načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Agrese, násilí a psychologie moci – MUDr.PhDr. Jan Poněšický

Agrese, násilí a psychologie moci

Elektronická kniha: Agrese, násilí a psychologie moci
Autor: MUDr.PhDr. Jan Poněšický

- Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 176
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce starého, aby vzniklo místo pro to nové? Neznamená teprve násilí – ve srovnání s férovým bojem – újmu na druhém, poškození jeho života, zmenožnění přirozeného a svobodného vývoje? Těmito a jinými otázkami se zabývá kniha lékaře a filosofa Jana Poněšického, psychoanalytika, který čerpá jak z vlastních niterných prožitků, tak ze zkušeností z psychoterapeutické praxe. Ve středu jeho zájmu je zkoumání lidské podstaty, zde pak kontroverzního názoru na to, zda je člověk dobrý či zlý, odkud se bere jeho nenávist, co vyvolává pocity agrese a za jakých podmínek vyúsťují do mezilidských vztahů a chování. Přitom zdaleka nejde jen o vystupňování násilných tendencí. Mnohem častěji jde o obranu či dokonce o útok v zájmu zachování duševní rovnováhy, např. sebevědomí a potřeby dát svému životu nějaký smysl, což bývá zneužíváno různými ideologiemi. Moc má zabránit situaci bezmoci, pachatelem se stává člověk, jenž se nechce za žádnou cenu opět dostat do pozice oběti. Násilí je v tomto kontextu umožněno především odlidštěním protivníka, který je degradován na podčlověka, barbara, kořist či prostě nepřítele, jenž ohrožuje naše hodnoty a představy o uspořádání světa.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:391


2

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:392


3

Jan Poněšický

AGRESE, NÁSILÍ

A PSYCHOLOGIE MOCI

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:393


4

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:394


5

Jan Poněšický

AAAAAGRESE, NÁSILÍGRESE, NÁSILÍGRESE, NÁSILÍGRESE, NÁSILÍGRESE, NÁSILÍ

A PSA PSA PSA PSA PSYYYYYCHOLCHOLCHOLCHOLCHOLOGIE MOCIOGIE MOCIOGIE MOCIOGIE MOCIOGIE MOCI

TRITON

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:395


6

Jan Poněšický

Agrese, násilí a psychologie moci

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována, ani jinak šířena

bez písemného souhlasu vydavatele.

© Jan Poněšický, 2005

© TRITON, 2005

Cover © Netopejr

®

, 2005

©Frontispice: Ludmila Poněšická, 2005

Vydalo Nakladatelství TRITON, Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.triton-books.cz

ISBN 80-7254-593-0

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:396


7

OBSAH

9

15

21

22

35

41

45

47

52

63

67

71

76

82

91

97

109

12 9

137

147

157

161

163

171

183

Předmluva

Část I

1 Teorie agrese: vrozená pudovost, nebo reakce

na frustraci?

1.1 Agrese coby vrozená pudová síla

1.2 Agrese získaná v důsledku frustrací

1.3 Smíšený „humanistický“ koncept Ericha Fromma

2 Psychodynamika agrese, druhy a formy násilí

2.1 Agrese a problematika osobnostních hranic

2.2 Exkurz: násilí v rodině, sexuální zneužívání a incest

2.3 Agrese a hrozba ztráty vztahovosti

2.4 Agrese a zachování koherence vlastní osobnosti

2.5 Narcismus, agrese, násilí a moc

2.6 Agrese a násilí na vztahově celostní úrovni

2.7 Dospělá konstruktivní agrese

3 Sociologické a antropologické pojetí agrese

4 Závěr: Dynamicko-systemické pojetí agrese a násilí

a možnosti jejich socializace

5 Filosofie, sociologie a psychologie moci

6 Agrese, násilí a strach

7 Násilí na sobě. Násilí a moc v psychosomatice

a psychoterapii

8 Zacházení s agresí ve výchově

Literatura

Část II

Příspěvky spoluautorů

Agrese, násilí a německá minulost (T. Bastian)

Zacházení s násilím a jeho následky (G. Klüve

-Schleberger)

Psychoanalytický rozbor totalitní mentality

(O. Marlinová)

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:397


8

Agrese a moc z antroposofického hlediska

(M. Seefried)

Etika a agresivita v podnikání (S. Hubálek)

Sexuální agrese (P. Weiss)

197

205

211

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:398


9

PŘEDMLUVA

Filosofové tvrdí, že za každou vědeckou teorií stojí určitý filosofický

názor a postoj ke světu, jenž je často spolupodmíněn osobnostními

preferencemi jeho autora. Podílí se na něm jeho dosavadní životní

zkušenosti, které zabudovává do onoho filosofického východiska.

Psychoanalytici hovoří o myšlenkové identitě, o kongruenci mezi vlast

ním myšlenkovým světem a předmětem zkoumání. To se týká zvláště

pojednání o lidských problémech. Právě v předkládané knize se jedná

o kontroverzně diskutované názory na dobro a zlo, na výchovu, spra

vedlnost a vzájemný respekt, jež jsou zatíženy subjektivními postoji

a někdy až protichůdnými psychologickými teoriemi.

Čtenář má totiž právo se něco dozvědět o tom, jak se vyvíjel auto

rův postoj k násilí a moci, z jakých osobních zkušeností a světonázo

rových pozic vychází.

Jako mnoho mých vrstevníků jsem považoval komunistický režim,

v kterém jsem vyrůstal, za diktátorský a zažil jsem mnohokrát jeho

moc na vlastní kůži. V roce 1968, těsně po skončení studia me

dicíny, jsem založil v jihočeském kraji opoziční stranu KAN, jejímž

jsem se stal předsedou. Zde jsem přišel do styku i s druhou stranou

mince, s možností opojení mocí. Najednou jsem mohl zahájit kam

paň na sesazení komunistických funkcionářů, vycházely články v no

vinách, přijímali jsme nové členy, byl jsem vyzván hovořit na celo

státním mítinku v Praze na Žofíně, jehož přenos byl vysílán na Západ

atd. Ještě po obsazení sovětskou armádou trval nějaký čas ten pocit

síly a vlastní působnosti, takže jsem přehlédl nebezpečí politického

procesu a následného odsouzení. Následovala vydanost napospas

zvůli komunistických mocipánů, výslechy, profesní diskriminace. Ta

to bezmoc v době normalizace, jakési podivné všeobecné a nepo

chopitelné ochromení vnuklo představu, že odpor není možný – ač

i v případě mnohem horších diktatur existovala podzemní hnutí.

Chtěl jsem tomu všemu rozumět, tak jsem začal v roce 1969 s dál

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:399


10

kovým studiem psychologie na filosofické fakultě Karlovy univerzity,

kde se tehdy ještě přednášelo podle skript z roku 1968, mj. i sociolo

gie a politologie.

Teprve mnohem později jsem pochopil, že moc se vykonává nejen

hrozbami (někomu něco vzít, nedat, zabránit či ublížit), ale i sliby

a možnostmi něco poskytnout. V socialismu to byla jistota zaměstná

ní, zdravotní péče, penze, nezodpovědnost – stát se o všechno posta

ral – jakož i nejrůznější možnosti upřednostňování privátních zájmů,

takže v práci si člověk často spíše odpočinul. V emigraci, a i u nás po

roce 1989, jsem si uvědomil, že toto manipulování patří do jisté míry

k normálnímu životu: hrozby a odměny se používají ve výchově, nátlak,

intriky, prosté ovlivňování, protekce či mobbing se dějí dle sympatií

a antipatií všude, v sociální i v pracovní oblasti, záleží spíše na omezení

zákony a na společenské morálce.

Již během studia medicíny jsem se cítil přitahován neprozkoumaným

terénem duševních nemocí, kde jsem ovšem brzy narazil na opak mo

ci, na bezmocnost. Nechtěl jsem se smířit s tím, že tato frustrace

možnosti porozumění psychickým chorobám a jejich léčení vede pa

radoxně ke vzdání se empatie (odspolulidštění), k mechanickému po

dávání tlumivých léků či k aplikaci šoků. Dodnes se zájem o schizofre

niky z velké části redukuje na zabývání se chorobnými příznaky, na

jejich diagnostiku, respektive na úvahy o biochemických procesech

v mozku. I to byl jeden z důvodů, proč jsem po své výpovědi z politic

kých důvodů z krajské nemocnice v Českých Budějovicích odešel na

psychiatrii do Horních Beřkovic, kde mi k mému překvapení nebylo

bráněno v externím studiu psychologie. Doufal jsem v působnost, sí

lu a moc psychoterapie. I zde jsem se setkal jak s bezmocností, tak

s možností manipulace či dokonce zneužití.

V českých standardních učebnicích obecné psychologie i psychologie

osobnosti (Balcar, Mikšík, Nakonečný, Smékal) chybí samostatné

kapitoly o agresi a násilí. František Koukolík vydal v roce 2001 knihu

„Zlo na každý den“, ve které ze svého přírodovědeckého hlediska

neuropatologa pojednává o agresi a násilí v pojmech poruch moz

kových funkcí a struktur. Jeho pozitivistické a pragmatické východis

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3910


11

ko ho předurčují k zastávání pozic a výdobytků neuropsychologie,

jakož i evoluční psychologie. Uznává sice individuální, subjektivní vý

znamovost lidského prožívání i složitost interpersonálních interakcí,

přesto se dle něho děje psychologické působení cestou ovlivňování

genů a dále nervových spojení v mozku (str. 125). Nepatří však dle

mého názoru k oněm redukcionistům, kteří, oslněni diagnostickými

(např. zobrazovacími) metodami fungování mozkové činnosti, po

čali opět věřit v možnost převést duševní život na činnosti centrální

nervové soustavy. Chtěl bych věřit, že můj příspěvek navazuje na toto

pojetí a zároveň ho doplňuje o psychologickou dimenzi, např. o to,

jak frustrace bazálních potřeb (jež často unikají naší pozornosti) vede

ke specifickým formám agrese či potřebě násilí. Z uvedeného by mělo

též vyplynout, jaké jsou možnosti jejího zvládání, přetvoření apod.

Psychika s jejím fungováním i obsahovou stránkou je zde pojata jako

samostatná entita se složitou vlastní strukturou a dynamikou. Tak

například touhu po sebeúctě, pravdě, bohu atd. bychom marně ně

kde v mozku hledali, i když nepopírám adaptivní aspekt i specifickou

lidskost těchto často tak mohutných tendencí, za něž byli mnozí lidé

ochotni položit život. Stejně tak pro mě zůstává z materiálního hle

diska tajemstvím interpersonalita (jejímž jedním aspektem, reprezen

tací, je řeč), totiž to, co se děje mezi lidmi. Tak zůstává z neurologic

kého i kybernetického hlediska záhadou, že člověk ihned (simultánně)

rozumí tomu, co druhý říká, pochytí i celkový význam sdělovaného,

vnímá i jeho chování, emoční signály, ihned vytuší, co je míněno mezi

řádky i to, co je adresováno jemu osobně a proč to přichází právě

teď atd. Možná, že se budou psychologové za nějakých 500 let usmí

vat našim nynějším hrubým materialistickým představám o lidské psy

chice.

Stejně tak je z hlediska dosavadního popisu fungování mozku těžko

vysvětlitelné, jak se dokáže agrese ihned změnit v opak, např. násled

kem vcítění se do druhého, jiného pochopení situace, uvědomění si

neodůvodněnosti, mýlky či svého vlastního podílu na konfliktu.

Naše přední psychoterapeutka Jitka Vodňanská (osobní sdělení) udě

lala – opět obtížně neurofyziologicky vysvětlitelnou – zkušenost vy

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3911


12

rovnání se s frustracemi všedního života i s agresí dlouhodobými meditacemi a dospěla k poznání, že

1. existuje jen přítomnost

2. vše je v pohybu, vše je pomíjivé

3.nejsem nic, vlastní sebevědomí je pouhá sebepředstava

sloužící našemu narcismu

4. člověk je v podstatě sám, vše se odehrává v jeho mysli, to

je jediná jistota a skutečnost

5. je nutno se naučit nic neočekávat

6. snaha někoho, něco vlastnit je nenasytná, nesmyslná

a nemožná.

Znamená to vzdání se potřeb a přání a tím i vyloučení s tím spojených frustrací a agresivních reakcí? Jak rozumět tomu, že agrese u nesmírně tolerantně vychovávaných dětí spíše narůstá? Jak vysvětlit fakt, že je tomu tak i u mnoha mladých lidí, přestože žijí v blahobytu, svobodě a sexuální volnosti? Celé generace se domnívaly, že dosažení těchto cílů povede ke štěstí. Vyvolává agresi u dnešního člověka něco jiného, frustrace či nedostatek něčeho základnějšího a zároveň skrytějšího? Jedná se například o emoční izolaci a bezvztahovost, o absenci řádu ve vlastním žití na úkor postmoderního relativismu, o ztrátu ideálu a smyslu? Je naší základní a nyní široce frustrovanou potřebou přání se angažovat, budovat něco nového, probojovávat něco a zažít změnu? Jsme svědky toho, že darování svobody i dostatek peněz nejsou schopny vynahradit pošramocenou identitu, sebeúctu a hrdost nad vlastním dílem, jak to vidíme v bývalé NDR, Jugoslávii či Iráku. Přál bych si, aby tato kniha čtenáři pomohla násilí a moc prohlédnout, což je prvním krokem k tomu se jim ubránit. Zároveň je vhodné si uvědomit, jakou moc každý z nás má, jak jsou například i mocní závislí na ovládaných. Poukáži i na to, jak všichni lidé prosazují mermomocí své představy a jak snadno dochází ve výchově, partnerství, zaměstnání i politice ke zneužívání moci.

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3912


13

Mé filosofické východisko nechť posoudí k tomu povolaní; sám bych

je označil jako konstruktivismus, s tou výhradou, že naše konstruk

ty reality nejsou libovolné, nýbrž omezené naší lidskou výbavou

(schopnostmi a motivacemi) a že mají za úkol co nejlepší přizpůso

bení se stále se měnícímu světu okolo nás (evolucionismus). Z tohoto

zorného úhlu vidím smysl humanitních věd ve stále novém pochopení

reality, jež by skýtalo lepší možnost řešení současných problémů. Je

mi blízký i fenomenologický přístup zabývající se ontologickými, obec

ně lidskými problémy a teorií poznání.

Při korektuře textu jsem zjistil, že některé pasáže vyznívají poněkud

těžkopádně, za což se čtenáři omlouvám; přece jenom je znát, že žiji

již od r. 1977 v cizině.

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3913


14

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3914


15

ČÁST I

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3915


16

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3916


17

ÚVOD

Snad žádné jiné téma není tak často předmětem diskusí, námětem

filmů, her, knih či básní a též hlavní ideou náboženství i pohádek ja

ko téma boje dobra se zlem, lásky a nenávisti, téma věrnosti a zrady,

života a smrti. (Například nejvíc vražd i sebevražd má v pozadí zhrze

nou lásku, žárlivost, zklamání a opuštění). Mnohé ideologie, včetně

křesťanství, vidí pokrok ve vývoji lidské společnosti, v postupném

vytváření spravedlivého, mírumilovného společenského řádu, jak si

to na svůj štít napsala francouzská revoluce: svoboda, rovnost, bra

trství. A přesto, již během revolucí a ve jménu těchto vznešených cílů

dochází takřka obratem ruky k nebývalým krutostem, ať již ve Fran

cii, Americe či Rusku, s následným útlakem lidí odlišného smýšlení,

národnosti, vyznání či barvy pleti. Jak si to lze vysvětlit a jak tomu lze

čelit? V současné době se dějí ve jménu nacionalismu či svatých válek

neuvěřitelné krutosti, jedno násilí má za následek ještě smrtelnější

odplatu.

Tím víc udivuje, jak málo se lidé včetně politiků zajímají o výsledky

psychologických a sociologických výzkumů týkajících se agrese

a násilí, a jak to málo, co se dostane do obecného povědomí, se

realizuje v praxi. Téměř neexistuje účinná legislativa a kontrola mající

na zřeteli zamezování agresi v rodinách; dle nezávislých zdrojů

a odhadů trpí 20–30 % lidí nejrůznějšími krutostmi, od ponižujících

trestů dětí až po znásilňování v manželství či sexuální zneužívání

nezletilých. Teprve pozvolna se zavádí do škol učební předmět eti

ka, jejímž obsahem je výchova k humanistickým ideálům, s čímž

souvisí i naučení se takovému zacházení s agresí, při kterém by ne

docházelo k násilí. Namátkou lze uvést senzibilizaci v encounter sku

pinách, vciťování se do druhého, uvědomování si subjektivity vlast

ních názorů, respektování mínění a způsobu života druhých, učení

se konstruktivní kritice, disputaci i sebekritice, důraz na úctu i sebe

úctu, vlastní odpovědnost, na hlas svého svědomí, vytváření vlast

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3917


18

ních hodnot a nepodřizování se vnější autoritě, módě nebo ideolo

gii. Snad nejdůležitější je rozpoznat svůj vlastní sklon k agresi, což

by mělo vést k tomu, že se jí podíváme odvážně do očí, že zřetelně

nahlédneme, kolik natropí jiným bolesti, frustrace, či jak narušuje

vztahy, že se jí vzepřeme či ji dáme do služeb správné věci: ať již

sebeobrany či boje proti bezpráví, pomluvám, násilnostem, za prav

du atp.

Bagatelizování či potlačování agrese nikam nevede, leda k jejímu

vyústění v zastřené a tím často i zhoubnější podobě. Příkladů nabízí

historie přemíru: Kristus hlásal lásku, byl však i odvážný. Pozdější

křesťané vytěsnili jeho protestní postoj a převzali pouze mírumilov

nost, často až poslušnost; odsuzovali agresi, a na druhé straně vedli

křížové války či upalovali čarodějnice; i ono líčení pekla za spácha

né hříchy má v sobě značný agresivní náboj. V běžném životě vede

dělání pouze dobra, nastavení zlu i druhé tváře spíše k jeho šíření

než k obrácení hříšníků na dobrou cestu. Je to zvláštní, jak se nám,

pokračovatelům křesťanské tradice, příčí uznat zlo v sobě samých,

ač teoreticky uznáváme hříšnost, zpověď, odpuštění a odčinění.

Sebekritické přiznání odpovědnosti za pochybné chování se vydá

vá většinou za pomýlení. I politici se distancují od chyb, minulých

i současných nepravostí či od historického násilí vlastního národa,

raději hovoří o „ose zla“ jinde, o neuvěřitelných zvěrstvech a boji

proti terorismu, jenž se stává jakýmsi symbolem se svým vlastním

autonomním životem a slovníkem. Nezbývá pak nic jiného než se od

tohoto nepochopitelného zla distancovat, ať již potlačením či od

štěpením v sobě samém, nebo projekcí do druhých. To poslední

odůvodní vlastní násilí, agresivní úmysly jsou delegovány na protiv

níka. Střep ve vlastním oku se stane břevnem v duši nepřítele. Není

pak jiného východiska než vzájemný boj. Podobný princip vlastního

sebekritického pohledu měl na mysli jistý známý americký krimi

nolog, který prohlásil, že nejpodezřelejší jsou mu lidé, kteří nikdy

nemysleli na to nikoho zabít – tím nepřipravenější se stali tváří

v tvář příslušnému prudkému destruktivnímu impulzu, jemuž tím

spíše podlehli.

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3918


19

Samozřejmě je veřejnost často oprávněně skeptická k názorům psy

chologů, jež se často mění či se neosvědčují v praxi. Bylo tomu tak

např. v případě extrémně antiautoritativní výchovy, o čemž se roze

píšeme v dalším textu, stejně jako v různorodosti názorů na politic

ký extremismus, zvláště levicový, na pornografii či akční filmy. Zde

se například ukázalo, že spíše než k odreagování „přebytečné agre

se“ dochází ke snížení prahu pro násilné a kriminální chování, že se

jedná o subtilní učení, o racionalizaci takovéhoto chování a nápo

dobu. Jiný vlivný a kontroverzně diskutovaný psychologický směr

tzv. pozitivního myšlení sugeruje možnost a správnost pouze klad

ného přístupu k sobě samému i druhým, vše ostatní je vydáváno za

deformaci zásadně pozitivního založení člověka.

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3919


20

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3920


21

1 TEORIE AGRESE: VROZENÁ PUDOVOST,

NEBO REAKCE NA FRUSTRACI?

Ve volné návaznosti na poslední odstavec úvodu lze i zde konstato

vat nejednotnost psychologického názoru na tuto principiální otáz

ku. Ba co více, mezi zastánci vyhraněných názorů na příčiny a pova

hu agrese dochází k nelítostným bojům, což zřejmě souvisí s daným

tématem. Zjednodušeně jde o to, zda je agrese lidskou konstantou, či

zda je reakcí na frustrace, tj. získanou vlastností, zda je tudíž naučená

a tím pádem změnitelná. Zastánci pudové teorie jsou většinou ozna

čováni za konzervativní, zastánci vlivu prostředí za pokrokové. Samo

zřejmě se psychologové zdůrazňující nevyhnutelnost a stálou přítom

nost agrese v nás nepovažují za konzervativní v negativním slova smyslu,

nýbrž za realisty, kteří nic neidealizují a tudíž nepodceňují a tím spíše

hledají reálně možné cesty, jak se s agresivním potenciálem v člověku

konstruktivně vyrovnat. Pravděpodobně hraje v tomto střetu názorů

na agresivitu i strach z ní, pod jehož vlivem tendují lidé (emočně-regre

sivní reakce), psychology nevyjímaje, k pokud možno jednolitým a čas

to zjednodušeným řešením. Je absurdní, že se sami dopouští násilí,

znásilňují fakta tak, aby odpovídala jejich názorům. Ono zjednoduše

ní – zde i názorů protichůdného tábora – lze vystopovat na obou stra

nách: jedna námitka zní, že když je agrese výhradně vrozená, nedá se na

chování, které podmiňuje, vůbec nic změnit, a tím se omlouvá (biolo

gizuje) příslušná odpovědnost za toto chování. Opačná námitka, kri

tizující představu, že vše je naučené, zpochybňuje s tím spojený závěr, že

lze agresivní chování a násilí skrze správnou výchovu a vhodnější sociál

ní podmínky snadno a beze zbytku odstranit. Výchovná praxe tuto

domněnku nepotvrdila, ba přinesla často i opačné výsledky. A tak jed

ním tématem této knihy bude i možná syntéza, respektování a vzájem

ná souhra vrozených i získaných vlivů.

Mimo jiné existuje podobné dilema v otázce změny osobnosti i bě

hem psychoterapie, totiž nakolik je nejdůležitějším terapeutickým

faktorem emoční, vřelá akceptance od terapeuta, tj. nová pozitivní

Agrese_násilí_a_psychologie_moci_001-096.p65 8.3.2005, 13:3921




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist