načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Alexander Veliký a jeho elitní pěchota - Waldemar Heckel; Ryan Jones

Alexander Veliký a jeho elitní pěchota
-15%
sleva

Kniha: Alexander Veliký a jeho elitní pěchota
Autor: ;

V době vlády Filipa II. a Alexandra Velikého byla makedonská armáda – složená z falangitů – reformována a vycvičena v neporazitelnou vojenskou sílu s jedinečnou taktikou a výzbrojí. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  247 Kč 210
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008-09-04
Počet stran: 64
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 60 stran, stran A-H barev. obr. příl. : ilustrace (převážně barev.), mapa, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Macedonian warrior - Alexander’s elite infantryman
Spolupracovali: ilustrovala Christa Hooková
překladatel Vladimír Socha
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025118801
EAN: 9788025118801
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Populárně naučná publikace se věnuje armádě a strategii boje Alexandra Velikého a jeho předchůdce Filipa II. Přináší podrobný popis jednotlivých typů vojáků, jejich výzbroje a výstroje a stylu boje. Kniha se rovněž věnuje vzniku armády (odkud a jak se verbovalo) a životu v ní (žoldu, povyšování i trestům). Autoři čerpají a často i citují z původních písemných pramenů. Publikace obsahuje seznam muzeí, webových stránek, pramenů a literatury věnující se této tématice, také stručný slovníček pojmů a mnoho fotografií a ilustrací.

Popis nakladatele

V době vlády Filipa II. a Alexandra Velikého byla makedonská armáda – složená z falangitů – reformována a vycvičena v neporazitelnou vojenskou sílu s jedinečnou taktikou a výzbrojí. Makedonský válečník během své služby ušel přes 32 000 kilometrů v nejrůznějších podmínkách a terénu a vybojoval některé z nejslavnějších bitev dějin. Tato kniha zkoumá počáteční výcvik, každodenní život, výzbroj, zkušenosti i motivace těchto mužů. Líčí detailní informace o organizaci a taktice makedonské falangy. Vychází při tom z původních písemných pramenů i dochované hmotné kultury.

Předmětná hesla
Alexandr Veliký, makedonský král, 356 př. Kr.-323 př. Kr.
* 4. století př. Kr.
Elitní jednotky -- Makedonie -- 4. století př. Kr.
Pěchota -- Makedonie -- 4. století př. Kr.
Starověké Řecko -- 4. století př. Kr.
Military
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Alexander Veliký a jeho elitní pěchota" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11

neie, ani Alexandrova oslnivá demonstrace síly

před Ilyry u Pellia by nemohly být provedeny bez

pravidelného nácviku. Z pramenů se opravdu

dozvídáme, že Alexandr po svém nástupuvěnoval jistou pozornost „používání zbraní ataktických cvičení“ (Diodóros, 17.2.3), podrobnější

informace však chybějí. Ovládání sarissy bylo

často neohrabané a zapletení těchto zbraní do

sebe mohlo přinést zkázu. Proto byl i ve volné

formaci koordinovaný pohyb neustálenacvičovaným uměním, i když na počátku bitevní tlačenice

nesporně převládla síla a odvaha nad stylem.

Při svých taženích proti ilyrským vůdcům

Glauciovi a Kleitovi měl Alexandr příležitostpoužít různé přehlídkové výcviky k zastrašenínepřítele. Z následujícího popisu se můžeme dozvědět,

jaké typy pohybů byly nacvičovány:

„Alexandr sestavil hlavní těleso své

pěchoty v hromadné formaci o hloubce

120 mužů, na každém křídle pak postavil

dvě stě jezdců s pokyny nedělat žádný hluk

a rázně plnit příkazy. Potom vydal rozkaz

těžké pěchotě nejprve vztyčit svá kopí,

a následně na příkaz snížit nahloučené

hroty jakoby při útoku a zakývat s nimi

všemi směry. Celou falangu potompřesunul chytře vpřed a krouže s ní sem a tam,

přiměl ji provádět různé složité přesuny.

Když takto přinutil své vojáky změnit

s ohromnou rychlostí několik různýchformací, přikázal svému levému křídluvytvořit klín a postupovat do útoku.“ (Arriános,

1.6.1–3)

Záměrem počátečního snížení hrotů sarissy bylo

vytvoření vizuálního efektu k zastrašení protivníka, a není příliš třeba připomínat, že účelem

výcviku byla stejnou měrou schopnost zastrašení

nepřítele, jako samotná dovednost v bitvě. Pouhá

přehlídka makedonského vojska v bojové formaci

působila v letech 336/5 dostatečně silně k odrazení

Thébanů od úmyslu bouřit se, jelikož pohled na

falangu připomněl znovu katastrofu u Chairóneie.

Dějepisec Diodóros, zřejmě opakující slova zesoudobého zdroje, popisuje Alexandrovu armádu jako

sešikovaný kataplektikos („vzbuzující děs nebo

úžas“, 17.4.4). Ale výcvik k zastrašování mohl mít

i praktické využití, například když v tažení na

sever od Dunaje účinkovaly srovnané sarissy jako

kosy, sekající obilí v polích, což sloužilo jakozpůsob k vyhnání všech nepřátel, kteří by se zde mohli

schovávat.

Makedonský královský symbol, osmicípá hvězda, na

třech zlatých discích objevených v Hrobce II. veVergině. (Z archeologického naleziště ve Vergině.Archeologické muzeum, Soluň)

VZHLED A VÝZBROJ

Sarissa

Vlastní zbraní makedonské falangy byla sarissa,

kopí z dřínového dřeva, měřící v Alexandrově

době až 12 kubitů (asi 5,5 m), jak se dozvídáme

z jediného soudobého zdroje, Theofrasta (Hist.

Pl. 3.12.2). Kolem roku 300 př. n. l. se délka

protáhla v některých případech až na 16 kubitů

(asi 7,3 m) (Polyainos, Stratagemata 2.29.2),

ale je důležité si uvědomit, že se bavíme omaximálních délkách a mnoho sarissai mohlo

být kratších. Asklépiodotos (Tact. 5.1), autor

pojednání o taktice z 1. století př. n. l., nás

informuje, že nejkratší makedonské kopí měřilo

10 kubitů (4,5 m), a tak můžeme usuzovat, že

v době Filipa II. a Alexandra měřily sarissy

4,5–5,5 m. Hroty sarissy objevené u Chairóneie

jsou zachovány ve špatném stavu, ale jedna,

objevená blízko hrobky ve Vergině, mánasouvací otvor o průměru 3,6 cm. I když připustíme

postupné zužování, lze zřejmě bezpečně předokládat, že držadlo sarissy bylo široké mezi

3,2 a 3,8 cm. Hrot sarissy z Verginy měří 51 cm

a váží 1,235 kg. Koncové hroty byly poněkud

kratší a lehčí, 44 cm dlouhé a vážící 1,1 kg.

Hmotnost celé sarissy měřící 5,5 m a zahrnující

i spojovací kloub činila asi 6,5–7 kg, tedy asi

7krát více, než běžný hoplítský oštěp.

Podstatným znakem sarissy byl spojovací

kloub, jeden dochovaný exemplář měřil 16,2 cm,

který dával zbrani dodatečnou pevnost, zlepšoval

vyváženost a snižoval ohýbání – přestože dřínové

dřevo je až překvapivě nepoddajné. Toto zařízení

také umožňovalo zbraň rozebrat a nést ve dvou

kusech při pochodu a usnadňovalo opravu nebo

výměnu částí zbraně. Koncový hrot nefungoval

jen jako protiváha, ale v případě zlomení přední

části kopí mohl být použit jako bojový hrot

(tvrzení, že falangité nebo hypaspisté nosili ještě

oštěp jako doplněk k sarisse, je pochybné: vizdiskuze pod písmenem E na str. 56). Malba z hrobky Lysóna a Kalikla na Lefkadě. Uprostřed je zobrazen štít s osmicípou makedonskou hvězdou. Pod ním jsou holenice a přilby; nalevo je přilba thráckého typu a meč vlevo nahoře, který má jílec ve tvaru ptačíhlavy, jde zřejmě o kopis. Meč napravo je rovný, dvojsečný xiphos. (Ekdotike Athenon SA, Athény) Kresba hrotu sarissy, hrot oštěpu a koncový hrot sarissy z Verginy, převzato z oficiální publikace v Bulletin de Correspondence Hellenique od M. Andronika. Srovnej fotografie těchto předmětů vč. spojovacího kloubu vhorní části této strany. (Archeologické muzeum, Soluň)


13

Štít

Protože sarissa byla ovládána oběma rukama,

velikost a tvar štítu se také měnily. Namísto

vypouklého, rozměrnějšího štítu hoplítů (jehož

poloměr byl sotva jeden kubit (45 cm), jelikož

ruka byla proložena středovým ručním pásem

(porpax) až po vnitřní stranu lokte a dlaň svírala

kožený řemen připevněný k obrubě), makedonský falangita nyní nesl menší, méně vypouklý

štít, který měřil v průměru osm „dlaní“ (asi

60 cm) a neměl obrubu. Štít (pelte) měl loketní

závěs a byl zavěšený přes rameno bandalírem.

Jelikož však máme k dispozici jen zbytky kovových krytů, není jisté, zda existovala také rukojeť

(antilabe). Něco podobného – vyrobeného snad

z kůže – však muselo existovat, protože pezhetairovi, který by nějakým způsobem přišel o kopí,

by už takový štít nebyl k ničemu. Bronzový

kryt takového štítu se zachoval na místě zvaném Begora v Lynku (Horní Makedonie) a přes

ztrátu dřevěného středu a drobné poškození

povrchu dobře odpovídá popisu makedonského

štítu podle Asklépiodota (Tact. 5.1). Štít má navíc

reliéfní osmicípou makedonskou hvězdu a nese

nápis, který by mohl být interpretován jako„patřící králi Antigonovi“. V Egyptě zase forma pro

výrobu podobných štítů s nápisem „patřící králi

Ptolemaiovi“ naznačuje, že tyto byly vyráběny ve

velkém a stejně jako v případě koncového hrotu

zmíněného dříve představovaly státní majetek.

Zbroj

Ostatní součásti výzbroje pěšáka mohou býtrozlišeny podle Polyainova přehledu makedonského

v ý c v i k u , k d e s e p í š e , ž e v o j á k k r á č e l s e s v o u h e l m o u

(kranos), štítem (pelte, nikoliv hoplon nebo aspis), Hrot sarissy, koncový hrot sarissy a spojovací kloub (nebo kroužek) z Verginy, převzato z oficiálnípublikace v Bulletin de Correspondence Hellenique od M. Andronika (Z archeologického naleziště ve Vergině. Archeologické muzeum, Soluň)

Bližší pohled na koncový hrot sarissy a spojovací kloub

(nebo kroužek). Koncový hrot je dlouhý 43 cm a váží

asi 1,1 kg; spojovací kloub je dlouhý 15,5 cm.(Archeologické muzeum, Soluň)


14

holenicemi (knemides) a kopím (sarissa). V textu

kupodivu není ani zmínka o hrudním pancíři

nebo krunýři. Tento fakt se odráží i v nařízeních

pro vojáky z Amfipole, kde také není zmiňován

žádný hrudní pancíř (viz Austin č. 74, citován

na str. 22) s výjimkou důstojníků. Pěšáci se tedy

museli buď podělit o bronzové a kožené pancíře,

nebo nosili lehčí linothorax (pancíř v yrobený

ze slepených vrstev plátna). Použití hrudního

pancíře je, alespoň u předních řad linie, zřejmě

potvrzeno Polyainem (Stratagemata 4.3.13), který

tvrdí, že Alexandr vybavil uprchlíky z předchozí

bitvy hemithorakionem („poloviční thorax“, kter ý

kryl jen přední část trupu), ve snaze zabránit

jim, aby se obraceli zády k nepříteli. Ochranné

krunýře jakéhokoliv typu mohly být nepotřebné

pro vojáky bojující v zadních řadách falangy

a bylo jistě mnoho situací, kdy makedonští králové omezení nedostatkem vybavení nebopeněžních zdrojů postavili do bitvy muže s druhořadou

zbrojí. Celková jednotnost ve výzbroji a vzhledu

je – s významnou výjimkou v podobě pozdně

římských legionářů – poměrně moderním fenoménem.

Meč nebo dýka

Historici se nezmiňují ani o vedlejší zbrani

falangitů, přestože ji jistě museli mít. Vynechání

zmínky v Polyainově díle může být nedopatřením,

jelikož dýka machaira je uvedena jako běžnásoučást výzbroje v nařízeních z Amfipole od Filipa V.

Terminologie je však nejasná. Xiphos byl zjevně

kratší, dvojstranný meč, zatímco sekací zbraň,

kopis (neboli „sekáč“) byla delší, zahnutá a více

vyhovovala jezdcům. Naproti tomu machaira

Nástěnná malba v Boscoreale, Villa Fania Sinistora,

založeno na originálu z poloviny 3. století př. n. l.Zobrazuje muže, který je považován za Antigona Gonata

(vnuka Antigona Jednookého), na hlavě má pokrývku

jménem kausia. Před ním je makedonský štít,zdobený osmicípou hvězdou. Tento je zjevně obřadnímštítem, spíše než používaným v bitvě. Žena na malbě by

mohla být jeho matkou, Filou, jiní historici však tvrdí,

že jde o výjev s Alexandrem IV. a Róxanou (Ekdotike

Athenon SA, Athény)

Nástěnná malba z hrobky Lysóna a Kalikla (asi 250 př.

n. l.) na Lefkadě, zobrazující štít, který se výzdobou

podobá štítu z obrazu Antigona Gonata v Boscoreale

(Ekdotike Athenon SA, Athény)


15

by mohla být kratší, zahnutý nůž – a často je

překládána jako „dýka“ – užívaný k doraženípřemoženého nepřítele. Xenofón však přesto používá

termín machaira jako ekvivalent slova kopis.

Když tedy makedonský falangita nesl kopis, byl

vybaven pro otevřený boj, poté co se formace

rozpadla. Šlo o pozdější doplněk jeho výbavy,

pramenící ze zkušenosti v bojích proti Římanům,

kteří měli v oblibě meč.

Jednotnost vzhledu

Otázkou zůstává, zda byli pezhetairové a hypasisté vyzbrojeni stejným způsobem. Někteří vlivní

moderní historici, jako W. W. Tarn, G. T. Griffith

a R. D. Milns tvrdí, že neexistovaly žádné výrazné

rozdíly ve výzbroji, ale vojenští spisovatelédocházejí k opačnému přesvědčení. Alexandrůvsarkofág zobrazuje makedonského válečníka v popředí

jezdecké vřavy, nesoucího o trochu menšíhoplítský štít (asi 86 cm v průměru) a s navlečeným

thoraxem s prodlouženými pteruges (kožené

nebo látkové proužky), nejspíš jde o typ linothorax. Bojovník je zobrazen při snaze napřáhnout

zřejmě hoplítský oštěp k bodnutí nepřítele, i když

samotná zbraň je z obrazu vymazána. Přestože

může jít o zobrazení řeckého žoldáka, jeho blízkost k Alexandrovi naznačuje spíše možnost,

že jde o příslušníka hypaspistů. Existují důvody

věřit, že hypaspisté byli pohyblivější apřizpůsobivější (přestože mnozí míní, že jde jednoduše

o souvislost, fyzickou kondicí a výcvikem), ale

jejich dovednosti je zřejmě mohly přimět odložit

sarissu nebo alespoň používat kratší druhy kopí.

Zmínka o hypaspistech jako „nejlehčích vojácích

a nejlépe vyzbrojených“ (Arriános, 4.28.8) znamená, že nosili lehký hoplítský oštěp, dlouhý asi Nástěnná malba z hrobky zvané Bellus Tumulus ve Vergině, datovaná do pozdního 4. století. Zobrazuje bojovníka oblečeného v exomis s krátkými kapsami (druh linothoraxu), se stopami barvy na horní části, držícího oštěp s koncovým hrotem podobnýmdochovanému bronzovému hrotu s nápisem MAK. (Ekdotike Athenon SA, Athény)

Výjev z bitvy Amazonek na sarkofágu Amazonek,zobrazující válečníka v linothoraxu. Červený exomis anačervenalý zástřih na řemíncích linothoraxu, podobný

tomu na královském hrudním krunýři z Alexandrovy

mozaiky, jsou podkladem pro tabulky A a H.(Archeologické muzeum, Florencie (Scala))


16

2,4 metru a vážící lehce nad 1 kg. Jeden dochovaný koncový hrot odhalil po očištění písmena

„MAK“, z čehož vyplynulo, že šlo o standardní

makedonskou zbraň. Hypaspisté byli nasazováni přednostně pro boj v náročném terénu, při

obléhacích bojích a v kontaktním boji na blízko.

V takových situacích je sarissa přinejlepšímtěžkoádná, přinejhorším přímo bezcenná. Při útoku

na městské hradby by pro hypaspisty bylo velmi

obtížné lézt po žebříku a zároveň držet 5,5 metru

dlouhé sarissai, přičemž by se mohli bránit jen

šedesáticentimetrovým štítem pelte. Máme sice

popis Ptolemaia z Kamelon Teichos o bitvě u Nilu

roku 321/0, kde byla sarissa používána k útoku

na válečné slony z horní části hradeb; toto je však

zcela jiná situace. Také označení hyperaspizantes

pro hypaspisty, kteří chránili svými štíty krále

nebo druha, naznačuje poněkud větší rozměry,

než jsou šedesáticentimetrové štíty pezhetairů. Holenice z takzvané hrobky Filipa II. ve Vergině. Skutečnost, že levá holenice je kratší než pravá, byla dříve vysvětlována tím, že Filip si zlomil nohu během tažení proti Tribaliům. Ve skutečnosti si však Filip zranil pravou nohu, a navíc v oblasti stehna.(Archeologické muzeum, Soluň)

Frygická přilba s laločnatým vrcholem a bez lícních

částí, 4. století př. n. l. Zobrazená přilba pochází

z Épeiru, ale patří k typu používanému vojáky na

Alexandrově sarkofágu. Povšimněte si zdobení na

vrcholku a držáku trubkovitého chocholu. (Muzeum

v Ióannině, č. 6419)

Kuželovitá přilba (pilos). Používali ji Thébané a od

poloviny 4. století př. n. l. se velmi rozšířila.Neposkytovala žádnou ochranu obličeji, ale byla ideální

pro vojáky bojující v hlubších řadách. (Metropolitní

muzeum umění)


17

PODMÍNKY SLUŽBY V ARMÁDĚ

Chalkidská přilba. Stejně jako přilba pilos byla i tato pilos byla i tato pilos

přijata řeckými hoplíty v pozdním 5. a na počátku

4. století; ji používali i makedonští pěšáci. Na rozdíl

od přilby pilos chalkidská přilba měla krátký chránič pilos chalkidská přilba měla krátký chránič pilos

nosu a lícní kryty. Dírky v lícních krytech umožňovaly

upevnit uvnitř koženou vycpávku. (Archeologickémuzeum v Komotini, č. 1887)

Scéna zabíjení na Alexandrově sarkofágu. Tento výjev

může zobrazovat popravu zajatce. Pokud oběť stále

bojuje, nejsou zde zobrazeny žádné známky jejích

obranných nebo útočných zbraní. Vítězi jsou buďholíté, nebo hypaspisté, přičemž vražednou zbraní je

zde xiphos. Výjev byl mnohými prezentován jakovražda Perdikka v Egyptě, ovšem bez jakéhokolivpřesvědčivého důkazu. (Archeologické muzeum, Istanbul)

Pokud víme, neexistovala žádná omezení délky

služby makedonského pěšáka. Byl povolán do

služby, když bylo třeba, a to na tak dlouho, jak

bylo třeba. Alexandrova panhelénská expedice

do nitra Persie však byla výjimečná. Spojenečtí

vojáci, podpoření členy korintského spolku, se

zúčastnili odvetného tažení proti Persii a král

se ocitl pod morálním tlakem, aby je propustil

ze služby po pádu achajmenovských center nebo

alespoň po smrti Dáreia III. Na Makedonce ale

žádný takový zřetel brán nebyl, ani nemohliopustit výpravu – dokonce i s královským svolením –

bez veřejné hanby, jak jasně ukázaly vzpoury na

řekách Hyphasis a Opis.

Dokonce i na poměry starověku byly požadavky kladené na makedonské pěšáky ohromné.

Nejenom že se od nich očekávala schopnost

válčit v průběhu celého roku, nezávisle na

momentální sezóně, ale Alexandrovy výboje

je zavedly z Balkánu až po řeku Indus, skrz

pouštní pustiny a jedny z nejvyšších horských

průsmyků světa. Podle propočtů historikavojenství Theodora A. Dodge museli ujít vojáci, kteří

doprovázeli Alexandra v letech 336–34 v Evropě

a poté se zúčastnili i jeho asijského tažení, celkem

20 870 mil (33 600 km) v době Alexandrovy smrti

v Babylónu roku 323. Ročně pak ušli v průměru

celých 1 605 mil (2 580 km). Pro mnohé pěšáky to



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist