načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

40 dní pěšky do Jeruzaléma - Ladislav Zibura

  > > > > > 40 dní pěšky do Jeruzaléma  

Kniha: 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Autor:

Prožijte největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po ...
Titul je skladem >10ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  211
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
15%
naše sleva
7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 87.4%hodnoceni - 87.4%hodnoceni - 87.4%hodnoceni - 87.4%hodnoceni - 87.4% 95%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2015-10-28
Počet stran: 240
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 238 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Umístění v žebříčku: 144. nejprodávanější kniha za poslední měsíc
Doporučená novinka pro týden: 2015-46
Hodnocení: 239. nejlépe hodnocená kniha
ISBN: 9788026504276
EAN: 9788026504276
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prožijte největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.

OBSAH: Dvaadvacetiletý muž jde pěšky 1 400 kilometrů do Jeruzaléma. Pořád se ztrácí a je trochu nešikovný, cestou ale potká dobré lidi.
JAK TO SKONČÍ: Do Jeruzaléma dojde, ale pak ho na letišti málem zabije raketa.
KOMU TO MŮŽU KOUPIT: Komukoliv ve věku 14?99 let se smyslem pro humor.
SEZNAM ALERGENŮ: Obsahuje vtipy o náboženství a tlustých lidech.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ladislav Zibura - další tituly autora:
40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha) 40 dní pěšky do Jeruzaléma (audiokniha)
Zibura, Ladislav
Cena: 211 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 168 Kč
40 dní pěšky do Jeruzaléma 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Zibura, Ladislav
Cena: 199 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 248 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty - audiokniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 254 Kč
Pěšky mezi buddhisty a komunisty Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Zibura, Ladislav
Cena: 158 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "40 dní pěšky do Jeruzaléma" mají také často zájem o tyto tituly:
Nauč mě mluvit -- 500 slov, říkadla, pohádky Nauč mě mluvit
Šplíchal, Antonín
Cena: 88 Kč
Bábovky Bábovky
Třeštíková, Radka
Cena: 247 Kč
Potkan laboratorní Potkan laboratorní
Horáková, Anna
Cena: 110 Kč
Dalajlamova kočka Dalajlamova kočka
Michie, David
Cena: 199 Kč
Neboj se Neboj se
Gardnerová, Lisa
Cena: 279 Kč
Komisař Vrťapka 3 -- Sebrané spisy 3 Komisař Vrťapka 3
Etrychová, Pavla; Etrych, Tomáš RNDr.; PhD.; Morkes, Petr
Cena: 223 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



LenkaWal 2016-06-16 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Skvělá kniha.
Doufám, že autor toho ještě hodně projde a o všem pěkně napíše.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

— 54 — — 55 —
Je zvláštní trávit čas s člověkem, s nímž nesdílíte společný jazyk. Takové
setkání je paradoxně mnohem ryzejší a  upřímnější, než kdybyste si
rozuměli. Netvrdíte mu, že má hezký byt, vynecháte všechny zdvořilostní
fráze. Sedíte proti sobě ve vší nahotě svého lidství, aniž byste měli
šanci získat si vzájemné sympatie slovy. A  přesně v  tom okamžiku pocítíte
zvláštní vzájemnou blízkost, která je založena pouze na tom, že jste oba
lidi. Vzhledem k tomuto principu jsou všechny rozdíly mezi vámi banální.
Po pěti hodinách spánku jsem znovu vyrazil na rušnou silnici, na níž mě
nepotkalo pranic dobrého. Dopředu mě ale hnala vidina lepších
poměrů – v nedalekém městě Altinova jsem se měl napojit na pěší cestu Evliya
Çelebi. Ta je pojmenována po slavném tureckém cestovateli a provádí
turisty napříč celým středem Turecka. Určena je především pro lidi cestující
na koních, ovšem podle fotografií vypadá půvabně i pro ty, kteří pod
sebou žádné páchnoucí zvíře nemají.
Návštěvu Altinovy jsem zahájil výběrem z bankomatu, který měl
odstartovat období hojnosti. Vlivem rostoucího vedra a s ním souvisejících
nákladů na nanuky jsem ale nabyté liry rychle utratil. Výběr z bankomatu
v turečtině mi připomněl souboj Davida s Goliášem. Velký neohrabaný stroj
jsem nakonec přechytračil náhodným mačkáním tlačítek a o chvíli
později už mi odevzdaně podával 200 lir. Jako obvykle, i tentokrát jsem prahnul
po tom dát si čaj. Když se mi naskytl pohled na bar zaplněný lidmi,
zaradoval jsem se. Vše vypadalo v pořádku – skupinky lidí debatovaly u svých
stolečků, solitéři si četli noviny nebo luštili křížovku. Kavárenská idylka
měla jediný háček – nikdo z nich neměl žádný nápoj. Ostatně by jim ho
ani nikdo nedal, je ramadán. Zdá se, že tady půst berou mnohem vážněji.
Sedl jsem si k  prázdnému stolu a  začal si dopisovat deník. V  okamžiku,
kdy jsem vytáhl vodu, ke mně přišel mladý muž, chytil mě za ruku
a naznačil, že mám jít s ním. Převedl mě přes silnici k další kavárně, která měla
zahrádku zakrytou závěsy. Neměly ji chránit před sluncem... ale před
pohledy ostatních lidí. Na přeplněné zahrádce totiž desítky hostů popíjely
čaj a  vychutnávaly si dopolední cigaretu. Objednal jsem si čaj, přisedl si
k lidem, kteří mě pozvali, a užíval si atmosféru tajného baru prohibičních
dvacátých let. „Kluci, nevíte, kde tady najdu cestu Evliya Çelebi?“ zeptal
jsem se naivně. Docela nevinná otázka rozjela dlouhou diskuzi, na jejímž
konci stála stránka na anglické Wikipedii, kterou mi na svém
smartphonu ukazoval jazykově nejzdatnější člen skupiny. Byla věnována cestovateli
Evliyu Çelebovi. Muž zarputile opakoval slovo dead a ukazoval na datum
jeho úmrtí.
Nezbylo, než hledat odpovědi v internetové kavárně. Znovu jsem se ocitl
ve špinavém a páchnoucím doupěti plném dětí, které nadšeně zabíjely své
virtuální nepřátele. Počítače jsou pro chudé turecké rodiny příliš drahé,
proto je děti obvykle nemají doma. Kluci tak dělají vše pro to, aby si
vydělali pár lir, a hned jak se jim to podaří, utratí je v internetové kavárně.
Podle všeho tam používat internet a pít kávu chodím jen já. Surfování mi
přineslo nemnoho radosti. Podle mapy bych se na Evliya Çelebi musel
vracet zpátky, což zásadně nedělám. Rozhodl jsem se proto vyrazit po
silnici na jih, kde bych měl cestu někde potkat. Ze zpráv jsem se také
dozvěděl, že Izrael zahájil pozemní operace v Pásmu Gazy a konflikt začíná být
nejvyhrocenější za poslední desetiletí. Evropské cestovky ruší plánované
zájezdy do Svaté země. Lidé stornují letenky s tím, že Dubrovník je stejně
hezčí než Jeruzalém. Na druhou stranu z  pozice spořivého člověka
musím ocenit, že se válka příznivě projevila na cenách letenek. Napsal jsem
e-mail otci a požádal ho, ať se pokusí matku držet stranou od médií,
která jsou informací o válce plná. Pak jsem si v mapě naplánoval další část
cesty – půjdu do 55 kilometrů vzdáleného města Iznik. Na Facebooku mi
několik lidí poslalo odkaz na články o tom, že v Izraeli zuří válka. Děkuji,
je to od vás milé.





— 56 — — 57 —
Charakter krajiny se oproti severu
Turecka hodně změnil. Šplhal jsem
podél potůčku do prudkého kopce,
okolní svahy zakrývaly řídké lesy.
Na vrcholu kopce jsem si osušil pot
z očí a rozhlédl se po kraji. Zdá se, že
mě čeká rozmanitější podívaná než
jen nekonečná pole – zvlněnou
krajinu protínaly linie potoků, z kopců
trčely obnažené skály a  všude
kolem se střídaly lesy s loukami
a malými políčky. Oproti nekonečným
silnicím plným aut
a všudypřítomným slunečnicím je to skutečně
příjemná změna. Asi deset kilometrů
za Altinovou jsem si sedl ke stolu
před mešitou, abych v  klidu
posvačil. Sotva jsem ale vytáhl
chleba a mléko, přisedl si ke mně
mladý muž mého věku. Přivedl mě tím
do celkem svízelné situace – nevím,
zda je v  tomto ramadánem
stiženém kraji zdvořilé svačit před
hladovějícími a žíznícími. Návštěvník ale pochopil mé rozpaky a naznačil, ať
klidně jím. Když o chvíli později beze slova odešel, myslel jsem, že
nakonec přece jen neunesl pohled na hodujícího křesťana. Ukázalo se ale, že se
mnou má docela jiné plány. Odešel a zase se vrátil celkem třikrát, aby mi
přinesl rajčata, olivy, papriky, sýr, broskve, okurky, vodu a  zákusek. Cpal
jsem se k prasknutí a každou další potravinu upřímně chválil. Po zákusku
jsem si na lavičce dopřál půlhodinku spánku. Je to zvláštní. Ten člověk se
celý den nenajedl ani nenapil, přesto měl radost, že mi chutná, a ještě mě
do jídla povzbuzoval. Takhle nějak podle mě vypadá respekt.
Odpoledne se mi konečně podařilo narazit na cestu Evliya Çelebi. Vypravil
jsem se po ní, ovšem první rozcestník se ukázal být zároveň rozcestníkem
posledním. Nezbylo mi tedy než pokračovat po silnici a vidinu putování
po prašných cestách Evliya Çelebi definitivně opustit. Až do večera mě
nic velkolepého nepotkalo a já si užíval krásné krajiny a silnic bez aut. Jen
pátrání po čaji zůstávalo bezvýsledné. Na první otevřený bar jsem narazil
až v osm hodin. Barman byl ale neoblomný. Ukázal na devítku na
hodinách, aby mi dal jasně najevo, že čaj se dříve podávat nebude. Slunce už
pomalu zapadalo, když mě na ulici chytil za ruku asi šedesátiletý pán. Na
rozdíl od většiny ostatních Turků už po prvních nezodpovězených
otázkách pochopil, že nemluvím turecky. A  na rozdíl od všech Turků se to
Obvykle se o tom nemluví, ale
i poutník musí chodit na záchod.
A když pije vodu z napajedel
pro dobytek, musí na něj chodit
často. V přírodě ale na velkou
stranu chodím tuze nerad,
v podřepu mě totiž nesnesitelně
bolí kolena. Po cestě do Říma
jsem vymyslel jednoduchý
trik – stačí si sednout na větev
padlého stromu. Liboval jsem
si, jak dobrý to je... dokud pode
mnou jednou nepraskla. Dnes se
vždy snažím najít svah porostlý
stromy. Stačí si stáhnout kalhoty,
strom obejmout oběma rukama
a zahájit výkon. Je to jednoduché,
praktické a dobrodružné. Podle
mě je ale jen otázkou času, než se
jednou neudržím.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist