načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: 500 paleo receptů - Dana Carpender

500 paleo receptů

Elektronická kniha: 500 paleo receptů
Autor:

Nejžhavější PALEO stravovací systém (známý také jako Caveman) je založený na evoluční biologii a opírá se o lékařský výzkum. Na rozdíl od jiných diet, kde hrozí, že budete jíst ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  299
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Anahita s.r.o.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 422
Rozměr: 21 x 22 cm
Úprava: 8 stran obr. příl.
Název originálu: 500 paleo recipes
Spolupracovali: překlad Martina Joujová
Jazyk: česky
Téma: paleo dieta, paleolitická dieta
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-4005-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nejžhavější PALEO stravovací systém (známý také jako Caveman) je založený na evoluční biologii a opírá se o lékařský výzkum. Na rozdíl od jiných diet, kde hrozí, že budete jíst chemicky upravené potraviny a umělá sladidla, je PALEO dieta založená na tom, co jedli naši předkové:
" maso a ryby
" ořechy a semena
" volně rostoucí ovoce a zeleninu.

Autorka bestsellerů a královna nízko-sacharidového stravování Dana Carpender vás naučí, jak připravit PALEO snadno, rychle a neodolatelně lahodně. V knize najdete 500 snadných PALEO receptů od předkrmů, přes hlavní jídla až k dezertům.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

500

PALEO

RECEPTŮ

stovky chutných jídel

pro hubnutí a skvělé zdraví

DANA CARPENDER


Dana Carpenderová

500 paleo receptů

Dana Carpenderová

500 paleo receptů

Stovky lahodných receptů ke

snížení váhy i výtečnému zdraví Dana Carpenderová 500 paleo receptů

Dana Carpenderová

500 paleo receptů

Stovky lahodných receptů ke

snížení váhy i výtečnému zdraví

Úvod xxx

1. kapitola: Základní recepty xxx

2. kapitola: Předkrmy, svačinky a slavnostní chuťovky xxx

3. kapitola: Vejce xxx

4. kapitola: Granola, palačinky, krekry a spol. xxx

5. kapitola: Vedlejší chody xxx

6. kapitola: Saláty jako vedlejší chody xxx

7. kapitola: Saláty jako hlavní chody xxx

8. kapitola: Ryby a mořské plody xxx

9. kapitola: Kuře a ostatní drůbež xxx

10. kapitola: Hovězí maso xxx

11. kapitola: Vepřové a skopové maso xxx

12. kapitola: Polévky xxx

13. kapitola: Ochucovadla, koření a omáčky xxx

14. kapitola: Dezerty xxx

15. kapitola: Nápoje xxx

poděkování xxx

o autorce xxx

rejstřík xxx

OBSAH

věnuji tuto knihu svým dobrovolným ochutnávačům:

Lyndě Vander Voortové, Heidi L. Bayerové, Lise Meagherové,

Arleen Skidmoreové, Julii McIntoshové, Saskii van der Zandenové,

Regině Mulliganové, Yvonne Mitchellové, Lise E. Gonzalezové,

Mary H. Ericksonové, Katy Kopczynské, Lise Cokerové, Tammeře Loweové,

Wendy McCulloughové, Rebecce Jaxonové, Heather Doironové,

Kathryn Hanftové, Robertovi and Jennifer Larrabeeovým, Kim Eidsonové,

Mary Braunové, Michelle Gylandersové, Ashley E. Durginové,

Kimberly Carpenderové, Nancy A., Deb O’Connorové, Mary Braunové,

Brianovi E. Georgovi, Burmě Powellové, Carmen Ganterové, Kay Idekerové,

Heather Westerbergové, Keri Bucciové, Lise Gonzalezové, Sherri Attoeové,

Marilyn McCormackové, Mary Ericksonové, Amy Dunganové,

Amy Alexanderové, Jillian Tullyové a Marii Vander Vloedtové.

Bez vás bych to nedokázala. Vždycky jsem věděla, že moji čtenáři jsou ti

nejlepší, a vy jste toho důkazem. Tato kniha mohla vyjít jen díky vaší píli

a nadšení a za to máte můj upřímný vděk. Lidi, jste báječní.

A jako už tolikrát patří věnování mému muži Erikovi. Jeho přínos k mé

práci, od dobíhání do obchodu a ochutnávek přes redigování a korektury

až po opakované záchranné akce při problémech s počítačem, není jen

neocenitelný, ale také je nenahraditelný. A k tomu všemu se s ním prostě

báječně žije.


Úvod xxx

1. kapitola: Základní recepty xxx

2. kapitola: Předkrmy, svačinky a slavnostní chuťovky xxx

3. kapitola: Vejce xxx

4. kapitola: Granola, palačinky, krekry a spol. xxx

5. kapitola: Vedlejší chody xxx

6. kapitola: Saláty jako vedlejší chody xxx

7. kapitola: Saláty jako hlavní chody xxx

8. kapitola: Ryby a mořské plody xxx

9. kapitola: Kuře a ostatní drůbež xxx

10. kapitola: Hovězí maso xxx

11. kapitola: Vepřové a skopové maso xxx

12. kapitola: Polévky xxx

13. kapitola: Ochucovadla, koření a omáčky xxx

14. kapitola: Dezerty xxx

15. kapitola: Nápoje xxx

poděkování xxx

o autorce xxx

rejstřík xxx

OBSAH

věnuji tuto knihu svým dobrovolným ochutnávačům:

Lyndě Vander Voortové, Heidi L. Bayerové, Lise Meagherové,

Arleen Skidmoreové, Julii McIntoshové, Saskii van der Zandenové,

Regině Mulliganové, Yvonne Mitchellové, Lise E. Gonzalezové,

Mary H. Ericksonové, Katy Kopczynské, Lise Cokerové, Tammeře Loweové,

Wendy McCulloughové, Rebecce Jaxonové, Heather Doironové,

Kathryn Hanftové, Robertovi and Jennifer Larrabeeovým, Kim Eidsonové,

Mary Braunové, Michelle Gylandersové, Ashley E. Durginové,

Kimberly Carpenderové, Nancy A., Deb O’Connorové, Mary Braunové,

Brianovi E. Georgovi, Burmě Powellové, Carmen Ganterové, Kay Idekerové,

Heather Westerbergové, Keri Bucciové, Lise Gonzalezové, Sherri Attoeové,

Marilyn McCormackové, Mary Ericksonové, Amy Dunganové,

Amy Alexanderové, Jillian Tullyové a Marii Vander Vloedtové.

Bez vás bych to nedokázala. Vždycky jsem věděla, že moji čtenáři jsou ti

nejlepší, a vy jste toho důkazem. Tato kniha mohla vyjít jen díky vaší píli

a nadšení a za to máte můj upřímný vděk. Lidi, jste báječní.

A jako už tolikrát patří věnování mému muži Erikovi. Jeho přínos k mé

práci, od dobíhání do obchodu a ochutnávek přes redigování a korektury

až po opakované záchranné akce při problémech s počítačem, není jen

neocenitelný, ale také je nenahraditelný. A k tomu všemu se s ním prostě

báječně žije.


6 7

úVOD

co znamená paleo?

Cesta k této knize byla pomalá a postupná a jedním ze

základních problémů byla skutečnost, že neexistuje žádná

jasná definice pojmu „paleo“. U nízkosacharidovýchrecep

tů je jednoduché měřítko: kolik gramů sacharidů obsahuje

jedna porce? Ale v otázce, která jídla jsou paleo a která ne,

panují značné neshody. Občas jsem musela rozhodnout, co

patří na moderní paleolitické menu podle mého úsudku.

Je dobré zdůraznit, že pokud nekonzumujete potravuvý

hradně ulovenou nebo sebranou ve volné přírodě ve svém

okolí, tak ve skutečnosti nejíte stejně jako pravěký člověk.

Vzhledem k tomu, že většina z nás bude jíst potravinypo

cházející ze zvířat chovaných v zajetí, z pěstovaných rostlin

a také pravděpodobně takové, které nepocházejí z našeho

bezprostředního okolí (prohlašuji s hrnkem čaje v ruce –

a v jižní Indianě zrovna moc čajových keřů nenajdete), bude

třeba stanovit si nějaká pravidla.

První kniha o paleo stravě, kterou jsem četla – a možná

i první, co byla kdy napsaná – se jmenovala Neanderthin

a vydal ji vlastním nákladem autor Ray Audette v roce 1995,

shodou okolností právě v roce, kdy jsem se dala nanízko

sacharidovou dietu. Audette trpěl revmatickou artritidou

a diabetem, ale zjistil, že při dodržování paleo diety veškeré

příznaky těchto chorob vymizely. Jeho pravidlo bylojedno

duché a jasné: Jídlo, které nemůžete získat pomocí ostrého

klacku a kamene a sníst zasyrova, není žádné jídlo. Audette

tvrdil, že velká změna v lidském stravování nastala, když

člověk začal používat novou technologii – vaření –, abyz ji

nak toxické potravy udělal jedlou. Nebo alespoň dostatečně

netoxickou na to, aby hned po jejím pozření neonemocněl.

To byla pro Audetta podstata paleolitické stravy – dá se to

jíst syrové?

Všimněte si, že Audette netvrdil, že musíte veškerou stravu

konzumovat syrovou, ale to, že byste neměli jíst věci, které

jsou v syrovém stavu toxické. Maso si většinou tepelně

zpracováváme, ale tatarský biftek, carpaccio nebosashi

mi, to jsou pochoutky známé už několik staletí. Navzdory

nedávné hysterii ohledně vajec se ještě v mém dětství

vaječný likér vyráběný ze syrových vajec považoval za léčivý

a posilující nápoj pro nemocné a děti. (Upřímně – dokážete

odolat pokušení ochutnat čerstvě umíchané těsto nasušen

ky? Těžko, že?)

Na druhou stranu, pokud zkonzumujete libovolné množství

tepelně nezpracovaných obilovin, syrových luštěnin nebo

brambor, bude vás pěkně bolet břicho. Teprve objev vaření

tyto suroviny posunul do kategorie „potravin“ a odstartoval

zemědělskou revoluci. Revoluce nám na oplátku dalacivili

zaci, ale to jsme zaplatili zničením zdraví v mnoha směrech

a zkrácením délky života. (Také to byl počátek úpadku

životního prostředí, ale to je diskuse, která by vydala na

celou knihu.)

„Dá se to sníst zasyrova?“ – to byla má hlavní zásada při

objevování tohoto způsobu stravování.

Může se zdát, že přechod od lovu a sběru k zemědělství

a tedy od masové a zeleninové stravy ke stravě obilné

a luštěninové je první a možná největší výživový „hřích“, ale

drastický a škodlivý vliv na naše zdraví mají i jiné, mnohem

novější změny v naší výživě.

Evropská kolonizace tropických ostrovů a otroctví zhruba

před 300 lety měly za následek masovou komerční produkci

cukru, který se stal finančně dostupným pro ohromnémnož

ství lidí. Byla to katastrofa jak pro otroky, tak proekosysté

my a lidské zdraví.

proč vznikla tato kniha?

Není žádným tajemstvím, že se už skoro dvě desetiletívě

nuji nízkosacharidové stravě. Můj příběh a recepty si může

kdokoli prohlédnout (a moc děkuji všem, kdo tak činí). Tak

proč kniha o paleo dietě?

Už nějakou dobu je mi jasné, že přes občasné neshody ve

vymezování teritorií k sobě zastánci nízkosacharidovéa pa

leolitické diety mají velmi blízko. Oba proudy se zaměřují na

živočišné potraviny. Oba se vyhýbají obilovinám, bramborám

a cukru. Oba hojně využívají zeleninu.

Rozdíl je v tom, že lidé, kteří vyznávají nízkosacharidovou

stravu, obzvlášť nováčci, často používají „berličky“ neboli

„přechodné“ potraviny – nízkosacharidové chlebya tortil

ly, instantní pečivové směsi, těstoviny, proteinové tyčinky

a podobné. Tyto produkty obvykle procházejí rozsáhlými

úpravami a často jsou zdrojem lepku, sóji nebo obojího. Sice

jsem měla a stále mám za to, že některé tyto výrobky jsou

pro lidi užitečné v tom, že jim pomáhají zbavit se starých

stravovacích návyků zatížených konzumací sacharidů, ale

zároveň vím, že jde o dvousečnou zbraň. Předpokládám, že

mnoho případů neúspěšného dodržování zásadnízkosacha

ridového stravování má kořeny v tom, že lidé svou výživu

postavili právě na těchto potravinách namísto jídel, která

mají přirozeně nízký obsah sacharidů.

(Mimochodem, dr. William Davis ve své vynikající knize

Wheat Belly (Pšeničný mozol) tvrdí, že lepek obsahujebílko

viny, které jsou opioidy a vyvolávají fyzickou závislost. Rozdíl

mezi těmito opioidy a těmi, které považujeme za „drogy“,

je, že po pšeničných opioidech nejste zfetovaní, ale hladoví.

O to víc jsou nízkosacharidové chleby, tortilly a těstoviny

nebezpečnou dvousečnou zbraní.)

Ale reakce, které dostávám e-mailem či v diskusích na mém

blogu a Facebooku od lidí dodržujících zásadynízkosachari

dové diety z celého světa, prozrazují, že dochází ke změně.

Stále víc lidí se mi svěřuje, že se vyhýbají sójovýmvýrob

kům a lepku, vyhledávají maso a mléko ze zvířat krmených

trávou a maso z volně žijících ryb. Stále častěji se mi ozývají

lidé, kteří přestali používat umělá sladidla. (Upřímně řečeno,

boje o sladidla jsou mé prokletí. Ať použiju v receptu jakékoli

sladidlo, vždycky bude někdo protestovat.) Ohromnémnož

ství lidí vysadilo průmyslově vyráběné proteinové tyčinky,

cereálie obsahující sóju, dietní limonády a nyní „jedí čistě“.

Jinými slovy lidé zaměření na nízkosacharidovou stravu

přecházejí na paleo stravu.

Spousta receptů z mých předchozích knih je použitelných

i pro paleo dietu, ale mnohé nejsou. I mé vlastní stravovací

návyky se za ty roky změnily, takže podle některých receptů

z mých kuchařek už bych sama nebyla ochotná vařit. Začala

jsem se vyhýbat lepku, už nejím nízkosacharidovéchle

by nebo tortilly, i když celkem dost mých starých receptů

obsahuje právě tyto položky nebo ingredience jako pšeničný

vitální lepek, pšeničné klíčky a pšeničné otruby. V některých

se používá řepkový olej, kterého jsem se nedotkla roky. Jiné

využívají kupovanou majonézu, ale já už si dělám vlastní,

protože ta z obchodu je plná sójového oleje a podobných

odporností.

V této knize je to jinak. Tady nenajdete žádný lepek, ani

trochu obilovin, ani stopu po sóje, vůbec žádné omega-6

zpracované oleje, žádné zvláštní zpracovávané výrobky.Ob

jevíte tu bílkoviny a živočišné tuky v mnoha obměnách, kila

zeleniny a také docela dost ovoce. K tomu i ořechya semín

ka. A navrch samozřejmě habaděj bylinek a koření. Bádejte

a zkoušejte s radostí!


6 7

úVOD

co znamená paleo?

Cesta k této knize byla pomalá a postupná a jedním ze

základních problémů byla skutečnost, že neexistuje žádná

jasná definice pojmu „paleo“. U nízkosacharidovýchrecep

tů je jednoduché měřítko: kolik gramů sacharidů obsahuje

jedna porce? Ale v otázce, která jídla jsou paleo a která ne,

panují značné neshody. Občas jsem musela rozhodnout, co

patří na moderní paleolitické menu podle mého úsudku.

Je dobré zdůraznit, že pokud nekonzumujete potravuvý

hradně ulovenou nebo sebranou ve volné přírodě ve svém

okolí, tak ve skutečnosti nejíte stejně jako pravěký člověk.

Vzhledem k tomu, že většina z nás bude jíst potravinypo

cházející ze zvířat chovaných v zajetí, z pěstovaných rostlin

a také pravděpodobně takové, které nepocházejí z našeho

bezprostředního okolí (prohlašuji s hrnkem čaje v ruce –

a v jižní Indianě zrovna moc čajových keřů nenajdete), bude

třeba stanovit si nějaká pravidla.

První kniha o paleo stravě, kterou jsem četla – a možná

i první, co byla kdy napsaná – se jmenovala Neanderthin

a vydal ji vlastním nákladem autor Ray Audette v roce 1995,

shodou okolností právě v roce, kdy jsem se dala nanízko

sacharidovou dietu. Audette trpěl revmatickou artritidou

a diabetem, ale zjistil, že při dodržování paleo diety veškeré

příznaky těchto chorob vymizely. Jeho pravidlo bylojedno

duché a jasné: Jídlo, které nemůžete získat pomocí ostrého

klacku a kamene a sníst zasyrova, není žádné jídlo. Audette

tvrdil, že velká změna v lidském stravování nastala, když

člověk začal používat novou technologii – vaření –, abyz ji

nak toxické potravy udělal jedlou. Nebo alespoň dostatečně

netoxickou na to, aby hned po jejím pozření neonemocněl.

To byla pro Audetta podstata paleolitické stravy – dá se to

jíst syrové?

Všimněte si, že Audette netvrdil, že musíte veškerou stravu

konzumovat syrovou, ale to, že byste neměli jíst věci, které

jsou v syrovém stavu toxické. Maso si většinou tepelně

zpracováváme, ale tatarský biftek, carpaccio nebosashi

mi, to jsou pochoutky známé už několik staletí. Navzdory

nedávné hysterii ohledně vajec se ještě v mém dětství

vaječný likér vyráběný ze syrových vajec považoval za léčivý

a posilující nápoj pro nemocné a děti. (Upřímně – dokážete

odolat pokušení ochutnat čerstvě umíchané těsto nasušen

ky? Těžko, že?)

Na druhou stranu, pokud zkonzumujete libovolné množství

tepelně nezpracovaných obilovin, syrových luštěnin nebo

brambor, bude vás pěkně bolet břicho. Teprve objev vaření

tyto suroviny posunul do kategorie „potravin“ a odstartoval

zemědělskou revoluci. Revoluce nám na oplátku dalacivili

zaci, ale to jsme zaplatili zničením zdraví v mnoha směrech

a zkrácením délky života. (Také to byl počátek úpadku

životního prostředí, ale to je diskuse, která by vydala na

celou knihu.)

„Dá se to sníst zasyrova?“ – to byla má hlavní zásada při

objevování tohoto způsobu stravování.

Může se zdát, že přechod od lovu a sběru k zemědělství

a tedy od masové a zeleninové stravy ke stravě obilné

a luštěninové je první a možná největší výživový „hřích“, ale

drastický a škodlivý vliv na naše zdraví mají i jiné, mnohem

novější změny v naší výživě.

Evropská kolonizace tropických ostrovů a otroctví zhruba

před 300 lety měly za následek masovou komerční produkci

cukru, který se stal finančně dostupným pro ohromnémnož

ství lidí. Byla to katastrofa jak pro otroky, tak proekosysté

my a lidské zdraví.

proč vznikla tato kniha?

Není žádným tajemstvím, že se už skoro dvě desetiletívě

nuji nízkosacharidové stravě. Můj příběh a recepty si může

kdokoli prohlédnout (a moc děkuji všem, kdo tak činí). Tak

proč kniha o paleo dietě?

Už nějakou dobu je mi jasné, že přes občasné neshody ve

vymezování teritorií k sobě zastánci nízkosacharidovéa pa

leolitické diety mají velmi blízko. Oba proudy se zaměřují na

živočišné potraviny. Oba se vyhýbají obilovinám, bramborám

a cukru. Oba hojně využívají zeleninu.

Rozdíl je v tom, že lidé, kteří vyznávají nízkosacharidovou

stravu, obzvlášť nováčci, často používají „berličky“ neboli

„přechodné“ potraviny – nízkosacharidové chlebya tortil

ly, instantní pečivové směsi, těstoviny, proteinové tyčinky

a podobné. Tyto produkty obvykle procházejí rozsáhlými

úpravami a často jsou zdrojem lepku, sóji nebo obojího. Sice

jsem měla a stále mám za to, že některé tyto výrobky jsou

pro lidi užitečné v tom, že jim pomáhají zbavit se starých

stravovacích návyků zatížených konzumací sacharidů, ale

zároveň vím, že jde o dvousečnou zbraň. Předpokládám, že

mnoho případů neúspěšného dodržování zásadnízkosacha

ridového stravování má kořeny v tom, že lidé svou výživu

postavili právě na těchto potravinách namísto jídel, která

mají přirozeně nízký obsah sacharidů.

(Mimochodem, dr. William Davis ve své vynikající knize

Wheat Belly (Pšeničný mozol) tvrdí, že lepek obsahujebílko

viny, které jsou opioidy a vyvolávají fyzickou závislost. Rozdíl

mezi těmito opioidy a těmi, které považujeme za „drogy“,

je, že po pšeničných opioidech nejste zfetovaní, ale hladoví.

O to víc jsou nízkosacharidové chleby, tortilly a těstoviny

nebezpečnou dvousečnou zbraní.)

Ale reakce, které dostávám e-mailem či v diskusích na mém

blogu a Facebooku od lidí dodržujících zásadynízkosachari

dové diety z celého světa, prozrazují, že dochází ke změně.

Stále víc lidí se mi svěřuje, že se vyhýbají sójovýmvýrob

kům a lepku, vyhledávají maso a mléko ze zvířat krmených

trávou a maso z volně žijících ryb. Stále častěji se mi ozývají

lidé, kteří přestali používat umělá sladidla. (Upřímně řečeno,

boje o sladidla jsou mé prokletí. Ať použiju v receptu jakékoli

sladidlo, vždycky bude někdo protestovat.) Ohromnémnož

ství lidí vysadilo průmyslově vyráběné proteinové tyčinky,

cereálie obsahující sóju, dietní limonády a nyní „jedí čistě“.

Jinými slovy lidé zaměření na nízkosacharidovou stravu

přecházejí na paleo stravu.

Spousta receptů z mých předchozích knih je použitelných

i pro paleo dietu, ale mnohé nejsou. I mé vlastní stravovací

návyky se za ty roky změnily, takže podle některých receptů

z mých kuchařek už bych sama nebyla ochotná vařit. Začala

jsem se vyhýbat lepku, už nejím nízkosacharidovéchle

by nebo tortilly, i když celkem dost mých starých receptů

obsahuje právě tyto položky nebo ingredience jako pšeničný

vitální lepek, pšeničné klíčky a pšeničné otruby. V některých

se používá řepkový olej, kterého jsem se nedotkla roky. Jiné

využívají kupovanou majonézu, ale já už si dělám vlastní,

protože ta z obchodu je plná sójového oleje a podobných

odporností.

V této knize je to jinak. Tady nenajdete žádný lepek, ani

trochu obilovin, ani stopu po sóje, vůbec žádné omega-6

zpracované oleje, žádné zvláštní zpracovávané výrobky.Ob

jevíte tu bílkoviny a živočišné tuky v mnoha obměnách, kila

zeleniny a také docela dost ovoce. K tomu i ořechya semín

ka. A navrch samozřejmě habaděj bylinek a koření. Bádejte

a zkoušejte s radostí!


8 9

úVOD

Také Robb Wolf, autor knihy The Paleo Solution (Paleo je

řešení), vyjmenovává doporučené a zapovězené suroviny:

jezte nejezte

ovoce mléčné produkty

zeleninu obiloviny

libová masa zpracované potraviny a cukry

mořské plody luštěniny

ořechy a semena škroby

zdravé tuky alkohol

K podrobnějšímu popisu se dostaneme později, ale s jistotou

říkám, že pokud se budete řídit právě těmitodoporučení

mi, zlepší se vám zdraví. Pokud použijeme známé pravidlo

80/20, pak toto je oněch 20 % změny, která vám přinese 80

% výsledku. Ano, ta procenta jsem si vymyslela. Jen jimi chci

podpořit tvrzení, že toto jsou zdaleka nejdůležitější změny

ve stravování, jaké můžete udělat.

A nyní podrobněji:

• Co možná největší podíl z vašeho příjmu by měla tvořit

čerstvá strava místo balené – čerstvá masa, drůbež

a ryby, čerstvá zelenina a ovoce.

• Vyhýbejte se přídatným látkám (aditivům) – pokudbu

dete konzumovat čerstvé potraviny, výrazně se tím také

sníží váš příjem aditiv.

• Co nejčastěji vyhledávejte hovězí a skopové maso ze

zvířat krmených trávou, vepřové a kuřecí maso i vejce ze

zvířat žijících na pastvinách a maso z volně žijících ryb.

Někomu z vás bude dělat problémy takové maso sehnat,

jiným zas jeho cena. Ale tyto potraviny jsou výživově

mnohem kvalitnější než obvyklá produkce. Zejména mají

mnohem lepší poměr mezi omega-6 a omega-3mastný

mi kyselinami než jejich obvyklé protějšky. Živočišný tuk

ze zvířat chovaných na pastvinách a krmených trávou je

zdravá strava.

• Také si v co největší míře vybírejte organicky pěstované

ovoce a zeleninu. Máte-li dostatek času a prostoru,nej

lepší způsob, jak se dostat k čerstvé organické sklizni, je

samozřejmě zahradničení. Pokud máte možnost odběru

od místních farmářů, i to je skvělý zdroj organickýchvý

pěstků, které v obchodech běžně neseženete. A dovolte

mi lobbovat za chování domácí drůbeže – milujeme naše

kuřátka. Dávají báječná vejce, jsou nekonečně zábavná

a mění klíšťata na jídlo, což tady u nás není zanedbatelná

věc. Domácí kuřata právem rychle získávají na oblibě.  

• Řiďte si příjem sacharidů podle svého obvodu pasu

a obsahu cukru v krvi. Paleolitická dieta není přísněníz

kosacharidová a povoluje konzumaci kořenové zeleniny

s vyšším obsahem škrobu, zimních dýní a širší škálu

ovoce, než jí většina lidí při nízkosacharidové dietě. To

neznamená, že pokud máte v krvi cukr a/nebo problémy

s obezitou, můžete hodit opatrnost za hlavu a říct si:

„Je to paleo, takže můžu sníst (dosaďte jídlo s vysokým

obsahem sacharidů), kolik chci!“ Možná se vám podaří

ošálit mysl, ale tělo neošálíte nikdy.

• Vystavte se slunci. Jen velmi málo potravin, pokud se

neobohacují, je zdrojem vitaminu D. Jde vlastně spíš

o hormon než o vitamin, a aby vaše tělo tento hormon

produkovalo, potřebuje spouštěč v podobě slunečních

paprsků. Posedlost Američanů ochrannými krémy vedla

k problémům způsobeným nedostatkem vitaminu – od

depresí až po rakovinu. Naši předkové pobíhali na slunci

celý den, a to nazí nebo skoro nazí.

Obhájci cukru rádi zdůrazňují, že cukr je „přírodní“ a že naše

těla umějí využívat glukózu jako palivo. To je pravda. Ale

zásadním pravidlem toxikologie je „všeho moc škodí“.Polož

te si otázku, co by se stalo, kdybyste zvýšili příjem tekutin

o 3 700 procent. (Nezkoušejte to. Mohli byste zemřít na

převodnění organismu, protože, stejně jako cukrem, i vodou

se můžete předávkovat.)

3 700 procent. Právě o tolik za posledních 300 let vzrostla

naše spotřeba cukru – z 1,8 kg na osobu a rok na počátku

18. století na 67 kg ročně, což dělá jen něco málo pod 200 g

denně. (A někdo sní i víc, protože já ho zkonzumujurozhod

ně míň.)

Ještě překvapivější jsou odhady, že paleolitický člověk snědl

přibližně 20 čajových lžiček cukru ročně, zřejmě ve formě

medu, protože rafinovaný cukr neexistoval. Je-li to pravda,

pak průměrný Američan denně zkonzumuje víc cukru, než

do sebe naši předkové, kteří se živili lovem a sběrem, dostali

za rok, a během šesti týdnů spotřebuje víc cukru, než člověk

z paleolitu snědl za celý život.

Proto další základní zásadou paleolitické stravy je vyhýbat

se jednoduchým, koncentrovaným cukrům, zvláštěkonzum

nímu cukru a kukuřičnému sirupu.

Ještě novější změnou je přechod od tradičních tuků, jako je

vepřové sádlo, lůj, šmalc (kuřecí tuk), kokosovýa palmo

vý olej, k rostlinným olejům. To je skutečně záležitost 20.

století, kdy se v zájmu zpracovatelů olejných semen začal

šířit nepodložený názor, že tyto oleje, lidské stravě dříve

neznámé, jsou z nějakého důvodu bezpečnější a výživnější

než tuky, které lidstvo konzumovalo už v jeskyních.

To byla ohromná chyba. Ukazuje se, že tyto oleje spíše než

prevenci srdečních chorob podporují v těle vznik zánětů,

které vytvářejí prostředí příznivé pro rozvoj různýchnemo

cí – od rakoviny přes artritidu až po – paradoxně – srdeční

choroby. Velkým problémem je totiž nerovnováha mezi

nenasycenými mastnými kyselinami, zejména meziome

ga-6 a omega-3 polynenasycenými mastnými kyselinami.

Proto je rybí olej, bohatý na omega-3 mastné kyseliny,

tak blahodárný: pomáhá vyvažovat poměr mezi omega-6

a omega-3. Ale stejně důležité jako přijímat rybí olej jepře

stat zaplavovat naše těla přebytečným množstvím omega-6

mastných kyselin. Proto paleo dieta eliminujepolynena

sycené rostlinné oleje. (A řepkový olej, protože je vysoce

průmyslově zpracovaný, a vůbec – je to geneticky upravená

verze toxického oleje používaného ve fermežích –ferme

žích, proboha!)

Tohle jsou podle mě hlavní zásady paleolitické diety:

• žádné obiloviny, fazole ani brambory nebo cokoli, co se

musí před konzumací vařit. Hlavně žádný lepek ani sója.

• žádné rafinované ani jednoduché cukry

• žádné polynenasycené rostlinné oleje

Tyto suroviny, kterým Kurt Harris ve svém blogu o dietě

Archevore říká „neolitické činitele nemocí“, jsou zapovězené.

Teď si přidáme ty doporučené:

• Jezte mnoho živočišných bílkovin a živočišných tuků.

Neexistuje vegetariánská verze paleo diety.


8 9

úVOD

Také Robb Wolf, autor knihy The Paleo Solution (Paleo je

řešení), vyjmenovává doporučené a zapovězené suroviny:

jezte nejezte

ovoce mléčné produkty

zeleninu obiloviny

libová masa zpracované potraviny a cukry

mořské plody luštěniny

ořechy a semena škroby

zdravé tuky alkohol

K podrobnějšímu popisu se dostaneme později, ale s jistotou

říkám, že pokud se budete řídit právě těmitodoporučení

mi, zlepší se vám zdraví. Pokud použijeme známé pravidlo

80/20, pak toto je oněch 20 % změny, která vám přinese 80

% výsledku. Ano, ta procenta jsem si vymyslela. Jen jimi chci

podpořit tvrzení, že toto jsou zdaleka nejdůležitější změny

ve stravování, jaké můžete udělat.

A nyní podrobněji:

• Co možná největší podíl z vašeho příjmu by měla tvořit

čerstvá strava místo balené – čerstvá masa, drůbež

a ryby, čerstvá zelenina a ovoce.

• Vyhýbejte se přídatným látkám (aditivům) – pokudbu

dete konzumovat čerstvé potraviny, výrazně se tím také

sníží váš příjem aditiv.

• Co nejčastěji vyhledávejte hovězí a skopové maso ze

zvířat krmených trávou, vepřové a kuřecí maso i vejce ze

zvířat žijících na pastvinách a maso z volně žijících ryb.

Někomu z vás bude dělat problémy takové maso sehnat,

jiným zas jeho cena. Ale tyto potraviny jsou výživově

mnohem kvalitnější než obvyklá produkce. Zejména mají

mnohem lepší poměr mezi omega-6 a omega-3mastný

mi kyselinami než jejich obvyklé protějšky. Živočišný tuk

ze zvířat chovaných na pastvinách a krmených trávou je

zdravá strava.

• Také si v co největší míře vybírejte organicky pěstované

ovoce a zeleninu. Máte-li dostatek času a prostoru,nej

lepší způsob, jak se dostat k čerstvé organické sklizni, je

samozřejmě zahradničení. Pokud máte možnost odběru

od místních farmářů, i to je skvělý zdroj organickýchvý

pěstků, které v obchodech běžně neseženete. A dovolte

mi lobbovat za chování domácí drůbeže – milujeme naše

kuřátka. Dávají báječná vejce, jsou nekonečně zábavná

a mění klíšťata na jídlo, což tady u nás není zanedbatelná

věc. Domácí kuřata právem rychle získávají na oblibě.  

• Řiďte si příjem sacharidů podle svého obvodu pasu

a obsahu cukru v krvi. Paleolitická dieta není přísněníz

kosacharidová a povoluje konzumaci kořenové zeleniny

s vyšším obsahem škrobu, zimních dýní a širší škálu

ovoce, než jí většina lidí při nízkosacharidové dietě. To

neznamená, že pokud máte v krvi cukr a/nebo problémy

s obezitou, můžete hodit opatrnost za hlavu a říct si:

„Je to paleo, takže můžu sníst (dosaďte jídlo s vysokým

obsahem sacharidů), kolik chci!“ Možná se vám podaří

ošálit mysl, ale tělo neošálíte nikdy.

• Vystavte se slunci. Jen velmi málo potravin, pokud se

neobohacují, je zdrojem vitaminu D. Jde vlastně spíš

o hormon než o vitamin, a aby vaše tělo tento hormon

produkovalo, potřebuje spouštěč v podobě slunečních

paprsků. Posedlost Američanů ochrannými krémy vedla

k problémům způsobeným nedostatkem vitaminu – od

depresí až po rakovinu. Naši předkové pobíhali na slunci

celý den, a to nazí nebo skoro nazí.

Obhájci cukru rádi zdůrazňují, že cukr je „přírodní“ a že naše

těla umějí využívat glukózu jako palivo. To je pravda. Ale

zásadním pravidlem toxikologie je „všeho moc škodí“.Polož

te si otázku, co by se stalo, kdybyste zvýšili příjem tekutin

o 3 700 procent. (Nezkoušejte to. Mohli byste zemřít na

převodnění organismu, protože, stejně jako cukrem, i vodou

se můžete předávkovat.)

3 700 procent. Právě o tolik za posledních 300 let vzrostla

naše spotřeba cukru – z 1,8 kg na osobu a rok na počátku

18. století na 67 kg ročně, což dělá jen něco málo pod 200 g

denně. (A někdo sní i víc, protože já ho zkonzumujurozhod

ně míň.)

Ještě překvapivější jsou odhady, že paleolitický člověk snědl

přibližně 20 čajových lžiček cukru ročně, zřejmě ve formě

medu, protože rafinovaný cukr neexistoval. Je-li to pravda,

pak průměrný Američan denně zkonzumuje víc cukru, než

do sebe naši předkové, kteří se živili lovem a sběrem, dostali

za rok, a během šesti týdnů spotřebuje víc cukru, než člověk

z paleolitu snědl za celý život.

Proto další základní zásadou paleolitické stravy je vyhýbat

se jednoduchým, koncentrovaným cukrům, zvláštěkonzum

nímu cukru a kukuřičnému sirupu.

Ještě novější změnou je přechod od tradičních tuků, jako je

vepřové sádlo, lůj, šmalc (kuřecí tuk), kokosovýa palmo

vý olej, k rostlinným olejům. To je skutečně záležitost 20.

století, kdy se v zájmu zpracovatelů olejných semen začal

šířit nepodložený názor, že tyto oleje, lidské stravě dříve

neznámé, jsou z nějakého důvodu bezpečnější a výživnější

než tuky, které lidstvo konzumovalo už v jeskyních.

To byla ohromná chyba. Ukazuje se, že tyto oleje spíše než

prevenci srdečních chorob podporují v těle vznik zánětů,

které vytvářejí prostředí příznivé pro rozvoj různýchnemo

cí – od rakoviny přes artritidu až po – paradoxně – srdeční

choroby. Velkým problémem je totiž nerovnováha mezi

nenasycenými mastnými kyselinami, zejména meziome

ga-6 a omega-3 polynenasycenými mastnými kyselinami.

Proto je rybí olej, bohatý na omega-3 mastné kyseliny,

tak blahodárný: pomáhá vyvažovat poměr mezi omega-6

a omega-3. Ale stejně důležité jako přijímat rybí olej jepře

stat zaplavovat naše těla přebytečným množstvím omega-6

mastných kyselin. Proto paleo dieta eliminujepolynena

sycené rostlinné oleje. (A řepkový olej, protože je vysoce

průmyslově zpracovaný, a vůbec – je to geneticky upravená

verze toxického oleje používaného ve fermežích –ferme

žích, proboha!)

Tohle jsou podle mě hlavní zásady paleolitické diety:

• žádné obiloviny, fazole ani brambory nebo cokoli, co se

musí před konzumací vařit. Hlavně žádný lepek ani sója.

• žádné rafinované ani jednoduché cukry

• žádné polynenasycené rostlinné oleje

Tyto suroviny, kterým Kurt Harris ve svém blogu o dietě

Archevore říká „neolitické činitele nemocí“, jsou zapovězené.

Teď si přidáme ty doporučené:

• Jezte mnoho živočišných bílkovin a živočišných tuků.

Neexistuje vegetariánská verze paleo diety.


10 11

úVOD

(To, že v podstatě chutná jako máslo ochucené masem, je

jen příjemný bonus.) Není náhoda, že predátoři se ze všeho

nejdřív vrhají na morek.

Poté co jsem sama zvýšila podíl tuků ve své stravě, pocítila

jsem zlepšení zdraví. Proto se v této knize nevyhýbámtuč

ným kusům masa. Mimochodem, i Loren Cordain prohlásil,

že svůj postoj k tučnému masu přehodnotil.

sůl. Někteří „paleáři“ vynechávají sůl úplně. Ale navzdory

démonizaci, sůl je nezbytná živina – její významnýnedosta

tek může způsobit smrt. Otázkou je, jestli naši lovícía sbírají

cí předkové měli k soli přístup.

Nepochybně věděli o oblastech s minerálními ložisky. Místa,

kde je půda slaná, známá jako „solný liz“, přitahovala lovnou

zvěř z daleka a byla nejlepšími lovišti. Viděli, že sodíkzví

řatům zajišťuje rovnováhu v organismu. Také zatímco diety

s vysokým příjmem sacharidů způsobují, že tělo zadržuje

sodík, omezení příjmu sacharidů tělu umožňuje sodíkspráv

ně vylučovat. Vědci Stephen Phinney a Jeff Volek v knize The

Art and Science of Carbohydrate Restriction (Umění a věda

omezení sacharidů) tvrdí, že lidé, kteří sníží příjemkoncent

rovaných sacharidů, se často cítí slabí a unavení, a to nikoli

kvůli nedostatku sacharidů, ale kvůli nedostatku sodíku.

Nevidím důvod, proč se zbavovat solničky. Sice jsem sev re

ceptech snažila udržet množství přidávané soli na minimu

potřebném pro získání chuti, ale rozhodně jsem jinevyne

chala úplně. Na vině jsou mé kuchařské instinkty. Pokud

chcete, klidně sůl přeskočte.

Vězte, že můj postoj k soli je založen na skutečnosti, že

mému manželovi Erikovi diagnostikovali (dvakrát)hypo

natremii, tedy příliš malé množství sodíku v krvi. Sypal si

sůl na vajíčka i maso, ale protože jíme tak málozpracová

vaného jídla a tak nízké množství sacharidů, je zjevné, že

to na pokrytí jeho potřeby soli nestačí. A překvapivé bylo,

že hyponatremie u něj byla doprovázena mírně zvýšeným

krevním tlakem.

Takže my sůl jíme. Ovšem jíme správnou sůl – pro víceinfor

mací nahlédněte do oddílu Ingredience.

Zdá se, že výjimkou byli Inuité. Ti se živili tučným masem,

rybím tukem a rybami a tato strava jim velmi prospívala,

ale neměli v oblibě sůl. Odhaduji, že důvodem mohla být

skutečnost, že slanovodní ryby, které tvořily základ jejichjí

delníčku, veškerou jejich potřebu sodíku pokryly. Ale opakuji,

že je to jen můj odhad.

alkohol a ocet. Někteří zastánci paleolitické stravy alkohol

a ocet tolerují, jiní ne. Já je v této knize používám, jen sevět

šinou vyhýbám alkoholu a octům z obilí. ( Je tu jeden recept,

který vyžaduje trošičku bourbonu. Můžete mě odsoudit, ale

říkám vám, je výborný a po destilaci v něm zůstane jen málo

lektinů z obilí a žádné sacharidy.)

Divoké kvasinky jsou všude; sacharidy kvasí. Správci parků

mají spoustu historek o medvědech, kteří na keřích nebo na

rostlinách vinné révy objevili ovoce, jež zkvasilo, a oni ho

spořádali tolik, že se jím opili. Když to tak chodí s medvědy,

jistě se to stávalo i paleolitickému člověku. Sice neměl po

jeskyni schované lahve s alkoholem, ale není to nic, co by

bylo bez uvaření toxické. (Alkohol je toxický, když hovypi

jete moc, ale půl šálku vína v jídle, o které se navíc podělíte,

mi nepřipadá nebezpečné.)

Mimochodem, Ray Audette v knize Neanderthin doporučuje,

že pokud chcete dosáhnout skutečně paleolitického stavu

opilosti, máte užívat bylinky. Slibuju, že to na vás nepovím,

ale buďte opatrní.

• Dopřávejte si dostatek spánku. To říkám jako celoživotní

insomniak a až moc dobře si uvědomuji, že pro některé

z nás je to těžko proveditelná věc. Ale jestli zůstáváte

dlouho vzhůru kvůli sledování televize nebo dohánění

domácích prací, omezte to. Vytvořte si pro spánek řádné

prostředí, co možná nejtmavší a nejtišší, a pokud žijete

ve velkém městě, zvažte používání oční rouškya ucpá

vek do uší. Pamatujte, že paleolitický člověk nejen neměl

televizi, ale ani si po západu slunce nemohl příliš posvítit,

takže šel spát. Prodlužování dne umělým světlem

mělo důsledky, kterým dosud pramálo, pokud vůbec,

rozumíme.

• Cvičte, ale myslete na to, jak svá těla používali naši

předkové. Člověk z paleolitu neběhal maratony. Nejspíš

vůbec moc neběhal, jedině když honil kořist nebo byl

sám honěn jako kořist. A to pak nebyl žádný jogging –

to utíkal jako smyslů zbavený, a jakmile byl v bezpečí,

ihned zastavil. Na druhou stranu náš paleolitický předek

hodně chodil – hledal potravu, pronásledoval kořiststě

hující se podle ročních období. Zvedal a přenášelbřeme

na, protože jak jinak byste dostali antilopu do jeskyně?

Hodně lezl, aby dosáhl na potravu nebo se skryl před

nebezpečím.

paleo, či nikoli?

Jak jsem již řekla, v otázkách, co je a co není paleo, panuje

řada neshod. Chápejte prosím, že já k celé věci přistupuji,

stejně jako k nízkosacharidové dietě, z pohledu kuchařky.

Chci si užívat všech výhod, které přináší dodržování dietních

zásad, ale zároveň co nejpestřejší plejády chutí a surovin.

Tady je několik věcí, jež někteří považují za paleolitické a jiní

ne:

tučné maso. Loren Cordain, jeden z průkopníkůpaleoli

tického hnutí, původně trval na konzumaci jedině libové

svaloviny a doporučoval zbavovat se tuku, kůže a dalších

tučných částí těl zvířat. Popravdě řečeno, tomu přílišnero

zumím. Neumím si představit, že když si naši předkové dali

tu práci, podstoupili to riziko a chytili a zabili mamuta, jelena,

medvěda nebo divokého kance, tak ho nesnědli do poslední

částečky.

Ano, maso lovné zvěře je libovější než maso z chovných

zvířat, ale víme, že lovci a sběrači dokázali ocenit morek,

mozek, míchu, ledvinový tuk – zkrátka všechno, co se dalo.

A ne všechna lovná zvěř je přirozeně úplně libová, obzvlášť

v podzimním „tučném období“.

Tučné části zvířat mají Výživové hodnoty, které vesvalovi

ně nenajdeme. Například kůže je bohatým zdrojem velmi

výživné želatiny. Vyhozením kůže přijdete o rovnováhu ve

stavbě aminokyselin, kterou byste získali konzumací celého

těla zvířete. Želatina velmi prospívá vašim kostem a kůži

a navíc působí protizánětlivě. Takže kůžičku z kuřete nebo

krocana i kůrku z vepřového si klidně dejte. Kůže odpovídá

paleolitickým zásadám.

Morek je ohromný zdroj vitaminů rozpustných v tucích,ne

mluvě o kyselinách DHA a EPA, důležitých pro rozvoj mozku.


10 11

úVOD

(To, že v podstatě chutná jako máslo ochucené masem, je

jen příjemný bonus.) Není náhoda, že predátoři se ze všeho

nejdřív vrhají na morek.

Poté co jsem sama zvýšila podíl tuků ve své stravě, pocítila

jsem zlepšení zdraví. Proto se v této knize nevyhýbámtuč

ným kusům masa. Mimochodem, i Loren Cordain prohlásil,

že svůj postoj k tučnému masu přehodnotil.

sůl. Někteří „paleáři“ vynechávají sůl úplně. Ale navzdory

démonizaci, sůl je nezbytná živina – její významnýnedosta

tek může způsobit smrt. Otázkou je, jestli naši lovícía sbírají

cí předkové měli k soli přístup.

Nepochybně věděli o oblastech s minerálními ložisky. Místa,

kde je půda slaná, známá jako „solný liz“, přitahovala lovnou

zvěř z daleka a byla nejlepšími lovišti. Viděli, že sodíkzví

řatům zajišťuje rovnováhu v organismu. Také zatímco diety

s vysokým příjmem sacharidů způsobují, že tělo zadržuje

sodík, omezení příjmu sacharidů tělu umožňuje sodíkspráv

ně vylučovat. Vědci Stephen Phinney a Jeff Volek v knize The

Art and Science of Carbohydrate Restriction (Umění a věda

omezení sacharidů) tvrdí, že lidé, kteří sníží příjemkoncent

rovaných sacharidů, se často cítí slabí a unavení, a to nikoli

kvůli nedostatku sacharidů, ale kvůli nedostatku sodíku.

Nevidím důvod, proč se zbavovat solničky. Sice jsem sev re

ceptech snažila udržet množství přidávané soli na minimu

potřebném pro získání chuti, ale rozhodně jsem jinevyne

chala úplně. Na vině jsou mé kuchařské instinkty. Pokud

chcete, klidně sůl přeskočte.

Vězte, že můj postoj k soli je založen na skutečnosti, že

mému manželovi Erikovi diagnostikovali (dvakrát)hypo

natremii, tedy příliš malé množství sodíku v krvi. Sypal si

sůl na vajíčka i maso, ale protože jíme tak málozpracová

vaného jídla a tak nízké množství sacharidů, je zjevné, že

to na pokrytí jeho potřeby soli nestačí. A překvapivé bylo,

že hyponatremie u něj byla doprovázena mírně zvýšeným

krevním tlakem.

Takže my sůl jíme. Ovšem jíme správnou sůl – pro víceinfor

mací nahlédněte do oddílu Ingredience.

Zdá se, že výjimkou byli Inuité. Ti se živili tučným masem,

rybím tukem a rybami a tato strava jim velmi prospívala,

ale neměli v oblibě sůl. Odhaduji, že důvodem mohla být

skutečnost, že slanovodní ryby, které tvořily základ jejichjí

delníčku, veškerou jejich potřebu sodíku pokryly. Ale opakuji,

že je to jen můj odhad.

alkohol a ocet. Někteří zastánci paleolitické stravy alkohol

a ocet tolerují, jiní ne. Já je v této knize používám, jen sevět

šinou vyhýbám alkoholu a octům z obilí. ( Je tu jeden recept,

který vyžaduje trošičku bourbonu. Můžete mě odsoudit, ale

říkám vám, je výborný a po destilaci v něm zůstane jen málo

lektinů z obilí a žádné sacharidy.)

Divoké kvasinky jsou všude; sacharidy kvasí. Správci parků

mají spoustu historek o medvědech, kteří na keřích nebo na

rostlinách vinné révy objevili ovoce, jež zkvasilo, a oni ho

spořádali tolik, že se jím opili. Když to tak chodí s medvědy,

jistě se to stávalo i paleolitickému člověku. Sice neměl po

jeskyni schované lahve s alkoholem, ale není to nic, co by

bylo bez uvaření toxické. (Alkohol je toxický, když hovypi

jete moc, ale půl šálku vína v jídle, o které se navíc podělíte,

mi nepřipadá nebezpečné.)

Mimochodem, Ray Audette v knize Neanderthin doporučuje,

že pokud chcete dosáhnout skutečně paleolitického stavu

opilosti, máte užívat bylinky. Slibuju, že to na vás nepovím,

ale buďte opatrní.

• Dopřávejte si dostatek spánku. To říkám jako celoživotní

insomniak a až moc dobře si uvědomuji, že pro některé

z nás je to těžko proveditelná věc. Ale jestli zůstáváte

dlouho vzhůru kvůli sledování televize nebo dohánění

domácích prací, omezte to. Vytvořte si pro spánek řádné

prostředí, co možná nejtmavší a nejtišší, a pokud žijete

ve velkém městě, zvažte používání oční rouškya ucpá

vek do uší. Pamatujte, že paleolitický člověk nejen neměl

televizi, ale ani si po západu slunce nemohl příliš posvítit,

takže šel spát. Prodlužování dne umělým světlem

mělo důsledky, kterým dosud pramálo, pokud vůbec,

rozumíme.

• Cvičte, ale myslete na to, jak svá těla používali naši

předkové. Člověk z paleolitu neběhal maratony. Nejspíš

vůbec moc neběhal, jedině když honil kořist nebo byl

sám honěn jako kořist. A to pak nebyl žádný jogging –

to utíkal jako smyslů zbavený, a jakmile byl v bezpečí,

ihned zastavil. Na druhou stranu náš paleolitický předek

hodně chodil – hledal potravu, pronásledoval kořiststě

hující se podle ročních období. Zvedal a přenášelbřeme

na, protože jak jinak byste dostali antilopu do jeskyně?

Hodně lezl, aby dosáhl na potravu nebo se skryl před

nebezpečím.

paleo, či nikoli?

Jak jsem již řekla, v otázkách, co je a co není paleo, panuje

řada neshod. Chápejte prosím, že já k celé věci přistupuji,

stejně jako k nízkosacharidové dietě, z pohledu kuchařky.

Chci si užívat všech výhod, které přináší dodržování dietních

zásad, ale zároveň co nejpestřejší plejády chutí a surovin.

Tady je několik věcí, jež někteří považují za paleolitické a jiní

ne:

tučné maso. Loren Cordain, jeden z průkopníkůpaleoli

tického hnutí, původně trval na konzumaci jedině libové

svaloviny a doporučoval zbavovat se tuku, kůže a dalších

tučných částí těl zvířat. Popravdě řečeno, tomu přílišnero

zumím. Neumím si představit, že když si naši předkové dali

tu práci, podstoupili to riziko a chytili a zabili mamuta, jelena,

medvěda nebo divokého kance, tak ho nesnědli do poslední

částečky.

Ano, maso lovné zvěře je libovější než maso z chovných

zvířat, ale víme, že lovci a sběrači dokázali ocenit morek,

mozek, míchu, ledvinový tuk – zkrátka všechno, co se dalo.

A ne všechna lovná zvěř je přirozeně úplně libová, obzvlášť

v podzimním „tučném období“.

Tučné části zvířat mají Výživové hodnoty, které vesvalovi

ně nenajdeme. Například kůže je bohatým zdrojem velmi

výživné želatiny. Vyhozením kůže přijdete o rovnováhu ve

stavbě aminokyselin, kterou byste získali konzumací celého

těla zvířete. Želatina velmi prospívá vašim kostem a kůži

a navíc působí protizánětlivě. Takže kůžičku z kuřete nebo

krocana i kůrku z vepřového si klidně dejte. Kůže odpovídá

paleolitickým zásadám.

Morek je ohromný zdroj vitaminů rozpustných v tucích,ne

mluvě o kyselinách DHA a EPA, důležitých pro rozvoj mozku.


12 13

úVOD

a vyvarujete se sóji a ostatních luštěnin, budete takdodržo

vat pravidla paleolitické diety minimálně z 80 procent.

Mějte na paměti, že nebudeme kopírovat stravu jeskynního

člověka, to ani nelze. Nemůžeme kopírovat ani jeho životní

styl. Většina z nás má práci, v níž musíme aspoň 40 hodin

týdně vykonávat tutéž činnost nebo nečinnost, což by si

paleolitický člověk nedokázal představit. Většina z nás by se

také nedokázala vzdát ústředního topení, klimatizace nebo

umělého osvětlení.

Chceme se jen pokusit odstranit ze svého jídelníčku ty

součásti moderní stravy, které mají aktivní a silnémetabo

lické důsledky, jež považujeme za negativní. (Nezapomeňte,

že člověk v paleolitu zřejmě vnímal pár nabraných kil jako

dobrou věc.)

Proto jsem v některých receptech použila přísady, které mají

minimální množství složek neodpovídajících paleolitickému

programu. Mám zato, že lžička pálivé omáčky, kteráobsa

huje trošku cukru, mi neublíží. Také jsem použila kokosové

mléko, které je organické, ale obsahuje guarovou gumu,

která v zásadě není „paleo košer“. (Za tento termín děkuji

tomu milému muži, kterého jsem si vzala.) Nepoužívala jsem

vždy pouze maso z trávou krmených zvířat.

Ale vyvarovala jsem se byť jen malinkého množství lepku,

nahradila přísady z obilovin, jako jsou rýže nebo sladový

ocet, a vyrobila dost vlastních ochucovadel, hlavně kečup

– ty kupované bývají plné cukru. Kečupu se častov recep

tech používá hodně, čímž se do stravy může dostat spousta

cukru, takže si stejně už léta vyrábím kečup vlastní.

Záleží jen na vás, jak důslední budete. Jen se obávám, že

pokud budete příliš pedantští a stanovíte si moc náročná

pravidla, dieta se vám znechutí a přestanete. Nedovolte, aby

se touha po dokonalosti obrátila proti tomu, co vám může

prospět.

Výjimkou je lepek. Pokud jste na něj citliví, musíte sevyva

rovat i jen stopového množství.

o výrazu „přírodní“

Existuje obecně rozšířené přesvědčení, že přírodníautoma

ticky znamená zdravý. Stále dokola slyším: „Ale to jepřírod

ní! Takže to musí být prospěšné!“ Lidé to říkají o celozrnných

potravinách, medu a nejrůznějších dalších věcech.

Budíček: spousta nejvíce jedovatých věcí na světě jepří

rodních: jed chřestýše, muchomůrka zelená, tabák. Přírodní

suroviny vám mohou zničit zdraví přinejmenším stejněrych

le jako umělé. Já jsem se konzumací celozrnných potravin

a luštěnin projedla až k velikosti 52.

Takže se nenechte vmanipulovat do uvažování typu „ale

tenhle chleba z naklíčených zrn je přírodní!“. Spoustapřírod

ních věcí vám může ublížit a také ublíží. Patří k nim i lepek

a opioidy v celozrnném chlebu.

Maso je přírodní, ale nepatří do jídelníčku králíka. Tráva je

přírodní, a přesto nepatří do jídelníčku tygra. Otázka, kterou

se zabývají vyznavači paleolitické stravy, zní: „Je toto jídlo

přírodní pro lidské bytosti?“

je tato kuchařka

nízkosacharidová?

Recepty z této knihy nepochybně obsahují méně sacharidů

než v běžných kuchařkách, ale ne o tolik jako v mýchpřed

chozích knihách. Najdete tu velmi nízkosacharidové recepty

Ocet je přírodní konečný produkt výroby alkoholu, pokud se

nejprve nedestiluje. Na zahradě u domu, kde jsem vyrůstala,

jsme měli jabloň a některá spadaná jablka rozhodně byla

cítit po octu. Myslíte, že by je hladový jeskynní člověk jen

tak přešel? Podle mě ne.

V receptech z této knihy jsem použila několik druhů octa,

hlavně jablečný, červený vinný, bílý vinný a tmavý i světlý

balzamikový. Mnohé recepty vyžadují přidat troškubal

zamikového octa, který jídlo jemně přisladí, aniž by bylo

třeba dodávat nějaké sladidlo. Než jsem začala knihu dávat

dohromady, neměla jsem zkušenosti s bílým balzamikovým

octem, ale brzy se stal mou oblíbenou přísadou. Ráda kupuji

balzamikové octy za rozumné ceny od firmy Colavita.

mléčné výrobky. Z e-mailů, které dostávám, vím, že

největší odchylkou od paleolitického plánu, které se lidé

dopouštějí, je to, že do jídelníčku zařazují mléčné výrobky,

zejména syrové a od zvířat krmených travou. Dieta„z počát

ků lidstva“ podle Marka Sissona do značné míry spočívá ve

spojení paleolitické stravy s kvalitními mléčnými výrobky.

Argumentem proti zařazování mléčných výrobků dopa

leolitické diety bývá konstatování, že člověk v paleolitu

pravděpodobně nehonil divoké buvoly a ovce, aby je podojil.

Pro mléko zas hovoří fakt, že člověk je savec, takže složky

mléka nejsou našim tělům cizí, a také skutečnost, že mléko

je poživatelné zasyrova. Paleoantropologové tvrdí, že člověk

se nejprve stal pastevcem a pak teprve pěstitelem, což dává

smysl. Od pronásledování stáda coby kořisti k jeho ovládnutí

a řízení není zas tak velký skok. Také by mě zajímalo, jestli

k objevení sýra nedošlo tak, že někdo zabil kojené zvíře

a našel v jeho žaludku sražené mléko. K tomu mohlo dojít

dávno předtím, než lidé začali využívat mléko, a možná to

byl moment, kdy si uvědomili, že přežvýkavci chovaní pro

mléko mohou být zdrojem potravy opakovaně a ne pouze

jednorázově.

Zastávám neotřesitelný názor, že díky mléku a máslu chutná

všechno lépe. Navíc jsem osobně nikdy nezaznamenala

žádné zdravotní problémy způsobené konzumací mléčných

výrobků, i když bych měla uvést, že pocházímz anglické

ho a holandského rodu s velmi dlouhou tradicí konzumace

mléka.

Mléčné výrobky pocházející ze zvířat krmených trávou jsou

výborným zdrojem mnoha živin, zejména v tucíchrozpust

ných vitaminů A, E a K. Tuk v másle obsahuje kyselinulau

rovou, která ničí kvasinky a plísně, a konjugovanou kyselinu

linolovou, bojovnici proti rakovině, která také pomáhá snížit

obezitu v oblasti břicha. Nejspíš budu do svého jídelníčku

i nadále zařazovat máslo, smetanu a sýr, obzvláště zesyro

vého mléka od místních krav krmených trávou.

Ale publikovala jsem celou řadu receptů, které mléčnévý

robky používají a které jinak vyhovují dietě z počátků lidstva.

V této knize jsem se držela receptů bez mléčných výrobků,

to pro vás, kteří jste usoudili, že vám bez mléka bude líp.

Jestli vám tedy víc vyhovuje prapůvodní strava nežpaleoli

tická, klidně do pokrmů přidejte trošku másla, smetany nebo

sýru. Já se rozhodně neurazím.

jak moc paleo musí paleolitická

strava být?

Nejsem žádná puristka. Jeden z mých nejpopulárnějších

článků na blogu se jmenoval „Proč nejsem puristka“. Jak

už jsem zmínila, pokud vynecháte obiloviny, a obzvláště ty

s obsahem lepku, vyřadíte z jídelníčku jednoduché cukry,

budete se vyhýbat polynenasyceným rostlinným olejům


12 13

úVOD

a vyvarujete se sóji a ostatních luštěnin, budete takdodržo

vat pravidla paleolitické diety minimálně z 80 procent.

Mějte na paměti, že nebudeme kopírovat stravu jeskynního

člověka, to ani nelze. Nemůžeme kopírovat ani jeho životní

styl. Většina z nás má práci, v níž musíme aspoň 40 hodin

týdně vykonávat tutéž činnost nebo nečinnost, což by si

paleolitický člověk nedokázal představit. Většina z nás by se

také nedokázala vzdát ústředního topení, klimatizace nebo

umělého osvětlení.

Chceme se jen pokusit odstranit ze svého jídelníčku ty

součásti moderní stravy, které mají aktivní a silnémetabo

lické důsledky, jež považujeme za negativní. (Nezapomeňte,

že člověk v paleolitu zřejmě vnímal pár nabraných kil jako

dobrou věc.)

Proto jsem v některých receptech použila přísady, které mají

minimální množství složek neodpovídajících paleolitickému

programu. Mám zato, že lžička pálivé omáčky, kteráobsa

huje trošku cukru, mi neublíží. Také jsem použila kokosové

mléko, které je organické, ale obsahuje guarovou gumu,

která v zásadě není „paleo košer“. (Za tento termín děkuji

tomu milému muži, kterého jsem si vzala.) Nepoužívala jsem

vždy pouze maso z trávou krmených zvířat.

Ale vyvarovala jsem se byť jen malinkého množství lepku,

nahradila přísady z obilovin, jako jsou rýže nebo sladový

ocet, a vyrobila dost vlastních ochucovadel, hlavně kečup

– ty kupované bývají plné cukru. Kečupu se častov recep

tech používá hodně, čímž se do str



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist