načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Abeceda klavíristy – Alfred Brendel

Abeceda klavíristy

Elektronická kniha: Abeceda klavíristy
Autor: Alfred Brendel

- Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavirísta, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VOLVOX GLOBATOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 127
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu A pianist’s A-Z ... přeložil Martin Lauer
Skupina třídění: Hudba pro klávesové nástroje
Jazyk: česky
Téma: hra na klavír, hudba, hudebníci, klavíristé, skladatelé
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-1442-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavirísta, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct.

Od doby, kdy Alfred Brendel přestal koncertovat, se soustředí na předávání svých zkušeností ostatním. Vedle přednášek, workshopů apod. je výsledkem kniha Abeceda klavíristy, která potěší každého, kdo má zájem o techniku, historii klavíru a klavírní repertoár. Erudovaný, vtipný, poučný a hluboce osobní pohled je ideální pro všechny milovníky klavíru, hudebníky a fanoušky hudby. Jakýkoli hudební nástroj je zřídkakdy popsán tak zábavným a inteligentním způsobem.

Zařazeno v kategoriích
Alfred Brendel - další tituly autora:
Hudba, smysl a nesmysl Hudba, smysl a nesmysl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

A

Z

ALFRED BRENDEL

ABECEDA KLAVÍRISTY

ALFRED BRENDEL ABECEDA KLAVÍRISTY

Alfred Brendel (5. ledna 1931)

je rakousko-britský klavirísta, básník

a spisovatel. Bývá považován za jednoho

z největších pianistů všech dob.

Narodil se v Loučné nad Desnou

v okrese Šumperk v rodině nehudebníků.

Do svých šesti let žil v Československu,

poté se rodina odstěhovala do Záhřebu

v Jugoslávii a pak do rakouského

Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru

začal docházet v šesti letech. Pak studoval

na konzervatoři ve Štýrském Hradci

u profesorky Ludoviky von Kaanové

a kompozici u Artura Michela. Studia

dokončil u rakouského klavíristy

a skladatele Eduarda Steuermanna,

a zejména absolvováním mistrovských

kurzů švýcarského pianisty a dirigenta

Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně

koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu

bylo sedmnáct. Od doby, kdy Alfred Brendel přestal koncertovat, se soustředí na předávání svých zkušeností ostatním. Vedle přednášek, workshopů apod. je výsledkem kniha Abeceda klavíristy, která potěší každého, kdo má zájem o techniku, historii klavíru a klavírní repertoár. Erudovaný, vtipný, poučný a hluboce osobní pohled je ideální pro všechny milovníky klavíru, hudebníky a fanoušky hudby. Jakýkoli hudební nástroj je zřídkakdy popsán tak zábavným a inteligentním způsobem.

Alfred Brendel: A Pianist’s A–Z

Vydání této knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

copyright © Carl Hanser Verlag München 2012

translation © Martin Lauer, 2018

ISBN 978-80-7511-442-6

ISBN 978-80-7511-443-3 (epub)

ISBN 978-80-7511-444-0 (pdf )

ALFRED BRENDEL

ABECEDA KLAVÍRISTY

A

B

C

D

E

F

G

H

CH

I

J

K

L

M

N

O

P

Q

R

S

T

U

V

X

Z

OBSAH

PŘEDMLUVA Tato kniha představuje tresť toho, co cítím,

že dokážu ve svém pokročilém věku říci o hudbě, hudebnících

a  záležitostech, týkajících se mé klavírní profese. Mé další

řemeslo, literatura, mě nabádá říkat věci jednoduše, avšak bez

přílišných zjednodušení. Nejde mi o úplnost – mé literární

sympatie se přiklánějí k fragmentu a k aforismu. Čtenářům,

kterým se dosud do rukou nedostaly mé eseje Alfred Bren­

del on Music

1

nebo mé rozhovory s  Martinem Meyerem (Ve i l

of Order, Me of All People), doporučuji, aby si detailnější infor

mace dohledali v těchto textech.

Člověk se může do hudby ponořit takzvaně se zavřený

ma očima a jednoduše ji „dělat“. Může ji formalizovat,

intelektua lizovat, psychologizovat, básnit o ní. Může pronášet

sociologické soudy o tom, co hudba může nebo nemůže před

stavovat. Může z  jejích jednotlivých částí vyvozovat důsledky,

nebo do nich vkládat smysl. Právě této posledně zmíněné

praktiky jsem se snažil vyvarovat, jak jen to šlo. Pokoušel jsem

se vytrvat ve své snaze konfrontovat hudbu v plném vědomí

a spojovat ji s potěšením z jazykového projevu.

1 Alfred Brendel: Hudba, smysl a nesmysl, Volvox Globator, Praha, 2016.

Když hovořím o skladatelích, o nichž se domnívám, že  v  určitých hudebních formách nebo konkrétních dílech excelují, nazývám je „velkými mistry“. (Předem se za to omlouvám renesančním malířům a také šachistům.) V  mé slovní zásobě mají slova jako impozantní, genialita a mistrovství stále své oprávněné místo.

Skutečnost, že okruh skladatelů, jimž jsem věnoval hesla v této knize, nesahá až do dvacátého století, by se neměla stát důvodem pro unáhlené závěry. Absence uznání Debussyho a  Ravela, Schönberga, Bartóka, Messiaena a Ligetiho je spojena s faktem, že můj vlastní repertoár do velké míry patřil hudební éře vycházející z cantabile. Můžeme ji nazvat zlatou érou klavírní kompozice. Spousta hudby dvacátého století cantabile vypustila ze svého jádra. Moji přátelé vědí, s jakou vášní jsem sledoval hudbu posledních sta let. Nemohu více vyzdvihnout hrdinství hrstky skladatelů, kteří se odvážili pokračovat v procesu rozpadu tona lity, započatém okolo let 1908–1909. Možná stojí za to zmínit, že Schönbergův Klavírní koncert jsem zahrál 68krát na pěti kontinentech. Analýzu tohoto díla obsahuje má sbírka esejů.

Tato kniha mohla být dokončena jen díky přátelské záštitě

spolku Wissenschaftskolleg zu Berlin. Monika Mölleringová,

Till Fellner a Maria Majno mně pomohli nejvíce. Knihu věnuji

s obdivem i v přátelství svým kolegům hudebníkům navzdory

častým nesouhlasům, s vděkem svému publiku a s láskou

k velkým skladatelům.

Alfred Brendel

AKCENT Kdybychom si hudbu představili jako krajinu,

akcenty by v ní měly podobu kopců a věží, vyvýšenin a výčnělků,

plání a propastí. Pakliže nejsou akcenty spojeny se  synkopami,

musí si je klavírista většinou nacvičit. Lichá doba si často uzme

jistou část – u Schuberta velkou část – jejich intenzity. Právě

díky tomu zní úvodní rytmická figura Schubertovy Fantazie

„Poutník“ čerstvěji a přirozeněji; v daktylském rýmu tak značí

čas. Schubert byl přívržencem akcentů. Často bude nutné jeho

akcenty přeložit do kantabilnějšího stylu. Pro začátek musíme

rozlišovat mezi jeho značkami akcentů, jež jsou často přehnaně

velké, a diminuendem. Akcentované noty lesního rohu na začát

ku Symfonie C dur „Velké“ by měly být jemně zvýrazněné v celé

své délce spíše než useknuté.

U Beethovena narazíme vedle obvykle značeného akcentu

i na ostatní doporučení a různě vystupňované zápisy a označení

pro gradaci jako sforzando, sforzato, rinforzando, fortepiano

a často opakované forte (viz Hudba, smysl a nesmysl, s. 45–47). AKORD Jednou mě poučoval dirigent: „Když hraje klavírista všechny noty akordu stejně hlasitě, je to znak dobré techniky.“ Není divu, že jeho dirigování postrádalo vřelost a rafinovanost.

Nezapomínejte na střední hlasy. Akordy lze rozzářit i zevnitř. ANSÁMBL Téměř všichni skladatelé klavírních skladeb komponovali rovněž, pokud ne primárně, pro hudební soubory. Mimořádnou výjimkou je Chopin, který jen stěží napsal nějakou hudbu pro více hráčů. V dnešní době bývají provedení Beethovenových kvartetů obecně více uspokojující než provedení jeho sonát. Proč? Protože rytmus čtyř muzikantů musí být zkoordinovaný. Musí se ale také shodnout na detailech svého provedení. Skladatelovy pokyny jim dodávají odpovídající orientační body. Neztrácejí se ve chvilkových rozmarech – nebo se alespoň dokáží rozlétnout v rámci určitých omezení. Klavírista, který si stěžuje na to, že musí při hraní s ostatními nosit rytmický korzet, by měl přehodnotit své zvyky. ARPEGGIO Nejen nouzové řešení pro hráče s malýma rukama, nýbrž i výrazový prostředek. Výrazový rozsah arpeggií sahá od  ostrých po tajemná (např. úvod Beethovenovy Sonáty op. 31 č. 2).

Často se zapomíná na to, že „arpeggio“ je odvozené od arpa (harfa). Pianista by si měl představit harfenistku, jak ovládá rytmus a dynamiku arpeggií svými ladnými konečky prstů.

Arpeggia si vyžadují pozornou péči a nastražené uši. Tam, kde

značka arpeggiando nesahá přes obě ruce, bychom měli slyšet

dvě harfy hrající současně.

BACH Když Beethoven prohlásil, že k tomu, aby mistr baro

ka skutečně dostál svého jména, neměl se jmenovat Bach

(potok), nýbrž Meer (moře), nemluvil jen o mimořádné hojnosti

a  pestrosti jeho díla čítajícího více než tisíce skladeb, ale také

o  tvůrčí síle ztělesněné v tomto představiteli té nejrozrostlejší

rodiny profesionálních hudebníků.

Johanna Sebastiana Bacha vnímám jako velkého mistra hud

by pro klávesové nástroje: vynálezce klavírního koncertu, tvůrce

Goldbergových variací, mistra sólové suity a partity, sborových

preludií, fug a kantát. Když byly v poválečných letech inter

pretace Bachových klavírních děl přidělovány výlučně cemba

lu a  klavichordu, mladým pianistům byl odpírán hlavní zdroj

polyfonního hraní. Mnohým z nás přijde představa, že se Bach

nehodí k modernímu klavíru, překo naná. Na nástrojích dnešní

doby lze individualizovat každý hlas a dodat kontrapunktickému

postupu fugy na plasticitě. Herní styl může být orchestrální, at

mosférický a barevný a piano může zpívat. Omezovat tudíž skla

datele, který byl sám jedním z nejodhodlanějších přepisovatelů

svých vlastních děl, ale i děl ostatních skladatelů, může připadat

pomýlené i od provo zovatelů „dobových pojetí“.

Vedle nezměrné šíře bachovského kontrapunktu nelze opomenout Bacha jako tvůrce fantazií a tokát. Abych uvedl jeden příklad za všechny, v úžasné Fantazii a moll („Preludiu“) BWV 922 ani jeden takt neodhalí, kam se vydá ten další.

Od druhé poloviny dvacátého století se udává cosi zázračného: znovu se začíná prosazovat osobnost skladatele, který Bacha doplňuje: Georga Friedricha Händela. Příležitost seznámit se s velkým množstvím Händelových děl pro mě byl jeden z největších darů. Dramatičnost jeho oper a oratorií, jeho vokální invence (která v žádném případě nepokulhává za Mozartovou nebo Schubertovou), plamennost jeho koloratury a charakteristická jasnost a skromnost ho dnes staví vedle Bacha jako skladatele srovnatelného významu. BEETHOVEN Velký mistr komorní hudby, sonáty, variací a symfonie.

Jakému jinému skladateli se podařilo během svého života pokrýt tak rozsáhlá hudební teritoria? My klavíristé máme to štěstí, že můžeme kráčet v jeho stopách po cestě jeho tři ceti dvou klavírních sonát až k jeho pozdním kvartetům, doplněným celým kosmem Diabelliho variací a Bagatel op.  126. Pět sonát pro klavír a violoncello podává jeho hudební vývoj ve vydestilované podobě.

Kdo jiný může nabídnout rozsah od komedie po tragédii, od lehkosti mnoha jeho variací po tíhu sil přírody, které dokázal nejen naplno rozhýbat, ale také je udržet na řetězu? A kterému jinému mistrovi se podařilo proplést současnost, minulost a budoucnost, vznešené i světské?

Určité předsudky však převládají až dodnes: obraz hrdin ského Beethovena nebo Beethovena, jenž se ve svých pozdních dílech stal esoterikem každým coulem. Nezapomeňme, že dokázal být elegantní svým vlastním osobitým stylem a že jeho dolce, hřejivost a něžnost jsou stejně významnými rysy jeho hudby jako průraznost a bohémství. BRAHMS Brahms byl klavírista, který již ve svých raných letech neváhal představit na koncertu Thalbergovu operní parafrázi. Rád si ho představuji jako muže sice menšího vzrůstu, ale pohledného, jak sedí za klavírem u Schumannů. Spojení jeho technické bravurnosti s ukotveností v hudbě Bacha a Beethovena s příměsí kapellmeisterovsko-kreislerovského romantismu muselo Roberta a Claru ohromovat. Jeho sklon k virtuozitě a představování nových a úžasných technických překážek hraní se stal typickým znakem alespoň části jeho klavírní tvorby. Právě v tom, jakož i v jeho zhlížení se v maďarské cikánské hudbě lze spatřit spřízněnost s jeho starším hudebním souputníkem Franzem Lisztem.

V Koncertu d moll, který je považován za reakci na Schumannovo propuknuté šílenství a který několikrát přepracoval, vytvořil Brahms nejmonumentálnější symfonické dílo pro klavír a  orchestr. Jeho velkolepost, hrdinská stejně jako dojemná, je stále prostá rozmáhajících se paralelních tercií a sext, ale také

se vyhýbá přebytku polyrytmických komplikovaností. Když hrál

toto dílo jako mladý skladatel v lipském Gewandhausu, zdálo se,

že byl se sebou docela spokojený. Publikum však syčelo. Lze si

jednoduše představit, že jeho posluchači měli trochu problém

se vstřebáním jeho sólového partu – na klavírech jeho doby by

neměl tak atletický part klavíru vedle orchestru žádnou šanci.

Přes veškerý svůj obdiv k pozdním variacím, rapsodiím, in

termezzům a klavírním kvartetům a s poklonou k obrovskému

symfonicko-komornímu míšenci, Koncertu B dur, pro mě

zůstává Brahms nejryzejším v období mezi prvním klavírním

triem a prvním smyčcovým sextetem. Těm a zejména Koncertu

d moll patří můj neskonalý obdiv.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist