
Kniha:
Abeceda filosofického myšlení
Autor:
Jiří Prinz
Kniha teď bohužel není dostupná.
»hlídat dostupnost



Nakladatelství: | » Academia Bohemica |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2013 |
Počet stran: | 184 |
Rozměr: | 205x130 |
Vydání: | Vyd. 1. |
Skupina třídění: | Filozofie |
Jazyk: | česky |
Vazba: | brožovaná |
Nakladatelské údaje: | Praha, Academia Bohemica, 2013 |
EAN: | 9788090446922 |
Kniha není slovníkem, ani představením základů filozofie, ale popisem osobní cesty J. Prinze za věděním. Základem pro tuto knihu jsou jeho diskuse s účastníky filozofického semináře vedeného českým teologem a filozofem Jiřím Fuchsem. Cílem autora je kriticky shromáždit některé filozofické poznatky, upozornit na nejzávažnější filozofické omyly a představit smysluplnou alternativu k nim. Autor se věnuje pěti filozofickým oblastem - noetice, ontologii, metafyzice člověka, teodiceji a etice. V kapitole věnujícím se teodiceji (ospravedlnění Boha v otázce zla) se však tomuto tématu věnuje minimálně; základem kapitoly je představení filozofických důkazů boží existence, zejména u Tomáše Akvinského, a filozofie náboženství. V kapitole věnující se etice se kromě mravnosti zabývá také otázkou nesmrtelnosti duše, kritikou materialismu a hédonismu a otázkou cíle lidského života, kterým je podle autora spojení s Bohem. Populárně-naučná publikace českého novináře o filozofickém myšlení.
Každý z nás občas filosofuje. Tážeme se, zda existuje Bůh, jak je to s lidskou duší a její případnou nesmrtelností, klademe si otázky po smyslu svého vlastního života. Autor Abecedy filosofického myšlení nás provádí základními filosofickými problémy a populární formou nás seznamuje s řešeními, k nimž se v průběhu staletí dopracovala tradice, jejímiž nejvýraznějšími představiteli jsou Aristotelés a svatý Tomáš Akvinský. Nejde však o práci z oblasti historie filosofie; autor neusiluje o rekonstrukci myšlenkových postupů výše zmíněných myslitelů. Je přesvědčen, že každý, kdo si klade filosofické otázky, musí mít k autoritám naprosto svobodný vztah. To mimo jiné znamená, že jediný intelektuálně poctivý způsob, jak přijmout za svůj nějaký filosofický závěr, spočívá v nahlédnutí jeho správnosti na základě precizní argumentace. Autor by si přál, aby i k jeho knize přistupoval čtenář tímto způsobem: aby ji nehodnotil podle ničeho jiného než podle přesvědčivosti argumentace, kterou autor při zdůvodňování svých tezí používá.