načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

365 pohádek do postýlky - kolektiv

  > > > > 365 pohádek do postýlky  

Kniha: 365 pohádek do postýlky
Autor:

365 nejkrásnějších příběhů Přečtěte si každý den jednu zábavnou pohádku na motivy filmů společnosti Disney! Navštivte s námi znovu známé světy princezen, korálových rybek, ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
15%
naše sleva
11,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EGMONT
Rok vydání: 2017-08-24
Počet stran: 376
Rozměr: 170 x 238 mm
Úprava: 374 stran : barevné ilustrace
Vydání: Druhé vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-35
ISBN: 9788025240199
EAN: 9788025240199
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

365 nejkrásnějších příběhů Přečtěte si každý den jednu zábavnou pohádku na motivy filmů společnosti Disney! Navštivte s námi znovu známé světy princezen, korálových rybek, závodních aut, příšerek, hraček, kamarádů z Kačerova a mnoha a mnoha dalších!

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

18 19
LEDENLEDEN
17
Zimní pohádka
MEDVÍDEK PÚ
J
ednoho jasného lednového dne se kolébal
Medvídek Pú Stokorcovým lesem, protože
šel navštívit svého nemocného kamaráda
Prasátko. Přes noc sněžilo tak hustě, že les byl
pokrytý nadýchanou peřinou třpytivého sněhu.
„Chudáček Prasátko,“
povzdechl si Pú. „To je škoda,
že nemůže jít ven a hrát si
v tom krásném sněhu.“ Jeho
boty zakřupaly ještě
několikrát v hlubokém sněhu, když
náhle dostal jeho malinkatý
mozeček geniální nápad. „Už
to mám!“ vykřikl. „Přinesu
Prasátku trochu toho
sněhu!“ Nabral do dlaní plnou
hrst sněhu a umačkal z něho
kouli. Strčil ji do kapsy a
vyrobil další a ještě další. Brzo měl v každé kapse
po třech koulích a ještě jednu na hlavě pod
čepicí. Honem pospíchal k domečku, kde bydlelo
Prasátko. Když byl před chaloupkou, potkal
Tygra, Králíčka, Klokánka a další kamarády.
„Ahoj, Pú,“ zavolal na něj Klokánek. „Pojď
s námi stavět sněhuláka!“
„Bohužel to nejde,“ litoval Pú. „Nesu Prasátku
sněhové koule, protože leží doma s rýmou.“
Řekl jim ahoj a spěchal dál.
Prasátku opravdu nebylo dobře, ale bylo rádo,
že kamaráda vidí. „Ahoj, Pú,“ zahuhňalo s
plným nosem. „To jsem rádo, žes přišel. Hepčík!“
„Chudáčku Prasátko,“ řekl Pú. „Počkej,
uvařím ti čaj.“
Když chtěl postavit konvici s vodou na plotnu,
skutálela se mu z hlavy ledová kapka a zastudila
ho na nose. Pú si najednou na něco vzpomněl.
„Přinesl jsem ti dárek,
Prasátko!“ vykřikl a strhl si
čepici z hlavy.
Ale nic v ní nebylo.
Zmateně se rozběhl k
věšáku, kam si pověsil kabátek.
Prohrabal kapsy, ale
sněhové koule nikde. Zato pod
nohama se mu rozlévala pěkná
louže.
„Tak tohle nechápu,“ řekl
Pú a poškrábal se na hlavě.
„Chtěl jsem ti přinést koule,
ale někam se mi ztratily.“
„Kamaráde zlatý,“ povzdechlo si Prasátko.
„Díky, žes na mě myslel. Škoda že nemůžu jít
ven a taky si hrát. Můžeš roztáhnout závěsy,
abych vidělo na sníh?“
Pú vyskočil a udělal, o co ho kamarád požádal.
Když se oba podívali ven, vydechli úžasem.
Přímo pod oknem stál překrásný sněhulák,
kterého postavil Tygr s Králíčkem a dalšími
kamarády jenom pro Prasátko!
„To je dobře, že má člověk kamarády,“ řeklo
šťastně Prasátko.
„Hepčí!“
16
Naslouchej srdcem
POCAHONTAS
B
yl jasný chladný den a Pocahontas se
rozhodla, že v yšplhá až na vrchol v ysoké hory
se svým kamarádem mývalem Meekem a
kolibříkem Flitem. Naposledy šplhala na tuhle horu
jako malé dítě.
Když dorazili na místo,
kde se pěšina rozdělovala
na dvě strany, zeptala se
Pocahontas: „Kudy se máme
dát, Meeko?“ Mýval
ukázal na širší a pohodlnější
stezku. Pocahontas se dala
do smíchu.
„Zkusíme raději tuhle,“
řekla a ukázala na užší a
strmější pěšinu. Začali po ní
stoupat, stezka se ještě víc zúžila
a prudce stoupala k vrcholu
hory. Meeko nervózně cosi brebentil a Flit
neklidně poletoval. Když se Pocahontas posadila
na široký pařez, aby popadla dech, náhle se zvedl
vichr. Přihnal s sebou mračna a spustil se liják.
„Propána,“ vykřikla Pocahontas a prudce vstala.
„Tady nemůžeme zůstat, ale vrátit se taky nejde,
cesta je příliš kluzká. Musíme jít dál.“
Pocahontas to na sobě nedala znát, ale když se po stezce
začala valit voda, dostala strach. Chůze byla čím
dál nebezpečnější a Pocahontas byla čím dál
větší zima. Vtom si vzpomněla na něco, co jí kdysi
radila babička vrba.
„Musím poslouchat,“ řekla si. „Musím
naslouchat duchům kolem nás a ti nás zachrání.“
Snažila se zbystřit smysly, ale v lijáku a větru bylo
těžké něco zaslechnout. Meeko se tiskl
bojácně k Pocahontas.
„Musím naslouchat svým srdcem,“ řekla si.
A náhle je zaslechla. Duchové k ní promluvili.
Poradili jí, aby vystoupala
ještě o něco výš, protože
tam najde bezpečný úkryt.
„Pojďme, Meeko!“
povzbuzovala kamarády a snažila
se překřičet déšť a vítr.
„Pojď, Flite! Za chvíli
najdeme nějaký úkryt!“
A skutečně. O kousek dál
našli trhlinu ve skalách.
Byla tam malá jeskyně.
Uvnitř bylo teplo a sucho.
Všichni tři se usadili v
jeskyni a dívali se ven, jak prší.
Bouřka se brzo přehnala a opět vysvitlo
slunce. „Pojďme,“ pobídla Pocahontas Meeka
a Flita. „Brzo už budeme nahoře a uvidíme
do daleka!“ Spěšně se vydali vzhůru, až
přišli na vrchol. Hluboko pod nimi se
rozkládaly na všechny strany lesy a v dálce za nimi se
třpytilo modré moře.
„Vidíš to, Meeko? Vidíš to, Flite?“ vykřikla
Pocahontas s radostí. „Teď vidíme svět úplně
jinak. Není to krása? A navíc,“ řekla si
víceméně pro sebe, „kdybych si nevybrala
neprozkoumanou cestu, nikdy bych neslyšela, jak
ke mně mluví duchové!“






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist