehopodstatu a poslání. Jiná otázka je, jak byly tyto Znalosti uzurpovány lidským Egem, překrucovány až knepoznání materiálně omezeným rozumem a v jaké podobě se do dnes dochovaly.

Anastasia: Bohužel v dnešní době předáváme lidem všechny tyto prastaré poznatky jako mytologii a staré „primitivní pověry“. A „nepohodlná fakta“, která svědčí o tom, že lidé za starých časů znali to, co donedávna neznala ani ta nejmodernější věda, o tom se mlčí. Ano, a veškerá věda je postavena výlučně na základněmaterialistického myšlení. V již zmiňované astrofyzice se ke zkoumání kosmických jevů během komponovánímodelů, teorií nebo předpovědí často používají analytické metody.

Rigden (s úsměvem): Na skřípějícím voze výlučně materialistického pohledu na svět se v současné vědě člověk daleko nedostane. Ať už dříve nebo později, stejně se moderní vědec dostane na takový vědecký obzor, kde se domněnky, na nichž závisí celýdalší řetězec lidských názorů, ukážou být nevhodné. Lidé se dnes často snaží vysvětlit neviditelné na základě viditelného. A tak vzniká „hoře z rozumu“, kdy náhodně objevená fakta v mnoha případech neodpovídají daným teoriím. Vědci tak například dodneška nemají jasnou představu o tom, co ve skutečnosti představuje elektrický proud, co je to taková gravitace nebo černá díra. A přesto stěmito pojmy pracují. Ovšem aby bylo možné globálně pochopit a proniknout do podstaty těchto jevů, je třeba mít zásadně jiné chápání světa, kvalitativně odlišné od materiálního.

Anastasia: Pochopení jevů vycházející zDuchovního světa?

Rigden: Přesně tak.

Anastasia: Kdysi jste řekl, že „Vesmír je takvelký, že se do lidského vědomí vejít nemůže. Ale že tam neexistuje žádné místo, do něhož by nebylo možné zapíchnout byť tu nejtenčí lékařskou jehlu tak, aby její hrot do něčeho nenarazil, něčeho se nedotkl.“

Rigden: Je to opravdu tak. A když už budu na položenou otázku odpovídat, dotknu se několikazávažných témat astrofyziky, samozřejmě ale tak, aby to mohl obyčejný člověk pochopit. Avšak pochopení podstaty toho, co bude řečeno, může dát vědcům jiný pohled na uspořádání světa.

Začnu se stereotypní, pro dnešní vzdělaný rozum moderní teorií nebo chcete-li domněnkou o Velkém třesku, ke kterému podle vědeckých předpokladů došlo při vzniku Vesmíru. Tuto populárníhypotetickou teorii odůvodňují zákony termodynamiky. Podle této domněnky byl Vesmír smrštěn do bodu a po jeho Třesku se objevily objekty vážící miliardy tun orozměrech protonu.

Anastasia: Jak se říká, odůvodňují to tím, co vsoučasné době znají. Vědci se domnívají, že tuto část fyziky, která zkoumá zákony tepelné rovnováhy apřeměnu tepla v jiný druh energie, již dobře pochopili. Již sám pojem „termodynamika“ v překladu z řeckého jazyka dobře vystihuje jejich rozpory v oblasti vědy: „therme“ – „žár“, „teplo“; „dynamikos“ – „silný“. Takže každá nová vědecká diskuse v dnešní době většinou končí jen u žhavých debat.

Rigden: Vášnivé řečnění ještě neznamená, že jde o vědu, stejně jako jedna bouřka ještě neznamená období dešťů. Ve sporu se stává vítězem jen jeden, zpravidla ten silnější, ovšem ten, kdo opravdu ví,přináší vítězství tisícům ostatních.

Anastasia: Nakolik je mi známo, v současné vědě je velký nepoměr mezi „těmi, kdo mají sílu“, a „těmi, kdo vědí“. Těch prvních je příliš mnoho a těch druhých sevýrazně nedostává. Člověk, který ví, je v každém vědeckém kolektivu cenný. Je jako proton (v překladu z řeckého jazyka znamená „prōtos" – „první“), jako taelementární částice, která má vždy kladný náboj a tvoří součást všech atomových jader. Stejně tak můžeme říci o tomto člověku, že s ním stojí a padá veškerá věda v kolektivu.

Rigden: To je pravda. Doufám, že Znalosti, které jsou lidem poskytnuty, zvýší počet těch, kdo vědí,nejen v oblasti vědy ale v celé společnosti, a že to změní chápání světa včetně názoru na to, jak vzniklVesmír. Jak jsem již říkal, lidé se dnes naivně domnívají, že Vesmír byl smrštěn do bodu a po jeho „Velkém třesku“ se objevily objekty vážící miliardy tun orozměrech protonu. Přičemž tato nepravdivá rozumová domněnka říká, že tyto objekty nejsou ničím jiným než mikroskopickými černými dírami. Musím bohužel tyto vášnivé „teoretiky“ zklamat, ale takové objekty ovelikosti protonu a váze okolo miliardy tun neexistují.

V krajině Vesmíru ovšem existují jiné jevy. Jde o objekty, které vznikají z informačních klastrů (shluků) během vypuzení informace z hmoty, když se hmota dostává do zóny působení černé díry. Největšími a „nejtěžšími“ spojeními, které mohou tvořit informační klastry, jsou objekty jen o něco málo větší než proton a váží méně než gram,přesněji 0,8 gramu. Tyto objekty existují jen krátkou dobu, přibližně několik desetin vteřiny, a poté se rozpadají na jednotlivé cihly. Vznik takovýchto objektů opravdu přímo souvisí se vznikemtakzvaných černých děr ve Vesmíru.

Anastasia: Objekty o něco větší než proton?Podle posledních výzkumů je poloměr protonu 0,84184 femtometrů (1 fm = 10

–15

metru). Pokud vezmeme

v úvahu, co jste řekl, že tyto objekty mají hmotnost

o něco méně než gram, pak jsou to v rámcimikrosvěta opravdu „těžké“ objekty. Je to skutečně velmi

zajímavá informace. V souvislosti s tímto mohou mezi

lidmi vzniknout minimálně tři otázky. Co jsou to ony


18

informační klastry a cihly? Co je to vypuzení informace

z hmoty? A jak je vznik těchto částic spojen s černými

dírami ve Vesmíru?

Rigden: V tomto materiálním světě vše, včetně toho, co v současnosti lidé znají, od subatomárních částic po atom, od zrnek prachu na tvých botách po shluky galaxií, vše existuje díky uspořádání informací. Zejména uspořádání informací tvoří hmotu, dává jí její vlastnosti, objem, tvar, hmotnost a jinécharakteristiky. Musím upozornit, že nyní nemluvíme o pojmu „informace“ v tom smyslu, v jakém je to pro lidskýmozek obvyklé, ale o trochu jiném jejím projevu. Ačkoli i v tom pro lidi obvyklém pojetí má slovo „informace“ několik významů, včetně významu „myslet, učit,objasňovat“, „přisuzovat podobu, tvar, formovat, tvořit“.

Aby bylo jednodušší to pochopit, nazývejme tuto uspořádanou informaci „informačními cihlami“. Co v praxi znamenají takové informační cihly? Snad se mi to podaří vysvětlit na srozumitelném asociativním příkladu. Představ si, že ses rozhodla provéstzvláštní experiment. Potřebuješ k němu: vodu, skleněné akvárium a malé cihly, abys mohla vytvořit formu. Tyto cihly by byly lehké, vyrobené jakoby zpolystyrenu, jenže by nebyly obyčejně bílé, ale dejme tomu průhledné. Pracovní postup: v prázdném skleněném akváriu stavíš z průhledných polystyrenových cihel krásný zámek (jako bys stavěla z dětských kostek), je tam mnoho komnat, věží a tak dále. Při spojení jedné průhledné cihly s druhou se objevuje určité zabarvení, které můžeš vidět. Znamená to, že máš v hlavě plán, jak zámek postavit, máš tedy vůli ho postavit a také máš sílu, a když to všechno použiješ, stavíš za pomoci tohoto neobyčejného materiálu. Nakonec jsi tedypostavila zámek, který se díky oněm propojením stal viditelným a můžeš se kochat jeho krásou, velikostí a složitostí jeho architektury.

Potom experiment pokračuje dál a ty budešnaplňovat akvárium vodou. Co se stane? Dejme tomu, že voda bude zaplňovat akvárium s takovou silou(tlakem), že tvůj postavený zámek poškodí. Polystyrenové cihly, které předtím byly stěnami, střechou a základy tvého zámku se přitom budou vznášet na vodníhladině: některé budou plavat samostatně a stanou se znovu neviditelnými, některé budou ve skupinkách – klastrech, a ty zůstanou stejně jako předtím vidět, protože jsou spolu spojeny. Nakonec se ale celá tvoje konstrukce pod náporem vody rozpadne na jednotlivé cihly, které budou opět průhledné, a po tvém zámku nezůstane, tak říkajíc, ani stopy. Pokud z akváriaodstraníš všechnu vodu, průhledné polystyrenové cihly klesnou na dno. Samy od sebe, bez tvého plánu, vůle a použití síly se nesloží do uspořádané stavby zámku. Bude to jen chaotická hromádka polystyrenovýchprůhledných cihel, které člověk nevidí. Můžeš akváriem třást, jak chceš, třeba celou věčnost, promíchávat je, ale zámek se z nich nestane, pokud ho znovunepostavíš.

Právě tyto pomyslné průhledné cihly představují obrazné přirovnání pro informace, které tvoříhmotu, zadávají jí dodatečné parametry, tvar, velikost, hmotnost a tak dále. A viditelný zámek je už jedním z materiálních produktů uspořádání informací, ze kterých jsou tvořeny elementární sub-částice,které tvoří atomy, molekuly, chemické sloučeniny a tak dále, tedy hmotu Vesmíru. No a nakonec vůle, plán stavby a použitá síla – to jsou základní součásti síly duchovního světa, které se v tomto světě projevují.

Anastasia: Chcete říci, že základ veškeré hmoty tvoří informace?

Rigden: Správně. I takový atom je tvořen zelementárních sub-částic, které jsou tvořeny určitým množstvím informačních stavebních jednotek neboli cihel. A tak je to ve Vesmíru se vším. Ale stačí odebrat informaci, a to, co ty nazýváš hmotou, zmizí stejně tak, jako zmizí díra v preclíku, když ho sníš.

Anastasia: Takže elementární pohled na situaci: dokud je preclík, je i díra, jen co je preclík sněden, díra je pryč. Takže když není informace, nejsou ani projevy hmoty?

Rigden: Zcela správně. Mimochodem, řeknu ti něco zajímavého: množství hmoty ve Vesmíru se stále mění a tyto výkyvy, ať už ve smyslu zvýšení množství nebo jeho snížení, jsou dosti výrazné. Přitommnožství informací je vždy stabilní, díky čemuž secelková hmotnost Vesmíru ode dne jeho Stvoření až do dneška nezměnila ani o jednu miliardtinu gramu.

Anastasia: Ano, tady je nad čím přemýšlet.

Rigden: Množství informací ve Vesmíru ode dne jeho Stvoření je stabilní. Ale pokud by zmizela byť jen jedna informační cihla, zmizel by celý Vesmír.

Anastasia: Zmizí část a zmizí to celé. Teď začínám chápat, jak skončí rozpínaní Vesmíru.

Rigden: Vesmír se prostě rozepne do určité míry a zmizí. Všechno geniální je prosté... Tyto informační cihly, které tvoří svět, nikdy nikam nemizí,neopouštějí tedy hranice Vesmíru (v našem příkladu akvária) a existují v něm v přísném uspořádání. Chcizdůraznit, tyto cihly by samy od sebe, bez přesnéhostavebního plánu a vůle Stvořitele tvořily jen neuspořádanou hromadu (chaos na dně akvária). A co se týčemateriálního světa Vesmíru, tak právě tyto informační cihly, mimo jiných charakteristik typických pro hmotu určují, jak jsem již říkal, i parametry její hmotnosti. Ony ve stavbě světa určují konkrétní místo pro vytvořenou hmotu. Právě uspořádané informace, ony informační cihly, které se nacházejí na svých místech, odlišují kvark od kvazaru. Řekněme tedy, že uspořádání informací podle „generálního plánu“ činí Vesmír živým.

Anastasia: Znamená to, že chcete říci, že všechno v tomto světě je přísně uspořádáno a existuje díky určitému plánu, vůli a síle Stvořitele. To ale dokazuje, že náš Vesmír je vytvořen uměle a nevznikl chaoticky sám od sebe, jak se domnívají!

Rigden: Přesně tak, a lze to zcela dokázat vědeckou cestou! Není to až tak složité, pokud půjdemevytyčeným směrem, který jsi určila v tvých předešlýchknihách a dáme to dohromady s informacemi, uvedenými tady a také s nejnovějšími vědeckými objevy... Život ve Vesmíru se projevuje neustálou výměnou informací, což vede k pohybu hmoty, která na sebe navzájem působí a vyvolává primární fyzikální a chemickéreakce. V důsledku toho dochází k nejrůznějším procesům, například k explozím velkých hvězd, ke vzniku nových hvězd a tak dále.

Anastasia: Mimochodem, když mluvíte o explozích velkých hvězd... Víte, že jsem se začala zajímat o astronomii a příbuzné vědy poté, co jste vyprávěl, jak se během života a aktivního působení Agapita Pečerského, a sice v létě roku 1054, na nebiobjevila jasná hvězda, která byla vidět dokonce i ve dne. Tehdy jste ještě upřesnil, že to bylo světlo, které na Zem dorazilo od exploze supernovy, jež se nachází v souhvězdí Býka v naší Galaxii. Dočetla jsem se, že pozůstatky výbuchu této supernovy můžeme dnesvidět ve formě rozpínající se Krabí mlhoviny nacházející se v jejím centru neutronové hvězdy (pulzaru), v niž se explodovaná hvězda proměnila. Je zajímavé, žeparsek radiových vln právě tohoto pulzaru se i nyní pohybuje po Zemi, jako by to byl paprsek otáčejícího se majáku na moři a vydával signál pro lodě.

Je to zajímavé, že to byla první neutronová hvězda ve Vesmíru, kterou vědci začali ztotožňovat spozůstatky supernovy. Překvapilo mne, že, jak se domnívají, je velká asi pouhých 25 km, to znamená, že je velká asi jako nějaké město. A přitom svojí energií zásobuje obrovskou Krabí mlhovinu. Hustota neutronovéhvězdy je velmi vysoká. Ale pozoruhodné je, že v poslední době vědci zachytili nečekaně mohutné záblesky gama záření tohoto pulzaru z Krabí mlhoviny.

Rigden: V poslední době se toho odehrává vícezajímavého a to nejen na naší planetě, ale i ve Vesmíru.

Anastasia: Ano, proces vzniku nových hvězd jevelmi zajímavý a přináší mnoho informací...

Rigden (s úsměvem): O tom není pochyb. Aznačně narušuje mnoho současných teorií... Věc spočívá v tom, že viditelný proces vzniku hvězdy, který dnes mohou vědci pozorovat, začíná vznikem takzvaného „předhvězdného jádra“. Jinými slovy astronomové jsou bez ohledu na současné vybavení schopni„zachytit“ vznik nové hvězdy až ve stadiu, kdy dochází k formování hustých prašných a plynných zhuštěnin. To znamená tehdy, když hmota v důsledkuvzájemného působení začne vyzařovat energii, například to, co lidé nazývají „světlem“. A teprve poté, co jsouprozkoumána spektra, která zjevně ukazují na zhuštění, smrštění jednotlivých částí v plynných oblacích, se dochází k závěru, že vznikla nová hvězda. Nicméně astronomové nejsou schopni odpovědět na otázku, jak na sebe tyto zhuštěniny vzájemně působí a co je nutí k tomu, aby se smršťovaly. Stejně tak nemohou odpovědět na to, odkud se berou a proč tato oblaka prachu a plynu vznikají a už vůbec ne na to, proč a jak se z tak malého množství hmoty, nacházející se v těchto oblacích, tvoří nejen jednotlivé hvězdy, ale často i celé hvězdné shluky.

Je to dáno tím, že všechny současné teorie,Einsteinovou teorií relativity počínaje a termodynamickými zákony konče, jsou založeny na vzájemném působení „viditelné hmoty“ nebo na jejím logickypředvídatelném chování. Ačkoli i zde je mnoho kuriozit. Vezměme třeba ony černé díry ve Vesmíru. Jsou to záhadné, moderní vědou neprozkoumané objekty, které pohlcují hmotu. Ale předtím, než se na tyto kuriozity podíváme zblízka a než vysvětlíme otázku těchto objektů, jejichž vznik je přímo svázán s černými dírami, rád bychzjistil, co o černých dírách víš ty.

Anastasia: No, ne tak mnoho, jak bych si přála... Černé díry jsou pro dnešního pozorovateleneviditelné, protože ze sebe nevydávají světlo, ani žádné jiné vědecky zjištěné záření jako jiná tělesa. Vědci se je snaží odhalit pouze díky vedlejším příznakům, tedy skrze zkoumání jejich vzájemného působení s okolní hmotou... Mají za to, že černá díra ve svém okolídeformuje geometrii prostoru a času.

Dnešní astrofyzikové předpokládají, že černá díra je nějaká lokalizovaná oblast kosmického prostoru, která vznikla při neomezeném gravitačním smrštění obrovských kosmických těles. Jak jsem to pochopila, je to takový zvláštní gravitační hrob, do kterého když se jednou něco dostane, už se to nikdy neobjeví.Hranice této oblasti jsou nazývány horizontem událostí. Její poloměr je určen gravitačním poloměrem. Vědci se domnívají, že přímo závisí na tom, jaké množství hmoty bylo do této díry vtaženo. V závislosti na tom, jak roste hmota černé díry, se lineárně zvětšuje i její velikost, takže roste i její poloměr. Velikosti tohoto objektu mohou být různé...

Současná teorie hvězdné evoluce považuje vznik černých děr za výsledek kolapsu velkých asupervelkých hvězd. Pochopila jsem to tak, že když jevyčeráváno jaderné palivo a termojaderné reakce v nitru hvězdy ustávají, tak vysoká teplota a tlak, kteréneumožňovaly, aby se hvězdy smrštily, pod vlivem vlastní gravitace klesají. Pokud je hmota hvězdy třikrát nižší než hmota Slunce, nestane se z ní černá díra, ale dojde k její přeměně na neutronovou hvězdu nebo se změní v bílého trpaslíka. Ale pokud je její hmota třikrát vyšší než hmota Slunce, tak se vědcidomnívají, že je to pro ni nevyhnutelný katastrofi cký kolaps. Veškerá její hmota rychle zmizí za horizontem událostí a hvězda se stane černou dírou...

Pokud budeme vycházet ze současné teoriehvězdné evoluce, má se za to, že mezi 100 miliardami hvězd může být minimálně 100 milionů černých děr. Jen v naší galaxii jakoby bloudí tisíce černých děr, které zcela pohltí vše, co se „ze své nepozornosti“ ocitne na jejich dráze, ať už to jsou shluky prachu a plynu nebo hvězdy. Předpokládá se, že v centru galaxie se mohou nacházet obří černé díry, jejichž hmotnost se rovná asi miliardě Sluncí.

Rigden: No, není to špatné. Přibližně tedy chápeš, na čem se současná věda zasekla, a proč se ve svých diskusích pohybuje v uzavřeném kruhu.

Anastasia: Možná že přesně neznám veškerédetaily těchto diskusí, ale jak se říká, obecnoupředstavu mám... Ale zaujala mne ještě jedna věc. Vědci předpokládají, že uvnitř černé díry je kvůli ohromné gravitaci zdeformován čas a prostor. ObyčejnáEuklidova věta tam neplatí, protože paralelní přímky se tam mohou klidně protínat a tak dále... Jsoudokonce názory, že všechno v černé díře musí nakonec zmizet v jejím centru, kde se poté hvězdná hmota může smrštit tak, že se v konečném důsledkuzmění v nekonečně hustý bod, tedy že může vzniknout singularita.

Rigden: Ano. Tímto se teoretici prostě snažívecpat své závěry do vykonstruované teorie Velkého třesku. Podle jejich představ k němu došlo znekonečně hustého bodu, kde byla jakobyzkoncentrována a smrštěna veškerá hmota Vesmíru, a když v tomto „bodě“ cosi vyvolalo Velký třesk, začala se hmota rozlétávat do všech stran a začal procesrozínání Vesmíru. Kvůli tomu, že vzniká mnohootázek, na které vědci nemohou z pozice materiálního pohledu na svět odpovědět, vznikají dnešníchaotické teorie. Jejich autoři se prostě navzájem vhánějí do slepé uličky. Snaží se o vysvětlení a přitomoperují známými daty. Když se ale snaží sestavit teorii o vzniku Vesmíru a oněch černých děr, dopadá to u nich nakonec stejně, jako v té bajce o slonovi. Takže místo toho, aby byla prozkoumána otázka, odkud se vzal slon, proč se hýbe a chce jíst, zkoumá se trajektorie pohybu slonů v africké savaně,pravděpodobnost, jaké rostliny mohou cestou sníst, co v těch místech roste a jaké mají tyto rostlinyvlastnosti. A tak to u vědců je: povídají o tom, co vidí, ale to, co nevidí a co nezapadá do jejich způsobu chápání světa, to pro ně neexistuje.

Anastasia: Pro mě je v současné teoriinejsměšnější asi to, co se nazývá „prvotní černé díry“. Podle předpokladu vědců se vytvořily ihned po Velkém třesku, tedy přibližně před 14 miliardami let, když začalo rozpínání Vesmíru. Existuje názor, že černá díra je vždy připravena pohltit jakékoli záření nebo předmět a navyšuje si tím svou hmotnost. Vědci předpokládají, že velikosti černých děr jsou různé: od miniaturní černé díry (jejichž hmotnost jepouhých 1015 gramů a mohla by se teoreticky dochovat do dnes v prostoru Vesmíru) až po obří asuperhmotné, jež se hypoteticky nachází v centru galaxie.

I kdybychom připustili tuto myšlenku, že po Velkém třesku se hmota začala rozlétávat s maximálnímožnou rychlostí do všech stran v průběhu miliónu let a že teprve tehdy vznikla byť jedna jediná miniaturní černá díra o hmotnosti pouhých 1015 gramů, ovšem s neúprosným „výrazným gastronomickým apetitem“, tak by dnes místo Vesmíru byla jedna velká černá díra.

Rigden: Jsem rád, že to chápeš. Kdyby to bylo tak, jak se teoretici domnívají, přestal by Vesmír existovat už před pěti miliardami let.

Anastasia: Ty připomínky jsou zcela na místě.Celkově vzato jsou černé díry zajímavé téma, kteréčlověka zasáhne zejména tehdy, když čte práce lidí, kteří se snaží dosáhnout poznání, odhalit tajemství Vesmíru a píšou o tom pro ostatní. Ale je pravda, že je dost itakových prací, kde autoři píší o černých dírách zjevně z nudy. Je zřejmé, že své práce sestavovali tak, jak o tom mluví jedno přísloví: „Tam kde si kýchneš,naiš čárku, kde si škytneš dvojtečku a kde si šňupneš tabáčku, dej tečku“... Já, jakožto nestrannýpozorovatel vědeckých peripetií, jsem o černých díráchzískala dojem, jako v té anekdotě: „Věda ohledně tohoto problému ví, že nic neví.“

Rigden: Někde to tak i je. Mnozí vědci se mýlí,soustředí své síly a často obětují celý svůj život na to, aby rozvíjeli teorii, která vede do slepé uličky. Lidem se prostě nedostává elementárních Znalostí aorientace v tom, jakým směrem ve výzkumech postupovat. Kdyby toto měli, bylo by velmi dobře možnédosáhnout revolučního průlomu nejen ve vědě ale i v rozvoji společnosti. Věřím, že informace, které jsem již uvedl a dále o nich ještě budu mluvit, tomu mohou vmnohém napomoci, pokud si to sami lidé budou přát.

Anastasia: Tak co je to tedy ve skutečnosti ta černá díra?

Rigden: Ve skutečnosti to, co se v měřítkáchVesmíru nazývá černou dírou, je jev, který rychle plyne a sám od sebe nemá žádnou hmotnost.Objevování a mizení černých děr ve Vesmíru vjakémkoli množství nenarušuje zákon zachování celkové hmotnosti Vesmíru. Dokonce i ta největší černá díra existuje v podstatě vzato relativně krátké časové období a její hmotnost je rovna nule. Její role v astrofyzikální přeměně Vesmíru je ovšem obrovská.

Asociativně bych ji přirovnal k myšlence. Vždyťmyšlenka také není vidět. Nelze ji zvážit ani ohmatat, ale přesto existuje, když už se jednou v našem vědomíobjevila. Myšlenka má objem (přinejmenším informační). Její existence trvá jen krátkou dobu, protože jirychle střídají jiné myšlenky. Myšlenka nemá hmotnost, ale v materiálním světě může mít kolosální následky. V podstatě je to Nic.

Anastasia: Nic? V současném lidském pojetí je Nic v tom lepším případě vakuum.

Rigden: Takové vakuum ale není zase takprázdné. Jednoduchý příklad. V mezihvězdném prostoru

29

převládá takzvané vysoké vakuum. Jeho průměrná

hustota je menší než 1 molekula na centimetrkrych

lový. Ale pokud bychom to porovnali s tím nejřidším

vakuem, jaké lidi vytvořili, nachází se v něm okolo

100 000 molekul na centimetr krychlový. Vědci už

chápou, že ani úplné vakuum, v němž se předpokládá

nulová existence částic, není „úplně prázdné“ zbavené

jakýchkoli vlastností. Současná fyzika se už dostala

k teorii fyzikálního vakua, jak vědci nazvali nejnižší

energetický stav kvantových polí. Fyzikální vakuum

je v této teorii charakterizováno tím, že v něm chybí

jakékoli reálné částice, zároveň ale obsahuje všemožné

virtuální částice. Existuje ale i druhá teorie (pravda,

„ofi ciální věda“ se jí úporně snaží neuznávat) a ta se

domnívá, že ke zrodu částic a antičástic (šesti tříd)

dochází z prvotního vakua tím, že se rozštěpí podle

spinu a objeví se pravé a levé torzní pole. Tato pole

jsou jakýmsi katalyzátorem, který vyvolává vznikhru

bé hmoty.

Kdo má k Pravdě blíž, to bezpochyby rozsoudí až

čas. Problém spočívá v tom, že mnozí vědci, kteří se

snaží pochopit pravdu, se ve skutečnosti ve svémvě

domí setkávají jen s jejím lživým obrazem. Spěchají,

aby mohli vyhlásit pro sebe ty nejvýhodnější teorie,

a dlouhou dobu se snaží hájit jejich „správnost“. Tím

tráví dlouhá léta svého života, trpí tím jejich i cizí

„nervy“, ale přitom se vůbec nezamýšlí nadpříčina

mi vzniku podobné inverze v jejich vědomí. Lidé ve

skutečnosti nemají ani tušení o neviditelném světě,

o tom, jak je v tomto světě silný Živočišný rozum, a jak

je pro každého člověka důležité, aby se staral o svou

duchovní čistotu. Zejména ta umožňuje najít Pravdu,

jež leží za hranicemi chápání, ve své původní podobě.

Anastasia: Ano, vzpomínám si na toto teoretické schéma vzniku částic a antičástic. Je zajímavé, že tam je vše také podle schématu kosého kříže (v podobě písmene X) ... Kdysi jste velmi srozumitelněasociativně přirovnal Vesmír k oceánu, ve kterém je vše až po samý okraj zaplněno. A pokud bychom použili toto obrazné přirovnání k oceánu, jak bychom se mohli podívat na takovou černou díru ve Vesmíru?

Rigden: Černá díra ve Vesmíru vypadá doslova jako vzduchová bublina ve vodě oceánu. Ale jen vypadá. Neodpovídá jí zcela, protože bublina ve vodě jenaplněna vzduchem, jenže černá díra ve vesmírném prostoru není naplněna vůbec ničím, tedy alespoň v lidském pojetí tohoto jevu.

Anastasia: Jinak řečeno je tedy černá díra Něco, jakási cizorodá příměs, která není materiálnímu světu vlastní?

Rigden: I tak je to možno říci.

Anastasia: Řekl jste, že černá díra hraje vastrofyzikálních přeměnách Vesmíru mimořádněvýznamnou roli. Povězte nám prosím podrobněji o základních funkcích černých děr, alespoň s využitím asociativních příkladů.

Rigden: Funkci černé díry asi můžeme velmidobře přirovnat k imunitní odezvě, přesněji k imunitním buňkám lidského těla, které chrání organizmus před různými původci nemocí tím, že odliší a zničí takové patogeny nebo změněné buňky vlastního těla(nádorové buňky) a tak dále.

Pokud se do našeho těla dostane cizí agent, ať užvirus nebo patogenní mikrob, imunitní buňky ho najdou a zničí. Nebo pokud se nějaká buňka nebo skupina buněk stane defektní, přestává fungovat a začne se například nekontrolovatelně množit, tak i tady nastolí pořádek imunitní buňky a to tak, že ty tak„neposlušné“ buňky zničí. Ovšem takovéto přirovnání také nebude ve vztahu k černým dírám ve Vesmíru zcela správné, protože imunitní buňky neustále brázdíprostor našeho organizmu a hledají „narušitele“správných pořádků.

Jenže černé díry se ve Vesmíru ihned objevíOdnikud a pouze tam, kde je potřeba, a potom zase do Nikam mizí. Přičemž mizí okamžitě, často (ale ne vždy) za sebou v materiálním světě zanechávají celé shluky fragmentů hvězd a ohromná oblaka prachu a plynů, které lze pomocí současného vybavení docela lehko najít. Tato hmota, zbylá po zničení hlavní„patogenní“ hmoty, se podobá řekněme odpadu, kterýodpadl z běžícího pásu v dílně, kde drtí a upravují kámen.

Je těžké to vysvětlit, protože Něco se objevujeOdnikud, zničí často celé shluky hvězd a mizí to doNikam. Černá díra přitom okolo sebe opravdu výrazně

deformuje časoprostor a má obrovskou gravitační

přitažlivost, kterou působí na okolní hmotu. Černá

díra je to jediné, co můžeme nazvat opravdovouPrázdnotou – Ničím, protože v souladu s lidským chápáním

tohoto slova tam není nic materiálního.

Anastasia: Hm, ano, pro lidi s vědeckymaterialistickým pohledem na svět to bude těžké pochopit... Pokud totiž vezmeme v úvahu to, co jste řekl, tak se vnucují otázky: „Kdo tedy Odnikud řídí tento proces? Kdo zjišťuje přítomnost takových defektů veVesmíru a přispívá k tomu, že černé díry vzniknou a zmizí právě v těch místech?“

Rigden: Aby bylo možné pochopit tyto procesy, nemluvě ani o jejich úpravě do vzorců, je třeba mít principiálně jiný pohled na svět.

Anastasia: Mluvil jste o tom, že hmotnost černé díry je rovna nule. A jak je přeměněna hmota, kterou díra pohlcuje? Říkal jste, že vznik nejtěžšíchmikroobjektů ve Vesmíru je přímo svázán s černými děrami. Znamená to, že je přece jen potřeba jakási hmotnost?

Rigden: Myslím, že až pochopíš samotný princip „práce“ černé díry, otázky samy od sebe zmizí. Takže černá díra přitahuje hmotu a kam ta hmota potom mizí? Řekněme to tak, že černá díra je jakási anomální oblast. Jelikož je to nemateriální struktura, objevuje se v těch částech Vesmíru, kde dochází k určitémunarušení polí. Jejím úkolem je zničit hmotu, která toto narušení vyvolává. Sám fakt, že se černá díra na daném místě ve Vesmíru nachází, vyvolává deformacičasorostoru. To znamená, že ona sama spouští určitýmechanizmus, který zkresluje plynulý chod času v dané oblasti prostoru. To vede k určité interakci, v jejímž důsledku vzniká obrovská gravitace, která začínápřitahovat materiální strukturu. Myslím, že je to jasné, ne?

Anastasia: Ano.

Rigden: Tak půjdeme dál. Když je hmota přitahována, tak se díky obrovské gravitační síle začínají fragmenty o velikosti například měsíce deformovatještě během přibližování se k černé díře. A když se hmota začíná dostávat do zóny akrécie, vytvoří se zdenejsilnější gravitační pole a hmota se rozletí na kousky. Je to pak něco jako zvláštní mlýnek na maso.

Anastasia: Můžete prosím jen upřesnit, zda se zde termín „zóna akrécie“ používá ve stejném významu, jak ho chápou dnešní vědci? Má se tím na mysliakreční disk, jakožto zdroj mohutného záření, který rotuje kolem černé díry a vzniká při pádu (akreci) hmoty nejbližší sousední hvězdy nebo mezihvězdného plynu na tento objekt pod vlivem působení jeho gravitačního pole? Jinými slovy je to tak, že se hmota, která sesetká s černou dírou, začíná pohybovat po orbitě okolo ní, a tím vytváří právě tento rychle rotující disk?

Rigden: Ano. V době, kdy probíhá „mletí hmoty“, dochází k jedné důležité věci. Je tam taková síla, že jednoduše odstrkuje informační cihly jednu oddruhé, ty už se nemohou nacházet v určité přesně dané poloze, a jsou proto vytrženy ze své informačníposloupnosti. Jakmile je zničena informační struktura, posloupnost, díky které byla vytvořena tato hmota jako taková, dochází k vypuzení informace zinformační struktury a hmota mizí. Dochází zde k paradoxu, protože sama černá díra nemá vliv na informačnícihly, má ovšem přímý vliv na hmotu. Ta je velmi silně přitahována, jenže informační cihly jsou odstrkovány, takže důsledkem je, že hmota zmizí.

Anastasia: Znamená to, že informace nenípoškozena. Hmota je vytvořena na základě informace, a když dojde k vypuzení informace, přestává hmota existovat.

Rigden: Správně. Pokud pro představu celéhotohoto procesu použijeme příklad našeho asociativního domnělého experimentu, bude to takhle. Představ si, že jsi postavila zámek z neviditelných polystyrenových cihel tak, že se zámek stal viditelným. Potom bys ho pečlivě zvedla a hodila do akvária s vodou. Co sestane? Zámek se při styku s vodou samozřejmě rozletí na malé částečky. V našem případě tedy přejde do jiného stavu: hmota zmizí a zůstane pouze informace v podobě přesně těch prvotních neviditelnýchpolystyrenových cihel, které zůstanou plavat na vodníhladině. Otázka: „A kam se poděl sám zámek (hmota)?“Je jasné, proč u tebe má otázka vyvolala úsměv. Odpovíš mi totiž: „Tam, kam i dírka v preclíku potom, co ho sníš.“ A budeš mít absolutní pravdu.

A teď si představ, že akvárium je o něco větší atakových jako ty, kteří stojí nad akváriem a v ruce drží zámek, je aspoň deset. A vy všichni prakticky současně vhodíte své zámky do akvária. Už v moment, kdy se vaše zámky dotknou vody, polystyrenové cihly(jednotlivé informační cihly nebo jejich spojení v bloky) ne že začnou plavat na vodní hladině, ale okamžitě se od ní odrazí (jako od něčeho velmi hustého), doslova jako tenisový míček od asfaltu. Představila sis to? No, a to je takový přibližný model toho, jak „funguje“ černá díra.

Anastasia: A co se děje s informačními bloky, s těmi klastry? Je to sice nejmenší možná, ale přestoviditelná hmota? Ony se ještě nerozdělily na neviditelné informační cihly?

Rigden (s úsměvem): Jsi šikovná. Vidím, že situaci bedlivě sleduješ... Černá díra má sférický tvar. Během toho, kdy je z hmoty vypuzována informace, kdy se informační cihly odtrhávají od přeměňované hmoty, se některá jejich část odděluje po celých skupinách – klastrech. Tyto klastry se stávají objekty s krátkou dobou existence, mají hmotnost 0,8 gramu a ve formě záření vychází bezprostředně z pozadí „pólů“ této sféry. Ano i sám pojem „póly“ u této sféry je relativní, protože zde hraje roli pozice pozorovatele a shlukupřeměňované hmoty vůči této sféře.

Anastasia: Zdá se, že tento proces, který se děje s hmotou vedle černé díry, můžeme obrazně taképřirovnat k pravidelnému formátování disku u počítače, kdy jsou veškeré informace na disku zničeny. A proč tyto objekty s krátkou dobou trvání existují jendesetiny vteřiny?

Rigden: Protože nemají program pro život. Ony se prostě rozpadají na jednotlivé informační cihly.Paradoxní je, že informační cihly se současně nacházejí ve dvou stavech: energetickém a materiálním (ve formě shluků těchto informačních cihel, kdy tvoří materiální částice). To znamená, že ony jakoby nejsou, alejakoby jsou. Jednotlivé informační cihly nemají žádnou hmotnost. Ale právě informace vytváří hmotu s její hmotností, ale také prostor, gravitaci a čas. Ainformace řídí Ten, Kdo stvořil všechno. On stvořil informaci jako sílu, která je schopna dávat vzniknout energiím, jež formují hmotu (v lidském chápání).

Mimochodem, tyto cihly během tvorby částic s malým obsahem informací (neutrino a jemu podobné) značně narušují „logickou“ Einsteinovuteorii relativity. Je to dáno tím, že některé částice kvůli „jednoduchosti“ slabě interagují s jinými částicemi ve Vesmíru, minimálně v našich měřítkách, což jim umožňuje přemisťovat se po nekonečném prostoru Vesmíru rychlostí, která značně převyšuje rychlost světla.

Anastasia: Rychlostí, která převyšuje rychlost světla? V takovém případě sám fakt, že existujítakové částice, povede k tomu, že bude třeba přezkoumat nejen Einsteinovu teorii ale i mnohá jiná stanoviska současné fyziky.

Rigden: O tom není pochyb, že bude potřebamnohé přeci jenom přezkoumat. Zato ale bude významně prohloubeno chápání procesů vzájemného působení hmoty ve Vesmíru. A asi to také přiblíží lidstvo kpochopení takového fyzikálního projevu času jakým je prostor... Z informačních cihel jsou sestavenynejrychlejší i nejtěžší mikroobjekty tohoto světa, stejně jako i vše ostatní...

Anastasia: A kdybychom si hypotetickypředstavili, dejme tomu... neutronovou hvězdu, která by byla tvořena samými takovými těžkými objekty s krátkou dobou existence, tak by to bylo tak, že by své rozměry ještě stokrát zmenšila, její hmotnost by se zvýšila, což by znamenalo, že by se zvětšilo i její gravitačnísmrštění. Jinak řečeno, mohla by se v takovém případě neutronová hvězda vystavit úplnému gravitačnímu kolapsu a přejít do stavu černé díry?

Rigden: Hypoteticky si samozřejmě můžemepředstavit cokoli. Ale reálně to není možné, protože to není v souladu s podstatou materiální struktury. Každá materiální struktura by se pod vlivem takové síly gravitačního smrštění rozpadla, přestala by tedy existovat jako hmota, protože při tomto procesu by nevyhnutelně vznikly podmínky, za kterých by byly jednotlivé informační cihly od sebe navzájemoddalovány. Ano i gravitační síly mají své meze, takže něco podobného prostě není možné. Vezměme si například procesy, které probíhají vedle černé díry. Tyto objekty s krátkou dobou existence, o kterých jsem užmluvil, se dost rychle rozpadají na informační cihly a to tehdy, jakmile začne ubývat energie, která je spojuje.

Pro ty, kdo chápou svět ryze v materialistickém pojetí, je tento proces těžko pochopitelný. Běhemsvého duchovního rozvoje se člověk dříve nebo později přece jen dostane k hranicím takového omezeného chápání, za nimiž se skrývá zcela jiný svět a jinézákonitosti. Ať už je hvězda jakkoli velká, i kdyby byla mnohonásobně hmotnější než slunce, přejít vsoučasném pojetí do stavu černé díry prostě nemůže, protože hmota se úplnému gravitačnímu kolapsunikdy nemůže podrobit. Hmota se skládá zinformačních cihel. A ty jsou nezničitelné. Nelze je ani zničit, ani změnit, jejich množství ve Vesmíru je stabilní a neměnné.

Anastasia: Teď už chápu, proč má sama černá díra nulovou hmotnost. Černá díra jakožto objekt z nemateriálního světa jednoduše vytváří podmínky, sílu, vedle níž dochází k základnímu ději, tedy tak říkajíc k utilizaci nepotřebné hmoty. Skoro jakomazací guma, která z papíru odstraňuje nápisy. Hmota sama zmizí, aniž by se dostala do samotné černé díry. A na čem vlastně závisí velikost černé díry?

Rigden: Velikost černé díry závisí na množství, říkejme tomu, „patologické hmoty“ (jinak tuto hmotu označit nelze), která má být v dané části Vesmíruzničena. Černá díra může být jakkoli velká nebo malá. Pro lepší pochopení těchto procesů v kosmu uvedu jeden hypotetický asociativní příklad, který je spojen s lidskou činností. Představ si, že člověk potřebuje na určité části paseky pokosit plevel. Vidí, jak velké je to území a uvažuje a počítá, jak velkou sílu bude muset vynaložit a kolik času mu tato práce zabere. Potom se jednoho krásného rána na této pasece objeví a dá se do naplánované práce, což je pro onen plevel, jak jistě musíš souhlasit, zcela nečekané. Jiná věc je, když je takového plevele celé pole. Tam už musí člověkzapojit větší sílu, například v podobě techniky, zapojení dalších lidí apod. To znamená, že místo použití závisí na tom, kde se nachází „patologie“, ale způsob použití síly závisí na objemu konkrétní práce.

Anastasia: Hezký příklad... Obecně, v současné fyzice zůstává stále ne zcela zodpovězenou otázkou vznik hmotnosti jako takové. Sami vědci ji navíc vyčleňují jako jednu ze základních. Bez ohledu na množství teorií a domněnek není hodnověrněstanoveno, proč jsou některé částice hmotné a jiné ne. Já sama jsem se dříve, dokud jsem se touto otázkou nezačala hlouběji zajímat, domnívala, že hmotnost je něco, co se rozumí samo sebou, že je to jakási charakteristika každého materiálního objektu.Každý chápe, že slon je těžší než moucha, protože jeho hmotnost je větší. Ale ukázalo se, že když se člověk ponoří do mikroskopického světa, není to všechno tak jednoduché. Vědci stanovili, že existují částice, nazývají je „elementární“, jejichž hmotnost je rovna nule. Jednou z takových částic s nulovou klidovou hmotností je všem známý foton, kvantum světla.

Rigden: Je to opravdu otázka, na niž vědadodneška nezná odpověď, protože je omezena pouze hranicemi předložených teorií. A tyto teorie,nehledě na tendenci, že jsou neustále více a více složité, stejně nejsou schopny dát hodnověrné odpovědi na takové důležité otázky, jež se týkají dokonaléhopochopení uspořádání Vesmíru. Například najítodpověď na otázku: „Co konkrétně přisuzuje hmotnost těm nebo oněm částicím?“, „Proč se hmotnosti částic liší?“

Má se za to, že hmotnost tělesa je přímo závislá na v něm obsažené látce, která je tvořena atomy. Ale co tvoří základ atomů? Podle současných představ se atomy skládají z elektronů, protonů a neutronů. Vědci se domnívají, že protony a neutrony jsoutvořeny kvarky. A právě elektrony a kvarky jsou lidmi považovány za ty pravé elementární částice...

Anastasia: Ano, domnívají se, ale důkazynemají. Věčná hra lidí žijících v trojrozměrném světě na „věřte – nevěřte“: to co není vidět za pomocidnešních nejmodernějších přístrojů, to v přírodě prostě neexistuje.

Rigden: Každý člověk má k poznání Pravdy svou cestu, na níž musí často překonat mnoho pokusů a omylů. Nicméně čisté úmysly a hbitý rozumumožňují pravému vědci širší pohled na svět a také to, aby se zbavil vnucených stereotypů. Otázka nespočívá ve Znalostech, otázka spočívá ve vnímání člověka.

Anastasia: Nejsměšnější je to, že když se nezaujatě podíváme na teoretické popisy chování elementárních částic, jež byly představeny v průběhu posledních sta let, máme pocit, že se každá následující teorie snaží zalepit díru tam, kde její předchůdkyně objevila vsouvislosti s novými experimentálními objevy trhlinu. Je možné, že je potřeba přistupovat k této otázce jiným způsobem... Řeknete mi prosím, co v globálnímměřítku představuje hmotnost?

Rigden: Všechno je to ve skutečnosti jednodušší, než si lidé myslí. Množství hmoty (její objem,hustota atd.) a také sám fakt, že se ve Vesmírunachází, nemá vliv na celkovou hmotnost Vesmíru. Lidé si zvykli chápat hmotu a jí vlastní hmotnost z pozice trojrozměrného prostoru. Ale aby bylo možnépochoit tento problém více do hloubky, je třeba vědět, že Vesmír má více dimenzí než tři. Objem, hustota a jiné viditelné charakteristiky, tedy pro lidi obvyklé,hmoty v celé její rozmanitosti (včetně takzvaných jiných „elementárních“ částic) se mění už v páté dimenzi. Hmotnost ovšem zůstává neměnná, jelikož je částícelkové informace o „životě“ této hmoty a to až do šesté dimenze včetně. Hmotnost látky je pouze informací o interakci jedné hmoty s druhou za určitýchpodmínek. Jak už jsem říkal, uspořádaná informace tvoří hmotu, dává jí její vlastnosti, včetně její hmotnosti. Pokud vezmeme v úvahu vícerozměrnostmateriálního Vesmíru, je jeho hmotnost vždy rovna nule. Celko



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist