načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Academic English – Akademická angličtina -- Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce – Libor Štěpánek; kolektiv; Haaff Janice de

Academic English - Akademická angličtina -- Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce

Elektronická kniha: Academic English - Akademická angličtina
Autor: Libor Štěpánek; kolektiv; Haaff Janice de
Podnázev: Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce

Kniha představuje zvláštnosti akademického jazyka, vysvětluje podstatu základních jazykových i měkkých dovedností, na jejichž kvalitě často závisí úspěch v daném oboru, a současně také nabízí škálu aktivit, s jejichž pomocí lze představené ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 219
Rozměr: 24 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Angličtina
Jazyk: cs en
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3577-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha představuje zvláštnosti akademického jazyka, vysvětluje podstatu základních jazykových i měkkých dovedností, na jejichž kvalitě často závisí úspěch v daném oboru, a současně také nabízí škálu aktivit, s jejichž pomocí lze představené kompetence lépe ovládnout a procvičit. Každá z tematických kapitol v knize nejprve česky vysvětluje specifika zvolených dovedností v rámci akademického a vědeckého prostředí spolu s jejich odlišnostmi od českého jazyka a na tuto část navazuje mnoho zajímavých cvičení a aktivit v angličtině, které mimo jiné odpovídají úrovni B2 a C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Publikace přináší komplexní přehled základních dovedností "akademické angličtiny" a představuje studijní materiál určený čtenářům, kteří se pohybují v prostředí světa vysokého školství i vědy a kteří se musí samostatně vzdělávat v anglickém jazyce.

Popis nakladatele

Na trhu ojedinělá publikace přináší komplexní přehled základních dovedností "akademické angličtiny" a představuje studijní materiál určený čtenářům, kteří se pohybují v prostředí světa vysokého školství i vědy a kteří se musí samostatně vzdělávat v anglickém jazyce (s výjimkou studentů anglické filologie). Kniha přístupnou a zajímavou formou představuje zvláštnosti akademického jazyka, vysvětluje podstatu základních jazykových i měkkých dovedností, na jejichž kvalitě často závisí úspěch v daném oboru, a současně také nabízí škálu aktivit, s jejichž pomocí lze představené kompetence lépe ovládnout a procvičit. Každá z tematických kapitol v knize nejprve česky vysvětluje specifika zvolených dovedností v rámci akademického a vědeckého prostředí spolu s jejich odlišnostmi od českého jazyka a na tuto část navazuje mnoho zajímavých cvičení a aktivit v angličtině, které mimo jiné odpovídají úrovni B2 a C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Česko-anglická

publikace poslouží zejména akademikům a studentům vysokých škol jako obecný průvodce, praktický manuál a výchozí pramen k základní orientaci v anglickém jazyce v prostředí vysokého školství a vědy. (průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Libor Štěpánek; kolektiv; Haaff Janice de - další tituly autora:
Videoconferencing in University Language Education Videoconferencing in University Language Education
 (e-book)
Videoconferencing in University Language Education Videoconferencing in University Language Education
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ºåÔ×ԓÃèÕßÜæÛÜáڟ“Ô¡æ¡Ÿ“È“ÃåÛâá蓥¥Ÿ“¤ª£“££“ÃåÔÛԓª çØß¡­“ž§¥£“¥¦§“¥©§“§£¤Ÿ“ÙÔ뭓ž§¥£“¥¦§“¥©§“§££ Ø àÔÜß­“âÕÖÛâ׳ÚåÔ×Ô¡Öퟓêêê¡ÚåÔ×Ô¡Öí

Academic English

Akademická

angličtina

Libor Štěpánek, Janice de Haa a kolektiv

Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce

Academic English Akademická angličtina

L. Štěpánek, J. de Haa a kol.

Academic English

Akademická angličtina

Na trhu ojedinělá publikace přináší komplexní přehled základních dovedností „akademické

angličtiny“ určený čtenářům, kteří se pohybují v prostředí světa vysokého školství i vědy a kteří

se musí samostatně vzdělávat v anglickém jazyce. Kniha přístupnou a zajímavou formou před

stavuje zvláštnosti akademického jazyka od slovní zásoby, mluvnice přes čtení, poslech až po

mluvení a písemný projev. Vysvětluje též podstatu základních jazykových i měkkých dovednos

tí, na jejichž kvalitě často závisí úspěch v daném oboru. Každá z kapitol nejprve česky seznamuje

se speci ky dovedností v rámci akademického a vědeckého prostředí spolu s jejich odlišnostmi

od českého jazyka a na tuto část navazuje mnoho zajímavých cvičení a aktivit v angličtině, které

odpovídají úrovni B2 a C1 Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

Česko-anglická publikace poslouží zejména akademikům, vědcům a studentům vysokých

škol jako průvodce a praktický manuál k základní orientaci v anglickém jazyce v prostředí

vysokého školství a vědy.

Kniha tohoto tematického zaměření napsaná v českém jazyce na našem knižním trhu dosud chybě

la, a tak výborně zaplňuje bílé místo v oblasti odborné vysokoškolské literatury.

Vzhledem k širokému spektru adresátů, jimž je publikace určena, lze předpokládat, že si každý

vybere právě to, co je pro něj vzhledem k jeho potřebám týkajícím se užívání akademické angličtiny

prioritou. Z tohoto hlediska je velice důležité, že text je napsán populárně naučným stylem, velmi

srozumitelně, přináší zajímavé informace, má silný motivační potenciál, výborně se čte, odborná

tematika je představena s lehkým nadhledem a humorem. V knize je uplatněn diferencovaný přístup

k uživatelům s různým stupněm znalosti angličtiny, tedy k začátečníkům i pokročilým.

Publikaci považuji za velmi zdařilou a jsem přesvědčená o tom, že ji přivítají všichni, pro které

je akademická angličtina v současné či budoucí profesi důležitá, vyučující i studenti různých typů

vysokých škol. Didakticky výborně sestavený studijní materiál jistě využijí ve své výuce i ti, kteří na

vysokých školách akademickou angličtinu vyučují.

PaedDr. Jana Vejvodová, CSc.

Fakulta pedagogická ZČU v Plzni


Libor Štěpánek, Janice de Haaff a kolektiv

Academic English

Akademická

angličtina

Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce

Grada Publishing PhDr. Libor Štěpánek, Ph.D., Janice de Haaff, MEd, BEd, a kolektiv Academic English – Akademická angličtina Průvodce anglickým jazykem pro studenty, akademiky a vědce Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4501. publikaci Autorský tým: PhDr. Libor Štěpánek, Ph.D. Janice de Haaff, MEd, BEd Mgr. Alena Hradilová, Ph.D. Ing. Bc. David Schüller Odborně recenzovala: PaedDr. Jana Vejvodová, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědný redaktor Václav Ječmínek Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 224 První vydání, Praha 2011 Vytiskla Tiskárna v Ráji, s.r.o., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Design © Eva Hradiláková Cover Photo © fotobanka allphoto ISBN 978-80-247-3577-1

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro

dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Obsah

O autorech ........................................................................................................................ 7

Poděkování ........................................................................................................................ 8

1. Uvedení do problematiky akademické angličtiny ................................................ 9

1.1 Anglický jazyk (English language) ........................................................................... 9

1.2 Akademická angličtina (Academic English) .......................................................... 13

1.3 Akademické dovednosti (Academic skills) ............................................................ 15

2. Slovní zásoba (Vocabulary) .................................................................................. 17

2.1 Slovo k začátečníkům ............................................................................................. 18

2.2 Slovo k pokročilým ................................................................................................. 19

2.3 Práce se slovníkem (Dictionary use) ...................................................................... 32

2.4 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................... 38

2.5 Užitečné odkazy ...................................................................................................... 39

3. Mluvnice (Grammar) ........................................................................................... 41

3.1 Jak s mluvnicí pracovat? ......................................................................................... 44

3.2 Gramatické jevy ...................................................................................................... 47

3.3 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................... 69

3.4 Užitečné odkazy ...................................................................................................... 70

4. Čtení (Reading) ..................................................................................................... 71

4.1 Jak číst v akademickém prostředí? ......................................................................... 72

4.2 Čtení s cílem vyhledávání informací (Scanning) .................................................... 75

4.3 Čtení s cílem obecného porozumění (Skimming) ................................................... 80

4.4 Odlišení hlavních myšlenek od vedlejších a rozvíjejících

(Main ideas vs developing points) .......................................................................... 82

4.5 Čtení mezi řádky (Reading between the lines) ....................................................... 84

4.6 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................... 90

4.7 Užitečné odkazy ...................................................................................................... 91

5. Poslech (Listening) ................................................................................................ 93

5.1 Před poslechem (Before listening) .......................................................................... 95

5.2 Během poslechu (While listening) ........................................................................ 100

5.3 Po poslechu (After listening) ................................................................................ 104

5.4 Procvičování poslechu .......................................................................................... 104

5.5 Zápis poznámek (Note taking) .............................................................................. 106

5.6 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................. 110

5.7 Užitečné odkazy .................................................................................................... 111

6. Mluvení (Speaking) ............................................................................................. 113

6.1 Ústní projev (Spoken production) ......................................................................... 113

6.2 Mluvená interakce (Spoken interaction) ............................................................... 128

6.3 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................. 147

6.4 Užitečné odkazy .................................................................................................... 149

7. Písemný projev (Academic writing) .................................................................. 151

7.1 Styl (Style) ............................................................................................................ 153

7.2 Organizace (Organization) .................................................................................... 163

7.3 Mravní imperativ akademika (Academic integrity) .............................................. 177

7.4 Životopis (Biography and CV) ............................................................................. 180

7.5 Dopisy a e-maily (Letters, e-mails) ...................................................................... 186

7.6 Evropský referenční rámec pro jazyky ................................................................. 191

7.7 Užitečné odkazy .................................................................................................... 192

Závěr ............................................................................................................................. 193

Summary ........................................................................................................................ 194

Klíč ke cvičením a možné odpovědi .............................................................................. 195

Bibliografie .................................................................................................................... 211

Rejstřík ........................................................................................................................... 217

Index .............................................................................................................................. 219

O autorech

PhDr. Libor Štěpánek, Ph.D.

Vystudoval angličtinu a historii na Filozofické fakultě a politologii na

Fakultě sociálních studií MU. V současné době pracuje jako odborný asi

stent v Centru jazykového vzdělávání, kde se specializuje na akademic

kou angličtinu. Hlavní oblastí jeho zájmu jsou dovednosti soft skills, např.

ústní projev (je autorem videokurzu akademického mluveného projevu

v angličtině Oral Presentations / Effective Public Speaking), akademic

ké psaní, využití technologií ve výuce jazyků (videokonference a sociální

sítě) a kreativní metody výuky jazyků zahrnující zážitkovou pedagogiku.

Janice de Haaff, MEd, BEd

Vystudovala pedagogiku na Concordia University v Kanadě a technologie

ve vzdělávání na Manchester University ve Velké Británii. Po dvaceti letech

výuky akademické angličtiny v Kanadě se vrátila roku 1995 do Velké Bri

tánie, kde pracovala deset let na pozici Director of Studies for foundation

and general English programmes for international students na Aberystwyth

University. Zabývá se využitím interkulturní komunikace a sociálních sítí ve

výuce jazyků. V poslední době se podílela na tvorbě programu akademické

angličtiny na Beijing Normal University v Číně.

Mgr. Alena Hradilová, Ph.D.

Vystudovala angličtinu na Pedagogické a Filozofické fakultě MU. V současné

době pracuje jako odborná asistentka v Centru jazykového vzdělávání MU,

kde se specializuje na akademickou a právnickou angličtinu. Hlavní oblastí

jejího zájmu je využití videokonferenčních technologií ve výuce odborného

jazyka a akademické psaní pro doktorandy.

Ing. Bc. David Schüller

Vystudoval management na Ekonomicko-správní fakultě MU a podnikové

finance a obchod na Podnikatelské fakultě VUT v Brně. Anglickému jazyku

se profesně věnuje od roku 1998. V současné době pracuje v Centru jazyko

vého vzdělávání MU, kde zpracovává jazykové materiály, vytváří Virtuální

jazykovou studovnu a poskytuje jazykovou podporu pro studenty se speci

fickými potřebami.



O a u t o r e c h

A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a



Poděkování

V úvodu této práce bychom rádi vyslovili poděkování dr. Lucii Doležalové, dr. Davidu

Lightfootovi a dr. Kateřině Sedláčkové za přečtení a okomentování našeho rukopisu. Jejich

zasvěcené připomínky, praktické poznámky a cenné rady týkající se osobitosti anglického

a českého jazyka v akademickém prostředí i mimo něj přispěly k mnohým, často podstatným změnám v této knize. Obdobně velký dík patří studentkám Masarykovy univerzity Karolíně Bednářové a Janě Matějíkové, které celý text prostudovaly a přinesly postřehy z perspek

tivy studenta, čímž významně napomohly praktickému pojetí celé publikace. Značný vděk

musíme vyjádřit také vedení Jazykového centra Masarykovy univerzity a našim kolegům

za poskytnuté zázemí, za vysokou míru pochopení i za veškerou podporu, které se nám

v průběhu práce dostávalo. V neposlední řadě bychom pak rádi ze srdce poděkovali rodinám

a přátelům všech autorů, bez jejichž tolerance, porozumění, účasti a pomoci by vytvoření

této knihy nebylo vůbec myslitelné.

U v e d e n í d o p r o b l e m a t i k y a k a d e m i c k é a n g l i č t i n y



1  Uvedení do problematiky 

akademické angličtiny

1.1 Anglický jazyk (English language) Angličtina představuje v současnosti jazyk stěží přehlédnutelný. Je mateřštinou přibližně tří set třiceti milionů obyvatel naší planety, což ji řadí na jedno z předních míst pomyslného žebříčku nejrozšířenějších řečí světa. Zároveň jde o jazyk poměrně hezký, se skvělým rodokmenem a slavnou minulostí, ale především nesmírně užitečný.

Současná podoba angličtiny je vcelku jedinečná. Samotná řeč totiž prodělala bouřlivý a živelný vývoj. Její původní germánskou podobu přinesly na Britské ostrovy kmeny Anglů a Sasů, které díky své výřečnosti a průbojnosti umlčely zpěvné Kelty a do Skandinávie

vytlačily své divočejší dánské a norské příbuzné. Stará angličtina přitom ještě ráda využívala

prakticky všech vymožeností, jež si mnohé evropské jazyky udržují dodnes; Anglosasové tehdy mimo jiné skloňovali i časovali.

O několik století později došla část obyvatel Albionu k přesvědčení, že bude nejlépe na germánskou minulost ostrovní řeči zapomenout a že bude zajímavější hovořit francouzsky. Rozšíření románského jazyka za Lamanšský průliv přitom rozhodně nelze přičítat jeho pověstné zvukomalebnosti ani hovornosti Normanů, nýbrž spíše kvalitnějšímu vojenskému vybavení a lepšímu diplomatickému umění francouzsky mluvících Evropanů. Ostatně jazyk diplomacie si na ostrovech oblíbili natolik, že kupříkladu ještě mírová smlouva mezi Velkou Británií a nově vzniklými Spojenými státy americkými (tedy mezi dvěma zeměmi, jejichž obyvatelstvo hovoří anglicky) z roku 1783 byla sepsána ve francouzštině.

Mezitím ovšem běžní obyvatelé Britských ostrovů (samozřejmě s výjimkou výše zmíněných diplomatů) usoudili, že nejlepší bude vytvořit si jazyk docela nový, lepší, který bude plně odpovídat potřebám člověka moderního věku. Současné angličtině tak dalo základ spojení drsné germánské anglosaštiny s noblesní francouzštinou, pro zpestření do ní bylo vloženo několik set latinských a řeckých slovíček, přípon a předpon. Vyjádření úcty porobeným či vyhnaným národům se odrazilo v přijetí několika desítek slov dánského či norského původu a přibližně patnácti výrazů přejatých od starých Keltů (např. car, whisky nebo menhir).

1

Nejdůležitější rys nového jazyka představoval radikální příklon k mimoslovní komunikaci. Britové pochopili jednu neskonale důležitou věc: vlastní užití slov sehrává při dorozumívání člověka s člověkem jen zanedbatelnou úlohu. Daleko podstatnější vliv má držení těla, gestikulace, mimika a dobře zvolená intonace. S tímto vědomím pak zredukovali gramatiku i slovní tvary na minimum. Jinými slovy, v moderní angličtině je jazyková stránka řeči zjednodušena do té míry, že člověku může být vlastně jedno, co říká. Záleží na duchapřítomnosti a důvtipnosti osoby, se kterou se hovoří, přičemž vše podstatné z konkrétní situace vyplyne stejně samo. 1 Odborná literatura samozřejmě uvádí, vyjma vlastních jmen a zeměpisných názvů, velké množství anglic

kých slov, která mají svůj původ v některém z keltských jazyků, nicméně ta se prý do moderní angličtiny

dostala oklikou, a sice z větší části prostřednictvím latiny a francouzštiny. (McArthur, 1992, s. 202–204)

A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a

10

Jistě, toto tvrzení se může zdát dosti odvážné, ale jak brzy zjistíme, není daleko od pravdy. Angličtina je totiž vskutku především jazykem souvislostí. My, kdo nejsme rodilí mluvčí, můžeme mnohdy znát veškerá slovíčka ve větě, na kterou v textu hledíme nebo které nasloucháme, a přesto nám její smysl naprosto uniká. Důvod je nasnadě: angličtina je jazyk osobitý, a cizinec hodlající zvládnout tuto pozoruhodnou řeč proto musí mít na paměti tři základní pravidla, rozvedená v následujících dílčích kapitolách. 1.1.1 Angličan



neví!

Pro Angličany může být již běžná konverzace nečekaným dobrodružstvím. Pokud se domníváte, že Angličan stojí při každodenních rozhovorech nohama pevně na zemi nebo že je snad z monologu svého krajana o mnoho moudřejší než my, nedejte se mýlit. Není! Angličan sice vnímá proud jemu známých slov o poznání snadněji než my, to je však dáno pouze tím, že je odmala vycvičen ke schopnosti být vždy ve střehu a neustále odhadovat, kde mu situace podá pomocnou ruku a kdy mu co (popřípadě kdo) napoví, o co vlastně jde. Než se tak stane, oddává se Angličan-romantik vlastním rozervaným představám, jeho střízlivější krajan vypočítává možnosti, na které se musí předem připravit, a Angličan-cholerik rozbíjí fotbalový stadion nebo do sebe nekontrolovatelně lije jednu whisky za druhou. Ať tak či onak, všichni stejně dychtivě očekávají chvíli, která jim naznačí, o co by se mohlo v dané situaci jednat. Takový okamžik přichází tu dříve, tu později a někdy nepřijde nikdy. Nevěříte? Podívejme se na jednoduchý příklad: Představme si, že nasloucháme osobě pronášející větu: And my neighbour said: “I came into the room and saw my cousin’s best friend kissing a total stranger. I was shocked!” Popisovaný šok však mluvčí doprovodí nadmíru výmluvným gestem a zmáčí svršky několika

přítomných obsahem své sklenky. Společnost v tu chvíli na samotný příběh zapomíná a vrhá

se na čištění, sušení, přijímání omluv a nabízení pomoci zmáčeným. Kdyby ona věta zazněla z úst Čecha, Němce či Španěla, okamžitě bychom si udělali obrázek, kdo koho viděl a kdo koho líbal. Ne tak v angličtině! V této roztomilé řeči se ony dvě prosté věty stávají hádankou, ne-li dokonce detektivním příběhem! (Není divu, že detektivky vymysleli a dodnes v nich značně vynikají zejména anglicky píšící autoři. Detektivní žánr jim není chvilkovou kratochvílí, nýbrž každodenní, k přežití nutnou samozřejmostí!) A tak zatímco se čistí polité svršky, vyvstává tu spousta nezodpovězených otázek. Byla tu řeč o sousedovi nebo o sousedce? Účastnila se líbání nejlepší přítelkyně sousedovic bratrance či sestřenice? Nebo to snad byl přítel sousedů? A došlo zde k polibku se záhadným cizincem

nebo cizinkou? Jinými slovy, Angličan nejenže netuší, v jakém příbuzenském vztahu se

osoby nacházejí, ale není si ani jist, zda se jedná o šok homo- či heterosexuálního ražení!

Někteří z nás si již jistě hbitě spočítali, že možných kombinací dalšího rozvíjení našeho

příběhu může být třeba šestnáct! 2 Slovo „Angličan“ je na tomto místě zvoleno zástupně v jinak zcela neobhajitelném významu „rodilý

mluvčí anglického jazyka“. Důvod je prostý: nejvíce se podobá slovu „angličtina“. Ve skutečnosti stejně

tak neví Jihoafričan, Kanaďan ani Novozélanďan, ale vyjmenovávat všechny národnosti, které nevědí, by

bylo mírně nepraktické. Tímto se současně omlouváme všem, kteří máte k výrazu „Angličan“ ryze zápor

ný vztah na základě špatných zkušeností s nepříjemně strohou, nabubřelou a sucharskou osobou z onoho

ostrůvku na severozápadě Evropy (např. imigračního úředníka nebo nesmyslně žárlivou manželku toho

šaramantního pána, o jehož děti bylo třeba se několik týdnů starat).

U v e d e n í d o p r o b l e m a t i k y a k a d e m i c k é a n g l i č t i n y

11

Z čehož plyne: 1. Nesázejme na jistotu! 2. Zapojme fantazii a buďme vždy ve střehu! 3. S každým následujícím slovem buďme připraveni alespoň na šestnáct možností zvratu! 1.1.2 Anglická slova nemají význam! ... tedy jeden jediný. Jak již bylo zmíněno, angličtina na své cestě pozoruhodným vývojem k dnešnímu stavu rezignovala na puntičkářství a většině slov přiřadila vícero významů. Této libůstce se říká „polysémie“.

3

Povědomí o smyslu některého slova je tedy ve své podstatě chvályhodné, nejsme-li však ochotni připustit, že kdekteré slovo oplývá až desítkami významů, budeme si s angličtinou rozumět jen stěží. Angličané se totiž orientují především podle souvislostí neboli kontextu.

Uvidíme-li kupříkladu skupinku lidí, která stojí nad stolem s pozdvihnutými číšemi, a uslyšíme-li: this deserves a toast, mělo by nás logicky napadnout, že se společnost v následujících chvílích nehodlá cpát nepřítomnými krajíčky opečeného chleba, ale že toast může mít i jiný význam. Zde lze snad ze situace odhadnout, že obdobou anglického toast bude v tomto případě český „přípitek“. (Gramatiky znalé navíc zarazí onen neurčitý člen, neboť vědí, že toast ve smyslu opečeného chleba je podstatné jméno nepočitatelné.)

Anebo: Jsme si jisti, že známe přesný význam tak prostého slovíčka, jakým je, dokonce i v češtině často používaný, výraz fine? Uvidíme: It was a fine (pěkný) summer day. A fine (krásná) young lady with fine (jemnými) features was wearing a fine (ryzí) gold chain around her neck and was feeling fine (dobře). Yesterday she gave a fine (vynikající) performance to the policeman who stopped her and gave her a £100 fine (pokutu) for parking illegally. She was on her way to the Fine Arts Gallery (Galerie výtvarných umění) where she planned to meet her three fine (vybrané) friends. When asked how she was feeling she answered “just fine!” (strašně). Pokud nás zajímá, kam až může taková mnohovýznamovost zajít, pak bychom měli vědět, že vítězem anglické polysémie je nenápadné slovíčko set. Toto slovo v sobě skrývá necelé dvě stovky významů, z čehož přibližně šedesát jich připadá na podstatná jména, dvakrát víc na slovesa a dalších deset na jména přídavná (Bryson, 1990, s. 60–62). A to ještě není všechno! Angličané dokázali svoji zálibu v mnohovýznamovosti dohnat až

k dokonalosti, takže disponují slovy, jejichž význam může být v různých situacích dokonce

protikladný! Pro ilustraci nahlédněme do dvou sklenic a pronikněme přitom do významu

slova quite:

This one is quite full. Tahle je docela plná. = Není úplně plná!

That one is quite empty. Tamta je úplně prázdná. = Je úplně prázdná! 3 Nehodláme-li se věnovat kariéře profesionálního lingvisty, což je mimochodem práce blížící se svou

podstatou téměř adrenalinovému sportu, můžeme tento výraz okamžitě zapomenout.

A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a

12

Z čehož plyne: 1. Známe-li jeden, dva či deset významů některého slova, nebojme se – v nestřeženém oka

mžiku nás jistě překvapí významem zbrusu novým! 2. Pokud nám význam slova, který známe, nedává v daném kontextu smysl, okamžitě hle

dejme nový: • Odhadujme z kontextu! • Nechávejme si jeho smysl vysvětlit! • Pátrejme ve slovnících! 1.1.3 Nic není správně! ... anebo jinak, z o poznání příznivější perspektivy: v angličtině se čistě teoreticky nemůžeme

splést – v angličtině není arbitra!

Při pohledu na předchozí dva body je zcela logické, že současná angličtina není přítelkyní pevných pravidel. Vezměme si příklad výslovnosti. Pokud jsme nějakou zákonitost objevili, jedná se o výjimku, nikoli pravidlo! Podívejme se např. na výslovnost slov done – gone – lone či door a blood a pochopíme, o čem je řeč. Ještě divočejší příklady nabízí gramatika, ale o té bude řeč později. Prvním pravidlem anglického jazyka je tedy zásada, že jeho pravidla jsou pravidelná tak přibližně z 60 %, přičemž zbývajících 40 % tvoří výjimky a výjimky

z výjimek a výjimky z výjimek z výjimek. Důvodem k tomuto osvědčenému a léta dobře

fungujícímu chaosu je fakt, že Angličané mají všeobecný odpor k autoritám, které by jim

měly určovat, co se jak má dělat. Používají prostě common sense

4

, se kterým si vystačí.

Angličané nedisponují ani žádnou institucí, která by byla ochotna či dokonce schopna zjistit nebo stanovit, co je v anglickém jazyce správné a co nikoli. Nehledejme proto v Londýně, Canbeře či Washingtonu obdoby ústavů jazyka českého a francouzských akademií, nenajdeme je. Ne že by mnozí po takových svatostáncích jazyka nevolali. Již Daniel Defoe, podobně osaměle jako jeho Robinson, volal svého času, tedy přibližně roku 1697, po zřízení akademie anglického jazyka po vzoru akademie francouzské a tvrdil: The Work of this Society shou’d be to encourage Polite Learning, to Polish and refine the English Tangue, and advance the so much neglected Faculty of Correct Language, ... to Establish Purity and Propriety of Stile, and to purge it from all the Irregular Additions that Ignorance and Affectation have introduc’d.

5

Jak vidno, neuspěl. Ani Defoe, ani nikdo po něm. Autoritu v systému anglického

jazyka nehledejme, nenajdeme ji. Autoritou je jazyk sám! Z čehož plyne: 1. V angličtině neplatí „toto je správně“, ale „tak se to obvykle říká“. 2. Známe-li pravidla, buďme si jisti, že téměř v polovině případů nebudou platit! 3. Neučme se nazpaměť poučky! V angličtině se řiďme zdravým rozumem (tedy tím

anglickým)! 4 Pod pojmem common sense, tedy něco jako „zdravý rozum“, je třeba chápat ryze anglické přesvědčení

o existenci jistého druhu střízlivého uvažování a určité přirozené schopnosti člověka přemýšlet, vytvářet

správná rozhodnutí a následně se v souladu s nimi prakticky a rozumně chovat. Zbytek světa se zatím

k jeho existenci staví poněkud skepticky, což dokládá například čeština výrazem v postindustriální epoše

mírně vyčpělým, a sice odkazem na „rozum selský“. 5 „Práce takové společnosti by měla spočívat v podpoře výuky kultivovaného anglického jazyka, v broušení

a tříbení anglického jazyka, v prohlubování tak často přehlížené schopnosti používat správného jazyka

... měla by ustanovit čistou formu jazyka a jeho odpovídající styl a vyloučit z něj všechny zavádějící

nadbytečné prvky, které do něj vnesla neznalost a afektovanost.“ (Defoe, 1697, v McArthur, 1992, s. 8)

U v e d e n í d o p r o b l e m a t i k y a k a d e m i c k é a n g l i č t i n y

13

1.2 Akademická angličtina (Academic English) Z předchozí kapitoly by mohl kdekterý čtenář nabýt dojmu, že anglický jazyk je směsicí falešných představ, chaotické slovní zásoby a vesměs zmatené gramatiky. Není tomu tak. Anglický jazyk v sobě sice skrývá ohromnou rozmanitost, udivující všestrannost a nezkrotnou svobodomyslnost umožňující rodilým mluvčím, a nejen jim, dělat v rámci jazyka doslova psí kusy, nicméně na druhé straně je také řečí mnoha tváří, a to tváří přesně určených, s nezaměnitelnými rysy. Jinými slovy, na světě žije mnoho angličtin.

Narodíme-li se v dělnické rodině východního Londýna, jsme odsouzeni k mluvě ve verších. Slavné nářečí Cockney

6

se totiž pyšní mimo jiné rafinovanou a zcela odzbrojující záli

bou v zaměňování rýmujících se slov. Chceme-li kupříkladu svému kamarádovi poradit, aby se nad něčím zamyslel, a rádi bychom ho k tomu přiměli slovy use your head, nemůžeme. Musíme si v duchu zarýmovat head – bread a vyřknout use your loaf. Překvapení? Vůbec ne, existuje přece loaf of bread. Jak říkáme – verše, hádanky a jinotaje! Máme štěstí, že se světovým jazykem vědy nestalo Cockney!

Nebo jinak. V tropickém ráji, na ostrovech Malých Antil žije jiná Angličtina; jmenuje se Angličtina Kreolská, rozená Koloniální. Ta si sice nepotrpí na rýmovačky, ani na hádanky ji moc neužije, na druhé straně je ovšem neskutečně tvrdohlavá a zarputile popírá svůj původ. No, řekněte sami, domníváte se snad, že by některý z koloniálních důstojníků byl schopen svou přítomnost v parku komentovat slovy Mi de a di paak (I am in the park)? Zdá se jen logické, že ani kreolština nebyla s to ovládnout výzkumná pracoviště a filozofické salóny naší planety.

Zcela opačným dojmem ve srovnání se dvěma výše zmíněnými příbuznými by naopak mohla působit tzv. (Received) Standard English, kterou vyjadřují horní vrstvy britské společnosti svoji nadřazenost okolnímu světu, a to zejména ve formě výslovnosti. Ačkoli se jedná o pouhý jeden model jazyka, nese pro jistotu různá jména odvíjející se především od rodokmenu mluvčího. Narodíme-li se jako královna, popřípadě král, jedná se o Queen’s English (King’s English), chodíme-li na prestižní soukromé školy v Etonu či Harrow, hovoříme stejným jazykem, ovšem pod názvem Public School English, dotáhneme-li to na Oxford (což je o poznání otevřenější instituce), přejmenujeme svůj způsob řeči na Oxford English (na kolejích konkurenční Cambridge zní obdoba Oxford English, ovšem její jazykovou čistotu ruší značné skřípění zubů). A konečně, nepatříme-li do žádné z těchto skupin, máme ještě šanci, že se narodíme jako budoucí hlasatelé BBC, a tehdy můžeme hovořit stejným jazykem pod označením BBC English. Nespadáme-li do žádné z těchto kategorií, musíme si uvědomit, že nám tento druh mluvy není přirozený, že jsme jej přijali, že jsme si jej osvojili, jinými slovy že používáme Received Standard English (RSE).

7

Pokud bychom z předešlých řádků nabyli představy, že by snad každá anglicky hovořící země mohla disponovat obdobnou hierarchií či standardní výslovností, jde o mýlku. Obdobné parametry nelze použít na žádný jiný stát, ani na americkou stanici ABC, jejíž zkratka by mohla svádět k pocitu, že se jedná o televizní slabikář,

8

ani na politické představitele. Straš

6 Celosvětového věhlasu Cockney dosáhlo zejména díky Líze Doolittlové ze hry G. B. Shawa „Pygmalion“

či pozdější muzikálové verze „My Fair Lady“. 7 Ačkoli je RSE tím nejběžněji používaným způsobem výuky angličtiny coby cizího jazyka, nedejme se

zmást, nejde ani o ten nejběžnější, ani o ten nejoblíbenější způsob projevu anglicky mluvícího obyvatel

stva! Mnozí dokonce považují výše zmíněnou výslovnost za povýšenou a snobskou. Ne každý totiž miluje

královnu, Eton, Oxford a BBC! 8 Samotná zkratka znamená American Broadcasting Company a každý tam mluví po svém.

A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a

14

livého omylu bychom se mohli dopustit, kdybychom se například pokoušeli hledat protějšek vytříbené Queen’s English v nějaké zaoceánské formě President’s English. Řeč mnohých hlav USA má sice svá specifika, nicméně není záhodno je následovat. Pro ilustraci bývalý prezident George W. Bush dosáhl v tomto ohledu téměř dokonalosti, když jeho výroky, tzv. bushismy, které mátly (zjevně ku bezbřehé radosti autorově) nejen prezidentovo okolí, ale často i celý svět, dávaly oficiálnímu jazyku jeho země řádně zabrat.

9

Jinými slovy, angličtina v sobě skrývá nekonečné množství podob, od výše zmíněných forem mateřského jazyka až po nepřeberný rejstřík užitých forem obecného prostředku celosvětové komunikace. Anglický jazyk je v současnosti řečí světové politiky, mezinárodního obchodu i finančnictví, je mluvou počítačů a informačních technologií, propaguje film a pop music, ovládá

cestovní ruch a v neposlední řadě je samozřejmě, což je pro nás podstatné, také jazykem vědy.

Tím se konečně dostáváme k naší angličtině akademické. Máme-li proniknout do podstaty anglického jazyka coby prostředku komunikace současné vědy, výzkumu a vzdělanosti, musíme nejdříve pochopit to, že akademická angličtina je jazykem téměř umělým, který se svou funkcí a užitím v mnohém podobá středověké latině. Vědcům, výzkumným pracovníkům a všem možným badatelům slouží k dorozumívání, sdílení vědomostí a ke vzájemnému předávání znalostí a poznatků, aniž by nutně byla jejich mateřštinou. Celosvětová vědecká, výzkumná, badatelská i akademická obec si tedy svůj vlastní jazyk přetváří k obrazu svému, vybírá z něj pouze to, co je jí k praktickému užitku, a současně mu vštěpuje vlastní zásady, dodává vnitřní pravidla a uplatňuje zvláštní normy tak, aby co nejlépe odpovídal akademickým nárokům a vědeckým potřebám.

10

Ačkoli se tedy angličtina používaná pro akademické účely uplatňuje v mnoha rozličných prostředích a podmínkách, lze ji poměrně přesně charakterizovat. Akademickou angličtinou rozumíme takový druh anglického jazyka, který ke své komunikaci a práci používají vzdělanci, vědci, odborníci, badatelé a další členové akademické obce. Jedná se o kultivovaný, vytříbený a komplexní jazykový styl, ve kterém bývá kladen důraz na přesnost, objektivitu a citově nezabarvený komentář. Jazykové prostředky akademické angličtiny se opírají o některé typické jevy, jako například: • časté užívání výrazů blíže určujících kvalitu popisovaných jevů, např. probably, under

such conditions, in general; • začleňování vedlejších a vysvětlujících dodatků, jejichž cílem je upřesnění, pozměnění,

doplnění či jiné ovlivnění již vyřčených sdělení, např. according to the data, apparently,

as far as we can tell at this stage; • nezvykle hojné uplatňování trpného rodu z důvodu snahy o co největší potlačení či napro

sté odstranění přítomnosti osobního přístupu, např. The data were analysed..., When com

pleted, the experiment was discussed...; • nebo o neosobně strohou či nedramaticky „suchou“ řeč, vyšperkovanou výrazy typu that

is to say..., or, more precisely, ..., Let me rephrase that so as to... (McArthur, 1992, s. 8), 9 Kvality rétora prokázal president G. W. Bush například roku 2004 ve Washingtonu větou: The illiteracy

level of our children are appalling. (Negramotnost našich dětí jsou strašlivé.) Popřípadě o dva roky dříve

v Texasu: I promise you I will listen to what has been said here, even though I wasn’t here (nepřeložitelné).

Pro bezbřehé množství dalších příkladů stačí zadat výraz bushism do internetových vyhledávačů. 10 Představy rodilých mluvčích se v prostředí celosvětového komunikačního jazyka ocitají v menšině a nová

pravidla či zásady English as Lingua Franca musí tato menšina ku své nelibosti respektovat. Nikoho

dnes již nepřekvapí, když se i na prestižních světových konferencích objeví poznámka směrem k rodilým

mluvčím: The conference language is English; however, please take into consideration that not everyone

participating has English as their mother tongue – we kindly ask you to adapt your delivery accordingly.

OEB, 2009.

U v e d e n í d o p r o b l e m a t i k y a k a d e m i c k é a n g l i č t i n y

15

jejichž užitím se akademici snaží dosáhnout takové míry přesnosti, která by měla být

schopna detailně postihnout každý úhel pohledu na dané téma, přičemž to vše mimo jiné

činí z prostého pudu sebezáchovy, a tím berou zbraně z rukou zákeřných kritiků. Akademický jazykový styl, který se v celé Evropě vyvíjel již od dob renesance, se mnoha laikům může zdát nezáživný a přehnaně učený. Některé může úplně zastrašit a jiné zase může od jeho užívání odrazovat pocit, že jde přímo proti smyslu vlastního jazyka. Položme si otázku, zda někdo rozumí této větě: „Obsahové vymezení moderny je legitimizováno prostřednictvím tzv. velkých kánonů nabývajících podobu metanarativních soustav, jež se samy zpětně zakládají na instrumentalizaci skutečnosti cestou bipolárních schémat, jejichž smyslem je zajistit moc nad pojmenovanou přirozenou i sociální skutečností.“ (Dočekal, 1998, s. 7)

Vinou obdobně konstrukčně a terminologicky náročných sdělení vnímá velké množství nezainteresovaných osob akademickou řeč jako uzavřený svět, který je ovšem v praktickém životě v zásadě nepoužitelný. O aposteriorních odhadech chyby při řešení parciálních diferenciálních rovnic eliptického typu si prostě asi moc nepopovídáme.

Na druhé straně je zřejmé, že vy akademický jazyk potřebovat budete, jinak, jak předpokládáme, byste tuto knihu nečetli. Již by vám mělo být zřejmé, že na rozdíl od angličtiny obecné, která se pyšní záviděníhodnou volností a všestranností, je angličtina akademická řečí vcelku přísného řádu, mnohdy těžko obejitelných pravidel, ustálených postupů a zavedených zvyklostí.

Možná se to na první pohled nezdá, ale to je pro nás dobrá zpráva. Místo intuitivního tápání a usilovného pronikání do myšlenkových pochodů osob, se kterými v běžné angličtině konverzujeme, můžeme v rámci angličtiny akademické používat logické myšlení a o poznání jasnější slovní zásobu. Budeme schopni opřít se o ustálené vazby a zřejmé gramatické jevy, a navíc to vše budeme moci podkládat znalostmi vlastních oborů! 1.3 Akademické dovednosti (Academic skills) K pochopení anglického jazyka v prostředí vysokých škol je potřeba několik základních okruhů dovedností, které vám hodláme na dalších stránkách zprostředkovat. Dříve než přistoupíme k jejich představení, podívejme se však na prostředí, ve kterých můžeme akademickou angličtinu uplatnit. 1. Přednášky/prezentace Potřebné dovednosti: poslech a porozumění; zápis poznámek; dotazy s cílem zopakování,

objasnění nebo doplnění informací. 2. Semináře/diskuze/konzultace Potřebné dovednosti: poslech a zápis poznámek; dotazy; odpovídání na dotazy a vysvět

lování; vyjadřování souhlasu, nesouhlasu a vlastního názoru; udávání důvodů; zapojování

se do diskuze; přednes referátu, prezentace, komentáře k datům nebo jiným mluveným

projevům s poznámkami i bez nich; vypracování písemných prací. 3. Praktická cvičení / laboratorní práce / praxe Potřebné dovednosti: porozumění psaným i ústním, formálním i neformálním instrukcím;

dotazy; žádost o pomoc; zaznamenávání výsledků.

+


A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a

16

4. Individuální studium/četba Potřebné dovednosti: efektivní čtení – celkové porozumění a rychlost; pochopení hlavní

myšlenky; vyhledání konkrétní informace; významová analýza; pochopení a analýza dat

(grafy, diagramy atd.); výpisky; strukturování poznámek podle důležitosti. 5. Seminární práce / zprávy / protokoly / projekty / ročníkové práce / diplomové práce /

disertace / odborné články Potřebné dovednosti: plánování, psaní konceptů, přepracovávání konceptů; shrnutí, para

frázování a syntéza informací; vhodně organizovaný akademický styl; používání citací,

poznámek, rejstříků a bibliografií; vyhledávání a analýza důkazů, správné využívání dat. 6. Písemné a ústní zkoušky Potřebné dovednosti: příprava na zkoušku; opakování; porozumění otázkám/instrukcím;

rychlé psaní / práce v časové tísni; formulace jasných a přesných odpovědí na dotazy;

vysvětlování, popisování, obhajování. 7. Administrativní postupy spojené se studiem, pobytem či prací v zahraničí Potřebné dovednosti: psaní formálních dopisů, motivačních dopisů a životopisů; ústní

i písemné získávání informací o vyučování, ubytování, bankovních službách a zdravotní

péči, rozpoznání a přizpůsobení se odlišné profesní a národní kultuře, např. v míře for

málnosti nebo řeči těla. + Všeobecné dovednosti využitelné v akademické angličtině: efektivní organizace času;

logické myšlení, konstrukce argumentace a kritická analýza; umění vyvolat si vědomosti

z paměti a používání mnemotechnických pomůcek; počítačová a multimediální gramotnost.

(Jordan, 1997, s. 7; TALC, 2007, s. 8)

Výše uvedený seznam je teoretický a mírně povrchní, na druhé straně nám může posloužit coby vodítko k okruhům a oblastem, v nichž by člověk s vysokoškolským vzděláním měl být schopen se v angličtině orientovat. Tento soubor dovedností by měl nadto působit jako zcela zřejmé povzbuzení a evidentní vzpruha. Při pohledu na daný seznam totiž snadno zjistíme, že nejméně polovinu uvedených dovedností ovládáme a nad některými snad ani nepřemýšlíme. Jejich pouhé přenesení do angličtiny by proto nemuselo představovat zásadní problém. Pokud máme za sebou byť jedinou zkoušku, je nasnadě, že jsme si dokázali nastudovat potřebnou literaturu, dělali si výpisky, že jsme pochopili, které informace na přednáškách byly důležité a které ne, a samozřejmě že jsme nakonec byli schopni přiměřeně a efektivně se na zkoušku připravit a následně ji v časové tísni a pod mírným stresem složit.

11

Při pohledu na zbývající skupinu dovedností, které je třeba si osvojit, zjistíme, že se nám zde poměrně často opakují čtyři základní, a sice poslech, četba, mluvení a psaní. Některé výzkumy (Weathers, Parker, 1985) ukazují, že v rodném jazyce má zřejmou převahu poslech (45 %) s mluvením (30 %) nad četbou (16 %) a psaním (9 %). Avšak bereme-li v potaz angličtinu coby cizí jazyk, poměr se změní. Na univerzitě se zřejmě nejprve setkáme s literaturou a zdroji, následně posloucháme mluvené slovo na přednáškách či seminářích, kde nás vyzývají k projevu mluvenému a případně i k psaní. Kniha tedy představí stěžejní jazykové dovednosti v tomto pořadí: četba, poslech, mluvení a písemný projev. Následující dvě kapitoly pak budou věnovány slovní zásobě a mluvnici. 11 Nebo jsme nic z toho nedělali a měli jsme prostě štěstí. Element štěstí v akademické angličtině naše

publikace samozřejmě respektuje, nicméně dále nerozvádí.

S l o v n í z á s o b a V o c a b u l a r y

1

2 Slovní zásoba (Vocabulary) Oblast slovní zásoby má v rámci akademického jazyka do jisté míry neurčité postavení. Na jedné straně na ni soustřeďují svoji pozornost odborníci a potažmo učitelé jazyků zastávající názor, že z pohledu akademických výsledků „je znalost slovní zásoby mezi dovednostmi druhého jazyka tou nejdůležitější oblastí“ (Saville-Troike, 1984, s. 201), přičemž v souladu se svým přesvědčením lpí na memorování ohromného množství slovíček a na jejich znalosti pak dále budují ostatní jazykové dovednosti. Na druhé straně pak stojí specialisté a pedagogové, kteří v budování a rozšiřování slovní zásoby nespatřují vysloveně samostatnou jazykovou dovednost (Jordan, 1997), neboť se domnívají, že znalost významu jednotlivých slov v určité řeči všemi jazykovými dovednostmi pouze plynně prostupuje. Tato skupina odborné veřejnosti upínání přílišné pozornosti směrem k výuce slovíček při studiu jazyka přímo či nepřímo zavrhuje.

Jak tomu často bývá, skutečnou roli slovní zásoby musíme hledat někde uprostřed. V běžných životních situacích, ale i za okolností ryze odborného a akademického charakteru sice znalost

významu jednotlivých slov důležitá je, o tom není pochyb, nicméně na druhé straně zkuše

nosti potvrzují, že s jistým nadhledem a trochou nenucenosti si člověk poradí i beze slov.

Dříve než však začneme hovořit o dovednostech spojených s osvojením slovíček, je nutné se zmínit o tom, co se vlastně pod pojmem „slovní zásoba“ skrývá. Zřejmě to některé překvapí, ale onen výraz představuje „všechna slova, která člověk zná“, nebo dokonce „všechna slova, která v tom kterém jazyce či oboru existují“. Hovoříme-li tedy o slovní zásobě akademické angličtiny, zjistíme, že se jedná o ideální oblast, kde se snoubí všechna slova anglická se všemi výrazy z akademického prostředí, která navíc známe nebo která bychom znát měli. A protože slovní zásoba je založena na termínu „slovo“, word, podívejme se, co se pod tímto pojmem skrývá. Ti nejpovrchnější z nás hovoří o slově jako o „jednotce řeči či psaného jazyka“, ti důkladnější hovoří o kombinacích zvuků vydávaných za účelem komunikace, přičemž jiní jej dokáží definovat precizní akademickou formou jako “one of the units of speech or writing that native speakers of a language usually regard as the smallest isolable meaningful element of the language, although linguists would analyse these further into morphemes” (Sinclair, 1986, v McArthur, 1992, s. 1119)

1

. Ať tak nebo tak, slovní zásoba akademické ang

ličtiny zkrátka představuje skupinu zvuků, které vydávají členové akademické obce s cílem se dorozumět. Nejdůležitější v každé situaci je to, aby slova dávala smysl nejen nám, kdo je produkujeme, ale především těm, kvůli nimž je vyluzujeme a popřípadě píšeme! Jinými slovy, je třeba vydávat zvuky či zaznamenávat znaky takovým způsobem, aby nás kvůli nim nemělo naše okolí za blbce.

2

1 Nejsme-li lingvisté, můžeme pojem „morfém“ – tedy jakýsi ekvivalent fyzikálních kvarků aneb nejmenší

nedělitelná část slova – ihned zapomenout. 2 V otázce vymezení slova „blbec“ vycházejme ze škály Umberta Eca „kretén – blbec – hlupák – blázen“

(Eco, 2000, s. 62–65).

A c a d e m i c  E n g l i s h  A k a d e m i c k á  a n g l i č t i n a

1

Ale přejděme k věci, a sice k otázce, jak si vytvořit slovní zásobu akademické angličtiny. Jednoznačná odpověď zde samozřejmě neexistuje. Pravděpodobně nejlepším způsobem se jeví narodit se v Británii či jiné anglicky hovořící zemi v rodině univerzitních profesorů, od dětství s nimi hovořit na různá více či méně odborná témata a po absolvování několika stupňů školní docházky se dostat na školu vysokou, a to opět v anglicky mluvící zemi. Pokud jsme tento ideál propásli, nabízí se nám další typ anglofonní selanky, během níž trávíme čas nezávaznou konverzací se skupinkami vzdělaných Britů, souběžně přitom komunikujeme písemně s Američany obdobného ražení, v mezičase přijímáme hovory australských akademiků a při tom všem stíháme chatovat se studenty v Transvaalu či Hongkongu. Pokud pro nás není ani tento způsob z různých důvodů schůdný, je nasnadě, že musíme hledat jiné, zdlouhavější, komplikovanější a krkolomnější formy studia, které jsou ve srovnání s výše uvedenými možnostmi bohužel o poznání méně zábavné a ještě méně účinné. Na druhé straně nás může těšit, že takové způsoby alespoň existují. Abychom se v naší práci lépe orientovali, rozčleníme si oblast slovní zásoby do několika okruhů a představíme odlišné druhy cvičení, jejichž prostřednictvím ji můžeme rozvíjet a udržovat.

3

Nejprve si zodpovězte otázku: Jsem začátečník? • Odpovíte-li „ano“, přečtěte si následující čtyři odstavce. • Je-li vaše odpověď „ne“, přejděte rovnou ke kapitole Slovo k pokročilým. 2.1 Slovo k začátečníkům Jste-li úplní začátečníci, nikdy jste anglicky nehovořili, a dokonce angličtině ani nikdy nerozuměli (což vám moc nevěříme), je začátek docela prostý: musíte načerpat zásobu přibližně dvou tisíc základních slov považovaných za podstatu slovní zásoby obecné. Jejich pomocí se vám podaří vytvořit pevný základ, o který se budete opírat v každodenním životě i na půdě univerzity.

Na úvod si je třeba ujasnit, která slova již známe. Vzpomeňme na výrazy typu: sorry, bar, film, e-mail, and, juice, the, united, states, made, in, out, sale, lady, make-up, lord, basketball, cool, agency, computer, spray, avatar, kiss, me, festival, hello, big, brother, etc. Při pohledu na onu hrstku zaznamenaných cizokrajných zvuků si jistě uvědomíte, že jich sami znáte a používáte daleko víc. Bez obav z výraznějšího pomýlení lze předpokládat, že každý z vás zná, aniž by si to přímo uvědomoval, přibližně 5–10 % nejzákladnější anglické slovní zásoby.

Takže prvních pár procent máme za sebou – to šlo rychle, že?

Po vyprchání prvotního nadšení je nyní nutné zaměřit se na zbytek a pomalu se jej doučit.

Nová slovíčka posloucháme, čteme, nahlas vyslovujeme, opisujeme a vkládáme do sou

vislostí, díky nimž se nám budou dobře pamatovat. Čím více smyslů zapojíme, tím lépe. A pak jen opakujeme, opakujeme a opakujeme! Máme-li čas přesně rok, pak nám vyjde přibližně pět a půl nových slovíček na den, což není špatné. Spěcháme-li a zvládneme-li kupříkladu 33 nových výrazů denně, můžeme základní slovní zásobu nabýt již během dvou měsíců – například přes léto. Hodláme-li se však připravovat na zkoušku zhruba měsíc, 3 Výrazy ve cvičeních této knihy pocházejí většinou ze skupin často používaných výrazů obecné či

akademické slovní zásoby. Nebudeme se zde tedy zabývat slovíčky z okruhu slov vyhraněné odborné

terminologie jednoho konkrétního oboru. Na druhé straně je téměř jisté, že se mezi výrazy objeví také

termíny, které pro vás osobně či pro váš obor spadají spíše do skupiny slov málo užívaných nebo přímo

zapomenutelných, nicméně letmé seznámení se s nimi by nemuselo být nikomu na obtíž.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.