načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Agentura - Jiří Grant

Agentura

Elektronická kniha: Agentura
Autor:

Příběh skupinky čtyř mladých lidí, kteří se rozhodnou živit drobnou kriminalitou. Zakrývat stopy před policií umí dokonale, jejich akce zdánlivě nemají chybu. Zapomenou ale, že v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 80
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2105-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh skupinky čtyř mladých lidí, kteří se rozhodnou živit drobnou kriminalitou. Zakrývat stopy před policií umí dokonale, jejich akce zdánlivě nemají chybu. Zapomenou ale, že v českém rybníčku je dravých ryb mnohem víc. A mnohé z nich jsou podstatně větší a nebezpečnější než oni.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Grant - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Jiří Grant

AGENTURA


3

Copyright:

Autor: Jiří Grant

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-7512-103-5 (ePub)

978-80-7512-104-2 (mobipocket)

978-80-7512-105-9 (pdf)


4

PROLOG

Milí čtenáři. Než se začtete do dalších řádek, chtěl bych, abyste

věděli, že příběh, který je v knize popsán, se takto nestal, jména

osob jsou smyšlená a jakákoli podobnost čistě náhodná.

Cítím potřebu tuto skutečnost zdůraznit, protože v době, kdy se na

nás z médií denně valí různá katastrofická odhalení, by se dalo

lehce uvěřit, že se jedná o autentickou zpověď některého z členů

popisované skupinky mladých účastníků.

Je však pravdou, že inspirací pro některé části knihy byly skutečné

příběhy lidí, od kterých by běžný, slušný člověk takové chování ani

nečekal.

Pokud se vám bude zdát, že se něco podobného stalo nebo snad

děje ve vašem okolí, je to bohužel možné.

Pozitivní je podle mě to, že se situace kolem nás začíná zlepšovat a

prostředí, jak se říká, čistit. Tak to alespoň poslední dobou cítím.

Taky kolem sebe vidím stále méně znechucených lidí. A to je dobře.

Protože je jen na nás, co budeme tolerovat. Jak si necháme

ostatními lidmi život otrávit nebo snad dokonce zničit. Kolem je

přece tolik možností a způsobů, jak ho prožít hezky.

Váš

Jiří Grant.


5

ZAČÁTKY

Bylo nedělní odpoledne, podzim roku dvanulajedenáct. Seděli jsme

u kiosku „Pod kaštanem“ a věděli, že zítra do žádné rachoty

nemusíme. Ani ne proto, že by se nám snad nechtělo makat, ale

prostě a obyčejně jsme žádnou stálou práci neměli. Bylo nám přes

dvacet. Tři kluci a jedna holka z menšího města. Den za dnem jsme

víc a víc zápasili s drsnou realitou současné doby. Každý z nás sice

vystudoval docela slušnej obor s maturitou, ale nějak jsme

neodhadli poptávku společnosti po našich dovednostech. Jediný,

kdo měl do pátku stálou práci, jsem byl já. Makal jsem jako

rozpočtář na stavbě za jedenáct čistýho. Pro středoškoláka stavaře

nic moc. Takže mě vůbec nemrzelo, že mi neprodloužili smlouvu.

Teď tady tak sedíme a řešíme, co s tím životem dál.

Naproti sedí Vašek, automechanik a fanda do počítačů, teď taky bez

práce, ale jinak pracant a férovej kluk. Nikdy nepokazil žádnou

prdel a v autech a počítačích se fakt vyznal. Vpravo naše nejhezčí

členka - Vendy. Fajn holka, která měla jen smůlu na rodiče. Nikdy o

nich moc nemluvila, ale podle toho, že se vždycky roztřásla, když na

ně přišla řeč, se dalo usoudit, že v hezkém prostředí určitě

nevyrostla. V osmnácti odešla z domova a snažila se, jak to jen šlo,

aby byla samostatná. Ale jinak nikdo z nás fakt nevěděl, co tam

bylo. Jenom to, že fotr byl nějakej právník a matka snad profesorka.

Vlevo seděl Richard, knihtiskař a grafik, samozřejmě taky bez

stálého angažmá. Já jsem Daniel. Pozice rozpočtáře už je v mém

případě taky minulostí. Ale to už tu zaznělo.


6

Všechny nás spojovala skutečnost, že naše perspektiva a vyhlídky,

které by stály za zamyšlení, jsou na stávajícím pracovním trhu

takřka nulové. S tím však nebylo možné se smířit.

My chtěli peníze, svobodu, úspěch a hlavně všechno hned. Když

nám to nenabídl pracovní trh, bylo nám tehdy jasné, že se musíme

postarat jinak.

Pochopitelně nám bylo taky jasné, že tady Mikulášové ani Santové

nic nenadělují a nadělovat nebudou, živili jsme se, jak to jen šlo.

Snažili se získat co nejvíc peněz pro slušný žití. Zpočátku

všelijakými příležitostnými kšeftíky.

Nejprve na hraně, později však stále častěji za hranou. A kontakty a

zakázky - „nějak bylo potřeba ty naše kšefty kulantně pojmenovat,“

ty se nám docela rychle rozšiřovaly.

Byla z nás prostě obyčejná parta mladých lidí, které okolí, spíše

více než méně, dotlačilo k podobnému způsobu života. Osud nás

zázračně sblížil v době, kdy na nás dolehly podobné problémy.

Problémy, které řeší většina mladých lidí. Mladých lidí, kteří

nechtějí nebo nemůžou vyrůstat v bavlnce, a kteří se o sebe musejí

nebo chtějí postarat co nejdříve sami, bez pomoci rodičů.


7

Ne, že bychom se nesnažili najít si nějakou solidní, legální práci.

Docela dlouho se o to každý z nás pokoušel. Práci přiměřenou a

taky zaplacenou. Z domovů a okolí jsme věděli, jak lidi s penězi

většinou zápasí. A to měli mnohdy jakž takž příjmy.

Moji rodiče byli třeba docela v balíku, ale jen já vím, za jakých

podmínek a jaký to byl doma život. Od rána do večera byl a je fotr s

mámou v presu a když se vidí a mají chvilku, tak se jenom dohadují,

kdo se víc zasloužil o barák, o auto, a další....

To je tak asi všechno, na co z dětství budu vzpomínat. Vencovi před

časem onemocněla ségra, takže celý jejich rozpočet jde na léčení.

Jeho rodičům tak může někdo zkusit říkat něco o bezplatný

zdravotní péči.

O Vendy už bylo něco málo řečeno a víc nikdo z nás ani nevěděl.

A v takový situaci vám nabízejí většinou rádoby podnikatelé práci

za pár korun nad deset tisíc. V zemi, kde obyčejný bydlení člověka v

jakýmkoli městě stojí právě těch deset tisíc korun. Místo jídla se

pak má člověk asi jít pást.

Nejde říct, že by všechno kolem bylo špatně. My ale tehdy prostě

chtěli žít jinak. Svobodně a mít trochu víc peněz. A byli jsme si jistí,

že na to máme dost schopností.

Když Richard před časem poznal nějakýho týpka, začaly nás

všelijaký ty kšeftíky docela dobře živit. Většinou to byly pojistný

podvody s autama, a tak podobně.


8

Teď se zhoupl na chatrné stoličce, ta se pod ním prohnula ve všech

třech rovinách, zavrzala, ale kupodivu se nezhroutila pod jeho

solidně vypracovanou postavou.

„Hele, pánové a dámo,“ začal komisně a přerušil naše rozjímání.

Když takhle začal, vždycky jsme věděli, že nebude žvanit do větru.

„Máme další kšefty. Ale teď musíme začít trochu víc makat,“ chvíli

se zatvářil tajemně.

„Tak zpívej,“ vyzvídal Vašek a chtěl se taky zhoupnout na židli.

Když však ucítil, jak je rozvrzaná, tak toho raději nechal.

Richard se jenom pousmál a vyložil plán na příští týden a vlastně

na další dlouhé týdny:

„Zejtra máme jednu káru. Na to stačíme tři. Vendy bude tady. Pro

všechny případy.“

Bylo nám hned jasné, co to znamená.

„A od úterka mám kšeft zase pro všechny. Klasika. Sledovačka pro

jednoho kámoše co má agenturu,“ dovysvětlil.

Vašek ho doplnil, že má taky nějaký tip.

„No, to jsem chtěl taky probrat,“ přerušil ho Richard a řekl tehdy to,

na co už každý z nás nějakou dobu myslel. Nebyla jen potřeba a

chuť se tím zabývat.

„Kšeftů začíná být dost. Měli bysme tomu dát nějakou formu.

Sehnat nějaký prostory. A taky to líp plánovat.“

„Proberem to hned, jak budem hotoví s těma dvěma kšeftama.“

„Venco, my a Dan vyrazíme ráno v devět. A v týdnu probereme

zbytek.“


9

RICHARD

Vyrůstal v pohodové rodině bývalého policisty, který se dal na

dráhu soukromého detektiva, a jeho matka byla tisková mluvčí

nějaké nemocnice. Oba měli kolem sebe plno zajímavých lidí a

dostávali se velice často k ještě zajímavějším informacím, které

uměli většinou velmi dobře využít. Takže jako rodina určitě

nestrádala. Richardovi, jak dospíval, někteří přátelé rodičů očividně

imponovali. Byli to většinou vlivní lidé. A vliv a peníze z nich čišel

na všechny strany. Když dospěl, začal se dostávat stále častěji k

zajímavým jednáním mezi rodiči a jejich přáteli. S některými se

dokonce přátelil. Hodně mu to tehdy imponovalo. Nejvíce

obdivoval jednoho mladýho frajera. Byl nejspíš něčím jako

lobbistou.

S Ríšou sem tam zašel na pivo a jednou mu naznačil, že někdy je

potřeba některým věcem pomoct. Prostě naplánovat osud. Že o

takový služby některý lidi napříč národem hodně stojí a jsou

ochotní dost zaplatit. Taky mu mezi řečí naznačil, že na tyhle služby

používá jednu skupinku kluků. Ale kdyby měl Ríša někdy zájem...?

Zájem si přivydělat?

Nebylo se tedy čemu divit, že Ríša po každém konfliktu s rodiči snil

o tom, jak se osamostatní. Když mu bylo dvacet a poznal, že kámoš

Venca má stejné pocity, na nic nečekal, sbalil si doma věci a

odstěhoval se.

Richarda jsme bez nějakých velkých řečí uznávali a respektovali.

Měl nejvíc kontaktů, které nás živily.


10

Nikdy nám neřekl, jak se s takovýma lidma vlastně seznámil. Ani

jsme to po něm nechtěli. Řídili jsme se podle zásad starých

mafiánů.

„Co nevíš, to neprozradíš, atd.“

Na nic si nehrál, a když už něco řekl nebo připravil, nebyly žádné

problémy. Takže jsme to neřešili a on byl od počátku takovým

naším kápem.

Ale každý z nás měl svoje schopnosti a nikdo nebyl jenom do počtu.

Byla z nás docela super schopná čtyřka. Svoje pevné místo měla

mezi námi i Vendy. Dosavadní život z ní udělal holčinu do

nepohody, která uměla využít všech svých předností a poprat se

tvrdě se životem. Byla hezká, inteligentní a moc dobře to o sobě

věděla. Dohromady prostě taková super parta schopná pro všechno

a hlavně všeho. Jak se později ukáže.

Plán na příští týden byl tímto daný. Znali jsme se už dost dlouho na

to, aby bylo jasné, že tak to bude a co se jednou domluví, bude taky

platit.

Dál už se probíralo zase jen kde je nějakej mejdan nebo párty a u

koho se kterej večer sejdeme. Vždycky bylo dost možností. V

nějakým klubu, u nějakých známých, nebo u nás doma. Bydleli jsme

v docela dobrým čtyřpokojáku. Každý tam měl soukromí svého

pokoje a ještě tam byla hala pro mejdany.

Vendula, která byla naše štěstíčko, dbala na pořádek. Ne, že by

uklízela celý kvartýr, ale vždycky dala každému, kdo by se chtěl

topit v bordelu, najevo, že tohle trpět nebude! Protože docela dobře

vařila, uměla zapnout pračku a rozuměla si s námi prakticky ve

všem, bylo nám klukům jasné, že nám ji muselo seslat samo nebe.


11

Po krátké době, když jsme se poznali ještě blíže, začala se postupně

zapojovat taky do našich akcí. Holka se někdy moc a moc hodila.

Nikoho z nás proto ani nenapadlo a nepřipustil si myšlenku nějak ji

naštvat nebo nedej Bože ztratit. Taky to byl super mejdan, když

jsme ji poznali.

Bylo to fakt velký. Vendy si hned druhý den přinesla pár věcí a

zabydlela poslední volný pokoj, který dosud stejně sloužil jako

sklad. Nám to nijak nevadilo. Spíš naopak. Od té doby z nás byla

čtyřka a takový stav nám vyhovoval. Žijeme jako taková větší

rodina. Později se Vendy víc a víc sbližovala s Richardem. Prostě asi

láska. No a to bylo taky fajn.

Perfektně jsme se doplňovali. Bylo dobře, že i Vendy mezi nás

zapadla a přijala náš způsob života a obživy. Takže společně

trávíme většinu volného, ale taky „pracovního“ času.

Super pro nás bylo, že jsme se sice rádi bavili, ale ke štěstí nám v

klubech nebo jinde stačilo pár energiťáků.

Že jsme si už tehdy zakládali na tom, jak vypadáme. Nechtěli jsme

bejt nějaká parta bezvýznamnejch idiotů nebo socek. Proto žádnej

velkej chlast a žádnej fet.

Našim vzorem nebyl ani Putin, ani Obama, nebo snad Di Caprio.

Obdivovali jsme spíš Al Caponeho, Jakuzu, Mašíny a z politiků snad

jen Berlusconiho. Taky proto se snažíme mezi lidma víc poslouchat

a méně mluvit.

Ono se nám to pak při práci hodilo čím dál víc. Peněz jsme měli

taky dost, takže o koníčky a jinou zábavu než jenom čumět do

tabletů a ujíždět na síti, nebyla nouze.


12

Sociální sítě se nám hnusily už jen podle názvu. Taky nám bylo

jasný, že je to pole spíš pro fízly a úchyláky. Možná tak ještě pro

školáky s potřebou se prezentovat za každou cenu a za všech

okolností. Nejlépe tak před celým světem. Ještě je možné pochopit

nějakou celebritu, že se potřebuje zviditelnit na facebooku nebo

twitru, ale proč má nějakej soustružník z „Horní dolní“ psát o tom,

co večer sežral, kde byl a tak dál...? No, možná proto, že se fyzicky

moc mezi lidi nedostane.

Byly to tenkrát krásný časy a my věřili, že jsme našli ten správný

směr v tý, pro nás stejně prohnilý, společnosti.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist