načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: 5000 : 1 Leicester City -- Premier League vzhůru nohama - Rob Tanner

5000 : 1 Leicester City -- Premier League vzhůru nohama

Elektronická kniha: 5000 : 1 Leicester City -- Premier League vzhůru nohama
Autor:

Neuvěřitelná cesta Leicesteru City k titulu v Premier League.   V srpnu 2015 sázkové kanceláře stanovily kurz 5000 : 1, že Leicester vyhraje Premier League – bylo to stejně ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3%hodnoceni - 59.3% 60%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 271
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh : barevné ilustrace, portréty
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložil Pavel Dufek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7626-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dne 2. května 2016 se nemožné stalo skutkem: Leicester dobyl titul mistra Anglie a ve městě i širokém okolí propukly nadšené oslavy. Tanner se znalostí prostředí podrobně popisuje klíčové zápasy, rozhodující momenty a heroické výkony, které měly za výsledek senzační triumf Leicesteru City v nejsledovanější klubové fotbalové soutěži na světě. Zároveň přibližuje jednotlivé hráče, kteří se pod geniálním vedením italského trenéra Claudia Ranieriho stali nejnepravděpodobnějšími mistry v dějinách kopané. V srpnu 2015 sázkové kanceláře stanovily kurz 5000 : 1, že Leicester vyhraje Premier League - bylo to stejně nepravděpodobné jako to, že někdo potká živého Elvise Presleyho.

Popis nakladatele

Neuvěřitelná cesta Leicesteru City k titulu v Premier League.

 

V srpnu 2015 sázkové kanceláře stanovily kurz 5000 : 1, že Leicester vyhraje Premier League – bylo to stejně nepravděpodobné jako to, že někdo potká živého Elvise Presleyho.

Dne 2. května 2016 se nemožné stalo skutkem: Leicester dobyl titul mistra Anglie a ve městě i širokém okolí propukly nadšené oslavy.

Události této pozoruhodné sezony můžete prožívat podle toho, jak je líčí Rob Tanner, hlavní fotbalový dopisovatel listu Leicester Mercury. Od těsné záchrany na jaře 2015 přes Ulloův vítězný gól proti Norwichi a Vardyův úžasný volej proti Liverpoolu až po závěrečné utkání na stadionu Stamford Bridge.

Tanner se znalostí prostředí podrobně popisuje klíčové zápasy, rozhodující momenty a heroické výkony, které měly za výsledek senzační triumf Leicesteru City v nejsledovanější klubové fotbalové soutěži na světě. Zároveň přibližuje jednotlivé hráče, kteří se pod geniálním vedením italského trenéra Claudia Ranieriho stali nejnepravděpodobnějšími mistry v dějinách kopané.

(1 - Leicester City : Premier League vzhůru nohama)

Předmětná hesla
Leicester City Football Club
* 21. století * 2015-2016
Fotbalové kluby -- Anglie -- 21. století
Fotbal -- Anglie -- 21. století
Fotbalové soutěže -- Anglie -- 21. století
Leicester (Anglie)
Zařazeno v kategoriích
Rob Tanner - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložil Pavel Dufek


Mé zesnulé matce Madeline.

Doufám, že jsi na mě hrdá.

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2016

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2016 Rob Tanner

Obrazová příloha © 2016 Neil Plumb, Plumb Images

All rights reserved.

Z anglického originálu 5000-1 The Leicester City Story

(First published by Icon Books Ltd, Omnibus Business Centre,

London, UK 2016)

přeložil © 2016 Pavel Dufek

Redakce textu: Jiří Pacek

Jazyková korektura: Jan Řehoř

Foto na obálce © 2016 ČTK

Elektronické formáty Dagmar Wankowska

První vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-807-0 (pdf)


OBSAH

Seznam fotografií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Předmluva Alana Smithe . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Autorova poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Léto 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Srpen 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

Září 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Říjen 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

Listopad 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Prosinec 2015 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

Leden 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Únor 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Březen 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177

Duben 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201

Květen 2016 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219

Konečná ligová tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . 244

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Překladatelův glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254


SEZNAM FOTOGRAFIÍ

Šindži Okazaki střílí svůj první gól v dresu Leicesteru, 15. srpna 2015

Nathan Dyer rybičkou v 89. minutě dosahuje vítězné branky,

13. září 2015

Jamie Vardy dává gól v desátém zápase po sobě, 21. listopadu 2015

Vardy prodlužuje střeleckou šňůru na jedenáct utkání v řadě,

28. listopadu 2015 Mahriz a Vardy ukončují Mourinhovo účinkování v roli trenéra

Chelsea, 14. prosince 2015 Robert Huth vítěznou brankou v závěru zápasu posouvá „lišky“ na

dělené první místo, 13. ledna 2016 Mahriz slaví a Leicester má v čele tabulky pětibodový náskok,

6. února 2016 Danny Simpson je v souboji s Arsenalem vyloučen, 14. února 2016 Leo Ulloa skóruje v samém závěru zápasu proti Norwichi,

27. února 2016 Claudio Ranieri slaví vítězství v Sunderlandu, 10. dubna 2016

7


Wes Morgan hlavou vyrovnává stav zápasu na stadionu Old Trafford,

1. května 2016 Střetnutí s Manchesterem United končí nerozhodně a zraky všech se

upírají na Tottenham, 1. května 2016 Leicester City je korunován mistrem Premier League, 7. května 2016 Wes Morgan se stává poprvé mistrem Anglie, 7. května 2016 Andy King, Danny Drinkwater a Matty James oslavují, 7. května 2016 Claudio Ranieri slaví s Kasperem Schmeichelem, 7. května 2016

8


PODĚKOVÁNÍ

Děkuji manželce Jayne, svým příbuzným a přátelům za lásku a podporu;

kolegům a dalším novinářům za povzbuzování a rady; a listu Leicester

Mercury za to, že mi dal příležitost publikovat tento pozoruhodnýpří

běh v novinách.

A ze všeho nejvíc děkuji Leicesteru City za sezonu, na kterou budu

z celé své kariéry vzpomínat nejraději.

9


PŘEDMLUVA

AAllaannaa SSmmiitthhee

Od chvíle, kdy jsem poprvé vstoupil do šatny Leicesteru City, se toho

moc změnilo. Především byl stadion Filbert Street srovnán se zemí a na

jeho místě vyrostly obytné domy. A o pár set metrů dál nový stadion,

pojmenovaný podle thajské obchodní společnosti King Power. To

hovoří jasně o pokroku klubu.

K výhodám patří to, že se hráči už nemusejí převlékat v hlavnímareálu a jezdit auty ve sportovním oblečení na trénink přes město. Pokud jde o vybavení, za mých časů nebylo tréninkové zázemí v Belvoir Drive ve čtvrti Aylestone žádná sláva.

Však také mužstvo vlastně nikdy nevyvolalo senzaci. Budiž, v roce 1983 vybojovalo postup do první divize a občas si v ní nevedlo špatně. Ale kam se ta éra hrabe na to, co se dělo nyní! Ani zdaleka se to nedá přirovnat. Myslím, že nejvíc jsme se do té doby postarali o rozruch, když jsme jednoho památného dne porazili Manchester United 3:0.

Mám-li mluvit za sebe, naprosto mě uchvátilo, že jsem mohl býtpřímým svědkem heroických výkonů Leicesteru, a dokonce několik zápasů komentovat v televizní síti Sky, a to v sezoně, která zcela jistě vejde do fotbalových dějin a zaujme v nich významné místo.

Když jsem si před zápasy a po nich povídal s fanoušky, jako by nemohli pochopit, co se před jejich zraky odehrává. Hleděli nevěřícně – oněmělí úžasem – a zároveň tázavě, jako by ode mě očekávali ujištění, že je to pravda, a vysvětlení, jak je to možné.

11


Jenže jsem jim sám nedokázal odpovědět. Vždyť to bylo něco úplně nového pro všechny – klub, který nepatří mezi tradiční elitu Premier League, se do uzavřené společnosti vetřel jako nezvaný host, a navíc strhl veškerou pozornost na sebe.

Nenechte se mýlit. Tihle hoši si zajistili místo v dějinách sportu. Odteď za padesát let budou lidé ještě odříkávat nejčastější základníjedenáctku, počínaje Kasperem Schmeichelem a konče Jamiem Vardym.

Příznivci se budou oddávat vzpomínkám na klíčové zápasy, v nichž vždycky někdo vybočil z průměru a vychýlil jazýček vah na stranuLeicesteru. Vardyho nádherné góly, schopnost Rijáda Mahrize rozhodovat vyrovnaná utkání, neuvěřitelná vitalita N’Gola Kantého nebo vůlekapitána Wese Morgana, která byla hnacím motorem – z každéhojednotlivého příběhu vznikne legenda.

Bezprostředně po vítězství to člověk ani nedokáže pořádně pochopit. V tu chvíli převládají pocity, srdce buší jako o závod. Ale s přibývajícími měsíci a roky si dotyční hráči budou postupně čím dál, tím vícuvědomovat velikost a jedinečnost svého úspěchu.

Ten ční hodně vysoko, možná se dotýká hvězd. Prozatím můžeme všichni společně slavit. „Lišky“ potvrdily, že romantika a pohádky zfotbalu ještě docela nezmizely a že se i zdánlivě nesplnitelný sen může uskutečnit, a to i ve světě, kde vládnou peníze. Leicester City je mistrem Anglie. Projděte si s námi krok za krokem, jak k tomu došlo.

Alan Smith

květen 2016

12


AUTOROVA POZNÁMKA

V roce 2009 jsem nastoupil do listu Leicester Mercury jako jeho hlavní

fotbalový dopisovatel za fotbalový klub Leicester City. V následujících

letech jsem byl svědkem vzestupu klubu z třetí nejvyšší soutěže až na

samý vrchol Premier League. V sezoně 2014/15, kdy bojoval o záchranu

mezi anglickou elitou, jsem začal psát blog na internetové stránkyLei

cester Mercury. Informoval jsem o tom, jak si mužstvo vede, co se v klubu

děje a jaká ve městě panuje nálada. Dělal jsem to ještě dlouho potom, co

se borcům Nigela Pearsona podařilo v květnu 2015 odvrátit hrozbu

sestupu.

Jak ubíhala sezona 2015/16 a obrátky, které tým nabral v závěru té

předchozí, nejevily známky zpomalení, stále jasněji se ukazovalo, že si

tento příběh zaslouží uveřejnění v plném rozsahu, a tak jsem se pustil do

psaní knihy – této knihy. Za uplynulých dvanáct měsíců se událo tolik

neuvěřitelných věcí; ohlédneme-li se za nimi, pořád se zdají takřkanere

álné. Ve snaze zachytit každičkou událost z tohoto velkolepého ročníku

jsem do knihy zařadil také výňatky z blogů z jeho celého průběhu, abych

vám zprostředkoval klíčové momenty, vylíčil příběh tak, jak postupně

vznikal, a pokusil se přesvědčit sám sebe, že se skutečně odehrál.

13


ÚVOD

Je neděle 15. května 2016. Stadion Stamford Bridge, Londýn. Leicester

City má už nějakou chvíli poslední zápas sezony za sebou. Tribuny se

mezitím vylidnily a jediný zvuk na nich tu a tam vydávají pružinysedadel, jak je úklidová četa Chelsea vrací do vzpřímené polohy, aby mohla

zamést a posbírat odpadky.

I novinářská lóže je už prázdná. Ostatní žurnalisti jsou buď uvnitř a horečně dokončují reportáže, aby stihli uzávěrku, nebo už odešli na stanici metra Fulham Broadway. V novinářském sektoru jsem zůstal prakticky sám. Právě jsem dopsal poslední reportáž v sezoně a stiskl povel „Odeslat“. Zhluboka vydechuji, rozhlížím se po stadionu apřemítám, jaká to byla fantastická, téměř neuvěřitelná sezona.

Poprvé mám příležitost si dát dohromady všechno, co jsem zažil za uplynulý rok. Sledoval jsem „lišky“ na každičkém kroku na cestě zatitulem. Od úžasného boje o záchranu v Premier League v předešlé sezoně přes ohromující proměnu v uchazeče o prvenství v této soutěži až po překvapivý zisk titulu mistra Anglie. Byla to hotová smršť.

Byl jsem u veškerého dění počínaje euforií, když City vyhrálo sedm z posledních devíti kol sezony 2014/15, dohnalo tím sedmibodovou ztrátu na konci tabulky a udrželo se v Premier League, a končezklamáním a šokem z toho, že byl trenér Nigel Pearson vyhozen, protože se jeho vztah s majiteli klubu pokazil.

Od smíšené reakce na jmenování Claudia Ranieriho trenérem a smutku z odchodu argentinské hvězdy Estebana Cambiassa po překvapivý, ale úchvatný vstup City do sezony jsem sledoval azaznamenával každý kop a každý komentář do Leicester Mercury.

15


Jak sezona ubíhala a City mělo blíž a blíž k historickému úspěchu, to, co skoro všichni považovali za zhola nemožné, jsem pozoroval znovinářských lóží největších stadionů v Anglii v úžasu, ale zároveň s radostí. Ještě teď, na Stamford Bridge, v domově svrženého držitele titulu, který City, nového mistra Anglie, přivítal vřele, těžko vstřebávám všechno to, čeho jsem byl svědkem. Jak je to možné?

Na to, že City získá první mistrovský titul ve své historii, vypsalysázkové kanceláře kurz 5000 : 1. Byla to stejná šance, jako že někdo potká živého Elvise Presleyho. Podle výpočtu bookmakerů činila pravděpodobnost, že se Leicester stane mistrem, dvě setiny procenta. Zkrátka si nikdo nepřipouštěl, že by se to mohlo stát. Ranieri je zkušený trenér a svého času působil v jedněch z největších klubů v Evropě, přesto dosud nezískal ani jeden domácí titul a od řeckého národního mužstva byl po katastrofálních výsledcích vyhozen. Řecko například prohrálo dokonce i s Faerskými ostrovy. Jeho mužstvo City tvořili převážně hráči, které jiné kluby odmítly, odložily, nechtěly nebo si jich necenily. Proto dostali nálepku „ztracené existence“.

Ne že by měl Leicester City v klubovně vitríny z minulosti nacpané poháry. Za existenci trvající již 132 let netriumfoval v lize ani vanglickém poháru. Tím nechci říct, že se mu úspěchy zcela vyhýbaly. Celkem třikrát dokázal zvítězit v Ligovém poháru a čtyřikrát se probojoval do finále anglického poháru. K tomu můžeme připočítat další světlé momenty, hlavně vítězství ve finále baráže o postup ve Wembley.

Týmy jako Leicester City nepředstavují hrozbu pro tradiční elituPremier League. V novodobé éře si mezi sebou téměř výhradně rozdělují tituly Manchester United, Manchester City, Arsenal a Chelsea. Od založení Premier League v roce 1992 narušil jejich hegemonii v jediném případě pouze Blackburn Rovers.

Musím přiznat, že i když se mi v průběhu sezony před očimaodehrávaly neuvěřitelné věci a City vyhrávalo týden co týden, pořád jsemnepočítal s tím, že by mohlo vybojovat titul. Fotbal mám v krvi. Vždycky jsem se mu chtěl věnovat. Hrát ho a dívat se na něj. Jenže jsem se nechal ovlivnit a uvěřil, že romantika a pohádky už do kopané nepatří. Mýlil jsem se. Až když „lišky“ v únoru zvítězily na Manchesteru City, začal

16


jsem mít pocit, že to možné je. Že by Leicester přece jen mohl do boje

o titul zasáhnout.

Teprve nyní, když se tak rozhlížím po Stamford Bridge, mi začíná docházet, co se vlastně stalo. Leicester City vyhrál Premier League s obrovským náskokem deseti bodů. Dá se říct, že favorizovanou konkurenci rozdrtil. Ještě v srpnu, před prvním ligovým výkopem, hlavní kandidát na sestup způsobil největší šok v dějinách sportu.

Je to nejúžasnější sportovní příběh o outsiderovi všech dob. V Premier League je to něco naprosto nevídaného a úplně ji to změnilo.

17


LÉTO 2015


LETNÍ NESPOKOJENOST

Na konci března 2015 chybělo Leicesteru City k záchraně sedm bodů

a už čtyři měsíce byl jako přikovaný ke dnu ligové tabulky. Mužstvo

Nigela Pearsona všichni odsuzovali jako jistého sestupujícího. Devět kol

před koncem si i on sám myslel, že udržení v nejvyšší soutěži jenadlidský úkol. Následovala však jedna z nejdramatičtějších proměn v historii

anglické kopané. City se zachránilo, a dokonce už v předposledním kole.

K obratu přispělo několik faktorů. Například rostoucí vliv toho, že klub získal na hostování Roberta Hutha a Pearson přešel na systém tří středních a dvou ofenzivních obránců. Do týmu přibyl Marc Albrighton, na dlouho odsunutý na vedlejší kolej, a vnesl do něj tolik potřebnou energii. Šanci v sestavě dostal také Jamie Vardy a hned nabral formu, která byla ozdobou ročníku Premier League 2015/16.

Stěžejním hráčem však byl Esteban Cambiasso, jenž měl na týmkouzelný účinek asi jako talisman. Žádný jiný argentinský fotbalista v historii nezískal tolik titulů jako právě tento záložník. Není divu, že ho všichni fanoušci City obdivují. Od doby Roberta Manciniho se liščí smečka nepyšnila tak vynikajícím a světově proslulým hráčem. Většinu sezony příznivci City nechápavě kroutili hlavou nad tím, co vedlo tak úspěšného fotbalistu k tomu, aby po deseti letech v Interu Milán přestoupil do klubu odsouzeného k boji o záchranu. Obavu, že to udělal jen proto, aby si na sklonku kariéry ještě přivydělal, rozptýlila šňůra jeho skvělých výkonů.

Právě Cambiasso odstartoval „velký útěk“, když 4. dubna 2015 vLeicesteru vstřelil do sítě West Hamu United první branku a City vyhrálo 2:1. Rozhodující gól zaznamenal v dramatickém závěru náhradník asrdcař Andy King. Týden nato proti West Bromwichi Albion dosáhl vítězné branky v nastaveném čase Vardy. City nabralo dech a začalo si věřit. Třetí výhru v řadě zpečetil King dalším gólem v závěrečné fázi utkání, tentokrát doma nad Swansea. Opět Vardy zajistil nesmírně důležité vítězství na půdě soupeře v boji o záchranu – v Burnley. To se z porážky už nevzpamatovalo.

Nato se dostavila domácí prohra s novým mistrem Chelsea, ale strach, že by mohla vyvolat další pokles, rychle zahnalo vítězství nad Newcastlem

21


United a potom nad Southamptonem. Oba City vyřídilo stylově. Potom

nadešla veledůležitá bitva v Sunderlandu, který rovněž usiloval

o záchranu. Jeho úsilí nebylo tak dramatické, zato stejně úspěšné.

Byl to tuctový zápas, jaký vám neutkví v paměti, jenže výsledná remíza 0:0 Leicesteru zajistila, že zůstane mezi elitou Premier League přinejmenším další sezonu. Scény, které se odehrávaly po závěrečném hvizdu, si budou fanoušci City pamatovat ještě dlouho. Vždyť stále nemohli uvěřit, že to, co v poslední době zažívali, je pravda.

Pearson dokázal dovést potápějící se mužstvo k záchraně a anglická fotbalová veřejnost k němu vzhlížela s obdivem. Musím podotknout, že s výjimkou zástupců sdělovacích prostředků v období krušné druhépoloviny sezony, kdy se trenér u postranní čáry hádal nejprve s fanouškem a pak se záložníkem Crystal Palace Jamesem McArthurem. Následněmajitelé klubu Pearsona propustili a on měl další spory s novináři. Nejvíc se přetřásalo, že Iana Bakera z tiskové kanceláře Wardles označil za pštrosa, když zpochybnil trenérovo tvrzení, že žurnalisté jeho tým kritizují.

Pearson má složitou povahu. Je příkrý, panovačný, občas nahání strach, na veřejnosti vystupuje jako vojenský velitel, který nemá trpělivost s hloupými lidmi, a často vybuchne, jakmile dostane otázku podle něj zvolenou nevhodně. On takový prostě je. Za čtyři a půl sezony, co jsem psal o Leicesteru City za jeho působení ve funkci trenéra, jsem ho však poznal také z jiné stránky. Z té, co nebyla spojená s trénováním v tak velikém klubu, což nevyhnutelně znamenalo, že byl poddrobnohledem a tíhou očekávání kladných výsledků.

Když jsem o City začínal psát, vycházelo se s ním strašně těžko.Dokázal utnout tiskovou konferenci jednou strohou odpovědí. Musel jsem se učit, jak s ním jednat. Nebylo to jednoduché, ale někdy mi to šlo.Například se u něj projevovala hluboce zakořeněná nedůvěra ke sdělovacímprostředkům obecně. V přítomnosti jejich zástupců byl stále ve střehu. Měl se na pozoru před otázkami, za nimiž se podle něj skrýval postranní úmysl. Člověk mu nesměl vkládat slova do úst ani dávat sugestivní otázky. To by byla čirá pošetilost. Jestliže otázka začínala slovy „Nigele, řekl byste, že...“, hned jsem věděl, že ji okamžitě odmrští: „To říkáte vy. Je to váš názor.“ Proto jsem se naučil klást otázky stručné, ostré a přímo k věci. Zkrátka

22


nechodit kolem horké kaše. Pokud bylo potřeba se na něco zeptat, i kdyby

to bylo nepříjemné, a Pearson takový dotaz čekal, museli jste s ním ven.

Kdybyste to neudělali, přestal by si vás jako novináře vážit.

Postupem doby jsem už uměl předvídat, jak bude na tiskové besedě po utkání vystupovat. Jestliže City vyhrálo, byl schlíplý a na otázkyodpovídal věcně. Často budil dojem mrzouta skoupého na slovo. Zato když City prohrálo nebo procházelo těžkým obdobím, choval se vemlouvavě a docela se rozparádil. Celkově se ve styku s novináři nikdy nezdáluvolněný. Jako by to byla otravná záležitost, bez které by se klidně obešel. Ale jednou mě během sezony „velkého útěku“ City šokoval. To když prohlásil, že si s žurnalisty povídá rád. V té době jsme už nesedávali za stolem v tréninkovém středisku jenom já a leicesterský reportér rozhlasu BBC Ian Stringer. Sdělovací prostředky se nyní v souvislosti s Premier League zajímaly o Leicester víc, a tak novinářská lóže a tiskové středisko na stadionu prodělaly úpravy, aby celostátnímu tisku vyhovovaly lépe. Pearsonovy tiskové konference před zápasy najednou trvaly až padesát minut. Na každou otázku odpovídal obšírně několik minut. Jenomže to, po čem reportéři prahli, a sice použitelné glosy, se jim zdráhal poskytovat.

Mnoho lidí si myslelo, že buď neumí s novináři jednat, nebo prostě nechce přistoupit na jejich hru. Přesnější je to druhé.

Sdělovacích prostředků zneužíval k tomu, aby v mužstvu pěstoval paranoidní postoj k novinářům; u hráčů totiž vyvolával pocit, že jim jdou po krku. Vydoloval z nich nejvíc, když kolem nich a tréninkového hřiště vytvořil ulitu a chránil je před domnělým negativním vlivem; ať ze strany médií, nebo z okolního světa.

Ke konci své poslední sezony hovořil o negativním vlivu sdělovacích prostředků na hráče běžně. Pravidelní účastníci jeho tiskovek z toho byli zaražení, protože jeho hráče za výkony naopak neustále chválili. Mnoho píšících novinářů i televizních a rozhlasových reportérů, včetně mě,opakovaně zdůrazňovalo, že jeho tým nemá daleko k tomu, aby v Premier League dosahoval dobrých výsledků. V každém zápase měl na to, aby uspěl, jenže znovu a znovu doplácel na chvilkové výpadky v obraně. Hráči do toho očividně dávali všechno a bojovali za svého trenéra a klub, ale na vlastní kůži poznávali, jak Premier League občas dokáže být krutá.

23


Já jsem se ho na neblahý vliv médií, o němž tolikrát mluvil, nikdy nezeptal, zato Ian Baker ano. Dopadlo to tak, jak jsem se už zmínil:trenér ho přirovnal k pštrosovi. Pearson pochopil, že přestřelil, a druhý den se Bakerovi omluvil; ovšem takové scény a jejich následné rozmazávání v tisku byly pro majitele City nepřijatelné. Podobně byli tři mladí hráči City, mezi nimi dokonce Pearsonův syn, vyhozeni kvůli přehmatům, kterých se v závěru sezony dopustili na turné po Thajsku. Majitelé jsou velice hrdí na odkaz a dobrá pověst je pro ně nesmírně důležitá, zvlášť když mají úzkou vazbu na thajského krále. Spojením se City avlastnictvím klubu v Premier League, v Thajsku nejsledovanější anejpopulárnější lize, stoupla jejich prestiž na veřejnosti, ale tohle byla tvrdá rána a jejich důvěryhodnost a image tím utrpěly. Reakce byla nevyhnutelná, jenom nikdo nepočítal, že to odnese Pearson.

Naposledy jsem s ním mluvil coby s trenérem City na slavnostní večeři na závěr sezony s předáváním cen. Setkal jsem se s ním v jeho kanceláři na stadionu; ve velké místnosti stroze vyzdobené a zařízené velkými černými pohovkami uspořádanými do čtverce, což připomínalo luxusní čekárnu na letišti. Na první pohled bylo patrné, že v této kanceláři moc času netrávil. Po zápasech zde hostil soupeřovy trenéry. Při té příležitosti jsem tam s ním udělal poslední rozhovor. Potom mužstvo odletělo do Thajska.

Svěřil se mi, že budoucnost vidí optimisticky, jaké má plány a že nyní existují pevné základy, na nichž klub může stavět. Také mluvil o své pověsti ve společnosti, o tom, že se mu příčí, aby ho veřejnost pokládala za slavnou osobu, a že se rozhodl v jistých situacích v budoucnosti řešit určité věci jinak než doposud. V zásadě že se však nezmění.

Svému slovu dostál.

Pearson byl propuštěn 30. června a tahle novina přišla jako blesk z čistého nebe. Od vyhození těch tří mladých profesionálů uplynulo teprve čtrnáct dní. Týden nato měla začít příprava na novou sezonu. O první náznak toho, co se stalo následující úterý večer, se postaralysázkové kanceláře tím, že snížily kurz na Pearsonův vyhazov. Bylo to neklamné znamení, že se něco přihodí. Existovaly dvě možnosti: buďto někdo, kdo měl ponětí o tom, co se děje, vsadil obrovskou částku na to, že Pearson dostane vyhazov, aby na tom vytřískal majlant, ještě než se to

24


provalí, anebo někdo informaci vynesl. Bookmakeři sehráli v příštích pár

týdnech velkou roli v pozoruhodných zvratech při hledání trenérova

nástupce. Nicméně změna kurzu rozpoutala ve sdělovacích prostředcích

šílenství a netrvalo dlouho a klub potvrdil, že Pearson dostal výpověď.

Málokdo z fanoušků City to považoval za dobrou zprávu. Přesto se stále

našla malá vrstva příznivců, kteří Pearsonovi nebyli nakloněni. Právě kvůli

tomu, jak občas vystupoval na veřejnosti. Hráči se zase zapojili do tréninku. Příprava na novou sezonu se rozběhla. Pearson mezitím již uzavřel

smlouvu s první letní posilou, kapitánem Rakouska Christianem Fuchsem. Ten uvedl, že právě rozhovor s Pearsonem jej přesvědčil, aby bez

odstupného přestoupil ze Schalke do Leicesteru. Pearson rovněž zaplatil

tři miliony liber za Huthův přestup nastálo. Tato akvizice byla pro

fanoušky City životně důležitá. Dál utratil sedm milionů liber za japonského útočníka Šindžiho Okazakiho, který byl již dlouho v hledáčku apřišel z bundesligové Mohuče. Včasný nákup podnítil mezi příznivci optimismus, jenže nyní převládla nejistota: kterým směrem se City obrátí?

Nejen mezi fanoušky panovala obava, že se základy vybudované za tři

a půl sezony sesypou a pokrok, jehož City dosáhlo za Pearsona, se zastaví.

Příznivci Leicesteru to zažili už předtím, když klub v roce 2010uvolnil Pearsona do Hullu City. Na jeho místo nastoupil Paulo Sousa, jako

hráč dvojnásobný vítěz Ligy mistrů. Po katastrofálním období devíti

zápasů ho nahradil bývalý trenér Anglie Sven-Göran Eriksson. Tenrozházel miliony asi za deset posil, a po třinácti utkáních sezony 2011/12

dostal padáka také. A teď se lidí zmocnil strach, že se střídání rozmachu

a krize bude opakovat.

BBLLOOGG VV LLEEIICCEESSTTEERR MMEERRCCUURRYY,, 88.. ČČEERRVVEENNCCEE 22001155

ŽŽIIVVOOTT PPOO PPEEAARRSSOONNOOVVII

V prohlášení vydaném po šokujícím propuštění Nigela Pearsona semajitelé Leicesteru City obrátili na fanoušky a požádali je, aby jim důvěřovali.

Cituji: „Věříme, že stoupenci klubu poznají, že majitelé vždy vpod>25


statě jednali v nejlepším zájmu klubu a že jejich prvořadým cílem je

blízká i vzdálená budoucnost City.“

Důvěru si musíte získat. Majitelé si ji zaslouží za úsilí, které vposledních pěti letech prokazují v zajišťování finanční stability klubu abudování základů nezbytných k postupu do Premier League.

Co se týká důvěry fanoušků City, té mají tolik jako peněz v bance.

Říká se nehleď na řeč, ale na věc. Budiž jim ke cti, že se tou dobou na veřejnosti nenechávali často slyšet.

Nesmíme si však plést důvěru se slepou vírou. Stejně jako všichni ostatní, i fanoušci City si počkají, kdo nakonec Pearsona vystřídá a zda se jim bude změna na místě trenéra zamlouvat, či nikoli.

Od Pearsonova propuštění nezveřejnilo vedení City ani slovo, ani hlásku o tom, jak probíhá hledání příštího kouče. City se semklo, zavřelo krám a rozhodlo se, že se ho pokusí určit potají.

Jenomže v mysli přívrženců budí mlčení nejistotu. Chtě nechtě plodí pochybnost.

Měli už před Pearsonovým propuštěním připravený nějaký plán, kým ho nahradit? Měli tušení, kterým směrem se vydají? Angažují tohopravého, kdo bude dál stavět na již vybudovaných pevných základech? Nebo začínají úplně od píky? Jak dlouho celý proces potrvá?

Vím, že si fanoušci takové otázky kladou, protože mi je posílají přes sociální sítě. Nemohu na ně odpovídat jinak, než vyjadřovat naději, že to mají pevně v rukou, neboť čím déle se to povleče, tím větší rozklad City to může před sezonou způsobit.

Leicester ještě neskončil s letním posilováním kádru a ze stálepokračující snahy získat N’Gola Kantého a z nabídky dvanácti milionů liber za Charlieho Austina je patrné, že se City nenechává odradit a jdeneúnavně za svým cílem i bez současného trenéra.

Potíž je v tom, že se fotbalisté zdráhají ukvapeně přestoupit do klubu, kde nikdo neví, kdo mužstvo povede. Kdo by riskoval a místo jiného klubu si vybral City, když nemá jistotu, zda o něj nový trenér bude stát?

Současní hráči Leicesteru jsou odolní profesionálové. Změna na trenérském postu je nepostihla poprvé.

Podobně stoicky se k problému staví také Craig Shakespeare a Steve

26


Walsh. Na tréninkovém hřišti budou své svěřence dál připravovat, jak

nejlépe dovedou, třebaže i je samé musí trápit pochybnost, jaká je čeká

budoucnost.

Nový kouč bude potřebovat čas na vlastní přípravné kroky předzahájením sezony, aby stihl mužstvu vštípit herní styl, jaký s ním chcepředvádět. Čím později ho vedení uvede do funkce, tím méně času zbude Leicesteru na řádnou přípravu.

Nejistota a nestabilita se odrazí na vstupu City do sezony.

Nezdá se, že by se vedení chystalo jmenovat nového kouče co nejdřív. Je-li na informacích něco pravdy, v úvahu přichází Guus Hiddink, ale majitelé by ho nejprve museli přesvědčit. Naopak to vypadá, že vedení neoslovilo Bolton ohledně Neila Lennona, kterého nejvíc tipují sázkové kanceláře.

Jak se zdá, velmi pravděpodobný kandidát se nedá vystopovat. Vyvstává tak otázka, jak dlouho potrvá, než vedení nového trenéra jmenuje.

Nechce se mi věřit, že Pearsona propustilo, aniž mělo plán, co dál. Když mají úspěšní miliardáři mezi podnikateli učinit významnérozhodnutí, nestává se, aby nepromýšleli několik kroků dopředu.

Ale to ukáže čas.

Do té doby nesmějí fanoušci City ztrácet víru. P

ři hledání příštího kouče si vedení City počínalo nanejvýš obezřetně,

čímž znervóznilo příznivce lačné po jakýchkoli informacích, a ti se

pak, stejně jako bookmakeři, chytali kdejakého nesmyslu. Mezidomnělými kandidáty na opuštěné křeslo hlavního trenéra Leicesteru se tak

objevovala nejrůznější jména, jako například Martin O’Neill a Jürgen

Klopp, a v jedné fázi sázkové kanceláře přestaly přijímat sázky na trenéra

amerického fotbalového klubu Sacramento Republic Predraga Radosavljeviče.

Po dvou týdnech spekulací, které mezitím přerůstaly ve frašku, hledání

nového trenéra skončilo. Vedení City konečně oznámilo, že na toto

místo angažovalo Claudia Ranieriho. Vlastně jsme se tím vrátili tam,

27


kde jsme byli na začátku. Už tenkrát totiž italské sdělovací prostředky

přinesly zprávy, že tento nadmíru zkušený trenér má zájem se ouprázdněné místo ucházet. Ale navzdory působivému životopisu nebylpovažován za žhavého kandidáta.

Zato majitelům City se hodil. Splňoval jejich nároky. Jeho působení

u řecké reprezentace sice skončilo katastrofálně, ale na klubové úrovni se

mnohokrát osvědčil. Trénoval v řadě klubů, které patří k evropské

špičce, jeho rukama prošly přední hvězdy a slavil s nimi úspěchy. Jeho

pověst ve světě by opět zvýšila profil klubu a kompenzovala újmu,kterou utrpěl letními událostmi.

Pro majitele byl jasná volba, kdežto fanoušci a sdělovací prostředky

potřebovali přesvědčivé důkazy.

BBLLOOGG VV LLEEIICCEESSTTEERR MMEERRCCUURRYY,, 1133.. ČČEERRVVEENNCCEE 22001155

JJMMEENNOOVVÁÁNNÍÍ RRAANNIIEERRIIHHOO DDOO FFUUNNKKCCEE

Claudio Ranieri je novým trenérem Leicesteru City.

Vedení City dnes odpoledne oznámilo prostřednictvím Twitteru, že

se tento třiašedesátiletý Ital stává nástupcem Nigela Pearsona u kormidla týmu „lišek“.

Ranieri podepsal tříletou smlouvu a povede City v jeho druhé sezoně

v Premier League. Se svými novými svěřenci se setkal na soustředění

v Rakousku.

„Rád přicházím do klubu s tak bohatou tradicí, jako je Leicester City,“

nechal se slyšet Ranieri.

„Pracoval jsem v mnoha velkoklubech a mnoha špičkových ligách, ale

od chvíle, kdy jsem odešel z Chelsea, jsem snil, že ještě dostanu šanci

pracovat v nejlepší lize na světě.

Rád bych poděkoval majiteli, jeho synovi a vůbec celému vedení

klubu, že mi tuhle příležitost dávají.

Důvěru, kterou ve mě vkládají, jim nyní mohu splatit jedinýmzpůsobem: udělat všechno pro to, aby tým dosahoval co nejlepších výsledků.“

28


Podle slov místopředsedy klubu Aiyawatta Srivaddhanaprabhy se vedení rozhodlo, že Ranieri je správná volba, na základě jeho úchvatného profesního životopisu, zkušeností s koučováním v několika znejvětších klubů v Evropě, například v Interu Milán, AS Řím, Juventusu Turín, Chelsea a Monaku.

„S velkým potěšením vítám Claudia Ranieriho, který má znamenité zkušenosti a vědomosti a povede nás do další fáze našeho dlouhodobého plánu s Leicesterem City,“ řekl Aiyawatt.

„Vzhledem k výsledkům, jichž ve fotbale dosáhl, znalostem anglické kopané, trenérským úspěchům s řadou hráčů světové třídy a k tomu, že máme do budoucna stejné ambice, jsme usoudili, že to je vynikajícíkandidát na místo trenéra Leicesteru.

To, že jsme přivedli trenéra, který patří ke světové elitě, jasně vypovídá jednak o pokroku, jaký Leicester City v posledních letech učinil, ajednak o potenciálu z hlediska dlouhodobého rozvoje klubu.“

Po vyhození Pearsona se Ranieri veřejně vyjádřil v tom smyslu, že otrénování v Premier League stojí a že to je pro něj velmi atraktivní práce.

Jeho jmenováním skončilo dvoutýdenní hledání nového trenéra City, potom co byli osloveni bývalý trenér Nizozemska Guus Hiddink a někdejší kouč City Martin O’Neill, ale oba nabídku odmítli.

Na soustředění v Bad Radkersburgu momentálně dohlížejí Pearsonovi asistenti Craig Shakespeare a Steve Walsh, prozatím však není známo, zda ve své funkci zůstanou i pod Ranierim.

EXPERIMENTÁTOR

Říct, že jmenování Claudia Ranieriho trenérem vyvolalo smíšené reakce,

je slabé slovo. Zatímco místopředseda klubu Aiyawatt Srivaddhanarabha v prohlášení při oficiálním jmenování Ranieriho zdůraznil, že tento

trenér patří ke světové elitě, spousta lidí ho takto zdaleka nevelebila.

V listopadu předešlého kalendářního roku dostal po katastrofálních výsledcích vyhazov od řeckého národního mužstva. Vydržel u něj pouze čtyři zápasy a utrpěl potupnou porážku od Faerských ostrovů. Jakmile

29


přišla v následujícím utkání další prohra, dvouletou smlouvu mupředčasně zrušili.

„Claudio Ranieri? Vážně?“ divila se na Twitteru legenda City Gary Lineker a dodala: „Claudio Ranieri je jednoznačně zkušený, ale odLeicesteru je tato volba bez nápadu.“

Lineker nebyl jediný, kdo se na sociálních sítích vyslovil skepticky. Tony Cottee, další bývalý útočník City, napsal, že jej jmenováníRanieriho udivilo. Překvapení, že je Ranieri zpátky v Premier League, vyjádřil na Twitteru rovněž dřívější trenér Tottenhamu Hotspur Harry Redknapp: „Ranieri je sympaťák, ale může si gratulovat, že angažmá v Leicesteru dostal. Po tom, jak dopadl v Řecku, je pro mě div, že je znova v Premier League.“

Některé hlasy na fandovských fórech a sociálních sítích sice bralypříchod Ranieriho příznivě, avšak většina ho viděla černě. Ještě měla v živé paměti Erikssonovo panování: bylo to období převratných změn, kdy se utratily miliony za desítku hráčů, jenže mužstvo nepůsobilo jako soudržný celek. Následně přišel Pearson a začal v kolektivu dělat pořádek. Pomalu a rozumně tvořil mužstvo, které splňovalo sny fanoušků City. Zatímco mnoho lidí podráždily přehmaty na veřejnosti, byli ochotní skousnout negativní titulky, protože věděli, že v hloubi duše je Pearson dobrý trenér, schopný ve svém kádru vypěstovat fantastického týmového ducha, a že má také skvělý realizační tým.

Uplynulo jedenáct let od doby, kdy Ranieri dostal padáka v Chelsea, a přestože má bohatý profesní životopis a trénoval několik evropských velkoklubů, od odchodu ze Stamford Bridge nikde nevydržel déle než dvě sezony. Přinejlepším to vypadalo na krátkodobé angažmá a vnejhorším případě na další katastrofu.

Když v srpnu roku 2010 Srivaddhanaprabhova rodina a její ekonomická říše King Power klub převzaly, mezi fanoušky City zavládlanervozita. Nemuseli hledět příliš daleko, aby viděli příklad, jak to může dopadnout, když klub vlastní cizinci zdaleka. Portsmouth, jehož majiteli bylo několik různých zahraničních investorů, málem úplně zkrachoval, a nedaleko Leicesteru, v Birminghamu, byl vlastník tamějšího CityCarson Yeung uvězněn za praní špinavých peněz a klub se ocitl na pokraji

30


finanční krize. V Cardiffu Malajsijec Vincent Tan rozzuřil domácípříznivce, když změnil tradiční klubovou barvu z modré na červenou,protože v jeho zemi je považována za šťastnou.

Jakmile Thajci koupili klub od Milana Mandariče, zpočátku převládal strach, že by na to mohl doplatit i Leicester. Že by musel finanční injekci obětovat duši City, jeho odkaz a srdce. Tato obava se ukázala jako planá. Nejenže rodina Srivaddhanaprabhových ctí tradice klubu, ale jeho odkaz ještě podporuje. Je v úzkém spojení s leicesterskoukomunitou a snaží se vybudovat klub připravený na globalizaci Premier League.

V klubu zavedla prvky vlastní kultury, což je znát dodnes. Na stadionu v Leicesteru hrdě vlaje thajská vlajka; kolem dokola a podél tunelu jsou rozvěšené modré praporky ozdobené buddhistickými modlitbami, abypřinášely štěstí; a na pozvání majitelů zápasy pravidelně navštěvuje skupina buddhistických mnichů. Oblékají se do tradičního oranžového čišafránového roucha. Na fotbal začali chodit, aby požehnali Pearsonovi a jeho jedenáctce, šatně domácích, a dokonce i brankovým tyčím. Jsou toctihodné osoby, ale jejich přítomnost má také komickou stránku. Často k sobě tisknou reklamní nákupní tašky se znakem Leicesteru City. Sotva je pohltí útroby stadionu, silně připomínají turisty s vykuleným pohledem.

Zřejmě jim unikala ta ironie, že i když se nacházejí daleko od svého chrámu, navštěvují místo, které je pro fanoušky City stejně posvátné. Obyvatelé Leicesteru tam každou druhou sobotu docházejí uctívat a vzývat své „bohy“, pět písně, a dokonce jakýmisi modlitbamipřivolávají zásah vyšší moci. Jelikož je spojitost mezi anglickým fotbalem a náboženstvím tak silná, vlastně se ani nedá říct, že mniši na stadionu působí jako pěst na oko. To jenom napoprvé, než si člověk zvykl, budili poněkud bizarní dojem.

Stali se z nich pravidelní hosté do té míry, že pro hráče nejsou žádnou novinkou. Ti si již zvykli, že je mniši během přípravy na utkání kropí vodou, aby jim požehnali.

Ale díky obrovským finančním prostředkům si majitelé v klubuudělali jméno. Investicemi ve výši sto tří milionů liber do jmění klubuprokázali, jak jsou pro věc zapálení. Zásluhou toho si mezi fanoušky získali nebývalou oblibu. Avšak po Pearsonově odchodu a uzavření tříleté

31


smlouvy s Ranierim se některé skupiny příznivců začaly ptát, jestlimajitelé vůbec vědí, co dělají.

Hned bylo zřejmé, že Ital je docela jiný než Pearson. Ten bylpředstavitelem přátelského typu trenéra, správný chlap, dělnický hrdina, který hrál podle vlastních pravidel a odmítal slevovat ze svých názorů kvůli sdělovacím prostředkům nebo zaměstnavateli. Byl autoritativní, vůdčí osobnost.

V protikladu k němu je Ranieri bodrý, způsobný a laskavý, ale tím, že po příchodu do Chelsea nezvládal angličtinu, nedokázal na anglickou fotbalovou veřejnost udělat kladný první dojem. Neobratnýmvyjadřováním v angličtině přispěl k tomu, že na něj společnost po dobu jehopůsobení na Stamford Bridge pohlížela jako na komickou postavu. Nepomohlo mu ani to, že Eriksson a potom José Mourinho se těšili všeobecné přízni. A právě je si vyhlédl jako nástupce Ranieriho nový majitel Chelsea Roman Abramovič, který se vlády nad klubem ujal v roce 2003 a ihned se rozhlížel po novém hlavním trenérovi. Ačkoli mnoho lidí Ranieriho obdivovalo, už proto, jak se v této situaci choval důstojně, nic to nezměnilo na faktu, že byl odepsaný.

Podrobnější rozbor jeho kariéry dává tušit, že právě on mohl klub posunout na vyšší úroveň. V začátcích trenérské kariéry si vysloužil pověst tím, že dokázal s menšími kluby konkurovat elitě. Cagliari přivedl ze Serie C do Serie A. Přiznal, že to byl největší úspěch v jehodosavadní kariéře. Po dvou letech strávených u kormidla Neapole, kde pod ním debutoval Gianfranco Zola, dostal do Serie A Fiorentinu avybojoval s ní italský pohár i superpohár. Ve Valencii položil základy jejího pozdějšího úspěchu v Lize mistrů – potom však strávil sezonu v Atléticu Madrid, a to za rostoucí finanční krize sestoupilo.

Během účinkování na Stamford Bridge mužstvo přebudoval, začlenil do něj mladé hráče, jako byli Frank Lampard a Joe Cole, a současně vychovával perspektivní talenty, například Johna Terryho, Roberta Hutha (který se o deset let později stal pilířem jeho jedenáctky Leicesteru City) a Carltona Colea. Než dostal padáka, dovedl je do semifinále Ligy mistrů a k druhému místu v Premier League. Základy, které položil, se staly odrazovým můstkem k úspěchům, jež Chelsea slavila za Mourinha.

32


Z Chelsea se vrátil do Valencie a brzy nato zamířil zpět do rodnéItálie. Tam dělal hlavního trenéra v Parmě, Juventusu, AS Řím a Interu Milán, a to se střídavými úspěchy. Jenom ligový titul se mu stálevyhýbal. Z Itálie se přesunul do sousedního Monaka. Místní AS přivedl zpět do nejvyšší francouzské soutěže a v ní na konečnou druhou příčku. Pokud jde o výčet působišť v roli hlavního trenéra, málokterý kouč se může pochlubit tolika věhlasnými evropskými kluby jako on.

Především však proslul jako „experimentátor“. To proto, že stále měnil sestavu Chelsea.

Koncepce rotace hráčů v sestavě v anglické kopané na přelomutisíciletí neexistovala. Od trenéra se očekávalo, že bude týden co týden stavět nejlepší jedenáctku, jakou má k dispozici. Obměnu v sestavě mohlopřivodit jedině zranění nebo pokles formy. V rozporu s touto zásadou Ranieri dělal změny pravidelně; a po porážce v semifinále Ligy mistrů 2004 od Monaka schytal za improvizaci se sestavou ostrou kritiku.

Jak poukázal později, dnes je v Premier League experimentátorem každý trenér, neboť se rotace hráčů mezitím stala běžným jevem. On byl v tomto směru první, a tedy novátor, průkopník experimentování se sestavou. V důsledku toho se mnoho fanoušků City bálo, že rozbije mužstvo, které si v předcházející sezoně vedlo tak dobře a prokázalo sílu, a že zbourá pevné základy vybudované v předešlých třech letech. Dál se strachovali, že nahradí Pearsonovy asistenty Craiga Shakespeara, Mikea Stowella a Stevea Walshe, člena realizačního týmu odpovědného za doplňování kádru; toho, který objevil Rijáda Mahrize.

Tyto obavy se ukázaly jako nepodložené. Okamžitě po jmenování do funkce Ranieri odletěl do tréninkového tábora v rakouském Bad Radkersburgu, kde mělo City letní soustředění, aby se seznámil s mužstvem a realizačním týmem. Soustředění naplánoval ještě Pearson spolu se svými pomocníky. V jeho nepřítomnosti se City pustilo v malebnémjihovýchodním cípu Rakouska do přípravy na novou sezonu. Z hotelu na tréninkové hřiště a zpátky hráči dojížděli na kole a večery trávili v poklidu vhotelovém komplexu. Odlehlé místo také výborně sloužilo k tomu, aby se utužil kolektiv, protože se nemohli rozptylovat žádnými obvyklýmikratochvílemi. Na druhé straně si hráči trochu stěžovali, že se po večerech nudí.

33


V minulosti mělo City se soustředěním špatné zkušenosti. V letech 2000 a 2004 skončil opakovaný pobyt ve španělské La Manze nevítanou publicitou v celostátním tisku. Pod Pearsonovým vedením se nicnegativního neodehrálo. A kdyby se to bez nějakých těch vylomenin neobešlo, alespoň kolem nebyli žádní svědci.

Pearson miloval odlehlá malebná místa, což je doložené. Mimo jiné potvrdil pověst o tom, že se jednou musel bránit ve volné přírodě v Rumunsku, kde byl na vlastní pěst na krátké dovolené. Jenom popřel báji, co kolovala po Leicesteru, že zápasil s medvědem. Ve skutečnosti se dvakrát bránil smečce zdivočelých psů. Poprvé je odháněl trekingovými holemi, podruhé je odstrašoval tím, že skočil do kopřiv.

Na úvod své vlády v City se Ranieri ocitl v oáze klidu a ticha, ale zatímco se čekalo, že se okamžitě vrhne do dění a začne nekompromisně prosazovat svou autoritu, celé soustředění spíš budil dojem pouhého pozorovatele. Veškeré trénování a starosti s nabíráním fyzičky přenechal Shakespearovi a dalším a sám jen přihlížel, odhadoval a pro sebehodnotil každého jedince – hráče i kolegu; doprovázeli jej sportovní ředitel Jon Rudkin a místopředseda, který o jmenování Ranieriho mluvil pochvalně.

Po návratu se Ital setkal se zástupci sdělovacích prostředků a jeho osobní kouzlo začalo působit. Za dobu, co po odchodu pracoval mimo Premier League, se výrazně zdokonalil v angličtině; hlavně díky tomu, že si v Londýně ponechal bydlení a často tam jezdil. Přítomné však nepřekvapil ani tak tím, jak hovořil, jako spíš tím, co měl na srdci.

„Určitě toho nehodlám mnoho měnit,“ řekl. „Změny budou pozvolné, tak aby mě všichni pochopili.“

Byl to opravdu ten známý experimentátor, kdo tady najednou mluvil o tom, že nebude experimentovat?

Ano, byl to on. Netajil se nadšením, že má v mužstvu talentovanéfotbalisty, a pochvaloval si, jak je klub organizovaný. Později vyjádřil pocit, že je tým dost silný, aby nemusel podstoupit další boj o záchranu. Ještě důležitější bylo prohlášení, že Shakespeare, Walsh a Stowell zůstanou ve funkci. Nejen proto, že tvoří sehraný tým, ale rovněž představujínávaznost pro hráče z posledních pár sezon. Pearsonův šokující odchodkád>34


rem otřásl, zato Shakespeare, Walsh a Stowell na ně měli blahodárný

uklidňující vliv. Znamenali pro ně jakousi jistotu, že se loď navzdory

Pearsonovu propuštění nepotápí, ale pokračuje ve správné cestě, pouze

s jiným kapitánem u kormidla.

Od nového trenéra to byl mistrovský tah, neboť všechny hned přesvědčil, že neprosazuje své ego. Nešlo přece o to, aby na sebe Ranieri

upozorňoval, nýbrž o vývoj fotbalového týmu. Kdyby se rozhodl zbavit

všech pozůstatků Pearsonova působení a ukázat všem, kdo je v City

novým pánem, dalo by se to pochopit. Jenomže věděl, že by to bylokontraproduktivní. V přeměně Ranieriho hrál velkou roli trenérský kádr.

Do City si přivedl dva dřívější spolupracovníky: asistenta trenéra Paola

Benettiho a kondičního trenéra Andreu Azzalina, to však byly jediné

změny; totiž s výjimkou Kevina Phillipse, jenž se o své vůli rozhodlodejít do Derby County, kde jako asistent trenéra naplňuje své trenérské

ambice.

Ranieri chtěl před koncem přestupního termínu získat pár posil, ale

žádný převrat to v kádru nezpůsobilo. Součástí jeho chytré strategie byla

evoluce, a ne revoluce.

Avšak jeden problém vyřešit musel, a to urychleně: budoucnostEstebana Cambiassa.

HLEDÁNÍ NOVÉHO „ŠAMPIONA“

PO CAMBIASSOVĚ ODCHODU

Fanoušci Leicesteru City jsou zvyklí na zklamání. Zažili ho až příliš

často, takže špatné zprávy jsou pro ně všední záležitostí. Mají-li si

vybrat, jestli je sklenice poloprázdná, nebo do půlky zaplněná, skoro

pořád se dívají na dno. Přesto museli spolknout další hořkou pilulku,

když se dověděli novinu, že se Esteban Cambiasso rozhodl v jejich klubu

skončit. Od krátkého pobytu Roberta Manciniho neměl Leicestertakovou mezinárodní hvězdu; hráče takové kvality, že by fandové při každém

jeho vystoupení slintali blahem.

Cambiasso má na svém kontě nejvíc titulů ze všech argentinskýchfot>35


balistů za celou historii. Zapomeňte na Diega Maradonu i LionelaMessiho. Žádný Argentinec nevyhrál tolik trofejí a ocenění jednotlivce jako

plešatějící střední záložník. V celé kariéře mu vždycky šlo jen o to, aby

na trávníku odvedl práci, jaká se od něj očekává. I když na sebe coby

individualita nestrhává takovou pozornost jako jeho dva jmenovaníkrajané, seznam úspěchů, na nichž se podílel, je úctyhodný. On bývalkolečkem, bez něhož by žádné soukolí nefungovalo správně. V Anglii na sebe

mimořádně upozornil, když stál na konci nejslavnější souhry, která vedla

ke gólu. Stalo se to na mistrovství světa 2006 v Německu. V zápase proti

Srbsku zakončil brankou akci, jež se skládala z dvaceti šesti přihrávek.

Světovou třídu si udržel ještě dávno potom, co mu slezly vlasy.

Fanoušci City ani nemohli uvěřit, že zničehonic obléká jejich milovaný modrý dres. Zbožňovali ho. Vysloužil si u nich vlastní pokřik: He’s magic, you know, Est-e-ban Cam-bias-so. Zpívali to na melodii Magic od skotské poprockové kapely Pilot. Nápěv zněl doma i nakaždém stadionu, kam City zavítalo.

Publikum si naklonil především tehdy, když vyšel najevo pravý důvod, proč přestoupil zrovna do Leicesteru. Vůbec ho tam nepřilákala nabídka tučného platu, ale fakt, že nad klubem visela hrozba sestupu z Premier League. Za celou kariéru Cambiasso nikdy nehrál o záchranu, takže měl nyní před sebou novou výzvu a cíl. Po zisku dvaceti tří titulů si chtěl ve třiceti čtyřech letech vychutnat dosud nevyzkoušenou situaci. Zahrát si v Premier League prý potřeboval. Přívrženci City doufali, že to bude poslední štace v jeho slavné hráčské kariéře. K jejich smůle tohle přání nevyslyšel.

Cambiasso hrál na hřišti i mimo ně obrovskou úlohu v obdivuhodném úniku před sestupem a na rozlučce se sezonou obdržel za své výkonyklubovou cenu pro nejlepšího hráče roku. Přijal ji stejným způsobem, jako hrál fotbal: s grácií a pokorou. Ani na vrcholu slávy nepodlehl módnímu trendu výstředních fotbalistů. Jako jediný z hráčů měl na závěrečnékravatu. Ani osobně, ani profesně na něm nebylo nic na efekt. Bylzdrženlivý a zanícený.

Se City měl podepsanou roční smlouvu, avšak dávno před jejímvypršením se jej vedení City snažilo přesvědčit, aby ji prodloužil. Odpověděl,

36


že počká do konce sezony. Prý nepřemýšlí o dalším ročníku, alesoustřeďuje se na to, aby se City s jeho pomocí udrželo v Premier League.

Jenže najednou bylo po sezoně, a leicesterský talisman se stále ještě nerozhodl. Vzápětí z Anglie odletěl a argentinská média oznámila, že dosud neví, co bude dělat dál, zvlášť když není známo, kdo bude City trénovat. To fanouškům Leicesteru na klidu nepřidalo. Ale nebylo to pro ně nic nového. Jednání s ním o prodloužení smlouvy se vleklo,jelikož se několik lidí hlásilo k tomu, že ho zastupuje. V první řadě jeho bratr. Čekání, až si obě strany plácnou, trvalo asi pět týdnů.

Na sociálních sítích se objevila fotka pořízená, když si šel v Leicesteru zaběhat se spoluhráčem a krajanem Leem Ulloou. To opět přiživilo naději, nicméně pořád chybělo potvrzení. Dokonce se šířil drb, že mu klub nabídl roli hrajícího trenéra, jenomže to si někdo vymyslel.

Jako rozhodující faktor se ukázal příchod Ranieriho. Ti dva spolu působili v Interu Milán, a tak fandové doufali, že to Cambiassapopostrčí, aby smlouvu podepsal. Když však Ranieri na tiskové konferenci řekl, že o Cambiassa stojí, ale nemůže čekat donekonečna, všichni byli napnutí, jak Argentinec zareaguje. Neměl rád, když mu někdo něcodiktoval, a čtyřiadvacet hodin nato, těsně před prvním přátelským zápasem Leicesteru v Lincolnu, dal prostřednictvím Facebooku na vědomí, že se rozhodl smlouvu neprodloužit. V prohlášení uvedl, že od City dostal návrh teprve před dvaceti čtyřmi hodinami, přibližně v čase, kdy Ranieri vyslovil ultimátum. To však byla až poslední z řady nabídek od City.Jednání se ještě prodloužilo a skončilo pár týdnů před zahájením nové sezony.

Tato novina zatlačila do pozadí první letní střetnutí City v Lincolnu. Rijád Mahriz, Andrej Kramarić a Jamie Vardy se trefili do černého a Ranieriho muži si odvezli výhru 3:1, ale po závěrečném hvizdu se nerozebíral debut Okazakiho a Fuchse, nýbrž Cambiassovo odmítnutí. Jak chce City proboha takového hráče nahradit? Kde vezme někoho, kdo se mu vyrovná a bude mít stejný vliv? Po Pearsonově odchodu a smíšených reakcích na jmenování Ranieriho to byl pro přípravy City další těžký úder pod pás a mnoho příznivců se bálo, aby to nebylsmrtelný úder.

Po utkání Ranieri u postranní čáry hřiště novinu komentoval. Podě>37


koval Cambiassovi za výkony v dresu City, avšak dodal, že najde jiného

velkého „šampiona“, který zaplní mezeru vzniklou po Argentinci.

Jeho pátrání skončilo koupí kapitána Švýcarska Gökhana Inlera z Neapole za pět milionů liber. Ale jistotu, že Leicester nebudeCambiassa postrádat, mělo dodat až angažování dvou dalších hráčů:francouzského holobrádka s vyjeveným výrazem N’Gola Kantého anedoceněného středopolaře Dannyho Drinkwatera, který už byl se City na soustředění. Přestože to mnoho fanoušků City považovalo za nemožné.

Čtyřiadvacetiletý Kanté byl v hledáčku Leicesteru již delší dobu.Sledovali ho Walsh a jeho vyhledávači talentů. Měří jenom 168 centimetrů, mimo hřiště vypadá jako neviňátko školou povinné, ale jeho statistika svědčí o tom, že je na trávníku úžasně schopný. Jako kluk se dověděl, že je prý moc malý, než aby se mohl fotbalu věnovat profesionálně. Ještě potřeboval vybrousit míčovou techniku, zato vždycky hrál se zápalem a maximálním nasazením a hned v první sezoně za SM Caën v první francouzské lize vévodil statistice pěti nejpřednějších soutěží v Evropě, pokud jde o získávání míče. Jinými slovy, klidně by atakoval vlastní matku, jen aby se jeho tým zmocnil balonu.

Ne že by byl docela neznámý. O jeho služby usilovala Marseille, zejména když přišla o Dimitriho Payeta, protože odešel do West Hamu United, ale City jí vypálilo rybník. Ačkoliv na tréninkovém hřišti vBelvoir Drive všichni netušili, o koho jde. Po jednom ze svých prvníchtréninků v Leicesteru stál na parkovišti u tréninkového hřiště a vtom k němu přistoupil jeden z členů ostrahy objektu. Kanté na něj dělal dojem, že malinko zabloudil. Hlídač se ho vyptával: „Všechno v pořádku? Čekáš na rodiče, až si tě vyzvednou?“

Přitom šlo o čerstvou posilu City za 5,6 milionu liber. Jenomže až ho uvidíte zblízka, poznáte sami, jak snadno si ho můžete splést s nějakým dorostencem. Vypadá jako dítě. Neustále se usmívá a tváří se, jako by nemohl pochopit, co se kolem něj děje. Z toho důvodu se k němuspoluhráči chovají ochranářsky. Na hřišti ovšem ochranu nepotřebuje. Tam je to dravý bojovník, který se o sebe umí postarat sám. Drinkwater mu vymyslel přezdívku „Vyrážka“. To proto, že je prý všude. Je ho plno po celém hřišti. N’Golova statistika za uplynulou sezonu dává Dannymu za

38


pravdu. Walsh později vtipkoval, že má Leicester novou herní strategii:

Drinkwater bude kopat uprostřed zálohy a Kanté po jeho boku vlevo

i vpravo. Ono to opravdu někdy vypadá, jako by se těch N’Golůpohybovalo po trávníku několik.

Ale kromě toho ukázal, že zvládá víc než úkoly defenzivního záložníka. Že není jen hráč, který zadupe na soupeře a sebere mu míč. Fanoušky City brzy přesvědčil, že také umí hrát; jeho výpady ze středu pole jsou základem protiútoků Leicesteru. Netrvalo dlouho, a svými výkony si řekl o to, aby ho experti, například bývalý francouzskýreprezentant Thierry Henry, označili za „přestup léta“.

Ironie je, že Ranieri se nechal přemlouvat, aby ho koupil. O Kantém toho moc nevěděl. Přiznal, že na něj Walsh soustavně naléhal. Ten s kolegy strávil mnoho hodin pozorováním a analyzováním Kantého. Byli skálopevně přesvědčení, že je ten pravý. Ranieri časem připustil, že je Walshovi za neodbytné naléhání nesmírně vděčný.

39


SRPEN 2015

Před zahájením sezony 2015/16 stanovila největší

britská sázková kancelář William Hill kurz 5000 : 1,

že Leicester City vyhraje Premier League


OČEKÁVÁNÍ A NERVOZITA ROVNÝM DÍLEM

Bez ohledu na to, co se přihodí během fotbalového ročníku; ať se z toho

vyklube sezona, na kterou příznivci nikdy nezapomenou, anebo taková,

kterou budou chtít z paměti raději vymazat, každý fotbalový fanoušek

přichází na stadion v den zahájení sezony plný naděje a očekávání.

Nezáleží na tom, zda jeho oblíbenci tu minulou zpackali, nebo se jim

povedla, i ti nejpesimističtější stoupenci si budou v duchu říkat, že tahle

sezona by mohla vyjít. Je to čerstvý start, nový začátek, tak do něj jdou

s čistým štítem.

O devadesát minut později se samozřejmě může všechno změnit a zase budou koukat na dno sklenice. Všechen optimismus nahromaděný před úvodním hvizdem půjde stranou.

Před prvním zápasem dokonce i škarohlídi – a každý klub jich máhezkou řádku – pociťují optimismus, i když to pochopitelně nikomunepřiznají.

Tihle lidé jsou zvláštní plémě; já jim s oblibou říkám antifandové.Nejlépe se cítí, když jsou strašně zbědovaní. Pokud se jejich oblíbený klub trápí, jsou ve svém živlu. Opakovaně se ho zříkají, nadávají na hráče a trenéra a obvykle se tváří, jako by jejich milovaný fotbalový oddíl byl jejich životním prokletím. Přesto se týden co týden vracejí, nehledě na to, jak moc se mu nedaří. Skoro se dá říct, že takovým antifandům poskytuje fotbalový celek jakési emocionální berle. Život je pro ně jedno velké zklamání, stále prožívají pocit marnosti, potíže a překážky a jejich tým se jim stará o terapii. V sobotu odpoledne se z nich veškerénegativní napětí uvolní a nasměruje se k hřišti. Zpravidla to nejvíc odskáčou rozhodčí, často se však terčem stávají také vlastní hráči a trenér. Ale nenechte se mýlit – nemyslete si, že svůj klub nemají rádi. Je torozporuplný vztah, tak jak to bývá třeba v případě sourozeneckých rozmíšek



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist