načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Adele - Chas Newkey-Burden

Elektronická kniha: Adele
Autor:

„Holka odvedle“, která dobyla svět…. Životní příběh britské zpěvačky Adele Britská zpěvačka a skladatelka Adele (celým jménem Adele Laurie Blue Adkinsová) před několika ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  186
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  209 Kč
11%
naše sleva
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora, s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 183
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 24 nečíslovaných obrazových příloh : barevné ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Kateřina Harrison Lipenská
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-735-9505-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„Holka odvedle“, která dobyla svět…. Životní příběh britské zpěvačky Adele

Britská zpěvačka a skladatelka Adele (celým jménem Adele Laurie Blue Adkinsová) před několika lety uhranula celý svět svou debutovou deskou Adele 19. Od té doby mladá Angličanka s krásným hlasem a chytlavými hity vylétla na nejvyšší stupínky popularity, získala si miliony fanoušků a k tomu celou řadu ocenění, včetně cen Grammy, Oscara či Zlatého globu.

Mimo to je držitelkou Řádu Britského impéria a dlouhodobě nejprodávanější britskou zpěvačkou, v prodejích předčila dokonce i Madonnu.

Kdo je však Adele doopravdy?

Neuvěřitelný talent, pěvecký uragán i nekompromisní osobnost, ale také obyčejná zranitelná mladá žena z Londýna. Nepravděpodobná celebrita. Nechte se pozvat do jejího života i zákulisí koncertních pódií.

Kniha mapuje životní osudy Adele až do listopadu 2015, kdy jí vyšlo nejnovější CD s názvem 25.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Chas Newkey-Burden - další tituly autora:
Adele - Holka odvedle, která dobyla svět Adele
Newkey-Burden, Chas
Cena: 171 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Chas Newkey-Burden
ADELE





3
Chas Newkey-Burden
ADELE
Přeložila
Kateřina Harrison Lipenská





4
© Text copyright Chas Newkey-Burden 2013, 2015
Translation © Kateřina Harrison Lipenská, 2016
Czech edition © Metafora, 2016
All rights reserved
ISBN 978-80-7359-705-4 (pdf)





7
Úvod
Každou neděli Adele pracovala v kavárně své tety v Harin -
gey v severním Londýně. Když tahle mladá holka
obsluhovala hosty, v rádiu chrčivě hrála popová hitparáda.
Přemýšlela, jaké by asi bylo mít v ní jednou svou vlastní píseň.
Až jí bude dvaadvacet, její písnička bude na prvním místě
hitparád po celém světě.
Adelin vliv bude obrovský: bude vyhlášená nejvlivnější
osobou v hudbě, na prvním místě seznamu Music Power
100. Pro představu, mocný Simon Cowell skončil třetí.
Adele prodala miliony alb po celém světě, získala mnoho
cen včetně cen Grammy a Brit, a zaslouženě je tak
považována za královnu hudebního průmyslu – to všechno
během pouhých tří let od vydání prvního singlu. Cestou
nashromáždila jmění ve výši okolo 20 milionů liber.
Nejvíc oceňovaná je za autenticitu a upřímnost své
tvorby: nepoužívá žádné triky, ale zato dává hodně ze své duše.
Svými výhradně autobiografickými texty, které jednoduše,
a přesto mocně a často bolestně vyprávějí pravdu o jejím
osobním trápení, proniká do srdcí hudebních fanoušků.
Z pozice fanynky Adele mluví o tom, jak nesnáší „líné“
texty. „Víte, co nejvíc nesnáším a vlastně mě uráží?
Jednoduchý texty, který v sobě nemají žádnou myšlenku a jsou tak
napsaný jen kvůli rýmu,“ prohlásila. Přestože vysoké
standardy se jí vyplácejí, často za ně platí emocionální cenu.
Zamyslete se na chvíli, jak se cítíte, když posloucháte
„Someone Like You“: jak vám naskakuje husí kůže na krku,
jak vám po zádech běhá mráz uvědomění, jak se vám do
očí hrnou slzy a třesou se rty. A teď si představte, jak citově





8
náročné je zpívat takové písničky na turné několik večerů
za sebou.
„Je to fakt těžký,“ přiznává Adele. Vytvořila si
mechanismy, jak to zvládnout, třeba to, že při zpěvu myslí na
obyčejné věci – jednou z takových představ na rozptýlení je
obchod s nábytkem IKEA. Obtížnost živého vystupování
s tímto obsahem ale převáží její odměna. „Kdykoli se mi
něco zdá těžký, okamžitě na to zapomenu, když vidím, jak
lidi na mou hudbu reagují,“ svěřila se. „Mám hrozně ráda,
když na koncert přijde dvojice, on je tam jen proto, že ona
ho donutila, a je otrávenej. Vy se celý večer snažíte ho
přesvědčit a končí to tak, že se se svou manželkou líbá. To je
paráda.“
Adele je fascinující osobnost: a to nejen kvůli kontrastu
mezi svým hudebním já a tím každodenním. Navzdory
srdcervoucímu žalu ve své hudbě Adele ve skutečném životě
zůstává překvapivě šťastná a spokojená. Její hlasitý
chraplavý smích je oblíbeným a pravidelným doplňkem
pozitivních a živých rozhovorů. Lidé, kteří ji poznali, zdaleka
nemluví o skleslé lítostivé duši, naopak si často všimnou, že se
směje víc než všichni ostatní. Proto je přitažlivá. Když se
vydala na těžké, někdy přímo zničující turné po amerických
rádiových a televizních show, jaké musí podniknout každý
zahraniční umělec, který si chce podmanit USA, důležité
lidi v odvětví okouzlila natolik, že nejenom chtěli
propagovat její hudbu – jeden z nich prý se ani chvíli
nerozmýšlel –, ale taky s ní chtěli jít na drink a spřátelit se.
Adelin pohled na všechno v životě od slávy po milostný
život je vždycky zábavný. Jednou vzpomínala, jak jí
nějaký fanoušek poslal poštou „papírový kapesník
s překvapením“. „No, díky moc,“ zareagovala. „Určitě se ozvu!
Můžem se vzít a mít spolu děti!“
Její otevřenost je legendární. Když se jí někdo ptal, kdy
k ní obvykle přichází inspirace na novou píseň,
objasnila, že většinou když jde nad ránem na záchod. Také chtěli
vědět, co by dělala, kdyby jí její partner řekl, že je tlustá.
„Zavraždila bych ho,“ odvětila. Když se dozvěděla, že
vyhrála prestižní cenu Grammy, zrovna se vrátila ze záchodu.
Ještě si ani nezapnula pásek. Obecenstvo na jejích
koncertech si užívá její humor, včetně přisprostlých vtipů. „Jak





9
se říká blondýně, která stojí na hlavě?“ zeptala se jednou.
„Bruneta, který táhne z pusy.“ Je to moc? To ale zdaleka
není všechno. Když vysvětlovala, proč se vyhýbá Twitteru,
na kterém je tolik ostatních hvězd doslova závislých, řekla:
„Nechci psát: ‚Jé, jsem na záchodě – včera byla fakt pálivá
večeře.‘ To je prostě nechutný.“
Jakkoli je sebevědomá a přímá, je také skromná a
zůstává při zemi. Ani si není jistá, že by se o ní mělo říkat,
že je „zpěvačka“. „Vždycky tvrdím, že jsem zpívající dáma,
spíš než zpěvačka. Zpěvačka je pro mě velký slovo. Když
se vysloví, představím si Ettu Jamesovou, Carole Kingovou
a Arethu Franklinovou.“ Na otázku, co by dělala, kdyby se
neprosadila jako zpěvačka, odpověděla: „Kdybych
nezpívala, tak bych byla uklízečka, hrozně ráda uklízím.“
Adeliny písně promlouvají o skutečných strastech a
bolesti, kterou zažila: obě její alba jsou o bolestivých rozchodech
a písničky na druhé album, 21, podle jejích slov začaly jako
„opilecké zápisy v deníku“. Stal se z nich ale hudební
doprovod naší doby, a to k jejímu překvapení. Adele si myslela, že
je jediná, kdo takové problémy řeší. Jak začala o svých citech
zpívat světu, zjistila, že miliony dalších lidí to cítí stejně. Když
jí došlo, že díky jejím písním si tyhle miliony nepřipadají
tolik izolované, měla radost, že vytvořila tak krásný kruh.
„Připadá mi, že jsem splnila svůj úkol,“ dala se slyšet.
Splnila, a úspěšně. Druhého alba prodala víc než tři
miliony kusů a desetkrát bylo platinové. Je to první žijící
umělkyně téměř po padesáti letech, která měla dva singly
a dvě alba v první pětce hitparády najednou. Do dnešního
dne byla na prvním místě hitparád v osmnácti zemích.
Tahle holka z Londýna je obrovsky slavná v Americe, kde se
její album stalo číslem jedna, vystupovala tady v předních
televizních pořadech včetně Saturday Night Live a v roce
2009 získala dvě ceny Grammy. I když prodej její hudby
vyletěl do výšky, nohama zůstávala na zemi. Třeba když byla
v zákulisí televizního studia v New Yorku před vystoupením
v pořadu The Late Show with David Letterman, kdosi si všiml,
že její šatna je dost malá. Adele o tom ale nechtěla ani
slyšet. „Na svou šatnu si nestěžujete,“ prohlásila, a když se
vrátila domů do Londýna, chtěla si jen posedět v parku se
svými starými přáteli, povídat si s nimi a pít cider.





10
Jak uvidíme, před koncerty bývá neuvěřitelně nervózní,
což se projevuje i fyzicky. Jakmile je na pódiu a v ruce má
mikrofon, strach zmizí. „Když zpívám, cítím se líp, než když
jdu po ulici,“ vysvětlila. „Moc ráda lidi bavím.
Uvědomuju si, že lidi platí svý těžce vydělaný peníze, ať je to
hodně, nebo málo, za to, aby hodinu ze svýho dne strávili se
mnou. Odpovědnost beru vážně.“ Při jejích vystoupeních
je citová bariéra mezi ní a posluchači jen těžko
rozeznatelná. Zřejmě ji máte rádi proto, že víte, že přes všechen
úspěch a slávu je to někdo jako vy.
T ohle je její pozoruhodný příběh.





11
Kapitola první
BABY BLUE
„Lidi si myslí,“ vykládá Adele, „že jsem se vykulila mámě
z břicha a už jsem zpívala ‚Chasing Pavements‘.“ Když
s ní mluvíte o jejích začátcích, buďte opatrní. Rozhodně jí
neříkejte, že „se narodila jako umělkyně“. To vám
rozhodně neodkýve. „S tím jděte do háje, nikdo se jako umělec
nerodí,“ vyštěkla jednou.
Adele Laurie Blue Adkinsová plakala, spíš než zpívala,
když 5. května 1988 přišla v Londýně na svět. Na
soundtracku k tomu roku byli Bros, kteří nahlas přemýšleli, kdy
budou slavní, Rick Astley sliboval, že se jí nikdy nevzdá,
a Michael Jackson začínal s mužem v zrcadle. Jinde lidé
tančili na acid house v opuštěných skladech a na stadionu ve
Wembley poskakovaly desítky tisíc lidí, kteří volali po
propuštění Nelsona Mandely. Jednou, až se budou profilovat
slavné osobnosti budoucnosti, se Adeliny hity známé po
celém světě budou používat jako kulturní odkaz na dobu, do
níž se narodily. Lidé budou hrdí na to, že když přišli na svět,
v rádiu se hrály hity jako „Someone Like You“.
Adelině matce, Penny Adkinsové, bylo osmnáct, když
se jí narodila dcera, tedy „osmnáct a půl“, jak roztomile
a přesněji uvádí Adele. Adele byla první a – zatím – jediné
Pennyino dítě. Krátce předtím, než se stala matkou, Penny
její vlastní rodiče – láskyplně – ukázali dveře, protože
pevně věřili, že jejich potomkům prospěje, když se naučí
soběstačnosti v tvrdé škole života. „Udělali jsme to tak se všemi
dětmi,“ vysvětlila Pennyina matka Doreen. „Museli si
životem prošlapat vlastní cestu.“ Tohle pravidlo měla Doreen
pro všechny svoje potomky a viděla, jaké výsledky přineslo.





12
„Všechny moje děti pracují. Všichni z rodiny mají práci.
Člověk se musí prosadit a nikomu z nich to neuškodilo.“
Tenhle smysl pro nezávislost, neústupnost a ctižádost Ade -
le po Penny zdědila.
Doreen prohlásila, že ji nijak nepřekvapilo, když Penny
oznámila, že je těhotná. Adelin otec Mark Evans a její
matka se rozešli, když byly Adele tři roky. Proto, jak se Adele
vyjádřila, otec „nikdy nebyl součástí“ jejího života. Jak ještě
uvidíme, míra jeho zapojení v dceřině životě je poněkud
rozporuplné téma. Ona sama svého otce popsala jako
„obrovského Velšana, který pracuje na lodích a tak“. To, že
k sobě nemají vztah, ji netrápí. „Je to v pohodě, nepřipadá
mi, že bych o něco přicházela,“ míní. „Někteří lidi z toho
dělají drama, když někdo pochází z neúplný rodiny, ale já
znám spousty lidí, co vyrůstali bez táty.“ Penny tehdy
studovala umění a Evanse potkala v hospodě v severním
Londýně, to byl rok 1987. Evans popsal své pocity toho večera
jako „lásku na první pohled“. Rychle se dali dohromady
a za pár měsíců už Penny čekala Adele.
Evans tvrdí, že těhotenství nebylo plánované, ale oba
byli v té chvíli odhodlaní ze situace vytěžit maximum.
Vypráví, jak tehdy požádal svou dívku o ruku. „Věděl jsem, že
chci s Penny strávit zbytek života, tak jsem ji požádal, aby si
mě vzala. Odmítla mě – pořád opakovala, že jsme na
svatbu moc mladí.“ Přestože se s Penny rozešel, když byla
Adele ještě malá, přisuzuje si Evans svůj podíl na jejím citu pro
hudbu. „Celé večery jsem lehával na pohovce, choval jsem
Adele a poslouchal svou oblíbenou hudbu – Ellu
Fitzgeraldovou, Louise Armstronga, Boba Dylana a Ninu
Simoneovou,“ vzpomínal. „Ty desky jsem si pouštěl každý večer.
Jsem si jistý, že to Adelinu hudbu ovlivnilo.“ Dodal, že jeho
hudební vkus a láska k blues se rozhodně otiskly do jména
jeho dcery. „Hudba, kterou jsem miloval – a miluju
dodnes – mi vnukla myšlenku na jedno z jejích prostředních
jmen: Blue. Vždycky jsem měl Adele spojenou s blues.“ Ve
vztahu mezi otcem a dcerou byly i okamžiky plné něhy. Na
staré fotografii ji Evans hrdě drží, Adele má na sobě růžové
dupačky a červené botky. Zdá se, že fotoaparát ji fascinuje.
Zaujatá je ještě dnes – ovšem v opačném smyslu.
Když se Evans s Penny rozešel, odstěhoval se zpátky do





13
rodného Walesu. Přidal se tam k rodinné firmě a pomáhal
svému otci Johnovi, který si pronajal kavárnu v zábavním
parku Barry Island. To je ten, který se objevuje v oblíbe -
ném komediálním seriálu BBC Gavin & Stacey.
„Vzpomínám si, jak k nám přijela na léto, byly jí tehdy čtyři a nesla
si takovou malou kytaru, kterou našla někde v charitní
prodejně,“ vyprávěl. „Vykládala, že se učí hrát tak, že
poslouchá bluesové písničky, které jsme si spolu pouštěli, a pak
se snaží ten zvuk napodobit.“ Pokaždé, když Adele viděl, si
Evans všiml, že se v hudbě výrazně zlepšila. „Pár let nato si
začala zpívat, a když jí bylo sedm, říkal jsem si, teda, ta
Adele v sobě fakt něco má. Jednou z ní bude veliká hvězda.“
Jeho kamarád, který pracoval jako hudební producent,
také ocenil její pěvecký talent, když ji jako malou slyšel
zpívat. Všiml si, jak krásnou barvu a velký rozsah hlasu má.
Přesvědčil ji, aby se nahrála, jak zpívá „Heart of Glass“ od
Blondie. Kromě hudebních dovedností Adele pracovala
i na těch literárních. Byla téměř ještě batole, když začala
psát poezii.
Evansova rodina byla velmi překvapená, když se dozvěděli
o Pennyině těhotenství. Ale slíbili, že budou dítěti pomáhat,
bez ohledu na to, že se rodiče rozešli. Penny s Adele tak
často na víkend jezdily k nim do Penarthu nedaleko Cardiffu.
Evans vyprávěl, jak si občas, když měla Adele letní
prázdniny, vyjeli na výlet podél velšského pobřeží. Hlavně dědeček
z otcovy strany se opravdu snažil s Adelinou výchovou
pomáhat. „Měl moji mámu rád, a protože můj táta v jejím životě
nebyl, úplně ji vzali pod křídla, jako by byla jejich dcera,“
vzpomínala s láskou Adele.
„Myslím, že můj otec byl pro Adele nejdůležitějším
vzorem,“ prohlásil Evans. Cítili to tak oba: John svoji první
vnučku zbožňoval. „Trávili spolu spoustu času, jen oni
dva,“ vyprávěl Evans. „Adele vždycky trávila velkou část léta
u mých rodičů a většinu času si s ní táta hrál, povídali si
a ukazoval jí různé věci.“ Díky tomu si Adele dědečka
v představách idealizovala.
„Byl pro mě něco jako bůh,“ připustila. Zajímavé je, že
Amy Winehouseové, která studovala na stejné škole jako
Adele a měla obrovský vliv na její hudbu, měla také velmi
blízký vztah s prarodičem. V jejím případě to byla babička





14
Cynthia a má se za to, že k postupnému pádu Amy Wine -
houseové po roce 2006 přispěla právě její smrt.
Adele si velmi jasně vybavuje, co všechno pro ni Penny
dělala. „Otěhotněla, když se měla hlásit na vysokou, ale
místo toho se rozhodla mít mě,“ říká. „Nikdy v životě mi to
nepřipomněla. Snažím se na to nezapomínat.“ Její matka
v sobě má tvůrčí osobnost, kterou Adele označuje za
„bohémskou“. Pracuje na několika projektech v různých
oblastech, jako výtvarnice, návrhářka nábytku,
organizátorka aktivit pro dospělé s postižením a jako masérka. Adele
a její matka si vždy byly velmi blízké. „Jsme jedna ruka,“
prohlašuje Adele. „Ona je moje životní láska.“ Jednou
z věcí, pro něž má Adele svou matku tak ráda, je to, že
Penny má skvělý přístup k životu. Z toho, jak ji její dcera
popisuje, se zdá, že Penny se ani trošku nepodobá
ambiciózním matkám, které vídáme stát za zády mladých
úspěšných umělců. „Neřeší prkotiny. Nikdy nevypadá zklamaná,
i když vím, že nejspíš je. Znáte to, když rodiče říkají třeba:
,Nezlobím se, jsem jen zklamaná.‘ Síla. Tak taková není. Je
upřímná a otevřená a dokáže opravdu podpořit.“
Adele vyrůstala s nevlastním otcem, novým Pennyiným
partnerem, s nímž se rychle sblížila. Má také nevlastního
bratra Camerona. Vzniklo mezi nimi pouto, jaké vídáme
u pravých sourozenců. „Vypadá jako moje dvojče,“
prohlásila Adele. „Jsme úplně stejní, máme stejný vlasy a
všechno.“ Ještě dnes je spojuje mnoho věcí. „Je hrozně zvláštní,
když žijete každý někde úplně jinde, ale potom, když se
sejdete, je to jako byste spolu byli každý den,“ vykládá
Adele. „Hned ho začnu mučit. A on na to: ,Jdi někam‘ ... Je
to úžasný, bezprostřední. Je skvělý. A je fakt stydlivý, což je
jediný rozdíl, který mezi náma je.“ Přestože otec nebyl
součástí rodiny, nepřipadala si Adele nikdy opuštěná. Zčásti
proto, že rodina její matky je veliká. „Jen z máminy strany
máme třiatřicet nejbližších příbuzných,“ uvedla. Skutečně,
je jedním ze čtrnácti vnoučat, která dělají babičce z
matčiny strany radost.
V příbuzenstvu je také mnoho mužů, takže o neoficiální
otcovské figury neměla nikdy nouzi. „Všichni jsme hrozně
umínění,“ dodala. Tahle vlastnost se často projevuje v jejích
rozhovorech a promluvách mezi písničkami při koncer-





15
tech. Vždycky ráda navštěvovala své bratrance a sestřenice,
mnozí z nich totiž žili blízko. V jejich společnosti zažívala
chvilky, kdy se cítila být součástí ohromné rodiny se všemi
radostmi, trápením a ostatními prožitky, které s tím souvi -
sejí. Potom, když se vrátila domů, mohla si opět užívat roli
jedináčka. Tahle situace jí zvláštním způsobem vyhovovala.
„Jezdila jsem za nimi, hádali jsme se a nechtěli si nic
půjčovat a potom jsem se vrátila domů do svýho uklizenýho
pokoje bez rozbitých hraček, kde jsem se nemusela s nikým
přetahovat o Barbie,“ svěřila se. „Vlastně jsem měla z obou
světů to nejlepší.“ Jako jedináček se rozhodně cítila dobře.
Ať dělala cokoli, byla nejspokojenější, když mohla všechno
řídit. „Když jsem stavěla hrad z Lega, musela jsem to dělat
sama,“ přiznala.
Podobnou potřebu kontroly dnes pociťuje při psaní
písní. Pravdou je, že když se ohlíží zpět na svůj dosavadní
život, občas ji napadne, jestli právě to, že je jedináček,
nepřispělo k jejímu autorskému talentu. Vzhledem k tomu,
že skoro vůbec nečte, uvažuje občas nad tím, jak je možné,
že jí to s  perem v  ruce tak jde. „Nevím, jestli je to proto,
že jsem jedináček, ale nikdy, nikdy v životě jsem
nedokázala mluvit o tom, co cítím,“ svěřila se. „Někdy od svých
pěti let, když jsem dostala vynadáno, že nechci půjčovat
svý věci, nebo že jsem si neuklidila v  pokojíčku, nebo že
jsem odmlouvala mámě, jsem vždycky jako omluvu napsala
vzkaz.“ Zjistila, že psaním se dokáže vyjádřit mnohem lépe.
Vlastně mnoho jejích písní, které od té doby napsala, se dá
číst jako dopisy o bolesti a rozčarování zasazené do hudby.
Svůj první hit napsala ve stejné situaci jako spoustu svých
dětských dopisů: hned po hádce s mámou.
Původně však její sny s hudbou spojené nebyly. Místo
toho Adele snila o kariéře módní reportérky nebo
kardioložky. Také novinářské ambice měla společné s Amy
Winehouseovou, která pracovala v agentuře
zprostředkovávající zprávy ze zábavního průmyslu, ještě předtím,
než ji pohltila sláva. Adeliny úvahy o lékařské dráze ale
nebudou překvapením pro astrology. Narodila se totiž ve
znamení Býka. To je považováno za jedno z 
nejosobitějších znamení. Typický Býk má být klidný a vyrovnaný a jen
málokdy se nechá životem vystresovat nebo rozrušit. Kdy-





16
by byla Adele vyrovnaná, její emoce a citový život by daly
vzniknout písním s minimálním obsahem dramatických
prvků, bez svíravých motivů, které se v nich objevují. Je to
právě emotivní povaha a plný život, které se svou ostros -
tí promítají do její hudby i image. Býci jsou údajně také
tvrdohlaví, což je povahová vlastnost, kterou naší hrdince
přiřadíme rozhodně snáz. Tohle znamení je velmi přímé,
což přesně odpovídá upřímné a otevřené povaze Adele.
Při rozhovorech bývá často výbušná, což jí nejednou
způsobilo problémy, a samozřejmě je proslulá svým
vtipkováním na jevišti.
Adele vyrůstala v londýnském Tottenhamu, ve čtvrti
Haringey, která leží necelých deset kilometrů severně od centra.
Tottenham je multikulturní část města – podle
výzkumníků z University College London je její jižní část etnicky
nejrozmanitější oblastí Británie. Žije tu okolo 113 různých
etnických skupin, které mluví celkem asi 193 různými
jazyky. To všechno znamenalo, že kolem sebe vídala a slýchala
bohatou, místy až opojnou rozmanitost.
V roce 2010 měl Tottenham nejvyšší míru
nezaměstnanosti v metropoli a osmou nejvyšší v Británii. Často tu
panuje napětí mezi policií a příslušníky místní komunity.
Projevilo se například během nepokojů na sídlišti
Broadwater Farm v roce 1985. Problémy zažehla smrt Cynthie
Jarrettové, oblíbené obyvatelky afro-karibského původu,
ke které došlo během domovní prohlídky. Následující den
vypukly potyčky mezi policií a místní mládeží. Bylo to
poprvé, kdy výtržníci v Británii použili střelné zbraně. Násilí
se vystupňovalo tak, že byl ubodán policista Keith
Blakelock. Následně se rozhořel spor o to, kdo vraždu spáchal,
a tři muži, kteří byli z trestného činu usvědčeni, byli
později osvobozeni na základě odvolání. Neklid se do
Tottenhamu vrátil v srpnu roku 2011, kdy smrt Marka Duggana
při policejní operaci vyvolala nepokoje a rabování, které se
z Tottenhamu rozšířily do celé Británie.
Adele fandí místnímu fotbalovému týmu Tottenham
Hotspur a trvá na tom, že není jen další celebritou, která
chce podpořit svou slávu tím, že se hlásí k fotbalovým
fanouškům, což může působit problematicky. „Jsem oprav-





17
dová fanynka Spurs,“ nechala se slyšet. Je na dobré cestě
k tomu stát se vůbec nejslavnějším dítětem Tottenhamu,
což jí dělá radost. „Nic nepředstírám, jsem holka z
Tottenhamu, narodila jsem se tam,“ prohlašuje hrdě.
Další, kteří se tu narodili a dosáhli úspěchu a štěstí
v hudebním průmyslu, jsou rapper a producent Rebel MC,
Dave Clark ze skupiny Dave Clark Five populární v
šedesátých letech a popový zpěvák Lemar.
Pokud jde o Adele, jednou z prvních zpěvaček, které
obdivovala, byla Gabrielle, celým jménem Louisa
Gabrielle Bobbová. Gabrielle se narodila jen o pár mil dál,
v Hackney, a proslavila se díky demo nahrávce hitu Tracy
Chapmanové „Fast Car“. Jakmile podepsala smlouvu s
nahrávací společností, začala Gabrielle vydávat hity a rychle
se stala popovou ikonou, a to i díky své osobité pásce přes
oko. Její debutový singl „Dreams“ byl na vrcholu hitparád,
když bylo Adele pět let, a u malé dívky z Tottenhamu se
rychle zařadil mezi jasné oblíbence. V té době už Adele
hudba fascinovala a zejména byla „posedlá hlasy“. Všimla
si, jakou škálu emocí dokáže lidský hlas vyjádřit, když se
zasadí do hudby: „Poslouchala jsem, jak se mění tóny, od
vzteku k radosti, od veselí ke zlosti.“ Jako hudební
fanynka dospěla skutečně velmi rychle: od útlého věku chápala
hudbu emocionálně i rozumově.
Byla hezké dítě: na vánoční fotce, když jí byly čtyři, je
pěkně oblečená holčička se světlými vlasy po ramena a
roztomilým, trochu nejistým výrazem v obličeji.
Doma hrála hudba pořád, i potom, co se její otec
odstěhoval. Adele byla jako malá obklopena hudbou
modernější, pestřejší a příznačnější, než kdyby měla starší matku.
Ještě dlouho po dvacítce Penny milovala hudbu tak
intenzivně, jako by byla teenager. Nejraději poslouchala 10 000
Maniacs, The Cure a Jeffa Buckleyho – Penny si jejich
hudbu doma pouštěla ve dne v noci. Adele byla poprvé s
mámou na koncertě, když jí byly tři roky. Šly na The Cure do
Finsbury Parku. Později Adele nahrála cover verzi jejich
písně „Lovesong“. Penny také své dceři dovolovala v pátek
večer zůstávat dlouho vzhůru a koukat na přímé přenosy
pořadu BBC Later, který uváděl sám král boogie-woogie
klavíristů Jools Holland. Adele si tak své hudební znalosti





18
a vkus rozšiřovala týden co týden. Brzy se k těm, které sle -
dovala, připojili umělci jako Destiny’s Child, Lauryn
Hillová a Mary J. Bligeová.
Není divu, že Adele se do hudby rychle zamilovala,
a to nejen na úrovni emocionální, ale též intelektuální.
V jejím případě to byla skutečná láska. „Zní to legračně,
ale seděla jsem v Tottenhamu, nikdy jsem nebyla jinde než
v Británii, ale měla jsem pocit, že bych mohla jet kamkoli
na světě, potkat jiný osmiletý dítě a mít si s ním co říct,“
vypráví. „Vzpomínám si, že mi došlo, že hudba lidi spojuje,
což pro mě byl velmi příjemný pocit, ve kterým jsem našla
obrovskou útěchu. Byla to skoro až euforie.“ Také přišla na
to, že hudba v ní dokáže vyvolat zcela protichůdné emoce.
Vůbec poprvé ji rozplakala píseň „Troy“ od Sinead
O’Connorové. Dlouho předtím to byla oblíbená písnička její
matky. Adele plakala, když ji slyšela poprvé, a byla zaskočená
tím, jak silně k ní promlouvá. Než se přiblíží k vrcholu,
zpracování je jednoduché, ale právě silný a citový projev
Sinead O’Connorové probouzí duši posluchače. V
tomto ohledu je to hudba podobná té, kterou měla jednou
tvořit sama Adele. Těžko mohla vědět, když poprvé slyšela
„Troy“, že její vlastní písně budou jednou vyvolávat stejné
návaly emocí u jejích fanoušků. A skutečně, jednoho dne
se miliony diváků sledujících její vystoupení na udílení cen
Brit Awards, se slzami v očích nechají strhnout syrovou
silou jejích textů a projevu.
Adele však nechtěla jen dokola poslouchat popové
písničky jako pouhá fanynka. Začala si je zpívat, hlavně
„Dreams“ od Gabrielle. Samozřejmě nebyla jediným dítětem,
které zpívalo, ale už tehdy bylo zřejmé, že má talent. Když
Penny slyšela hlas své dcery, cítila v něm něco skutečně
výjimečného. Většina rodičů posílá děti v tomhle věku spát,
když přijde návštěva nebo přátelé na večeři, ale Penny byla
na svou holčičku příliš hrdá, aby se nepochlubila jejím už
tehdy působivým hudebním umem. Občas zorganizovala
malé vystoupení, kdy její dcera zpívala hostům. Nejednou
postavila svou pětiletou holčičku na stůl a požádala ji, ať
zazpívá, třeba „Dreams“. Adele vždycky věděla, jak hrdá na
ni matka je. Nikdy o tom příliš nepochybovala. „Myslela si,
že jsem prostě skvělá,“ vzpomíná. Další domácí koncerty





19
se konaly v Adelině pokoji. Tady se dostávaly do popředí
Pennyiny tvůrčí dovednosti. „Máma je docela umělecky
založená – tehdy koupila spoustu lamp a namířila je tak,
aby vytvářely jeden velký kužel světla,“ říká Adele. Pennyini
přátelé se vždycky namačkali do pokoje, kde si posedali na
postel, aby si mohli poslechnout ten úžasný mladý hlas.
Není divu, že byla Penny tak hrdá. Později při těchto
příležitostech Adele zpívala také písničky od Spice Girls. Tahle
britská dívčí skupina se u ní zařadila mezi favority hned
od začátku, protože jejich textům se vždycky hihňala. „Ve
všech byly sexuální narážky – to se mi hrozně líbilo,“ uved -
la pro Q.
Spice Girls nejsou pro Adele zálibou, za kterou by se
styděla. Je hrdou fanynkou komba dívčí síly. „I když si
někteří lidi myslí, že nejsou cool, já se nikdy nebudu stydět
za to, že mám ráda Spice Girls, protože díky nim jsem tím,
kým jsem,“ svěřila se. „A to myslím smrtelně vážně. Hudbu
jsem začala dělat v době, kdy byly na vrcholu a byly fakt
slavný.“ Původně byla její oblíbenou Spice Girl Geri, ale
když tahle zrzavá koketa z kapely odešla, Adele přenesla
své sympatie na Mel B. „Když jsem byla mladší, chtěla jsem
jít na jejich koncert ve Wembley oblečená jako Geri, ale
ona těsně předtím kapelu opustila,“ svěřila časopisu Now.
„Musela jsem tedy jít za Mel C, jenže já jsem nikdy nebyla
takový ten sportovní typ. To jsem Geri neodpustila. Geri
byla moje oblíbená Spice Girl, jenže odešla a zlomila mi
srdce, takže teď je ze mě strašidelná Scary Spice Girl.“ Sám
fakt, že identita její oblíbené členky skupiny je pro ni tak
důležitá, ukazuje, jak moc Adele tuhle senzaci v podobě
dívčí kapely v devadesátých letech zbožňovala.
K tomu je ale také nutno dodat, že na svou fixaci na
Spice Girls nebyla vždycky tak hrdá jako dnes. „Jako dítě jsem
chtěla být skutečná indie,“ sdělila časopisu Observer. „Ale
pak jsem šla domů a tajně poslouchala Celine Dionovou.“
O něco později byla na jednom z koncertů obnovených
Spice Girls a měla dojem, jako by se přenesla zpátky do
dětských let. „Bylo to skvělý!“ nechala se slyšet. „Když jsem
je viděla, připadala jsem si znovu jako malá holka.“ Zašla si
také na koncert jiné popové kapely svého dětství –
chlapecké skupiny East 17. „Milovala jsem je,“ přiznala. K dalším





20
umělcům, kteří ji ovlivňovali v době dospívání, zařadila
ještě Pussycat Dolls a Britney Spearsovou.
Brzy už Adele tyto zpěváky nejen poslouchala, ale také
se je snažila napodobovat. Neuchylovala se však k zálibě
mnoha mladých dívek a nezpívala s kartáčem v ruce před
zrcadlem, ale zpívala doopravdy a pro svá první vystoupení
nacházela ochotné publikum.
Penny neměla zrovna spousty peněz, ale své dceři
dodávala citovou podporu a povzbuzovala ji. „Byla jsem takové
to dítě, co říkalo: ‚Chci být baletka‘... ‚Ne, chci hrát na
saxofon‘... ‚Ne, chci hlásit předpověď počasí‘,“ vyprávěla
Adele. „A máma mě vodila na všechny ty kurzy. Vždycky
mi říkávala: ‚Dělej, co chceš, a když budeš šťastná ty, budu
šťastná já.‘“ Když Adele matku požádala, aby jí koupila
ozdobnou pásku přes oko, jakou nosila její hrdinka
Gabrielle, Penny té žádosti s radostí vyhověla. Doplněk se ale
v přízni malé slečny dlouho neudržel. Den potom, co
pásku dostala, se jí ve škole posmívali, takže ji zase odložila.
Později v několika rozhovorech Adele uvedla, že se
zdráhala ji nosit a brala si ji jen na Pennyin rozkaz.
Během Adelina dětství samozřejmě docházelo k
očekávanému a úplně normálnímu tření mezi matkou a dcerou.
Přestože spolu vždy měly silné a úzké pouto, mívala Adele
občas chvíle, kdy se chtěla matce vzepřít. To se částečně
projevovalo, pokud šlo o Pennyin hudební vkus a o to, jak
na něj Adele reagovala. „Už když mi bylo nějakých deset
nebo jedenáct, věděla jsem, že máma má v hudbě skvělý
vkus – ale zkrátka jsem tehdy nebyla připravená ho
přijmout,“ přiznala. „Dnes jsou to mí oblíbení umělci.“
Je běžné, že mnoho lidí po dvacítce vzpomíná na to, jak
se kdysi stavěli proti vkusu svých rodičů a jejich způsobu
života, ale nakonec uznají, že s věkem jeho hodnotu a
moudrost pochopili.
Pokud jde o Penny, když poslouchala, jak malá Adele
zpívá, zaráželo ji, jak je její mladičká dcera napojená na
některá velmi dospělá témata, která se v hudbě objevují.
Jednou zaslechla, jak Adele zpívá píseň Lauryn Hillové
„Ex-Factor“. Vzhledem k tomu, že její dcerce nebylo
tehdy ještě ani deset, Penny zajímalo, jak moc ve skutečnosti
textu, který je o bolesti z  rozchodu, rozumí. Adele zpíva-





21
la s takovou vášní, až to v Penny vzbudilo zvědavost. „Víš,
o čem ta písnička je?“ zeptala se dcery, která musela
přiznat, že neví. Ale vědět to chtěla.
„Pamatuju si, že jsem měla všechny ty booklety,“
vykládala Adele, „dneska už booklety nikdo nemá – a četla jsem
každý text, půlce z nich jsem nerozuměla a říkala jsem si:
Kdy se budu takhle cítit? Kdy budu umět takhle psát a
zpívat?“
Pokud jde o vzdělání, volba školy měla další dopad na
rozvíjející se vášeň pro hudbu a tvořivost. Adele na
základní škole vynikala z jednoho prostého důvodu: její tvář byla
téměř jediná bílá. To jí vůbec nevadilo. „Za chvíli jsem si
toho přestala všímat,“ uvedla. Místo aby to považovala za
problém, Adele tuhle skutečnost vnímala jako pozitivní.
Díky tomu se už jako mladá seznámila s tou nejlepší
soulovou hudbou. „Díky mámě jedné kamarádky jsem
objevila Mary J. Bligeovou, Fugees a další,“ vysvětlila. „Bez toho
bych asi neposlouchala rhytm & blues, což v hitparádách
nebývalo.“
V pr vních letech života dostávala tedy patřičné hudební
vzdělání: doma si máma pouštěla své indie písně, ona
poslouchala pop v rádiu a díky svým spolužákům se naučila
hodně o soulu. Její hudební znalosti se vytříbily a začala
poslouchat ten druh hudby, který později začala sama psát
a nahrávat. „Když jsem byla malá holka, měla jsem ráda
zamilovaný písničky,“ svěřila se. „A vždycky se mi líbily ty
o hrozných vztazích. Takový, do kterých se fakt vcítíte
a který vás rozbrečí.“
Až když se z Tottenhamu odstěhovaly, Adele si
uvědomila, jak moc jí etnický mix toho místa vyhovoval. Když jí
bylo devět, přestěhovaly se do Brightonu, protože Penny
doufala, že se tam snáze ponoří do své kreativní činnosti.
Některým dětem by se život v rušném přímořském městě,
jako je Brighton, líbil, ovšem Adele k nim nepatřila. „Lidi
mi připadali jako snobi, mysleli si, jak jsou nóbl, a nebyli
tam žádní černoši,“ vybavila si s opovržením. „Z
Tottenhamu jsem byla zvyklá být jediná běloška ve třídě.“ Trvala na
tom, že akademické výsledky nejsou pro ni. „Nejsem a
nikdy jsem nebyla nijak studijně založená – mně šlo vždycky





22
o hudbu,“ uvedla. „Moje první škola byla skvělá, ale
kdybych neodešla, už bych teď měla dítě.“
Rodina se měla vrátit do Londýna, ale do života Adele
a jejího otce krutě zasáhl osud. Fotografie z té doby
zachycuje otce a dceru, vypadají, že jsou si blízcí a šťastní.
Sedí v teplém dni pod stromem, Evans je bez košile a
vypadá zdravě. Adele je navlečená do nějakého sportovního
kompletu a ruku má položenou na jeho koleni. Tenhle
obrázek domácí pohody měl brzy ustoupit vztahu, v němž
se projevovalo víc napětí. Evanse v životě potkala dvojitá
tragédie, jejímž vedlejším efektem bylo to, že se s  Adele
navzájem odcizili. Jeho otec John zemřel ve věku
sedmapadesáti let, kdy ho postihla rakovina tlustého střeva.
V důsledku této ztráty se Evans rozešel se svou novou
přítelkyní. A potom přišla druhá rána – jeho nejlepší
kamarád podlehl infarktu. Po těchto ztrátách hledal Evans
útěchu v alkoholu. Vtipkoval, že notorický piják Oliver Reed
proti němu vypadá jako abstinent. „Pomalu jsem nevěděl,
jak se jmenuju,“ dodal.
Sama Adele byla údajně „úplně zničená“, když se
dozvěděla o dědečkově smrti, ale Evans byl příliš rozrušený, aby
jí dokázal pomoct. „Byl jsem táta k ničemu v době, kdy mě
opravdu potřebovala,“ přiznal. „Hrozně jsem se styděl za
to, co se ze mě stalo, a věděl jsem, že to nejlepší, co můžu
pro Adele udělat, je, aby mě v tom stavu nikdy neviděla...
Potácel jsem se v největší temnotě, jakou si dokážete
představit. Neviděl jsem cestu ven. Vlastně mi bylo jedno, jestli
budu žít nebo umřu.“ Kladl si těžké otázky o sobě samém
a o svém vztahu k Adele. „Věděl jsem, že jí dědeček chybí
stejně jako mně, protože k sobě měli tak blízko,“ vyprávěl.
„Zbožňovala ho... Já jsem s ní nebyl, když jsem tu být měl,
a toho jsem nikdy nepřestal litovat.“
Adele se několikrát zmínila, že zhruba od té doby s
otcem úplně přerušila kontakt. Evans naproti tomu mluví
o častějších setkáních s dcerou po usmiřovacím rozhovoru,
který spolu vedli v tržnici v londýnském Camdenu potom,
co se dostal z  problémů s alkoholem. Jisté je, že Penny
a Adele se z Brightonu odstěhovaly zpátky do Londýna, ale
tentokrát se usadily v jižní polovině města. Adele bylo
jedenáct, když sem s Penny přišly a Adele začala navštěvovat





23
„blbou“ školu – alespoň ze svého pohledu. Původně bydle -
ly v Lambethu. Z jejich nového domova se dalo pěšky dojít
do míst vibrujících multikulturalismem, na jaký byla
Adele zvyklá z Tottenhamu. Také tu byly obchody s deskami
a koncertní sály, včetně legendární Brixton Academy, která
jí připadala zajímavá a úchvatná. Její hudební sny nabývaly
na intenzitě, ale zatímco Penny byla pyšná a tvůrčí
aspirace své dcery podporovala, ne všichni byli až tak pozitivní.
Pravda je, že jiní dospělí lidé v Adelině životě nepovažovali
její sny a naděje za důležité. „Musela jsem trpět negativní
postoje od autorit, jako třeba od učitelů, co mě
přesvědčovali, že nikdy nemůžu uspět,“ přiznala.
Hudební vývoj se posouval a stejně tak Adeliny sny.
„Vzpomínám si, že když mi bylo deset, ukradla jsem mámě
album Lauryn Hillové a poslouchala jsem ho každý den po
škole, seděla jsem na svý malý posteli a doufala, že
jednoho dne budu zpěvačkou,“ prohlásila. „Ale nikdy to nebylo
něco, za čím bych cíleně šla. Já i mí přátelé jsme v té době
všichni měli své sny, ale nikomu se neplnily, tak jsem si
říkala: Proč by se měly splnit zrovna mně?“
Adele se ve svém hudebním vkusu ještě více otevřela,
takže přijala do srdce ještě víc R & B umělců a také
metalové skupiny, například Aerosmith. Nebyla žádný snob
a neměla předsudky. Už jako čerstvý teenager byla
připravená objevovat dospělejší regály obchodů s hudbou.
Jednou v HMV na Oxford Street uviděla alba největších hitů
Etty Jamesové a Elly Fitzgeraldové, která zrovna měli ve
slevě – „dvě za pět liber v jazzovém oddělení“. Jak se stalo,
že takhle mladá holka skončila, jak zdůraznila, v jazzovém
oddělení? Podotkla k tomu, že jelikož v  té době už se
zajímala o moderní R & B, „zájem o klasický soul pro mě byl
součástí přirozenýho vývoje. Protože, i když jsem vždycky
věděla, kdo je Aretha Franklinová a Marvin Gaye – vlastně
si myslím, že jsou součástí lidský DNA –, vážnější zájem ve
mně vzbudila až první návštěva jazzovýho oddělení HMV
na Oxford Street. Je to taková prosklená místnost, trochu
jako pokoj prarodičů, kam děti nesmějí.“
Později upřímněji dodala: „Bylo mi třináct nebo čtrnáct
a snažila jsem se být cool, jenže tehdy jsem tak úplně cool
nebyla, předstírala jsem, že se mi líbí Slipknot, Korn a Papa





24
Roach. Tak jsem tam stála, ve volných džínách a s obojkem
na krku a v koši se zlevněným zbožím jsem uviděla jedno
cédéčko. Vyndala jsem ho jen proto, že jsem chtěla svý
kadeřnici ukázat obal, aby mě podle něj ostříhala.“
Obě CD si odnesla domů. Nějakou dobu ležela na skříni
bez povšimnutí. Jednou si Adele uklízela v pokoji a znovu
je objevila, a jakmile si je jednou pustila, zamilovala se do
nich. „Když jsem uslyšela píseň ‚Fool That I Am‘, všechno
se pro mě změnilo. Tehdy poprvý jsem si uvědomila, že
bych chtěla zpívat.“
Etta Jamesová a jí podobní se stali skutečně oblíbenými
umělci, kteří Adele nikdy nezklamali. A hlavně ji
nasměrovali na cestu k objevování jazzu a easy listeningu. Právě při
poslechu těchto skladeb, když se opájela jejich přívětivými
tóny, se rozvíjely její vlastní hudební kvality.
A pokud jde o Ettu Jamesovou, nebyla to jen její hudba,
co Adele oslovilo. Jak se vyjádřila, líbil se jí její blond
příčesek, kočičí oči a rozzlobená tvář. Když uslyšela její hudbu,
silně ji zasáhla. „Zamilovala jsem se – bylo to, jako by mi
vstoupila do hrudi a rozbušila mi srdce.“ O jejím zpěvu se
vyjádřila takto: „Bylo to poprvý, co mě něčí hlas přiměl se
zastavit, sednout na zadek a poslouchat. Ovládla moji
hlavu i tělo.“
Etta Jamesová byla senzací R & B v padesátých a
šedesátých letech. Mezi její nejznámější písně patří „At Last“
a „I’d Rather Go Blind“. Vedla divoký život, který si ještě
komplikovala užíváním heroinu. Nějaký čas strávila v
psychiatrické léčebně a i potom trpěla fyzickými zdravotními
problémy. Pro Adele však nádhera její hudby všechno
tohle přebila. Jamesová byla jen jednou ze zpěvaček, které se
snažila napodobovat, když se učila zpívat. „Naučila jsem se
zpívat tak, že jsem poslouchala Ellu Fitzgeraldovou kvůli
technice a rozsahu, Ettu Jamesovou pro její vášeň a
Robertu Flackovou kvůli práci s hlasem,“ vysvětlila. Později
v životě uvažovala o tom, že svého psa pojmenuje Ella, po
Elle Fitzgeraldové.
Jako teenager nechodila jen do britských obchodů s
hudbou. Adele si živě vzpomíná na vzrušující výlet do Ameriky,
kam se vydala s otcem, když jí bylo patnáct, a v New Yorku
zašla do obchodu Virgin Records na Times Square. Jak pro-





25
cházela mezi regály, uvažovala o tom, jak „úžasný“ by bylo
mít jednou vlastní desku, která by se prodávala v cizí zemi.
V té době se to zdálo jako přehnaný sen – jen stěží si
dokázala představit, že by nahrála píseň, která by se prodávala
v Británii, natož v zahraničí. Ovšem když jí bylo něco málo
přes dvacet, nejenže se její alba v  Americe prodávala, ale
New York ji přímo miloval.
Mezitím dostaly její hudební ambice povzbuzující
injekci díky novému televiznímu seriálu, který odstartoval žánr
ovládající více než další desetiletí. Stejně jako se s matkou
mohla v pátek večer dívat na Later, byla Adele fanynkou
reality show, včetně hudebních pořadů. Jedním z jejích
oblíbených byla soutěž Pop Idol, která se poprvé vysílala na ITV
v roce 2001. Díky nezapomenutelným porotcům, včetně
kousavého Simona Cowella, který se tehdy poprvé výrazně
objevil na veřejnosti, pořad diváky rychle zaujal. O rok
dříve veřejnost sledovala, jak ze soutěže Popstars vzešla popová
skupina Hear’Say. Pop Idol posunul tento žánr o úroveň
výš. Fakt, že soutěž byla zaměřená na sólové zpěváky, dodal
hledání na intenzitě a osobním rozměru. A potom tu byl
zásadní rozdíl, kdy oproti Popstars v této soutěži hlasovali
diváci. Místo aby jen sledovali, jak vzniká hudební skupina,
měli vzít telefon a dát hlas svému oblíbenému zpěvákovi
nebo zpěvačce. A přítomnost přísného a neomaleného
Cowella dodala pořadu Pop Idol šťávu. V posledních letech
se Cowell při svých upřímných rozsudcích více ovládá.
V roce 2001 bývalo jeho hodnocení často skutečně drsné.
Adele soutěž Pop Idol fascinovala, takže většinu víkendů
seděla přilepená k televizi. Jako mladá dívka byla přesně
cílovou divačkou pořadu. Ráda poslouchala, jak
soutěžící zpívají, a také ji bavilo dozvídat se něco z jejich
života. Jejím oblíbeným zpěvákem v pořadu Pop Idol byl Will
Young, který nakonec vyhrál. Dá se říct, že vítězství tohoto
nóbl a trochu zvláštního kluka z Hungerfordu v Berkshiru
bylo v některých ohledech překvapením. Měl skvělý hlas
a skutečnost, že jako jediný soutěžící se vzepřel Cowellovu
zhodnocení, mu zajistila přízeň veřejnosti. V napínavém
finále, které sledoval snad celý národ, porazil
uhlazenějšího, ale méně charismatického Garetha Gatese. Adele měla
radost. Mnohokrát vzala do ruky telefon a hlasovala pro





26
Younga. Později z legrace říkala, že mu poslala „pět tisíc
hlasů“. Je to sice přehnané, ale ukazuje to, jak moc se jí
líbil. Jisté je, že mezi těmi 4,6 miliony hlasů, které Young
ve finálový večer obdržel, byl od Adele víc než jeden. „Will
Young byla moje první skutečná láska,“ přiznala. „Byla
jsem posedlá.“ Ve škole zjistila, že její spolužáci se rozdělili
na dvě ostře vyhraněné skupiny fanoušků Younga a Gatese.
T ato rivalita začala být celkem krutá a Adele se ocitla
v  jejím středu. Hájila samu sebe (a tím Younga) a
zaplatila za to. „Fanoušci Garetha Gatese na mě byli hnusní,
ale to já jsem si nenechala líbit,“ vyprávěla. „Poprali jsme
se, musela jsem do ředitelny a pak mě poslali domů. Byla
to vážná věc.“ Když vás pošlou domů ze školy kvůli hádce
o Pop Idol, je jasné, že jste vášnivý fanoušek. Tehdy
nemohla tušit, že v nadcházejících letech se s Youngem setká,
objeví se ve stejném programu a její písně se pro účastníky
pěveckých reality show stanou oblíbenou volbou. To je
ještě větší triumf, než kdyby místo sledování pořadu
soutěž sama vyhrála. Celý ten proces veřejného výběru obešla
a stala se umělkyní, kterou se ctižádostiví soutěžící snažili
napodobovat.
Když se s Penny koukaly na Pop Idol poprvé, matka Adele
navrhla, že by se mohla taky přihlásit. Adele se však zdálo,
že to není dobrý nápad. Byla svědkem toho, jak někteří
rodiče do soutěže tlačili děti, které vůbec neměly talent.
„Znáte takový ty rodiče, co vykládaj: ‚Naše dcera je příští
Whitney‘, a potom začne zpívat a je to hrůza.“ Také ji
začaly unavovat zástupy zpěvaček, které se snažily kopírovat
styl hlasového projevu Mariah Careyové, ale nakonec do
jednoho slova textu nacpaly tolik tónů, že jejich zpěv zněl
jako mečení kozy. „Dneska takhle zpívá spousta lidí a já
bych to taky uměla, kdybych chtěla... jenže když to slyšíte
poprvé, říkáte si: ‚Super!‘ a popáté už si ale myslíte: ‚Jdi
s tím někam, co dalšího umíš?‘,“ vyjádřila se Adele. „Ono
totiž nějak dělá větší dojem, když se nesnažíte udělat dojem.
Když jste přirození. Prostě to řeknete napřímo.“ Proto se
rozhodla, že do soutěže Pop Idol nepůjde. Druhou řadu ale
vyhrála dívka s velkým hlasem, Skotka Michelle
McManusová, která se stala poněkud neočekávanou favoritkou. Za
Cowellovy podpory v celé soutěži si získala přízeň diváků.





27
Adele i nadále reality show sledovala a její zaujetí pro Pop
Idol vystřídalo nadšení pro soutěž, která přišla po něm –
X Factor. „Jsem veliká, veliká fanynka,“ nechala se slyšet.
„Podle mě je to skvělý, je to obrovská příležitost pro lidi
a zároveň je to zábava – nechci chodit v sobotu večer ven
s kámošema, pít a fetovat, to je prostě nuda. Všichni ti indie
lidi, co nad tím ohrnujou nos, všichni ti alternativní pozéři
mi můžou vlízt na záda.“ Tyhle pořady a to, že nejsou nijak
snobské, přesně souzní s Adeliným realistickým pohledem
na svět. A náklonnost je to vzájemná: mladí nadějní talenti
soutěžící v X Factoru a také v americkém pořadu American
Idol často zpívají právě její písně. Tento trend dosáhl
svého vrcholu v roce 2010, kdy oblíbená finalistka X Factoru
Rebecca Fergusonová zpívala „Make You Feel My Love“ ve
verzi od Adele. Na Adele to udělalo takový dojem a tolik
ji to potěšilo, že napsala Fergusonové dopis, ve kterém její
vystoupení pochválila. Ale jak se dozvíme později, Adeliny
písně byly při soutěžních vystoupeních tak oblíbené, že je
porotci a producenti museli na nějaký čas dokonce zakázat.
Mladá Adele měla ráda také další celebritu, kterou
vídala na televizní obrazovce. Moderátorka Zoe Ballová byla na
první pohled možná nepravděpodobnou kandidátkou na
Adelinu přízeň. A přesto, když zjistíte, proč ji Adele
obdivovala, a zamyslíte se nad důvody, dává to najednou smysl.
U dospělé Adele je vidět spojení s Ballovou, které cítila,
když ji jako malá sledovala v sobotu dopoledne v televizi.
„Koukala jsem na pořad pro děti Live and Kicking a
hrozně se mi líbila,“ vysvětlila Adele. „Ani nebyla krásná, byla
prostě perfektní. Opravdová. Když se vdávala, vystoupila
z auta ve svatebních šatech a v ruce držela láhev Jacka
Danielse, bylo to přesně ono. Taková jsem chtěla být. A to
jsem byla teprve malá.“ Bezstarostné požitkářství Ballové
bylo pro Adele výrazným příkladem. (A tento kompliment
se určitým způsobem vrací, když Ballová dnes pouští
Adeliny písně ve svém rozhlasovém pořadu.) Adele se také ráda
koukala na televizní pořad, který běžel v sobotu
dopoledne, CD: UK, a každou neděli poslouchala v rádiu hitparádu
nejlepších čtyřiceti skladeb.
Dalším jejím hudebním hrdinou, který dost
kontrastuje s Willem Youngem, byl The Streets čili Mike Skinner.





28
Projekt The Streets vešel ve všeobecné povědomí v roce
2002, kdy bylo Adele čtrnáct. Debutové album Original
Pirate Material byla úchvatná garage záležitost, v níž Skinner
své bystré postřehy podával stylem ostrého hocha. Zpíval
a rapoval o životním stylu Britů, kteří žili klubovou scénou.
Alba se prodalo přes milion kusů a Skinner a jeho projekt
si získali respekt, a to i u Adele. „Mikea Skinnera jsem tak
zbožňovala, že jsem mu napsala dopis, a když jsem o tom
pověděla kamarádce, posmívala se mi, takže jsem šla pryč,
dělala jsem, že myju nádobí, a brečela jsem,“
vzpomínala. Ať už se prala kvůli roztomilému Willu Youngovi, nebo
se hádala kvůli trochu drsnějšímu Skinnerovi, Adele se
v období mladých rozbouřených hormonů líbili různí
muži.
Než se proslavila, zkoušela se živit různě. A právě
zkušenosti, které v té době nasbírala, pomohly formovat Adele,
jak ji známe dnes. Nebyla žádné rozmazlené stvoření, které
by nezažilo vzestupy a pády, jaké prožívají její fanoušci. „Tři
roky jsem pracovala v kavárně se svou tetou a sestřenicí.
Peníze nestály za nic a pracovalo se dlouho, ale zažila jsem
tam nejvíc legrace v životě,“ hodnotila práci, u níž
mohla poslouchat nedělní hitparádu. V mládí se Adele ráda
potulovala po obchodech, a tak se rozhodla, že jako
příští zaměstnání si vyzkouší prodávání v obchodě, protože si
myslela, že to prostředí se jí určitě bude líbit. Ale nakonec
to nebylo tak zajímavé, jak doufala. „Nejhorší práce, jakou
jsem kdy měla, byla pro Gap,“ prohlásila. „Plat byl skvělý,
ale ani jsem se ho nedočkala, tak moc jsem to tam
nesnášela. Mám moc ráda obchody na hlavní třídě a myslela jsem,
že budu na pokladně nebo u kabinek a budu lidem
pomáhat hledat oblečení. Jenže jsem jen dvanáct hodin denně
skládala svetry. Byla to taková nuda, že jsem s tím sekla po
čtyřech dnech. Kdybych nedělala hudbu, tak bych teď asi
skládala džíny.“
Brzy nato se přesunula na prestižnější místo. Její
studium se vymanilo ze zaběhaných kolejí v době, kdy chodila
na školu Chestnut Grove v Balhamu, což bylo místo, u
něhož by člověk čekal, že se jí bude zamlouvat o něco víc.
Škola je zaměřená na umění a média, Adele tady ale
spokojená nebyla a často chodila za školu. „Byla jsem fakt drzá





29
a hodně jsem se ulejvala,“ přiznala. Její frustrace částečně
pramenila z běžných věcí, které dospívající prožívají. Cítila
ale, že se jí ani jejím spolužákům nedostává dost podpory.
„Nikam mě to neposouvalo,“ sdělila deníku The Times.
„Věděla jsem, že chci dělat hudbu, ale když jsem se v sedmém
ročníku rozhodla, že chci být chirurgem, nepodpořili mě
ani v tom... Slyšela jsem jen: ‚Snaž se dodělat školu a
neotěhotnět,‘ hahaha.“
Vzpomínala také na hodiny hudby: „Rozhodně mi to
neulehčovali, snažili se mě vydírat, tvrdili, že jestli chci zpívat,
musím hrát na klarinet a zpívat ve sboru. Tak jsem odešla.“
Když mluví o tom, jak se cítila těsně před odchodem, je
vidět, jak málo optimismu v sobě v téhle fázi života měla.
„Všechno bylo na nic,“ řekla. To jediné, co jí pomáhalo
držet hlavu vzhůru, byla hudba a její rostoucí touha stát
se zpěvačkou. „Jakmile jsem dostala do ruky mikrofon, to
mi bylo asi čtrnáct, došlo mi, že tohle chci dělat,“
vzpomíná. Měla to štěstí, že ji nebrzdilo to, co je pro mnoho lidí
problém: nejistota z vlastního hlasu. „Většině lidí se nelíbí,
jak zní jejich hlas nahraný. Jenže já jsem prostě byla z toho
všeho tak nadšená, že mi bylo jedno, jak to zní.“
Potom se jí podařilo dostat na novou školu. Tady se
ocitla v prostředí, které obratně a každý den tříbilo její
rychle se rozvíjející nadání. Přechod na BRIT School pro ni
rozhodně byl klíčovým momentem. „Když jsem tam přišla,
všechno se změnilo,“ prohlásila.
Pr vní krok na BRIT School pro Adele znamenal velký
krok směrem k mezinárodní slávě, obrovskému úspěchu
a majetku v hodnotě několika milionů liber.





30
Kapitola druhá
BRIT POP
Když byla Adele v roce 2011 na turné v Americe, oznámili
jí, že dosáhla historického výsledku v hitparádě. Její album
21 bylo na přední příčce po dobu rekordních deseti týdnů.
Při oslavě tohoto výsledku hned věděla, komu chce
poděkovat. „Děkuju BRIT School,“ zašeptala. „Je to skvělý
místo, který mi ještě teď hrozně chybí.“
Britskou uměleckou školu BRIT Performing Arts and
Technology school někdy srovnávají s obdobnou institucí
ve Spojených státech, New York High School for the
Performing Arts. Tato střední škola inspirovala film a oblíbený
seriál z osmdesátých let, Fame. BRIT School je v Croydonu,
což je o něco méně atraktivní lokalita než Manhattan, kde
se odehrává děj seriálu. Financuje ji stát, ale funguje
nezávisle na místním vzdělávacím systému. Byla založena v roce
1991 na základě návrhu konzervativního ministra
Kennetha Bakera, s nímž oslovil podnikatele Richarda Bransona.
Od druhého roku existence získala sponzorskou podporu
z fondu BRIT Trust, což je organizace, která stojí za
každoročním udílením cen Brit Awards.
Odhaduje se, že absolventi této školy v Británii společně
prodali více než 10 milionů alb, posbírali 16 nominací na
Brit Awards a 14 nominací na ceny Grammy. A i když
pomineme to, že se škola specializuje na umění a vystupování,
její akademické výsledky jsou obdivuhodné: víc než
devadesát procent studentů skládá závěrečnou zkoušku GCSE
z pěti nebo více předmětů. A pochopitelně má některé
zářivé absolventy. Na seznamu těch, kteří studovali na BRIT,
je například Leona Lewisová, Imogen Heapová, Katie Me-





31
luaová, Katy B, Amy Winehouseová a členové skupin The
Kooks, The Feeling a Noisettes. Jak ještě uvidíme, někteří
z nich tu studovali zároveň s Adele.
Atmosféra a neoficiální cíl BRIT School, které ji
odlišují od ostatních uměleckých vzdělávacích zařízení, Adelině
osobn


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.