načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Aha faktor – Mark Beeman; John Kounios

Aha faktor

Elektronická kniha: Aha faktor
Autor: Mark Beeman; John Kounios

Aha momentem označujeme okamžik náhlého uvědomění a poznání, jemuž psychologové říkají kreativní vhled. Tyto chvíle nečekaného prozření může prožít úplně každý. Kniha Aha ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 258
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Romana Hegedüsová
Skupina třídění: Vyšší duševní procesy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-265-0435-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Aha momentem označujeme okamžik náhlého uvědomění a poznání, jemuž psychologové říkají kreativní vhled. Tyto chvíle nečekaného prozření může prožít úplně každý. Kniha Aha faktor nabízí pohled na lidský mozek a jeho zdánlivě nekonečné možnosti, jak nás neustále překvapovat. Dozvíte se v ní, kde se bere vhled a co říká věda o možnostech jeho stimulace. Poutavý styl vás přenese až za hranice vědeckých principů a nabídne vám metody, jak využít vlastní kreativní potenciál doma i v zaměstnání. Na spoustě názorných příběhů z historie i současnosti ilustrují autoři jedinečnost tohoto fenoménu. Zjistíte dále: - jaký je vztah mezi vhledem a kreativitou; - jak se vhled liší od analytického myšlení; - jak se poznají vhleduplní lidé; - jak fungují jednotlivé mozkové hemisféry; - jak číst signály mozku a co nám chce sdělit naše intuice.

Popis nakladatele

Fascinující pohled na lidský mozek a jeho nekonečné možnosti!.

Aha momentem označujeme okamžik náhlého uvědomění a poznání, jemuž psychologové říkají kreativní vhled. Má na svědomí řadu vědeckých objevů i výjimečných uměleckých děl. Tyto chvíle nečekaného prozření ale nejsou jen výsadou slavných. Prožít je může úplně každý.

Kniha Aha faktor nabízí fascinující pohled na lidský mozek a jeho zdánlivě nekonečné možnosti, jak nás neustále překvapovat. Dozvíte se v ní, kde se bere vhled a co říká věda o možnostech jeho stimulace. Poutavý styl vás přenese až za hranice vědeckých principů a nabídne vám metody, jak využít vlastní kreativní potenciál doma i v zaměstnání. Na spoustě názorných příběhů z historie i současnosti ilustrují autoři jedinečnost tohoto fenoménu. Přijměte pozvání na slavnostní večeři s Kryštofem Kolumbem, baseballový zápas s režisérem filmových hitů studia Disney Pixar, výpravu do snů sira Paula McCartneyho či nahlédnutí do zákulisí koncertu Elvise Presleyho a odhalte, jak mocné a pro život přínosné mohou tyto aha momenty být.

Zjistíte dále:
- jaký je vztah mezi vhledem a kreativitou;
- jak se vhled liší od analytického myšlení;
- jak se poznají vhleduplní lidé;
- jak fungují jednotlivé mozkové hemisféry;
- jak číst signály mozku a co nám chce sdělit naše intuice.
(co se děje ve vašem mozku, když dostanete brilantní nápad)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Mark Beeman; John Kounios - další tituly autora:
Aha faktor -- Co se děje ve vašem mozku, když dostanete brilantní nápad Aha faktor
 
K elektronické knize "Aha faktor" doporučujeme také:
 (e-book)
Jak drahá je intuice? Jak drahá je intuice?
 (e-book)
Aura - brána k duši Aura - brána k duši
 (e-book)
Odvaha -- Jak ji získat a více si užívat života Odvaha
 (e-book)
Doplňky stravy -- Jaké si vybrat při sportu i v každodenním životě Doplňky stravy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

John Kounios, Mark Beeman

Aha faktor

Co se děje ve vašem mozku,

když dostanete brilantní nápad

BizBooks

Brno

2015


JOHN KOUNIOS

A MARK BEEMAN


3

aha

faktor

Co se děje ve vašem mozku,

když dostanete brilantní nápad


Aha faktor

Co se děje ve vašem mozku,

když dostanete brilantní nápad

John Kounios, Mark Beeman

Překlad: Romana Hegedüsová

Obálka: Tomáš Šťovíček

Odpovědná redaktorka: Pavlína Zelníčková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Sazbu zhotovilo Grafické a DTP studio Fragment

Authorized translation from the English language edition THE EUREKA FACTOR:

AHA MOMENTS, CREATIVE INSIGHT, AND THE BRAIN.

Copyright © 2015 by John Kounios and Mark Beeman

All rights reserved.

Translation © Romana Hegedüsová, 2015

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-265-0435-1

Informace o knihách z nakladatelství BizBooks:

www.bizbooks.cz

www.facebook.com/NakladatelstviBizBooks

www.twitter.com/BizBooks_knihy

Vydalo nakladatelství BizBooks v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s.

se sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 23 273.

© Albatros Media a. s. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli

způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


Obsah

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1 NOVÉ SVĚTLO, NOVÝ POHLED . . . . . . . . . . . . . . 12

2 VHLED V OBRAZECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3 KRABICE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

4 Z NIČEHO NIC... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

5 VENKU Z KRABICE, UVNITŘ MOZKU . . . . . . . . . . . 68

6 TO NEJLEPŠÍ Z OBOU SVĚTŮ . . . . . . . . . . . . . . . 77

7 NENECHTE SE RUŠIT A DEJTE SE DO PRÁCE . . . . . . . . 87

8 V INKUBÁTORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

9 KDYŽ JSTE DOBŘE NALADĚNI . . . . . . . . . . . . . . . 113


AHA FAKTOR

10 VÁŠ MOZEK VÍ VÍC NEŽ VY . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

11 VHLED A ANALÝZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

12 CUKR A BIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

13 VZDÁLENÝ, JINÝ, NEREÁLNÝ, KREATIVNÍ . . . . . . . . . 178

14 STAV MYSLI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

PODĚKOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

O AUTORECH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259


ÚVOD

„Heuréka!“ Nikdo neví jistě, jestli Archimedes opravdu vyskočil z vany, vy křikl „Heuréka!“ a rozběhl se ulicemi starobylých Syrakus, aby se všem po chlubil svým obje vem. Tento příběh ale přetrval dvě tisíciletí, protože na něj lidé slyší. Každý z nás někdy zažil podobný aha moment nebo ho zčistajasna něco napadlo. „Vhled“, jak takovému stavu mysli říkají psychologové, je ve lice mocný zážitek, který obohacuje naše povědomí o světě i o sobě samém. Poskytuje nám jak poučení, tak praktické výhody.

Na příběhy, v nichž hraje roli zážitek náhlého vhledu, slyšíme také. Proto je tento fenomén předmětem zájmu vědců už téměř dvacet let. A proto jsme napsali tuto knihu. Naším cílem je vysvětlit, co je vhled, odkud se bere a jak nám vědecký výzkum může pomoci jej lépe využít. Nejdříve bychom vám ale rádi řekli něco více o naší práci a obecně i o výzkumu vhledu.

Během desetiletí, která následovala po první světové válce, zdokumentovali němečtí psychologové následující jev. Když se člověk potýká s nejasným a zdánlivě neřešitelným úkolem, může si náhle uvědomit, že se na celý problém díval špatně a že řešení nakonec není nijak zvlášť komplikované. Rozluštění problému stojí pouze na tom, jak se na celou věc „díváte“.

Poté, co psychologové vhled rozpoznali, zaměřili se na určování jeho charakteristik. Chtěli poukázat zejména na rozdíl mezi vhledem a záměrným, vědomým myšlením – tím, kterému se říká „analýza“. V osmdesátých letech dvacátého století například psycholožka Janet Metcalfeová ukázala, že lidé zvládnou vědomě sledovat vlastní analytické myšlení; nicméně psychické


AHA FAKTOR8

procesy vedoucí k vhledu jsou z větší části nevědomé. Proto je obtížné je sledovat či předpovědět, kdy se ve vědomí objeví řešení v podobě aha mo mentu. K dalšímu pokroku došlo začátkem devadesátých let. Psycholog Jonathan Schooler prokázal, že vhled je křehká věc a velice snadno jej zastíní jiné praktiky – když například přemýšlíte nahlas, není příliš pravděpo dobné, že problém vyřešíte náhlým zábleskem vhledu. Ovšem hlasité komentování vlastního řešení problému nijak neohrozí vaši schopnost vyřešit jej analyticky.

I pře s Schooler ův obje v plat í, ž e do de vade sát ých let byla nová v ý z ku m ná zjištění v oblasti vhledu velice vzácná. Celá tato oblast bádání ležela ladem. Přestože vhled nadále zůstával v centru zájmu experimentálních psychologů a kapitolu o něm byste našli v každé učebnici úvodu do psychologie, nikdo nedokázal popsat jeho mechanismus. Ty nejzásadnější otázky tedy zůstávaly nezodpovězeny: Odkud se vhled bere? Můžeme jeho vznik nějak podpořit?

Na cestě k pokroku ale ležela překážka, která se dotýká samotné podstaty vhledu: máte pocit, že je to něco jiného. Aha moment bývá velice mocný, proto si ho lidé pamatují. Nicméně se najdou skeptikové, kteří tvrdí, že tento váš pocit je zavádějící. Pro sazují názor, že vhled se od vědomě zformované myšlenky liší pouze tím, jak se lidé cítí ve chvíli, kdy naleznou řešení. Jinak podle nich není vhled nic zvláštního a prožitek „heuréka“ coby opravdový průlom je jen pohádka.

Když jsme se setkali na Pensylvánské univerzitě v roce 2000, diskutovali jsme o tom, jestli jmenovaní skeptici nemají v něčem pravdu. Co když aha moment opravdu jen vyvolává jiné pocity, ale jinak není nijak zvlášť je dinečný? Možná jde pouze o běžné myšlenky, které občas přinesou neobvyklé výsledky. Kéž by existoval nějaký objektivní indikátor, díky němuž by bylo možné považovat subjektivní prožitek vhledu za validní. Něco, co by nám pomohlo aha moment izolovat a analyzovat, a tím prokázat, že se čímsi opravdu liší.

A pak jsme si uvědomili, že takov ý druh objektivního indikátoru pravděpodobně existuje – v podobě mozkové aktivity. To byl začátek naší cesty.

Do té doby se Mark ve svém v ý zkumu věnova l jinému tématu: do ja ké mír y se porozumění řeči opírá o pravou mozkovou hemisféru – tedy tu část mozku,


9ÚVOD

kterou si spojujeme spíše s vnímáním prostoru než s jazykem. Na základě jiných výzkumů i vlastní studie jemných jazykových nedokonalostí u pacientů s poškozenou pravou hemisférou přišel s teorií, jak se liší zpracování informací oběma mozkovými hemisférami. Přednáška Jonathana Schoolera o vhledu v roce 1994 znamenala obrat v Markově kariéře. Přesvědčila ho o tom, že stejné vlastnosti pravé hemisféry, jež lidem umožňují fl exibilně porozumět jazyku – konkrétně spojovat jen vzdáleně související informace –, stojí také za aha momentem. V devadesátých letech vytvořil Mark tým s Edwardem Bowdenem, jenž se také zabýval výzkumem vhledu a jejž znal již z dob studia. Jejich společnou prací měly být behaviorální studie, které by podpořily teorii o významné úloze pravé hemisféry při vzniku vhledu. Mezitím Mark začal zkoumat jazyk pomocí fMRI – zobrazování prostřednictvím funkční magnetické re zona nce. Sna žil se zmapovat t y obla sti mozku, d ík y nim ž člověk dok á ž e porozumět příběhům. A brzy začal pomýšlet na využití fMRI při studiu vhledu.

V devadesátých letech bylo Johnovým hlavním zájmem studium nervových základů sémantické paměti, tedy toho, jak lidé získávají, používají a někdy přicházejí o své znalosti. Pomocí EEG – elektroencefalografu – zaznamenával elektrickou aktivitu mozku, aby prozkoumal, jak krok za krokem člověk ukládá do paměti nějaký koncept. A proto se jevilo jako další logický postup zkoumání toho, jak se v mysli náhle zjeví vhled. John se svým doktorandem Roderickem Smithem publikovali behaviorální studii, v níž popsali, že vhled vzniká naráz a neočekávaně jako jeden celek, což potvrzuje validitu vědomého prožitku náhlých pochopení problémů.

Počátkem devadesátých let zažívala celá oblast zobrazování mozku rozmach a během následujícího desetiletí se nadále rychle rozvíjela. Tyto techniky byly relativně dostupné, a díky tomu jsme nebyli odkázáni jen na pozorování vnějších projevů lidského chování. Měli jsme možnost nakouknout přímo do jejich mozků. A to s sebou přineslo velké změny.

Průkopníci v oblasti neurozobrazování často zkoumali schopnosti, které již byly z velké části prozkoumány psychology, jako vnímání, pozornost, paměť a pohyb. Ovšem zkoumání složitějších a mnohem méně popsaných psychických schopností, jako jsou myšlení, rozhodování a řešení úloh, se vyhýbali. O vhledu ani nemluvě.


AHA FAKTOR10

My jsme věřili, že jsme připraveni tyto techniky ke studiu vhledu použít. Ale čekalo nás jiné vědecké rozhodování: jaký experiment provedeme? Naše časové i fi nanční zdroje byly omezené. Každý z nás disponoval takovým množstvím dotací, jež mohlo pokrýt jen jeden experiment. Ale jaký by to měl být? Vše se nějaký čas točilo jen kolem této otázky. K jedné věci jsme se ovšem neustále vraceli a ta se nakonec ukázala jako klíčová – co se děje v mozku člověka právě ve chvíli, kdy vyřešil problém díky náhlému vhledu? Navrhli jsme tedy experiment, jenž osvětlil samotný aha moment.

Po mnoha diskusích jsme se v roce 2002 konečně dopracovali k podrobnostem naší první studie a mohli jsme začít s testováním. Přesto jsme pociťovali jisté obavy – přece jen to byla naše velká a jediná šance. V ideálním případě totiž výzkumníci nejdříve provedou menší pilotní studie, aby „vychy tali“ všechny mouchy a celý proces maximálně vylepšili, a teprve potom se pustí do hlavního experimentu. Na to jsme neměli ani peníze, ani čas. Museli jsme se trefi t napoprvé.

Posbírali jsme data a dalších několik měsíců strávili samostatnými analýzami výsledků skenů EEG i fMRI. Potom jsme se sešli, dali snímky dohromady a byli ohro meni. Když se snímky z EEG a fMRI překryly, byly téměř identické! Co jsme zjistili: klíčová oblast v pravé mozkové hemisféře se při aha zážitku rozzáří. Toto a mnohá další zjištění poskytly konkrétní důka zy o existenci vhledu a jeho neobvyklosti. Začali jsme připravovat článek, v němž jsme chtěli popsat výsledky našeho experimentu. Ke zveřejnění jsme jej předložili v době, kdy jsme měnili svá pracovní místa – Mark nastupoval na univerzitu Northwestern a John na Drexelovu. Byli jsme nadšeni, že článek měl publikovat prestižní odborný časopis PLoS Biology.

Stať se těšila neobvyklému zájmu jak psychologů, tak kolegů neurovědců. Mezi badateli vždy panoval zájem o vhled, přestože tuto zvědavost neživily žádné nové důkazy o jeho existenci. Ale tak velký zájem médií a veřejnosti jsme opravdu nečekali. Například londýnský deník The Times nad šeně prohlásil, že byl v mozku objeven „Bod E“ („E“ jako „eureka“, anglic ký výraz pro „heuréka“ – pozn. překl.), což bylo dokonalé a nezbytné zestručnění našeho objevu. Pozitivní ohlasy a prostor, jaký tomu média věnovala, měly za následek další vlnu dopisů a e-mailů od lidí všech možných profesí, v nichž se nám svěřovali s vlastními prožitky aha momentů a intuice.


11

Některé z těchto příběhů najdete i v této knize, jiné byly inspirací k novým experimentům.

Zmiňovaná první studie s využitím neurozobrazování byla impulzem pro další výzkum, v němž doposud pokračujeme a který je hlavní náplní naší práce. A časem začalo být jasné, že celý příběh o fenoménu vhledu se nevejde do pouhého článku v časopise. Bylo toho na celou knihu.

Přáli jsme si napsat takovou, která by byla čtivá a zábavná. Zároveň jsme chtěli, aby byla vědecky přesná. O tom, jak jsme se k tomu hodlali dopracovat, a také záznam „vystřižených scén“ najdete v kapitole Poznámky. Naším cílem bylo také navodit pocit úžasu z objevování nového a inspirovat čtenáře k tomu, aby využili našeho výzkumu a nebáli se být tvořivější ve svém osobním i profesionálním životě. Pomoci by k tomu měla i řada historek, které jsme do knihy zařadili a jež dobře ilustrují aha moment i okolnosti, které k němu vedly. Jako vědci samozřejmě nepovažujeme historky za důkazy pro či proti vědeckým teoriím, protože každá z nich může být zcela ojedinělý nebo nesprávně předložený příběh. Jsou ale dobrými příklady klíčových myšlenek této knihy. Navíc nás inspirovaly – a vás jistě budou také.

Psaní této knihy byla úžasná zkušenost. Nejvíc nás ale uspokojuje to, že se s vámi o všechny tyto informace můžeme podělit. Doufáme, že vás čtení povzbudí k tomu, abyste dokázali vhled využít a díky němu si zvládli uvědomit, nebo dokonce překonat své osobní i profesionální aspirace.

ÚVOD


1

NOVÉ SVĚTLO, NOVÝ POHLED

Ale kdo dokáže spočítat nebo zvážit takové záblesky myšlenek? Kdo

dokáže zachytit ta tajemná vlákna, která propojují naše představy?

Hermann von Helmholtz, vědec

H

elen Kellerová nevěděla, co je slovo. Ve věku pouhých devatenácti

měsíců ji krátká nemoc připravila o zrak i sluch. Nebyla schopna se

učit mluvit. Postupem času si v y vinula několik znaků, které jí pomá

haly komunikovat, ale šlo jen o jednoduchá gesta. Byla uvězněna ve světě

předmětů, které mohla nahmatat. Říše slov a myšlenek byla zcela mimo

možnosti jejího chá pání.

Když bylo v roce 1887 Helen šest let, její rodiče najali mladou učitelku

jménem Anne Sullivanová, aby ji učila doma. Anne, z níž se stala Helenina

přítel kyně a celoživotní souputnice, se snažila svou žačku nějaká slova naučit.

Psala jí je prstem na dlaň. Několik těchto „tvarů“ se Helen časem naučila, ale


13

nebyla schopna pochopit, že se jedná o slova. „Nevěděla jsem, že píšu slova nebo že vůbec nějaká slova existují; jen jsem obkreslovala tvary, jakýmsi primitivním způsobem jsem imitovala pohyb,“ vysvětlovala později.

Jednou se Helen a Anne potýkaly se slovy „džbán“ a „voda“. Helen nedokázala přiřadit správné slovo k odpovídajícímu předmětu. Trvalo to už příliš dlouho a rozčílilo ji to tak, že vzteky rozbila svou panenku. A tak to Anne zkusila jinak. Vzala Helen k pumpě na zahradě a chtěla po ní, aby držela džbán pod proudem vody. Zatímco Helen přes ruku proudila chladná voda, na druhou dla ň jí A nne hláskova la slovo „v-o-d-a“. A tehdy se to sta lo. Anne to popsala takto: „Zdálo se, že ji ten pocit chladné proudící vody na ruce překvapil. Upustila džbán, ale dál stála bez hnutí s rukou nataženou pod proudem vody. Ve tváři jako by se jí rozsvítilo světlo.“ „Stála jsem a celým tělem jsem vnímala pohyby Anniných prstů na své dlani. Najednou jako bych si něco mlhavě uvědomila, vzrušující pocit, že jsem něco zapomněla a teď to bylo zpět; a mně se jakýmsi způsobem odhalilo tajemství řeči. V tu chvíli jsem věděla, že to báječné chladné cosi, co mi protékalo mezi prsty, je ta ‚v-o-d-a‘. Má duše úplně ožila neuvěřitelnou radostí a naplnila se světlem, nadějí. Osvobodila se,“ popsala svůj zážitek Helen.

V tom jednom úžasném momentu si uvědomila, že klikyháky, které jí Anne psávala na dlaň, představují věci kolem ní a že tyto symboly může použít k myšlení a komunikaci se svým okolím. „Od okamžiku u pumpy jsem se nemohla dočkat dalšího učení. Všechno mělo nějaké jméno a každé z těchto jmen stálo u zrodu nové myšlenky. Když jsme se vrátily do domu, zdálo se mi, že všechny předměty ožily. To proto, že jsem všechno najednou viděla tím novým, zvláštním způsobem.“

A tak se slepá dívka naučila „vidět“.

Helen se časem naučila psát a číst Braillovo písmo. Přestože neslyšela, na učila se mluvit a dotykem odezírat ze rtů. Vystudovala vysokou školu a napsala mnoho knih na společenská a duchovní témata. Přátelili se s ní Mark Twain, Alexander Graham Bell, Charlie Chaplin a další významné osobnosti té doby. Americký prezident Lyndon B. Johnson jí udělil Prezidentskou medaili svobody. Helen nadále inspiruje celé generace, aby neustávaly ve svém úsilí a nepřestávaly doufat.

A toto vše umožnil okamžik vhledu.

NOVÉ SVĚTLO, NOVÝ POHLED


AHA FAKTOR14

„Najednou to prostě všechno zapadalo do sebe.“ „Byla to jiskra inspirace... jako blesk z čistého nebe... záblesk pochopení.“ „Jako když se rozzáří žárovka.“ „Měl jsem zjevení.“ „Zčistajasna jsem viděl věci v úplně novém světle.“

Všechny tyto výroky popisují to, čemu se obecně říká heuréka nebo aha moment a co psychologové označují jako „vhled“. Má se za to, že jde o jistou formu kreativity. Je to náhlý pocit pochopení problému, kterému jste předtím nerozuměli, schopnost vidět známé věci jinak a nově nebo staré, známé věci zkombinovat do něčeho nového. Vhled znamená náhlou změnu myšlení, tvořivý průlom, který ovlivňuje naše životy i dějiny. Vhled přinesl siru Isaaku Newtonovi teorii gravitace, siru Paulu McCartneymu melodie jeho balad, které hráli s The Beatles, a Buddhovi umožnil pochopit příčiny lidského utrpení. Téměř každý někdy zažil aha moment, kdy náhle prozřel. Vhled dokáže měnit naše životy a také to dělá.

Za účelem vysvětlení vhledu toho byla napsána spousta. Většina těchto prací, které se snažily vysvětlit, jak vhled funguje a jak jej lze vylepšit, vycházela pouze z osobních názorů a neformálních pozorování spíše než z vědecky podložených dat. Jakkoli zábavná byla tato populární četba, věda se posunula dál a odhalila toho mnohem víc, než mohly zábavné historky ve zmíněných pracích. To ale neznamená, že vlastní názor či pouhé pozorování je špatné. Mohou být dobrým odrazovým můstkem pro samotné bádání. Ale existuje komplexnější přístup – ten vědecký. Věda práci dokončí tím, že všude, kde je to možné, tyto názory a pozorování otestuje.

Každá oblast vědy prošla obdobím rychlého rozvoje, často podníceným vznikem nových technologií. V astronomii se promítl objev teleskopu, stejně jako mikroskop v biologii. Poslední čtvrtstoletí zaznamenalo rozvoj nové oblasti – kognitivních ne urověd. Zde hrály roli nové metody měření mozkové aktivity při nějaké činnosti. Metody jako zobrazování pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) a elektroencefalografu (EEG) umožnily zkoumat mozek novými postupy. Osvětlily způsob, jakým vnímá me, pamatujeme si, myslíme, cítíme – a jak prožíváme aha moment. Náš tým využívá tyto zobrazovací metody více než deset let k tomu, aby objasnil, co se v mozku děje při prožitku vhledu. Současně s využitím výzkumných technik spadajících do oblasti kognitivní psychologie jsme odhalili nové


VĚC INTERPRETACE 15

a nečekané aspekty vhledu, které by nám zůstaly skryty, pokud bychom se uchýlili pouze ke zkoumání lidského chování.

Při psaní této knihy jsme sledovali dva cíle. Jedním z nich bylo vysvětlit s pomocí nejnovějších výzkumů na poli neurověd a psychologie, co je přesně vhled a jak v mozku funguje. Druhým cílem je ukázat vám, jak tyto informace využít k vlastními rozvoji tvořivého myšlení a schopnosti řešit problémy. Oba cíle jsou úzce propojeny. Zprávy v médiích, některé ne zcela přesné, roztrubovaly do světa výsledky nových výzkumů z oblasti kreativity. Podle nich kreativitu podporují různé faktory, jako je relaxace, dovolená, pohled na modrou barvu a tak dále. Různé postupy, jak podpořit tvořivost, opravdu existují. Ale fungují pouze v případě, že je umíme správně použít – ve správnou dobu a ve správném kontextu. Jejich správné použití je možné pouze v případě, že pochopíte, jak ovlivňují způsob vašeho myšlení. Nahodilé změny bez hlubšího porozumění mohou způsobit pravý opak toho, o co jste usilovali. Naším cílem je tedy poskytnout vědecké vysvětlení, které vám pomůže poznat váš tvořivý potenciál, doma, v práci, kdekoli. Hodně se toho můžete naučit například tím, když si uvědomíte, jak přemýšlejí lidé, kteří zažívají vhled opakovaně – říkáme jim „vhleduplní“ –, a jak se liší od „analytiků“, tedy těch, kteří se spoléhají spíše na myšlení záměrné a metodické. VĚC INTERPRETACE Než se pustíme dál, měli bychom lépe vysvětlit, co přesně je „vhled“. Jde o těžko uchopitelný termín, protože jím popisujeme řadu příbuzných jevů. Nejčastěji jej lidé používají, když mluví o jakémkoli druhu hlubšího porozumění, zejména sami sobě. Nicméně psychologové považují vhled za mnohem specifi čtější a složitější termín.

Vhled má dva základní rysy. Prvním z nich je to, jak se v našem vědomí zjevuje zcela náhle a zdánlivě odnikud. Máte pocit, že není výsledkem probíhajícího myšlení. Opravdu jej nemáte pod vědomou kontrolou podobně jako jiné myšlenky. Vhled je jako kočka. Můžete se jí vemlouvat, jak chcete, ale na vaše zavolání nepřiběhne.


AHA FAKTOR16

Druhým rysem vhledu je to, že přináší nový pohled na věc.

Vezměte si například tu krychli vlevo na obrázku 1.1. To je Neckerova krychle. Je zajímavá tím, že pohled na ni není jednoznačný. Napravo vedle ní vidíte, že ji lze vnímat dvěma způsoby. Buď se vám jeví bližší spodní, nebo horní roh průhledné krychle. Svůj pohled na ni můžete střídat. Oba způsoby ale nemůžete nikdy vidět současně, protože tyto dvě interpretace jednoho obrazu nejsou kompatibilní: stěna krychle se vám nemůže jevit jako blízká a současně vzdálená. A když přesunete svou pozornost z jednoho pohledu na druhý, tato změna interpretace se stane náhle. Tento druh posunu perspektivy je pro vhled typický.

Obrázek 1.1: Neckerova krychle. Wikicommons

(http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Necker%27s_cube.svg)

Gestalt psychologové na počátku dvacátého století rádi poukazovali na to, že lidé dokážou interpretovat téměř jakýkoli předmět, situaci nebo událost více než jedním způsobem. Proto se tak často k popisu vhledu po užívají fráze jako „vidět věci v novém světle“ nebo „podívat se na problém z jiného úhlu“. Když se podíváte na cihlu, budete ji pravděpodobně vnímat jako součást budovy nebo zdi. Ale můžete v ní vidět i něco jiného: dlažební kámen, zarážku dveří, těžítko na hromadě papírů nebo louskáček na ořechy. Psychologové dokonce někdy používají následující test s cihlou k určení míry


VHLED JE KREATIVNÍ 17

tvořivosti: čím více jste schopni změnit svůj pohled na věc, tím více způsobů užití běžných předmětů vymyslíte, a tím kreativnější pravděpodobně jste.

Když se při řešení nějaké úlohy zaseknete, podle gestalt psychologů jde o to, že nad ním uvažujete špatným způsobem. Stejně jako lze během okamžiku reinterpretovat jednoduchý vizuální obraz, jako například Neckerovu krychli, můžete restrukturalizovat i složitější problém, a dosáhnout tak aha momentu. Předmět, který byl doposud používán jedním způsobem, může teď sloužit jako nástroj k řešení úplně jiných úkolů; hrozbu lze nově považovat za příležitost; vztah s jiným člověkem lze předefi novat z rivality na spolupráci.

Předtím než Orville a Wilbur Wrightovi vynalezli letadlo, existovala jedna zažitá koncepce toho, jak by mělo létání fungovat. Podle ní měla vrtule produkovat horizontální tah tím, jak její čepele protínaly vzduch, zatímco křídla se zakřiveným povrchem by letadlu poskytly nezbytný tah směrem vzhůru. Díky fl exibilnímu myšlení se bratři Wrightovi zbavili myšlenky na lopatky vrtule coby čepele protínající vzduch a představili si je jako křídla, která kloužou vzduchem. Přetvarovali je a dali jim zakřivený tvar připomínající křídla – design, který se u moderních letadel stále používá –, a díky tomu byl horizontální tah silnější. Právě tato nová interpretace vrtule letadla coby rotujících malých křídel umožnila motorové létání. VHLED JE KREATIVNÍ Stává se, že se pojmy „vhled“ a „kreativita“ zaměňují. Kognitivní psychologové ovšem rádi kladou důraz na přesnost, a tak považují obecně vhled za zvláštní druh kreativity. My se odvážíme postoupit ještě o krok dál a prohlásíme, že vhled je součástí samé pod staty kreativity.

Jenže co je vlastně kreativita? Z pohledu psychologie se jedná o schopnost přicházet s myšlenkami, které jsou jak originální, tak užitečné. Přestože se jedná o často používanou defi nici, domníváme se, že jako vysvětlení nestačí. Kreativní myšlenky bývají neotřelé i užitečné, ale co je neotřelé pro jednoho, může jinému připadat jako vynalézání kola. Podobné je to s tím, jak moc je, nebo není věc užitečná: iPhone se bude hodit právníkovi z Manhattanu, ale


AHA FAKTOR18

domorodci z amazonského kmene bude pravděpodobně k ničemu. Navíc i zcela neužitečné výtvory mohou být kreativní. Říká se jim „vynikající ne úspěchy“.

Když stojíte tváří v tvář faktu, že ohledně defi nice kreativity neexistuje konsenzus, nabízí se možnost jednoduše kreativitu nijak nedefi novat – alespoň prozatím ne. Jde o to, že všichni kreativitu intuitivně rozpoznají, pokud na ni narazí. Navíc probíhající výzkum jistě přinese efektivnější defi nici. A my si stojíme za tím, že ten čas již nastal.

Kreativitu defi nujeme jako schopnost cokoli interpretovat jinak – tím, že objekt rozebereme na základní součásti a rekombinujeme tak, abychom se dopra covali výsledku novým, překvapivým způsobem. Tento způsob porozumění zahrnuje doslova všechny jevy, které obvykle považujeme za kreativní. Z not na hudební stupnici se může v rukou skladatele stát melodie. Úspěšný obchod ník se chopí známých produktů nebo služeb a překombinuje je tak, aby vytvořil něco nového, něco, co nikdo jiný neprodává a co všichni chtějí koupit. I produkty, které se jeví jako radikálně nové, mohou být při bližším pohledu vnímány jako reorganizace známých prvků vnímání a myšlení. Ty nejvíce tvůrčí básně, symfonie, malby, vynálezy, obchodní plány nebo osobní realizace se skládají z běžné zásobárny slov, not, barev, součástek, kroků a emocí. Základní prvky mohou být známé. Kreativní počin z nich dělá právě inovativní, nečekaná kombinace. Čím nečekanější, tím kreativnější. Nakonec, kdyby se jednalo o zřejmé a všemi očekávané dílo, mohl by s ním přijít každý.

Když se tento druh tvořivé, nové kombinace známého objeví v jediném okamžiku, jedná se o vhled. Dopracovat se k ní ale můžeme i postupným, vědomým procesem, kterému psychologové říkají analytické myšlení. Při něm postupujete metodicky, zvažujete řadu možností, dokud nenajdete řešení. Když například hrajete scrabble, skládáte slova ze sady písmen. Podíváte se na písmena „Z-V-Í-E-J-E-N“ a najednou vás napadne, že byste z nich mohli poskládat slovo „ZJEVENÍ“. To je vhled. Pokud systematicky zkoušíte různé kombinace písmen, dokud to slovo nenajdete, postupujete analyticky.

Analytické myšlení vám bude užitečné v běžně známých situacích. Když se pokoušíte poskládat slovo ve scrabblu nebo vyřešit nějaký anagram, víte přesně, s čím můžete pracovat. V tomto případě s písmeny; a také víte, jaké


VŠICHNI, VŠUDE 19

kroky jsou povoleny – přeskupování písmen. To vše je předem dáno, a když budete dostatečně dlouho písmena přeskupovat, nakonec to slovo vždy najdete. Analytické myšlení je účinný způsob, jak se vypořádat s úlohami s jasně danými pravidly. Pokud se potýkáte s problémem, u něhož není zcela jasné, s čím přesně máte tu čest, nebo u něhož by kalkulace všech možností byly příliš komplikované, analytické myšlení vám moc nepomůže. Vaším cílem může být například stát se lepším rodičem, najít uspokojivější zaměstnání, přijít s novým nápadem na podnikání. V těchto případech vás analýza daleko nedostane. Tyto cíle jsou příliš nejasné a složité, není možné me todicky zhodnotit všechny možnosti. Navíc zřejmě není úplně jasné, jaké nástroje by vám mohly pomoci k jejich dosažení. Pokud se tedy potýkáte s takovým druhem problémů, vhled se přímo nabízí. VŠICHNI, VŠUDE Kreativní vhled není žádný exotický druh myšlení, co je k mání jen pro pár vyvolených. Naopak, je to jedna ze schopností, která defi nuje lidský druh. Zvířata dokážou do určité míry to samé co lidé – vidí, hýbou se, umějí zaměřit pozornost a mají paměť. Nicméně, až na několik omezených a diskutabilních výjimek, jen lidé – tedy většina z nich – mají schopnost vhledu. Je to základní lidská schopnost.

Kdykoli vám došlo, jak zaplatíte to nové auto, proč se od vás distancuje vlastní sestra nebo jaký musíte zaujmout postoj, aby vás konečně povýšili, zažili jste vhled. Kdykoli vás někdo mate svým chaotickým vysvětlováním problému a vy náhle pochopíte, o čem to vlastně mluví, zažili jste vhled. Když vás v noci probudí nápad, jak konečně vyřešit problém, s nímž se už dlouho potýkáte, zažili jste vhled. Téměř každý z nás někdy zažil podobný okamžik heuréka.

Výsledky vhledu jsou všudypřítomné. Jsme obklopeni nejen výdobytky vědy a moderních technologií, jako je televize nebo zmražené potraviny. Stopy najdeme i v obchodní sféře, umění a mnoha jiných oblastech lidského snažení. Vhled se stal nedílnou součástí také populární kultury prezentované v časopisech, v televizi či laických knihách o seberozvoji. Zdá se, že aha moment je pro rozvoj jedince zcela nezbytný.


AHA FAKTOR20

Myšlenka, že vhled je odrazovým můstkem k dalšímu rozvoji osobnosti, není tak úplně nová. Součástí učení mnoha velkých světových náboženství je názor, že vhled představuje možnost duševní transformace, že dokáže ukázat cestu do transcendentálních a spirituálních světů. Třetí kapitola starozákonního Exodu například popisuje podobné biblické zjevení. Bůh v něm Mojžíše náhle inspiruje k návratu do Egypta, aby odsud odvedl židovský lid do země zaslíbené. Devátá kapitola Skutků zase líčí osud Saula z Tarsu, později apoštola Pavla, jehož na cestě do Damašku oslepilo světlo blesku. Jeho společníci mu pomohli do Damašku dojít. „A hned spadly s očí jeho jako lupiny, i prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest.“ (Skutky 9:18)

1

.

Teorie o náhlém vhledu hrají významnou roli i v zen-buddhismu. Hlavním cílem podle zenu je satori, jež japonský učenec D. T. Suzuki popsal jako moment, „kdy člověk dokáže zkoumat podstatu věcí ze zcela nového úhlu pohledu“. Člověk může svědomitě praktikovat zen celá léta, než dosáhne satori. A moment, kdy jej dosáhne, bude pravděpodobně výsledkem nějaké zdánlivě nepodstatné události. Jak poznamenal Suzuki: „Podmínkou nebo okamžikem, jenž mysli otevře cestu k satori, může být nesrozumitelný zvuk, hloupá poznámka, rozkvetlá kytka nebo malá nehoda, jako třeba zakopnutí.“ Získání takového nového pohledu je věcí okamžiku: „Satori znamená, že se vám v mysli jako blesk zjeví nová skutečnost, až doposud nepředstavitelná pravda. Je to druh náhlé duševní pohromy. Jedna na druhou se hromadí velká spousta záležitostí, ať už intelektuálních, či demonstrativních. Pak dosáhne hranice, za níž již není stabilní, a celá se sesune k zemi. A vám se otevře pohled na nové nebe, které můžete prozkoumat.“

Průzkum spirituality ve Spojených státech přinesl poznatky o tom, že celá řada lidí zažila velice osobní náboženská zjevení. Jednou z otázek bylo: Zažili jste někdy „moment náhlého náboženského vhledu či procitnutí“? Tato otázka padla i v některých dří vějších průzkumech. Poprvé, v roce 1962, odpovědělo 22 % respondentů, že takovou zkušenost opravdu mají. S každým dalším průzkumem toto číslo rostlo a v roce 2009 dosáhlo 49 %. Poprvé za celou dobu, kdy tato otázka v průzkumech zaznívala, odpovědělo víc 1 V překladu dle Bible Kralické. Dostupné zde: http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/ bible/k/Sk9.php.


VE VÍRU INFORMACÍ 21

res pondentů, že zjevení zažili (49 %) než že ne (48 %). Ačkoli průzkum ne -

přinesl žádné vysvětlení nárůstu ohlášených zjevení, je jasné, že mnoho lidí

uvěřilo, že je opravu prožili, a osobně je považovali za smysluplné.

Vhled je opravdu rozšířený a lidé věří, že je důležitý. Ale přináší opravdu

nějaké hmatatelné výhody? Pojďme se podívat na několik oblastí, v nichž je

„vhleduplné“ myšlení výhodou a jeho absence těžkým dilematem.

METAMORFÓZA

Lidé se v průběhu času mění, často k lepšímu. Postupně sbírají životní zku

šenosti a výsledkem je zralost, moudrost, trpělivost a jiné kvality. Je ale nutné,

aby se tyto vlastnosti vyvíjely pomalu? Timothy Carey a jeho výzkumný

tým se nedávno zaobírali nápadem, že vhled může fungovat jako zkratka

k pozitivní změně osobnosti. Pomocí strukturovaných rozhovorů zkoumali

osoby, které právě ukončily psychoterapii. Výsledky se přímo hem žily zmín

kami o prožitých aha momentech. Jeden z tázaných řekl, že si „vizu alizoval

okamžik“, v němž se změnil; jiný uvedl: „Přímo jsem to slyšel.“ Spousta dal

ších zase dokázala určit chvíli, v niž si něco uvědomili, například v bazénu

s partnerem či partnerkou nebo na konkrétním sezení s terapeutem. Někteří

k popisu aha momentů používali známé metafory – jako rozsvícené světlo,

zmáčknutý knofl ík, klapnutí nebo „cvak a najednou jsem všechno viděl

úplně jasně“. Osobní růst nemusí být nutně pomalý a těžkopádný proces.

Jak napsal lékař a spisovatel Oliver Wendell Holmes st.: „Krátký okamžik

vhledu má někdy cenu zkušeností za celý život.“

VE VÍRU INFORMACÍ

Podle nejnovějšího celosvětového průzkumu mezi patnácti stovkami gene

rálních ředitelů obchodních společností je největším problémem, s nímž se

manažeři musejí potýkat, narůstající složitost a komplexita světa. V důsledku

rychle probíhajících změn zastarávají i obchodní modely a strategie, které

byly sotva implementovány.


AHA FAKTOR22

Takový zmatek se ale netýká jen oblasti obchodu. Musíme mu čelit prakticky všichni a každý den. A jak ukazuje civilizace, s jejími problémy tomu není jinak. K již známému hladomoru, nemocem, bezpráví a válkám teď můžeme přidat problémy novější: zhoršování životního prostředí, stále větší konkurenční boj o ztenčující se zásoby přírodních zdrojů, rozpad rodin, kyberkriminalitu a další. A aby to bylo ještě horší, všechny tyto problémy jsou navzájem propojené. Jak vyřešit nedostatek energie? Najdeme a odčerpáme více ropy nebo postavíme více jaderných elektráren? A jak si pak poradíme s rostoucím znečištěním a toxickým odpadem? Potlačíme terorismus tím, že zpřísníme bezpečnostní pravidla? A jak potom zachováme naši svobodu a ochráníme svá soukromí? Je toho moc. Jak se zvládneme vyrovnat s faktem, že problémy, jimž čelíme, jsou stále složitější a navzájem propletené?

Podle oslovených ředitelů je cestou vpřed právě tvořivý vhled. Jeden z nich řekl, že „tváří v tvář chaosu je vhled tím, co nám pomůže umět se chopit příležitosti“. Díky novému úhlu pohledu uvidíte, že řešení nejenže je ve vaší moci, ale dokonce při pohledu zpět bude vypadat i naprosto zřejmé. V této knize přineseme spoustu příkladů ze života, v nichž aha momenty dokázaly odhalit až nečekanou jednoduchost v řešení problémů. HEURÉKONOMIKA Ekonomové i přední představitelé obchodní sféry kladou ve zvýšené míře důraz na tvořivost a inovace coby hnací motor ekonomického růstu. Jak to trefně vy jádřil nositel Pulitzerovy ceny, sloupkař listu New York Times Thomas Friedman, globalizace a technologická vyspělost „zploštily svět“ tím, že zmírnily historický náskok vyspělých zemí daný jejich geografi ckou polohou a bohatstvím. Počítače jsou dnes relativně levné. Díky internetu je stejně snadné oslovit odborníky z Pekingu jako z Bostonu. Následkem toho mají lidé i fi rmy s nejlepšími novými nápady stále větší šanci uspět, ať už se na cházejí, kde chtějí. Takové nápady jsou často výsledkem tvořivého vhledu.

Vlády, velké korporace i soukromé společnosti pochopily význam tvořivého myšlení pro hospodářské úspěchy. Podníceny prohlášeními o stále


JAK CHYTŘÍ VLASTNĚ JSME 23

větších nedostatcích na poli inovací začaly zvažovat reformy, které by

pomohly vývoji vyspělejších produktů, metod a efektivity. Tyto snahy

vycházejí z předpokladu, že hlavní brzdou rozvoje jsou špatné organizační

struktury, protože brání zavádění nových, originálních myšlenek do praxe.

Nadějí je, že prostou změnou vlastní politiky mohou vlády i korporace uvol

nit tvořivý potenciál.

Něco pravdy na tom bude, ale příběh ještě není kompletní. Implementace

není jedinou slabinou. Kreativní lidé dokážou najít způsob, jak takové potíže

překonat. Ty největší a pravděpodobně také nejodolnější překážky jsou

psychického rázu, ne institucionálního. Skupina lidí umí podnítit, vypilovat

a následně zavést nové myšlenky. Organizace zase mohou podporovat tvo

řivost a vytvářet pro ni dobré podmínky. Ale inovace nemohou být zaváděny,

pokud nikdo s žádnými nepřišel. Základem je, že myšlenky se rodí v hlavách

jednotlivců. Proto je tvořivost jednotlivce to, co je potřeba vyhledávat a kul

tivovat jako vzácnou surovinu, zejména je-li důvod se obávat, že se její zásoby

ztenčují.

JAK CHYTŘÍ VLASTNĚ JSME

Testy inteligence existují na světě asi sto let. Měří analytické dovednosti, ja kých

využíváme spíše v logickém uvažování než při tvořivém myšlení. Základ

ním prin cipem IQ (inteligenčního kvocientu) je, že hrubé skóre z testu zkou

maného jedince se porovná s hrubým skóre testů jeho vrstevníků. Například

výsledek testu dítěte srovnáte s výsledky jiných dětí stejného věku; výsledek

dospělého člověka srovnáte s jinými dospělými. IQ o hodnotě 100 je defi no

ván jako průměr; polovina testovaných měla skóre vyšší než 100, zatímco

druhá polovina nižší. Jednou za několik let je proces hodnocení testů kali

brován či „přenormován“, aby se přizpůsobil různým výky vům. Například

průměrné hrubé skóre během jedné dekády by mohlo být 70 procent správně

vyřešených úloh, v další dekádě by to bylo 75 a v ná sledující 65 procent.

Ve všech těchto případech se průměrnému hrubému skóre připisuje IQ 100

pro to dané období. Přestože se tedy průměrná hrubá skóre mohou měnit,

průměrný IQ se nemění nikdy. Má vždy hodnotu 100.


AHA FAKTOR24

Asi před třiceti lety začal novozélandský vědec James Flynn analyzovat změny v hrubých skóre v průběhu času. To, co zjistil a čemu dnes říkáme „Flynnův efekt“, šokovalo celý svět. Průměrné hrubé skóre se zvyšovalo. Na celosvětové úrovni bylo to „normální“ lepší a lepší. Ještě si nejsme úplně jistí, proč tomu tak je, ale čísla nelžou. Lidé jsou čím dál tím chytřejší. Nebo ne?

No, jistým způsobem ano.

Psycholog E. Paul Torrance vytvořil v roce 1966 Torranceho testy tvořivého myšlení (TTCT). Testy se běžně používají k měření schopnosti tvořivého myšlení spíše než k měření myšlení analytického, jak to dělají IQ testy. Je také pravidelně kalibrován stejně jako jiné psychometrické nástroje, takže skóre jednotlivce může být porovnáno s výsledky jeho současníků. Psycholožka Kyung Hee Kimová z univerzity College of William and Mary zkoumala změny hrubých skóre v testu TTCT v průběhu času ve Spojených státech. Došla k závěru, že v průměru se lidé stávají méně tvořivými. Přes veškeré technologické vymoženosti a lepší vzdělávání a navzdory Flynnovu efektu a rostoucí analytické inteligenci Američané jsou údajně coby společnost méně a méně kreativní. Další výzkum ukáže, jestli tento pokles tvořivých schopností je globálního charakteru a odráží celosvětový nárůst analytické inteligence.

Tento zjevný úbytek tvořivých schopností je alarmující. Objevil se totiž právě v době, kdy zoufale potřebujeme kreativní vhled k tomu, abychom dokázali rozebrat problémy a odhalit naše možnosti. Pouhé dokumentování tohoto úpadku jej nijak nevysvětluje. Ukážeme si, jak dochází k aha momentům a jak mocné mohou v životě být. Tím si zároveň ukážeme, jak lze tento pokles vysvětlit – a zvrátit.


2

VHLED V OBRAZECH

Samotná melodie se objevila už hotová... V takovou chvíli prostě

věříte na zázraky.

Sir Paul McCartney, hudebník

V

hled se může týkat čehokoli. Je to fenomén, který se objevuje

v tolika různých kontextech, že je těžké jej vnímat jednotným

způsobem. Pojďme si tedy vhled přiblížit s pomocí průvodců –

jeho nejcharakterističtějších rysů. Poslouží nám jako základ k dalšímu

pochopení jeho vnitřních procesů, které si popíšeme v následujících kapi

tolách.


AHA FAKTOR26

KROK ZA KROKEM Vhled je jen jedním z řady kroků (viz obr. 2.1). První krok znamená, že se začnete zaobírat nějakým problémem, nějak jej uchopíte. Říká se tomu „kompletní ponoření se do problému“ (immersion), tedy se vším, co to obná ší: s fakty a nástroji, jež máte k dispozici, a se svým cílem. Můžete se vědomě snažit problém vyřešit, nebo ho prostě jen studovat. Pokud se opravdu sna ží te problém řešit a dostanete se do mrtvého bodu, jste „za - blokovaní“ (impasse) a ne máte ponětí, jak dál. Nebo vás něco jen prostě vyrušilo od přemýšlení. ponoření se do problému zablokování rozptýlení vhled

Obrázek 2.1: Jednotlivé fáze procesu myšlení, které vedou k vhledu.

Ať je to jak chce, znamená to jisté „rozptýlení“ (diversion), přestávku, kdy jste se problému přestali na chvíli věnovat. A potom v určitém okamžiku je samotná přestávka přerušena aha momentem, díky němuž se vám v hlavě objeví řešení. To je vhled, nebo také fáze, v níž přichází inspirace.

Toto je klasický způsob uvažování nad vhledem. Existují také různá další zpracování a variace tohoto základního schématu, které vám ve vhodnou chvíli ukážeme. Teď si pojďme zmínit konkrétní příklady uvedených základ ních kroků a charakteristik samotného zážitku vhledu. Zejména jde o rozšíření perspektivy, to, jak náhle se objevuje, reinterpretace již známého, uvědomění si dříve přehlédnutých spojitostí, subjektivní jistotu i emoční napětí.


NOVÝ ÚHEL POHLEDU 27

NOVÝ ÚHEL POHLEDU Rakovina byla pro chirurgy temnou záhadou. Když se odstraní nádor, další malé nádory v podobě metastáz se mohou dále rozrůstat v jiných částech těla, samozřejmě s hrozivými následky. I zmenšení primárního nádoru pomocí radiace nebo chemoterapie může někdy paradoxně způsobit růst dalších malých, sekundárních nádorů. V oblasti výzkumu rakoviny to bylo jednou z velkých záhad a zmínku o tomto jevu najdete v odborné literatuře již z roku 1895. Pro lékaře starající se o pacienty s rakovinou to bylo vážné dilema: léčit, či neléčit primární nádory tím nejagresivnějším možným způsobem?

Dr. Judah Folkman vystudoval medicínu na Harvardu. Zatímco získával praxi v Massachusettské všeobecné nemocnici, byl v roce 1960 povolán k americkému námořnictvu. Armáda v té době právě vypustila na moře letadlovou loď s jaderným pohonem USS Enterprise s téměř čtyřtisícovou posádkou. Jednou z výhod tohoto plavidla byla výdrž – mohlo na moři zůstat rok, aniž by se muselo vracet do přístavu pro doplnění zásob či pa liva. Pra ktick y se této možnosti ale využít nedalo, protože operační sály potřebovaly udržovat přísun velkého množst ví čerst vé k r ve. K rev se mů že uchovávat řádově dny, nikoli měsíce. Aby bylo možné plně využít potenciálu lodí jako Enterprise, námořnictvo se pokoušelo vyvinout náhražku krve s delší dobou skladování. Tento úkol připadl na Judaha Folkmana a jeho kolegu dr. Freda Beckera.

Folkman s Beckerem uvažovali nad tím, že využijí hemoglobin, složku krve, která přepravuje kyslík. Hemoglobin je zajímal proto, že jej lze po relativně dlouhou dobu uchovávat v podobě prášku a později znovu rekonstituovat přidáním vody. Provedli tedy experiment, aby zjistili, zda je možné udr žovat a léčit živou tkáň ponořením do hemoglobinu. Využili k tomu takový typ tkáně, jenž je schopen rychlého růstu: rakovinné buňky.

Tento experiment zprvu fungoval dobře. Rakovinné buňky zůstaly naživu a začaly se množit. Jenže pak se stalo něco nečekaného. Jakmile se buňky zformovaly do tvaru nádoru velikosti špendlíkové hlavičky, přestaly se množit. Folkmana tyto zakrnělé nádory zajímaly, a proto je začal zkoumat blíže. A všiml si něčeho zvláštního. Nádory postrádaly cévy.

Folkmana jeho náhodná pozorování uchvátila a přinesla první jiskru důležitého poznání: nádory, stejně jako zdravá tkáň, potřebují k růstu


AHA FAKTOR28

ne ustálý přísun krve. Bez krevních cév, které by je živily, nevyrostou víc než do velikosti špendlíkové hlavičky. Vizionář Folkman si uvědomil, že kdyby dokázal izolovat biochemické faktory, které regulují růst krevních cév, mohl by ovlivnit růst nádorů nebo je zničit tím, že je připraví o přísun krve, a tím o živiny nutné k růstu. Byla to radikální změna úhlu pohledu, díky níž viděl možnosti, o jakých se ostatním ani nesnilo.

Po mnoho dalších let většina výzkumníků nebyla ochotna uznat validitu či závažnost Folkmanov y myšlenky, že růst nádorů závisí na růstu krevních cév. Dokonce i ti, kteří věřili, že tato myšlenka je technicky správná, se nadále drželi názoru, že je nepodstatná. Podle nich byl stále tím jediným správným způsobem, jak napadnout nádor, ten nejzřejmější – přímý útok. Otrávit ho pomocí chemoterapie nebo ho prostě vyříznout. Proč se obtě žovat a jít na něj takto nepřímo, pomalým vyhladověním, když je možné zaútočit na něj pěkně přímočarým způsobem? Členům vědecké obce trvalo roky, než dokázali uznat hodnotu této nové perspektivy, protože byli za slepeni starými názory. A o mnoho let později přidal náhle další vhled Folkmanově názoru nový rozměr. V TU PRAVOU CHVÍLI Poté, co absolvoval povinné „kolečko“ u námořnictva, se Folkman vrátil do Mas sachuset tské všeobecné, aby dokončil praxi a získal místo na lékařské fakultě Harvardovy univerzity. V té době pro něj bylo obtížné fi nancovat svůj výzkum rakoviny, jelikož stále čelil kritice a výsměchu ze strany kolegů, kteří možný dopad jeho objevu prostě nechtěli vidět. Folkman se ale přesto plně ponořil do práce, což v průběhu sedmdesátých let postupně vedlo k pokroku. Dokázal izolovat různé chemické látky, které buď podporovaly, nebo tlumily růst krevních cév vyživujících nádor. Nicméně stále nedokázal odpovědět na otázku, proč se odstraněním primárního nádoru spustí nekontrolovaný růst metastáz. Tato otázka zela na tabuli v jeho laboratoři jako jedno z těch palčivých témat, jimž se chtěl se svým týmem věnovat.

Noel Bouckovou bolely nohy. V roce 1985 přijela na konferenci o výzkumu rako viny a měla na sobě nové boty. Nedokázala myslet na nic jiného, než že si


V TU PRAVOU CHVÍLI 29

najde pohodlné místo, kam si bude moci sednout. Útočiště našla v nejbližší konferenční místnosti, kde se zdál být klid. Sál se ale brzy začal plnit lidmi, kteří si přišli poslechnout dalšího řečníka. Rozrůstající se publikum brzy Bouckovou uvěznilo mezi sedadly. V okamžiku byl sál tak plný, že jí nestálo za tu námahu protlačit se ven, a tak zůstala a poslechla si přednášku. Řeč níkem byl Jud a h Fol k ma n. M luv i l na téma ra kov ina a a ngiogene z e, t vorba nov ých cév.

Boucková toho o angiogenezi moc nevěděla ani nepřemýšlela o spojení této oblasti s problematikou rakoviny. Její výzkum se specializoval na genetické základy rakoviny. Folkmanova prezentace na ni však zapůsobila jako zjevení. Když domluvil, řekla si: „On má pravdu. Má absolutně pravdu. Věřím tomu.“

Začala zkoumat angiogenezi a rakovinu.

V roce 1987 se Folkmanovi dostala do ruky nová výzkumná zpráva. Byla z labo ratoře dr. Bouckové. Boucková a její spolupracovníci v této přelomové studii ukázali, že nádor produkuje jak chemické látky, které podporují růst nových cév směrem k nádoru, tak látky, jež růst cév inhibují. Tato zpráva se stala pro pracovníky Folkmanovy laboratoře povinnou četbou. Sám Folk man se jejím významem zaobíral každý den.

V září roku 1989 se Folkman, syn rabína, zúčastnil obřadu při příležitosti oslav svátku Roš ha-šana v bostonském Izraelském chrámu. V deset hodin dopoledne seděl v zadní řadě a poslouchal židovské novoroční modlitby, když ho zasáhl náhlý pocit pochopení, vhled, který „vysvětlil vše“. Na růst cév směrem k nádoru má vliv rovnováha mezi chemickými látkami, které nádor produkuje. Jsou to jednak látky, které růst podporují, a dále ty, které jej inhibují. Když se rovnováha přikloní směrem k látkám podporujícím jejich růst, cévy se připojí k nádoru a živí ho. Když ale zvítězí látky, které růst cév inhibují, cévy na nádor nedosáhnou. V takovém případě nádor nevyroste víc než do velikosti přibližně jednoho milimetru.

Tento Folkmanův okamžik heuréka vysvětlil, proč odstranění primárního nádoru odstartuje rychlý růst metastáz v jiných částech těla. Primární nádor uvolňuje chemické látky, které podporují i tlumí růst cév. Ty, které růst podporují, vydrží v krevním oběhu jen několik minut, tedy ne dost dlouho na to, aby dokázaly stimulovat růst cév až k metastázám. Inhibitory


AHA FAKTOR30

růstu mohou přetrvávat v krevním oběhu nekonečně dlouho. Proto časem v krvi převládnou, a tím zabrání tomu, aby cévy mohly živit i malé, metastázované nádory. Když je primární nádor odstraněn, z krevního oběhu tím pádem zmizí i látky, které tlumí růst cév. Je to, jako byste zalili žhavé uhlíky benzínem.

Všimněte si, jak nečekaně prudký byl Folkmanův aha moment – tak prudký, že byl později schopen identifi kovat přesné místo i čas, kdy k němu došlo. Bylo to jako dveře, které jsou zaseklé a dlouho nejdou otevřít, odolávají veškeré vynaložené síle, až to najednou vzdají a otevřou se. A jakmile jsou dveře otevřené, vidíte úplně všechno.

Folkmanovy zážitky vhledu přinesly radikální změnu úhlu pohledu, který byl pro některé z jeho kolegů jen těžko akceptovatelný. Je opravdu obtížné reinterpretovat něco, co považujete za jednou provždy dané, i když na tom závisí něčí život. NARUBY Pátého srpna roku 1949 byla skupina patnácti hasičů pod vedením předáka Waga Dodgeho letecky dopravena do Mann Gulch v Montaně. Měli za úkol zlikvidovat po žár lesního porostu. Hořelo na jedné straně rokle a všichni muži, kteří požár považovali za relativně malý, byli vysazeni na protější straně. Tam se přidali ke skupině místních hasičů a s větrem v zádech začali sestupovat dolů do rokle. A pak se zcela neočekávaně vítr obrátil a nabral obrovsky na síle. Oheň přeskočil na jejich stranu rokle a rychle se šířil suchým porostem. Muži se jako jeden otočili a hnali se zpět nahoru do kopce ve snaze předběhnout šířící se plameny. Zastavili se jen na okamžik, aby se zbavili těžké výbavy. Ale Dodge si uvědomil, že to je nezachrání. Oheň se šířil příliš rychle.

Dodge zůstal stát. Když to ostatní viděli, museli si v tu chvíli pomyslet, že to prostě vzdal. Sami se dál zoufale snažili uniknout plamenům. Jestli to Dodge opravdu vzdal, tak to bylo jen na okamžik, protože právě v něm měl vhled, který mu zachránil život. S plameny za zády vytáhl sirky a zapálil trávu před sebou. Suchá tráva okamžitě chytla a silný vítr plameny rozfoukal


CESTOU ANALOGIE 31

směrem nahoru, po stráni rokle, pryč od Dodgeho. Oheň za sebou zanechal jen kus spálené země. Dodge se po kolenou přesunul na spáleniště a čekal. Když se přiblížily obrovské plameny lesního požáru, hořelo všude kolem něj, ale spáleništi se vyhnuly. Spálená zem Dodgeho ochránila.

Dodge přežil. Ostatních třináct z patnácti hasičů zahynulo.

Problémem byl ten oheň. Za jasně dané podmínky, že hoří, nebylo pro hasiče snadné převrátit naruby jindy typickou interpretaci situace a použít samotný oheň jako řešení. Dodgeův „únikový oheň“ znalo již původní indiánské obyvatelstvo z plání. Lesní správa jej tehdy ale neznala a tato tak tika nebyla ani součástí hasičského výcviku. Proto si ostatní členové sku piny museli myslet, že Dodge situaci špatně odhadl nebo to prostě vzdal. V tu chvíli si neuměli představit jiné řešení než to, které se nabízelo jako jediné možné: utéct plamenům za každou cenu. Vhled, jejž zažil Dodge, znamenal obrátit naruby chápání celé situace. Jeho radikální reinterpretace byla všech no, jen ne zřejmá a očividná: oheň nebyl jen problémem, byl také řešením. Porazil oheň ohněm.

Konceptuální restrukturalizace, jejímž výsledkem je vhled, může být relativně jednoduchá – v Dodgeově případě to byla přímá inverze – nebo může fungovat jako lupa, díky níž jsou vidět i drobnější souvislosti. CESTOU ANALOGIE Andrew Stanton ze studia Pixar Animation už měl na svém kontě celou řadu hitů. Napsal komerčně veleúspěšné fi lmy jako Příběh hraček, Příšerky, s. r. o., Hledá se Nemo a Auta. Další fi lm, který právě chystal, byl nakonec stejně úspěšný: WA LL-E. Měl to být příběh posledního robota na beznadějně znečištěné Zemi, kterou poslední lidé opustili už před mnoha lety. Jedním z problémů, s nímž se Stanton potýkal, byl design Wallyho obličeje. Měl vypadat jako stroj, ale přesto dokázat vyjádřit emoce.

Jednou šel Stanton na baseball. Neměl moc dobrý výhled, protože místo, kde seděl, bylo „mizerné“, z čehož vinil svého střihače. Půjčil si tedy dalekohled od člověka, který seděl vedle něj. Omylem si jej k očím přiložil obráceně. A jak tak seděl s dalekohledem v ruce a zíraly na něj ty obrovské čočky, řešení jeho problému mu „prostě spadlo do klína“. Okuláry vypadaly jako


AHA FAKTOR32

obličej. Chvíli hýbal okuláry nahoru dolů, aby vytvořil různé výrazy tváře, a tehdy „spatřil celou postavu robota i s duší“. Bylo rozhodnuto. Robot WALL-E bude vypadat jako „dalekohled na tyči“.

Stanton přišel díky svému vhledu o celou směnu. Na druhou stranu, za fi lm získal Oscara, což mu zážitek ze hry bezpochyby vynahradilo.

Tento aha moment se objevil na základě podobnosti. Díky analogickému myšlení vyřešíte problém tak, že odhalíte hlubší souvislosti mezi dvě ma předměty, které se na první pohled jeví zcela odlišné. Vhled ale není jediným způsobem, jak odhalit paralely. Můžete se pokusit nějaké vědomě zkonstruovat. Pokud si ale spontánně uvědomíte, že se nějaká situace podobá jiné, zažíváte analogický vhled. PODZEMNÍ BURÁCENÍ, SPONTÁNNÍ ERUPCE Často se stává, že nás vhled vyruší z aktuálního myšlení. Nejdramatičtější to bývá, když vás náhlé řešení přepadne právě ve chvíli, kdy nad problémem vůbec nepřemýšlíte.

vědomí

ponoření se do problému zablokování rozptýlení vhled nevědomí Obrázek



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist