Kniha: Aby nemusel nakonec žebrati – Příběhy z dějin karlínské Invalidovny – Pavel Heřmánek

Historik a archivář Vojenského historického archivu Pavel Heřmánek popisuje život válkou postižených vojáků v budově karlínské Invalidovny. Najdeme zde osudy vojáků i jejich velitelů. Kniha se věnuje vzniku a využívání státního invalidního fondu Strozziho nadace, na jehož základě vznikla karlínská Invalidovna jako ubytovna válečných poškozenců. Strozziho nadace byla účinná od roku 1658 do roku 1952, kdy byla zestátněna. Invalidé žili v Karlíně od roku 1732 do roku 1935, poté se přestěhovali do invalidovny v Hořicích. Nejvíce válkou postižených vojáků žilo v Invalidovně na začátku 19. století: na 2500 osob. Žily zde také rodiny s dětmi. Autor uvádí domácí řád tohoto zařízení a jeho dodržování, hlavně si všímá konkrétních osob, které zde podle archivů, vojenských kmenových listů a matrik našly druhý domov. Méně postižení váleční poškozenci pracovali nejen v Invalidovně, ale i mimo ústav např. jako hlídači objektů. Jiní měli naopak potíže s dodržováním režimu např. kvůli alkoholu a docházelo k různým deliktům. Kromě řadových invalidů jsou popsáni i velitelé Invalidovny po roce 1918. Od 20. let 20. století byla budova využívána různými institucemi (Vojenské muzeum). V závěru se autor zamýšlí nad nejistou budoucností budovy Invalidovny.

Budovu Invalidovny v Praze - Karlíně, chátrající skvost barokní architektury, čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Vůbec první ucelenější zpracování dějin Invalidovny se zabývá především osudy lidí, kteří do tohoto areálu přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se ale i rodili, umírali, léčili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v něm svůj příběh či jeho část.

Kniha podrobně přibližuje téma Strozziho nadace, zabývá se vlastní stavbou budovy a specifickými podmínkami života v ní. Zejména se ale snaží proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili. Z dějin 18. a 19. století se dochovaly spíše střípky, ve 20. století se již daří skládat ucelenější příběhy. Jsou zajímavé, někdy podivné i kuriózní, rozhodně nás však neponechají lhostejnými. (příběhy z dějin karlínské Invalidovny)