E-kniha: Agresivita a kriminalita školní mládeže - Zdeněk Martínek

Poděkování

Děkuji své manelce a svým dětem za jejich trpělivost, klid

a pomoc při psaní této knihy. Poděkování patří i kolegyním

z Pedagogicko-psychologické poradny v Pelhřimově za jejich

podporu, toleranci a odborné rady.

PhDr. Zdeněk Martínek

AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3801. publikaci

Odpovědná redaktorka Zuzana Koutná

Sazba a zlom Milan Vokál

Návrh a realizace obálky Antonín Plicka

Počet stran 152

Vydání 1., 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2009

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-2310-5

osvit 1, 30 July 2009 (NB), (30 September 2009, jen tirá)

OBSAH Úvod.....................................7

1. Agresivita a agrese rozdíl ........................9

1.1 Příčiny zvýené agresivity u jedince .................10

1.2 Agresivita slouící k dosaení vytyčeného cíle............12

1.3 Agresivita zapříčiněná organickým pokozením mozku .......15

1.4 Agresivita spojená s tzv. výchovnou slepotou rodiče .......16

1.5 Agresivita u dětí s neuspokojenou bazální jistotou..........17

2. Směry agrese ...............................21

2.1 Agrese vybitá na neivém předmětu .................21

2.2 Agrese vybitá na zvířeti........................23

2.3 Autoagrese ..............................24

3. Dělení agresí................................29

3.1 Přímá a nepřímá agrese × verbální a fyzická agrese × aktivita

a pasivita ...............................29

3.2 Agrese emocionální × frustrační × instrumentální ..........31

3.2.1 Emocionální agrese .................................31

3.2.2 Frustrační agrese ...................................33

3.2.3 Agrese instrumentální ...............................35

3.3 Moyerova klasifikace agresí .....................38

3.3.1 Predátorská agrese ..................................39

3.3.2 Agrese mezi samci (nebo samicemi) ....................42

3.3.3 Agrese vyvolaná strachem ............................52

3.3.4 Agrese drádivá ....................................55

3.3.5 Rodičovská agrese ..................................56

3.3.6 Sexuální agrese .....................................63

3.3.7 Agrese jako obrana teritoria ...........................63

3.3.8 Závěr ............................................66

4. Příčiny zvýeného výskytu agrese u dětí a mládee ..........67

4.1 Potvrzování funkčnosti agrese ....................67

layout 144 mm

4.2 Nečitelnost ve výchově ........................67

4.3 Výrazný nesoulad v hranicích koly a rodiny ............69

4.4 Agrese a vliv party (subkultury) ...................72

4.5 Předčasná selekce dětí kolního věku ...............74

4.6 Mediální násilí ............................78

5. Zvládání a řeení agrese .........................81

6. Poruchy chování související s agresivním chováním a kriminalitou

dětí a mládee ...............................85

6.1 ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) hyperaktivita

s poruchou pozornosti ........................85

6.1.1 Základní příznaky ADHD ............................86

6.2 Opoziční porucha chování ......................91

6.3 Lhaní .................................93

6.4 Krádee ................................96

6.5 Zákoláctví ..............................97

6.5.1 Monosti opatření ke sníení výskytu zákoláctví .........101

6.6 Útěky a toulky............................102

6.7 Porucha chování s protispolečenskými rysy ............106

7. ikana jako varianta agresivního chování...............109

7.1 Charakteristika ikanujícího chování ................109

7.2 Směry ikany ............................113

7.3 Vývojová stadia ikany .......................117

7.3.1 Ostrakismus ......................................117

7.3.2 Fyzická agrese a psychická manipulace .................119

7.3.3 Vytvoření jádra ....................................121

7.3.4 Vytváření norem ...................................124

7.3.5 Totalita ..........................................128

7.4 Varovné signály ikany .......................129

7.5 Varovná místa ikany ........................133

7.6 Typologie agresorů a obětí .....................136

7.6.1 Typologie agresorů .................................136

7.6.2 Typologie obětí ...................................139

7.7 První pomoc při výskytu ikanujícího chování ve kole ......142

7.8 ikana z právního hlediska .....................142

Přílohy ..................................145

Literatura ................................151

ÚVOD

Nemyslím, e dnení děti přicházejí na svět horí, ne jsme byli

my. Ale právě svět, který je v současné době obklopuje, nevhodná výchova (doma a mnohdy i ve kole), nedostatek podpory a porozumění, uspěchanost doby a přemíra techniky z nich dělá jedince, kteří nejsou schopni se poprat s dennodenní realitou. Často je patologické chování ve formě agrese, ikany, krádeí, lhaní, zákoláctví pouze formou obrany a projevem neschopnosti řeit náročné ivotní situace.

Svou praxi v pedagogicko-psychologické poradně jsem začínal s dětmi trpícími některou ze specifických vývojových poruch učení. Byla to práce velice zajímavá, péče o tyto děti probíhala často velmi náhodně a ivelně. Postupem času se učitelé začali s problematikou specifických vývojových poruch učení poměrně úspěně potýkat a mnozí z nich si dnes bez potíí dokáí s takovým dítětem poradit.

Zároveň vak začalo stoupat procento dětí, které mají problémy se svým chováním, v klasických třídách a vyučovacích hodinách jsou nezvladatelné, naruují chod celé třídy, do jisté míry znamenají i ohroení ostatních spoluáků. Učitelé jsou při jejich vedení bezbranní a bezradní a mnohdy se i jejich rodiče dostávají do pozice bezmocných a neastných lidí.

Ve své knize se tudí snaím odpovědět na otázky, které slýchá větina odborníků zabývajících se patologickým chováním dětí a mládee: Co se s dneními dětmi děje, e jsou takové. Jak je moné, e to, co v chování dětí bylo před dvaceti lety nepředstavitelné, se dnes stává jakousi normou. Co můe dospělá osoba (a ji rodič, či učitel nebo vychovatel) udělat pro zlepení celé situace. Jak pracovat s problémovým dítětem apod.

Čtenář se záhy dozví, e mnoho rodičů dělá zásadní chyby ve své výchově, ale i učitelé se ve své snaze co nejvíce dítě naučit a vychovat dopustí kroků, které jsou málo efektivní nebo dokonce kontraproduktivní.

Kniha není vysoce odborným pojednáním na téma sociálně patologické jevy, je spíe určena iroké pedagogické veřejnosti, studentům učitelských směrů, kteří by ji z vysokých kol měli být připraveni na práci s problémo

/ 7

vými dětmi a problémovou mládeí, a v neposlední řadě je směřována

i k rodičům, kteří jsou základním kamenem ve výchově dětí.

Přeji vem, aby nám práce s dětmi přináela radost, úspěchy a potřebné

uspokojení. Pamatujme na to, e máme v rukou to nejcennějí, co národ má,

a to jsou právě děti.

Zdeněk Martínek

8 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE

1. AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL

Výe uvedené pojmy jsou v naem jazyce velice často zaměňovány,

v odborném jazyce vak kadý z nich znamená něco jiného.

Agresivita (z lat. Aggressivus) útočnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V irím slova smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosaení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těkostem.

Je to do jisté míry charakteristický znak osobnosti jedince. V nejirím slova smyslu ji lze definovat jako dispozici k agresivnímu chování. Kadý jedinec je vybaven určitou její mírou, jinak by neměl ve společnosti anci na přeití. Člověk nadaný vysokou mírou agresivity je náchylný v různých situacích jednat agresivně, se svojí agresivitou těce bojuje, protoe ovládá jeho ivot a působí váné komplikace v mezilidské komunikaci. Impulzivně reaguje i na podněty, které by jiný člověk přeel bez povimnutí, popř. by se nad nimi zasmál. Lidé s vysokou mírou impulzivity mají rovně větí sklony k urálivosti, vztahovačnosti, komunikace s nimi bývá často obtíná. Mnohdy trpí i tím, e okolí se od nich odtahuje, povauje je za nebezpečné, neschopné domluvy apod.

Naopak člověk s nízkou mírou agresivity je větinou schopen ve vypjatých situacích kompromisu, dohody a smíru, okolí jej povauje za diplomatického, komunikativního, společenského.

Vnějí okolnosti nás často nutí k tomu, abychom agresivitu pouili ve svém chování, a u v osobním, nebo i profesním ivotě. Pokud je tato agresivita přijatelná, můe slouit k posílení autority, sebevědomí, můe mít ve své podstatě pozitivní vliv.

Agrese (z lat. Aggressio) výpad, útok jednání, jím se projevuje násilí vůči některému objektu, nebo nepřátelství a útočnost s výrazným záměrem ublíit.

Na otázku, co je to vlastně agrese, by se dalo poměrně jednoznačně odpovědět je to projev agresivity v chování jedince. Jedná se o nejjednoduí definici, která je ovem velice obecná. Agrese celkově zahrnuje iroké

/ 9

spektrum projevů. Můe být povaována za násilné naruení práv jiného člověka, ale také za asertivní chování.

Asertivita člověk dokáe trvat na svých názorech a prosazovat svoje

práva v rámci existujících zákonů. Toto chování směřuje k tomu, aby ostatní

připustili, e jedinec má právo se rozhodnout, jak bude myslet a jednat. Jiná definice agrese ji povauje za jednání, které je provedeno se záměrem ublíit nějaké osobě nebo ji přimět k tomu, aby vyhověla. Kromě fyzické agrese můe jít o psychická či emocionální zranění, jako je zastraování, zostouzení, vyhroování apod. (viz Čermák, 1999).

V určitých případech můeme hovořit i o pozitivní funkci agrese, např. v situaci, kdy ji jedinec pouije v zájmu zachování své fyzické či psychické integrity (viz dále instrumentální nutná agrese).

Někteří lidé vnímají agresi jako chování, které není v souladu se schvalovanými sociálními pravidly dané společnosti (pozor, velkou roli v tomto smyslu mohou hrát sociokulturní tradice té které společnosti co je v jedné zemi povaováno za normu, můe být v jiné zemi povaováno za silně agresivní akt). Agrese můe být definována i jako vyhledávání záliby v ubliování jiným lidem; stává se pro jedince potěením, uvolněním, legrací pak mluvíme o zhoubné (maligní) agresi, popř. instrumentální ádoucí agresi viz Erich Fromm Anatomie lidské destruktivity.

Rozbor instrumentální ádoucí agrese bude uveden na dalích stránkách.

1.1 PŘÍČINY ZVÝENÉ AGRESIVITY U JEDINCE

Co je tedy pravděpodobnou příčinou zvýené agresivity u jedince?

Výraznou roli hrají genetické faktory, některé prameny uvádí, e a ze 60 % je její míra dědičná. Tvrdím, e těko můeme chtít, aby se potomek silně agresivního otce choval jako anděl.

Někteří autoři (např. Renfrew, 1997; Čermák, 1999) uvádějí, e vliv genetických faktorů na agresivitu lze předpokládat za těchto podmínek: n Jedinec z normální rodiny se chová extrémně agresivně. Pokud se zbytek

rodiny chová normálně, pak to znamená, e rodinné prostředí je nepato

logické. Z tohoto důvodu je moné, e agresivita jedince představuje ge

neticky podloenou biologickou abnormitu. 10 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE n Velký počet členů rodiny je agresivních. Ačkoliv v tomto případě nelze

eliminovat společný faktor prostředí, lze předpokládat přítomnost spo

lečného genetického faktoru. Ve společnosti mnohdy panuje názor, e viníkem agresivity je mu otec. Praxe vak ukazuje, e daleko větí problémy s agresivitou mají děti, které jsou např. vychovávány tzv. skrytě agresivní matkou zde je ji faktor prostředí naprosto nepopiratelný.

Co v sobě tento pojem skrývá? Model chování této matky je velice dobře znám nejen psychologům, etopedům, ale předevím pedagogům, kteří denně přichází do kontaktu s rodiči. Tato matka před cizí osobou (a předevím učitelem) kategoricky odmítá jakékoliv potrestání dítěte za jeho prohřeek, často se do očí učitelů staví do pozice silné ochránkyně svého dítěte: Paní učitelko, já bych na svoje dítě nikdy nesáhla, nemám to srdce ho potrestat. Její výpověď je mnohdy velice přesvědčivá. Pravdou je, e tato matka by skutečně na své dítě sama nikdy nesáhla, mnohdy jej naprosto nesmyslně obhajuje. Ví vak, e otec dítěte je pruďas a nejde pro ránu daleko. Kdy dítě zlobí, pouívá tato matka instrukci: Jen počkej, a táta přijde, on si to s tebou vyřídí. Po příchodu otce začne vechny prohřeky dítěte hlásit, mnohdy jetě situaci patřičně přibarví a nakonec se s pocitem zadostiučinění dívá, jak ho otec trestá.

Mnohým čtenářům se tento scénář bude zdát nemoný, z vlastní praxe vak mohu potvrdit, e se v různých podobách vyskytuje v mnoha rodinách. Pokud k výe uvedené situaci dojde, dostává důvěra dítěte v matku pěkně na frak. Matka v podstatě přenáí zodpovědnost za trestání na otce a tím se zbavuje své vlastní zodpovědnosti já jsem ta hodná, táta je zlý. Dítě ji vak začne povaovat za zrádkyni, za člověka, kterému nemůe plně důvěřovat.

Dále matka v sobě samé popře násilně pud, který je pro kadou samici v přírodě přirozený a normální (člověk je přece součástí přírody), a to je pud chránit své mládě před nebezpečím, které pro něho znamená svět, do něho přilo. Dítě zaívající pravidelně tyto situace začíná vnímat svět jako nebezpečný, není zde nikdo, kdo by ho ochránil, ke komu by se mohlo schovat. Děti vychovávané skrytě agresivní matkou nakonec začnou povaovat okolní svět za místo, kde z kadého kouta číhá nějaké nebezpečí, kde není nikdo, za koho se mohou v případě ohroení skrýt, kde není nikoho, kdo by je bránil, a ony musí být připraveny tomuto nebezpečí čelit.

Ve kolním prostředí jsou výe uvedené děti poměrně dobře rozeznatelné jsou popudlivé, vznětlivé, kadý sebemení podnět, který zavání po

AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL / 11

tenciálním nebezpečím, provází výbuch vzteku či agrese, popř. agresivní obrany (dalo by se lidově říci, e startují na první nalápnutí). Takové dítě má často velice těkou pozici. Pro třídu je častým zdrojem obveselení a zábavy stačí ho vyprovokovat a vichni se jeho reakcím upřímně smějí, mnohdy nudné přestávky a hodiny volna jsou tak patřičně zpestřeny. Pokud do situace, kdy vyprovokovaný jedinec zuří, přijde vyučující, je výe uvedené dítě označeno za toho, kdo provokuje, zlobí, mlátí apod. Kdo je ve finále potrestán, je v tomto případě zcela jasné. Navíc vichni spoluáci na něho velice rádi svalí vinu. Vyprovokované dítě vnímá případný trest za své chování jako nespravedlivý, přirozeně se mu brání, je rozzlobené na celý svět a tím se bludný kruh uzavírá.

Dítě se z pozice vyprovokovaného agresora dostává do pozice bezmocné, bezbranné oběti. Tím se vak jeho drádivost a impulzivita zvyují. Kadodenní pobyt ve třídě se pro něho stává nepříjemným bojem v prostředí, které je vůči němu nepřátelské, nepřijímající, potamo nebezpečné. Naprosto logicky klesá jeho výkonnost ve vyučovacích hodinách, je zaplaveno mylenkami na pomstu, případně přemýlí o tom, kam uteče, aby nebylo terčem provokací svých spoluáků děvčata nevyjímaje. Nejhorím pocitem, který ho vak pronásleduje, je ten, e i učitel je proti němu zaměřený, stojí na straně ostatních spoluáků, nevěří mu, kdy se oprávněně provokacím a případnému potrestání brání. Řeení celé situace je často jak ze strany vznětlivého áka, tak i učitele velice svízelné, v části o instrumentální nutné agresi rozebereme, jak takové dítě skutečně rozpoznat a jak s ním pracovat.

1.2 AGRESIVITA SLOUÍCÍ K DOSAENÍ

VYTYČENÉHO CÍLE

Zdá se, e zvýenou agresivitu lze očekávat i od dítěte, kterému je

od raného věku rodiči či prarodiči dáváno najevo, e jeho agresivita slouí k dosaení vytyčeného cíle.

Kadé dítě ve věku zhruba tří let se začíná chovat přirozeně agresivně. Tento jev souvisí s procesem rozvoje tzv. prvního já, dochází k sebeuvědomování jedince a tendenci jednat samostatně. Projevuje se touha prosadit se, dát o sobě vědět. Kadý rodič si určitě pamatuje situace, kdy jeho tříletá ratolest si vztekem, dupáním, kopáním, mlácením pěstičkami apod. vynu- 12 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE covala pozornost a chtěla jednat samostatně: Já to udělám. Já tam nepůjdu apod.

Není bez zajímavosti, e toto stadium je provázeno i pouíváním prvních nesluných slov, která jsou zakázána. Čím více rodič na tato slova reaguje, čím více za ně dítě trestá, tím více se bude projevovat tendence je pouívat. Pokud dítě vysloví nesluné slovo poprvé, je mono se nad tím zasmát, pokud se tato slova budou opakovat, je potřeba poadovat, aby si je říkalo pro sebe, popř. aby si je lo říci do jiné místnosti, kde nejsou ostatní děti nebo dospělí lidé.

Vrame se vak k přirozenému agresivnímu chování tříletého dítěte. Jestlie rodič nebo vychovatel začne ustupovat svéhlavému jednání dítěte a jedná pod scénářem raději ustoupím, aby byl klid, raději mu vyhovím, aby nedělal na veřejnosti ostudu, dává vztekajícímu se jedinci v podstatě signál dělej to, vdy to přece funguje. Sytí tak jeho chování, dává mu smysl. Příklady této fungující agresivity vidíme od raného věku u dětí, které si svým vztekem vymáhají různé výhody, dokáí jím i zastraovat. V obchodech jsou dnes denně vidět situace, kdy rodič si své dítě kupuje různými dárky jenom proto, aby se nevztekalo, rodiče běně své dítě postaví do pojízdného koíku, do kterého se dávají potraviny, v zapiněných botách, protoe to dítě chce a oni se snaí kadému přání svého potomka vyhovět s naprosto mylnou představou, e tak vychovají osobnost se zdravou schopností sebeprosazení.

Učitelky mateřských kol denně vidí situace, kdy bezradný rodič v atně přemlouvá své dítě, aby se převlékalo, běhá za ním s bundou, čepicí a čím více přemlouvá a přesvědčuje, tím více dítě odmítá daný úkol splnit. Rodič se tak dostává do pozice bezmocného, pro dítě slabého jedince, s kterým lze snadno manipulovat. Uvědomme si, e scénáře chování, které dítě pouívá v budoucím ivotě, se ve větině případů vytvářejí ji ve věku právě tří a čtyř let. Vem rodičům i učitelům radím, aby vztekajícímu se dítěti neustupovali, mohou dát sice najevo, e vidí, e se zlobí, e jeho vztek chápou, ale dítě musí dostat jasný signál, e jeho chování je kontraproduktivní a nic jím nezíská. Např.: Chápu, e se nechce oblékat, ale jinak nemůeme ze kolky odejít. Nezbytně nutná je v těchto případech důslednost, neústupnost a v neposlední řadě i čas, který je, bohuel, v současné uspěchané době nejdůleitějím fenoménem. Rodič, který neustále spěchá a v rámci úspory času za dítě ve udělá, popř. ustoupí, bude výe uvedené situace řeit donekonečna.

Ji jsem zmínil, e styly a způsoby chování se dítě učí předevím v raném věku a nese si je do svého budoucího ivota. Pokud naučíme dítě v tomto

AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL / 13

klíčovém věku s námi manipulovat, můeme očekávat výrazné problémy s chováním ve věku dospívajícím, předevím v období puberty. Výe uvedené děti dokáí na druhém stupni kol velice dobře manipulovat se svými vrstevníky, popř. s celým pedagogickým sborem. Uveďme si na tomto místě konkrétní, vymylenou situaci, kdy si pedagogický sbor na manipulace těchto dětí sám nabíhá a dostává se často do naprosto neřeitelných, těko zvládnutelných situací.

Příklad

Kadá kola má pravidla v chování stanovena kolním řádem, kde by tato pravidla

měla být jasně a zřetelně definována, a měli by s nimi být seznámeni jak áci, tak

jejich rodiče a v neposlední řadě i učitelé ti by se měli předevím na stanovení

těchto pravidel aktivně podílet. Pedagogický sbor se můe (netvrdím e musí)

rozdělit na dvě části záměrně neříkám poloviny.

Jedna část bude nekompromisně trvat na tom, e co je v řádu napsané, to platí,

a v jasně určených pravidlech nepovolí. Druhá část (ve větině případů ta mení)

v určitém okamiku dojde do situace, kdy na ní áci začnou vymáhat něco, co

není v řádu povoleno. Tato část pedagogů, a ji z důvodů vyčerpání (co není ve

kolním prostředí výjimkou kdo nepoznal, co je to den po dni, týden po týdnu,

měsíc po měsíci umravňovat a ukázňovat mnoství dětí, nemůe pochopit a zod

povědně mluvit o učitelském povolání), popř. proto, e se nechtějí příli rozčilovat

nebo hádat, nebo e chtějí být s dětmi přílinými kamarády (problém předevím

začínajících pedagogů), v těchto pravidlech povolí: Děti, víte, e to kolní řád za

kazuje, ale výjimečně tedy ano.

Pro děti, o kterých jsme výe mluvili, a nejen pro ně, nebo dítě je tvor velice

učenlivý, se tyto situace nestanou výjimečnými, naopak, začnou je povaovat za

samozřejmé. Za nějaký čas dojde k situaci, kdy podobnou věc zkusí na hraničí

cího učitele. Ten bude pevně stát na pravidlech s tím, e to, co po něm poadují,

je proti kolnímu řádu. Děti, o nich mluvím, okamitě zareagují slovy: A jak to,

e u pana učitele ... můeme a u vás ne? V mnohých případech pouijí verbální

aktivní přímou agresi (více v kapitole 3), co znamená dohadování se s učitelem,

pouívání skrytých nadávek, v horím případě vyhroování. Tzv. hraničící učitel

v této situaci nachází těko jakýkoliv smysluplný argument, pokud nechce daného

kolegu shodit.

Ve sborovně a na poradách se tyto situace dalekosáhle řeí, kolegové se ne

mohou sjednotit, zbytečně se dohadují a dostávají se do konfliktů, které vak 14 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE

oslabují soudrnost celého sboru. Z celé situace těí předevím děti, ony získá

vají pocit snadné manipulovatelnosti s celým pedagogickým sborem.

Moná, e výe popsaná situace bude působit jako vymylený a nepravděpodobný konstrukt, opak je vak pravdou. Ve velkém mnoství případů jsou ve kolách manipulativní tendence áků s učiteli na denním pořádku. áci tak dovedou velice účinně rozklíit celý pedagogický sbor a vládci ve kole se stávají oni. Mají pak pocit, e si ve mohou dovolit, často se dovolávají demokracie. Kladu si vak otázku, zda nejde spíe o anarchii.

Řeení situace je přitom poměrně snadné. Samozřejmě, e kadý učitel je individualita, kadý pouívá jiných forem motivace, chválení a trestání. Nemůeme být vichni naprosto uniformní. Pokud jsou vak oficiálně stanovena určitá pravidla, je nutné, abychom je dodrovali naprosto vichni, dospělými počínaje, dětmi konče. Jejich překročení musí být provázeno přirozeným následkem.

Prozatím jsme hovořili o příčinách agresivity a potamo i agrese, které lze v ideálním případě terapeuticky oetřit a nějakým způsobem zpracovat velkou roli zde hraje předevím rodič, bez jeho aktivní spolupráce jsou učitel a terapeut téměř bezmocní. Pokud se rodič s dítětem ve správnou dobu dostanou do terapeutického vedení, můe být problém poměrně rychle rozkryt a patřičně řeen.

Existují vak případy, kdy sebelepí a sebeodbornějí pomoc není nic platná, nic nefunguje, dítě je vůči jakémukoliv zásahu ze strany terapeuta imunní.

1.3 AGRESIVITA ZAPŘÍČINĚNÁ ORGANICKÝM

POKOZENÍM MOZKU

Dvě hlavní oblasti související s agresivitou a agresí jsou:

n limbický systém, n kůra mozková cerebrální kortex. Limbický systém obsahuje mnoství propojených struktur, které mají vztah k agresivnímu chování. Jedná se o amygdalu a hyppocampus. Ovlivňuje kontrolu emocí; hippocampus inhibuje (sniuje) agresi, naopak amygdala

AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL / 15

+

její jádra jsou zdrojem impulzů ji posilujících. Amygdala se nachází přímo uprostřed hypotalamu v dolní části mezimozku. Jednoznačný vztah k agresi vak nelze prokázat.

Korové oblasti jsou spojeny se sociálním učením. Frontální (čelní) neokortex je spojen s recepcí a interpretací vnějích informací. Jeho pokození vede k nadměrné vnímavosti vůči podnětům z okolí. Jedinci pak reagují agresí v případech, kdy je naruena anticipace následků. Reagují často impulzivní agresí, jsou vzruiví, náladoví, jejich nálady se velice rychle střídají, a to mnohdy i během jedné hodiny, objevuje se u nich zvýená drádivost citlivost vůči provokacím zvenčí. Takovéto děti často bývají neklidné, vztahovačné, velice rychle nabuditelné k agresi. Veobecně lze předpokládat, e děti s organickým pokozením mozku mají velké potíe s její kontrolou, častěji se účastní patologického chování a mohou se zapojovat v dospívajícím věku do násilných trestných činů.

K pokození frontálních laloků můe dojít v kterémkoliv období vývoje jedince. V prenatálním období můe mít výrazný vliv léková terapie matky, popř. úraz matky, v období perinatálním (kolem porodu) protrahovaný, překotný nebo kleový porod, v období postnatálním asfyxie, jakékoliv onemocnění mozku předevím zánětlivé, horečnatá onemocnění provázená febrilními křečemi; zvýená agresivita bývá pozorována i u některých pacientů s nádorovým onemocněním mozku. Výraznou roli můe sehrát i úraz hlavy, kdy dojde k pokození právě frontální oblasti.

Ve vech případech uvedených v této kapitole je namístě psychiatrická péče, včetně vhodné medikace.

1.4 AGRESIVITA SPOJENÁ S TZV. VÝCHOVNOU

SLEPOTOU RODIČE

Jedná se o situace, kdy rodiče odmítají jakoukoliv spolupráci, nevidí

v chování svého dítěte naprosto ádný problém a nic řeit nechtějí. Svádějí vinu za chování svého potomka na kolu, spoluáky, větinou tvrdí, e doma se dítě chová zcela normálně, potíe s ním mají pouze ve kole, která je od toho, aby si nezvladatelné chování jejich dítěte vyřeila; rodiče se za ně zbavují zodpovědnosti. Nejsou schopni přijmout jakoukoliv výtku vůči jejich výchově, mají pocit, e ve dělají správně a pro blaho svého potomka. 16 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE

Naprostou katastrofou jsou situace, kdy rodič dokonce své dítě k agresivitě nabádá dítě je vedeno v představě, e současný svět je jenom o konkurenci, a pokud jedinec nemá ostré lokty, nemůe v této silné konkurenci obstát.

V těchto případech jsou učitel, psycholog i psychiatr naprosto bezmocní, bez úzké spolupráce rodičů na problému nelze nic řeit a vyřeit. Pravé potíe u výe zmíněných dětí nastávají v okamiku, kdy se terčem jejich agresivity stávají sami rodiče, kteří je nedokáí zvládnout ani v domácím prostředí (často se situace vyostří v období puberty). A kdy se oni sami cítí ohroeni, přicházejí pro odbornou radu, v mnohých případech se vak agresivní chování dospívajícího jedince ji nedá terapeuticky zastavit, mnohdy zbývá pouze jedno řeení, a to určitá forma represe.

1.5 AGRESIVITA U DĚTÍ S NEUSPOKOJENOU

BAZÁLNÍ JISTOTOU

Od narození je pro optimální vývoj zdravé psychické osobnosti

dítěte nejdůleitějí pevná vazba mezi ním a matkou. Je v podstatě sociálním, psychologickým i biologickým základem lidství. Vazba s biologickou matkou je nenahraditelná a je podstatou bazální (základní) jistoty u dítěte. Znamená pro něj bezpečí, ochranu před okolím, sycení podněty, péči o základní potřeby nutné pro přeití.

Dítě je od narození vývojově přichystané na pohled matky z očí do očí, na hlazení, broukání, mazlení (vechny matky velice dobře znají, jak děti milují hry se svým tělem poplácávání po zadečku, hra Kovej, kovej kováříčku apod.).

Není vak přichystané na vymoenosti dnení moderní doby např. hlasitou hudbu, nepříjemné zvuky z okolí, nevímavost matky, přenesení péče z matky na jinou osobu (dnes velice moderní chůvy, paní na hlídání apod.). Výe uvedené chování dítě vnímá jako ohroení, plodí v něm úzkost, a tím i útočnost a drádivost.

Vztah matky k dítěti se evolučně vyvíjel dlouhou dobu a původně znamenal ochranu před dravci. Malé dítě neví, e tento druh nebezpečí se ji v dnení době nevyskytuje, má vak zakódovanou reakci na ohroení. Začne se doadovat pozornosti, křičí, vzteká se, je neklidné, přestane si hrát, přestane zkoumat okolí, stává se hyperaktivním.

AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL / 17

Význam bazální jistoty pro dítě potvrzuje i Bowlbyho teorie vazby (John Bowlby anglický psychiatr, patřící mezi několik nejvýznamnějích osobností v tomto oboru ve dvacátém století).

J. Bowlby vychází z jednoduchého pozorování pokud se malé dítě oddělí od matky, projevují se v jeho chování vechny známky stresu a dítě se snaí vemoným způsobem získat matku zpět. Bowlbyho teorie vazby odpovídá na otázku, proč se takto dítě chová, následujícím způsobem: n Citová (bazální) vazba měla vdy základní význam pro přeití. Ve volné

přírodě lo předevím o ochranu před dravci. n Citová vazba se vyvíjí celý ivot od nezralé ke zralé závislosti tou

rozumíme citovou autonomii, je vak uchovává citově významný vztah.

V průběhu dospívání a dospělosti je tato vazba doplňována novými vaz

bami k přátelům, partnerovi apod. Schopnost tvořit citové vazby někdy

v roli člověka pečujícího, jindy opečovávaného povauje tato teorie za

základ duevního zdraví. n Charakteristickým znakem chování dětí (i ostatních mláďat) je potřeba

zkoumat okolí, hrát si a účastnit se činnosti nejen vrstevníků, ale i dospě

lých. Pokud se dítě cítí bezpečně, zkoumá okolí. Jakmile začne vnímat po

cit ohroení, vrací se do blízkosti matky. Jeho chování se můe popsat jako

zkoumání světa z bezpečné základny. Prostor, který dítě prozkoumává,

a čas, který na to potřebuje, se s přibývajícím věkem roziřují stále vak

ví, e se můe k matce vrátit, e u ní je bezpečná základna. U zdravého

vztahu mezi dítětem a matkou tento pocit trvá a do dospělosti. n Dalí součástí vazby je pečování ve smyslu uspokojování základních po

třeb. Bez péče o potomstvo by člověk nebyl schopný přeít. Zajímavý a teorii vazby podporující je pokus M. Ainsworthové. Ta pracovala s dvanáctiměsíčními dětmi a jejich rodiči. V jejím pokusu byla matka s dítětem uvedena do místnosti plné hraček. Jakmile si dítě na prostředí přivyklo a začalo si hrát, matka na tři minuty místnost opustila. Tento pokus ukázal, e oputěné děti se chovají třemi základními způsoby.

Pokud vazba dítěte k rodiči byla povaována za jistou (bezpečnou),za- čalo dítě po oputění protestovat, po návratu matky protesty chvíli přetrvávaly, ale po několika minutách se uklidnilo a začalo si znovu hrát.

Děti ijící v nejisté (ne bezpečné) vazbě reagovaly dvěma odlinými způsoby. Některé po oputění příli neprotestovaly, ale jakmile se matka vrátila, začaly kolem ní krouit, nespustily z ní oči a nebyly schopny navázat na předchozí hru. Jiné protestovaly velice výrazně, návrat matky je nezklid- 18 / AGRESIVITA A KRIMINALITA KOLNÍ MLÁDEE nil, přilepily se na ni, schovaly svoji hlavu do jejího klína, křičely a odmítaly nabízené hračky.

Výzkumy prováděné na tomto poli ukazují, e matky, jejich vazba k dítěti je bezpečná a jistá, jsou vůči jeho citovým potřebám více vyladěné a vztah k němu má oboustranně hravé prvky.

Existují vak rodiče s některými druhy nejisté vazby, jedná se např. o rodiče, kteří dobře fungují starají se o dítě, krmí jej, oblékají, pečlivě myjí ale neodpovídají na výraznou potřebu doteků a pozornosti, dítě u nich málokdy pozná mateřskou náruč, neví, co je pomazlení, pochování. Někdy zasahují do hry dítěte v okamicích, kdy si soustředěně hraje, hra jej baví, a naproti tomu neodpovídají na jeho ádost o pomoc ve chvíli, kdy ji potřebuje, kdy je mu nějakým způsobem zle.

Děti, které v raném věku zaily jistou a pevnou vazbu s matkou, jsou ve kolním prostředí radostnějí, otevřenějí, dokáí adekvátně poádat o pomoc, kdy ji potřebují, dokáí se i lépe poprat s nepřízní osudu a s ivotními překákami.

Naopak děti s nejistou vazbou jsou ve kolním prostředí nejisté, často reagují agresivně bez vánějího důvodu, snaí se na sebe za kadou cenu upozornit, mají velké problémy se soustředěností, hyperaktivitou, jejich hry jsou převáně pasivního charakteru.

Lze předpokládat, e poruení základní vazby mezi matkou a dítětem (bazální jistoty) je jednou ze základních příčin poruch chování v jakékoli formě za nejčastějí můeme povaovat opoziční vzdor, lhaní, inklinaci k návykovým látkám či jiným závislostem, únik do part a skupin se závadovým chováním, problémy s komunikací a souitím s ostatními vrstevníky a spoluáky, neschopnost dodrovat pravidla v chování daná společností.

AGRESIVITA A AGRESE ROZDÍL / 19