načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha + doplněk: Adélka a Zlobidýlko - Ivona Březinová

Adélka a Zlobidýlko
-15%
sleva

Kniha + doplněk: Adélka a Zlobidýlko
Autor: Ivona Březinová

Jednoduché vyprávění o malé školačce, která našla hadrovou panenku s podivuhodnou vlastností. Panenka se postupně dostává k řadě lidí z Adélčina okolí a na všechny působí ... (celý popis)
169
Produkt teď bohužel není dostupný.


»hlídat dostupnost

hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9% 83%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium: Kniha + doplněk
Rok vydání: 2014
Počet stran: 80
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: barevné ilustrace; 21 cm + pracovní sešit (16 stran: ilustrace
Vydání: 2., upr. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Olga Franzová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Datum vydání: 30. 4. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2014
ISBN: 9788000035130
EAN: 9788000035130
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jednoduché vyprávění o malé školačce, která našla hadrovou panenku s podivuhodnou vlastností. Panenka se postupně dostává k řadě lidí z Adélčina okolí a na všechny působí stejně. Druhé upravené vydání knížky, vhodné především pro začínající čtenáře. Obsahuje i pracovní sešit s hádankami, doplňovačkami a luštěním.

Popis nakladatele

Zlobidýlko! Kdopak to asi je? Už podle jména jistě pěkný nezbeda a neposeda. A taky že ano! Od chvíle, kdy jej Adélka s jezevčíkem Kaštanem našla v parku, jsou s ním jedině trampoty. Komu se totiž hadrový panáček Zlobidýlko dostane do ruky, ten začne okamžitě zlobit. Ať jsou to Adélčini spolužáci, maminka a tatínek, nebo pan školník, paní učitelka, pan ředitel, či dokonce Kaštan a lev v cirkuse. Prostě všichni, kterým se Zlobidýlko připlete do cesty. A nejvíc rošťačí Adélka. Jak jen tohle dopadne?

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Ke zboží "Adélka a Zlobidýlko" doporučujeme také:
Příšerné zlobilky Příšerné zlobilky
Chytré pohádky pro malé rozumbrady Chytré pohádky pro malé rozumbrady
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
O nevyřáděném dědečkovi O nevyřáděném dědečkovi
Nezbedníci Nezbedníci
Tatínku, ta se ti povedla Tatínku, ta se ti povedla
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

1.

Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy.

A štěká.

„Haf, haf,“ volá na Adélku.

Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy

a legračně pihovatý pršáček. sehne se ke Kaštanovi a po­

padne ho za uši.

„Kaštane, do které chodím třídy?“

„Haf, haf,“ odpoví Kaštan.

„správně, do druhé,“ pochválí ho Adélka. „Jsem druhák. to

už jsem velká, víš? tak mě musíš poslouchat.“ © Ivona březinová, 1998 Illustrations © olga Franzová, 1998 www.brezinova.cz IsbN 978­80­00­03 9 Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí sem a tam. „Pozor, něco tu mám,“ hafne na Adélku, ale ta právě dlou­ hými kroky měří vzdálenost od lavičky k vysokému stromu. „Maminka říká, že jsi buk. Umíš bučet, buku?“ ptá se stro­ mu Adélka. strom jen tiše zašumí horními větvemi a pošle Adélce k no­ hám žlutozelený list. „Co mi píšeš, buku? Já už umím krásně číst, víš? Přečtu vzkaz od mámy, přečtu i ten tvůj. Jen po tátovi to ještě ně­ kdy nepřečtu. Škrábe jako kocour. I Kaštan by to napsal líp.“ „Kde jsi, Kaštane? Jdeme domů,“ vzpomene si Adélka. Kaštan nic. „Ke mně, Kaštane! Ke mně!“ Na tenhle povel je jezevčík cvičený. Vždycky hned přiběhne. teď ne. Křoví se jen mírně otřáslo a ozývá se z něj výstražné vrčení. „Co tam máš, Kaštane? Myšičku? Nech myšičku. Musíme domů.“

Vrčení zesílí.

„Že si pro tebe dojdu,“ řekne Adélka přísně.

A protože Kaštan nejde, klekne si a leze opatrně po kolenou

do křoví za ním. Větvičky ji tahají za vlasy a na punčochá­

čích se objevuje díra.

„Polez ven, Kaštane!“ rozzlobí se Adélka.

Chytne psa za kůži na krku, jak to dělá psí máma, když ji

štěňata nechtějí poslouchat, a táhne ho ven. 9 Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí sem a tam. „Pozor, něco tu mám,“ hafne na Adélku, ale ta právě dlou­ hými kroky měří vzdálenost od lavičky k vysokému stromu. „Maminka říká, že jsi buk. Umíš bučet, buku?“ ptá se stro­ mu Adélka. strom jen tiše zašumí horními větvemi a pošle Adélce k no­ hám žlutozelený list. „Co mi píšeš, buku? Já už umím krásně číst, víš? Přečtu vzkaz od mámy, přečtu i ten tvůj. Jen po tátovi to ještě ně­ kdy nepřečtu. Škrábe jako kocour. I Kaštan by to napsal líp.“ „Kde jsi, Kaštane? Jdeme domů,“ vzpomene si Adélka. Kaštan nic. „Ke mně, Kaštane! Ke mně!“ Na tenhle povel je jezevčík cvičený. Vždycky hned přiběhne. teď ne. Křoví se jen mírně otřáslo a ozývá se z něj výstražné vrčení. „Co tam máš, Kaštane? Myšičku? Nech myšičku. Musíme domů.“

Vrčení zesílí.

„Že si pro tebe dojdu,“ řekne Adélka přísně.

A protože Kaštan nejde, klekne si a leze opatrně po kolenou

do křoví za ním. Větvičky ji tahají za vlasy a na punčochá­

čích se objevuje díra.

„Polez ven, Kaštane!“ rozzlobí se Adélka.

Chytne psa za kůži na krku, jak to dělá psí máma, když ji

štěňata nechtějí poslouchat, a táhne ho ven. 11 „Co máš v zubech? Ukaž. Dej mi to. No tak, dej. Honem.“ Chvíli se přetahují, až Kaštan nakonec věc pustí. „ty jsi ale... Vždyť je to hadráček! Hadrový panáček. Celého jsi ho potrhal, podívej.“ „Haf, haf,“ štěkne Kaštan a věrnýma psíma očima hledí na Adélku. ta si dá hadráčka do kapsy a pozorně se zadívá na hodinky na levém zápěstí. „Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, povězte hodinky, kolik to dělá?“ ukazuje si Adélka prstem. Je čtvrt, skoro půl. to je hodně. Malá ručička málem sahá po šestce. A v pět měla být Adélka doma. Ale Adélce se domů nechce. Chce se jí válet v trávě a prolézat trní. 2. Jenže maminka s tátou doma trnou strachy. tatínek rázu­ je pokojem sem a tam a maminka stojí u okna a pozoruje chodník. Je kostkovaný a prázdný. Konečně se Adélka vrací. Kaštan poslušně kluše vedle ní s ušima až skoro u země.

„Už jdou,“ oddechne si maminka a táta jde ke dveřím otevřít.

„Kdes byla, Adélko? ty vypadáš! Jako trhan a špindíra do­

hromady.“

Maminka se zlobí. Napustí Adélce vanu a vyčítavě prohlíží

díru na punčocháčích.

„Já to zašiju,“ špitne Adélka.

„ty tak. Zvlášť když s tebou zase budou šít všichni čerti,“

řekne máma ještě trochu nazlobeně.

I tatínek se zlobí, ale ten to nikdy nevydrží dlouho. Večer

přijde dát Adélce pusu na dobrou noc. 11 „Co máš v zubech? Ukaž. Dej mi to. No tak, dej. Honem.“ Chvíli se přetahují, až Kaštan nakonec věc pustí. „ty jsi ale... Vždyť je to hadráček! Hadrový panáček. Celého jsi ho potrhal, podívej.“ „Haf, haf,“ štěkne Kaštan a věrnýma psíma očima hledí na Adélku. ta si dá hadráčka do kapsy a pozorně se zadívá na hodinky na levém zápěstí. „Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, povězte hodinky, kolik to dělá?“ ukazuje si Adélka prstem. Je čtvrt, skoro půl. to je hodně. Malá ručička málem sahá po šestce. A v pět měla být Adélka doma. Ale Adélce se domů nechce. Chce se jí válet v trávě a prolézat trní. 2. Jenže maminka s tátou doma trnou strachy. tatínek rázu­ je pokojem sem a tam a maminka stojí u okna a pozoruje chodník. Je kostkovaný a prázdný. Konečně se Adélka vrací. Kaštan poslušně kluše vedle ní s ušima až skoro u země.

„Už jdou,“ oddechne si maminka a táta jde ke dveřím otevřít.

„Kdes byla, Adélko? ty vypadáš! Jako trhan a špindíra do­

hromady.“

Maminka se zlobí. Napustí Adélce vanu a vyčítavě prohlíží

díru na punčocháčích.

„Já to zašiju,“ špitne Adélka.

„ty tak. Zvlášť když s tebou zase budou šít všichni čerti,“

řekne máma ještě trochu nazlobeně.

I tatínek se zlobí, ale ten to nikdy nevydrží dlouho. Večer

přijde dát Adélce pusu na dobrou noc.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist