načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: ...a zeptala se HMOTA: Proč jsem? - Stanislav Vyskočil

...a zeptala se HMOTA: Proč jsem?
-4%
sleva

Elektronická kniha: ...a zeptala se HMOTA: Proč jsem?
Autor: Stanislav Vyskočil

Autor se pokouší vzkřísit a nakopnout ze dna dnešní filozofii ,která přestala reagovat na současný stav vědy.Komplexně syntetizuje nejnovější poznatky celé vědy a zjištuje ,že už ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  129 Kč 124
+
-
4,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství MEM
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 95
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
EPUB velikost (MB): 5.4
MOBI velikost (MB): 2.6
Nakladatelské údaje: Uherské Hradiště, MEM, 2013
ISBN: 978-80-260-4834-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Autor se pokouší vzkřísit a nakopnout ze dna dnešní filozofii ,která přestala reagovat na současný stav vědy.Komplexně syntetizuje nejnovější poznatky celé vědy a zjištuje ,že už je možné odpovědět i na nejtěžší otázky filozofie vůbec: Proč jsme ? Jaký je realný a zkutečný smysl života?Kdo nebo co je naším zřizovatelem?Co z nás realně přetrvá věčně?Proč je ale i bolest,hlad,žízeň ,sex i orgasmus? Kniha se také zabývá vznikem vesmíru z ničeho, vysvětluje co to je prostor a čas ,tajemná hmota a energie prázdného prostoru. Ateistická proto že celková analýza byla provedena a oproštěna od ideologie, náboženství,politiky ,mýtů a bájí, zbožných přání víry a ostatních úchylek software genomu DNA. (Proč jsem? : vědecko-ateistická filozofie vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života)

Další popis

Prvotina autora, elektromedicínského inženýra, ve které se pokouší vzkřísit a nakopnout ze dna dnešní filozofii, která přestala reagovat na současný stav vědy. Autor komplexně syntetizuje nejnovější poznatky celé vědy a zjišťuje, že už je možné odpovědět na nejtěžší filozofické otázky vůbec: Proč jsme tady a jaký je smysl života? Kdo je náš skutečný zřizovatel, kdo nebo co rozhodlo, kdy a proč se narodíme, komu, jací budeme, proč zemřeme a jestli z nás něco přetrvá věčně? Kniha se také zabývá filozofií vzniku vesmírů, hmoty a antihmoty, času a prostoru, ale pro tuto oblast zatím s filozoficky otevřeným koncem. Ateistická proto, že celková analýza byla provedena a oproštěna od jakékoli ideologie, jiné než vědecké filozofie, náboženství, politiky, mýtů, bájí a pověstí, zbožných přání, víry a mnoha ostatních úchylek softwaru genomu DNA. A dokazuje, že bible není neomylný zdroj našich morálních zásad a životních pravidel. Kniha je dále o tom, že naším skutečným zřizovatelem je „nehmotná informace ˗ software genomu DNA“ , nebo jinak, „diaspora všech genů DNA s vítěznou skupinou memů“ vzešlá z evoluce, a že tato nás ovládá pomocí velmi silného pocitu bolesti, strachu, hladu a žízně, mateřských a sebezáchovných pudů, ale i příjemného sexu s orgasmem. Zřizovatelem nám pronajaté tělo mu slouží jenom jako hardwarová schrána na krátké přežití a na pokračování v nové schráně. Autor se dále v knize zabývá tím, jak obrovské množství máme předků, jak se dědí geny, kdy přesně začíná lidský život, proč je každá interrupce vraždou i jak se do softwaru genomu DNA dostaly všechny úchylky, včetně sexuálních. Že za hříšným jednáním člověka nestojí biblický „dědičný hřích“, ale staré sobecké nealtruistické geny DNA ještě z dávných „zvířecích“ dob, které nám dopomohly dožít se dneška. Čtenář se prostřednictvím dnes už laboratorně potvrzeného prvního anorganického replikátoru dozví, jak začal život na této planetě, jak pokračovala a probíhá úspěšná evoluce, na konci které stojíme. Proč má vesmír a právě naše planeta všechny předpoklady pro život, co bylo před Velkým třeskem se singularitou a kde jsou ostatní multivesmíry? Kniha je výjimečná tím, že na tyto složité otázky dává jenom fakty podložené odpovědi, a to tak, jako by je autor vysvětloval spolusedícím v hospodě. Tím si mimochodem sám dokazuje, že až potom „tomu“ beze zbytku rozumí i on sám. Kniha mění pod silou důkazů a faktů o nicotnosti a bezvýznamnosti, ale i kráse, jedinečnosti a nesnesitelné lehkosti našeho bytí čtenářův světonázor. Nakonec předpovídá globální katastrofu z nedostatku přírodních neobnovitelných zdrojů už v průběhu příštích sto padesáti let. Tyto závažné informace a následná změna světonázoru mohou mít i negativní vliv na další čtenářův život, proto je její čtení jen na vlastní zodpovědnost!  


Prvotina autora, elektromedicínského inženýra, ve které se pokouší vzkřísit a nakopnout ze dna dnešní filozofii, která přestala reagovat na současný stav vědy. Autor komplexně syntetizuje nejnovější poznatky celé vědy a zjišťuje, že už je možné odpovědět na nejtěžší filozofické otázky vůbec: Proč jsme tady a jaký je smysl života? Kdo je náš skutečný zřizovatel, kdo nebo co rozhodlo, kdy a proč se narodíme, komu, jací budeme, proč zemřeme a jestli z nás něco přetrvá věčně? Kniha se také zabývá filozofií vzniku vesmírů, hmoty a antihmoty, času a prostoru, ale pro tuto oblast zatím s filozoficky otevřeným koncem.

Ateistická proto, že celková analýza byla provedena a oproštěna od jakékoli ideologie, jiné než vědecké filozofie, náboženství, politiky, mýtů, bájí a pověstí, zbožných přání, víry a mnoha ostatních úchylek softwaru genomu DNA. A dokazuje, že bible není neomylný zdroj našich morálních zásad a životních pravidel.

Kniha je dále o tom, že naším skutečným zřizovatelem je „nehmotná informace ˗ software genomu DNA“ , nebo jinak, „diaspora všech genů DNA s vítěznou skupinou memů“ vzešlá z evoluce, a že tato nás ovládá pomocí velmi silného pocitu bolesti, strachu, hladu a žízně, mateřských a sebezáchovných pudů, ale i příjemného sexu s orgasmem. Zřizovatelem nám pronajaté tělo mu slouží jenom jako hardwarová schrána na krátké přežití a na pokračování v nové schráně. Autor se dále v knize zabývá tím, jak obrovské množství máme předků, jak se dědí geny, kdy přesně začíná lidský život, proč je každá interrupce vraždou i jak se do softwaru genomu DNA dostaly všechny úchylky, včetně sexuálních. Že za hříšným jednáním člověka nestojí biblický „dědičný hřích“, ale staré sobecké nealtruistické geny DNA ještě z dávných „zvířecích“ dob, které nám dopomohly dožít se dneška.

Čtenář se prostřednictvím dnes už laboratorně potvrzeného prvního anorganického replikátoru dozví, jak začal život na této planetě, jak pokračovala a probíhá úspěšná evoluce, na konci které stojíme. Proč má vesmír a právě naše planeta všechny předpoklady pro život, co bylo před Velkým třeskem se singularitou a kde jsou ostatní multivesmíry? Kniha je výjimečná tím, že na tyto složité otázky dává jenom fakty podložené odpovědi, a to tak, jako by je autor vysvětloval spolusedícím v hospodě. Tím si mimochodem sám dokazuje, že až potom „tomu“ beze zbytku rozumí i on sám. Kniha mění pod silou důkazů a faktů o nicotnosti a bezvýznamnosti, ale i kráse, jedinečnosti a nesnesitelné lehkosti našeho bytí čtenářův světonázor. Nakonec předpovídá globální katastrofu z nedostatku přírodních neobnovitelných zdrojů už v průběhu příštích sto padesáti let. Tyto závažné informace a následná změna světonázoru mohou mít i negativní vliv na další čtenářův život, proto je její čtení jen na vlastní zodpovědnost!

 


Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

.... a zeptala se HMOTA: Proč jsem?

Stanislav Vyskočil

Vědecko-ateistická fi lozofi e o vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života


uložení DNA v buňce

Wilkinson Microwave Anisotropy Probe

reálný snímek DNA


Věnováno vnučkám

Karolínce, Adélce a Alence


1. Svoboda projevu a právo na informace

jsou zaručeny. 2. Každý má právo vyjádřit své názory

slovem, písmem, obrazem nebo jiným

způsobem, jakož i svobodně vyhledávat,

přijímat a rozšiřovat ideje a informace

bez ohledu na hranice státu. 3. Cenzura je nepřípustná.

Listina základních práv a svobod,

oddíl druhý, Politická práva, článek 17


.... a zeptala se HMOTA: Proč jsem?

Vědecko-ateistická fi lozofi e o vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života

Stanislav Vyskočil

2013


Motto:

„Filozofi e je dnes mrtvý obor: nedokázala

udržet krok s rozvojem vědy, fyziky obzvláště.

Štafetu v úsilí o poznání převzali od fi lozofů

vědci.“

Stephen Hawking

„Je velkým triumfem, že My, lidské bytosti,

pouhé soubory fundamentálních částic

HMOTY, jsme schopni dostat se tak blízko

k pochopení zákonů, které ovládají nás a celý

vesmír.“

Albert Einstein

© Ing. Stanislav Vyskočil ISBN 978-80-260-4834-3

5

Kapitola 1 Úvodní část. Předmluva autora

K napsání této knihy mě vedlo několik závažných a pro mě zajímavých

důvodů.

Předně jsem už několik let usilovně sháněl informace, které by se týkaly ob

lastí mého zájmu, a to nejen v knihkupectvích, ale i na internetu. Knihy, ve

kterých bych našel shrnutí všech nejnovějších vědeckých poznatků, s cílem

odpovědět si na nejtěžší fi lozofi cké otázky, pokud to tedy vůbec dnešní stav

poznání umožní. Tyto otázky zní: Proč jsme tady na této planetě? Proč právě

v této době? Jaký má náš život reálný smysl, případně kdo nebo co je jeho

zřizovatelem? Kdo nebo co rozhodlo o tom, komu se narodíme? Proč jsme

právě takoví, jací jsme, se všemi našimi vlastnostmi tělesnými i duševními?

Zkrátka nikde jsem takové shrnutí nenašel, ani na zmiňovaném internetu,

který je dnes snad už jako jediný schopen všechny nové poznatky a fakta

vědy shromažďovat. A nejen to, dokonce je i třídit a navíc i luxusně posky

tovat až domů. Abych našel odpověď na nejtěžší fi lozofi cké otázky, musela

oblast mých zájmů zahrnovat celé kompletní spektrum vědeckých i jiných

poznatků, od literatury faktu či fi lozofi e, přes fyziku, matematiku, evoluční

biologii, genetické inženýrství, kosmologii až po v tomto případě nezbytnou

teologii. Je jasné, že my sami jsme si náš život neobjednali ani o něm ne

rozhodovali, tudíž nejsme ani jeho tvůrci ani jeho zřizovateli. Odpovědi na

uvedené otázky by tedy měly přirozeně zajímat každého z nás.

Jsou to ty nejtěžší a nejhlubší fi lozofi cké otázky, jaké si lze vůbec položit.

Pokud by se na ně našla odpověď, potom by byly jedním rázem zodpověze

ny i všechny další podotázky fi lozofi cké, teologické, politické, náboženské,

umělecké i čistě lidské. O zodpovězení těchto otázek snili nejenom všichni

fi lozofové, ale i zvídaví či zvědaví lidé všech dob od pradávna až po součas

nost. Jediní, koho tyto otázky patrně nechávají chladnými, jsou snad jen

teologové. Ti na ně mají totiž už dávno jasné odpovědi a tuto problemati

ku uzavřenou. Mně, znovu opakuji, jde o to, zda stupeň lidského poznání

k dnešnímu dni už zodpovězení těchto důležitých otázek umožní...

Tuto knihu jsem se rozhodl napsal právě proto, že jsem asi pětiletým in

tenzivním studiem všech rozhodujících oborů zjistil, že nejnovější vědecká

6

fakta, opakuji fakta, to již umožňují! Ještě před 50 lety tato rozhodující fakta

nebyla k dispozici, jak uvádím podrobněji dále. Ze všech výše jmenovaných

oborů jsem pro věc a daný cíl sobecky použil jenom jejich konečné nejnovější

výsledky a nezdržoval jsem se u žádného více, než bylo potřebné. Tedy žádná

specializace ani zbytečné zabíhání do detailů, jenom snaha o syntetizaci ko

nečných výsledků všech vědeckých oborů, zato ale komplexně a v souvislos

tech. Dalo by se říct, že jsem se postavil na ramena „obrů vědy“, použil jejich

poslední výsledky bádání a ty využil a syntetizoval do co nejucelenější nové

vědecké fi lozofi e s výše uvedeným a stanoveným cílem.

Při psaní jsem se ale musel dokonale oprostit od všech ideologií, fi lozofi í, po

litiky, náboženství, zbožných přání, pověstí, bájí, pohádek, mýtů a všech ira

cionálních útoků na moje myšlení. A zjistil jsem, že dodržet toto předsevzetí

je problém, který si vyžaduje nejen jisté nadání, vzdělání, sečtělost, životní

zkušenosti, scestovalost, ale i odvahu a osobní nasazení. Otázka tedy zně

la: Budu na to mít? Prosím proto laskavého čtenáře o tolerování nedostatků

této knihy, je to má prvotina, a přesto řešící ta nejtěžší fi lozofi cká témata!

Už před několika lety jsem zjistil, že přestala existovat novodobá „Velká fi -

lozofi e“, a to jednoduše proto, že nestačí zpracovávat to ohromné množství

vědeckých poznatků posledních přibližně 50 let. Filozofi cké knihy, které

by obsahovaly nejnovější zpracované informace, přestaly úplně vycházet.

Dokonale mně to potvrdil můj oblíbený autor Stephen Hawking ve své nej

novější knize Velkolepý plán (2012), kde píše: „Filozofi e je dnes mrtvý obor.

Nedokázala udržet krok s rozvojem moderní vědy, fyziky obzvláště. Štafetu

v úsilí o poznání převzali od fi lozofů vědci.“ Tyto věty mě ještě více utvrdily

v tom, že takovou „fi lozofi ckou“ knížku si asi budu muset, na základě studia

celého spektra vědecké literatury a samozřejmě nejenom pro sebe, napsat

sám!

Přiznám se, že otázku „PROČ JSME?“ jsem poprvé slyšel z úst známého po

pularizátora vědy, astrofyzika RNDr. Jiřího Grygara, asi v roce 2003 u nás ve

vinařské obci, ve vinném sklepě po skončení jeho přednášky. On sám na ni

odpověděl tak, že se nikdy nedozvíme, proč tady jsme, protože on jako vědec

a věřící člověk věří tomu, že Bůh nám tento svůj záměr nikdy nevyjeví. Zeptal

jsem se, zda potom není úplně zbytečné si takovou otázku klást, a on na to

odpověděl: „... tak nějak.“

Od této doby jsem se, nejprve podvědomě, začal touto základní fi lozofi ckou

otázkou vážně zabývat a zjistil jsem, že je možné ji rozdělit na dvě části, a to: Ad. 1. Proč je vesmír a jak vznikl, co bylo před a po Velkém třesku, co je

hmota a antihmota a je vesmír jediný, nebo jsou i multivesmíry? Ad. 2. Proč jsme my lidé na této výjimečné planetě, která vznikla před 4,3

miliardy let, jak vznikl život na této planetě a hlavně PROČ? A jaký

má vůbec smysl? Na všechny tyto otázky se samozřejmě lidstvo snaží najít odpověď od nepaměti, a to jak na úrovni svého momentálního poznání, v případě racionálně uvažující časti lidstva, tak i bez poznání, v případě části iracionální. Na toto téma vznikly v minulých dobách různé fi lozofi e, náboženství, pověsti, báje a mýty, to všechno s cílem dopracovat se k uspokojivé odpovědi, pokud možno ještě za života svých tvůrců. Poznání je ale nadgenerační, dlouhodobá záležitost a co se zdá jedné generaci nepoznatelné, je už pro další generaci poznané a samozřejmé. Tam, kde byla mezera v poznání, byl a je nejčastěji dosazován tzv. „Bůh mezer“. Postupně je ale bůh z těchto mezer vědeckým poznáním vytěsňován. Jde o to, kolik ještě těchto mezer zbývá a které to jsou. Na první otázku „Proč je vesmír a jak vznikl?“ se snaží za miliardy dolarů odpovídat tisíce vědců např. na urychlovači LHC v CERNu, a přesto zatím vyčerpávající odpověď na ni neexistuje. Můžeme jenom sledovat výsledky jejich úsilí a případně je uplatňovat při odpovědi na druhou otázku, tedy: „Proč jsme my?“. U oné druhé otázky „Proč jsme my?“ jsem ale zjistil, že stav poznání vědy k dnešnímu dni je už takový, i když se tomu možná budete divit, že na ni lze úspěšně odpovědět! No a právě to bylpro mě hlavní důvod, pro který jsem začal psát tuto knížku. Abych to ale zjistil, musel jsem, znovu opakuji, jednat maximálně racionálně a efektivně, oprostit se ode všech iracionalit, jako jsou různé ideologie, náboženství, politika, báje, pověsti, pohádky, zbožná přání, teologie, mýty, pověsti atd., které stále hýbou naší planetou a ještě dlouho jí hýbat budou. Rozhodujícím kritériem pro mě bylo jenom vědecké poznání a jenom v něm obsažená síla se dobrat objektivní pravdy, a to na základě vědecky ověřitelných faktů a důkazů, a jenom ty brát v potaz. Jenom vědecká fakta, nejlépe forenzní fakta. Snažil jsem se knihu psát tak, aby ji mohl číst co nejširší okruh čtenářů, tedy například bez jediné matematické rovnice. Anglický matematik Ernest Rutherford k tomu prohlásil: „... i nejsložitějšímu problému, jako např. teorii relativity, úplně rozumíš až tehdy, když jej dokážeš vysvětlit spolusedícím v hospodě ...“ Tím se snažím v této knížce řídit.

8

Pro svou knihu jsem měl připraven i jiný název, např. O tom, proč jsme a kdo

je naším zřizovatelem. Tento název by byl výstižnější, protože na otázku

v něm položenou zde najdete odpověď, na rozdíl od skutečného názvu knihy.

Neznáme „zatím“ úplnou odpověď na to, proč je a kde se vzala hmotaa ener

gie vesmíru, proč je např. elektron hmotný a foton nikoliv, neznáme ani jiné

odpovědi. Slovo „zatím“ je na místě, protože kdo ví, jaká bude úroveň po

znání např. za 5 tisíc let, pokud budeme mít možnost tato tajemství studo

vat. Pro evoluci je to velmi krátká doba, v porovnání se 4 miliardami let, po

která už evoluce trvá.

Knihu píši i pro svoji velkou rodinu, která bohužel naplňuje pravidlo: Doma

není nikdo prorokem.

Něco o mně: Byl jsem vychován v přísně katolické rodině. Mši svatou jsem

v katolickém kostele v mládí absolvoval přibližně 2000x!

V r. 1972 jsem vystudoval VUT Brno, fakultu elektro u profesora Kalednov

ského, Teorii informace, a katedru lékařské elektroniky. Celý život konstruu

ji (mám 3 realizované patenty), prodávám a servisuji zdravotnickou techni

ku, od r. 1993 tuto činnost vykonávám jako OSVČ, podle politiků jsem tedy

parazit. Za totality jsem služebně procestoval půlku světa jako technický de

legát fi rmy Chirana, a při tom jsem nikdy nebyl členem KSČ, což mně dnes

nikdo nevěří.

Tuto ateisticko-fi lozofi ckou knihu ale píši i z mnoha dalších důležitých a zá

važných důvodů.

Gallupův ústav v nejvyspělejším státě světa, v USA, v roce 1982 zjistil, že

36 % Američanů si myslí, že lidské bytosti se vyvíjely po mnoho milionů let

z méně vyspělých forem a tento proces řídil bůh.

Jenom 14 % občanů Spojených států v boha nevěří a 44 % Američanů si my

slí, že bůh stvořil lidské bytosti v jediném okamžiku, někdy před 6000 lety,

tak jak to uvádí bible. Zbytek, tedy 6 %, neví. Tentýž výzkum se opakoval

v roce 2007 a výsledky byly naprosto totožné! USA přitom nebyly založeny

jako teokratický stát. Vysvětlení, proč je procento věřících tak vysoké, je, že

se tam při vzniku USA přelilo z Evropy právě obyvatelstvo nábožensky pro

následované, silně věřící, neboli mnoho náboženských teistických „kultur

ních genů – MEMŮ“. O tom podrobněji a více dále v knize.

U nás se podle posledního sčítání stále hlásí k nějakému náboženství cca 25

% populace. Praktikujících věřících, tedy těch, kteří pravidelně chodí do kos

tela, je celostátně nanejvýš 5 %.

9

Z čeho tak usuzuji? Např. u nás v katolické obci (2 100 obyvatel, jižní Mora

va) chodí do kostelav neděli 120–140 věřících, což je nějakých 6–7 %. Ostat

ní do těch 25 % jsou podle teologického fi lozofa a faráře Tomáše Halíka tzv.

něcisti. Tedy lidé, kteří v „NĚCO“ věří, kteří věří, že tam nahoře „NĚCO“ je.

Není o tom zatím hmatatelný důkaz, říkají, ale „NĚCO“ tam je, protože tak

složitý vesmír nevznikl jenom tak, sám od sebe. Podle nich na tuto otázku

nemáme zatím uspokojivou odpověď. V Praze sice chodí pravidelně do kos

telů v neděli několik tisíc lidí, přesto je to maximálně 10 tisíc. Procentuálně

vyjádřeno: pouhé 1 % !! Kdyby např. přišlo na mši svatoudo všech pražských

kostelů v neděli dopoledne 10 % věřících, tj. 100 000 lidí, musela by se mše

sloužit v O2 Aréně! To se ovšem nestává ani o Vánocích a Velikonocích.

99 % pražských daňových poplatníků, určitě narozených po roce 1948, ale

bude muset zaplatit onomu 1 % věřících Pražanů církevní restituce ve výši

10 % z celkové sumy, pro ČR to je134 000 000 000 Kč. Pražané, jak známo,

tvoří 10 % obyvatel ČR. Jejich podíl na restitucích je tedy, velmi zhruba, 13,4

miliardy Kč. Proč? No aby kněží mohli pravidelně sloužit v kostelích tzv. mši

svatou, která, jak ukáži a dokáži dále, je v podstatě jen „rituál na vymazává

ní mozku“ účastníků tohoto obřadu-rituálu, sloužící ke vzniku závislosti na

něm! Je naprosto irelevantní, zda restituční majetek oněch 17 v naší republi

ce evidovaných církví někdy před r. 1948 vlastnilo nebo jak ho vůbec získalo.

Pro budoucnost je daleko důležitější to, k čemu tento majetek bude využíván

a použit. Náboženství ale není hlavním předmětem zájmu této knihy.

Tím je: evoluce hmoty a energie na této planetě, „největší show pod sluncem“,

jak ji nazval ve své nejnovější knize Richard Dawkins. Od prvních anorga

nických replikátorů před 4 miliardami let, jako výsledku nenáhodného che

micko-biologického procesu s náhodným výsledkem, až po člověka, který

jako jediný tvor na zemi je schopen se proti sobeckým replikátorům vzbou

řit. Miliardy let evoluce probíhaly bez účasti vyšší inteligence. Ta v žádné po

době nemůže existovat, ani ji není možné uměle vytvořit, bez procesu evo

luce v průběhu nesmírně dlouhého časového úseku. Alespoň ne na úrovni

lidské inteligence. Až člověk se stal aktivním účastníkem tohoto procesu,

a to následovně:

Člověk je výsledkem evolucí nenáhodně vytvořeného softwaru genomu

DNA, který jde evolučním vývojem do stále větší a větší složitosti. U nás to už

evoluce s tou složitostí tak trochu „přetáhla“ (záměrně, nebo náhodně?) a jí

vytvořený software si vytvořil pro řízení svého hardware, tedy těla, mozek.

Ten je už tak složitý, že začal být schopen uvědomit si sám sebe ... a zeptal

10

se: PROČ jsem? A začal po tom pátrat. Byl schopen si uvědomit, když uviděl

makromolekulu DNAv mikroskopu a když ji přečetl, že tento software geno

mu DNA je vlastně stavební plán na vytvoření jeho samého i těla, které má

řídit, a tudíž, že je to jeho skutečný tvůrce, jeho „ZŘIZOVATEL“.

Následně začal s tímto zřizovatelem jemu podřízený mozek už i aktivně ko

munikovat a také do něj zasahovat. Bude zajímavé pozorovat, zda se tomu

náš zřizovatel, software genomu DNA, neboli také jakási diaspora genů

DNA, včetně vítězných kulturních genů – MEMŮ, bude v budoucnu brá

nit, a to navíc vzhledem k daným zákonitostem a předpokládanému průbě

hu evoluce. Pokud ano, dovolím si zaspekulovat, že má náš zřizovatel někde

v mozku, který si on vytváří pro řízení hardwarové schrány – těla – na krát

kodobé přežití a ne naopak!, nějaké „centrum vlastního vědomí“. O úrovni

tohoto vědomí se neodvážím ani spekulovat. Pokud se nebude bránit, bude

to důkaz, že jde „jenom“ o výsledek hmotného chemicko-biologického ne

náhodného evolučního procesus náhodným výsledkem. Potom bude mít

pravdu Stephen Hawking, který defi nuje život jen jako „chemické bahno na

bezvýznamné planetě střední velikosti“.

Dlouhodobé záhady evolučních biologů, jako jsou Batesovy mimikry, mela

nismus u můr a dokonce i evoluce velikosti a tvaru pěnkavčího zobáčku, ale

i překotné změny a tvary ženského těla se těžko vysvětlují klasickým Darwi

novým evolučním přírodním výběrem. Nejenom vesmír, ale i genom lidské

DNA má svoje temné části, „odpadní, junk DNA“, a možná má tyto temné

části i náš mozek se svým vlastním vědomím našeho zřizovatele. O tom více

dále v knize. Zda je to jenom spekulace, ukáže budoucnost.

Vědomosti a fakta pro novou fi lozofi i v této knížce jsem čerpal z internetu,

časopisů, jako je Vesmír, a literatury uvedené na konci knihy. Z těchto knih

doporučuji k přečtení zejména následující, které vyšly i česky: Richard Da

wkins: Největší show pod sluncem (2012), Sobecký gen, Boží blud, Řeka

z ráje, Slepý hodinář, Stephen Hawking: Velkolepý plán (2012), ale i ostat

ní díla, biolog Sean B. Carroll: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a pře

krásné, Paul Davies: Kosmický jackpot, Tony Hey a Patrick Walters: Nový

kvantový vesmír, Brian Greene: Skrytá realita a paralelní vesmíry, Struktura

vesmíru. Zajímavé jsou i knihy Susskinda Leonarda a Alana Gutha, či kla

sika Charlese Darwina O vzniku druhů přírodním výběrem a O pohlavním

výběru.

Doporučuju rovněž Kralickou bibli, tedy Starý i Nový zákon podle vydání

z roku 1613, které je asi nejpůvodnější ze všech u nás vydaných edic bible.

11

„Správná“ selekce literatury je ale naprosto rozhodující, abychom se dopát

rali skutečného poznání, pátrali efektivně a racionálně a nečetli celé knihov

ny, které jsou dnes už mnohdy jenom dekoracemi pro intelektuální snoby.

V knize jsou použity informace pouze z těchto zdrojů, a proto nebudu u ka

ždého faktu uvádět zdroj z důvodů přehlednosti a logičnosti textu. U klíčo

vých citací a faktů je zdroj samozřejmě uveden. U některých obrázků je uve

deno, ze které knihy byly převzaty, ostatní jsou volně dostupné na internetu.

12

Kapitola 2 Evoluce a smysl života

Říkáš, že chceš revoluci.

Vždyť víš, že všichni chceme změnit svět.

Tvrdíš, že je to EVOLUCE.

Vždyť víš, že všichni chceme změnit svět.

Říkáš, žes přišel na skutečné řešení.

Vždyť víš, že bychom ten plán všichni rádi znali...

John Lennon a Paul McCartney

Revoluce 1 /1968/, Beatles

Inteligentní člověk se stává dospělým ve chvíli, kdy nalezne odpověď na otáz

ku svého původu.

Živé organismy obývají tuto zemi více jak tři miliardy let, aniž by věděly

PROČ. Až Charles Darwin sestavil ucelené a obhajitelné zdůvodnění naší

existence. Od té doby se už nemusíme utíkat k pověrám nebo náboženství

s otázkami: Proč jsme tady? Co je člověk? Má život nějaký smysl?

K tomu uvedl významný zoolog G. G. Simpson: „Všechny pokusy zodpovědět

tyto otázky před rokem 1859 jsou naprosto bezcenné a uděláme nejlépe, když

je zcela pomineme.“

Co je ale šokující, je fakt, že fi lozofi e a obory známé jako humanitní jsou stále

vyučovány, jako by Darwin nikdy nežil. To se časem bezpochyby změní, pro

tože tato témata jsou zajímavá jistě pro každého z nás.

Dotýkají se každé stránky našeho společenského života, lásky, nenávisti,

bojů i spolupráce, darů i krádeží, chamtivosti i štědrosti atd. Je to zkoumá

ní biologie, sobectví i altruismu, tedy dělání dobra druhým. V evoluci je ale

podstatnější dobro jedince – genu – než dobro skupiny. Nejvýraznější vlast

ností úspěšného genu je nemilosrdná sobeckost! Geny, které se jen nepatrně

odchýlily od této vlastnosti, dnes už netvoří genofondy živých organismů!

Sobeckost genu zpravidla vede i k sobeckému jednání jedince. Pro gen i jed

notlivce je ale v některých situacích výhodná jistá forma omezeného altruis

mu. Opravdu ale jenom jistá a omezená. Rád bych věřil opaku, ale všeobecná

13

láska a blaho jako takové nedávají z hlediska evoluce smysl. Sobecký rebel

zneužívá altruismu ostatních a má větší naději, že přežije a bude mít potom

stvo, než ostatní. Po několika generacích bude altruistická skupina zapla

vena sobeckými jedinci a geny. Dawkinsonova teorie sobeckého genu se od

klasické podoby Darwinovy selekce liší tvrzením, že přírodní výběr probíhá

na úrovni genů. Pro přežití konkrétní varianty genu je nezbytné, aby jedinec,

který je jejím nositelem, zanechal potomky.

Darwin v posledním odstavci svého převratného díla O vzniku druhů k tomu

napsal: „V přírodě z války, hladu a smrti přímo plyne nejušlechtilejší věc, kte

rou jsme schopni pochopit, totiž vznik vyšších živočichů.“ Psal se rok 1859!

Důkazů o evoluci přibývá a nikdy nebyly silnější. Paradoxně přibývá i jejich

odpůrců, kteří toho o evoluci moc nevědí, a po pravdě ani nechtějí vědět.

Evoluce je ve skutečnosti faktem, a to nepopiratelným jako každý jiný vědec

ký fakt, třeba že se Země otáčí. Konkrétně tento fakt např. církev vzala na

vědomí až v roce 1995, kdy zároveň zrušila kletbu na Galilea. Evoluci v roce

1995 uznal i sám papež Jan Pavel II. a v poselství Pontifi kální akademii věd

je jasně deklarováno, že: „... evoluční teorie představuje více než hypotézu. Po

stránce hmotné bylo vědeckým výzkumem prokázáno, že člověk patří do stejné

vývojové linie jako živočichové. Věda se zabývá především tělesnou stránkou

živých organismů a člověka, úkolem fi lozofi e a teologie by měla být spirituální

složka.“

To je ve vědecké obci považováno za hlavní argument pro status evoluce jako

prokázaného faktu ze strany katolické církve. Papežovi podřízení, a není jich

málo, o evoluci nechtějí ani slyšet, za všechny cituji vídeňského kardinála

Christopha Schönborna, který pro deník New York Times napsal: „Dnes,

na počátku 21. století, kdy čelíme vědeckým tezím, jako je neodarwinismus

a hypotéza multiverza v kosmologii, jež byly vymyšleny jako únik před dr

tivými důkazy svědčícími o účelnosti a plánu, které nalézá moderní věda,

bude katolická církev opět hájit lidský rozum a prohlašuje, že imanentní

plán zřejmý v přírodě je skutečný. Vědecké teorie, jež se známky plánu po

koušejí odbýt jako důsledek „náhody a nutnosti“, nejsou vůbec vědecké, ale

naopak se zříkají lidské inteligence.“ Ty „drtivé důkazy o účelnosti a plánu“

(kreacionisty nazývaného „inteligentní plán“) už jaksi ale kardinál Schön

born opomněl předložit.

Na papežovo poselství reagovali v časopise Quarterly Review of Biology

/72/1997/ 4 vědci: I. D. Pellegrin, M. Ruse, E. C. Scott a R. Dawkins. Posled

ní jmenovaný byl jediným, kdo nepřijal papežovo vyjádření, které později

14

rozpracoval v knize Boží blud s tím, do jaké míry je bible zdrojem naší dneš

ní morálky. (více o bibli v samostatné kapitole) Věřící i nevěřící dnes čerpají

zdroj své morálky především posouzením slušnosti na základě sekulárních

postojů a přirozeně pojímané spravedlnosti. Bibli v praxi podporujeme jen

tehdy, když odpovídá liberálnímu konsensu, jinak na ni tiše zapomeneme.

Podle papeže je ale „spirituální duše tvořena přímo Bohem a ten ji jako ne

smrtelnou a speciesistní vložil do člověka. Tím člověka nadřadil nad všechny

živočišné druhy.“

V každém případě je ale potěšitelné mít papeže za spojence v boji proti kre

acionistickému fundamentalismu. Papežův přístup vede k zachování dua

lity těla a duše v duchu upřímné snahy o sblížení církevní nauky s poznatky

přírodní vědy. Jak si ale ukážeme v dalších kapitolách, dualita je skutečně

reálná, první složkou je tělo – hardware a druhou duše – software genomu

DNA. Duše je i skutečně a reálně částečně nesmrtelná, protože část našeho

softwaru genomu DNA rozmělněná pohlavním výběrem se dál kopíruje do

našich potomků, tedy pokud je máme, a to „na věky věků“, alespoň některé

geny určitě!

Teologii z biologické evoluce rázně odstranil v roce 1859 Darwin vydáním

revoluční knihy O původu druhů. Neodstranil ji ale z chování lidí. Stěžejní

myšlenkou darwinismu je to, že příroda nedokáže plánovat a předjímat, co

by se mohlo hodit pro přežití. To je naprosto základní vlastnost evolučního

vývoje přírody. Richard Dawkins přírodu přirovnal ke slepému hodináři: „...

k mutacím dochází náhodně a vybírány jsou na základě své hodnoty pro pře

žití v daném okamžiku. Darwinismus působí tady a teď. Selekce si vybírá ty

nejsilnější v každém okamžiku.“

Evoluce podle Darwina nikam nespěje, nikam nesměřuje a nic předem ne

plánuje. Mimo jiné o tom, že by měla zvítězit Havlova pravda a láska nad lží

a nenávistí, určitě nic neví.

Dnes již zdiskreditovanou alternativní teorii evoluce předložil Jean-Baptiste

Lamarck. Jeho teorie je založena na myšlence, že se dědí osvojené vlastnosti.

Například životní zkušenosti organismu mohou být předávány potomkům,

takže syn muže, který má vypěstované svaly, je bude mít také. Tato teorie

byla evolučními biology vyvrácena. V literatuře se ale uvádí doslova „více

méně“ vyvrácena. Není nepředstavitelné, a i z vědeckého hlediska nemožné,

že by tu a tam zapracovala nějaká rafi novaná verze lamarckovské evoluce

a darwinovský mechanismus by tak rozšířila. Podle Lamarcka se organismy

snaží dosáhnout lepší adaptace a předat plody svého úsilí svým potomkům,

15

rostlinná buňka „Filozofi cky“ jsou buňky identické. živočišná buňka

16

např. žirafa natahuje po celé generace krk, aby dosáhla na potravu, a násled

ně zplodí mláďata s delším krkem. Evoluce se podle evolučních biologů ode

hrává na úrovni genů a pohlavního plození. Za života jedince se nedoplňuje

informace v softwaru genomu DNA, evoluční změny se odehrávají jenom

při spojení chromozomů otce a matky. 23 000 genů se náhodně namíchá,

jako se míchají karty, buď je celý gen od matky nebo od otce, obyčejně jde

o celé balíčky genů.

Genetici ale budou vždy tvrdit, že za většinu (95 %) našich vlastností mohou

geny, zatímco psychologové tvrdí, že rozhodující vliv má prostředí a výcho

va. Cesta od genů k fenotypu je dlouhá a je zatím jen částečně pochopená.

Tímto problémem se zabývá obor zvaný epigenetika, přičemž epigenetická

informace představuje informaci ležící „nad“ genetickou informací. Epi

genetické změny (změny vyvolané vlivem prostředí) v DNA nemění přímo

pořadí nukleoidů, ale ovlivňují expresy (zapínání a vypínání) jednotlivých

genů a tyto změny jsou často dědičné. Je-li epigenetická změna vyvolaná

prostředím a výsledkem je pak i změna genetická, neměl nakonec pravdu

Jean-Baptiste Lamarck, když mluvil o dědičnosti získaných vlastností? Tato

teorie ale byla „víceméně“ vyvrácena!

Informace o tom, jak přežít v budoucnosti, musela být nasbírána v minulos

ti. Tuto informaci zaznamenává DNA v tělech potomků. Existují ale ještě 3

další způsoby archivování informace, kterou lze využít pro další přežití, a to

v imunitním systému, nervovém systému a v kultuře.

První pamětí je software genomu DNA, tady jsou data uložena digitálně (jako

v PC), ne analogově, na přepisovatelném médiu a tvoří genofond druhu.

Druhá paměť je v imunitním systému. Ten si např. pamatuje prodělané spal

ničky a vzpomínky na ně si „vtělil“ do proteinů protilátek, které uložil do

osobní databáze sloužící k potlačení vetřelce.

Třetí paměť je nervový systém, který postupuje podle pravidla: Každá akce,

po níž následuje odměna, by se měla opakovat. Akce s bolestí, což je trest, by

se opakovat neměla.

Na základě těchto 3 pamětí vzniká paměť čtvrtá, která se nepřenáší genetic

kou cestou, ale ústně, internetem, i čtením této knihy, a to je databáze lidské

kultury. Vybudoval ji darwinovský evoluční proces nenáhodného přežívání

prostřednictvím náhodně mutované DNA.

Darwin objevil, že všechna živá stvoření na této planetě jsou potomky jedi

ného předka, a přitom nevěděl, že existuje nějaký genetický kód, univerzální

17

Ukázka sekvence při čtení dna

18

a identický u všech živočichů, rostlin, hub, bakterií, archebakterií i virů.

Všechny formy života na této planetě používají týž genetický kód, a to z pro

stého důvodu: všechny jsou potomky jediného předka, leda že by se ještě na

šla a přežila nějaká eukaryota „v nějakém extrémním refugiu, kterých je ještě

na této planetě dost,“ jak tvrdí fyzik Paul Davies. Např. s levotočivou makro

molekulou DNA.

Díky triumfu darwinismu je věda v poslední fázi protiteologických čistek.

Už v roku 1859 napsal B. Engels Marxovi toto: „... čtu Darwina, je naprosto

skvělý, byl zde ještě jeden teologický aspekt, který bylo potřeba vyvrátit, a to teď

bylo vykonáno.“

Gell-Mann mluví pravděpodobně za všechny vědce, když píše: „Život může

byt klidně důsledkem fyzikálních zákonů plus náhod a vědomí důsledkem

neurobiologie. Není nutné předpokládat dodatečné mechanismy, či skryté

příčiny.“

Fyzikální zákony ovšem podle Wheelera neexistovaly a priori, ale povstaly

z chaosu kvantového Velkého třesku, vznikly z „galimatyáše“ a zamrzly spo

lu s vesmírem, jejž nyní po jeho tajuplném zrodu ovládají. Musely vzniknout

při Velkém třesku ve své konečné podobě podle toho, jaké měl parametry,

jaké byly počáteční podmínky, kolik hmoty se třesku účastnilo, o kolik bylo

více hmoty než antihmoty, jaký byl průběh infl ace. Každý multivesmír je po

tom jiný.

Rolfu Landauerovi, fyzikovi z IBM, který položil základy teorie počítačů,

bylo divné, že v reálném světě podléhají veškeré výpočty fyzikálním ome

zením a bity informací neplují jen tak volně vesmírem, vždy se pojí s fyzi

kálními objekty. V PC jsou bity informací uloženy mnoha různými způsoby,

např. ve zmagnetizovaných doménách. Genetická informace sídlí ve čtyřech

nukleidových bázích, které tvoří genom DNA. Je zřejmé, že obecně nelze mít

software bez podpůrného hardware. Bity informace jsou uložené v DNA di

gitálně, DNA je tedy software a tělo živého organismu hardware.

Defi nice života a „vědomí“ DNA

Stephen Hawking defi nuje život ve vesmíru takto: „Lidská rasa je jen chemic

ké bahno na planetě střední velikosti.“ Většina fyziků a kosmologů přizvu

kuje, menšina nesouhlasí, přičemž oponují tím, že život je součástí kosmic

kého příběhu, který má hluboký význam. Zbývá ale otázka: Jaký význam?

A samozřejmě chybí i odpověď!

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist