načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Abeceda moderního rodiče - Kateřina Cajthamlová

Abeceda moderního rodiče
-11%
sleva

Elektronická kniha: Abeceda moderního rodiče
Autor:

Obstojí vaše dítě v současné společnosti? Rady rodičům při výchově dětí v moderním světě. Při výchově dítěte se často rodiče sami sebe ptají: vedu své dítě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  210 Kč 187
+
-
6,2
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 480
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9932-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Obstojí vaše dítě v současné společnosti? Rady rodičům při výchově dětí v moderním světě.

Při výchově dítěte se často rodiče sami sebe ptají: vedu své dítě dobře, obstojí v současném světě, kde je hranice mezi šťastným bezstarostným dětstvím a náročnými požadavky na vytvoření osobnosti? Pomocníkem v této situaci je i nová kniha MUDR. Cajthamlové. Na základě svých zkušeností z psychoterapeutické praxe přichází s příručkou o rodičovství, výchově, úloze rodiny i pravidlech důležitých pro zdravý základ lidských vztahů ve stále se proměňující moderní společnosti.

Zařazeno v kategoriích
Kateřina Cajthamlová - další tituly autora:
Management osobního rozvoje -- Duševní hygiena, sebeřízení, efektivní životní styl Management osobního rozvoje
Abeceda moderního rodiče Abeceda moderního rodiče
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kateřina Cajthamlová

ABECEDA MODERNÍHO RODIČE


VYŠEHRAD

Abeceda

moderního

rodiče

Kateřina Cajthamlová


Foto na obálce: fotobanka 123rf.com

Typografie Vladimír Verner

Odpovědná redaktorka Marie Válková

E-knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

v Praze roku 2017 jako svou 1694. publikaci

Vydání v elektronickém formátu první

(podle prvního vydání v tištěné podobě)

Doporučená cena E-knihy 210 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o.,

Praha 3, Víta Nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

Copyright © MUDr. Kateřina Cajthamlová, 2017

ISBN 978-80-7429-932-2

Tištěnou knihu si můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz


OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Altruismus a ambice rodičů ve výchově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Altruismus – zájem o blaho ostatních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Rodičovské i dětské ambice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

Bezpečí a boule na těle i na duši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Co jsou „bezpečné“ hranice aneb škála vnímání

bezpečí a nebezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Bezpečí dítěte od početí do dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Citová výchova, sebecit a soucit se sebou samým . . . . . . . . . . . . . . . 51

Jak rozumět pocitům a jak si povídat o pocitech . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Oblasti citlivého i citového vztahu k sobě samotným . . . . . . . . . . . . . 54

Citová výchova – snaha porozumět cizím pocitům . . . . . . . . . . . . . . . 63

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

Domov a domácí práce – dospívání do dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Tvorba domova je práce – co vše obnášejí „domácí práce“? . . . . . . . 69

Proč to vlastně všechno děláme? Co je „normální“? . . . . . . . . . . . . . . 78

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80


Ekologie, ekonomie, estetika a etika ve výchově dětí . . . . . . . . . . . . . 81

Proč vlastně tato čtyři témata? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Ekonomicky od početí do dospělosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Estetika – oblast žádoucí i problematická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Etická výchova jako mravní princip nikoli pouhá „morálka“ . . . . . . . 91

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Frustrace a co s ní, fantazie a filozofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99

Frustrace aneb „život je nespravedlivý“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

Fantazie jako obrana i nebezpečí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Filozofické či duchovní vzdělávání, víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Góly a fair play . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Proč vlastně sportovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Různé typy sportů podrobněji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

Hádky a rozchody anebo raději hovory a rozbory? . . . . . . . . . . . . . . . 127

Potřebujeme rozhovory? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Co vše je třeba k vedení klidného rozhovoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

Typy rozhovorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Pravidla vedení rozhovorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Chování, zejména takzvané slušné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

Co se dítě může naučit v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Základní klíče a hesla „slušného chování“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Představování (se) ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

Schopnost nesoudit a neodsuzovat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Slušné chování vůči cizímu majetku, kultuře,

normám a zvykům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

Rozpoznávání manipulace a kontramanipulativní techniky . . . . . . . 159

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Inteligence, instinkty a internet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

Užitečné instinkty – nástroje pro přežití a rozšíření druhu . . . . . . . 163


Umělá inteligence a internet jako nové sociální prostředí . . . . . . . . 176

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

Já dítěte a rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Proč se zabývat svým „já“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

Vědomí vlastního „já“ –

důvěra, úcta a láska k sobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

Zkoumání vlastního „já“ – pocitů, jednání, myšlenek a slov . . . . . . . 193

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

Kritické myšlení, kontexty a kouzla komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

Komunikace a její kouzla a pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199

Kritické myšlení a nekritické podléhání

cizím vlivům a myšlenkám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205

Kontext a jeho význam pro dospělé i děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

Laskavost a láska hory přenáší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

Láska k dětem, láska k rodičům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

Laskavost – mírná a moudrá i trpělivá – pátá podoba lásky . . . . . . . 217

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

Máma, maminka – emoční základ rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

Vřelost a stálost rodiny – podmínka zdárného vývoje dítěte . . . . . . 223

Emancipace a feminismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

Co potřebuje dítě od matky? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

Co potřebuje matka od svého bezprostředního okolí? . . . . . . . . . . . . 229

Mateřské typy a „druhy“ v současném světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237

Nuda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

Co to je „nuda“ a jaké má příčiny? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

Zahánění nudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

Důsledky nudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

Škálování nudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Nuda v dětském věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249


Obřady a tradice, oslavy, odpouštění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Proč vlastně slavit a odpouštět? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

Obřadnost a tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

Oslavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Odpouštění, omluvy a smiřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 266

Pohádky, příběhy, poradenství a psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267

Pohádky a příběhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267

Duchovní vedení a poradenství –

bezpečné i nebezpečné formy vlivu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272

Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280

Rodina a její funkce, role členů rodiny v různých typech rodin . . . . . 283

Definice pojmu „rodina“ a její funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

Rodina v proudu věků, příbuzní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284

Rodiny a rodinné vztahy pod lupou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

Rodiny pouze s jednou rodičovskou osobou

mající dítě ve výhradní péči . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294

Rodinné modely náhradní adoptivní péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

Rodinné modely homosexuálních párů

a osob trpících transsexualitou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 300

Subjektivní postavení dítěte v rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 302

Generační konflikt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314

Spolužáci a sousedé aneb spolupráce, nebo soupeření? . . . . . . . . . . 315

Dobré sousedství – klidný život „na svém“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

Spolužáci či spoluhráči – „sousedé“, které si nevybíráme . . . . . . . . . 317

Jak si vybrat „dobré sousedství“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

Rodiče jako sousedé, věřitelé

nebo zaměstnavatelé – výhody i rizika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330


Škola a výchovné instituce, náhradní

výchovná prostředí a šikana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333

Škola a vzdělávací instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334

Náhradní výchovná prostředí nad rámec školní výuky . . . . . . . . . . . . 336

Další výchovná prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346

Tátové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349

Co obnáší pojem táta, tatínek, otec rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349

Co potřebuje táta od partnerky a dětí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 354

Typy otců, tátů a tatínků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358

Umění a učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361

Lidové a přírodní umění – písničky, básničky a hudba přírody . . . . 361

„Velké“ umění – divadelní představení,

opera a balet, loutky a výstavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 363

Učení a zájem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 364

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 373

Vlastenectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375

Vlast jako naše společné kulturní prostředí, vlastenectví . . . . . . . . . 375

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 377

Zdraví a závěr života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379

Jak si udržet a zlepšit zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379

Zdravotní krize a model smiřování se s nevyhnutelným . . . . . . . . . . 386

Závěr života: umírání a smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 387

Sebevražda jako extrémní a zbytečné „řešení“,

vražda vlastního „já“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388

Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392

Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393


13ÚVOD

ÚVOD

S výchovou a jejími úskalími se celoživotně setkáváme všichni. Ať se oci

táme v roli vychovávaných nebo vychovatelů, pozorovatelů, objektů či

subjektů výchovy. Klademe si otázky a zodpovídáme otázky svých bliž

ních, kteří naši i svou výchovu nějak komentují a libují si, nebo si na ni

stěžují.

Některá méně i více přetřásaná témata výchovy jsem pro vás abe

cedně seřadila a zamyslela se nad nimi – a nabízím vám malou příručku.

Je určena dospělým bez ohledu na to, zda děti mají či ne. Všichni jsme

se přece narodili jako děti svých rodičů, chodili jsme do školy, setkávali

se s názory spolužáků, učitelů, sousedů i partnerů na to, co je to výchova

a jaké s ní mohou být a jsou potíže – i jaké přináší radosti a zkušenosti.

Psala jsem tuhle knížku jako dítě i rodič – i jako psychoterapeut nešťast

ných dětí i rodičů. Snad přispěje názorem či inspirací k zamyšlení i vám

všem, kdo jste někým vychováváni či někoho vychováváte a chcete sobě

i ostatním trochu víc rozumět.


14 PODĚKOVÁNÍ

PODĚKOVÁNÍ

S díky za lásku všem mým milým příbuzným – mamince Jitce, tátovi

Jiřímu, strýci Otakarovi, tetě Anemarii a Jiřince, bábince Jitence, babičce

Zdeňce, dědečkovi Otakarovi, bratrancům Markovi a Honzovi, děkuji

za inspiraci dětem vlastním – Aničce a Honzovi – i nevlastním – Majdě

a Kristýnce – i jejich a mým kamarádům a spolužákům. Díky, má první

paní učitelko Krbcová ze ZŠ na Chmelnici, paní učitelko Vichrová a pane

učiteli Smolko a Brte ze ZŠ Lupáčova, i vám, profesorko Mikulková a pro

fesore Pechu z Gymnázia na Sladkovského náměstí. Děkuji i školitelům

Ivanu Úlehlovi, Zdeňku Mackovi a Olze Kunertové a kolegům z Kurzu

systemické zkušenosti, kteří mě učili naslouchat, všímat si a reflekto

vat – i používat škálu – velkou pomoc proti černobílému vidění světa.

Díky i trpělivým prvním čtenářkám tohoto textu Aničce Lukešové, Saše

Krauzové, Alici Punch a Táně Ackermannové, které přispěly řadou uži

tečných poznámek ke čtivosti textu. Můj dík patří i redakci nakladatel

ství Vyšehrad, bez níž by mě vůbec nenapadlo nějakou další populární

knihu samostatně psát, i profesoru Matějčkovi, jehož kniha Rodiče a děti

z roku 1986 mi byla velkou inspirací v psaní i v mé rodičovské roli. A děkuji

všem svým kolegům i pacientům, přátelům i sousedům za to, že jsem je

poznala a mohla se s nimi radovat ze života.

Vaše Kateřina Cajthamlová,

rozená Bulvasová


Věnováno mému milovanému dědečkovi Otakaru Bulvasovi,

který prošel mým životem s moudrostí a pokorou k dětské duši

a dětskému vidění světa.


ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 17

ALTRUISMUS A AMBICE

RODIČŮ VE VÝCHOVĚ

Absolutní dokonalost se zdá být rušivá.

La o- C ́

Odvěký lidský problém, který řeší rodiče, je, jak správně vychovat své

děti. Vychováváme potomky pro dobu, kterou neznáme, a nevíme, jaké

výzvy a úkoly našim dětem přinese. Snažíme se vychovávat tak, abychom

uspěli jako dobří rodiče a děti vychovali co nejlépe a „pro jejich blaho“.

První kapitolu svých úvah o výchově jsem tedy pojmenovala po prv

ních rodičovských postojích, jimiž jsou podle abecedy altruismus a am

bice. ALTRUISMUS je obětavé jednání zaměřené na prospěch ostatních,

naproti tomu AMBICE je ctižádost a úsilí jedince vyniknout, uspět a uplat

nit se. Rodičovství v sobě zahrnuje oba tyto postoje stejnou měrou, proto

je chci probrat podrobněji – a začnu altruismem – při výchově jde přece

v první řadě o blaho našich dětí.

Altruismus – zájem o blaho ostatních

Zájem o druhého, tedy i o dítě a jeho ideální rozvoj, může být „dobře“

i „špatně“. Záleží na tom, jaké máme motivy a jakým způsobem dítěti

v rozvoji pomáháme. Ohleduplnost, pokora, zájem a moudrost vychova

telů jsou důležité „kontrolky“ jejich ambic „být dokonalými rodiči“. Tam,

kde ustoupí sobecký nárok rodiče na „správnost“ výchovných metod

nesobeckému zájmu o dítě a jeho svět, je vyhráno pro obě strany i pro

celou budoucí lidskou společnost.

A


18 ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV  SMYSL ALTRUISMU Výraz altruismus poprvé použil zakladatel sociologie Auguste Comte ve významu „nesobecké jednání v zájmu druhého“. Altruismus je jednání, které se nevyplácí jednotlivci, ale je důležité pro skupinu, rod nebo celý druh. Altruistické jednání je nám všem do určité míry vrozeno a aktivuje se jen v situaci ohrožení – a jen u někoho. Paradoxně nemusí jít o nejsilnějšího, ale o nejobětavějšího.

Šťastný a naplněný lidský život vyžaduje soulad vlastních zájmů se zájmy skupiny, v níž žijeme a pohybujeme se. Možnost užitečně se uplatnit v rámci společenství patří k základním podmínkám pocitu smyslu vlastního života každého z nás a v jakémkoli věku. Potřebujeme zažívat nejen vlastní prospěch a užitečnost, ale rozumět i ostatním a zajímat se i o blízké a vzdálenější druhé a jejich život.

Chceme-li ostatním porozumět, musíme se naučit je chápat a zajímat se o jejich pocity, postoje, názory i činy. Dnešní doba ale altruismus nepodporuje a příliš si ho neváží, jak tedy k takovému postoji vychovat děti?

Reklamy podporují pocit závisti („vy ještě nemáte tohle auto?“), nezodpovědnosti („půjčte si na Vánoce od nás s nižším úrokem“), chlubení („máš na to!“) a další instinktivní pocity. V této atmosféře je obtížné naučit děti dělit se o to, čeho mají nadbytek, uskrovnit se v zájmu ostatních, odložit okamžité splnění přání – i bránit se závisti a žárlivosti na úspěchy, oblečení, mobil či hračku jiného dítěte.

Altruismu se nejlépe naučíme v rodině a v dětské skupině – a učíme se mu od nejútlejšího věku. Sourozenci a návod i příklad rodičů zcela přirozeně naučí dělit se, ustoupit, požádat či nabízet pomoc. Bohužel, ne vždy k tomu rodiče své potomky vedou. Problém mívají „rozmazlení“ jedináčci, děti z rodin dobře zajištěných nebo těch, kde se dospělí dětem obětují, ustupují a vyhovují každému dětskému přání. Srážka dítěte s realitou dětské skupiny pak může být krutá.

Vzpomínka z dětství, která mi dodnes vhání stud do tváře, ilustruje toto téma, proto se s ní svěřím.

Stalo se to na vodáckém táboře, kam jsem poprvé vyrazila jako dítě, které do té doby vyrůstalo hlavně mezi dospělými. Vařil se puding ve velikém hrnci a náš oddíl měl zrovna službu v kuchyni. Rozdělila jsem porce všem do mističek a zbyl hrnec, umazaný od pudingu. Školka ani škola mne

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 19

nenaučily dělit se o jídlo, protože tam jsme měli každý svůj talířek, a doma jsem vždy „automaticky“ dostávala k vylízání hrnek od pudingu já – měla jsem puding moc ráda. Bez přemýšlení jsem se tedy pustila do velikého táborového hrnce a způsobila poprask: „Ostatní děti by si rády také vzaly, ale teď už nemůžou, když jsi do hrnce namočila prsty,“ zavolalo na mne jedno ze starších dětí v oddíle. Dostala jsem místo své mističky s pudingem celý táborový hrnec a ostatní děti si rozdělily porci z mé misky. Ten pocit studu dodnes nezapomínám – a puding od té doby nesnáším.

Jsem ráda, že jsem jezdila na tábory a dostala takovou lekci. Děti, které

všude jezdí jen s rodiči, takové zážitky mají až v dospělosti – a to může být pozdě. Skupiny potkáváme v životě stále a někdy jsme konfrontováni s tím, jak skupinové zájmy mohou „válcovat“ zájmy jednotlivce – i naopak. NABÍZENÍ A PŘIJÍMÁNÍ POMOCI I tak žádoucí jednání, jako je pomoc druhému, může být překročením cizích hranic a může být vnímáno negativně. Obětavá pomoc nakonec nemusí potěšit ani nás, ani naše blízké. Je tedy nesobecké pomáhání druhým „žádoucí a správné“, nebo je to složitější?

Pomoc je vztah, kdy jeden něco potřebuje a žádá a druhý je ochoten a scho‑

pen tuto potřebu naplnit. Nezbytnou součástí celého procesu je vyjednávání

a dohoda podmínek.

Ten, kdo pomoc potřebuje, by měl být schopen a ochoten hledat tak

dlouho, dokud nenajde někoho, kdo mu pomoc rád a dobrovolně nabídne. Nevytvářet si předpoklady o tom, „co se sluší“, je zejména v této oblasti velmi důležité a musíme tomu děti učit vlastním příkladem. Než začneme pomáhat, ptejme se: Kdy je pomoc vítaná a přijímaná s radostí a kdy je jen trpěna a spíš odmítána? Kdy pomoc opravdu pomáhá a kdy ponižuje?

Problémy při pomáhání činí nejen kulturní zvyklosti, ale také roz

díl ve vnímání „rolí“ obou pohlaví. Otevírání dveří ženě je v některých kulturách považováno za ponižování ženy, v jiných za ponižování muže. Některé ženy pomoc příliš nabízejí nebo mlčky příliš očekávají, někteří muži považují přijetí pomoci za vlastní slabost a nabídnutí pomoci za narušení cizích hranic. ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV  Užitečný postup při žádání o pomoc i při jejím nabízení

1. Definice pomoci. Uvědomíme si, co, kdo, proč a kdy potřebuje.

Vyjasníme si vzájemně, jak dlouho má pomoc trvat, jak často má

být poskytována a v jakém rozsahu.

2. Signalizace. Dáme jasně najevo, že žádáme či nabízíme určitou

pomoc. Poprosme o pomoc všechny, jimž důvěřujeme, a vyberme

si toho, čí pomoc považujeme za vhodnou a dostupnou.

3. Vyjednání podmínek. Vyjednejme podmínky a dohodněme i to, jak

se za pomoc odvděčíme – raději ihned při domlouvání pomoci.

4. Svobodná volba kdo komu, kdy, jak, proč. „Pomocník“ má právo

konkrétní pomoc „potřebnému“ odmítnout, případně si vymí

nit čas, rozsah a způsob, jak je ochoten či schopen pomoci. Také

„potřebný“ má právo odmítnout pomoc ostatních nad rámec toho,

co potřebuje – i nepřijmout pomoc poskytnutou způsobem, který

si nepřeje.

5. Ocenění a kompenzace. Poděkování za nabídnutou či poskytnutou

pomoc a kompenzace podle dohody je morální povinností „potřeb

ného“ vůči „pomocníkovi“.

Během pomáhání se mohou měnit podmínky na straně pomáhajícího

i na straně toho, komu pomáháme. V takovém případě je třeba si změn všimnout, včas na ně upozornit a vše znovu projednat. Někdy si musíme najít i nového pomocníka, jindy zase, pomáháme-li příliš, musíme úplně přestat obětavě pomáhat. SYNDROM VYHOŘENÍ Týká se těch, kdo tyto zásady nerespektují a pomáhají příliš, často, na svůj úkor a nutkavě. Cítí se dokonce zodpovědní i za nepředvídatelné problémy v průběhu procesu pomáhání.

Ti, kdo pomáhají automaticky, „vždy“ a i těm, kdo o jejich pomoc

vlastně nestojí, se mohou paradoxně dostat do situace „obtížného a vnucujícího se“, ačkoli se jen snaží získat uznání a vděk. Někdy takovému „chorobnému pomocníkovi“ může jít o vlastní image.

Syndrom vyhoření souvisí s touhou po uznání a s ctižádostí – další

oblastí našich úvah.

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 21

Rodičovské i dětské ambice Matky a otcové si chtějí splnit sny na téma „rodina“ – být úspěšnými vychovateli, milovanými a milujícími rodiči. I děti chtějí mít pocit, že jsou v něčem dobré, možná nejlepší mezi ostatními. Ambice je ctižádost „být dobrý a uspět“, vyjadřuje lidskou touhu být lepší než předchozí generace, dotáhnout to dál a výš a také být oceněn a dosáhnout poct. Totéž si pro své děti přeje i většina rodičů.

Rodiče si nevybíráme a děti se rodí s neznámou kombinací rodičovských genů. Co vlastně určuje, zda budou ambice dětí i rodičů naplněny – genetika nebo výchova? Bohužel, hlavní je genetika a právě tady je „zakopaný pes“.

Podle studií na jednovaječných dvojčatech vyrůstajících odděleně se zdá, že genetický základ určuje mnohé. Nejen vzhled, inteligenci, schopnost učení, ale i zaměření, způsob výběru informací a jejich využití. Vybírá si tedy dítě, čím se nechá ovlivnit a jak se nechá vychovat. Vychovatel a jeho schopnosti, zaměření a způsob výchovy jsou ale také důležitou podmínkou vývoje dítěte.

Problém nastává, má‑li dítě splnit bezezbytku ambice svých blízkých a nemá

k  tomu vrozený talent. Dostanou‑li se naděje a  sny rodičů do  konfliktu

s možnostmi či schopnostmi dětí, může to vést k pocitům selhání či zkla‑

mání na straně všech.

Zkusme se tedy zamyslet nad tím, jak reálné cíle si mohou rodina a její členové klást. CÍLENÉ OTÁZKY K CÍLI Uvažujeme-li nad cíli, které si klademe nebo plánujeme našim dětem, berme v úvahu tyto otázky:

• Kolik pokrevních příbuzných dítěte dosáhlo v životě úspěchu,

který očekává dítě/rodič?

• Je dobré si slovo „úspěch“ definovat, aby bylo jasné, co máme

na mysli. Jde o úspěch „viditelný“, nebo o pocit vlastního uspoko

jení? A má být spokojené dítě či rodič?


22 ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV 

• Lze takový „úspěch“ nějak měřit? Jsme objektivní?

• Které vlastnosti a schopnosti takový „úspěch“ vyžaduje? Má dítě

tyto talenty a umíme mu pomoci je v sobě rozvinout?

• Stojí dítě o námi definovaný úspěch? Co považuje za „úspěšnost“

dítě?

NĚCO O ŠKÁLOVÁNÍ – NENÍ JEN „DOBŘE A ŠPATNĚ“ JE MNOHO STUPŇŮ A VARIANT Plynulý nárůst nějaké vlastnosti, schopnosti nebo pocitu lze vyjádřit na škále od nuly k desítce. Uvažujeme-li o ambicích, pohybujeme se na škále od naprostého nezájmu o cíl či ocenění až po extrémní a do detailů naplánované komplexní cíle. Pomyslný střed je pak „zdravý průměr“.

Jsou-li ambice malého človíčka nebo jeho rodiny „na nule“, hrozí nebezpečí, že dítě nevyužije a ani nepozná své vrozené možnosti. V dospělém životě pak může zažívat nudu, nezájem nebo závist vůči okolí, či pocity „nenaplnění“. V případě, že se ambice dítěte či jeho okolí pohybují blíž „desítce“, může dojít k přetěžování a vyčerpání. Vystupňované nároky vedou k pocitu selhání, nedosáhneme-li naplánovaného nereálného cíle. Takto vysoké ambice mohou vést až k syndromu vyhoření buď u rodičů a vychovatelů, nebo také u dítěte samotného.

Škálu si může každý přizpůsobit podle svého, jde o subjektivní hodnocení a spíš podnět k zamyšlení. ZNÁMKOVÁNÍ ÚSPĚCHU Pojďme „úspěch“ a cíl definovat jako ve škole. Pomyslné „známkování jednička až pětka“ je dobrý model pro naše úvahy o budoucím úspěchu našich dětí v nějaké oblasti. Stejně jako známkujeme cíle dětí, můžeme známkovat i rodičovské cíle ve výchově. 0 –1 • MIZIVÉ CÍLE Hrozí pětka – „nedostatečná“. Jde o snadno dosažitelné úspěchy a cíle, o minimální snahu dítěte. Toto je vlastně rozmazlování, kdy chválíme za minimální úsilí, cíle plní rodiče či vychovatelé za děti. „Umetají cestu“ v mylné naději, že tak bude dítě šťastné.

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 23

Bohužel, nebývá tomu tak. Dítě získá mylný dojem, že má jen práva a nároky a nemusí podstoupit žádné úsilí. Očekává, že je každý v rodině i širším světě povinen postarat se, aby bylo spokojené a šťastné – obětovat se dětskému pohodlí. Pocit spokojenosti i štěstí je ale přechodný a také návykový. Dítě takto ochraňované a hýčkané často trpí nudou, dostává se do závislosti na nejbližším okolí a vede pasivní život. Čekání na splnění přání a mírný pocit nudy – to jsou totiž důležité podněty k vlastní tvořivosti. Odklad vede k hledání vlastních cest, k zamyšlení nad vlastními cíli a nad způsobem jejich dosažení. Nenaučí-li se náš potomek zapojovat a rozvíjet vlastní schopnosti, mohou zakrnět.

Stejně „za pět“ dostane rodič, který nechává potomky vyrůstat „jako dříví v lese“ a zanedbává je. Nevěnujeme-li se dětem, nezajímáme-li se o ně a nerozvíjíme jejich vrozené schopnosti, nedozvíme se o nich ani o sobě vlastně skoro nic. Dítě si své podněty může najít mimo rodinu, ale my se ve své rodičovské roli nic nenaučíme. Takto se někdy chovají rodiče, kterým se narodilo dítě „nechtěné“, případně citově chladní lidé. Minimum – zajištění materiálních potřeb dítěte – je zoufale malý cíl. 2–3 • FORMULACE MALÝCH CÍLŮ Známka je „dostatečná“ a měla by být přizpůsobena věku i schopnostem dítěte. Rodič sice dítěti hodně pomáhá, ale už alespoň občas nechá prostor dítěti a chválí je za snahu, kterou dítě prokáže. To, co je „dostatečné“ ve věku tří let, je ale mizivě málo u školáčka. Dobrým příkladem může být uklízení hraček nebo pomoc při drobných domácích činnostech, které dítě zvládá nebo se je tímto způsobem učí. Vychovatel, který dítěti uloží takovéto malé cíle, vytváří prostor pro pravidelnou pochvalu a dítě tím motivuje k touze po cílech vyšších.

„Dostatečnou“ dostane rodič, který se o dítě alespoň trochu zajímá, pozoruje je a aspoň občas chválí. Takto se chovají lidé zaujatí vlastní profesí či koníčky nebo ti, kdo se doma vyskytují jen zřídka. Jde-li o matku, je negativní vliv na rozvoj dítěte větší, než pokud takto v rodině chybí otec. Ale i chybějící tatínek může být příčinou poruch příjmu potravy u dospívajících nebo osobní nejistoty a strachu dětí. 4 –5 • FORMULACE ROZVOJOVÝCH CÍLŮ A jsme u známky „dobré“. Takové ambice už vedou k osobnostnímu rozvoji dítěte. Vychovatel zvyšuje na dítě nároky podle jeho věku, přidává postupně nové a nové cíle ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV  a posouvá tím hranice schopností svého dítěte. Tam, kde je víc sourozenců různého věku, se mladší dítě učí od staršího sourozence, napodobuje ho nebo postupně přebírá jeho činnosti. Je-li v rodině jen jedno dítě, lze vyprávět příběhy nebo dávat za příklad vrstevníky, s nimiž se dítě stýká. Pomáhá i vyprávění příbuzných o vlastním dětství a věcech, které zvládali oni. Dítě si rychle zvykne hlásit se o další úkoly a může tak od nejútlejšího věku zažívat pocity úspěchu a vlastní užitečnosti pro druhé. Takto pojaté ambice nejsou snahou „vyniknout nad druhé“, ale spíš „naučit se nové a pobavit se zajímavou činností“.

„Dobrý“ rodič je už rodičem citově vřelým. Nemusí s dítětem trávit každou volnou chvíli, ale společně trávený čas naplní činnostmi zajímavými i pro dítě. Zajímá se o dětské zážitky, nápady i kamarády, nechává dítěti prostor, ale dává i bezpečné hranice. Být takto „dobrým“ rodičem je zábava i prostor pro učení pro dospělé. Čas kvalitně trávený s dětmi je radost pro obě strany a nevyčerpává ani rodiče, ani jejich potomky. Jsme v pomyslném středu, v němž cítí každý své místo, úlohu i smysl. 6–7 • CHVÁLYHODNÉ CÍLE Známka „chvalitebná“ patří snaze posunout se „dál a výš“. Měli bychom ji už systematicky chválit a učit dítě odpočívat. Takových cílů nemusí dosahovat VŽDY. Vychovatel by měl dohlížet na to, aby dítě střídalo činnosti a nevyčerpalo se. Pomáhá přizvat i odborníka v daném oboru – může jím být učitel, trenér nebo vedoucí kroužku. Odborník nejen dokáže posoudit talent dítěte, ale může pomoci dítěti i rodičům dávkovat zátěž i formulovat cíle. Dospělí dohlížejí, aby dítě za vytoužený cíl neplatilo nepřiměřenou cenu nebo neohrozilo své zdraví. Dosahovat chvályhodných cílů ve VŠECH oblastech už bývá mnoho. Děti nadané, které talent podporují systematickou pílí a jsou již zaměřeny na úspěch v nějaké oblasti, motivuje soutěžení, výhra i obdiv vrstevníků nebo nějaký vzor mimo vlastní rodinu. Rodič by měl tomuto vzoru udělat místo a trochu „ustoupit do pozadí“.

„Chvályhodný“ rodič se vyvíjí spolu s dítětem. Učí se novým dovednostem, sbírá informace, stará se o bezpečí dítěte, konzultuje pokroky a dohlíží na rovnoměrný vývoj svého potomka. Má-li dítě citlivé, otužuje a trénuje je, má-li dynamické soutěživé dítě, dává mu bezpečné hranice. Občas vlastně v dětském zájmu trošku „brzdí“ rozlet svého potomka a jeho cíle upravuje. Chvályhodný rodič je postojovým vzorem, moudrým rádcem a důvěrníkem. Umí také děti včas propustit do života s důvěrou

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 25

v jejich schopnosti. Na chvályhodné rodiče děti s láskou vzpomínají a rády se k nim vracejí sdělit jim své dospělé úspěchy. Rodič musí někdy v zájmu dětí ustoupit, nechat je žít vlastní život a udělat i osobní zkušenosti. Chvályhodný rodič svému potomku věří a věří i své genetice v něm. Raduje se z úspěchů, mávne rukou nad neúspěchy a poskytuje dětem oporu i bezpodmínečné přijetí. 8 – 9 • VYNIKAJÍCÍ CÍLE S NUTNÝM NASAZENÍM Za tyto cíle je známka „výborná“ – značí výjimečnost – a měla by být i takto chápána. Takovéto ambice vyžadují již od dětí či dospívajících systematickou zaměřenou píli, ale též výrazný talent a vrozené schopnosti. Takové cíle vedou často k omezení ostatních činností a mohou představovat zejména pro předškoláka či mladší dítě nadměrnou psychickou i fyzickou zátěž. Máme-li dítě soutěživé, je zde prostor učit je prohrávat. Rodič musí takového „jedničkáře“ učit, jak se chránit, uvědomovat si varovné signály únavy, hladu nebo bolesti a vyhovovat jim. Učí dítě kontrolovat si svůj psychický i fyzický stav, odpočívat, šetřit silami i věnovat prostor nutné rekonvalescenci po výkonu a nezanedbat osobní vztahy a koníčky. Za výkon v této oblasti škály musí následovat odměna, oslava vynikajícího úspěchu a dostatečný odpočinek. Dítě i vychovatel by si měli být vědomi toho, že jde o výjimečný výsledek, který stačí ve čtvrtině případů. Děti hudebně, sportovně, jazykově nebo vědecky založené si cíle kladou často i samy a samy si posunují laťku i hledají podněty k rozvoji. Mohou se ale vyvíjet jednostranně na úkor ostatních oblastí. Právě proto je rodič musí mírně „brzdit“ a dohlížet na jejich rovnoměrný vývoj. Talentované děti se totiž mohou příliš brzy uzavírat do „věže ze slonoviny“ a někdy trpět nedostatkem kamarádů nebo šikanou ze strany méně úspěšných vrstevníků.

„Vynikající“ rodič je trenérem, psychologem, učitelem a obětavým dopravcem svého potomka, je mu stále k dispozici. Odkládá vlastní koníčky, studuje odborné publikace, sleduje statistiky, pracuje na dvě směny. Kromě zaměstnání je „rodičem na plný úvazek“ a vzniká nebezpečí, že své dítě „tlačí“ směrem ke svým vlastním nerealizovaným cílům. V horším případě se realizuje jen „přes své dítě“.

Rodičovská touha vyniknout nad ostatní rodiče a jejich potomky už může přetěžovat je i děti. Rodič sám se může vyčerpat a „vyhořet“. Pasuje-li se na jediného odborníka, který svému dítěti rozumí, a trénuje

26 ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV 

ho, překračuje bezpečnou hranici vychovatele. Takto se někdy chovají

pedagogové, bývalí sportovci, lékaři nebo psychologové. Ne nadarmo se

takovému přístupu říká „profesionální deformace“ a profesní etika jej

zapovídá. Zatemňuje-li rodiči jeho profesní přístup úsudek, měl by si to

uvědomit a zabrzdit či vyhledat pomoc psychologa. Získat druhý názor

nebo ustoupit hodně do pozadí je v tomto stupni rodičovských ambicí

již často nutností v zájmu dítěte.

10 • NADNESENÉ NEDOSAŽITELNÉ CÍLE Takové ambice nemotivují,

ale vedou ke zklamání a pocitu selhání u rodičů i dětí. Problém zde spo

čívá ve vysokých nárocích, rychlém tempu dosažení cílů či přehánění

schopností dítěte. Zkrátka jde o přetěžování a spěch na úkor dítěte.

V pomyslném známkování je to jakási „jednička s hvězdičkou dvakrát

podtržená“. Jde možná o zázrak, někdy je úspěch dosažen přispěním

„z pekla štěstí“ a je přechodný. Snaží-li se dítě dosahovat takových úspě

chů stále a ve všem, může mu to přinést „peklo na zemi“. Mladí virtu

osové jako Wolf gang Amadeus Mozart, čtyřleté modelky nebo dětské

filmové hvězdy typu Shirley Temple přicházejí často o dětství „v zájmu

úspěchu“. V dospělosti mohou závidět vrstevníkům „normální život“,

později bolestně prožívají ústup ze slávy či propadnou závislostem. Rčení

„úspěch se neodpouští“ mohou nadané děti zažít na vlastní kůži ve věku,

kdy jim chybí sociální zralost, nadhled a odstup. Kromě fyzického přetí

žení, nedostatku odpočinku a nadbytku psychické zátěže mohou trpět

izolací od vrstevníků, pocitem odcizení nebo celoživotní křivdy.

Rodič, který formuluje svému dítěti nebo sám sobě takto nad

nesené cíle, dělá jednoznačně velkou chybu. Promítá-li své nenapl

něné ambice do svého potomka, ničí tak život a vztahy svého dítěte

i vztahy rodinné. Rezignuje-li rodič na své povolání či na své vlastní

vztahy a vyhřívá se na výsluní slávy svého talentovaného či „žádaného“

potomka, je zle. V nejhorší podobě jde takovým rodičům o finanční pro

spěch a vidinu celoživotního sepětí s dítětem a jeho dráhou. Jde o dusivou

náruč, která je spíš výrazem nenaplněnosti rodičů než jejich obětavosti.

Rodiče, kteří sami v dětství cítili chlad nebo byli obětí ambicí svých blíz

kých, takhle předávají nefunkční štafetu dál. Jindy se obětavě snaží, aby

jejich dítě „nikdy netrpělo jako oni“, a vytvářejí další nefunkční extrém.

Kromě toho, že dítě vychovají k pasivnímu přijímání obětí okolí, stávají

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 27

se takoví rodiče „obětí“ znovu. Přetížení a nadměrné nároky, které zažili jako děti, mohou zažít i v rodičovské roli – tentokrát od svých potomků. Nadnesená očekávání můžeme vidět i v televizních reklamách, v článcích o vynikajících umělcích a v životopisech vědců. Někdy je úspěch v jedné oblasti vykoupen ztrátami v oblastech jiných, v horším případě platí děti i rodiče ztrátou zdraví, duševní rovnováhy a vztahů. Ne nadarmo nás různé filozofie učí, že CESTA JE DŮLEŽITÁ, CÍL DRUHOTNÝ. AMBICE V MATEŘSKÉ A OTCOVSKÉ ROLI – VE VÝCHOVĚ DĚTÍ V dnešní době jako by heslo „brát život tak, jak přichází“ a konstatování „dítě je dar“ vymizela.

Většinová společnost „pouhé“ mateřství vnímá jako stagnaci nebo

závislost ženy na muži. „Rodičovská dovolená“ se stále zkracuje, abychom spěchali do práce nebo se opět věnovali zájmům, koníčkům či sportu. Příprava ženy na početí a otěhotnění se stále prodlužuje – daleko za optimální věk dvacet až dvacet pět let. Často chybí systematická příprava na mateřství a rodičovství. Důsledkem i příčinou je nestálost pevných manželských svazků, důkazem je šokující statistika ČSÚ z 23. 3. 2017.

V roce 2016 se čtyřicet osm celých šest desetin procenta dětí narodilo mimo

manželství. V České republice došlo v témže roce k zhruba padesáti tisícům

sňatků, ale k dvaceti pěti tisícům rozvodů. Čtyřicet pět procent manželství

končí rozvodem průměrně po třinácti letech trvání.

Mít dítě prostě proto, že se žena před prvním milováním vdá, poté

otěhotní a porodí – tohle začíná být dnes výjimkou.

Holčiček se stále rodí víc než chlapečků a muži stále umírají dříve

než ženy. V roce 2016 byla střední doba dožití mužů 72,3 roky, doba dožití žen ale o sedm let delší. Žen je v populacích padesát dvě procenta, mužů jen čtyřicet osm procent a tento trend zůstává realitou přes veškeré pokroky medicíny. Jeho důsledkem je téměř celosvětový „převis nabídky žen nad poptávkou ze strany mužů“. Jde o problém starý jako samo lidstvo, předchozí kultury ho „řešily“ různě, ale trvá dál. ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV  VÝKONNOSTNÍ ČI ÚKOLUJÍCÍ RODIČE V NOVODOBÉ INFORMAČNÍ CIVILIZACI Doktorka Jana Březinová z Kliniky reprodukční medicíny v přednášce Psychologická zátěž při infertilitě na Sympatibulu v Českém Krumlově v roce 2015 hovořila o tom, jak se mění důvody žen mít děťátko. Maminky „z minulého století“ většinou přišly s tím, že asi budou mít dítě, protože jim vysadila menstruace. Dnes ženy mateřství plánují, což je odpovědné a vlastně „dobré“, ale mnohdy plánují zvláštně – z polohy „výkonnostní“ nebo „úkolové“. Matka „výkonnostní“ sděluje: Všechny mé kamarádky „to dokázaly“ a dítě mají. Já už vystudovala, mám práci, která mne baví a jsem v ní dobrá, a teď chci ještě aspoň jedno dítě. Taková matka po šestinedělí mizí a chodí si odpočinout do práce, kterou umí a nevyčerpává ji zdaleka tolik, jako emočně náročná role matky. Sice si ji „naplánovala“, ale nebývá na ni mnohdy připravená.

Vzpomínám na ženy, které jsem potkala v době, kdy se jim nedařilo

otěhotnět – braly to jako selhání a prohru. Začaly se správně stravovat, cvičit hormonální jógu a sledovat ovulaci, aby už se „to“ konečně podařilo. Pak si odškrtly „splněno“ a chtěly se zase věnovat svému zaměstnání či koníčkům. Dítě „předaly“ prarodičům nebo chůvě a nutily je plně se přizpůsobit jejich hektickému životnímu stylu. A dítě? Dítě, které se narodí matce „výkonnostní“, bývá někdy velikým zklamáním, protože vyžaduje hodně času a jsou s ním starosti, které žena nepředpokládala. Brání jí vlastně ve vztazích či v seberealizaci. Prarodiče takového dítěte nebývají ještě v důchodovém věku nebo si důchod chtějí užít a netouží se stát pečovateli. Může se cítit sice „vymodlené“, ale vlastně trochu na obtíž.

Rodičovství nás nikdo neučil, nedá se měřit žádnými termíny, výsledky ani

stupnicí. Je to běh na dlouhou trať, objevování dítěte i sebe sama v nové

roli. Je to projekt s nepředvídatelnými výsledky. Rodiče „úkolující“ mají jasno: Dítě všechno, co si přejeme, samozřejmě zvládne na jedničku. Matka „úkolující“ říká: Moc si přeji dítě, aby mne mělo rádo. Moje máma si přeje, aby měla vnoučátko, které by s ní chodilo

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 29

do divadla, partner by rád měl hokejistu a můj táta už se těší, jak vnouče bude učit na housle. A dítě? Ambice některých rodičů má dnes dítě splnit jako vánoční Ježíšek, co přinese všem ty správné dárky. Bez ohledu na to, jaké jsou skutečné dětské talenty, zájmy a schopnosti. Při psychoterapiích zoufalých lidí, lapených v profesi, která je nebaví, jsem slyšela často o pocitech promarněného života.

Bylo mi líto jednoho právníka, který si přál být cukrářem, ale „nesměl

na to ani pomyslet, protože jeho mámu by to zabilo“. Utíkal každou volnou chvíli péci dorty a „právničina“ mu jen platila složenky. Nesplněné sny rodičů, kteří sotva zdolali základní školu a chtějí mít doma „pana doktora“, odnášejí zoufalé děti, které nejsou ani intelektově, ani zájmy pro profesi lékaře vybaveny. Architekt po vystudování provozuje hospodu, jak vždycky chtěl, automechanik po smrti matky začne chodit do kurzů pro kuchaře, protože od mládí ho bavilo vařit, ale máma ho odháněla od plotny do garáže pomáhat tátovi. Takových příběhů jsem vyslechla mnoho. JAK NECHAT DĚTI PLNIT SI SVÉ SNY A AMBICE A NIKOLI PRIMÁRNĚ NAŠE? Co tedy s tím, pokud zjistíme, že my nebo naše okolí žádá, aby dítě naplnilo cíle vychovatelů, jejich nenaplněné sny nebo zářné představy? Nepřiměřeně ctižádostiví mohou být rodiče dětí, někdo z příbuzných v širší rodině dítěte, trenér, učitel nebo vychovatel či pěstoun. DESATERO vychovatele chránícího děti před vlastními nezdravými výchovnými ambicemi

1. Realizuj si vlastní sny a plány.

2. Dej dětem svobodu volby.

3. Buď zvědavý jako malé dítě.

4. Objevuj talent, motivuj k píli.

5. Otevři se jiným pohledům, uč se dětskému pohledu na svět.

6. Odliš zájem dítěte o obor od touhy „někam patřit“.

7. Raduj se z tvůrčí cesty své i každého dítěte.

8. Zajímej se o smysl a způsob, ne o „pouhé“ projevy a vnější lesk.

9. Pomáhej dítěti porozumět si.

10. Chval a povzbuzuj.


30 ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV 

Určitě jste se za svých školních let setkali s požadavkem „mít ze

všeho jedničku“: a být dobrý v plavání jako Pepíček, uklízet doma jako sousedovic Mařenka, zpívat jako Adélka a navíc být štíhlý a mrštný jako Franta. Je to nespravedlivé – a srovnáváme-li děti se skládankou nejlepších vlastností, vlastně je můžeme i týrat a zanedbat jejich individuální výjimečnost. DESATERO podrobněji 1. Realizujte si své plány a sny. Začněte studovat nebo změňte zaměst

nání tak, abyste mohli dělat to, co jste si vždy přáli. Odpoutejte se

od ambicí svých předků, nechtějte splnění svých snů po dětech.

Zkuste, co naplnění VAŠICH VLASTNÍCH CÍLŮ bude vyžadovat

OD VÁS. Můžete je přehodnotit, získáte ale cennou zkušenost sami

se sebou. Nepředávejte „štafetu plánovaného zaměření“ dítěti. 2. Dejte dětem svobodu volby. Braňte před příbuznými i sami před sebou

právo dětí na výběr budoucího zaměření. Neberte osobně, že si dítě

vybírá něco jiného, než co jste pro ně plánovali. 3. Buďte zvědaví. Všímejte si věcí, které vaše dítě baví, a umožněte mu

proniknout do hloubky všeho, čemu chce přijít na kloub. Buďte zvě

daví na to, k čemu se děti rozhodnou. Nebuďte zklamaní, budou-li se

pohybovat na škále „jen“ mezi 4 – 6. Možná jim to tak vyhovuje a stačí! 4. Objevte talent, motivujte k  píli. Dbejte, aby dítě nestřídalo zájmy

příliš rychle. Říká se „každý začátek je těžký“ a „žádný učený z nebe

nespadl“ – u každého zaměření je třeba kromě talentu i píle, dobré

je vytrvat alespoň rok. Svoboda vyžaduje i odpovědnost za zvolený

směr a důslednost v plnění postupných kroků. Pamatujte, „dobře“

a „dostatečně“ stačí. 5. Otevřete se novým pohledům. Tam, kde odborníci jako trenér, uči

telé či psycholog radí zaměřit dítě určitým směrem, získejte i druhý

názor někoho nezávislého. Tak dítě nepřetížíte ani neodradíte jen

na základě jednoho názoru. Dejte dítěti vybrat, čí radu chce následo

vat – podpořte je. 6. Odlišujte zájem od  strachu ze samoty. Podporujte zájem dítěte

o činnost, ale všimněte si, že chce třeba jen být s kamarády ve stej

ném kroužku nebo na stejné škole. Děti citlivé a úzkostné raději

„jdou s davem“, než by někde začínaly samy. Dětská rebelie zase

nemusí znamenat nezájem o navržený obor. Učte se znát své dítě

ALTRUISMUS A AMBICE RODIČŮ VE VÝCHOVĚ 31

a naslouchejte mu. Za ztrátou zájmu se může skrývat šikana i strach

z neznáma. 7. Radujte se z tvůrčí cesty. Dejte najevo radost z toho, co děláte, při

zvěte dítě ke společné činnosti a všímejte si, jak k věci přistupuje.

Kopíruje vás nebo nachází vlastní řešení? Podporujte dětskou kre

ativitu, nevyžadujte kopírování jakýchkoli vzorů. K vývoji lidského

poznání, vědy i umění přispěli ti, kdo „nešli s davem“, ale věřili svému

vidění světa. 8. Zajímejte se, jak a proč. Dejte prostor dětským otázkám a všímejte

si nejen toho, co dítě dělá, ale i způsobů „jak“ a důvodů, „proč“ vaše

dítě činnost baví. Třeba vás chce jen potěšit nebo vám vyjádřit lásku

či úctu a činnost je nebaví nebo se mu nedaří. 9. Pomáhejte porozumět. Zajímejte se o to, jaký si dítě vytyčuje cíl i jakou

k němu volí cestu. Všímejte si jeho vytrvalosti, novátorství nebo pře

létavosti. Pomáhejte svému dítěti rozumět si. Tím nejvíc prospějete

jeho nasměrování i svobodě při volbě do budoucna. 10. Chvalte, chvalte a  chvalte! Oceňujte nejen výsledky, ale i hledání

a objevování. Pochvaly není nikdy dost! Nezapomeňte, že slovo

„ambice“ vyjadřuje „ctižádost“. Možná jde vašemu dítěti spíš o oce

nění než o činnost samotnou. Chvalte už to, v čem je „dobré“, nemusí

být „vynikající“. Vyhněte se nenápadné manipulaci z pozice dobrého

rádce. To by vám jednou mohl potomek vyčíst. Shrnutí Uvažujeme-li o ambicích rodičů i dětí, musíme si občas sáhnout do svědomí a odpoutat se od bolístek i nenaplněných snů vlastního dětství. Buďme rodiči vřelými, dobrými či chvályhodnými. Předáme-li dětem svůj postoj k životu, příklad své životní cesty a zkušeností a pohlídáme dětem bezpečné hranice, většinou to stačí. Příliš umetená i nevyznačená cesta může být nebezpečná. Každá jinak.

Učme samy sebe i děti altruismu – zájmu o pravý prospěch ostatních.

Dělit se, ustoupit i pomoci se učíme i v dospělosti a můžeme pocítit smutek i zažít nevděk, pokud pomoc vnucujeme nebo ji nabízíme příliš. Být ambiciózní „pomocník“ je někdy protivné ostatním a stojí mnoho sil i trápení. Učme děti, aby se nebály o pomoc požádat a pomoc nabídnout, ale ALTRUISMUS AřAMBICE RODIČčřVEřVÝCHOV  také, aby byly ochotné pomoc přijmout i odmítnout. Poděkovat a pamatovat si dar přízně a sil je samozřejmostí. Nadměrně pomáhat a nedostatečně vyjednat komu, kdy a jak pomůžeme, může vést k syndromu vyhoření pomocníka!

Dobré vztahy v rodině a schopnost vyvíjet se po celý život jsou zárukou

úspěchu naší snahy být dobrými rodiči, na něž dítě s láskou a vděčností vzpomíná. Snažme se o dobré a chvályhodné cíle. Pak máme naději, že nás třeba jednou děti také pochválí.

• Mít ambice a ctižádost je v pořádku, ale nic se nesmí přehánět! Platí to

pro vychovatele i děti.

• Dejte dětem prostor pro rozvoj talentů a zájmu, nabídněte vedení a oce‑

nění.

• Radujte se ze SVÉHO života a jeho naplnění. Nenuťte děti, aby naplnily

váš život za vás.

• Pomáhat i nechat si pomoci – jen dobrovolně. Nevyžádané rady a nevy‑

žádaná pomoc spíš uškodí.


BEZPEČÍ A BOULE NA TĚLE I NA DUŠI 33

BEZPEČÍ A BOULE

NA TĚLE I NA DUŠI

Lidský duch se živí tajemstvím a nemůže žít

věčně pod poklopem, který by mu zaručil trvalé bezpečí

a plně uskutečněné cíle.

Pa uL o Co eL h o, f e j e t o n – ta j e m s t v í

Bezpečí a posouvání hranic jsou dvě zásadní podmínky zdravého vývoje

jedince. Uvažujeme-li o bezpečí dětí, zjistíme, že hlavní je klid a postoj

jejich rodičů. Jak děti rostou a vyvíjejí se, jak stoupají jejich znalosti,

sebevědomí a sebedůvěra, tak by se měly rozšiřovat i jejich „bezpečné“

hranice. Rodiče v posouvání hranic bezpečí mohou – a měli by být – zku

šenými průvodci.

Hloubka, vřelost a trvalost vztahů i vzájemný zájem v rodině jsou pod

mínkou pocitu bezpečí pro její členy každého věku. Tvoří pocit domova.

Boule, omyly a šrámy jsou rovněž nezbytnými zkušenostmi při poznání,

co je a není bezpečné. Ukazují, čemu je třeba se učit a proti čemu otužit.

Co jsou „bezpečné“ hranice aneb škála vnímání

bezpečí a nebezpečí

Pocit bezpečí záleží na naší otužilosti, ale i na objektivní realitě „nebez

pečí“ v našem prostředí. Pro ilustraci toho, jak vnímáme změny prostředí

i jaké jsou naše meze citlivosti vůči nebezpečí, jsem si vybrala škálu citli

vosti k pocitu chladu ve sprše. Tento příklad používám proto, že „bezpečí“

je pro některé rodiče synonymem „hlavně zůstat v teple“. Pojďme na to!

0 • pocit JE MI FAJN, „NIC NECÍTÍM“. Chlad nevnímáme, podnět je

podprahový, ačkoli ve sprše je smíšená horká a chladná voda. Máme-li

B


34 BEZPEřÍ AČBOULE NAČTčLEČIČNAČDUŠI obvyklou tělesnou teplotu a teplota vody ve sprše je stejná, pocit chladu nevzniká – rozdíl nevnímáme a na prostředí nemusíme reagovat.

Stoupne-li ale naše tělesná teplota při horečce nebo klesne třeba podchlazením, vnímáme ROZDÍL, přestože se objektivní realita – teplota vody ve sprše – nezměnila. Podprahový, původně nevýznamný podnět můžeme vnímat jako vodu příliš „chladnou“ při horečce nebo příliš „horkou“ při podchlazení.

Vnímání TÉHOŽ prostředí a „bezpečnosti“ i síly podnětu závisí na aktuál‑

ním stavu našeho organismu.

1–2 • JDE TO, „ROZDÍL JE MALÝ“. Voda na kůži nám připadá „vlažná“ – a tento pocit nám může být příjemný či nepříjemný podle toho, co očekáváme či potřebujeme. Trvá-li podnět delší dobu, může nám chlad vody i při stejné teplotě být již nepříjemný, ale pohybujeme se stále v zóně komfortu. 3 – 4 • ROZDÍL SE ZVĚTŠUJE, REAGUJEME. Voda začíná být „chladná“. Už záleží na naší ochotě vydržet a na možnostech prostředí. Připustíme-li si teplou, volíme vyhýbavou reakci, NETOLERUJEME ZMĚNU. Můžeme být nuceni (jiná neteče) či rozhodnuti (otužujeme se) vydržet chladnou, EXPONUJEME SE. V mezích tolerance naše reakce na změnu již záleží na faktorech vnitřních i vnějších. Důležité jsou:

1. Doba – S dobou expozice podnětu naše vnímání změny roste, tole

rance k ní klesá.

2. Intenzita podnětu či rychlost změny prostředí může překvapit,

nebo ji čekáme a známe.

3. Možnost volby – Máme možnost reagovat na změnu prostředí?

4. Rozhodnutí – Jak se rozhodneme reagovat na změnu – vy hne

me se jí, či vydržíme?

5 – 6 • ROZDÍL JE VELKÝ  – JAKÝ MÁ VÝZNAM? Voda nám připadá „studená“, což můžeme vyhodnotit jako výhodu po dlouhém parném pochodu ve vedru, nebo překážku – chceme-li umýt nádobí.

Posuzujeme význam podnětu vzhledem k cílům i naší schopnosti tolerovat

změnu okolního prostředí.


BEZPEČÍ A BOULE NA TĚLE I NA DUŠI 35

7–8 • PODNĚT JE SILNÝ, OHROŽUJE. Voda je objektivně „ledová“ – pro otužilce výzva, koupel nevzdá – voda je pro něj krátkodobě ještě v mezích komfortu. Člověk vymrzlý nebo citlivý na chlad již takové podmínky netoleruje, cítí paniku, nemůže-li se sprše „ledovou“ vodou vyhnout. Chlad přesáhl meze tolerance. Fyzickou reakci na chlad – zúžení cév kůže, změny tlaku a dechu a třes pociťují všichni. Neovladatelně je



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist