E-kniha: Aby nemuseli nakonec žebrati -- Příběhy z dějin karlínské Invalidovny – Pavel Heřmánek

Historik a archivář Vojenského historického archivu Pavel Heřmánek popisuje život válkou postižených vojáků v budově karlínské Invalidovny. Najdeme zde osudy vojáků i jejich velitelů. Kniha se věnuje vzniku a využívání státního invalidního fondu Strozziho nadace, na jehož základě vznikla karlínská Invalidovna jako ubytovna válečných poškozenců. Strozziho nadace byla účinná od roku 1658 do roku 1952, kdy byla zestátněna. Invalidé žili v Karlíně od roku 1732 do roku 1935, poté se přestěhovali do invalidovny v Hořicích. Nejvíce válkou postižených vojáků žilo v Invalidovně na začátku 19. století: na 2500 osob. Žily zde také rodiny s dětmi. Autor uvádí domácí řád tohoto zařízení a jeho dodržování, hlavně si všímá konkrétních osob, které zde podle archivů, vojenských kmenových listů a matrik našly druhý domov. Méně postižení váleční poškozenci pracovali nejen v Invalidovně, ale i mimo ústav např. jako hlídači objektů. Jiní měli naopak potíže s dodržováním režimu např. kvůli alkoholu a docházelo k různým deliktům. Kromě řadových invalidů jsou popsáni i velitelé Invalidovny po roce 1918. Od 20. let 20. století byla budova využívána různými institucemi (Vojenské muzeum). V závěru se autor zamýšlí nad nejistou budoucností budovy Invalidovny.

Rozlehlá budova karlínské Invalidovny se stane v nejhorším případě ruinou, chátrajícím skvostem barokní architektury, v té lepší variantě luxusním hotelem či se promění v kampus Filosofické fakulty UK. Ať tak či onak, Invalidovnu čeká v nejbližší době nejistá budoucnost a život z ní může nadobro vyprchat. Autor se svou souhrnnou publikací pokouší poukázat na tento objekt a přitáhnout k němu pozornost. O dějinách Invalidovny a samotných válečných invalidů zatím existuje jen pár článků, zmínek a útlých brožur. Oproti nim kniha vychází hlavně z bohatých archivních materiálů, které dosud zůstávaly skryty a nezpracovány v útrobách Vojenského historického archivu, jenž Invalidovnu dlouhá léta užíval.
Invalidovna představovala především místo, kam lidé přicházeli, aby nemuseli žebrat či živořit, kde se i rodili, umírali, léčili, učili, modlili, bydleli a pracovali, prostě prožívali v ní svůj příběh či jeho část. Kniha nepomíjí důležitá témata, jako například příběh Strozziho nadace, který trval úctyhodných 294 let, nebo vlastní stavbu budovy a specifické podmínky života v ní. Snaží se ale zejména proniknout ke konkrétním lidem, kteří v Invalidovně dlouhá léta žili a třeba i zemřeli. Z dějin 18. a 19. století se dochovaly spíše střípky, ve 20. století se již daří skládat ucelenější příběhy a rekonstruovat detailnější průběh událostí. Přiblížen je tak třeba převrat v Invalidovně na konci října 1918, postavy jednotlivých velitelů tohoto ústavu, spor o areál počátkem dvacátých let mezi Ministerstvem národní obrany a Ministerstvem sociální péče, postupná marginalizace ústavu, ubývání invalidů a jejich přestěhování do nového azylu v Hořicích. Text se rovněž pokouší o systematičtější popis vrstvy invalidních důstojníků, soustřeďuje se na zajímavé, podivné i kuriózní životy některých z nich či se zabývá životem tamní staré trafikantky...
Spousta otázek je nadále otevřena a nezodpovězena. Zůstávají příběhy z dějin této zvláštní karlínské budovy, odehrávající se na pozadí určitého dějinného rámce, příběhy, které nás neponechají lhostejnými…

Mgr. Pavel Heřmánek, Th.D. (1980)
Je absolventem historie na Filozofické fakultě UK v Praze a Institutu ekumenických studií na Evangelické teologické fakultě UK v Praze, kde dokončil i doktorát v rámci oboru historická teologie (disertační práce: Kristina Poniatowská a Jan Amos Komenský. Vizionářka a vzdělanec v čase třicetileté války ). V rámci studia se zaměřil především na dobu raného novověku a neprobádanou tématiku vztahu Jana Amose Komenského k soudobým proroctvím a vizionářům (připravovaná publikace, tři studie již vyšly v různých odborných periodicích). V současnosti se systematicky zabývá dějinami karlínské Invalidovny a vojenských invalidů.
Pracoval v Oddělení turistického ruchu na Pražském hradě, kde vedl i přednáškový cyklus ke stálé výstavě Příběh Pražského hradu, působil jako externí lektor Národní galerie (expozice manýrismu a baroka ve Schwarzenberském paláci). Od května 2009 pracuje jako archivář a historik ve Vojenském historickém archivu v karlínské Invalidovně. Je sportovně aktivní a výtvarně činný, vede loutkové divadlo Baribal.

Katalog předmětový > K > Karlín (Praha, Česko)

Katalog předmětový > N > Nadace > Česko

Katalog předmětový > D > Dějiny sociální práce > Česko

Katalog předmětový > U > Ústavy sociální péče > Česko

Elektronické knihy

Katalog vybraných autorů > H > Heřmánek – Pavel Heřmánek

Katalog nakladatelství > E > EPOCHA

Katalog předmětový > A > * 17.-20. století