načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Akta Snowden - Luke Harding

Akta Snowden

Elektronická kniha: Akta Snowden
Autor:

Hrdina dnešní doby? Nebo naopak vlastizrádce, který má být souzen? Názory se různí. Kdo je však ve skutečnosti Edward Snowden? Jaká je jeho motivace, jak se odvíjel celý příběh ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 319
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Anna Rybníčková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1595-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Hrdina dnešní doby? Nebo naopak vlastizrádce, který má být souzen? Názory se různí. Kdo je však ve skutečnosti Edward Snowden? Jaká je jeho motivace, jak se odvíjel celý příběh vynesení přísně tajných informací, které otřásly nejen občanskou veřejností, ale i politickou scénou? Odpovědi na tyto, ale i další otázky naleznete v knize renomovaného novináře Luka Hardinga, jenž stvořil fakty nabitou publikaci, která se čte jako napínavý špionážní román.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Luke Harding - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Akta Snowden

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Luke Harding

Akta Snowden – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


CPress

Brno

2017

LUKE HARDING

AKTA SNOWDEN

Úplný příběh

nejhledanějšího muže světa


Akta Snowden:

„Tohle je přesně ten materiál, ze kterého vzešly rományJose

pha Conrada.“

Der Spiegel

„Bez odvahy jediného muže, který se rozhodl změnit celý

svůj život, by se miliony lidí nikdy nedozvědělyo nejutajo

vanějším zneužívání moci zpravodajskými agenturami. Jde

o výborné zpracování největšího příběhu naší doby.“

Henry Porter

„[Hardingův] popis událostí je důvěryhodný, napínavý

a skvěle napsaný.“

Verdens Gang

„Kniha, která vás nadchne a značně vyděsí.“

Johan O. Jensen, Adresseavisa

„Intenzivní a napínavé.“

Frithjof Jacobsen, Verdens Gang

„Kniha, po jejímž dočtení vám bude připadat, že špionážní

knihy postrádají akci a napětí.“

Sven Erik Omdahl, Stavanger Aftenblad


5

Obsah

Předmluva 7

Prolog: Schůzka 9

1 PravyLUZR 17

2 OBČANSKÁ NEPOSLUŠNOST 41

3 ZDROJ 60

4 PALÁC ZÁHAD 81

5 MUŽ V MÍSTNOSTI 94

6 SÓLOKAPR! 107

7 NEJHLEDANĚJŠÍ MUŽ PLANETY 129

8 KAŽDÝ SIGNÁL, KAŽDOU SEKUNDU 139

9 JE ČAS TO SKONČIT 152

10 NEČIŇTE ZLO 173

11 ÚTĚK 191

12 DER SHITSTORM! 224

13 KUMBÁL 247

14 ZASTŘELTE POSLA 266

Epilog: Exil 290

O rok později 295

PODĚKOVÁNÍ 317



7

Předmluva

Edward Snowden je jedním z  nejmimořádnějších informátorů své

doby. Nikdy předtím se nestalo, že by někdo dokázal nashromáždit

a zveřejnit tak obrovské množství informací od jedné z nejmocnějších

zpravodajských organizací světa. Ale jemu se to podařilo.

Snowden se vyznačoval nebývalými schopnostmi. Než se na scénu dostali současní počítačoví nadšenci, nikoho ani nenapadlo, že je možné ukrást elektronické ekvivalenty celých knihoven, které oplývaly tajnými kartotékami a zapečetěnými trezory – tisíce dokumentů,miliony slov.

Jeho motivy jsou úctyhodné. Snowden se rozhodl, že ukáže světu, co skutečně dělá americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) a její spojenci. Jeho činy nepoháněla finanční odměna  – i  přesto, že mohl odcizené dokumenty prodat zahraničním zpravodajským službám za mnoho milionů dolarů. Zároveň také nepropadá očekávanémulevicovému či marxistickému sentimentu, který by mu dal nálepkuNeameričana. Naopak, Snowden má velkou víru v  americkou Ústavu a, jako ostatní „hactivisté“, je příznivcem libertariárního politika Rona Paula, jehož názory jsou pro mnoho republikánů až příliš pravicové.

Co se Snowdenovi podařilo odkrýt, je nesmírně důležité. Dokumenty, které se díky němu zpřístupnily veřejnosti, ukazují, že se

metody elektronického odposlechu používané zpravodajskými agenturami vymkly z rukou, převážně kvůli panice v politice, kterázachvátila USA po teroristických útocích 11. září.


AKTA SNOWDEN

8

NSA a  její britský partner Vládní komunikační ústředí GCHQ byly puštěny z právního řetězu, který je do té doby svazoval. Tyto dvě agentury se tajně spojily s internetovými a telekomunikačními giganty, kteří ovládají hardware, a pod záštitou nutnosti udělat z Ameriky opět bezpečnou zemi použily veškeré své technické dovednosti k, jak samy říkají, „ovládnutí internetu“. Jakákoliv demokratická snaha o  jejich kontrolu byla jen velmi obecná, tutlaná v tajnosti a očividněnedostačující.

Výsledkem se stal tajně sledovaný svět. Technologie, které Západ oslavoval jako prostředky osobní svobody a  demokracie  – Google, Skype, mobilní telefony, GPS, YouTube, Tor, elektronické obchody, internetové bankovnictví a mnoho dalších, se staly nástroji prosledování lidí, které by překvapily i George Orwella, autora románu 1984.

Jsem rád, že právě náš deník Guardian byl jeden z  prvních, který

zveřejnil Snowdenova zjištění. Cítili jsme, že je naší povinností prolomit tabu ohledně takovýchto tajemství a  skutečně citlivého zpravodajského materiálu, a chtěli jsme ho zprostředkovat – tak, jak si to

Snowden přál, široké veřejnosti.

Jsem pyšný na to, že jsme to udělali: vášnivé debaty a  požadavky na  reformu se nyní šíří po celém světě  – v  USA, Německu, Francii, Brazílii, Indonésii, Kanadě, Austrálii, a dokonce i v konzervativníBritánii. Guardian byl nakonec kvůli právnímu nátlaku donucen opustit Británii a začít vydávat z bezpečí své pobočky v New Yorku.

Myslím, že čtenáři této knihy uvidí, že má cenu v  Británii zavést obdobu prvního dodatku k  americké Ústavě, který chrání svobodu tisku. Je to právo, které může ochránit nás všechny.

Alan Rusbridger

Šéfredaktor listu Guardian

Londýn, únor 2014


9

Prolog: Schůzka

Hotel Mira, Nathanova třída, Hongkong

Pondělí, 3. června 2013

„Nechci žít ve světě, kde vše, co řeknu, vše, co udělám, všichni,

se kterými mluvím, každý projev kreativity, lásky či přátelství

je nahráván...“

EDWARD SNOWDEN

Vše to začalo jedním e-mailem.

„Jsem vrchní představitel zpravodajské komunity...“

Žádné jméno, pracovní pozice, detaily. Nic. Glenn Greenwald píšící pro Guardian, který si začal s  neznámým zdrojem dopisovat, se v  té době nacházel v Brazílii. Kdo byl onen zdroj? Nic o sobě neprozradil, byl jako nedotknutelný stín, snad ani dokonce nebyl skutečný.

Koneckonců, jak by něco takového mohlo být skutečné? Nikdy předtím se nestalo, že by z  Národní bezpečnostní agentury uniklo velké množství informací. Všichni věděli, že přední americkáorganizace pro sběr informací sídlící ve Fort Meade poblíž Washingtonu DC je nedobytná. NSA byla obestřena tajemstvím. Nic se nedostalo ven. „NSA: Není Skutečná Agentura,“ jak se často vtipkovalo.

A  přesto to vypadalo, že tato zvláštní osoba má přístup k důležitým, přísně tajným dokumentům. Zdroj poslal Greenwaldovi vzorek

utajovaných souborů patřících NSA. Jednoduše mu s nimi mával před

nosem. Jak se tomuto člověku podařilo tyto soubory odcizit s takzřejmou lehkostí, bylo pro Greenwalda záhadou. Předpokládaje, že jsou


AKTA SNOWDEN

10

skutečné, mohly by prozradit tajemství celosvětového formátu. Tyto

soubory tvrdily, že Bílý dům nejenže špehuje své nepřátele (zločince,

al-Káidu, teroristy či Rusy) a své údajné spojence (Německo, Francii),

ale dokonce také komunikaci milionů obyčejných amerických občanů.

A co víc, na této masové sledovací akci se podílela také VelkáBritánie. Britská paralela NSA, GCHQ, měla své sídlo ukryté hluboko v  anglickém venkově. USA a  Velká Británie spolu měly úzký vztah založený na sdílení informací, sahající až do 2. světové války. Přísní kritici nazývali Británii věrným psíčkem Ameriky. Dokumenty přinesly šokující zjištění, že NSA investovala do britských sledovacích aktivit miliony dolarů.

A  nyní se měl Greenwald setkat se svým Deep Throatem*. Zdroj mu sliboval další odhalení, ale pouze za podmínky, že ze svého domova v  Rio de Janeiru odletí do tisíce kilometrů vzdáleného Hongkongu v komunistické Číně. Greenwaldovi připadalo zvolené místo „bizarní“ a matoucí: měl tam snad zdroj nějakého zahraničního spojence?

Schůzka měla proběhnout v hotelu Mira v městské části Kowloon. Byla to vkusná, moderní stavba přímo v  srdci turistické části města, nedaleko od Star Ferry  – trajektu na ostrov Hongkong. Greenwalda doprovázela Laura Poitrasová, americká producentka dokumentárních filmů, která byla trnem v  oku americké armádě. Byla to právě ona, kdo Greenwalda poprvé navedl na tajemnou stopu.

Oba žurnalisté dostali velmi detailní pokyny. Schůzka se mělaodehrát v  méně frekventované, ale ne zcela opuštěné části hotelu, hned vedle velkého plastového aligátora. Na úvod měli pronést předem domluvená slova. Zdroj bude mít v  ruce Rubikovu kostku. Ach ano, a jeho jméno je Edward Snowden. * Pozn. překl.: Deep Throat je pseudonym anonyma, který dodával informace Bobu Woodwardovi a  Carlu Bernsteinovi z The Washington Post při jejich vyšetřování skandálu Watergate za vlády prezidenta Nixona.

Prolog: Schůzka

11

Vše nasvědčovalo tomu, že byl tento tajemný člověk zkušenýmšpionem. Zřejmě jeden z těch, kteří měli sklon k dramatičnosti. Vše, co o  této osobě Greenwald věděl, směřovalo k  jedinému: že byl ostříleným veteránem zpravodajské komunity. „Myslel jsem si, že to bude jeden z těch postarších byrokratů,“ řekl Greenwald. Představoval si ho jako muže kolem šedesátky se začínající pleší, brýlemi a  s  klubovou kravatou kolem krku, oblečeného v  modrém saku s  lesklými zlatými knoflíky a  obutého v  elegantních černých botách. Snad to byl místní vrchní velitel CIA umístěný v  Hongkongu; americké velvyslanectví bylo od hotelu Mira nedaleko.

Tato teorie, ukazující se záhy jako chybná, byla založena na dvou

vodítkách: velmi privilegovaný přístup k přísně tajným dokumentům,

který zdroj zřejmě hojně využíval, a  míra sofistikovanosti jeho politické analýzy. Zdroj poslal osobní prohlášení již s první várkouodhalených informací. Vysvětloval v něm svůj motiv – odhalit míru toho,

čemu říkal „nic netušící“ sledovaný stát. Zdroj ve svém prohlášenítvrdil, že technologie sledující lidi jsou daleko za hranicí zákona. Relevantní kontrola se stala nemožnou.

Zdroj zároveň prohlašoval, že šíře plánů, které chtěla NSA uskutečnit, byla mimořádná. Během posledních deseti let se enormnězintenzivnil lov na digitální informace mezi kontinenty. V  pozadí se zatím

NSA odchýlila od svého původního plánu shromažďování zahraničních informací. Teď začala se shromažďováním informací ode všech.

A co víc, začala je uchovávat. Tato data pocházela jak ze zahraničí, tak

z USA. NSA se tajně podílela na ničem menším než na masovémsledování. Tak to alespoň tvrdil zdroj.

Dvojice žurnalistů dorazila k aligátorovi včas. Posadili se a čekali. Greenwaldovi blesklo hlavou, zda hraje aligátor nějakou význačnou

AKTA SNOWDEN

12

roli v čínské kultuře, odpovědí si ale nebyl jistý. Nic se nestalo. Zdroj

se neukázal. Zvláštní.

Bylo domluvené, že pokud by prvotní plán selhal, vrátí se později toho dne na stejné místo, na roh pompézního mezinárodníhonákupního střediska a jedné z restaurací řetězce Mira. Greenwalda Poitrasová přišli a znovu čekali.

A  potom ho uviděli  – bledého, nervózního mladíka s  hubenými, pavoučími končetinami. Greenwald byl šokován jeho nízkým věkem – mohl být sotva dost starý na to, aby se začal holit. Mladý muž měl na sobě bílé tričko a  džíny. V  pravé ruce nesl Rubikovu kostku. Stala se snad někde chyba? „Vypadal, že mu nemůže být víc než 23 let. Byl jsem úplně zmatený, nedávalo mi to smysl,“ říká Greenwald.

Mladík, pokud byl skutečně on tím zdrojem, poslal zakódované instrukce, jak se prvotní ověření bude odehrávat:

GREENWALD: Kdy otvírá restaurace?

ZDROJ: V poledne. Ale nechoďte tam, jídlo nestojí za nic...

Byla to lehce komická konverzace. Greenwald nervózně odříkal svou část dialogu, přičemž jen stěží dokázal udržet vážnou tvář. Snowden pak jen řekl: „Pojďte za mnou.“ Všichni tři došli v tichosti k  výtahu. Nikde nikdo nebyl  – alespoň nikdo, koho by zahlédli. Výtah je vyvezl do prvního patra a  mladík pak dvojici žurnalistů zavedl do pokoje 1014. Pomocí karty otevřel dveře a  všichni vešli dovnitř.

Do této chvíle byla celá akce přinejmenším zvláštní. Teď to vypadalo, že směřuje k naprostému fiasku. Tento vyzáblý studentík musel být přece příliš nezkušený, než aby mohl mít přístup k  tak citlivým informacím? Greenwald se domníval, že v nejlepším případě je tento mladý muž synem či osobním asistentem jejich zdroje. Pokud ne, pak tato schůzka byla jen ztrátou času a žert, za který by se nemusel stydět ani Jules Verne.

Prolog: Schůzka

13

Poitrasová byla během uplynulých čtyř měsíců také tajně v kontaktu se zdrojem a  měla pocit, že ho zná  – nebo alespoň jeho online verzi. Také ona měla problém jeho věk vstřebat. „Podlomily se mi kolena, když jsem viděla, jak je mladý. Trvalo mi 24 hodin, než jsem byla schopná to přijmout.“

Během následujících několika hodin jim Snowden vylíčil svůjpříběh. Vysvětlil oběma novinářům, že je devětadvacetiletý systémový administrátor pracující pro NSA. Agentura ho umístila na místníoperační centrum v Kunii na ostrově Havaj v Tichém Oceánu. Před dvěma týdny dal výpověď, opustil svou přítelkyni a tajně nastoupil na palubu letadla směřujícího do Hongkongu. Vzal si s sebou čtyři notebooky.

Tyto notebooky byly složitě zašifrovány, a právě z nich měl Snowden přístup k souborům uloženým na vnitřních serverech NSA a GCHQ. Byly to desetitisíce dokumentů. Většina z nich byla označena „přísně tajné“, některé „přísně tajné, proužek 1“  – britská vyšší úroveň super tajných dokumentů, nebo dokonce „proužek 2“, což bylo téměř nejvyšší možné utajení. Nikdo na světě – kromě přísně omezeného okruhu vrchních bezpečnostních činitelů – nikdy tento druh dokumentůneviděl. Snowden žurnalistům dával najevo, že má možnost spustit největší únik informací v historii lidstva.

Greenwald si povšiml nepořádku, který se v  pokoji nashromáždil během mnoha dnů – tácky, prázdné misky od nudlí, špinavé příbory. Snowden novinářům řekl, že se ven z  pokoje odvážil pouze třikrát od  doby, kdy se před dvěma týdny pod vlastním jménem ubytoval v hotelu Mira. Seděl klidně na posteli, zatímco na něj Greenwald chrlil záplavu otázek: kde pracoval, kdo byl jeho šéf a hlavně: proč? Byla tu ve hře Greenwaldova důvěryhodnost a  zároveň také důvěryhodnost jeho kolegů v Guardianu. Na druhou stranu, pokud Snowden mluvil pravdu, pak mohl každou chvíli do pokoje vrazit SWAT tým ze CIA, zabavit jeho notebooky a odvléct ho pryč.

AKTA SNOWDEN

14

Oba novináři začali tušit, že Snowden skutečně nelže. Informace, ke kterým měl přístup, byly zřejmě opravdu pravé. Zároveň měl pádné důvody pro to stát se informátorem. Výhodou jeho práce jako systémového administrátora bylo, jak jim přesvědčivě, chladně a se zřejmou samozřejmostí vysvětlil, že měl vzácný přehled o mimořádné sledovací kapacitě, které je NSA schopná, a díky tomu viděl, kam až tatoagentura může zajít.

Snowden tvrdil, že je NSA schopná odposlouchávat „kohokoliv“, od prezidenta níže. Teoreticky měla tato sledovací agentura sbírat pouze signálové informace od zahraničních terčů, známé také jako SIGINT. V  reálu to ovšem bylo NSA pro smích, jelikož už sbírala metadata milionů Američanů. Záznamy telefonátů, hlavičkya předměty v e-mailech, to vše zabráno bez toho, aniž by o tom lidé věděli či s tím souhlasili. Z těchto informací se dal poskládat elektronický příběh lidského života – kdo jsou jeho přátelé, milenci, jaké jsou jeho radosti i strasti.

Spolu s  GCHQ napojila NSA tajně zachytávací zařízení na podmořské kabely, které propojují svět. Díky tomu byla Amerikai Británie schopná zachytit většinu světové komunikace. Tajné soudy tlačily telekomunikační společnosti k tomu, aby jim předaly data svýchuživatelů. A co víc, podle Snowdena s NSA spolupracovala valná většina společností v  Silicon Valley  – Google, Microsoft, Facebook, dokonce i  Apple Steva Jobse. NSA tvrdila, že má „přímý přístup“ k  serverům těchto technologických gigantů.

Zatímco si zpravodajská komunita užívala bezprecedentní možnost sledování občanů, pravdu o svých aktivitách velmi pečlivě střežila. Pokud James Clapper, ředitel národního zpravodajství, vědomě lhal Kongresu USA ohledně aktivit provozovaných NSA, dopustil se těžkého zločinu. Porušování americké Ústavy a zneužívání práva nasoukromí bylo do očí bijící. NSA dokonce vložila zadní vrátka do online

Prolog: Schůzka

15

šifrovacího systému, který se používá pro bezpečné platby, čímžoslabila systém pro všechny.

Tak jak Snowden žurnalistům svůj příběh popisoval, byla NSA jako vystřižená z  nějakého dystopického románu Aldouse Huxleyho nebo George Orwella. Jenže NSA chtěla zřejmě zajít ještě dál: shromážditveškeré informace od všech lidí na planetě a navždy je uchovat. Byl by to bod zvratu. Znamenalo by to konec soukromí. Špehovací agentury napadly internet – kdysi platformu, která sloužila pro vyjadřování individuality a sebeprezentace. Snowden v tomto kontextu použil slovo „panoptikon“. Značí výraz poprvé použitý britským filozofem a  kodifikátorem Jeremym Benthamem z 18. století. Jde o důvtipný typ kruhového vězení, ve kterém měli dozorci možnost neustále sledovat vězně bez jejich vědomí.

A právě z tohoto důvodu se Snowden rozhodl zveřejnit své nálezy a  zahodit tak svůj život i  kariéru. Řekl Greenwaldovi, že nechce žít ve světě, „kde vše, co řeknu, vše, co udělám, všichni, se kterýmimluvím, každý projev lásky či přátelství je nahráván“.

V následujících týdnech Snowdenova tvrzení vyvolala vlnuvášnivých debat, které rozohnily Bílý dům i Downing Street. Zároveňzpůsobily mezinárodní chaos, díky němuž Snowden zmizel z Hongkongu, pokusil se získat azyl v Latinské Americe, a nakonec byl nucen zůstat v Moskvě Vladimira Putina.

Amerika a  Evropa (i  když mateřská země Jamese Bonda se zprvu neúčastnila) se pustily do horlivých debat ohledně správné rovnováhy mezi bezpečím a  občanskými svobodami, mezi svobodou projevu a soukromím. Přes silnou polarizaci politiky v USA se pravicovílibertariáni a  levicoví demokraté spojili v  podpoře Snowdena. Dokonce i  prezident Obama naznal, že je nutně potřeba vést diskusi na toto téma a  reformovat stávající normy. Ani to ale nezastavilo americké úřady  – Snowdenovi byl zrušen pas, byl nařknut ze špionáže a  vláda požadovala jeho navrácení zpět do USA.

AKTA SNOWDEN

16

Novináři, kteří se snažili vydat Snowdenův příběh, zároveň čelili silným právním, logistickým i  redaktorským problémům. Tato kauza postavila dobře známé noviny s  globální internetovou stránkou a  několika mediálními spojenci proti nejmocnějším lidem planety. Celé to vyvrcholilo zničením pevných disků Guardianu v podzemním sklepení, za přítomnosti dvou britských výzkumných pracovníků z GCHQ. Ničení počítačů se stalo jednou z mimořádně bizarníchepizod v historii západní žurnalistiky v boji proti státu.

Při odstartování toho všeho, v  pokoji jednoho z  hotelů v Hongkongu, byl Snowden pozoruhodně klidný. Podle Greenwalda byl tento muž intelektuálně, emocionálně i psychicky přesvědčeno správnosti svého rozhodnutí. Snowden si uvědomoval, že poté, co se tyto informace vypustí do světa, bude nepopiratelně uvězněn. Ale v tomto krátkém okamžiku z něj vyzařoval naprostý klid a vyrovnanost. Dosáhl neochvějného vnitřního přesvědčení, díky kterému ho nemohlo nic zlomit.

1

PravyLUZR

Město Ellicott, poblíž Baltimoru

Prosinec 2001

„Nakonec není nic posvátné, kromě bezúhonnosti lidské

mysli.“

RALPH WALDO EMERSON

„Sebedůvěra“, Eseje: První řada

V prosinci 2001 měl někdo pod přezdívkou „PravyLUZR“ otázku.PravyLUZR byl 18letý Američan, zanícený hráč videoher s  působivými

znalostmi z  oblasti IT a  vynikající chladnou inteligencí. Jeho pravá

identita byla neznámá. Na druhou stranu ale všichni, kteří přidávali

příspěvky na oblíbenou webovou stránku Ars Technica, tak činili

v anonymitě. Většina z nich byli mladí muži vášnivě oddaní internetu.

PravyLUZR chtěl radu ohledně toho, jak si založit vlastní webový server. Byla sobota ráno, jen něco málo po jedenácté. Jeho příspěvek zněl: „Je to moje poprvé. Buďte na mě hodní. Můj problém je: chci si sám hostovat svůj vlastní server. Co pro to musím udělat?“

Netrvalo dlouho a  uživatelé Arsu se předháněli v  tom, kdo přijde s lepším návrhem. Hostovat si vlastní webový server není nic složitého, bylo ale zapotřebí mít k  dispozici minimálně počítač s  procesorem Pentium 200, velkou paměť a slušnou šířku pásma.

Odpovědi, které dostal, se uživateli PravyLUZR líbily. Odpověděl: „Ach, ten poklad v podobě počítačové geniality, který se skrýváv mozcích uživatelů Ars.“ Ve dvě hodiny ráno byl ještě stále online (i  když

AKTA SNOWDEN

18

značně unavený: „Zív. Je čas jít do postele, musím zítra brzo vstávat,

abych mohl nasávat další počítačové vědomosti,“ napsal).

PravyLUZR by mohl docela jednoduše být na Arsu nováčkem. Ale jeho odpovědi svědčily o opaku – byly plynulé a sebejisté. „Pokud vám připadám jako útočný, domýšlivý osmnáctiletý chytrolín bez špetky respektu, pak máte zřejmě pravdu,“ napsal. Byl skeptický vůči svým učitelům a napsal: „Na výšce opravdu nenajdete moc chytré profesory.“ PravyLUZR se stal produktivním uživatelem Ars komunity. Během následujících osmi let přidal téměř 800 komentářů. Zároveň byl velmi aktivní v  dalších fórech, zejména v  #arsificial. Kdo byl tento člověk? Vypadalo to, že velmi často střídá zaměstnání, sám sebe popisoval různě: „nezaměstnaný“, „padlý voják“, „systémový editor“, a  jako někdo, kdo má bezpečnostní přístup k americkému ministerstvu zahraničí.

Bylo v  něm snad něco z  Waltera Mittyho? Bydlel na východním pobřeží Ameriky ve státě Maryland, poblíž Washingtonu DC, ale již ve svých pětadvaceti letech se stal mezinárodním mužem záhad. Objevil se několikrát v  Evropě  – v  Ženevě, Londýně, Irsku (které označil za pěkné místo, až na ten „socialistický problém“), Itálii a  Bosně a  také cestoval po Indii.

PravyLUZR o  tom, co ve skutečnosti dělal, zarytě mlčel. Zanechával ovšem stopy. I přesto, že neměl žádný diplom, vědělo počítačích neskutečně mnoho a  vypadalo to, že většinu svého života tráví na internetu. Byl tedy zřejmě samoukem. Jeho názory byly silněrepublikánské a neskonale věřil v osobní svobodu, například když se postavil na stranu Australanů, kteří začali pěstovat marihuanu.

Někdy uměl být vyloženě protivný. Jednomu členovi z Arskomunity napsal, že je „kokot“; uživatele, kteří nesouhlasili s  jeho názorem „utop se, nebo plavej“ v  tématu sociálního zabezpečení, označil za  „zasrané retardy“. I  na tehdejší volné normy fór, které probíhaly

PravyLUZR

19

téměř na principu baru, kde si každý mohl podat stoličku a připojit se

k diskusi, byl PravyLUZR až příliš dogmatickým typem uživatele.

Ostatní uživatelé se nikdy nedozvěděli skutečné jméno, pod kterým v  reálném životě vystupoval PravyLUZR. Na druhou stranu ale

měli možnost zahlédnout, jak vypadá. V dubnu 2006, několik měsíců

před svými 23. narozeninami, zveřejnil PravyLUZR své fotky pořízené

v amatérském fotostudiu. Je na nich vidět pohledný mladý muž, který

se rozladěně dívá do foťáku. Má velmi bledou pleť a černé kruhy pod

očima, což mu dodává upírské vzezření. Na jedné z fotek má na ruce

kožený náramek.

„Sladký,“ okomentoval to jeden z  uživatelů. „Nejsi fanouškem náramků, co?“ zeptal se PravyLUZR uživatele, který napsal, že vypadá jako gay. PravyLUZR trval na tom, že je heterosexuál, a pozdějimimoděk dodal: „Moje holka je fotografka.“

Příspěvky, které PravyLUZR zveřejňoval, zahrnovaly mnoho různých témat: počítačové hry, holky, sex, Japonsko, burza, jehonepovedená historie v americké armádě, jeho názory na multirasovouBritánii, radosti z vlastnictví zbraně. („Mám Walther P22. Je to moje jediná zbraň, ale miluju ji k zbláznění,“ napsal v roce 2006.) Svým způsobem tyto zápisky tvoří bildungsroman, román o zážitcích z mládí, napsaný někým z první generace vyrůstající na internetu.

V  roce 2009 se stalo něco zásadního: příspěvky začaly mizet. Prvotní nadšení vyprchalo; posledních několik příspěvků je temných a skličujících a začne se do nich vkrádat zahořklost. V únoru 2010PravyLUZR zveřejnil jeden ze svých posledních příspěvků, ve kterém se svěřil s  něčím, co ho trápí: s  všudypřítomným vládním sledováním. Píše:

Vypadá to, že se společnost nekriticky podřídila lidem, kteří jí

nahánějí strach.


AKTA SNOWDEN

20

Přemýšlím, jak dobře by se prodávaly obálky, které byzprůsvitněly pod kouzelnou federální svíčkou v  letech 1750? 1800?

1850? 1900? 1950? Dostali jsme se do bodu, ve kterém jsme teď,

kvůli tomu, že už se tak dlouho pohybujeme na šikmé ploše,

kterou jsme ale mohli vždy zastavit? Nebo to byla spíše pozvolná

změna, která proklouzla do naší společnosti na základěrozšířeného tajnůstkářství ze stran vládních orgánů? PravyLUZR zveřejnil svůj poslední příspěvek 21. května 2012. Po tomto datu mizí v hlubinách kyberprostoru. Ovšem o rok později, jak už dnes víme, se PravyLUZR neboli Edward Snowden vypravil do Hongkongu. Edward Joseph Snowden se narodil 21. června 1983. Přátelé mu říkali „Ed“. Jeho otec Lonnie Snowden a matka Elizabeth, známá jako Wendy, se poznali na střední škole a vzali se, když jim bylo osmnáct. Lon byl členem americké pobřežní stráže; Edward Snowden strávil své dětství v Elizabeth City v Severní Karolíně, nacházející se na pobřeží Atlantského oceánu. Zde měla pobřežní stráž svou největší leteckou a námořní základnu. Má také starší sestru jménem Jessica. Jako ostatní členové americké armády, také Lon Snowden má silné patriotické smýšlení. Je konzervativec a libertarián.

Zároveň je ale také vzdělaným mužem. Snowdenův otec je skvělý

řečník, který je velmi sečtělý a rád cituje z děl básníka Ralpha Waldo

Emersona, muže, který se zastával člověka jako bytosti, která by se měla

držet svých vlastních zásad v boji proti zkorumpované diktatuře státu.

Při nástupu k  pobřežní hlídce složil Lon Snowden přísahu, ve  které

sliboval dodržovat americkou Ústavu a Listinu práv. Pro něho tatopřísaha nebyla jen prázdnými frázemi, naopak značila závaznou úmluvu

mezi státem a americkými občany.


PravyLUZR

21

Když byl Snowden malý chlapec s hustými, světlými vlasya úsměvem od ucha k uchu, přestěhovala se jeho rodina do Marylandu poblíž Washingtonu DC. Snowden chodil do základní školy v  Croftonu, v  okresu Anne Arundel. Městečko bylo plné pěkných vilek, ale jeho škola půvabem zrovna neoplývala – vypadala jako cihlový bunkr bez oken. (Měla alespoň zahradu s  keři, motýly a  rozložitým platanem vedle parkoviště.) Snowden poté nastoupil na střední školu Arundel High, kde ovšem vydržel pouhý rok a půl.

Jeho otec vzpomínal na to, že Snowdenovo studium šlo prudce z  kopce poté, co onemocněl (zřejmě mononukleózou). Do školy nechodil zhruba „čtyři nebo pět měsíců“. Jeden z  dalších faktorů, které zasáhly jeho vzdělání, byl rozchod rodičů. V té době bylo jejich nešťastné manželství v rozkladu a Snowden tak nedokončil ani střední školu. V roce 1999, kdy bylo Snowdenovi 16 let, se zapsal na vysokou školu Anne Arundel Community College. Škola silně podporovala sporty jako baseball a americký fotbal a po celém kampusu znělo jejich sportovní moto „Nikdo se neschová před naší divošskou pýchou“.

Snowden si zapsal počítačové kurzy a  později získal GED titul (General Educational Development), ekvivalent středoškolského diplomu. Navzdory tomu ho ale stud z  toho, že nedokončil střední školu, často provázel a  byl zdrojem jeho agresivní obrany. V  únoru 2001 požádala Snowdenova matka o rozvod a o tři měsíce později se jeho rodiče rozvedli.

Po rozvodu rodičů žil Snowden u  svého spolubydlícího a  poté se  svou matkou v  Ellicott City, západně od Baltimoru. Domov jeho matky se nachází v samostatném shromáždění domů s názvemWoodland Village, které má svůj vlastní bazén a  tenisový kurt. Její šedivý, dvoupatrový dům stojí vedle travnatého svahu. Je tu také dětské hřiště, v předzahrádkách kvetou pelargónie a fuchsie a chodí tu postarší dámy s elegantními psy. Je to příjemné místo. Sousedé si vzpomínají,

AKTA SNOWDEN

22

že několikrát Snowdena zahléhli skrz otevřené okno, když byl zabrán

do práce na svém počítači.

Městečko, ve kterém žili, bylo pojmenováno po Andrewu Ellicottovi, kvakerovi, který emigroval z Anglie v roce 1730. Ke konci 18. sto- letí se z  Ellicott City stalo prosperující místo s  mlýny na východním břehu řeky a s robustními domy z místní tmavé žuly. Bylo tu dokonce i britské dělostřelectvo. Přístavní město Baltimore se nachází nedaleko. Ve 21. století jsou již mlýny dávno pryč, nebo se z nich staly historické památky a v některých případech je strhla voda. Hlavnímzaměstnavatelem v Marylandu se stala federální vláda, jelikož Washington D.C. je nedaleko odtud.

Snowden vyrůstal ve stínu jedné zvlášť velké vládní agentury. Z domu to k ní trvalo jen 15 minut. Nachází se mezi Washingtonem a Baltimorem a přístup do ní je přísně zakázán. Bylo jasné, že má svá tajemství. Napůl schovaná mezi stromy zde vystupuje gigantická, zeleně zbarvená krychlovitá budova, jejíž střecha je posetá zvláštními anténami. U  budovy se nachází obrovské parkoviště, rozlehlá elektrárna a  bílá kupole radaru, která svým tvarem připomíná golfový míček. Vevnitř se nacházejí satelity. Objekt je oplocen drátys elektrickým napětím a celé místo působí silně střeženým dojmem. Na ceduli při vstupu na parkoviště Baltimore-Washington je napsáno: „NSA vpravo. Omezený přístup.“

Tato tajemná metropole je centrálním velitelstvím Národní bezečnostní agentury (NSA), americké organizace sledující zahraniční komunikaci již od roku 1952. Jako teenager Snowden věděl o  NSA úplně všechno. Jeho škola byla prakticky hned vedle a mnohoz matčiných přátel tam pracovalo. Každé ráno nasedli do auta a odjeli za prací zelenou marylandskou krajinou, jen aby se každý večer vrátili domů z tohoto komplexu ve Fort Meade o rozloze 4 km

2

. Palác záhad, nebo


PravyLUZR

23

také město SIGNIT, zaměstnává 40 000 lidí. Je to největšízaměstnavatel matematiků v celých USA.

Snowden ale měl jen velmi malou šanci, že by se někdy mohl stát členem tajemného vládního světa. Ve svých dvaceti letech se zajímal převážně o  počítače v  širším měřítku. Internet pro něj představoval „nejdůležitější vynález v  historii lidstva“. Psal si online s  lidmi, kteří měli „všelijaké názory, na které by jinak sám nikdy nenarazil“. Celé dny strávil surfováním po internetu a hraním Tekkenu, japonské hry s různými rolemi. Nebyl to jen šprt: pravidelně cvičil, trénoval kung-fu a  podle jednoho příspěvku na serveru Ars „chodil s  asijskýma holk a m a“.

Brzy mu ale došlo, že z  těchto zálib kariéru vybuduje jen těžko. Proto v  roce 2003 zveřejnil příspěvek: „Jsem MCSE [Microsoft Certified Solutions Expert]* bez titulu nebo povolení, žijící v Marylandu. Čtěte jako nezaměstnaný.“

V té době se Snowdenův otec odstěhoval do Pensylvánie, kde se měl znovu oženit.

Když v roce 2003 USA napadly Irák, začal Snowden vážněuvažovat o kariéře u armády. Stejně jako jeho otec, který pracoval třicet let u americké pobřežní stráže, chtěl Snowden pomáhat své zemi. „Chtěl jsem jít bojovat do Iráku, protože jsem cítil povinnost jako lidská bytost osvobodit lidi od útlaku.“ Jeho motivy znějí idealistickya korespondují s  plány tehdejšího prezidenta George W. Bushe na svrhnutí Saddáma Husajna.

Snowden se chtěl stát členem amerických speciálních jednotek. Armáda Snowdenovi poskytovala, alespoň na oko, atraktivní nabídku, díky níž se rekruti bez předchozích zkušeností mohli stát elitními vojáky. V květnu 2004 se Snowden konečně odhodlal a zapsal * Pozn. překl.: technická certifikace od Microsoftu pro IT administrátory.

AKTA SNOWDEN

24

se k  armádě. Nahlásil se do Fort Benning v  Georgii, kde se nachází

velká základna americké armády. Výcvik zahrnoval osm až deset týdnů

intenzivního cvičení a poté náročný kurz pěšího pluku. Na konci toho

všeho došlo k  vyhodnocení, zda je člověk vhodným kandidátem pro

speciální jednotky.

Snowdenův krátký pobyt u  armády byl katastrofický. I  když měl Snowden dobrou fyzičku, neměl vlohy k tomu stát se vojákem. Navíc byl krátkozraký s -6,50/-6,25 dioptriemi. („Vidím zhruba na 10 cm od mého nosu a  můj oční lékař se mi kvůli tomu vždycky smál,“ svěřil se v  jednom ze svých příspěvků.) Měl také neobvykle úzká chodila. „Zaměstnancům ve Ft. Benning zabralo 45 minut, než pro mě dokázali najít vhodný pár bot,“ napsal na Ars  – epizoda, díky níž si vysloužil nepříjemné napomenutí od svého výcvikového důstojníka.

Jen málo z  jeho armádních kolegů sdílelo jeho vznešené cíle a  snahu zbavit obyčejné občany okovů násilí a  útlaku. Místo toho chtěla většina z jeho nadřízených pouze zabíjet lidi, nejlépe muslimy. „Vypadalo to, že většina lidí, kteří nás připravovali na výcvik, byla nadšená z myšlenky zabíjení Arabů a nestáli o to někomu pomáhat,“ říká Snowden.

Nakonec si Snowden během kurzu pěšího pluku zlomil obě nohy. Po měsíci byl propuštěn z armády.

Snowden se vrátil zpět do Marylandu a  našel si práci jako „bezečnostní specialista“ v  univerzitním centru pro pokročilé studium jazyků. Psal se rok 2005. (V této době pracoval jako člen ochranky, ale později se přesunul zpět k  IT.) Snowden pracoval na skrytém pracovišti NSA na univerzitním kampusu, a právě možná díky krátkékariéře v armádě se mu podařilo prolomit do světa americké zpravodajské služby, i když zatím pouze jako řadový pěšák. Centrum úzcespolupracovalo s americkou zpravodajskou komunitou, pro kterou vedlojazykové kurzy pro pokročilé.

PravyLUZR

25

Ačkoli Snowden neměl žádný diplom, podařilo se mu v  polovině roku 2006 získat práci v  IT sektoru u  CIA. Brzy se naučil, že jeho mimořádné znalosti IT mu dokážou otevřít zajímavé dveře do různých vládních organizací. „Tak zaprvé, není pravda, že člověk potřebuje diplom, alespoň ne v Americe. Pokud „opravdu“ máte 10 let kvalitních a  prokazatelných zkušeností z  IT sektoru..., pak skutečně MŮŽETE získat velmi dobře placenou práci v IT,“ napsal v roce 2006. „Nemám žádný titul, dokonce nemám ani ukončenou střední školu, a i přesto si vydělávám mnohem víc než vy, i když mám teprve 6 let praxe. Je těžké prorazit, ale když už se vám jednou podaří získat „skutečnou“ pozici, pak jste za vodou.“

Snowden si uvědomil, že pracovat pro americkou vládu mu přináší řadu zajímavých možností jako cestování do zahraničí či velmi štědré benefity. Nemusíte být zrovna James Bond – stačí se přihlásit na„standardní pozici IT specialisty“. Ministerstvo zahraničí Snowden popisuje jako „místo, kde by měl chtít být každý“.

Jedna z výhod této práce byl přístup k tajným informacím. „Práce v  IT pro ministerstvo zahraničí vám zaručí, že se dostanete k  přísně tajným dokumentům.“ Zároveň také nabízel různé kariérní tipy, jelikož tvrdil, že stát v té době „neměl dostatek zaměstnanců“. Pokračuje tvrzením: „O pozice v Evropě je velký zájem, ale místo dostanetemnohem jednodušeji, pokud projevíte zájem o  nějakou díru na Blízkém východě. Jakmile vás jednou přijmou, zkousněte destinaci, která za nic nestojí, a  měli byste být schopní vybrat si z  velmi zajímavých pozic.“ Později ještě dodává: „Díky bohu za války.“

Snowdenovi častá změna zaměstnání vyhovovala. V roce 2007 ho CIA poslala do Ženevy ve Švýcarsku na jeho první zahraniční cestu. Bylo mu 24 let. Jeho nová práce spočívala v  udržování počítačového zabezpečení sítě CIA. Zároveň se měl starat o  zabezpečení počítačů amerických diplomatů, kteří se také nacházeli v Ženevě (i když mnoho

AKTA SNOWDEN

26

z nich mělo obrovskou moc, většina měla jen základní znalostiinternetu). Snowden se stal správcem telekomunikačního informačního

systému. V popisu jeho práce byla také údržba topení a klimatizace.

Švýcarsko mu otevřelo oči. Bylo to poprvé, co žil v  zahraničí, a  právě Ženeva byla centrem pro špiony z  různých zemí  – z Ameriky, Ruska i dalších částí světa. Město v sobě ukrývalo řaduobchodních i diplomatických tajemství. Zároveň bylo domovem pro širokou komunitu bankéřů, úředníků z OSN a vysoce postavených manažerů velkých mezinárodních společností; zhruba třetina jeho obyvatel byli cizinci. Bylo to vznešené, usedlé a organizované místo, jelikož většina obyvatel Ženevy byla velmi bohatá. Byly tu ovšem k nalezeníi chudinské komunity migrantů. (Snowden byl ohromen, s jakou lehkostí se dokážou chudí Nigerijci naučit všechny jazyky používané veŠvýcarsku.)

Americké velvyslanectví, kde Snowden pracoval, mělo své centrum přímo uprostřed města – v krychlové budově ze skla a betonuvybudované v 70. letech minulého století. Dovnitř se vcházelo železnoubránou a celá budova byla ohraničena vysokou zdí a živým plotem. Ruské velvyslanectví se nacházelo nedaleko odtud. Snowden bydlelv pohodlném, čtyřpokojovém bytě, který patřil americké vládě, na adrese 16 Quai du Seujet, v části města nazývané Saint-Jean Falaises. Z bytu byl krásný výhled na řeku Rhônu. Bylo by opravdu těžké konkurovat životnímu stylu, který si Snowden díky této pozici užíval. O  několik bloků dál na východ se nacházelo Ženevské jezero, kde měl své sídlo americký velvyslanec. Nedaleko za městem se už rýsovaly Alpy, které nabízely sportovní vyžití – horolezectví, lyžování či pěší turistiku.

Příspěvky, které Snowden anonymně vkládal na Ars Technica, vykreslovaly mladého muže, který, alespoň ze začátku, stále vnímal svět z  čistě americké perspektivy. Měl například smíšené pocity ohledně Švýcarů jako takových. V jednom z fór si stěžoval na příliš vysoké ceny

PravyLUZR

27

(„Lidi, vůbec byste nevěřili, jak je to tady všechno drahý.“), nemožnost

dát si v restauracích vodu z kohoutku a na nehoráznou cenuhambur

gerů − 15 dolarů.

Byly tu i  další momenty, které Snowdenovi přivodily kulturní

šok, například metrický systém nebo švýcarská hojnost a  nadbytek

(„Ježiši, nemůžu uvěřit, jak jsou ti Švýcaři bohatí. I pitomí zaměstnanci

v McDonaldu si tu vydělají víc než já,“ rozčiluje se.). Nakonec se mu

ale podařilo přizpůsobit se a poté v příspěvcích píše:

<PravyLUZR> silnice jsou tu široký jenom 90 cm

<PravyLUZR> jezdí tu po nich asi 9 000 aut, jsou na nich dvoje koleje

pro tramvaje a vejde se tam i pruh pro autobusy

<PravyLUZR> a pruh pro cyklisty

<PravyLUZR> hádám, že si tu neustále uráží zpětný zrcátka

<PravyLUZR> Bojím se, že do někoho vrazím a  budu za to muset

platit

<Uživatel3> mají tam velkou imigrantskou komunitu, která za ně dělá

všechnu špinavou práci?

<PravyLUZR> Jo. Je tu dost neidentifikovatelných lidí z  jižní Asie

a  východní Evropy, kteří nemluví francouzsky ani ang

licky.

<PravyLUZR> ale nechápejte mě špatně – je to tu úžasný

AKTA SNOWDEN

28

<PravyLUZR> je to jako žít v pohlednici

<PravyLUZR> jen je to tu nechutně drahý a děsivě nóbl

<Uživatel4> PravyLUZR: A kde jsi? .ch?

<PravyLUZR> Jo. V Ženevě ve Švýcarsku.

<Uživatel4> Hustý!

<PravyLUZR> Jo... zatím je to docela super

V Ženevě byl Snowden vystaven široké škále různých názorů, včetně

těch radikálních. Zúčastnil se oslav čínského Nového roku spolu

s klubem bojových umění, který v té době navštěvoval. Podle deníku

Der Spiegel se podobných oslav Snowden zúčastnil i ve Washingtonu.

Ve svém ženevském bytě si ke stropu připevnil tyč, na které cvičil

shyby, aby se udržel ve formě. „Jednou mi dal lekci bojových umění

jeden na jednoho. Byla jsem překvapená jeho schopnostmi a pobavená

tím, že zřejmě není schopen šetřit ani nováčky,“ napsala jeho kama

rádka v  Ženevě Mavanee Andersonová do Chattanooga Times Free

Press v Tennessee.

Snowden pracoval v  přísně střežené části amerického velvyslanec

tví a  jeho skutečná práce byla jako terénní pracovník pro CIA. Pro

veřejné účely byl ovšem americkým diplomatem a během svého pobytu

v  Ženevě používal jméno Dave M. Churchyard, osobní číslo 2339176.

Der Spiegel zaznamenal, že mnoho jeho kolegů, mezi nimi také skupina

vojáků námořní pěchoty, kteří byli do budovy nasazeni z bezpečnost

ních důvodů, nemělo ani tušení o  pravé podstatě Snowdenovy práce.

Jednoho sobotního večera v  červenci 2007 šel Snowden na večeři

PravyLUZR

29

s  patnáctičlennou skupinou zaměstnanců americké ambasády. Bylo

mezi nimi také několik vojáků, kteří měli přístup k přísně tajnýminformacím.

Tito lidé o Snowdenově skutečné práci věděli. „Vím, co děláte,“ řekl mu škádlivě jeden z  nich. „Obdivuji vás.“ Ostatní kolegové se toho rychle chytili a Snowden byl tak rázem ve středu pozornosti. Raději tedy navrhl, aby se přesunuli jinam. Der Spiegel ocitoval slova jednoho člověka, který se v baru nacházel také, který tvrdil, že pro Snowdena to byla opravdu nepříjemná situace. Tento incident ukázal, jak může být práce v utajení obtížná. Snowden se proto již v budoucnu vyhýbal větším společnostem a chodil ven s přáteli pouze jednotlivě. Jindy zase deník Spiegel tvrdil, že byl Snowden pozván na narozeninovou oslavu. Hostitelka vyfotila své hosty a fotku posléze zveřejnila na Facebooku; zděšený Snowden ji požádal, aby fotku odstranila. Poslechla ho.

Snowden bral špionáž velmi vážně a jeho nadřízení si jeho talentu brzy povšimli. Podle Greenwalda byl v dubnu 2008 Snowden součástí týmu amerického velvyslanectví v Ženevě, který se vydaldo Rumunska. Úkolem bylo připravit podmínky pro prezidenta George W. Bushe, který se měl zúčastnit summitu NATO v  Bukurešti. Vypadá to, že si CIA Snowdena vybrala proto, že měl působivé technickéznalosti a  vyznal se v  kybernetické bezpečnosti. Právě takového člověka potřebovali, jelikož delegace z Bílého domu byla jasným cílemnepřátelského špehování.

Během své cesty po Evropě vyjádřil Bush jasnou podporu vstupu Gruzie a Ukrajiny do NATO, což rozzuřilo Vladimira Putina. (Putin vnímal rozšíření NATO na východ jako nepřijatelný zásah dozáležitostí postsovětského bloku. Proto v  roce 2008 napadl Gruzii a  o  šest let později i  Ukrajinu.) Tajné služby se postaraly o  Bushovo osobní bezpečí, zatímco Snowden a další členové CIA vykonávali terénníprůzkum.

AKTA SNOWDEN

30

V USA Snowden vyrůstal víceméně v osamění, teď ale mohl díky americké vládě žít v Evropě. Jeho pozice u CIA přinášela řadudalších benefitů jako například to, že nemusel platit za parkovací lístky, jelikož měl diplomatickou imunitu. Snowden využil možnostipodívat se i do dalších koutů Evropy. Podle Ars Technica Snowdennavštívil Sarajevo, kde ze svého hotelového pokoje poslouchal svolávání muslimů k modlitbě. Procestoval Bosnu a také Španělsko a nainternetu poté sdílel své názory na místní jídlo a ženy. V Itálii závodil na motorkách.

Někdy Snowden uvažoval, zda není Švýcarsko „trochu rasistické“. Zároveň ho ale velmi zaujal švýcarský postoj k  právům jednotlivce a také fakt, že zde byla prostituce legální. Snowden pevně věřilv kapitalismus a svobodný trh.

Jeho neotřesitelná víra byla jak praktická, tak dogmatická. Většinu svého pobytu ve Švýcarsku strávil tím, že investoval na burze, občas shortoval akcie a  s  hrůzným úžasem sledoval celosvětový pád burzy v  roce 2008, který Ameriku a  Evropu vsál do nezastavitelného víru. Někdy se mu povedlo peníze vydělat; většinou o ně ale přišel.

V  online diskusích se často chlubil svými činy. Obhajoval zlatý standard a  nepřikládal velkou důležitost vysoké nezaměstnanosti  – ve svých příspěvcích na Ars ji viděl jako „nutnou potřebu“ a „opravu kapitalismu“. Když se ho jeden uživatel zeptal, jak „se má stát vypořádat s 12% nezaměstnaností“, Snowden ho odpálkoval slovy: „Téměř všichni si před začátkem 20. století vydělávali sami na sebe. Proč by měla být 12% nezaměstnanost děsivá?“

Člověk, který zosobňoval Snowdenovy pravicové názory, byl Ron

Paul, nejznámější zástupce amerického libertarianismu, který nabyl

velké popularity především mezi mladými lidmi. Paul strávil 30 let

v Kongresu, kde odmítal republikánské zřízení a politický konsenzus.

Byl zarytým odpůrcem socialismu, keynesiánství a Americké centrální


PravyLUZR

31

banky. Byl proti americkým intervencím v zahraničí a nenáviděl vládní

sledování.

Snowden podporoval Paula coby prezidentského kandidáta vevolbách v roce 2008. Také ho zaujal republikánský kandidát John McCain, kterého popisoval jako „vynikajícího vůdce“ a  „muže se skutečnými zásadami“. Obamu nepodporoval, ale zároveň proti němu nic nenamítal. V  době voleb Snowden řekl, že by byl schopný podporovat Obamu, pokud by se mu nějakým způsobem podařilo spolupracovat s  McCainem, což ovšem bylo značně nepravděpodobné. PravyLUZR zveřejnil na Ars příspěvek: „Ze všeho nejvíce potřebujeme idealistu. Myslím, že Hillary Clintonová by byla pro tuto zemi zkázou.“

Jakmile se stal Obama prezidentem, začal mít Snowden vůči němu velké výhrady. Kritizoval snahu Bílého domu zakázat útočné zbraně. Vzorem Snowdenova tehdejšího i pozdějšího smýšlení byla americká Ústava; v tomto případě její druhý dodatek, který opravňoval občany k  držení zbraně. Snowden zároveň kritizoval pozitivní diskriminaci a byl proti sociálnímu zabezpečení, jelikož věřil, že by lidé neměliprosit stát o pomoc, a to ani v případě nouze.

Několik uživatelů s jeho názory sympatizovalo, jeden z nich napsal: „Jo! Do prdele se starýma lidma!“

PravyLUZR rozzlobeně odpověděl: „Vy kreténi... mojí babičce je osmdesát tři a hádejte co, pořád se dokáže sama uživit jako kadeřnice... možná to pochopíte, až konečně vyrostete a budete muset platit daně.“

Další téma ho popuzovalo ještě víc. V  roce 2009 Snowden naváděl proti vládním úředníkům, kteří poskytli tajné informace médiím – což Snowden považoval za nejohavnější možný zločin. V lednu téhož roku zveřejnily New York Times článek, který informoval o tajném plánuIzraele napadnout Írán. Dále se v  něm psalo, že prezident Bush „nevyslechl“ prosbu Izraele, aby jim USA poskytly speciální letecké pumy pro destrukci bunkrů, díky nimž by tuto riskantní misi mohli uskutečnit.

AKTA SNOWDEN

32

Místo toho sdělil Bush Izraeli, že autorizoval „novou tajnou operaci“,

která měla zničit domnělý íránský program k použití nukleárních zbraní.

Noviny Times uvedly, že tato zpráva byla založena na 15 měsících

intenzivních rozhovorů se současnými i  bývalými vládními funkcionáři, evropskými a izraelskými úředníky, experty a inspektoryz mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Odpověď, kterou PravyLUZR publikoval na Ars Technica, stojí

za ocitování v plném rozsahu:

<PravyLUZR> NO DO PRDELE

http://www.nytimes.com/2009/01/11/ washington/11iran.

html?_r=1&hp

<PravyLUZR> WTF NYTIMES

<PravyLUZR> To se jako SNAŽÍ vyvolat válku?

Ježíši Kriste

Jsou jako wikileaks*

<Uživatel19> Vždyť nám jenom podávají zprávy, kámo.

<PravyLUZR> Podávají nám sakra tajný věci

<Uživatel19> No a co

<PravyLUZR> věci o  neoblíbený zemi, která je obklopená nepřáteli

a která už navíc ve válce je

* Pozn. překl.: WikiLeaks je mezinárodní nezisková organizace, která na své

internetové stránce zveřejňuje tajné vládní a korporátní informace.

PravyLUZR

33

A  o  naší interakci s  touhle zemí, se kterou plánujeme

narušení suverenity jiný země

Takovýhle věci se přece nedávají do NOVIN

<Uživatel19> Hm

<PravyLUZR> A  navíc, kdo do háje jsou ty anonymní zdroje, které

jim to všechno řekly?

<PravyLUZR> Nejradši bych jim ustřelil koule.

<PravyLUZR> „Napjatá výměna názorů donutila Bílý dům k  tomu,

aby zintenzivnila sdílení informací s  Izraelem a  zpravila

izraelské vůdce o nových plánech USA spočívajícív nená

padném sabotování jaderné infrastruktury Íránu. Toto je

jeden ze zásadních tajných plánů, které prezident Bush

předá nově zvolenému prezidentovi Baracku Obamovi.“

<PravyLUZR> HALÓ? JAK TAJNÝ JE TO TEĎ, HM? DĚKUJI

<Uživatel19> Co už

<PravyLUZR> Zajímalo by mě, o kolik stovek milionů dolarů právě

přišli.

<Uživatel19> Přeháníš. Je to v pohodě.

<PravyLUZR> Nepřeháním. Jsou těmahle věcma PROSLULÝ

<Uživatel19> dostanou za to kytku a dort

AKTA SNOWDEN

34

<PravyLUZR> Tohle jsou ti stejní lidi, kteří prokecli to, že jsme

„mohli odposlouchávat Usámův mobil“, a ti, kteří s náma

pořád dokolečka vyjebávali skrz napíchnutí se na něčí

telefon. Díky bohu, že brzo zkrachují.

<Uživatel19> Myslíš NYTimes?

<PravyLUZR> Jo. Doufám, že brzo zbankrotujou.

O několik minut později rozhovor pokračuje:

<Uživatel19> Je fajn, že nám o takových věcech říkají.

<PravyLUZR> Užívám si to víc, když je to v  mezích žurnalistické

etiky.

<PravyLUZR> korupce v politice, samozřejmě

<PravyLUZR> skandál, ano

<Uživatel19> je neetické, že nás zpravují o podvodech ve vládě?

<PravyLUZR> OHROŽENÍ STÁTNÍ BEZPEČNOSTI? ne

<Uživatel19> Hm

<Uživatel19> státní bezpečnost

<PravyLUZR> Hm, ANOOOOOOOOOOOO.

<PravyLUZR> Takovýhle věci jsou utajený z určitýho důvodu


PravyLUZR

35

<PravyLUZR> A  vážně to není důvod jako „snad se o  tom občané

nedozví“.

<PravyLUZR> Je to proto, že „tohle nebude fungovat, pokud o  tom

bude Írán vědět.“

<Uživatel19> Hm

<PravyLUZR> „Nikdo se k  tomuto případu nevyjádřil na kameru

kvůli velké míře utajenosti bezpečnostních opatření,

které byly proti Íránu vytvořeny.“

<PravyLUZR> doslovný. citát.

<PravyLUZR> TAK PROČ SAKRA MLUVÍTE S REPORTÉRY?!

<PravyLUZR> „Obama nyní musí čelit okamžitým a  nepříjemným

rozhodnutím týkajícím se těchto tajných operací a otázky,

zda se Izrael spokojí s  něčím menším než útokem na

Írán.“

<PravyLUZR> TEĎ UŽ NEJSOU TAJNÉ

<PravyLUZR> To si ze mě musíte dělat prdel. Takže teď nám budou

NYTimes diktovat naši zahraniční politiku?

<PravyLUZR> A co Obama?


AKTA SNOWDEN

36

<PravyLUZR> Obama právě jmenoval zasranýho POLITIKA, aby

řídil CIA!

<Uživatel11> ano, opravdu velká změna, když každý ředitel CIA jím

byl také

<Uživatel11> jo počkej, ne

<PravyLUZR> Jsem tak strašně naštvaný. Tohle je úplně neskutečný.

Onen „zasraný politik“ byl Leon Panetta, který byl do funkce jmenován Obamou v roce 2009 i přes očividný nedostatek zkušeností ze

zpravodajského sektoru. Toto jmenování mělo být milníkem, který by

odděloval zpravodajské skandály za vlády Bushe, jako například šetření tajných vězení CIA a nelegální odposlechy, od vlády současného

prezidenta.

Snowden očividně věděl o  WikiLeaks, transparentní webové stránce, jejíž příběh se později protnul s tím jeho. Tento projekt se ale Snowdenovi nelíbil. V  té době byla Snowdenova antipatie vůči New York Times založena na jeho názoru, že „jsou horší než WikiLeaks“. Později ovšem deník nařkl z toho, že nepublikuje své nálezy dostatečně rychle a  že pouze nečinně sedí na hromadě důkazů, které prokazují nezákonnou činnost Bílého domu. Tyto dva pohledy si ovšem značně protiřečí.

Je očividné, že Snowdenův odpor vůči úniku informací jepozoruhodně v rozporu s jeho pozdější aktivitou. Je tu ale určitý rozdíl mezi tím, co udělal deník Times, totiž že zveřejnil detaily citlivých tajných operací, a co v roce 2013 udělal Snowden. Snowden toto pozdějizdůvodňuje: „Většina tajemství, které CIA má, jsou o lidech, ne o strojích či systémech; tímto odhalením jsem nechtěl nikoho ohrozit.“

PravyLUZR

37

Ve skutečnosti Snowden přisuzuje začátek svého vystřízlivění na dobu, kdy pobýval ve Švýcarsku, a  na téměř tři roky, které strávil s úředníky ze CIA. Jeho kamarádka Mavanee Andersonová, v té době pracující jako právní stážistka pro OSN na americkém velvyslanectví v  Ženevě, popsala Snowdena jako tichého, přemýšlivého a introspektivního člověka, který vždy pečlivě zvažoval následky svých činů. Na konci svého pobytu v Ženevě podle ní Snowden prožíval „krizisvědomí“.

Snowden později mluvil o  zlomovém okamžiku. Svěřil se Greenwaldovi, že se agenti ze CIA pokusili naverbovat švýcarského bankéře, aby dostali přístup k tajným finančním informacím. Snowden tvrdil, že se jim to podařilo díky tomu, že bankéře opili a poté ho povzbuzovali, aby odjel autem domů, s  čímž hloupě souhlasil. Pak zavolali polici, která bankéře zastavila a zatkla. Tajní agenti nabídli svou pomoc,využili incidentu k  tomu, aby se s  bankéřem spřátelili a  poté ho úspěšně najali pro své účely.

„V Ženevě se mi dostalo tvrdého probuzení. Viděl jsem, jak vláda mé země skutečně funguje a jaký má dopad ve světě. Uvědomil jsem si, že jsem součástí něčeho, co šíří více zla než dobra,“ řekl.

V důsledku toho se ve Snowdenově hlavě začala pomalu tvořitmyšlenka na to, že vyzradí tajemství americké vlády. V té době zřejmě ještě ani neviděl ty nejvíce sporné dokumenty, které později odhalil veřejnosti. Snowden tvrdí, že byl připraven dát prezidentu Obamovi šanci a čekal, zda se mu podaří zvrátit nejohavnější případy zneužíváníobčanských svobod z  Bushovy éry. Šlo zejména o  Guantánamo  – základnu americké armády, na které shromažďovala vojáky zajaté na bojištích, přičemž někteří z nich ani neměli žádný vztah k extremismu či al-Káidě, ale i tak zde r



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist