načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Absolutní spravedlnost - Míla Linc

Absolutní spravedlnost

Elektronická kniha: Absolutní spravedlnost
Autor:

Mark Stone byl falešně obviněn, alespoň tak si to myslí on. Rozsudek je nemilosrdný – třináct let na vězeňské planetě, odkud vede cesta jedině nohama napřed.Jenže nic není tak ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Vlado Ríša
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 119
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-001-7442-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Mark Stone byl falešně obviněn, alespoň tak si to myslí on. Rozsudek je nemilosrdný – třináct let na vězeňské planetě, odkud vede cesta jedině nohama napřed.
Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá.
Zatímco je Stone mezi těmi, které na vězeňskou planetu pomáhal dostat, v Pozemské federaci zuří čistky. Od kormidla je odstaven jak generál Khov, tak i admirál Neuman. Kdo za tím stojí? A proč? Ve vesmíru je jen jediný muž, který má šanci to zjistit.

Zařazeno v kategoriích
Míla Linc - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Míla Linc

Absolutní spravedlnost

obálka M. Fibiger

redakce Charlotte Jilmová

vydání první

Praha 2010


Míla Linc

Mark

STONE

ABSOLUTNÍ SPRAVEDLNOST


© Míla Linc, 2010

© cover Milan Fibiger, 2010


Úvod

Pozemská unie, která je federací osmdesáti pěti planet, už pět sto -

letí pokračuje v expanzi po celé Galaxii. Její vlády si však postupem

času uvědomily, že sbližování s primitivními civilizacemi vede

k ekologickým katastrofám. Domorodci se po kontaktu spozemšťany přestávali vyvíjet, stávali se na nich závislými a žebrali o techni -

ku, kterou sami nedokázali pochopit. V případě jedné planety to

došlo dokonce tak daleko, že domorodci málem vyhynuli. Podařilo

se zachránit jen několik párů, které byly umístěny do rezervace, jak

se to kdysi dělalo se zvířaty.

Proto vznikl zákon o nevměšování. Když kosmická loď Průzkumné galaktické služby objevila planetu obývanouhumanoidními bytostmi, měla rozkaz pouze ji zaznamenat, ale v žádnémpřípadě nesměla s obyvateli navázat kontakt, dokud se podrobněneprověřila úroveň její civilizace.

Pokud planeta byla na určité technické úrovni, navázalo s ní Mi - ni sterstvo galaktických vztahů diplomatické styky. V opačném případě byl úkol svěřen Službě pro dohled nad primitivnímiplanetami (SDPP), která měla za úkol vypracovat a dvakrát za sto letpředložit studii o vývoji domorodců.

Protože se však ukázalo, že pozorování z umělých satelitů jsou nedostatečná, byly přímo na místo vysílány posádky složené z agen ta činné služby a androida, kteří se nenápadně vmísili mezi domorodce.

Jedním z takových agentů byl i kapitán Mark Stone.

5


1. kapitola

Z tohohle průšvihu se asi jen tak nevyhrabeme, pomyslel si Mark

Stone, kapitán Služby pro dohled nad primitivními planetami.

Kdybych se alespoň mohl bránit, kdybych mohl udělat cokoliv... ale

nic. Konec.

Takovouhle beznaděj u tebe neznám, Marku, ozval se mu v hlavě

Rayův hlas. Ještě není všechno ztracené.

Ray byl android, se kterým Mark zažil už mnohá dobrodružství.

Za tu dobu se mezi nimi vyvinulo silné pouto přátelství, přestože by

k tomu nikdy dojít nemělo. Jenže Ray byl zvláštní android – a taky

jeden z mála, který byl vybaven psychickým zesilovačem a dokázal

tak telepaticky komunikovat s Markem. Jako právě teď.

Dokud je naděje, tak se nevzdávám, ale co je moc, to je moc,

odpověděl Stone. Drží mě v šachu. Co v šachu, tohle je přímo šach

mat prvním tahem!

Nikdy jsi moc nehrál šachy, že? Prvním tahem to nejde...

A ani si je už nikdy nezahraji.

Pozor, už jdou!

Masivní dřevěné dveře se otevřely a v nich stanul po zubyozbrojený voják v černé uniformě. Skrze černá skla brýlí mu nebylo vůbec vidět do tváře – a Mark Stone věděl, že v žádném případě netouží do očí toho muže pohlédnout.

„Stone, vstupte!“ štěkl.

Mark se zvedl, zachřestily těžké železné okovy a v doprovodu dvou chlápků, kteří po celou dobu seděli vedle něj, vstoupil do dveří, kde jej čekala budoucnost. Nebo spíš nečekala.

Hned za ním se dveře s třísknutím zavřely. Přestože na Zemi už dávno všude používali moderní techniku, tady, v budově nejvyššího soudu, lpěli na tradicích. Dřevěné dveře, dřevěné lavice i dlouhé taláry soudců a bílé paruky... archaický obraz, který by Marka Stonea možná i pobavil. Ovšem ne v téhle situaci.

Usedl na lavici obžalovaných. Neodvažoval se ohlédnout – spatřil by tváře lidí, kteří mu byli blízcí – nejvěrnější přítel Ray,nejvěrnější milenka Elsa Swensonová, nejvěrnější sekretářka Peggy a další a další. Spatřil by v jejich očích strach o svou budoucnost a také svůj

ortel.

Pořád ještě chtěl věřit, že má nějakou naději.

6


Generál Khov seděl po jeho pravici. Rozhodl, že bude svéhonejlepšího zaměstnance hájit. A skutečně soudní při vedl obratně

a ohnivě, jako žádný jiný obhájce před ním. Jenže když Mark stočil

pohled doleva, k porotě, veškerá naděje jej opustila.

„Soud Pozemská federace versus kapitán Mark Stone dospěl

k závěru,“ ohlásil soudce vážným hlasem. „Prosím porotu, abysdělila své stanovisko.“

Povstal menší mužík s pleší. Mark ho potkal poprvé před pár měsíci. Prokázal se mu tehdy průkazkou nejvyššího správního úřadu a prošmejdil SDPP milimetr po milimetru. A netajil se tím, že Marka nenávidí.

Prý si dělal zálusk na Elsu a chtěl se zbavit svého soupeře. Konečně se mu to povedlo... a nikdo nemohl nic namítat, protože porota je přece vybírána náhodně. Je nestranná a jejím jediným cílem je zachovat právo.

Ten skřet se tam nedostal žádnou náhodou, poslal Rayovi několik svých pocitů. Kdo ví, komu zaplatil akolik. Škoda že už nebudu mít šanci to zjistit a dokázat to.

Já to udělám.

Hlavně se do ničeho nenamoč, Rayi!

„Porota dospěla k jednomyslnému závěru,“ prohlásil plešatec a v jeho očích se jiskřilo nenávistí a zlomyslnou radostí. „Vinen ve všech bodech obžaloby.“

V soudní síni to zašumělo.

„To snad nemyslíte vážně?!“ zahřímal generál Khov a vstal, až židle zapraštěla. Byl to téměř dvoumetrový obr s holou hlavou, která se blýskala jako naleštěné zrcadlo. Po svých mongolských předcích zdědil tvar očí i prudkou povahu.

Ale co si Mark pamatoval, nikdy jej neviděl takhle rozzuřeného. A to už ho viděl zuřit mnohokrát.

„Generále, uklidněte se, nebo si na místo kapitána Stonea sednete vy za urážku soudu!“

„Omlouvám se, pane soudce, ale to je přece...“

„Generále!“

„Ano, pane,“ procedil mezi zuby.

Zatímco si ztěžka a neochotně sedal, soudce si ošklivýmpohledem měřil Marka. I v jeho očích se blýskalo.

7


Musel sis za život opravdu udělat tolik nepřátel? Ptal se Raystarostlivě. Za ta léta se to nastřádalo a teď tě společně utlučou.

Dobrá rada, ale přišla pozdě. Zkusím vytváření nepřátel nanějakou dobu omezit.

„Kapitáne Stone, byl jste obžalován z několika těžkých porušení zákonů Pozemské federace. Ve své službě jste porušil několikzávazných pravidel.

Při vaší poslední misi na planetě Thorax jste porušil zákon o nevměšování a zavinil smrt dvou agentů.“

Zfingovali to, zavrčel Ray. Vždyť to tak nebylo...

To nevysvětlíš, zkoušeli jsme to už mnohokrát.

„Zároveň jste obviněn z manipulace se záznamy, z úplatkářství a korupce, z klientelismu a napomáhání pirátům proti Vesmírné policii.“

Alespoň tohle mohli přiznat, že to obžaloba přepískla. Vždyť máme materiály, že na Merkuru skutečně došlo k závadě naodpalovacím zařízení, vztekal se Ray.

Nejspíš už ty záznamy zničili. Pořád ještě neznáš veškeroulidskou zášť a zlobu, příteli.

Vzápětí soudce stiskl tlačítko a nechal soudní počítač, abyrozhodl o vině či nevině. Při menších proviněních rozhodoval pouze počítač. V některých případech se soud skládal ze dvou částí: jeden hlas měli lidé a jeden hlas soudní počítač. To aby byla zajištěnaabsolutní spravedlnost.

Počítač zabzučel a soudce přečetl rozsudek: „Kapitáne Marku Stone, povstaňte. Za porušování zákona o nevměšování a předpisů Služby pro dohled nad primitivními planetami jste odsouzen na devět měsíců...“

To není tak zlé, Marku!

„... a za zabití agentů tajné policie a napomáhání pirátům při misi na planetu Thorax jste odsouzen na třináct let těžkého žalářenepodmíněně.“

Tak tohle už zlé je.

„Trest v celkové výši třináct let a devět měsíců nastoupíte navězeňské planetě Sardak v sektoru 27-B, tedy se zostřenou ostrahou. Proti tomuto rozsudku není odvolání.“

Ticho.

8


Tíživé ticho, které trvalo několik nekonečných vteřin. Pulzující nenávist a smutek, který se vznášel nad Markovou hlavou, i zlé po - směšky jeho nepřátel. Jenže co proti soudu? Vzpouru?

Konec.

Mark odešel se sklopenou hlavou. Nechtěl se dívat na ty, které už nikdy neuvidí. Protože třináct let na Sardaku – to byl trest smrti, svou krutostí se vyrovnávající středověké tortuře.

***

Generál Khov, stále ještě v uniformě, usedl v kanceláři do svého obrovského křesla a zapálil si doutník. Ruce se mu třásly vztekem i beznadějí víc než obvykle. Párkrát zabafal, otevřel u stolu nejspodnější zásuvku a vytáhl poloprázdnou láhev whisky.

Chvíli přemýšlel, jestli má vytáhnout i skleničku, ale pak mávl rukou a několikrát si lokl.

„Peggy?“ zmačkl tlačítko interkomu.

„Ano, pane generále?“

„Dneska už v kanceláři nechci nikoho vidět. A zavolejte ženě, že přijdu pozdě nebo vůbec.“

„Generále?“

„A ještě jednu věc. Skočte do obchodu akupte mi pár láhvíkořalky. Na cenu nehleďte, ale ať to nejsou splašky.“

„Rozumím, pane generále.“

Khov se opřel a znovu si lokl. Jenže dlouholetý trénink munedovoloval, aby se zpil hned a upadl ve sladké zapomnění. To potrvá ještě několik dlouhých hodin, několik dlouhých hodin beznaděje a vzteku.

„I Peggy je ztoho naměkko,“ zavrčel, když si uvědomil, jak měla jeho stará sekretářka smutný hlas. Jiný než obvykle.

Tahle stará suchá panna Marka tajně milovala a teď jí ho sebrali. A nejenom jí. Nám všem, pomyslel si Khov.

Dým z doutníku se valil místností a vplížil se do všech rohů. Větrák na stropě už svou práci vzdal – jako vždy v takových chvílích – a jen rozháněl kouř po místnosti.

Zaklepání na dveře.

„Hm?“ Peggy s kořalkou? To by to stihla rychle.

9


„Neruším, generále?“

„Rušíte, admirále, ale když už jste tady, tak pojďte dál. Whisky?“

„Ano, prosím.“

Admirál Neuman, velitel Vesmírné policie, se usadil do křesla

naproti Khovovi. Přijal láhev a ani on se neobtěžoval se skleničkou.

Bylo to poprvé, co generál Khov viděl Neumana pít. Byl tovysoký hubený muž s lehce šedivějícími vlasy a přísnou tváří. I on měl na

sobě vycházkovou uniformu.

„Taky u soudu?“

„Musel jsem být v zákulisí, generále, ale dali mi co proto.“

„Nerozumím.“

„Člověk by řekl, že když velí vesmírné policii a má nějakézásluhy, může pro pravdu něco udělat. Vždyť oba víme, že to na Marka narafičili a přibarvili, co jen šlo. Ale nepustili mě skoro ke slovu. Jako by bych byl nějaký obyčejný vojáček, kterému mohou dátkartáček na zuby, aby s tím vyčistil hajzly zasrané od oficírů.“

Kromě toho, že Neuman nikdy nepil, ani nikdy nenadával.

„Omlouvám se za ty výrazy, generále,“ pokrčil po chvíli rameny,

jakoby vycítil Khovovo udivení. „To ten soud...“

Znovu zaklepání na dveře.

Tentokrát už to byla skutečně Peggy. Admirál vstal a pomohl jí

s těžkou taškou, kterou vlekla. „Generále, dneska budete mít asi

dlouhou pracovní noc, že?“

„To ten soud,“ pokrčil Khov rameny. „Přidáte se?“

Admirál pokývl hlavou.

„Díky, Peggy,“ pokusil se Khov o úsměv. „A běžte domů,odpočiňte si. Dneska už to nemá cenu.“

„Pane generále...?“ začala nesměle, ale nakonec zmlkla azavrtěla hlavou. „Dobře, pane generále. Kdybyste potřeboval, volejte. Budu na příjmu.“

„Díky, Peggy.“

Když odcházela, ještě dodal. „Díky za všechno.“

„Není zač, pane generále,“ otočila se a usmála se. „Hodně síly. I vám, pane admirále.“

Potom se dveře zabouchly a kancelář generála Khova začala opět plnit oblaka doutníkového kouře.

10


***

Rayi?

Kolem byla tma – hustá a neproniknutelná tma, na jakou může člověk narazit, jenom když je zasypaný v jeskyni nebo v dole.

Slyším tě, Marku.

Co se děje venku?

Jedni slaví a jiní truchlí. Pár lidí se v tom začalo šťourat, protože

i jim přišlo zvláštní, jak rychle abez průtahů tě odsoudili, ale zdá se,

že někdo má hodně veliký balík, protože několik zvědavců sepřestalo zajímat a prý už si plánují dovolenou v nejluxusnějším hotelu

na Zemi.

A co ty?

Mě zítra ráno čeká přeprogramování a vyčištění.

Mark Stone si povzdechl. Takže na to doplatí i jeho přítel.

A budeš pak v pořádku? zeptal se. Odpověď sice znal už předem, ale naděje přeci umírá až poslední.

Budu. Ale nebudu to už já.

Hustá tma ho obklopovala a drtila. Těžko se mu dýchalo. Jenže s tím nemohl nic udělat. Mohl jen vzteky křičet a mlátit do stěn, jako to dělali jiní. Ale to nebyl Markův styl. Kdepak – on věděl, žezanedlouho s ním budou mlátit ještě víc, a proto si šetřil síly.

Sardak. Už samotné to jméno vyvolávalo strach. Vězeňskáplaneta, kam vypouštěli největší vyvrhele z celého vesmíru. Nejhlídanější místo na světě opředené nejfantastičtějšími legendami. Mark se neodvažoval ani pomyslet, co všechno z toho je pravda.

A už vůbec se neodvažoval přemýšlet o tom, koho všeho tam potká.

***

Poklidné alkoholové rozjímání dvou důstojníků přerušil až vpád třetí osoby. Generál Khov i admirál Neuman, oba již v lehcepodroušeném stavu – k čemuž admirálovi stačilo pár skleniček a gene - rálovi pár láhví – po chvíli láteření utichli, protože neměli šanci se nevítaného hosta zbavit.

Nakonec Khov ukázal na volné křeslo a sáhl do police proskleni>11


čku. „Dáte si také, slečno Swensonová?“ zeptal se nadurděně, ale už

bez hněvu.

„Ráda. Ale vy byste měli přestat.“

„Pohřeb se musí zapít.“

„Ještě neumřel!“

Generál jenom něco zabručel, ale Neuman skleničku odložil. „Omlouváme se, slečno Swensonová. Samozřejmě máte pravdu. Něco bychom měli udělat, avšak jak moje, tak generálovy nápady dopadly na neúrodnou půdu a naše fantazie je v koncích. A to jsme

si poradili s ledasjakým neřádstvem, ale tohle...“

„Jsem nejbohatší žena na zemi!“ řekla Elsa Swensonová důrazně.

Nejbohatší a také jedna z nejkrásnějších. „Mám dost peněz na to,

abych si mohla rozsudek koupit...“

„Nezkoušel bych to, slečno,“ zamručel generál.

„Proč?“

„Zavřeli by vás.“

„Ale když... to přece... zatraceně!“

Elsa zapadla zpátky do křesla a naráz vyprázdnila plnouskleničku. Hned si dolila další. „Vy jste se to už pokoušeli zjistit, že ano?“

Dvakrát přikývnutí.

„A co teď?“

Dvakrát pokrčení ramen. A další prázdná láhev.

***

Plukovník Parker znechuceně odhodil papíry s rozkazy. „Chci mluvit s admirálem Neumanem,“ řekl stroze.

„Admirál byl dočasně odvolán ze své funkce, plukovníku,“ odpověděl mu malý mužík s pleší, který se objevil před pár dny a od té doby ne a ne zmizet. „V současné době ho z pověřeníprezidentské kanceláře zastupuji já, dokud se nenajde nový kandidát.“

„To je absurdní.“

„Možná, ale vám nepřísluší o tom uvažovat, plukovníku.“

Skřet si sundal brýle a bílým kapesníkem si čistil skla. Usmíval se. Samolibě. Když znovu zvedl oči, střetl se s chladným pohledemplukovníka Parkera. Vydrželi se tak na sebe dívat několik dlouhýchvteřin, než mužík uhnul.

12


„Tak co bude, plukovníku?“

Rozkaz zněl převézt několik vězňů na planetu Sardak. Jako vždy s nejvyšším stupněm zabezpečení a se vší obezřetností, aby nebylo porušeno žádné z bezpečnostních pravidel. Jenže tentokrát mezi vězni bylo jméno i Marka Stonea.

„Neudělám to.“

„Prosím?“ Ledový tón hlasu jako by zmrazil celou místnost.

„Neudělám to. Stone je nevinný. Znám ho.“

„Chcete snad říct, že soud i porota rozhodly špatně? Chcetezpochybnit zákony Pozemské federace? Zahráváte si s ohněm,plukovníku. Seberte ty papíry a zítra za úsvitu odlétáte!“

„Ne.“

„V tom případě...“ Skřet se usadil do křesla apohodlně natáhl před sebe nohy, lehce se usmál a jenom jeho oči prozrazovaly, že ten úsměv rozhodně není upřímný. „V tom případě vás čeká vojenský soud. Stráž!“ Jako na zavolanou přiklusali dva vojáci s černými brýlemi. Uniformy jenom vzdáleně připomínaly ty, které mělapředepsaná armáda nebo Vesmírná policie – a přesto se v poslední době objevovaly skoro všude „Odveďte plukovníka Parkera do separace! Hned!“

***

„Jmenuje se Komarski. Čert ví, odkud přišel, ale podle mě za

tím vším stojí on.“ Generál Khov se zhluboka zamyslel. „Říkám

si, komu by stálo, provádět takovéhle nesmysly, aby se zbavil

Stonea? Ať už leží někomu v žaludku sebevíc, určitě by se našly

levnější a jednodušší způsoby, jak se ho zbavit. Ale tohle? Smrdí

to.“

„Možná byl Stone jen prvním případem co nás všechno čeká,“ pokrčil rameny admirál Neuman. „Jen jedním kouskem skládačky.“

„To je pěkné, pánové,“ zakabonila se Elsa, „ale co s tím uděláte? Marka zítra odvezou pryč a pak mu už nepomůžete. Musíme něco vymyslet.“

„Snažíme se, slečno, snažíme se.“

V té chvíli na generálově stole zapípal videofon. Khov svraštil obočí a zamračil se. „Kdo to sakra... řekl jsem Peggy, že už s nikým

13


nechci mluvit. Tahle linka měla být odpojená.“

Po krátké chvíli váhání stiskl tlačítko. Na malé obrazovce seobjevil neznámý muž v uniformě Vesmírné policie. „Je tam admirál?“ vyštěkl bez pozdravu.

„Pro vás, Neumane.“

Admirál se zvedl a přešel k obrazovce. „Ano, Clarku?“

„Zatkli plukovníka Parkera.“

„COŽE?“

„Zavřeli plukovníka Parkera, pane admirále. Je to asi pět minut.“

Neuman vztekle praštil pěstí do stolu, na jeden zátah do sebe kopl zbytek koňaku, co měl ve skleničce a zamířil ke dveřím. „To víte, že nešlo jenom o Stonea. Jde o nás všechny, generále. O nás všechny.“

***

Mark ležel na kavalci a hleděl do tmy. Už ani na vztek neměl sílu, jen přemýšlel, jak se do téhle situace mohl dostat. Něco mu v tom nehrálo – tahle rovnice o samých neznámých měla někde nějaký zádrhel. Možná to byla jedna neznámá navíc?

Až se rozední, vyvedou ho z téhle tmavé díry a odletí na Sardak. Do této chvíle ani nevěřil, že by tahle planeta mohla existovat – chtěl věřit tomu, že tím vláda jenom straší zločince, že žádné takové místo neexistuje. Za pár dní se přesvědčí, jak to vlastně je.

Slyšel skutečně jenom pár přehnaných historek – kdysi naakademii se strašili, že když to ve službě půjde na levačku, skončí právě tam. Jenže když byli mladí, vyprávěli si spoustu dalších nesmyslů.

Marku? přerušil tok jeho myšlenek Ray.

Slyším tě.

Zdá se, že se něco děje.

Co přesně, Rayi?

Prý zatkli plukovníka Parkera, Marku. Myslím, že tohle je jenom počátek něčeho většího.

Mark Stone vyskočil na nohy.

Rayi, zjisti víc, dokud to jde. Vykašli se na všechno a zjisti víc. Jestli tě mají přeprogramovat, pak se stejně nemusíš starat onásledky. Oba to máme spočítané – tak ať aspoň víme, na čem jsme.

Rozumím.

14


***

Peggy vypnula sprchu, vklouzla do noční košile a potmě došla do ložnice. Když rozsvítila malou lampičku, nevelkým pokojíkem se rozlilo příjemné světlo. Hrnek s horkým bylinkovým čajem příjemně voněl.

Posadila se do křesla, zabalená do deky, a s hrnekem v rucehleděla z okna na noční město. Až se zítra rozední, nebude už žádný den jako ten, který právě končil. Už nikdy nebude nic jako dřív.

Z poklidného smutného rozjímání ji vyrušil videofon. Tiševzdechla a došla k přístroji. Obrazovka se rozzářila odleskem Khovovy lebky

„Peggy?“

„Ano, pane generále?“

„Omlouvám se, že takhle ruším, ale potřeboval bych pár drobností.“

„Jistě, generále. Týká se to...“ Nedokázala to vyslovit.

„Ano. A pospěšte si, prosím. Jde o všechno.“

„Ano, pane generále. Za třicet minut budu v kanceláři.“

„Děkuji, Peggy.“

Displej opět pohasl a s obrazem z pokoje vyvanula i příjemná vůně bylinkového čaje.

***

Elsa Swensonová stála u okna a hleděla na noční město. Generál zatím přecházel po kanceláři sem a tam, jako nespokojený obr.

„Pane generále?“

„Ano, slečno.“

„Pokud budete potřebovat jakoukoliv částku, nebojte se na mě obrátit. Můj účet je vám k službám, stejně jako moji lidé. Pan doktor Newcamb, můj právník, se vyzná ve všech možných právníchkličkách. Řeknu mu, aby vám byl k dispozici.“

„Díky, slečno Swensonová.“ Generál se konečně zastavil. „Ale jestli je situace opravdu tak vážná, jak naznačoval Neuman, možná by pro vás bylo bezpečnější se toho neúčastnit. Nerad bych, kdyby se vám něco stalo. Stone by mě pak zabil.“

15


„Musíme Markovi pomoci. Ať to stojí co to stojí.“

„Jste skutečná bojovnice, slečno,“ usmál se generál. Poprvé po dlouhé době. „Tak kde je ta Peggy, zatraceně, každá minuta je drahá!“

„Máte plán, generále?“

„Mám. Snad to vyjde.“

Zaklepáni na dveře je vytrhlo z hovoru. Pak do kancelářenesměle vstoupila Peggy. Za velkými skly brýlí její očka těkala sem a tam. „Pane generále?“

„Výborně, mám pro vás hned několik úkolů, které nepočkají. Pokud chceme zachránit krk kapitána Stonea i ten náš, musíme s sebou hodit. Myslím, že mu všichni tři dlužíme tuhle laskavost.“

„Poslouchám, pane generále!“

Spiklenecký úsměv na tváři staré sekretářky na okamžik Elsu rozesmál. Nakonec možná není všechno je ztraceno.

***

Do okamžiku, než si pro Marka přišla ostraha, se Ray neozval. Stone se s ním pokusil spojit, ale marně. Buď již bylo po všem a z androida zbyl kus nepoužitelného šrotu, anebo odjel někam hodně daleko. V každém případě, dveře do minulosti se s hlasitým bouchnutím zavřely a vše, co do té chvíle Mark Stone znal, zmizelo v nenávratnu.

Nevzpouzel se, když ho vedli chodbami, ani se nesnažil utéct, když ho kopanci donutili vlézt do antonu. Stejně by neměl kam utéct. Pokud se jeho nepřátelé dostali až tak vysoko, mohl by se ztratil leda na nějaké primitivní planetě. A přestože jej práce bavila, dožít na žádné z nich rozhodně nechtěl.

Když ho na astroportu vyložili a vedli k přistávacímu modulu, poznal, že to je křižník plukovníka Parkera. V první chvíli se v Markovi vzedmula vlna nenávisti, že i plukovník se přiklonil na stranu zla, ale vzápětí hněv zkrotil. Vzpomněl si, co mu řekl Ray, a najednou začal být zvědavý, kdo ho na Sardak vlastně poveze.

Když se v modulu rozzářila obrazovka, v uniformě plukovníka na Marka hleděl úplně cizí chlap. „Jsem velitel lodi plukovník Chomski. Nepokoušejte se o žádné hlouposti, Stone, nebo si to

16


s vámi vyřídím po svém. Jasné?“

„Kde je plukovník Parker?“

„Po tom vám nic není. Byl odvolán.“

„Odvolán?“ divil se Mark.

Chomski se zle usmál. „Odvolán a zatčen.“

Obrazovka pohasla, modul se roztřásl, jak naskočily motory, a vzápětí tlaková tíže vmáčkla Marka do křesla. Vzdalovali se od Země. Kapitán Mark Stone přestal existovat. Nadále byl už jenom vězněm číslo 870827.

2. kapitola

Vesmírný koráb se vynořil z podprostoru na dohled planety Sardak. Vzápětí jej obklíčilo několik menších bojových astronefů. Plukovník Chomski sledoval jejich hemžení s malým znepokojením. Tihle lidé ještě nevěděli o převratu, který se mezitím odehrál na Zemi.

Trvalo jen chvilku, než se s ním spojil velitel ostrahy. „Plukovníku Park.... Vy nejste Parker!“ V jeho snědé tváři sezračilo překvapení.

„Plukovník Chomski. Byl jsem dočasně přidělen na tuto loď jako nový velitel.“

„Nový velitel?“

„Jistě. Vezu zprávy z velitelství, měli byste je již mít na počítači.“

Velitel ostrahy na chvíli zmizel z obrazovky; zřejmě zjišťoval, co je na tom pravdy. Když se vrátil, v jeho obličeji byla patrná změna.

„Rozumím, pane plukovníku. Jsem poručík Ned Greenmile, velitel

tohoto prostoru. Vítejte na Sardaku. Bezpečnostní pravidla znáte?“

„Žádné moduly, žádné zprávy, žádný kontakt.“

„Výborně. Předejte nám řízení lodi, nasměrujeme vás a zařídíme

přesun vězňů.“

„Kolik jich poletí zpátky?“

„Mělo jich být sedmdesát pět, ale znáte to – Sardak neníprocházka růžovým sadem. Zvládlo jich to jenom sedm.“

„Tak tedy začněte, Greenmile,“ pokývl Chomski a pohodlně se

opřel do křesla.

Jen o pár hodin později se bitevní koráb Vesmírné policie vnořil

do podprostoru, aby jinde plnil nové úkoly. Z planety Sardakvyzve>17




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist