načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Aleister Crowley Šelma v Berlíně -- Umění, sex a magie ve výmarském Německu - Tobias Churton

Aleister Crowley   Šelma v Berlíně -- Umění, sex a magie ve výmarském Německu

Elektronická kniha: Aleister Crowley Šelma v Berlíně -- Umění, sex a magie ve výmarském Německu
Autor:

Crowley žil v Berlíně v posledních dnech Výmarské republiky a nástupu Adolfa Hitlera k moci, v letech 1930–1932. Jako prorok vlastního synkretického náboženství „thelémy“ a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  399
+
-
13,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6%hodnoceni - 44.6% 40%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 435
Rozměr: 22 cm
Úprava: nečíslovaných příloh: ilustrace (některé barevné), portréty, faksimile
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Aleister Crowley - beast in Berlin ... přeložil Jindřich Veselý
Skupina třídění: Ezoterismus. Okultismus
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-1335-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Crowley žil v Berlíně v posledních dnech Výmarské republiky a nástupu Adolfa Hitlera k moci, v letech 1930–1932. Jako prorok vlastního synkretického náboženství „thelémy“ a avantgardní umělec se usadil v liberálním prostředí moderního Berlína, kde v té době spolu s ním působila řada předních vědců, umě ců a dalších významných osobností, mezi něž patřili například Albert Einstein, Bertolt Brecht, Ethel Mannin, Otto Dix, Aldous Huxley, Jean Ross, Christopher Isherwood a mnoho dalších. Znalec historie nzápadního esoterismu Tobias Churton líčí toto období Crowleyho života – jeho uměleckou tvorbu i bohatších materiálů Crowleyho mnohotvárnou osobnost a její působení v klíčovém okamžiku dějin moderního lidstva.

(šelma v Berlíně : umění, sex a magie ve výmarském Německu)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tobias Churton - další tituly autora:
Šelma v Berlíně Šelma v Berlíně
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Neil Cross


translation © Jindřich Veselý, 2017 copyright © 2014 by Tobias Churton copyright © 2014 by Ordo Templi Orientis for all materials by Aleister Crowley ISBN 978-80-7511-335-1 ISBN 978-80-7511-336-8 (epub) ISBN 978-80-7511-337-5 (pdf )

Tobias Churton

Aleister Crowley: BeAST IN BerlIN

Art, Sex, and Magic in Weimar Germany

Neil Cross

Aleister Crowley

Šelma

v BerlíNě

Umění, sex a magie ve výmarském Německu

Tobias Churton

Neil Cross

Tuto knihu věnuji duchovním

umělcům zvuku a vize,

ať jsou kdekoli. Oni vědí a rozumí. ŠELMA V BERLÍNĚ 1930–32

Neil Cross

7

Každý muž a každá žena je hvězda.

KNIhA ZáKONA I,3

Ve středu 14. ledna roku 1932 henri Zentgraaff, šéfredaktor novin So

erabaiasch Handelsblad, holandsky psaných novin v holandské části

Východní Indie, informoval své čtenáře, že domorodé obyvatelstvo ve

vesnicích prodává fotografie nahých žen. Konkrétně nahých žen ze Zá

padu. Samozřejmě jsou vydávány za umělecké fotografie – byl až příliš

dobře obeznámen s obvyklými záminkami. Stejné záminky se používaly

při dovážení nejnovějších německých filmů, v nichž vystupují spoře

oděné herečky. Obává se, že kdyby domorodci uviděli i tyto filmy, rychle

by pozbyli své úcty vůči evropské kultuře. Není už dost zlé, že některé

bělošky mají ve zvyku jezdit po vesnici na koni oblečené jen v tenkých

koupacích úborech velice světlých barev? A vrcholem všeho je ta brožura

od prodejce knih z Bandugu, jež vřele doporučuje přeložit údajně vědeckou

práci – která se objevila v Německu roku 1928 pod názvem Kultur-und

Sittengeschichte der Neuesten Zeit – historie moderní kultury a mravů.

Aby ukázala všechny výhody, jaké má Geschlechtsleben und Erotik in der

Gesellschaft der Gegenwart — sexuální život a erotika v moderní spo

lečnosti, jak zněl podtitul –, je tato kniha ilustrována 322 obrazy, osmi

barevnými listy a šestnácti světlotiskovými reprodukcemi. Jejím autorem

Předmluva

Degenerovaný Berlín

8

je berlínský novinář píšící pod pseudonymem Curt Moreck. Taková kniha

ovšem nemá v holandské Východní Indii co dělat. Šéfredaktor zvolal:

Pokud produkce fotografií nahých Evropanek narostla takovou

měrou, že se prodávají dokonce i v domorodých vesnicích, je z toho

patrné, že se s naší kulturou stalo něco skutečně špatného, a hlavně:

že v naší moderní době, příznačně více než dřív, ženy ztratily jemný

smysl pro stud a uměřenost, jenž byl kdysi jejich největší ozdobou.

Zentgraaff cítil, že je nerozumné vzrušovat domorodé muže fotografiemi

žen ze Západu. Pokládal indonéské obyvatelstvo za doposud krajně plaché.

A v každém případě začalo vznikat nacionalistické hnutí a Zentgraaff, kte

rý osobně koketoval s fašismem, se děsil libidinózního semínka revoluce.

Domorodá populace mohla směle mít prospěch z technologického pokroku

a výrobků obchodníků protestantského národa, ale měla si být vědoma

toho, že nemravnost, která se předvádí v Kultur-und Sittengeschichte der

Neuesten Zeit, ať už kniha vyšla v kterémkoli jazyce, je zcela cizí jeho sku

tečné morální povaze. holandský překlad vydal W. Gorter Jr. v haarlemu

a Bandungu; v mé kopii byly některé z barevných listů vytrženy.

Bylo něco na tom, co Zentgraaff psal? V jistém smyslu ano. Konrad

haemmerling alias Curt Moreck popisoval nejnovější módu se zjevným

potěšením: od vosích pasů opatřených korzetem po průsvitné šaty a od

podvazků po módní koupací oděvy, na nichž byl jasně patrný vliv americké

kultury. Kniha byla bohatě ilustrována obrázky nahých žen od úspěšných

moderních malířů, jako byli Grosz, Van Dongen a Degas, stejně jako

„zajímavými“ malbami menších božstev. Nejmazanější na této knize byly

současné fotografie, které zesměšňovaly vysoké umění a obrázkům pro

půjčovaly přídech dvojznačnosti: dávno zapomenutá bulharská filmová

herečka Iwa Wanja pózující jako plakátová dívka nahoře bez, jako by byla

v harému, od Ingrese; ruská závojová tanečnice Ilona Karolevna: Orient

jako kýč. Nemohlo snad indonéské domorodce zarazit jako krajně podiv

Neil Cross

9

né, že jejich západní páni preferují právě takový druh zábavy? Blížíme

se k Entartetes Berlin („Degenerovanému“ Berlínu) Aleistera Crowleyho

a nevede nás nikdo jiný než spolehlivý Curt Moreck. roku 1931 vydal

bedekr berlínského nočního života:

*

Führer durch das „lasterhafte“ Berlin

— „Průvodce ‚zkaženým‘ Berlínem“ – ilustrovanou příručku popisující

takový rozsah erotických kratochvílí, který překonával cokoli, co mohla

nabídnout Paříž. Berlín výmarské republiky byl sexuálním hlavním

městem evropy, a to i pro Aleistera Crowleyho. Jeho ambice však byly

vyšší: v souladu se svou filosofií se tento mág zajímal o psychoanalýzu,

kvantovou fyziku i poslední pokroky v dosud mladém filmovém médiu.

Žil život naplno, Von Kopf bis Fuß auf Liebe eingestellt,

**

a ve všem, čeho

se dotknul, byl zcela moderní. I když to byly tuby s barvami.

Před nedávnem jsem ukázal reprodukci jedné z Crowleyho ber

línských maleb odborníkovi na moderní malířství v amsterdamském

muzeu Stedelijk a požádal jej, aby mi sdělil svůj názor na dílo. Dával

jsem si pozor, abych mu neukázal umělcův podpis.

„To vůbec není špatné!“ odpověděl hned. „expresionismus... trochu to

připomíná Kirchnerovy obrazy.“ Když jsem odborníkovi ukázal Crowleho

podpis, dodal: „To, jak obraz podepsal, je na tom celém nejvíce naivní.“

Obraz, který jsem mu ukázal, byl Mali und Igel ze sbírky Davida Tibeta,

dvojportrét dvou lesbiček, které pod stejným názvem provozovaly v Berlíně

rafinovany klub pouze pro ženy (viz obr. 1). Na podzim roku 1931 bylo dílo

k vidění na výstavě Ausstellung Aleister Crowley, kterou organizovala Galerie

Neumann-Nierendorf společně s uměleckým sdružením evropského rozsahu

* Průkopníkem byznysu s cestovními průvodci byl od roku 1827 německý publicista Karl

Baedeker (Baedeker’s Great Britain); o pozdějších brožurách se často hovoří také jako

o „bedekrech“.

** „Jsem od hlavy k patě připraven na lásku“ – původní název písně „Falling in love Again

(Can’t help it)“ od Friedricha hollaendera, kterou proslavila Marlene Dietrichová ve filmu

Josefa von Sternberga Modrý anděl (193 0).

10

s názvem Porza, založeným s úmyslem ochraňovat liberální kulturní hodno

ty, které byly marginalizovány už v krizových dvacátých letech. V takovém

zásadně apolitickém prostředí se kosmopolitní mág cítil jako doma.

Obraz Mali und Igel je v malém katalogu výstavy uveden pod číslem

34, naneštěstí bez dalších technických podrobností, zatímco samotný

obraz je reprodukován bez čísla či názvu. Ani obrazy jako takové nejsou

označeny, a tak je jejich identifikace obtížná. Zdá se, že seznam v katalogu

byl sestavován spěšně, ale fascinující doprovodný text Karla Nierendorfa

opravdu stojí za pozornost. Majitel galerie zjevně poprvé slyšel o Crowleym

od berlínského malíře a astrologa, který mu ukázal výstřižek z listu Ber

liner Tageblatt. Nierendorf řekl o Crowleym následující:

... namaloval obrazy, které jsou podivuhodně blízké pracím Dixe

nebo Noldeho, třebaže nikdy neviděl žádné z jejich děl. Na re

produkcích vidíme úchvatnou směs fantastiky a realismu, obrazy

pouští a velehor, grimasy, masky, symbolické postavy, to vše vyve

dené v ostrých barvách a se záměrně křiklavou barevností, což se

podobá stylu düsseldorfského malíře alegorií Adalberta Trillhaase.

Tato díla nelze posuzovat podle jakýchkoli formálních uměleckých

zvyklostí, avšak jsou pozoruhodná jako svědectví o výstředním

světě cestovatele, nadto Angličana, a jsou mnohem zajímavější než

mnohá díla, která zkušenější malíři vytvářejí jako na běžícím pásu.*

* (Karl Nierendorf:) ... er habe Bilder gemalt, die merkwürdig nahe an Dix oder Nolde heran

kämen, obschon er von diesen Künstlern nie etwas gesehen habe. reproduktionen zeigten

ein groteskes Gemisch von Phantastik und realismus, Darstellungen von Wüsten und

hochgebirgen, Fratzen, Masken, symbolischen Gestalten, alles farbig von brutaler härte

und einer beabsichtigten grellen Buntheit, ähnlich dem Stil des Düsseldorfer Bilder und

Allegorienmalers Adalbert Trillhaase. Von einem formal künstlerischen Geschichtspunkte

aus sind derartige Arbeiten garnicht zu beurteilen, aber doch merkwürdig als Dokumenten

der eigenen Welt eines Weltfahrers, besonders eines engländers und beachtenswerter als

manche erzeuchnisse vom laufenden Band des routinierten Kunstmalers.“

Neil Cross

11

Nierendorf byl zjevně schopen vycítit sílu Crowleyho práce i z reprodukcí,

což o něčem vypovídá, protože velmi pravděpodobně šlo o reprodukce

černobílé. Když se po tomto rozhodujícím prvním dojmu s umělcem

seznámil osobně, ihned jej zarazilo jeho „unmittelbares Verständnis“,

bezprostřední pochopení pro díla Dixe, Noldea, Beckmanna, Otto Mue

llera, Schmidt-rottluffa a Scholze. Crowleyho vlastní práce Nierendorf

přirozeně interpretoval také z tohoto hlediska:

Prostřednictvím jejich intenzivní vůle a primitivnosti použitých

prostředků jsou obrazy rozhodně bližší práci německých malířů než

omílání běžných francouzských postupů, které se poslední dobou

předkládá na druhé straně Kanálu.*

Nierendorf na konci svého textu, v němž se jinak nevyskytují anglická

slova, napsal, že Crowley je „outsider“. Měl pravdu. Měl pravdu i v tom,

že se Crowleyho práce vymyká jakémukoli profesionálnímu umělec

kému posouzení.

roku 1933 byly knihy Curta Morecka a mnoha dalších zakázány.

Führer durch das „lasterhafte“ Berlin dospěl do slepé uličky; podnik

Mali und Igel byl z rozkazu nacistů uzavřen. To rovněž ohlašovalo konec

kariéry Aleistera Crowleyho jako expresionisty v neomezeně svobodném

světě sdružení Porza. Jeho dílo bylo entartete („degenerované“), ještě

než toto označení vzniklo, a on sám byl v očích mnoha lidí lasterhaft

(„zkažený“).

Co se dělo v letech mezi dvěma světovými válkami, zachycuje We rd e

gang („vývoj“) Bauhausu, této katedrály modernismu. Ve Výmaru bylo

hnutí stále baštou expresionismu, hluboce ovlivněného esoterickým

* (Karl Nierendorf:) „Die Bilder sind durch die Intensität ihres Wollens und die Primitivität

der Mittel eher mit deutschen Künstlern verwandt als mit dem Aufguß nach den üblichen

französischen rezepten, der heute jenseits des Kanals gemixt wird.“

12

vkladem Johannese Ittena a dalších učedníků hnutí Mazdaznan;* v De

ssau se proměnilo v utopické pracoviště z oceli a skla pro komunistické

studenty architektury, jen aby skončilo ve staré továrně na telefony

v Berlíně-Steglitzu, Hochburg des Faschismus, baště fašismu.

Crowley se samozřejmě nejvíce přiblížil umění raného Bauhausu,

které bylo ve třicátých letech už trochu z módy, třebaže existovali i kriti

kové, kteří tvrdili, že expresionistická groteska se nyní stala každodenní

skutečností. Nehledě na to všechno musel Crowleyho přitahovat kromě

exotických motivů, které našel v dílech umělců, jako byl Nolde, primi

tivismus a syrová intenzita. Crowley hodně cestoval, takže si rozvinul

globální pohled na umění.

Jak už poznamenal Nierendorf, Crowley se s německým expresio

nismem neseznámil hned. Podněty čerpal z francouzského postimpresio

nisty Paula Gauguina, pravděpodobně kvůli intenzitě jeho nezvyklého

používání barev, která předjímala techniky fauvistů a expresionistů.

Gauguinův duch ke Crowleymu přišel o deset let dříve, když vytvářel

malby pro Thelémské opatství poblíž Cefalù. Nebyla snad Sicílie jeho

Tahiti? Vždycky litoval, že se s Gauguinem nesetkal osobně. Malíř zemřel

roku 1903, šest měsíců poté, co se Crowley v Paříži seznámil s rodinem.

rád bych věděl, jestli Crowley někdy viděl krásný obraz, který Gauguin

namaloval roku 1897 během krize, která jej téměř dohnala k sebevraždě:

D’où venons-nous? Que sommes-nous? Où allons-nous? (Odkud přichá

zíme? Kdo jsme? Kam jdeme?) V každém případě by pochopil gnostický

význam názvu: pocházíme z vyššího duchovního světa, který určuje naši

identitu, světa, s nímž můžeme komunikovat, a to je potřebné i žádou

cí, kdykoli jsme my lidé konfrontováni s opakujícími se otřesy tohoto

našeho světa. Tato závislost na kontaktu s vyšší inteligencí vylučuje ja

kýkoli vliv Nietzscheho vitalistické filosofie vůle na Crowleyho, třebaže

* Mazdaznan je náboženské a zdravotní hnutí založené Otto hanischem na konci devate

náctého století; prosazovalo tělesnou kulturu, vegetariánství a dechová cvičení.

Neil Cross

13

Zarathustrova poetická dikce není Crowleyho próze cizí. Slavné verše

z Knihy zákona platí i o umělcích: „Každý muž a každá žena je hvězda.“

Dávno před filosofií Andyho Warhola je to třeba chápat v tom smyslu,

že tvůrčí bytost má nevědomou duši, která je přístupná inspiraci. „láska

je zákon, láska pod vůlí.“ Právě vůle se stává viditelnou na plátně jako

výsledek umělcova gesta a lze ji vycítit z účinku díla. Tato intenzita je

tím duchovním v umění.

Do what thou wilt shall be the whole of the Law. (Čiň, co chceš, ať je cele

zákon.) To nemá nic společného s Die Triumph des Willens,* třebaže toto

dílo zůstává jedním z nejlepších modernistických dokumentárních filmů

vůbec. Theléma není vůlí temného kolektivu, kterou by činil legitimní

její účinek na masy. etickou normou je vůle, která následuje pravé jáství.

Crowley se v žádném případě v Berlíně nezapletl do politiky, ale měl

bystrý zrak a výjimečně spolehlivý úsudek. Neměl rád teosofii, odmítal

rasové teorie a s nasledovníky hnutí Mazdaznan v Bauhausu by se necítil

dobře. Skutečná německá civilizace a židovství pro něj byly synonymní.

Jako mág byl odborníkem na symboly, ale také si uměl vychutnat pro

vokativní vtip; jakýsi Salvator Dalí okultismu: každá publicita je dobrá

publicita. Jak píše Norman Page v knize Auden and Isherwood: The

Berlin Years (Auden a Isherwood: Berlínská léta, 1998), když se hitler

dostal roku 1933 k moci, „dokonce i Aleister Crowley ... pokládal za

rozumné odjet – vzdor svému tvrzení, že myšlenku používat jako symbol

svastiku vnukl národním socialistům on, čímž si měl pravděpodobně

vysloužit jejich nehynoucí vděk.“**

Mnohem smysluplnější poznámky o Crowleym a svastice může

*Triumf vůle (1935), film leni riefenstahlové o norimberském sjezdu NSDAP roku 1934.

** Takové tvrzení, že o sobě Crowley prohlašoval, že dal NSDAP jejich symbol, by nemělo

být v žádném případě bráno jako věrohodné. hiler přijal svastiku jako symbol roku 1920,

dlouho před Crowleyho německým dobrodružstvím. Viz kapitolu 19 této knihy „Dřív než

byl hitler, já jsem“. (Tobias Churton)

14

me najít v této nové knize Tobiase Churtona, kterou čtenářům srdeč

ně doporučuji. Nakolik je mi známo, žádný jiný entarteter Künstler

(„degenerovaný umělec“, nacistická nadávka) nebyl předmětem tolika

životopisů, z nichž poslední je mistrovské dílo Aleister Crowley: The

Biography (2011), rovněž od Tobiase Churtona, který jako první věnuje

vážnou pozornost Crowleyho duchovní filosofii s ohledem na její záměry

a úspěchy. Kniha Aleister Crowley: Šelma v Berlíně má svůj počátek ve

dvacáté čtvrté kapitole tohoto životopisu. Čtenář může doslova sledovat

Šelmu při jeho toulkách městem: může se s ním jít podívat na Schrec

kův film nebo vyrazit do klubu Mali und Igel, třebaže tam směly jen

ženy. Samozřejmě by moc rád šel na výstavu děl Aleistera Crowleyho,

ale je příliš pozdě. Výstava v galerii Porza měla velký úspěch, většina

děl se prodala, patrně hudebníkovi, který si přeje zůstat v anonymitě.

Dokonce se říká, že tento sběratel chce koupit i Crowleyho dům, což by

mohlo být pro mága velmi výhodné, protože má stále dluhy. Zčistajasna

čtenář spatří mladou ženu v Romanisches Café. Je jí sotva dvacet. Má

podezření, že je to hanni Jaegerová, protože čte tuto knihu. Je oblečená

do odvážných šatů, ovšem má to v sobě a umí to předvést. A zde je sám

mistr Therion: la Belle et le Bête (Kráska a zvíře)! Jak to jen dělá?

Frank van lamoen je asistent kurátora výtvarného umění v muzeu

Stedelijk v Amsterdamu. Studoval holandštinu na univerzitě v Am

sterdamu, psal o satiře osmnáctého století, publikoval rozličné články

o alchymii, hermetické filosofii a holandských následovnících Jakoba

Boehmea; sestavil první holandský výbor z děl Giordana Bruna. rovněž

čtvrtstoletí přispíval do publikací Bibliotheca Philosophica Hermetica

v Amsterdamu, týkajících se tradice hermetických textů a prací Jakoba

Boehmea.

Neil Cross

15

Stejně jako mnoho z nás je i tato kniha dítětem okolností i tajemství a její

zralost je plodem lásky a péče, kterou jí neustále věnovala blízká rodina

a okruh přátel.

Bezprostředním podnětem byla žádost obchodníka s uměním a histo

rika roberta Burattiho sídlícího ve Fremantle, abych přispěl do katalogu,

který měl doprovázet jeho výstavu Aleister Crowley — The Nightmare

Paintings (Palermo Collection) v Austrálii roku 2012. robert mi umožnil

splnit mou touhu odhalit více pravdivých informací o výstavě Aleiste

ra Crowleyho v Porze, která probíhala od října do prosince 1931, kde

bylo před berlínským publikem veřejně vystaveno dvacet tři Crowleyho

originálních děl uprostřed posledních světel – ne-li obřadů – revoluční

výmarské republiky. Moje studie „Udělat výstavu sám ze sebe: Aleister

Crowley v Berlíně 1930–1932“ spustila reakci, která explodovala do knihy

Aleister Crowley: Šelma v Berlíně. Čtenář nicméně v poslední kapitole

objeví moje podivuhodné odhalení, že prapůvodní semínko této knihy

bylo zasazeno před mnoha lety, ještě když byl Berlín násilně rozdělený.

Dávno před laskavou pobídkou roberta Burattiho, abych o Crowleym

uvažoval jako o umělci, sdílel můj zájem o souvislosti mezi Berlínem,

Crowleym a duchovní revolucí heinz reinhoffer (obyvatel Berlína od

svého útěku z Trieru v sedmdesátých letech). Právě heinz mi poprvé

otevřel dveře Berlína v únoru 1983. Tento Berlín, stejně jako skvělé

PoděkováNí město, které zažil Crowley, už zcela zmizel; heinz naštěstí nikoli. Jeho

jasný, přísný pohled na život je upřímný, ne vždy vítaný, ale nezřídka

pravdivý. Jeho duše s jejím zvláštním viděním přírody žije v základech této k n i hy.

Díky redaktoru Jonu Grahamovi z nakladatelství Inner Traditions

dlouho zapomenuté semínko rychle vyklíčilo; společnými silami pomáhali přátelé. William Breeze porozuměl a vřele projekt podporoval; poskytl nám vzácné nepublikované materiály z archivu O.T.O. Měl jsem

dojem, jako by tyto materiály byly zachovány právě pro takovou práci, která byla tolik let v zárodečném stavu. William Breeze rukopis přečetl

a zkoumal, nakolik je přesný, aniž by odporoval autorově interpretaci

odlehlých událostí a obskurních motivů.

Christopher McIntosh, který žije v Brémách, se svou obvyklou skrom

ností a štědrostí přispěl dobrovolně svou expertízou německého jazyka,

historie a esoterismu. Jsem hluboce vděčný za Chrisovy rané komentáře k tématu knihy, za jeho pomoc při zkoumání „Alvo“ von Alvenslebena

a sdružení POrZA – a za jeho překlad dopisu Berthy Buschové o od

puštění a cenzuře psaného Karlu Germerovi roku 1932: jeden z těch

okamžiků, kdy si v průběhu biografické práce začnete plně uvědomo

vat, že máte tu čest být svědky autentického svědectví skutečných lidí,

jejichž pocity přesahují dobu, kdy je poprvé cítili a sdělovali. Poslední

slovo nemají životopisci, ale život.

Psát tuto knihu byla zkušenost „cestování časem“. Klidně byste mě

mohli nechat seskočit s padákem do Berlína roku 1931; jsem si jistý, že

bych vůbec neměl problém najít přesně, kam bych šel, co bych měl najít

a kde najít slušný – anebo také neslušný – nocleh. Stěžejní pro získání

takového trojrozměrného, živého smyslu pro čas a město bylo provázení

a trpělivá asistence kurátora amsterdamského muzea Stedelijk. Před

sedmadvaceti lety, když jsme se poprvé setkali, ještě neexistovala fakulta

hermetických studií a západního esoterismu na univerzitě v Amsterdamu,

ale žil Frank van lamoen – a pracoval pro Joosta ritmana, který byl


Neil Cross

17

„Guv’nor“ sběratelství hermeticko-gnosticko-rosekruciánských knih

v Bibliotheca Philosophica hermetica pana ritmana v Bloemstraat

v Amsterdamu. S Frankem jsme se poprvé setkali v Amsterdamu v lednu

1986; tehdy jsem o něm řekl, že je „brilantní“. Od té doby tato hvězda

nepotemněla ani trochu. Je úžasné, že nás společný profesionální zájem

o moderní umění a esoterismus znovu svedl dohromady nad tímto

krásným projektem: vyzvednutí Titaniku, Berlína let 1930—1932. Právě

Frank jako první znovuobjevil v časopisu Saturn-Gnosis obrázkového

génia Albina Graua, a mnoho dalších cenných věcí pro tuto knihu.

Anglie své pozoruhodné muže a ženy dodnes utajuje, anebo má své

pozoruhodné muže a ženy k tomu, aby žili v utajení. Pod pozlátkem

„národa hokynářů“ existuje odlišný obraz, duchovní těleso spojené

žilami, artériemi a svaly, které nebývají ani viděny, ani oceněny. Nám

ovšem vládnou média, a je to pořádná „nalejvárna“. Své významné místo

v onom duchovním organismu má i hudebník, básník, badatel a znalec

akkadského a koptského písemnictví, známý světu jako David Tibet,

muž svérázného a dobře informovaného rozhledu, který ve „starém

hříšníkovi“ (Crowleym) už drahný čas spatřoval jiskru světla. Davidovi

jsem hluboce vděčný za svolení podívat se na originály a znovu zve

řejnit fotografické reprodukce jeho vlastní vybrané sbírky Crowleyho

děl. Velmi si cením krásné vzpomínky na jeho vřelost a štědrost, když

jsem přišel i s rodinou, abych se s ním v říjnu 2012 setkal v hastingsu,

poblíž posledního Crowleyho pozemského sídla.

rád bych poděkoval zaměstnancům Warburg Institute (domova

„Yorke Collection“ Crowleyho děl) za jejich dlouholetou milou pomoc.

Velice děkuji rovněž Crowleyho životopisci Timothy d’Arch Smithovi;

Cis van heertumovi; Steffenu Dixovi (za jeho výjimečně pečlivou po

moc a expertízu ohledně vztahů Crowleyho a hanni Jaegerové s velkým

portugalským básníkem Fernandem Pessoou; Paulu Feazeymu za bez

konkurenční webové stránky lAShTAl „Aleister Crowley Appreciation

Society“; Jimu Parsonsovi; Vanilla Beer; a za trpělivost a porozumění své


18

ženě Joanně, dceři Merovée, která musela zakusit, že když tatínek píše

knihu, připadá rodině, o kterou se snaží postarat, jen jako spolubydlící.

Konečně bych rád vyjádřil svou hlubokou vděčnost, uznání a úctu

Jonu Grahamovi a všem z vedení nakladatelství Inner Traditions za

vhled, vizi, dobrotu, porozumění a za veškerou profesionalitu, kterou

se vždy vyznačovala naše vzájemná transatlantická komunikace. Byla

to úžasná příležitost, společně pracovat na vytváření knihy a (doufejme)

i na duchovním a uměleckém osvícení: velké tradici, která zažehla další,

odlehlejší renesanci.


Neil Cross

19

alfred adler (1870–1937)

Slavný psychoterapeut, praktikující „individuální psychologii“ ve Vídni

a Berlíně.

Henry Bender (1876–1933) Německá filmová hvězda a obtloustlý komik, který měl vlastní restauraci Bei henry Bender na Bleibtreustrasse 33. Berlín

Jméno je odvozeno od slov „bažina“ nebo „medvěd“; Berlín se stal hlav

ním městem Brandenburského markrabství v patnáctém století. Po

založení Německé říše se Berlín stal roku 1871 hlavním městem; byl

postaven na pláni rozčleněné kanály a rychle rostl a pohlcoval okolní

vesnice a předměstí. roku 1930 byl Berlín to nejmodernější, nejprog

resivnější město na celé planetě. Henri Birven (1883–1969) Podle Crowleyho „nabubřelý idiot“; v Berlíně sídlící Birven vydával

teosofický časopis Hain der Isis („Isidin háj“). Frau Bertha Buschová (1895 –?) rodačka z Curichu, socialistka a rozvedená Bertha (známá jako „Bill“

nebo „rudý anděl“) byla obchodnice sídlící v Berlíně.

dramaTis PersoNae

Kdo je kdo v knize Šelma v Berlíně


20

max Brüning (1887–1968)

Umělec proslulý sbírkou asijského umění a erotických předmětů; v Ber

líně na Nordstrasse 50 provozoval salón pro hostující umělce.

John Fillis Carré Carter (18 82 –19 4 4)

Pomocný komisař londýnské metropolitní policie (1922–1938), vedoucí

zvláštního oddělení, podplukovník Carter s krycím jménem „Nick“ byl

Crowleyho kontakt s výzvědnou službou.

aleister Crowley (1875 –19 47)

Přátelům byl znám jako „666“ nebo „Šelma“; rodák z Warwickshiru.

„Aleister“ je umělecký pseudonym edwarda Alexandera Crowleyho z doby,

kdy studoval na Cambridgi. Básník, dramatik, horolezec, průzkumník,

mág, náboženský filosof a malíř.

astarte lulu Crowleyová (nar. 1920)

Dcera Aleistera Crowleyho a Ninette Frauxové, narozená na otcově

experimentálním „opatství“ v Cefalù na Sicílii. Astarte lulu byla od

otce odloučena od dubna roku 1923, kdy diktátor Mussolini vypověděl

Crowleyho z Itálie.

Nancy Cunardová (1896–1965)

Anglo-americká básnířka, publicistka a politická aktivistka: pravnučka

loďařského magnáta Samuela Cunarda. V Paříži roku 1929 založila

Nancy nakladatelství hours Press.

maria Teresa Ferrari de miramar (189 4 –1955)

Crowleyho čím dál labilnější „velekněžka voodoo“. Maria se rozvedla

s jakýmsi Sachezem; pocházela z Nikaraguy (Miramar je město v ni

karagujském kraji león).

otto dix (1891–1969)

Německý malíř spojený s „expresionistickou“ školou figurativního

umění.


Neil Cross

21

albert einstein (1879–1955)

Otec teorie relativity; ředitel berlínského Ústavu císaře Viléma pro

fyzikální chemii a elektrochemii (1914–1932); profesor na berlínské

humboldtově univerzitě.

Hanns Heinz ewers (1871–19 4 3)

Někdejší špión, scénárista, romanopisec a herec; autor knihy Fundvogel,

románu o homosexualitě.

„Fanny“ (Peter)

Berlínský transvestita, kterého měl Crowley ve velké oblibě.

alfred Flechtheim (1878–1937)

Jeden z největších světových sběratelů a prodejců moderního umění;

mezi jeho klienty patřili i Paul Klee, George Grosz a Pablo Picasso.

Ninette shumwayová (née Frau x) (1895 –1989)

Tato chudá Francouzka se se svou sestrou hélène roku 1911 odstěhovala

do Ameriky; jako s ovdovělou matkou se s ní seznámila Crowleyho

milenka leah hirsigová (1883–1975), k čemuž došlo při Ninettině ná

vratu do Francie roku 1919. roku 1929 si hélène vzala do péče Ninette

a Crowleyho dceru lulu.

otto Gebhardi (1849–?)

Úředník u telegrafu, teosof, milenec Marthy Küntzelové; autor dvou

článků, „Magická f létna – moderní mystérium“ a „Goethův Faust“ (1927).

karl Johannes Germer (1885 –1962)

Crowleyho pravá ruka, pokud byl příčetný.

Cora eaton Germerová (1873–1942)

Dcera Clarka eatona a Ariadne Shookové z Ulster County, New York.

roku 1929 si bohatá Cora si vzala Karla Germera a půjčila Crowleymu

12 850 liber na šestiprocentní úrok.


22

louis Gibarti

Sovětský špion a pravá ruka Williho Münzenberga, muže číslo jedna

komunistické Internacionály (kominterny) na Západě.

edward Goldston (1892–1953)

Spoluředitel Mandrake Press (Museum Street, londýn), které založil

společně s P. r. Stephensenem v roce 1928 s cílem publikovat radikální

díla.

albin Grau (18 8 4 –19 71)

Grau, producent hororového filmu Nosferatu (1922) byl vůdcem (pod

jménem Frater Pacitius) „rosekruciánské“ Pansofické lóže Bratří hle

dajících světlo Orient Berlin (Velmistr: heinrich Tränker).

eugen Grosche (1888–1964)

Majitel berlínského obchodu s esoterikou „Inveha“, sekretář pansofické

lóže Bratří hledajících světlo, Orient Berlin.

Prof. Wander Johannes de Haas (1878–1960)

Odborník na fyziku nízkých teplot z univerzity v leidenu.

Gerald Hamilton (asi 1888–1970)

Za první světové války byl uvězněn za protiválečné intriky. Koncem roku

1931 byl dopisovatelem Times a byl ve spojení s komunistickou špionáží.

Nina Hamnettová (189 0 –195 6)

Takzvaná „královna bohémy“; britská umělkyně Nina byla přítelkyní

Aleistera Crowleyho od doby, kdy se od roku 1910 snažila studovat

umění.

Wilfrid lewis Hanchant (1901–1978)

Obchodník se starožitnostmi, redaktor časopisu Arts and Crafts, autor

knihy The Newgate Garland, or Flowers of Hemp (1932): sbírka se týkala

slangu a „pokryteckých frází“.


Neil Cross

23

Wyn Hendersonová

Vydavatelka, redaktorka Aquila Press, hostitelka, přítelkyně Nancy

Cunardové.

oscar Hopfer (1895 –?)

Německý umělec z Weissendorfu; ilustrátor německé verze Crowleyho

Liber 777 z roku 1930, která vyšla v nakladatelství leipzig Thelema

Ve r l a g .

Gertrud Howeová

Crowleyho milenka a modelka; podle Crowleyho byla mulatskou sest

řenicí prezidenta hoovera.

aldous Huxley (189 4 –19 63)

Vnuk vědeckého „volnomyšlenkáře“ Thomase henryho huxleyho (1825–

1895); huxley, kdysi posedlý láskou k Nancy Cunardové, byl romanopisec

s vážným zájmem o vědu.

Christopher isherwood (1904–1986)

romanopisec a přítel Jean rossové a Geralda hamiltona: obyvatel Ber

lína od roku 1929.

Hanni larissa Jaegerová (1911–1932?)

Devatenáctiletá dívka ze Santa Barbary v Kalifornii, umělkyně a mo

delka; byla hostem u berlínského umělce a astrologa hanse Steinera.

otec ronald knox (1888–1957)

Klasicista a římskokatolický konvertita; Knox byl katolickým kaplanem

v Oxfordu, když univerzitní společnost pro poezii pozvala Crowleyho,

aby v ní v únoru 1930 promluvil.

Paul George konody (1872–1933)

Umělecký kritik v londýnském Daily Mail a Observer; Konody povzbu

zoval Crowleyho v jeho plánech na výstavu.


24

Jacques krako (18 82 –19 4 4)

Syn leviho Kraka a Susanny Steinhardtové; Jacques byl vlastníkem A &

Co. Banky na Jägerstrasse 11 v Berlíně.

arnoldo krumm-Heller (1876 –1949)

Teosof se zájmem o alternativní medicínu, žák biskupa Clementa z Marti

nistické gnostické církve (pod Joannym Bricaudem); roku 1927 v Mexiku

založil Krumm-heller svou společnost FrA (Fraternitas rosicruciana

Antiqua) s chartou řádu Ordo templi orientis.

martha küntzelová (1857–1942)

Teosof ka, učitelka ve škole v lipsku a překladatelka Crowleyho prací

do němčiny.

Frederic lekve (1904–1956)

Němec první generace z norské rodiny; lekve zakusil roku 1929 osvícení,

že jeho posláním je theléma.

margo lionová (1899–1989)

Narozena v Istanbulu; velmi talentovaná performerka Margo lionová

si vzala malíře, grafika, textaře a humoristu Petera Wintera; roku 1928

vytvořila se svou přítelkyní Marlene Dietrichovou nahrávku hitu: od

vážný sexuální kus „Když je nejlepší přítelkyně s nejlepší přítelkyní“

(Wenn die beste Freundin mit der besten Freundin).

Mali a Igel

Crowleyho obraz přítelkyň a majitelek čistě ženského klubu Mali und

Igel na Martin-luther-Strasse 16: „Mali“ byla elsa Conradová a „Igel“

(„ježek“) byla elsina přítelkyně (viz obr. 1).

Gustav meyrink (1868–1932)

Významný německý spisovatel románů s okultní tematikou; Meyrin

kův Golem se poprvé objevil na pokračování v Die Weissen Blätter

(1913–1914).


Neil Cross

25

karl Nierendorf (18 89 –19 47)

Společně s bratrem Josefem vlastník galerie Neumann-Nierendorf Gmbh

založené roku 1926; galerie se v listopadu 1930 přestěhovala z lüt -

zowstrasse 32 do Königin Augusta Strasse 22 a zde byla až do začátku

roku 1932.

emil Nolde (1867–1956)

Jeden z prvních a největších německých expresionistů.

dorothy olsenová (1892–1981?)

Narozená v Chicagu, dcera norského imigrana Christiana D. Olsena.

Dorothy Olsenová byla vysoká pět stop a šest palců, měla hnědé oči

a kaštanové vlasy. roku 1924 cestovala do Paříže a stala se Crowleyho

„Šarlatovou ženou“ jako „Soror Astrid“.

dr. ernst Christian Heinrich Peithmann (18 65 –19 4 3)

Neognostický „patriarcha“ se zájmem o sexuální magii či „gnozi“.

Fernando Pessoa (1888–1935)

Portugalský básník hluboce zaujatý transcendentním bytím i Aleiste

rem Crowleym.

Walter Plantikow (1893–?)

Umělec z bavorského Georgenbergu, studoval v Berlíně; na živobytí si

vydělával jako ilustrátor.

israel regardie (1907–1985)

Crowleyho mladý americký sekretář, sídlící v Anglii.

léon rosenfeld (1904–1974)

Belgický fyzik, který roku 1932 publikoval důkaz, že Diracova relativi

stická elektronová teorie je ekvivalentní teorii heisenberga a Pauliho.

Jean rossová (cca 1911–1973)

Krásná a svobodomyslná herečka, tanečnice, zpěvačka, spisovatelka,


26

novinářka a humoristka; částečně inspirovala Isherwoodovu postavu

Sally Bowlesové.

ernst schertel (18 8 4 –1958)

Někdejší student historie a filosofie, který se pak oddal starodávným

náboženstvím, naturismu, sexuálnímu osvobození, sadomasochismu,

okultismu a taneční kultuře.

„marcellus schiffer“ (Peter Winter) (1892–1932)

Manžel performerky Margo lionové; Schiffer bývá pokládán za nejlep

šího kabaretního hudebního skladatele v Německu.

karl schmidt-rottluff (18 8 4 –1976)

Možná jeden ze tří německých malířů, o nichž se Karl Nierendorf do

mnívá, že je možné je zařadit po bok Crowleyho.

Georg scholz (189 0 –19 4 5)

Vůdčí osobnost realistického stylu nového objektivismu.

erwin schrödinger (1887–1961)

Kvantový fyzik a od roku 1927 nástupce Maxe Plancka na berlínské

Univerzitě Friedricha Viléma.

Franz seldte (18 82 –19 47)

Spoluzakladatel (2. prosince 1918) a vedoucí paravojenské organizace

„Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten“.

stephen spender (1909–1995)

Britský básník; blízký přítel Christophera Isherwooda.

Günther stein (19 0 0 –?)

Novinář v Berliner Tageblatt.

Hans steiner (1891–1957)

Malíř, jevištní výtvarník, karikaturista, astrolog.


Neil Cross

27

Percy reginald stephensen (1901–1965)

Australský absolvent Oxfordu a radikální vydavatel sídlící v londýně.

John William Navin sullivan (1886–1937)

Vědecký dopisovatel Times, matematik a spisovatel, autor populárně

vědecké literatury. Sullivan byl Crowleyho přítel.

Peter supf (1886–1961)

Jakýsi německý Antoine de St. exupéry: „letec básník“, romanopisec

a korespondent mnoha spisovatelů včetně Thomase Manna.

major robert Thompson (robin) Thynne (zemřel 1936)

Ředitel Mandrake Press a nadšený antroposof.

Heinrich Tränker (18 8 0 –195 6)

Od roku 1921 nositel lóžové charty X ̊ O.T.O.; obdržel ji od Theodora

reusse; Crowleyho protivník v Německu.

adalbert Trillhaase (1858 –193 6)

Německý exponent „naivního“ okrajového umění: tvořil drsným a in

stinktivním způsobem s použitím soukromého vizuálního jazyka stejně

jako Crowley.

Werner „alvo“ konstantin august von alvensleben (1889–1962)

Aristokratický patron umění, ředitel všeevropského spolku POrZA.

Hraběnka ellen von stauffenbergová (18 85 –1975)

Auguste lisbeth ellen, hraběnka Schenk von Stauffenberg z Charlo

ttenburgu v Berlíně se provdala za Markwarda Schenka hraběte von

Stauffenberg (1889–1975) roku 1913.

John maria verweyen (18 83 –19 4 5)

Německý filosof, svobodný zednář, generální sekretář německé sekce

Teosofické společnosti.


28

Hermann von Wedderkop (1875–1956)

Vydavatel intelektuálského časopisu Der Querschnitt („Průřez“).

Heinz Worner (1910 –2 0 0 8)

Mladý levicový sochař, který si na živobytí vydělával jako štukatér. heinz

začínal roku 1925 jako učeň sochařství, večerně studoval na berlínské

škole užitých umění.

Gerald Joseph Yorke (1901–1983)

Syn absolventa Cambridge, vlastníka pozemků a majitele birminghamské

keramické firmy h. Pontifex ltd., Vincenta Wodehouse Yorka; Gerald

byl výjimečný absolvent historie na Cambridgi, který se velmi zajímal

o východní náboženské filosofie; Crowleyho žákem v magii byl od

konce roku 1927.


Neil Cross

29

Práce v Německu jde vskutku velmi dobře. Vždycky jsem věděl,

že právě tahle země mi porozumí. (Kasimira) mě učí německy.

Cítím, že tady jednou budu mít mnoho práce.

1

ALEISTER CROWLEY KARLU GERMEROVI, 1928

Stará dáma, na hlavě potrhaný šátek a tlusté tělo nacpané do tlustého

hubertusu, stojí jako skála v bagančatech na chladné žulové dlažbě

Friedrich-Wilhelm Platz. Kolem dávno zestárlého krku se jí vine had

šátku; snad jen podle něj lze ještě určit její pohlaví. Sklopené oči, ruce

vražené do kapes; tento pronikavý památník nucené skromnosti chudoby

tiše stojí na stráži u vchodu do stanice metra, jeden a půl míle jižně od

modernější části Berlína.

Přes rameno má přehozenou velkou koženou tašku na drobné. Drob

né... Je sobota odpoledne. Máme květen roku 1930. Prodává noviny. Na

malém stánku se chladem chvěje obrázkový časopis Revue: dlouhé dívčí

nohy provokativně kráčejí kolem lhostejné prodavačky a propůjčují

jejímu podomnímu prodeji novin zapomenutou hrdost. Nad nohama

v punčochách a mýty o rozkoši volají její nejprodávanější noviny, Berliner

Tageblatt, o fenik: dvě vydání denně, srolovaná a spěšně distribuovaná

ve šlapacích vozících nakladatele rudolfa Mosse po městě do tuctů

stánků, jako je tenhle.

1.

sólokaPr!


Obr. 1.1. Aleister Crowley, 1929.

Fotografii laskavě poskytl Warburg Institute.


Neil Cross

31

Prodavačka zrovna stojí na svém žulovém panství sama, avšak na sever

od Friedrich-Wilhelm Platz pod stromy Tiergarten, veřejného parku v cen

trálním Berlíně, podle svědků právě probíhá ponurá demonstrace. Dav

provází rakev; nesou ji ti, kdo představují pozůstalé, v plochých čepicích

„leninkách“, které nepochybně označují oddané soudruhy v dělnickém

boji. rudé vlajky německé komunistické strany (KPD) jsou pevně složené

v ironické poctě „mrtvému“, velký transparent, nesený vysoko na tyčích,

hlásá: „Dělníci – navěky pohřbíváme koalici“ (Arbeiter – Zu Grabetra

gen wir für immer die Koalition), zatímco na černé rakvi spočívající na

ramenou dělníků stojí jediné slovo, vyvedené bílou barvou přes celou

rakev: Koalice. Koalice sociálně demokratické strany kancléře hermanna

Müllera, Centra, Německé demokratické strany a Německé lidové strany

zemřela 27. března; ze světa ji sprovodila velká hospodářská krize spolu

s vnitrostranickými spory. Chudák Müller, znavený prohnilou politikou,

bude mrtvý do roka – těžká rána pro sociální demokraty.

Když stará prodavačka na Friedrich-Wilhelm Platz vzhlédne od svého

promrzlého snění k ruce svírající peníze, další politické shromáždění

se chýlí ke konci.

Dvě stě třináct kilometrů severozápadně od Berlína leží starobylé

město Schwerin a v něm se uniformovaní muži řadí kolem svého cha

rismatického řečníka, stojícího na provizorním pódiu. Je to paravojenská

skupina Stahlhelm neboli Bund der Frontsoldaten, sdružení vojenských

veteránů, kterým velí jejich vůdce a zakladatel Franz Seldte, chytrý

a ukázněný navenek, uvnitř zuřící.

Seldte pohrdá slabostí mladé demokracie Výmarské republiky; demo

kracii podle něj kdysi mocné říši vnutila zkorumpovaná mašinérie staré

gardy: peciválové, pohodlní politikové, kteří – Seldte prohlašuje, aniž by mu

kdokoli odporoval – zradili své vojáky a svou vlast, když v listopadu 1918

ukončili válku. hanba! Přiveďte zpátky císaře! Stahlhelmské shromáždění

se svými projevy, dupáním a provokacemi v odpoledním vánku a chlad

ném slunečním světle ruší poklid starého hlavního města Mecklenburgu.


32

Stahlhelmská skupina patří k rozpuštěné protivládní koalici pra

vicových stran nazývané reichsausschuss; teď si skupina razí cestu

k politickému vlivu společně s NSDAP (Nacionálně socialistická strana

německých dělníků neboli „nacistická“ strana), ale ve volbách nemá

šanci. Nacisté v roce 1929 v Mecklenburg-Schwerinu zdvojnásobili po

čet svých voličů a vůči koalici s reichsausschuss se staví odměřeně. Šéf

nacistické propagandy dr. Goebbels, který sídlí v Berlíně, je nositelem

archaického titulu gauleiter (hejtman); tyto nacionalistické „druhy“

pokládá spíše za měšťáky. Goebbels trvá na tom, že příliš blízký veřejný

vztah s nimi by kompromitoval revoluční image nacistů. hitler pohrdne

možností stát vedle Seldteho na pódiích koaličních shromáždění.*

Když slunce pomalu zapadá za nádherné žluté domy a zlatavé věže

Schwerinu a Seldteho elektřinou zesílený hlas s ozvěnou znovu ostře kri

tizuje nedostatek – podle jeho názoru – cti v politickém zmatku reichs

tagu, stará žena na Friedrich-Wilhelm Platz sahá do tašky s drobnými,

aby vrátila obchodníkovi, který si koupil sobotní večerník Berliner

Tageblatt, číslo 207 z května 1930.

Muž vystupuje ze stínu stánku do posledních ostrých paprsků za

padajícího slunce a pohlédne na zadní stranu. Zaujme ho pěkná kresba

muže. Obchodník se pozorně podívá, aby kresbu lépe prozkoumal:

velká, vznešená hlava je zakloněná, jako by se muž na obrázku zrovna

nadechoval. Jeho oči jsou zavřené v jakémsi intenzivním mystickém

setkání s vnitřní silou, kterou se jen zřídka vyznačují muži v obleku.

* Seldte doufal, že by Stahlhelm mohl zaplnit mezeru ve vedení národně konzervativního

hnutí. Společně s Alfredem hugenbergem a Adolfem hitlerem pomáhal v roce 1931 vytvořit

„harzburger Front“, což byla aliance proti vládě heinricha Brüninga. Měl v úmyslu vést

národně socialistické hnutí do vlády s hitlerem jako ministrem práce. Pokus o vytvoření

Kampffront „Schwarz-Weiß-rot“ (bojové fonty černo-bílo-rudé), nástroje jeho snah, selhal,

Seldte se roku 1933 připojil k nacistické straně a Stahlhelm byla pohlcena SA. Seldte s hitle

rem spolupracoval nerad. roku 1933 chtěl z vlády odstoupit; hitler jej odmítl. V roce 1945

Seldteho americké síly uvěznily; zemřel ve vojenské nemocnici Fürth, ještě před soudem.


Neil Cross

33

Tento pozoruhodný obraz střízlivé extáze od anglického umělce Augu

stuse Johna se podivně vyjímá nad předpovědí počasí a sloupky o vlou

páních, hospodských rvačkách a bankovních loupežích. Bratři Sassové

byli uvězněni pro loupež a o víkendech mohou lidé, pokud stojí o legální

vzrušení, navštívit novou výstavu krokodýlů v zoo. Pro ty, kdo hledají

vyšší inspiraci, jsou berlínské novinky jemně přerušeny jednoduchým

titulkem poněkud méně jednoduchého příběhu:

IN BERLIN EINTRAF: ALEISTER CROWLEY

(Do Berlína přijel: Aleister Crowley)

Tento pětapadesátiletý muž se u nás na nějakou dobu usadí, aby

zde připravil výstavu svých obrazů, která by se měla konat na

podzim. Aleister Crowley je malířem z vášně. Musí být, neboť

Obr. 1.2. Aleister Crowley, kresba

Augustuse Johna (1878–1961), jak se

objevila na stránkách novin Berliner

Tageblatt (večerníku Abend-Ausgabe;

č. 207, 3. května 1930).


34

díky horolezectví jeho zrak nasál nálady ovzduší a světla vzdálené

běžným lidským očím. Už jako úspěšný dobyvatel nejvyšších hor

Mexika se Crowley dvakrát pokusil pokořit Himálaje. Jeho poslední

himálajská expedice se odehrála roku 1905 a on na ní dosáhl výšky

7 000 metrů, než jej vzpoura členů expedice přinutila k návratu.

Svá horolezecká vyprávění, životní příběhy, mnohá dobrodružství

(Crowley kdysi žil jako jogín) a poesii vtělil do řady knih, které se

v současnosti objevují v Anglii.

Crowley už poradil vůdci nedávno shromážděné německé expedice

na Himálaje, jak zdolat jistý ledovec. Crowley v interwiev řekl, že

pokud se expedice bude jeho radou řídit, dosáhne vrcholu, jinak že na

ně čeká zkáza: „Němci mají v tomto dobrodružství skvělé vyhlídky.“

Pro anglickou veřejnost je gentleman-bohém Crowley kontroverzím

fenoménem. Někteří lidé v něm vidí kontroverzního filosofa, jiní

v něm spatřují umělce-šaška. Avšak nikdo nemůže zpochybňovat,

že je tento horolezec, šachista, básník-filosof a malíř jednou z nej

pozoruhodnějších postav současnosti. Pro nás je jakýmsi křížencem

Karla Maye a Schopenhauera.* Možná je mnohem více, možná méně.

Ale zpátky do Schwerinu: dvě stě dvacet kilometrů severozápadně od

Friedrich-Wilhelm Platz živý, dýchající předmět článku v Tageblatt právě

dorazil autem z Berlína; je na cestě za svými záležitostmi do hamburku

* Karl May (1842–1912) byl autorem dobrodružných románů zasazených na imaginativně

koncipovaná odlehlá místa, jako je „divoký západ“. V pozdějším životě May skutečně na

vštívil vzdálená místa jako egypt nebo Sumatru a jeho názory i tvorba se změnily. Arthur

Schopenhauer (1788–1860), autor díla Svět jako vůle a představa, byl významný německý

filosof, ovlivněný „indickými mudrci“; pod tímto vlivem vytvořil svébytný transcendentální

idealismus, který potom ovlivnil einsteina, Schrödingera, Wittgensteina, Junga, Freuda,

Thomase Manna, Jorge luise Borgese, richarda Wagnera, a prostřednictvím Nietzscheho

také Aleistera Crowleyho.


Neil Cross

35

a londýna. Za volantem je úzkostlivý „prostředník“ a obchodní společník

Aleistera Crowleyho, Karl Germer. Germerova americká manželka Cora

je na sedadle spolujezdce. Automobil zaparkuje před elegantním hotelem

v centru města. Pěkná, čtyřpatrová kamenná budova vykládaná slonovinou,

německý hof, evokuje atmosféru civilizované velkoleposti roku 1902: neo

klasicistní chrám rozumu na úzkém bulváru stinných stromů s vyhlídkou

na kanál Stör, přítok krásného Schwerinsee neboli jezera Schwerin.

Název města Schwerin se Crowleymu vryl do paměti a připomněl mu

pět krušných let ve Spojených státech během války v letech 1914–1918.

Jako aktivní příslušník spojenecké rozvědky Crowley sledoval protispo

jenecké Američany (německého původu). Někteří jednoduše vykřikovali,

že by se USA nemělo plést do války, jiní provozovali podvratnou činnost.

Během devatenáctého století přesídlila spousta obyvatel města Schwerin

do Milwaukee ve státě Wisconsin a mnoho z nich se začalo věnovat pivo

varnictví (v současnosti jsou Milwaukee a Schwerin sesterská města). Zde

je pozadí Crowleyho jinak tajemné zmínky o pivovarnících z Milwau

kee v eseji „Poslední kapka“, kterou napsal na obranu proti přesvědčení

svých protivníků, že byl během první světové války spíše proněmeckým

zrádcem než špionem nasazeným mezi německé agenty. Crowley shodou

okolností právě uveřejnil část této eseje v nové knize Legenda Aleiste

ra Crowleyho. Kniha měla prolomit bojkot londýnských knihkupců na

Crowleyho díla. Diskuse v Berlíně vedly Crowleyho k tomu, že očekával

i překlad do němčiny.

Oni (Crowleyho nepřátelé) se mě snažili dostat ... a sebevědomě se

domnívali, že sedím v přepychovém obleku v hotelu Ritz-Carlton

a popíjím jednu číši šampaňského za druhou na zdraví císaře, za

tímco konspiruji s pivovarníky z Milwaukee.

Nebyli snad ve Schwerinu pořád fanatici? Když si zapisoval do deníku udá

losti toho dne, zmínil se Crowley o „shromáždění Stahlhelm“ ve Schwerinu


36

a „jejich šéfovi jménem Seldte“ a připojil jediné slovo jako komentář: „Dobré.“

To s největší pravděpodobností odkazuje na to, že se Crowley setkal s Fran

zem Seldtem v „X (deset hodin) na Niederlandische hof “. Crowley se toužil

dozvědět, co se v Německu skutečně děje; informace pak mohl předat podplukovníkovi Johnu Fillis Carré Carterovi, vedoucímu anglického „zvláštního

oddělení“ neboli styčné plochy policie a MI5. Crowley měl s Carterem, jenž měl krycí jméno „Nick“, důvěrnou dohodu, jejíž plný rozsah je pro nás nyní

ztracen; nikdy neměla vstoupit do písemně zachycené historie. Carterovo krycí jméno mimochodem bylo odvozeno od fiktivního detektiva „Nicka

Cartera“, vytvořeného pro šestákový román Učeň starého detektiva roku 1886

(Nick Carter Weekly nahradil roku 1915 Detective Story Magazine). Kanaďana

Cartera pocházejícího z halifaxu představil 666 Crowleyho žák Gerald Yorke

v červnu 1929; Carter se vážně, nezřídka podrážděně zajímal o kaleidoskop

Crowleyho aktivit; Crowley většinu času kolosu Scotland Yardu rád posloužil.

Aleister Crowley přicestoval do Berlína 18. dubna, čtrnáct dní před

svým noclehem ve Schwerinu. Malíř, karikaturista a astrolog hans Steiner

zatelefonoval do novin Berliner Tageblatt čtyřiadvacátého, aby upozornil reportéry na sólokapra: v Berlíně se objevil muž, který byl teprve před rokem na titulních stránkách novin po celé evropě s tajuplným příběhem

ohledně odmítnutí francouzské vlády obnovit „siru Crowleymu“ povolení k pobytu v Paříži, čímž byl mág účinně vypuzen z Francie. Objevily se fámy o tom, že je německým špiónem, a mnoho dalších. Ale byly to jen fámy; vláda odmítla refus de séjour (vyhoštění) vysvětlit.

Interview pro Tageblatt pravděpodobně udělal bystrý mladý židovský

novinář Günther Stein a vyšlo čtyři dny po Steinerově telefonátu. Ale měl chytrý text novin Berliner Tageblatt pravdu? Byl Crowley křížen

cem Karla Maye a Schopenhauera? Byl to revolucionář, anebo bláznivý rádobyfilosof? Kdo byl tenhle Aleister Crowley, který tak fascinoval

obyvatele Berlína, na něž přece hned tak něco dojem neudělá?

Ta g e b l a t t přinesl základní životopisné údaje. Crowley je průzkum

ník a dobrodruh, šachista, básník, filosof, anglický gentleman, bohém

Neil Cross

37

(tedy je svobodomyslný, volnomyšlenkář, umělec a estét). Názory lidí

na tohoto muže se různí. Některé fascinuje, jiné odpuzuje. Některé fascinuje i odpuzuje zároveň. Je umělcem „z vášně“, působivý pro básníky a dámy, revolucionáře i kavárenské povaleče. radí. Chce druhým pomoci k úspěchu. Píše knihy. Zná svět a umí se v něm pohybovat.

Vypadá neohroženě. Je ho však možné brát vážně? Mohl by to jen hrát.

Je v něm kus revolucionáře, ale o jakou revoluci jde?

Novinář Günther Stein, sám muž prahnoucí po revoluci obvyklého

druhu, dobře zná své berlínské čtenáře. Neříká jim nic o Crowleyho nezvyklé náboženské výchově v úzkoprsé rodině křesťanských fun

damentalistů vyšší střední třídy, rodině vyznačující se rezervovanou přezíravostí ve vztahu k nevykoupenému okolnímu světu, která pevně třímá to, čemu se dnes říká „kreacionismus“, a zastává teorie o absolutní a doslovné platnosti „božího slova v bibli“ a krvavých obětních praktikách lidí z dávné minulosti. Crowleyho rodiče byli členové vý

Obr. 1.3. Aleister Crowley,

průzkumník


38

lučné sekty „Plymouthských bratří“, a jako takoví by dnešní biblické fundamentalisty pokládali za laxní a odsouzené k zatracení.

Novinář dobře věděl, že by se zájem o jeho sólokapra zmenšil, kdyby

se byť jen zmínil, že Crowley má náboženské nebo duchovní poselství,

i kdyby překračovalo viktoriánskou logiku jeho rodičů. Berlín je pro něco takového příliš moderní, příliš střízlivě realistický, příliš revolu

cionářský. Novinář v závorce zmíní, že Crowley žil jako „jogín“. To je

samozřejmě zajímavé a hodí se pro dobrodruha, průzkumníka Východu.

Novinář si je také vědom, že „jogín“ je učitel jógy (to znamená „sjedno

cení“), což nejasně, příjemně nezřetelně odkazuje na „tajemný Orient“,

což mnozí lidé znají anebo o tom mají tušení z populární mytologie,

zájmů svých příbuzných o teosofii nebo svobodné zednářství, případně

z filmů o pouštních šejcích, kteří se ocitají v extázi prostřednictvím lidské i více než lidské lásky. V žádném případě nehrozí, že by muž, jenž někdy žil jako jogín, nudil své publikum hrozbami nadcházející spásy nebo zatracení. Vskutku, jogíni jsou notoricky známí jako lidé skoupí na slovo. Kromě toho v podstatě všichni vzdělaní Berlíňané věří, že umění je příbytkem duše; kostely a synagogy jsou pro staré měšťáky: je to atrofované, formální prodloužení úřadu do říše numinózního a také

jde o legální prostředí pro konfirmace, křty, svatby a pohřby.

Sám Crowley by se jako první distancoval od všeho, co by většina lidí

chápala pod pojmem „nést náboženskou zvěst“. Z konvenčního hlediska

Crowley vskutku nic takového nenabízí. Není to evangelizátor, chraň

bůh. Nepokouší se vpravit náboženství do hmotného světa. Nechce,

aby jej lidé viděli jako gurua sestupujícího do zkaženého světa, který si

má od svého upoceného svámího za babku vyslechnout slovo o hříchu

a pokání. Ani zdaleka! heslem je „čiň, co chceš“, a třebaže pro něj má

i hluboký význam, ve vztahu ke světu také znamená přesně to, co říká.

Každý má následovat svou pravou vůli a neplést se druhým do toho, když

dělají totéž. V tomto kontextu se věta dá vyjádřit i jako: „Dej si pohov, kámo. Tenhle muž nebo tahle žena mají svůj život! Ty se starej o sebe!“

Neil Cross

39

Takový postoj se do Berlína, kterému popravdě řečeno už mnoho z ta

kového postoje proudilo žilami, velmi dobře hodil. Právě proto Crowley

v Berlíně nalezne domov. Pro něj je to místo, kde se evoluce „Nového

eónu“ odehrává tak, že ji lze vidět, hmatat i lízat. Jeho systém „thelémy“

(řecké slovo pro „vůli“ – „pravou vůli“) je krédem nového eónu.

Ano, Crowley byl jako chlapec formován dětstvím v uzavřené sektě

Plymouthských bratří, byl jen málo v kontaktu s lidmi mimo církev

nebo s mainstreamovou kulturou (Vánoce bratři odmítali jako pohan

skou slavnost). A ano, vše se pro něj velice zhoršilo, když ztratil svého

milovaného a obdivovaného otce (kazatele na volné noze), jenž náhle

zemřel, když bylo chlapci teprve dvanáct let. Jako adolescent padl do

rukou bigotnímu evangelikálovi z nižší buržoazie, Crowleyho strýci

Tomu Bishopovi, který se souhlasem jeho matky hocha svěřil do „péče“

sadistického rever



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist