načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

A nakonec vánoce - Petr Šabach

Elektronická kniha: A nakonec vánoce
Autor:

Tři nové příběhy zasadil Petr Šabach do města v americkém státě Massachusetts, které dobře zná, protože zde žije jeho syn a vnoučata. V atmosféře Halloweenu a Vánoc prožívá svá ...


Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Počet stran: 68
Rozměr: 15 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788074326820
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tři nové příběhy zasadil Petr Šabach do města v americkém státě Massachusetts, které dobře zná, protože zde žije jeho syn a vnoučata. V atmosféře Halloweenu a Vánoc prožívá svá drobná dobrodružství dvojka sehraných kluků, vypravěč Damián a frajer Robinson, kteří stihnou pohřbít mravence i prožít první milostná vzplanutí. Zkušený autor bestsellerů Hovno hoří a Občanský průkaz nám tak připomíná, že svěží vnímání světa nemusí být přímo závislé na věku člověka. Klukovský pohled je možné si uchovat.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











Petr Šabach A nakonec Vánoce





NAklAdA telstVí PAsekA
PrAhA – litomyšl





Copyright © Petr Šabach, 2015
Cover © Jan Šabach, 2015
ISBN 978-80-7432-705-6 (Epub)
ISBN 978-80-7432-706-3 (Mobi)
ISBN 978-80-7432-707-0 (Pdf)





7
Poděkování
Láďovi Horáčkovi, s kterým jsme se na téhle
knížečce někdy na jaře dohodli. A také Aničce
Horáčkové a Lence Hennerové a vůbec všem
pra covníkům, spolupracovníkům a přízniv cům
na kladatelství Paseka.
A samozřejmě, že ještě vnoučatům Sophii, da­
miánovi a Andulce.





9
PoHřeb mrA vence
známéHo Pouze boHu
miz butler mi položila ruku na hlavu. Písmeno
„g“ se zastavilo na kraji stránky a zůstalo tam
váhavě přešlapovat, protože dál už to pro něj
bylo nebezpečný. chvíli jako by váhalo,
jestli se nemá vrátit a připojit se zpátky ke slovu
„dog“, odkud si to namířilo na výlet do neznáma,
a zdálo se mi, že mává na ostatní dvě písmena,
aby se k němu přidaly, a v tom momentu mi
miz butler zavolala tiše do ucha: „Haló...! Je
někdo doma?“ A když sem se probral úplně, tak
dodala: „A co tohle, damiáne, tady nám chybí
písmenko gé.“ chtěl sem jí vysvětlit, že to já vím
taky a že to géčko je teď až na samým krajíčku
mý stránky, ale než bych se s ní hádal, tak sem
ho tam jednoduše připsal znova. Tohle někdy
mívám, protože mám podle všeho AdHd, z
čehož plyne, že mi občas musíte jemně šáhnout





10
na hlavu, abych vás vůbec začal vnímat. Prej
mám tohle AdHd předaný od táty, jelikož je
to dědičný a od maminek se to prej nepřenáší.
když sem to jednou oznámil robinsonovi, tak
mi řek, ať si z toho prej nic nedělám, že podle
něho nás musí bejt na světě dost, protože na
Hlavní ulici v jednom obchodě prodávaj trička,
kde je to vyvedený velkejma tiskacíma
písmenama. „Ta tvoje zvláštnost...“ řek tenkrát, ale když
sem se tam pozdějc zašel s našima podívat, tak
se zjistilo, že to, co viděl za sklem toho krámu,
bylo černý tričko s bílým nápisem Ac/dc, což
je, jak mi táta vysvětlil, prej nějaká kapela. co
se kapel týče, tak já mám rád beatles. Jak říká
táta, je to zvláštní, ale všechny děti maj rádi
hranolky a beatles.
Ale tohle, co vám chci vypravovat, se stalo
to ráno, co sme šli s robinsonem do školy a na
konci Čtvrtý ulice sem pozoroval, jak na
chodníku kousek před náma panáčkuje před zmuch­
la ným obalem od tyčinky mars takovej jeden
malej a roztomilej čipmank a snaží se
vrazit čumáček dovnitř, kde asi cejtil eště trošku





11
čokoládový polevy. robinson mi šáh na hlavu
a trochu mi s ní zatřás.
„medvěd!“ řek robinson a ukázal směrem
k plo tu na rohu ulice, jenže já se nejdřív vůbec
ne polekal, jelikož on to slovo „medvěd“ vyslovil
úplně stejným tónem, jako kdyby řek například
„středa“. Jako bych se ho před chvílí zeptal: „Ty,
robinsone, co je vlastně dneska za den?“ A on
by odpověděl: „Jářku, středa, pří teli... dneska
je středa.“
Strach sem necejtil. To přišlo až pozdějc. Teď
sem byl schopnej akorát tak zírat. Stejně jako
robinson.
Tohle byl tutově náš první medvěd, kterýho
sme potkali na ulici – co na ulici, kterýho sme
kdy potkali vůbec! – a řeknu vám, že to je velmi
zvláštní pocit, když si uvědomíte, že
pozorujete medvěda a přitom nevidíte mezi ním a vámi
nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo mříže.
dřepěl naprosto nevzrušeně na cihlovým plůtku
zakončeným ostnatým drátem a ze všeho nejvíc
připomínal medvěda, kterej kadí a eště si u toho
čte noviny. Seděl, pracky mezi nohama, koukal





12
kamsi pod sebe a zadek se mu pohupoval do leva
a doprava, podle toho, jak komíhal tím svým
velkým chlupatým tělem. Pak pomalu otočil hla vu
a zůstal pár vteřin hledět naším směrem.
chybělo už jen, aby na nás otráveně zahulákal, kdeže
sme se my dva až doteď flákali.
„Žádnej oční kontakt...“ zašeptal robinson.
„Taky si myslím...“ zašeptal sem i já.
„Prej je dobrý dát ruce nahoru, abysme
vypadali větší...“ vzpomněl sem si.
„To je fakt... jenže s rukama nad hlavou
se dost blbě utíká, a my bysme teď asi utíkat
měli...“ řek potichu, a než to dopověděl, tak
v nano sekundě vyrazil a já za ním, ruce na hoře,
a zpátky směrem ke Třetí a druhý a
zastavili sme se až u První ulice, kde sme potřebovali
oba dva trochu po padnout dech. ohlídli sme se
za sebe, ale vypadalo to dobře, žádnej medvěd
se za náma nevydal, teda nevyrazil, žádný
zlověstný mručení, všechno kolem nás vy padalo
naprosto normálně, zase to bylo to naše klidný
městečko, kde na jezeře u univerzitního areálu
usínaj k polednímu kachny jak na povel.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.