načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: 365 experimentů na každý den – Anita van Saan

365 experimentů na každý den

Elektronická kniha: 365 experimentů na každý den
Autor: Anita van Saan

365 pokusů z oblasti fyziky, biologie, chemie i geologie je určeno dětem od 8 let. Proč rostliny rostou? Jak rozsvítit žárovku pomocí citronové šťávy? Proč vzniká vítr, krupobití, hromy a blesky? Lze získat v suchých oblastech pitnou vodu? ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6% 100%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 248
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Přírodní vědy. Matematické vědy
Literatura pro děti a mládež (naučná)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2872-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

365 pokusů z oblasti fyziky, biologie, chemie i geologie je určeno dětem od 8 let. Proč rostliny rostou? Jak rozsvítit žárovku pomocí citronové šťávy? Proč vzniká vítr, krupobití, hromy a blesky? Lze získat v suchých oblastech pitnou vodu? Je možné vyrobit zmrzlinu bez mrazáku? Všechny experimenty jsou vysvětleny srozumitelně, krok za krokem. Zvládnete je snadno, bez velkých příprav a vystačíte si s věcmi, které běžně seženete.

Popis nakladatele

365 napínavých experimentů pro zvídavé děti (i rodiče)!.
Poznejte, jak věci fungují, a nechte se překvapit tím, co všechno je možné.

Proč rostliny rostou?
Jak rozsvítit žárovku pomocí citronové šťávy?
Proč vzniká vítr, krupobití, hromy a blesky?
Lze získat v suchých oblastech pitnou vodu?
Jak sejmout otisky prstů jako detektiv?
Je možné vyrobit zmrzlinu bez mrazáku?

Všechny experimenty jsou vysvětleny srozumitelně, krok za krokem. Zvládnete je snadno, bez velkých příprav a vystačíte si s věcmi, které běžně seženete.
Věda je zábava a tahle knížka vám to dokáže!

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Anita van Saan - další tituly autora:
365 experimentů na každý den 365 experimentů na každý den
Malý přírodovědec Příručka Malý přírodovědec Příručka
Malý prírodovedec -- Príručka Malý prírodovedec
Malý přírodovědec v zimě Malý přírodovědec v zimě
Malý přírodovědec Zvířata Malý přírodovědec Zvířata
Malý prírodovedec Zvieratá Malý prírodovedec Zvieratá
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

365 experimentů

na každý den

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

365 experimentů na každý den – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Příroda se v průběhu roku proměňuje. Na jaře raší pupeny, kvetou stromy, klíčí semena. Léto přináší zelené louky, horko a bouřky. Na podzim dozrávají plody a ze stromů opadávají listy. Ráno visí nad lesy a poli husté cáry mlhy. V zimě tančí ve vzduchu sněhové vločky. Rybníky a jezera jsou zamrzlá, stromy holé. Příroda odpočívá pod silnou bílou pokrývkou, dokud slunce nerozpustí sníh. Pak začíná celý cyklus znovu. Našich 365 vzrušujících experimentů, to znamená jeden na každý den v roce, tě seznámí s mnoha přírodními zákony. Brzy dokážeš vysvětlit, proč rostliny rostou, jak vzniká vítr, kroupy, hromy a blesky, jak pomocí citronové šťávy rozsvítíš žárovku anebo jak získáš v suchých oblastech pitnou vodu. Pokud se chceš navíc dozvědět, jak snímá zručný detektiv otisky prstů, jak se vyrábí neviditelný inkoust, karamelové bonbony, kandovaný cukr a zmrzlina bez mrazáku, musíš si tuhle knížku zkrátka přečíst! Všechno, co je k provádění experimentů zapotřebí, se obvykle najde v každé domácnosti. Některé pokusy můžeš provádět úplně sám, k jiným budeš potřebovat pomoc dospělého. Některé vyžadují trochu cviku a trpělivosti a budeš si je možná muset několikrát zopakovat, než se konečně povedou. Ale spousta z nich je opravdu snadná a zvládli by je i tví mladší sourozenci ve školce! Některé z pokusů můžeš klidně provádět ve svém pokoji, jiné raději někde venku. Vždy musíš

dávat pozor na sebe i své okolí a u některých

experimentů je zapotřebí opravdu velké

opatrnosti.

Ačkoli je všech 365 experimentů seřazeno

podle ročních období, většinu z nich můžeš

provádět prakticky kdykoliv. Dostaneš-li tedy

chuť experimentovat se svíčkami radši v létě

než v zimě, vůbec to nevadí. Protože ale na

sebe pokusy obsahově navazují, naučíš se

toho víc, budeš-li postupovat podle pořadí

uvedeného v knížce. Nejlepší bude, začneš-li

s tématem, které tě nejvíc zajímá, zkusíš si

jeden nebo dva pokusy, a pokud narazíš na

takový, který tě nezaujme – ať už proto, že ti

bude připadat příliš snadný, nebo naopak příliš

časově náročný, můžeš ho zatím vynechat

a případně se k němu později vrátit. Při svých

experimentech se navíc naučíš řadu nových

pojmů z chemie, biologie, fyziky i geologie.

Aby sis je mohl snáze zapamatovat, jsou ještě

vždycky nakonec vysvětleny v popisu

experimentu.

Tak, budoucí pane doktore a paní profesorko,

a teď můžete začít!

Hodně zábavy a zdařilých pokusů!

3

Jaro, léto, podzim a zima 365 experimentů na každý den

Jaro

Co všechno dokáže voda... strana 10

1 Inkoust v pohybu ■ 2 Skupenství pevné, kapalné a plynné ■ 3 Zmizení vody ■ 4 Sušič prádla ■

5 Všechno je voda? ■ 6 Velké promíchávání ■ 7 Teplé proudění ■ 8 Bleskové odpaření ■ 9 Záhada

hustoty ■ 10 Vodní lepidlo ■ 11 Plovoucí led ■ 12 Vodní kopec ■ 13 Suchá voda ■ 14 Neviditelná blána

■ 15 Stoupající voda ■ 16 Tančící cukr ■ 17 Zmizení ve vodě ■ 18 Nasycený ■ 19 Oddělování za horka ■

20 Nerozpustitelný ■ 21 Oddělování směsí a roztoků ■ 22 Bílá směs

Roční období, světlo a tma strana 23

23 Sluneční teplo ■ 24 Sluneční energie ■ 25 Zvlněná voda ■ 26 Nahoru a dolů ■ 27 Světlo a stín ■

28 Rentgenování vajec ■ 29 Barevná kůže ■ 30 Navrácené světlo ■ 31 Polapená sluneční energie

■ 32 Světelné body ■ 33 Šikmo se zahřívá hůře ■ 34 Kolik je na nebi hvězd... ■ 35 Sluneční hodiny ■

36 Planeta Země, stálice Slunce ■ 37 Pomeranč „Čtyři roční období“ ■ 38 Skleníkové teploty ■

39 Roztavený sníh ■ 40 Zdravá atmosféra ■ 41 Posunuté kyvadlo

Barvy, obrazy, duha strana 34

42 Světlo a tma ■ 43 Oči ve tmě ■ 44 Koukání do světla ■ 45 Barvy světla ■ 46 Duha ■ 47 Nebeská

modř ■ 48 Barevná káča ■ 49 Prostředí červeného světla ■ 50 Rozložený fix ■ 51 Přiznat barvu! ■

52 Zrcadlo ve tmě ■ 53 Ztracený zrcadlový obraz ■ 54 Lupa ■ 55 Vaření odrazem ■ 56 Dokonale čistá

voda ■ 57 Super vodní lupa ■ 58 Náměsíčník ■ 59 Převrácený svět ■ 60 Obraz ve lžíci ■ 61 Vidící

pohárek ■ 62 Skleněné oko

Klíčení, růst, květ strana 47

63 Všechno se zelená... ■ 64 Nádherné tulipány ■ 65 Květ narcisu ■ 66 Kočičky do vázy ■ 67 Žíznivé

rozinky ■ 68 Včely při práci ■ 69 Skákající hrách ■ 70 Pozor, výbušnina! ■ 71 Ukrytý klíček ■ 72 Jeden,

dva, nebo tři? ■ 73 Závod klíčků ■ 74 Obrovské klíčky ■ 75 Octový zábal ■ 76 Stop klíčení ■

77 Zakořeněné vejce ■ 78 Správná orientace ■ 79 Noční směna ■ 80 Továrna na kyslík ■ 81 Pruhované

listy ■ 82 Důkaz kyslíku ■ 83 Bezbarvá tráva ■ 84 Zelená, zelenější, nejzelenější ■ 85 Přenos vody a soli

■ 86 Namaštěná ■ 87 Buňky cibule – krásné až k pláči! ■ 88 Potící se listy? ■ 89 Listová sauna ■

90 Slané brambory ■ 91 Vadnutí

4

Obsah

Léto

Setrvačnost, klid a pohyb strana 66

92 Vyvážená poloha! ■ 93 Auto s pohonem na mince ■ 94 Stabilní most ■ 95 Kouzelná krabice ■

96 Nejpevnější vaječné skořápky na světě! ■ 97 Líná mince ■ 98 Hora mincí ■ 99 Vaječný tanec ■

100 Rozjezdová plocha ■ 101 Zaklíněný ■ 102 Kniha na valivé ploše ■ 103 Šikmá plocha ■ 104 Volný

pád ■ 105 Závod v kutálení ■ 106 Skákací míček ■ 107 Míček v písku ■ 108 Otvírák na konzervy ■

109 Mincový kulečník ■ 110 Dlouhá páka! ■ 111 Kladka ■ 112 Jsi na tahu! ■ 113 Kuličková horská

dráha ■ 114 Kbelíkový kolotoč ■ 115 Hrátky s čajem

Teplo, horko, ochlazení strana 80

116 Těžký nafukovací balonek ■ 117 Tančící kapky ■ 118 Vzduchem naplněná láhev ■ 119 Vzduch

po kilech ■ 120 Kde tě tlačí voda? ■ 121 Připravit! Pozor! Vyfouknout! ■ 122 Balonkový duch v láhvi

■ 123 Vzduchoprázdná? ■ 124 Stlačený vzduch ■ 125 Silák vzduch ■ 126 Nervózní sklenička od

marmelády ■ 127 Žízeň a neposlušná láhev ■ 128 Sát, nebo tisknout ■ 129 Postřikovač z láhve

■ 130 Vznášející se vejce ■ 131 Kouzelný papír ■ 132 Foukání přes láhve? ■ 133 Barometr v láhvi ■

134 Frčící balonek ■ 135 Balonek s raketovým pohonem ■ 136 Ohřívač rukou ■ 137 Teplo vyrobené

dlaněmi! ■ 138 Závod ve vaření vajec ■ 139 Vnímání tepla ■ 140 Rychleji zahřátá ■ 141 Kouzelný

balonek ■ 142 Podvodní sopka ■ 143 Duch v láhvi ■ 144 Tvůj vlastní teploměr ■ 145 Trik s banánem

■ 146 Elastické vejce ■ 147 Tančící kobra ■ 148 Zima v létě? ■ 149 Rychlé ochladnutí

Vítr a nepohoda, hromy a blesky strana 100

150 Soutěž v ukládání tepla ■ 151 Připraven k odletu ■ 152 Vzdušné fronty ■ 153 Kdo se dřív

„nachladí“? ■ 154 Zakalený hrneček ■ 155 Větrem odvátý ■ 156 Větroměr ■ 157 Srážkoměr ■

158 Měření tepla ■ 159 Vznášející se pingpongový míček ■ 160 Blesk z čistého nebe! ■ 161 Blýská se

■ 162 Docela „obyčejná“ kroupa ■ 163 Rány hromu ■ 164 Minitornádo ■ 165 Ještě jedno tornádo ■

166 Ve víru ■ 167 Kamenomet ■ 168 Lapač kouře ■ 169 El Niño ■ 170 Borová šiška jako rosnička

Hmyz, plazi a letouni strana 117

171 Ovocná past ■ 172 Past v zemi ■ 173 Záchrana much ■ 174 Srovnání motýlů ■ 175 Jak lákavé! ■

176 Byt pro čmeláky ■ 177 Mravenčí silnice ■ 178 Domov housenek ■ 179 Komáří pohroma ■

180 Obyvatelé kamene ■ 181 Kdo se to tu prohání? ■ 182 Kdo to tu leze? ■ 183 Past na octomilky

5

6

Podzim

Listy, plody, vůně bylinek strana 130

184 Sbírka „létajících listů“ ■ 185 Určování plodů ■ 186 Královna šišek ■ 187 Odporně svědivý prášek

■ 188 Úžasná dobrota! ■ 189 Kořenové vousy ■ 190 Zelené výhonky ■ 191 Bramborový labyrint ■

192 Mrkvová houpačka ■ 193 Plíseň na citronu ■ 194 Rychlé množení! ■ 195 „Heboučké“ jablko ■

196 Důkaz zralosti ■ 197 Bylinkový parfém ■ 198 Síla vůně ■ 199 Zacpi si nos!

Malá kuchyňská chemie strana 140

200 Karamelové bonbony ■ 201 „Toust na toustovač!“ ■ 202 Domácí kandovaný cukr ■ 203 Hořící

cukr ■ 204 Sladký chléb ■ 205 Modrá mouka ■ 206 Kynuté těsto a nafukovací balonek ■ 207 Tajné

písmo z mouky ■ 208 Neviditelný inkoust ■ 209 Který balonek létá? ■ 210 Bez rzi! ■ 211 Tvá vlastní

výroba soli ■ 212 Olejová voda ■ 213 Záležitost chuti ■ 214 Kde je sůl? ■ 215 Vznešená bledost ■ 216

Zuhelnatělé! ■ 217 Zelené mléko? ■ 218 Indické koření ■ 219 Hrátky s vodou ■ 220 Kouzelný balonek

■ 221 Bezva limonáda ■ 222 „Kousnout do kyselého jablka“ ■ 223 Cídič mincí ■ 224 Starý hřebík ■

225 Průhledné gumové vejce ■ 226 Batikované vejce ■ 227 V mžiku hotový tvaroh ■ 228 Úžasný

tvaroh! ■ 229 Test tvrdosti ■ 230 Ztroskotání lodi kvůli mýdlu ■ 231 Začarovaný provázek ■ 232 Fix

vyčištěn! ■ 233 Báječný bublifuk

Půda, bláto a hrátky s vodou strana 162

234 Zemský plášť ■ 235 Zemětřesení ■ 236 Vlastnoručně vyrobená zemina ■ 237 Výbuch sopky ■

238 Sběratel kamenů ■ 239 Projekt půda ■ 240 Pěkné blátíčko! ■ 241 Zvětralé ■ 242 Vzduch v půdě

■ 243 Mokré skrz naskrz ■ 244 Bublající kameny ■ 245 Vodní brzda ■ 246 Voda v poušti? ■ 247

Vodopád ■ 248 Báječná fontána ■ 249 Alobalová loďka ■ 250 Záchranný ostrov ■ 251 Olej s „ledem“

■ 252 Potápějící se kuličky ■ 253 Přetížená loďka ■ 254 Různé vrstvy ■ 255 Kouzelné vejce

Elektřina a magnetismus strana 177

256 Skákající popkorn ■ 257 Magický hřeben ■ 258 Silně přitažlivé ■ 259 Oddělit sůl od pepře ■

260 Objížďka! ■ 261 Sběrač špendlíků ■ 262 Podvodní magnet ■ 263 Skryté síly ■ 264 Beztížné! ■

265 Magnetická jehla ■ 266 Rozpůlená magnetická síla ■ 267 Odmagnetizovaný ■ 268 Řetězová

reakce ■ 269 Elektrický a magnetický ■ 270 Elektrický obvod ■ 271 Světelné spínače ■ 272 Citronová

baterie ■ 273 Bramborová síla ■ 274 Octová baterie ■ 275 Teplý proud ■ 276 Žhavý drát ■

277 Paralelní světla ■ 278 Rozdělené světlo ■ 279 Vodič, nebo nevodič? ■ 280 Elektrická slaná voda

■ 281 Zabezpečeno!

Zima

Kouzla chladu, led a sníh strana 194

282 Teplá, nebo studená? ■ 283 Tepelná izolace ■ 284 Termoska ■ 285 Znecitlivění chladem ■

286 Rosný bod ■ 287 Zamlžené zrcátko ■ 288 Tvorba obláčků ■ 289 Chumelenice ■ 290 Ledová

koule ■ 291 Mini iglú ■ 292 Deformace ledem ■ 293 Rozpínání ■ 294 Tříštivá síla ■ 295 Tání ledovce ■

296 Trik s kostkou ledu ■ 297 Solení ledu ■ 298 Solanka ■ 299 Zmrzlina bez mrazáku ■ 300 Posypová

sůl proti náledí ■ 301 Sněhový cement ■ 302 Ledovec ■ 303 Ledový dárek ■ 304 Rýhy po bruslích

Zvuky, hluk, hudba a tóny strana 208

305 Kyvadlové hodiny ■ 306 Viditelné vlny ■ 307 Kmitající pružina ■ 308 Skákající solná zrnka ■

309 Strašidelný zvuk ■ 310 Vodní hudba ■ 311 Vysoké a nízké tóny ■ 312 Hrající mísa ■ 313 Zesilovač

■ 314 Hlasitý budík ■ 315 Gumová kytara ■ 316 Znějící stůl ■ 317 Naslouchátko ■ 318 Banjo ■ 319

Oblíbené CD ■ 320 Provázkový telefon ■ 321 Mini kytara

Oheň, teplo, svit svíčky strana 220

322 Teplo bez ohně ■ 323 Dřevěné uhlí ■ 324 Hořící zápalka ■ 325 Otisky prstů ■ 326 Trik se svíčkou

■ 327 Mistrný detektiv ■ 328 Saze ze svíčky ■ 329 Voskové stopy ■ 330 Plovoucí svíčka ■ 331 Žár

svíčky ■ 332 Soudržnost ■ 333 Hasicí přístroj ■ 334 Trychtýř a svíčka ■ 335 Kouř svíčky

Triky, nebo matematika? strana 229

336 Magický čtverec ■ 337 Věštba čísla ■ 338 Datum narození ■ 339 Rychlopočtář ■ 340 Hra s čísly

■ 341 Uhodni číslo ■ 342 Stovka vyhrává ■ 343 Oblíbené číslo ■ 344 Hrací kostky ■ 345 Ukrytý

kámen ■ 346 V které ruce? ■ 347 Prosím s citem! ■ 348 Zkouška síly ■ 349 Trik s kapkami ■ 350

Děravý balonek

Experimenty a dárky strana 237

351 Mramorovaný papír ■ 352 Výroba papíru ■ 353 Skvělý seismograf ■ 354 Elektroskop ■

355 Kaleidoskop ■ 356 Gumová váha ■ 357 Magické světlo ■ 358 Diaprojektor ■ 359 Camera obscura

(dírková komora) ■ 360 Periskop ■ 361 Vyrob si kapesní svítilnu ■ 362 Elektrický obvod ■ 363 Chytání

na udici ■ 364 Promítání bez fotek ■ 365 Hlučný alobal

7 Slovo „experiment“ pochází z latinského výrazu „experimentum“, který se dá přeložit jako „pokus, zkouška nebo důkaz“. Experimenty jsou základem moderních přírodních věd. Jde při nich o exaktně popsaný sled pokusů, jejichž pomocí se potvrdí nebo vyvrátí nějaká hypotéza (tvrzení). Každý vědecký experiment musí dokázat zopakovat (reprodukovat) další osoba (která přesně dodrží popsaný postup) se stejným výsledkem a musí existovat možnost zaznamenat ho numericky (kvantifikovat). Měřením a kvantifikací se dá například prokázat, že určité procesy podléhají zákonům. Tělesná teplota 36–37 °C je u člověka považována za normální, protože bylo na základě měření zjištěno, že se u každého zdravého člověka pohybuje v tomto rozsahu. Odchylka od těchto běžných hodnot znamená, že v těle není něco v pořádku, že se s ním něco děje. Pokud si například naměříš 38,6 °C, znamená to, že máš horečku a není ti moc dobře. Příčiny chyb, závad i chorob se ve vědě a výzkumu zkoumají dalšími experimenty tak dlouho, dokud se vyskytující se nedostatky opět neodstraní. Lékař například ví, jak ti snížit teplotu, aby ses opět cítil dobře.

365 experimentů v této knize ti jistě

zprostředkuje překvapivé pohledy na okolní

přírodu a přivede tě k zamyšlení a údivu.

Uspořádání pokusů by mělo podnítit tvou chuť

bádat a povzbudit tě k odhalování tajemství

přírody. I když si nevyzkoušíš všechny naše

pokusy nebo se ti všechny nepovedou na

jedničku, po přečtení téhle knížky budeš

nahlížet na svět i na své nejbližší okolí jinýma

očima!

8

Co je to experiment?

1. Fest, flüssig, gasförmig

JaroInkoust v pohybu

10

U tohoto pokusu budeš potřebovat

pomoc někoho dospělého! Co všechno dokáže voda...

Potřeby:

2 skleničky

horká voda

studená voda

inkoust

Jak na to:

1. Do jedné ze skleniček nalij horkou vodou

a do druhé studenou. V obou by jí mělo

být stejné množství.

2. Do každé skleničky kápni trochu inkoustu.

Co se stane?

V obou skleničkách se inkoust postupně smísí

s vodou a vznikne stejnoměrné zabarvení. V horké

vodě se však bude inkoust mísit podstatně rychleji

než ve studené.

Proč tomu tak je?

Ve studené vodě se molekuly pohybují pomalu,

zatímco v horké vodě rychle. Z tohoto důvodu

se inkoust v horké vodě šíří rychleji.

POZOR!

inkoust


2. Skupenství pevné, kapalné, plynné

11

Potřeby: •

3 párty pohárky z plastu nebo lepenky

voda

oblázky

Jak na to: 1. Jeden pohárek naplň vodou, druhý co nejtěsněji

oblázky a třetí pohárek zůstane prázdný.

2. Pokus se každý ze tří pohárků zmáčknout. Co se stane? Prázdný pohárek i ten naplněný vodou se dají zmáčknout a budou při tom měnit tvar. Pohárek naplněný oblázky si udrží tvar, nedá se zmáčknout vůbec nebo jen trošku. Proč tomu tak je? Prázdný pohárek je naplněn vzduchem (to znamená směsí plynů), pohárek s vodou obsahuje kapalinu. Ve třetím pohárku se nacházejí oblázky, tedy pevné předměty. Kapaliny a plyny nemají na rozdíl od pevných těles pevný tvar, a proto jej mohou tlakem měnit. Máš chuť se dozvědět víc? Vzduch, voda, kameny, stejně jako zvířata, rostliny, domy, ulice, zkrátka všechno, co nás obklopuje, je vlastně hmota. Dokonce i my lidé jsme formou hmoty. Hmota může být pevná, kapalná nebo plynná. Každé pevné těleso (jako např. kámen) má objem a pevný tvar.

Částečky, z nichž pevné těleso sestává, jsou těsně

semknuté dohromady. Mezi nimi působí velké síly

a udržují je v pevné podobě.

Kapaliny (např. mléko) nemají pevnou podobu.

Částice kapaliny se od sebe nacházejí mnohem dál

než u pevného tělesa. Síly, které mezi nimi působí,

jsou slabší.

Plyny (např. vzduch) nemají ani pevnou podobu,

ani stálý objem. Částice plynu se nacházejí daleko

od sebe a mohou se volně pohybovat všemi

směry. Síly mezi nimi nejsou dostatečně silné,

aby je dokázaly udržet na jednom místě.

Voda je sloučenina prvků vodíku a kyslíku.

Prvek je hmota, kterou nelze chemickými

metodami dále dělit. Vodík a kyslík jsou plynné

prvky. Pokud se tyto dva plyny sloučí, vznikne

látka s jinými vlastnostmi: voda, která je kapalná.

Nejmenší jednotka, v níž může dojít ke sloučení,

je molekula. Pro atom vodíku se používá zkratka

„H“, pro kyslík „O“. Vodě se proto říká také H

²

O.

Molekula vody se tedy skládá ze dvou atomů

vodíku a jednoho atomu kyslíku.Zmizení vody

12

4. Sušič prádla Potřeby: •

2 stejně velké skleničky od marmelády

1 víčko

voda

Jak na to: 1. Nalij do obou nádob stejné množství vody. 2. Jednu z nich uzavři víčkem. 3. Obě skleničky postav na slunný okenní parapet

a nech je tam stát den a noc.

Co se stane? V uzavřené nádobě bude více vody než v otevřené. Proč tomu tak je? Molekuly vody se při zahřívání uvedou do pohybu. V otevřené nádobě unikne část molekul vody do vzduchu jako vodní pára (mlha). Tento proces se nazývá odpařování. Kdyby žádné odpařování neexistovalo, louže by po dešti nezmizely a musel bys nosit po celý rok holínky, aby sis nezmáčel nohy.

Potřeby:

1 prádelní šňůra

2 mokré žínky

1 plastová nádoba

větrné počasí

Jak na to:

1. Pověs jednu ze žínek na šňůru a nech ji povívat

ve větru.

2. Druhou žínku vlož do plastové nádoby a postav

ji na místo chráněné před větrem.

Co se stane?

Žínka na šňůře, kde neustále fouká vítr, uschne

mnohem rychleji než v plastové nádobě.

Proč tomu tak je?

Vítr zrychluje odpařování, protože odfukuje vlhký

vzduch a okamžitě ho nahrazuje suchým. Určitě

to znáš! Když si fénuješ vlasy, schnou mnohem

rychleji než jen na vzduchu. Fén ti tedy vlasy

vysouší „umělým větrem“. 5. Všechno je voda? U tohoto pokusu budeš potřebovat pomoc někoho dospělého! Potřeby: •

několik kostek ledu z mrazáku

1 hrnec s poklicí

1 plotýnka na sporáku

Jak na to: 1. Vysyp kostky ledu

do hrnce a postav ho

na horkou plotýnku.

2. Ve chvíli, kdy se led

rozehřeje a voda se

začíná vařit, přiklop

na hrnec poklici.

3. Na chvilinku pak poklici

odtáhni a podívej se, co

stoupá vzhůru z vařící se vody.

Pak poklici opět přiklop.

4. Vypni plotýnku, sejmi z ní hrnec

a nech ho vychladnout.

5. Sejmi poklici a pozorně se na hrnec zadívej. Co se stane? Z hrnce stoupá horká pára a na spodní straně poklice se nachází spousta kapek vody. Proč tomu tak je? Pevný led se zahřátím rozteče a přemění na kapalinu, vodu. Při vaření vody vzniká pára. Když se pára ochladí, přemění se opět na vodu.

Máš chuť se dozvědět víc?

Led je pevná látka. Jeho molekuly se pohybují

velmi pomalu. Pokud led zahřejeme, uvedeme

molekuly do pohybu, vazby mezi nimi se uvolní

a led taje. V zahřáté vodě se molekuly pohybují

rychleji, narážejí do sebe a nakonec stoupají do

vzduchu jako vodní pára. Když se hrnec zchladí,

vodní pára zkapalní a zkondenzuje, to znamená,

že se molekuly vody opět seskupily dohromady.

Podoba látky (plynná, kapalná, tuhá) se nazývá

skupenství. Voda se v přírodě nachází ve třech

skupenstvích. V pevném v podobě ledu,

kapalném v podobě vody a plynném

v podobě vodní páry.

POZOR!


7. Teplé proudění 6. Velké promíchávání

14

Potřeby:

• 2 stejně velké láhve

• potravinářské barvivo nebo inkoust

• voda

• 1 pruh lepenky

• sůl

• 2 dlouhá tenká dřívka

Jak na to: 1. Naplň obě láhve až po okraj vodou. 2. V jedné z láhví rozpusť sůl, ve druhé

potravinářské barvivo nebo inkoust.

3. Vodu v obou láhvích rozmíchej vždy jedním

z dřívek.

4. Na láhev se solí přilož kousek lepenky. 5. Přitiskni ji pevně na hrdlo láhve, opatrně

ji přetoč vzhůru nohama a postav ji spolu

s lepenkou na druhou láhev.

6. Pak opatrně vytáhni pruh lepenky, aniž by

se na sobě stojící láhve posunuly. Pozor, při

vycáknutí obsahu můžou vzniknout skvrny!

Co se stane? Oba roztoky se začnou vzájemně mísit, dokud obě láhve nezískají stejnou barvu. Proč tomu tak je? Molekuly barvy se rozpustí a rozptýlí ve vodě, to znamená, že se postupně promísí s rozpouštědlem, tedy vodou, a pak se slanou vodou. Vznikne roztok s rovnoměrnou koncentrací.

Potřeby:

• 2 skleničky

• 1 inkoustová patrona

• plastelína

• 1 špendlík

• 1 kostka ledu

• horká a studená voda

• 1 pinzeta

Jak na to:

1. Naplň sklenici studenou

vodou a vhoď do ní kostku

ledu, aby voda zůstala

dlouho chladná.

2. Zatiž inkoustovou patronu

kusem plastelíny.

3. Do druhé sklenice nalij horkou

vodu a vhoď do ní patronu

s plastelínou.

4. Po pěti minutách vyjmi pinzetou

patronu, napíchni ji na špendlík a vlož

do sklenice naplněné studenou

vodou.

Co se stane?

Teplý modrý inkoust začne z patrony

vytékat a stoupat na hladinu studené vody.

Proč tomu tak je?

Jakmile se kapaliny zahřejí, rozpínají se, to

znamená, že klesá jejich hustota. Teplé molekuly

inkoustu stoupají při rozpínání vzhůru a nejprve

plavou na hladině studené vody. Inkoust klesne

až ve chvíli, kdy se sám také ochladí, a pak se smísí

s vodou.

Máš chuť se dozvědět víc?

Šíření tepla kapalinou či plynem se nazývá

konvekce. Horké částečky se roztahují (rozpínají),

stoupají vzhůru a pomalu se prolínají se

studenými.

inkoust

l


15

8. Bleskové odpaření Potřeby: • 1 odměrka • 1 polévkový talíř • 1 láhev • voda Jak na to: 1. Naplň do odměrky určité množství vody a přelij

ji do láhve.

2. Odměř ještě jednou stejné množství a nalij

je do polévkového talíře.

3. Postav talíř a láhev na slunný okenní parapet. 4. Následující den změříš odměrkou vodu, která

zbyla jednak v láhvi, jednak na talíři.

Co se stane?

V polévkovém talíři se nachází méně vody než

v láhvi.

Proč tomu tak je?

Molekuly vody uvedené teplem do pohybu

se mohou z většího povrchu rychleji odpařovat

do vzduchu než z vysoké láhve s úzkým hrdlem.

To znamená, že malé, hluboké louže na zahradě

vysychají pomaleji než velké a mělké.

Máš chuť se dozvědět víc?

Voda na Zemi je v neustálém koloběhu.

Odpařováním se voda dostane do vzduchu

jako neviditelná vodní pára. Vodní pára vytváří

kondenzací opar, mlhu nebo mraky. Když mraky

příliš ztěžknou, může voda spadnout v podobě

deště, krup nebo sněhu zpět na povrch. Srážky

prosakují do zemského povrchu a hromadí se

v podzemních vodách. Podzemní voda pak může

proniknout zpět na povrch v podobě pramenů.

Pramen se díky různým přítokům postupně

rozšiřuje na potůček, potok a řeku, která se vlévá

do jezera či moře. Voda v jezeře či moři se zahřívá

sluncem, stoupá vzhůru do vzduchu... a oběh

začíná znovu.Vodní lepidlo9. Záhada hustoty

16

Potřeby: • 1 kbelík písku Jak na to: 1. Naplň kbelík až po okraj pískem. 2. Zatřes jím a vší silou poklepej na jeho stěny. Co se stane? Po zatřesení už kbelík nebude úplně plný. Proč tomu tak je? Stejné množství písku, které kbelík vyplnilo po volném nasypání, zabere po protřepání menší prostor, zaujme tedy menší objem. Zrnka písku teď leží hustěji u sebe. Máš chuť se dozvědět víc? Hmotnost předmětů je závislá na počtu atomů nebo molekul v nich obsažených. Hmotnost se dá určit vážením. Materiály s vysokou hustotou zabírají méně prostoru (objemu) než materiály s nižší hustotou. Kulička ze železa je například těžší než stejně velká ze dřeva, protože atomy kovu mají větší hmotnost. Kovová kulička obsahuje více atomů (těsně shromážděných vedle sebe) než dřevěná. Většina látek se zahřátím rozpíná, to znamená, že se jejich objem s narůstajícím teplem zvětšuje, jeho hustota se ale snižuje.

Potřeby:

• 2 malé skleněné destičky (nosiče předmětů)

• voda

Jak na to:

1. Kápni trochu vody na skleněnou desku a přilož

k ní druhou. (Voda se mezi nimi rozšíří jako

tenká vrstva.)

2. Pokus se nyní obě skleněné destičky od sebe

odtáhnout.

Co se stane?

Skleněné destičky se ti od sebe podaří odtáhnout

jen s velkým úsilím.

Proč tomu tak je?

Mezi molekulami různých látek, jako například ve

tvém experimentu se sklem a vodou, působí silné

přitažlivé síly (adheze).

Máš chuť se dozvědět víc?

Adheze (přilnavost) není u všech těles a materiálů

stejná. Voda má tendenci ulpívat na jiných

předmětech. Proto kapky deště kloužou po okenní

tabuli dolů jen pomalu. Naopak písek na ní neulpí

žádný.Plovoucí led 12 . Vodní kopec

17

Potřeby: • 1 sklenička

naplněná

vodou

• kostky ledu Jak na to: Do skleničky zcela naplněné vodou hoď pár kostek ledu. Co se stane? Kostky ledu vyplavou na hladinu. Když led taje, voda se přes něj nepřelije (nezaplaví ho). Proč tomu tak je? Led má menší hustotu než voda, a proto nemůže klesnout. Vzhledem k tomu, že má voda v podobě ledu větší objem než ve svém kapalném stavu, zůstává hladina vody po jeho roztátí téměř stejná. Máš chuť se dozvědět víc? Když se voda ochladí, zvětší se její hustota. Není na tom vlastně nic zvláštního, protože částice jakékoliv látky se při ochlazení shlukují. Pokud se ale voda o teplotě +4 °C ještě více ochladí, začne se opět rozpínat, to znamená, že se zvyšuje její objem a snižuje hustota. Při 0 °C mrzne voda na led. Při tom se ještě více rozpíná. Led má tedy nižší hustotu a větší objem než voda. Možná se ti někdy stalo, že jsi v zimě zapomněl v autě láhev plnou vody. Vzpomeneš si, co se přihodilo? Zmrzlá voda potřebovala více prostoru (objemu) a láhev doslova explodovala.

Potřeby:

• 1 sklenička naplněná vodou z vodovodu

• několik mincí

Jak na to:

1. Naplň skleničku až po okraj

vodou.

2. Opatrně do ní vkládej

jednu minci za druhou.

Co se stane?

Do vody se vejde

víc mincí, než bys

očekával. Voda se

totiž vyboulí nad

okraj skleničky

jako kopec.

Proč tomu tak je?

Kapaliny tečou

(proudí) a jejich

částice se pohybují

nezávisle na sobě.

Tak docela volně jako

v podobě plynu (v plynném

skupenství) se ale nepohybují, ale drží se u sebe

navzájem. Tato soudržnost molekul vody se

nazývá koheze.

Máš chuť se dozvědět víc?

Koheze je přitažlivá síla mezi molekulami téže látky

(např. molekuly vody mezi sebou). Koheze působí

ve všech směrech a způsobuje povrchové napětí

hladiny.Suchá voda 14 . Neviditelná blána

18

Potřeby: • 1 sklenička naplněná vodou • mletý pepř Jak na to: 1. Nasyp opatrně pepř na klidnou hladinu

vody ve skleničce, až ji zcela pokryje.

Teď už skleničkou nehýbej.

2. Opatrně ponoř prst kousek do vody

a hned ho zase vytáhni.

Co se stane? Tvůj prst zůstane suchý. Proč tomu tak je? Pepř zvyšuje povrchové napětí vody, molekuly vody lpí těsně u sebe. „Vodní kůže“ se protrhne jen při velmi silném tlaku, a pak se prst namočí.

Potřeby:

• 1 sklenička naplněná vodou

z vodovodu

• 1 špendlík

• 1 pinzeta

Jak na to:

1. Počkej, až bude hladina vody

úplně klidná.

2. Vezmi do ruky pinzetu a vodorovně

s ní pevně uchop jehlu.

3. Pomalu a velmi pečlivě polož jehlu

na vodní hladinu. (Je důležité, abys jehlu

pokládal naprosto vodorovně. Kdyby se její

špička ponořila do vody, pokus by se nezdařil!)

Co se stane?

Jehla se nepotopí, plave na hladině.

Proč tomu tak je?

Vzhledem k tomu, že je přitažlivost mezi

molekulami vody velká, jsou na povrchu

vtahovány směrem dovnitř. Vytvářejí jakousi

tenkou, neviditelnou „kůži“, elastickou membránu,

která unese lehké předměty. Síla, která tyto

molekuly drží pohromadě, se nazývá povrchové

napětí.

Máš chuť se dozvědět víc?

Povrchové napětí je síla působící na hladině

kapaliny. Prostřednictvím koheze drží molekuly

kapaliny u sebe tak silně, že se podél hladiny

vytvoří jakási elastická blána. Díky této „vodní

bláně“ může po hladině klidně běhat vodní hmyz

(jako například vodoměrky), aniž by se potopil.

V důsledku povrchového napětí má kulovitý tvar

i vodní kapka ve vzduchu. Leží-li kapky na nějaké

rovné ploše, jsou k ní vespod naplocho přitisknuté

a nahoře mají zakřivený povrch.

PEPŘ


15. Stoupající voda 16. Tančící cukr

19

Potřeby: • 1 tenké brčko (průhledné) • 1 silné brčko (průhledné) • 1 plochá skleněná miska naplněná vodou Jak na to: 1. Zasuň tlusté a tenké brčko svisle vedle sebe

do  vody.

2. Sleduj, jak vysoko stoupne voda v brčku. Co se stane? V úzkém brčku stoupne voda výš než v silném. Proč tomu tak je? Pokud se vloží do vody jakákoli úzká otevřená trubička, stoupá v ní voda v důsledku adheze mezi sklem a vodou. Díky soudržnosti mezi molekulami vody se při tom strhávají ze skleněné stěny i vzdálenější molekuly. V úzké trubičce může voda vystoupat výše než v širší, protože hmotnost vodního sloupce je v úzké trubičce nižší.

Potřeby:

• 1 plochá miska naplněná vodou

• 6 zubních párátek

• 1 kostka cukru

Jak na to:

Vlož kostku cukru opatrně na vodní hladinu

a v kruhu kolem ní umísti párátka.

Co se stane?

Párátka budou přitahována cukrem a bude

to vypadat, že se pohybují směrem k němu.

Proč tomu tak je?

Tím, že se cukr postupně rozpouští ve vodě,

klesá roztok cukru ke dnu, protože je těžší

než voda. Tím se vytvoří proudění. A to nese

párátka do středu.

FAKT

SNADNÉ!


17. Zmizení ve vodě 18. Nasycený

20

Potřeby: • 3 skleničky naplněné vodou • 1 lžíce • sůl, cukr, med Jak na to: 1. Dej do první sklenice lžíci soli, do druhé lžíci

cukru a do třetí lžíci medu a dobře všechny

tři kapaliny promíchej.

2. Z každé kapaliny si trošku usrkni. Co se stane? Sůl, cukr a med se ve vodě rozpustí a zdánlivě zmizí. Voda, do které jsi nasypal sůl, chutná slaně, druhé dvě sladce. Proč tomu tak je? Molekuly vody proniknou mezi molekuly soli, cukru a medu. Výsledkem je roztok soli, cukru nebo medu, který chutná slaně nebo sladce.

Potřeby:

• 2 skleničky

• 1 lžíce

• cukr

• teplá voda

• studená voda

Jak na to:

1. Naplň první skleničku do poloviny studenou

vodou.

2. Syp postupně po lžíci do skleničky cukr a obsah

zamíchej. Počítej přitom, kolik lžic se ve vodě

rozpustí. Jakmile se už cukr nerozpouští,

ale klesá na dno, přestaň sypat.

3. Naplň druhou skleničku do poloviny teplou

vodou.

4. Opět do ní přidávej po lžících cukr

a poznamenej si, kolik lžic se rozpustilo

tentokrát.

Co se stane?

Ve studené vodě se rozpustí méně cukru než

v teplé.

Proč tomu tak je?

Molekuly teplé vody dokážou vázat větší počet

molekul cukru. Studený roztok cukru je nasycený,

když už se cukr ve svém rozpouštědle, tedy vodě,

dále nerozpouští. Teplý roztok cukru je přesycený.

Když se roztok ochladí, přebytek cukru se usadí

na dně.

CUKR

CUKR

MED

SŮL


20. Nerozpustitelný

21

U tohoto pokusu budeš potřebovat pomoc někoho dospělého! Potřeby: • cukr • 1 hrnec • 1 polévková lžíce • voda Jak na to: 1. Vytvoř v hrnci roztok cukru a ohřej ho

na plotýnce.

2. Podrž lžíci v páře kapaliny. 3. Nech lžíci trochu vychladnout a olízni ji. Co se stane? Lžíce nebude chutnat sladce. Usadila se na ní čistá voda. Proč tomu tak je? Zahřátím se voda odpařuje. Když přijde vodní pára do styku se studenou lžící, kondenzuje na čistou vodu. Po ochlazení vodní páry se částice pohybují pomaleji, síly mezi nimi se zvyšují, částice se zahušťují (kondenzují) a na lžíci se opět tvoří kapalina, tedy voda. Molekuly cukru zůstávají ve zbylé kapalině.

Potřeby:

• 4 skleničky naplněné vodou

• 1 lžíce

• káva, čaj, kakao, rýže

Jak na to:

1. Nasyp do první skleničky lžíci kávy, do druhé

lžíci čaje, do třetí kakaa, do čtvrté rýže.

2. Obsah všech skleniček opatrně zamíchej.

Co se stane?

Káva, čaj, kakao a rýže zůstanou viditelné.

Po nějaké době se usadí na dně nádoby

nebo budou během míchání plavat kolem.

Proč tomu tak je?

Molekuly kávy, čaje, kakaa a rýže nemohou

proniknout mezi molekuly vody, a proto se

ve studené vodě nerozpustí, ale pouze jemně

rozptýlí; taková směs se nazývá suspenze.

Máš chuť se dozvědět víc?

Suspenze je kapalina, která obsahuje pevné, větší

částice, které se dají oddělit a díky zemské

přitažlivosti (srovnej s pokusem č. 93 na str. 67)

se usadí na dně. 19. Oddělování za horka

POZOR!

CUKR

KAKAO

RÝŽE

KÁVA ČAJ


21. Oddělování směsí

a roztoků

22. Bílá směs

22

Potřeby: • 2 polévkové lžíce soli • 2 polévkové lžíce mouky • voda • 1 papírový kávový filtr • 1 trychtýř nebo plastový kávový filtr • 1 skleněná miska • 1 skleněný džbán nebo odměrka Jak na to: 1. Smíchej ve skleněném džbánu sůl s moukou,

přilij vodu a chvíli počkej. (Mouka se usadí

na dně.)

2. Vlož do trychtýře nebo plastového kávového

filtru papírový filtr a postav ho na misku.

3. Promíchej znovu obsah džbánu a nalij

ho přes filtr do misky.

Co se stane? Mouka se usadí ve filtru, slaná voda se shromáždí v nádobě. Necháme-li vodu v misce zcela vypařit, zůstanou v ní usazené krystaly soli. Proč tomu tak je? Mouka se ve vodě nerozpustí, oddělí se a usadí na dně. Tento proces usazování se nazývá dekantace. Molekuly mouky jsou velké, a proto zůstávají na filtračním papíru (filtrace). Sůl se rozpustí ve vodě a projde spolu s ní přes filtr do misky. Teprve když se voda v roztoku soli působením tepla odpaří, přejde sůl v podobě krystalů opět do pevného stavu. Tento proces dělení se nazývá krystalizace.

Potřeby:

• 1 velký hrneček

• 2 lžíce mouky

• 2 lžíce soli

• horká voda

• 1 lžíce

Jak na to:

1. Nasyp do hrnečku mouku a sůl a obě složky

promíchej.

2. Přilij horkou vodu a obsah zamíchej lžící.

Co se stane?

Sůl se rozpustí ve vodě a ta bude chutnat slaně.

Dno hrnečku bude pokryto moukou.

Proč tomu tak je?

Sůl a mouka mezi sebou nevytváří žádnou

chemickou vazbu a ve vodě reagují velmi

odlišně. Mouka klesne ke dnu, zatímco sůl

se rozpustí. Mouka se skládá ze škrobů (ty patří

mezi polysacharidy, tedy složené sacharidy), to

znamená, že se skládá z velkých molekul, které

nejsou rozpustné ve vodě. Mnoho jednoduchých

sacharidů (např. mléčný cukr neboli laktóza)

se však ve vodě rozpouští.

POZOR!

SŮL

SŮL


23. Sluneční teplo

23

Roční období, světlo a tma

Potřeby:

• sluneční světlo

• studená voda z vodovodu nebo sníh

Jak na to:

1. Nech si pár minut téct na ruce studenou vodu

z vodovodu nebo si je tři sněhem, až je budeš

mít studené.

2. Pak ruce chvíli podrž na slunci.

Co se stane?

Ruce se ti rychle ohřejí.

Proč tomu tak je?

Sluneční paprsky dopadnou na pokožku rukou

a z větší části se promění v teplo.

Máš chuť se dozvědět víc?

Každý předmět má tepelnou energii. Studené

předměty mají nízkou, horké naopak vysokou

tepelnou energii. Teplo může přecházet tepelným

zářením na jiný objekt (srovnej pokus č. 136

na str. 92).Sluneční energie 25. Zvlněná voda

24

Potřeby: • sníh nebo led z mrazáku • písek • sluneční světlo • 2 tácky Jak na to: 1. Nasyp na jeden tácek písek, na druhý sníh nebo

led z mrazáku.

2. Postav oba tácky na sluníčko. Co se stane? Sníh a led se rozehřejí a promění v tekutou vodu, písek se (lehce) zahřeje. Proč tomu tak je? Zářivá energie Slunce pronikne až na Zem. Vytváří teplo, roztaví sníh a led a zahřeje písek. Máš chuť se dozvědět víc? Téměř pro všechny procesy ve vesmíru (například pro pohyb, růst či vývoj) je zapotřebí nějaká energie. Existuje mnoho různých forem energie, např. kinetická (pohybová), solární (sluneční), tepelná, světelná, chemická energie či energie záření. Energie může svou podobu měnit, ale nikdy se nemůže ztratit. Při spalování dřeva se například chemická energie uvolňuje jako tepelná. Hozený míč získá v důsledku udělené síly kinetickou (pohybovou) energii. Zapneš-li světlo, promění se elektrická energie na světelnou.

Potřeby:

• 1 plochá mísa

• voda

• 1 tužka

Jak na to:

1. Nalij vodu do misky

a počkej, až se zcela

uklidní hladina.

2. Ťukni několikrát

tužkou kolmo na vodní

hladinu ve středu misky.

Co se stane?

Z místa, kterého ses dotkl tužkou, se šíří kruhové

vlny o stále větším průměru. Čím více vzdálené

budou vlny od středu kruhů, tím budou nižší.

Proč tomu tak je?

Vlny přenášejí energii z jednoho místa na druhé.

Mořské vlny se pohybující po hladině a zvedají

lodě i jiné plovoucí objekty. Vlny přenášejí energii

a pohybují předměty nahoru a dolů nebo tam

a zpět.

Máš chuť se dozvědět víc?

Slunce je hlavním zdrojem energie na Zemi.

Je to nepředstavitelně žhavá plynová koule, která

má na povrchu teplotu 5500 °C (srovnej pokus

č. 144 na str. 97). Ve slunečním jádru se atomy

vodíku přeměňují na hélium (srovnej pokus

č. 209 na str. 147). Tato energie se pak ve formě

elektromagnetického záření uvolňuje do prostoru.

Viditelné sluneční světlo je tedy elektromagnetické

záření, které se šíří prostorem a hmotou v podobě

energických vln podobně, jako se šíří vlny po vodní

hladině.Nahoru a dolů

25

2 7. Světlo a stín

hřbet vlny

amplituda

důl vlnyvlnová délka

1 sekunda

frekvence zde:

2 kmity

Potřeby: • 1 dlouhý provaz nebo 1 zahradní hadice Jak na to: Rozkmitej zápěstí a pohybuj provazem nebo zahradní hadicí nahoru a dolů. Co se stane? Provaz se rozkmitá a začne se pohybovat ve vlnách. Každá vlna má své vrcholy (hřbety) a doly, které po sobě následují v pravidelných intervalech. Proč tomu tak je? Vlnění přenáší energii v pravidelném kmitání (oscilaci). V bodech největšího vychýlení se tvoří hřbety a doly. Čím více budeš provazem (hadicí) pohybovat, tím větší bude takzvaná amplituda (tj. maximální výchylka kmitání). Máš chuť se dozvědět víc? Vzdálenost mezi dvěma doly vln se nazývá vlnová délka. Pojmem frekvence označujeme počet kmitů za jednu sekundu. Amplituda vodní vlny je výška jejího hřebene nebo hloubka jejího dolu nad nebo pod její normální hladinou.

Potřeby:

• 1 sklenička

• 1 skleněná deska

• 1 arch průhledného papíru

• 1 hrneček

• 1 baterka

Jak na to:

1. Postav předměty před bílou stěnu.

2. V místnosti zhasni světlo, rozsviť jen baterku

a její světlo namiř na předměty.

Co se stane?

Za hrnečkem se vytvoří na zdi stín, za skleničkou,

skleněnou deskou a průhledným papírem se stěna

zesvětlí.

Proč tomu tak je?

Světlo dokáže proniknout skrz určité materiály,

jako je třeba sklo nebo průhledný papír. Při

průchodu přes průhledný materiál ztrácí část

své pohybové energie, čím se nejen zpomalí,

ale i ztmavne. Ve vodě dosahuje 3/4 své

normální rychlosti, ve skle 2/3. Jiné materiály

(např.  porcelánový hrneček) světlo nepropouštějí.

Předměty z těchto materiálů představují pro šíření

světla překážky a odráží se od nich. Pokud je tato

překážka velká, vzniká za nimi stinný prostor,

to znamená, že překážka vrhá stín.Rentgenování vajec

26

29. Barevná kůže Potřeby: • 1 malá kapesní baterka • 1 krabice od bot s víkem • 1 syrové slepičí vejce Jak na to: 1. Vyřízni ve víku krabice oválný otvor velikosti

malého slepičího vejce. (Otvor by měl být

o něco menší než vejce.)

2. Umísti baterku do krabice tak, aby byl paprsek

jejího světla namířen na otvor ve víku. Zapni

baterku.

3. Polož v zatemněné místnosti vajíčko na otvor

ve víku tak, aby bylo osvětlené zespodu.

Co se stane? Rozeznáme žloutek. V některých vejcích je dokonce vidět tmavá skvrna, která v ostatních chybí. Proč tomu tak je? Světlo baterky samozřejmě nejsou žádné rentgenové paprsky. Ale viditelné světlo dokáže částečně proniknout skrz vaječnou skořápku a můžeš pak vidět rozmazaný obraz vnitřku vejce. V případě, že takto zespodu ozáříš oplodněné vajíčko, uvidíš tmavou skvrnu. U neoplodněných vajíček chybí.

Potřeby:

• několik náplastí

• pěkné počasí

Jak na to?

1. Přilep si na ruku kousek náplasti

(například na prst).

2. Jakmile bude špinavá, vyměň ji.

3. Snaž se ruku pár dní vystavovat sluníčku.

Pokud už je hodně prudké, musíš se namazat

ochranným opalovacím krémem, aby ses

nespálil.

4. Nyní náplast sundej!

Co se stane?

V místě, kde byla náplast nalepená, zůstala kůže

světlá, zbytek lehce zhnědl. Kůže pod náplastí

je celá scvrklá.

Proč tomu tak je?

Sluneční paprsky ti dopadly na pokožku a na

nechráněných místech podnítily (stimulovaly)

tvorbu pigmentu, takže kůže mírně zhnědla,

případně zčervenala. Vzhledem k tomu, že pot,

který kůže při přehřátí vylučuje, se nemůže přes

náplast odpařovat, kůže zvlhne a svraští se.Navrácené světlo 31. Polapená sluneční

energie

27

Potřeby: • 1 baterka • 1 list bílého papíru • 1 list černého papíru • 1 nástěnné zrcadlo Jak na to: 1. Rozsviť v zatemněné místnosti baterku a postav

se před zrcadlo.

2. Namiř baterku ze strany na svůj obličej tak,

aby ti svítila na nos.

3. Na druhé straně podrž ve svitu baterky nejdřív

černý a pak bílý papír.

4. Dívej se přitom do zrcadla. Co se stane? Baterka ozáří obličej. Pokud před kuželem světla podržíš bílý papír, obličej se ozáří a bude světlý. Pokud před kuželem světla podržíš černý papír, obličej zůstane skoro černý. Proč tomu tak je? Paprsky světla ti nejprve dopadnou na nos a odrazí se od něj. Bílý list papíru světlo odráží, to znamená, že ho „vrhne“ zpět na obličej a rozjasní ho. Černý papír zato světlo téměř neodráží, naopak absorbuje (pohlcuje) většinu světelných paprsků. Tvůj obličej proto zůstane, s výjimkou nosu, tmavý.

Potřeby:

• 1 průhledná

elastická hadička

(např. z chovatelských

potřeb) delší než 2 m

• 1 gumička

• 1 zavařovací sklenice

• kus alobalu

• 1 láhev

• voda

Jak na to:

1. Poskládej kus hadičky v jejím středu cikcak jako

tahací harmoniku, aby zůstaly volné jen oba

konce v délce asi 60 cm. Zafixuj stočenou

hadičku gumičkou a zastrč ji do zavařovací

sklenice.

2. Zakryj sklenici alobalem a pevně ho na hadičku

přitiskni.

3. Postav sklenici ven na stůl na sluníčko a chvíli

ji tam nech.

4. Naplň láhev vodou z vodovodu a postav ji vedle

sklenice. Jeden z konců hadice zasuň do láhve

s vodou a druhý nech volně viset ze stolu.

5. Nasaj z volného konce hadičky trochu vzduch,

aby voda začala proudit do její navinuté části

a odtud do volného konce.

6. Porovnej teplotu vody vytékající z hadičky

s vodou z vodovodu.

Co se stane?

Voda vytékající z hadičky je podstatně teplejší

než voda v láhvi napuštěná z vodovodu.

Proč tomu tak je?

Alobal omotaný kolem hadičky pohlcuje sluneční

energii a ohřívá vodu, která hadičkou protéká.Světelné body 33. Šikmo se zahřívá hůře

28

Potřeby: • 1 baterka • papír Jak na to: 1. Posviť si baterkou kolmo na papír. 2. Natoč baterku tak, aby světlo dopadalo

šikmo na papír.

Co se stane? Pokud světlo dopadá na papír kolmo, vznikne jasný světelný kruh. Pokud však světlo dopadá šikmo, vzniká větší, oválný a již ne tak jasný světelný bod. Proč tomu tak je? Světlo jasného kulatého světelného kruhu a velkého, méně jasného oválného bodu pocházejí z jednoho a téhož zdroje světla, z baterky. Když ji zapneme, vyzařuje stále stejné množství světla. Vzhledem k tomu, že – jak jsme viděli – se však šikmo dopadající světelný paprsek více roztáhne do šířky a v našem případě vytvoří větší plochu, musí se stejné množství světla rozprostřít do větší plochy slaběji. Pokud paprsek dopadá kolmo, vytvoří malý, kulatý a jasný bod, což znamená, že v tomto případě se stejné množství světla koncentruje do menší, ale zato intenzivněji ozářené plochy.

Potřeby:

• 2 víčka ze šroubovací nádoby

• černý papír

• lepidlo

• 1 nůžky

• 1 stoh knížek

Jak na to:

1. Přilep černý papír na obě víčka a přečnívající

papír odstřihni.

2. Jedno víčko polož černou stranou navrch

na pražící slunce, druhé opři o stoh knížek,

aby na jeho černou stranu dopadaly sluneční

paprsky šikmo.

Co se stane?

Obě víčka se zahřejí. Víčko, na něž sluneční paprsky

dopadají kolmo, je zřetelně teplejší než to druhé,

na něž paprsky slunce dopadají šikmo.

Proč tomu tak je?

Zdrojem světla je v tomto případě slunce. Sluneční

světlo, které však dopadá kolmo, se koncentruje

do malého bodu, zatímco v případě paprsku

dopadajícího šikmo se množství světla rozprostře

na větší plochu, a proto vznikne v poměru k ploše

méně tepla. 34. Kolik je na nebi hvězd...

M

a

r

s

Z

e

m

ě

M

e

r

k

u

r

V

e

n

u

š

S

l

u

nc

e

e

Potřeby: • 1 bezoblačná noc Jak na to: Vykoukni za bezmračné noci z okna a podívej se na oblohu. Co se stane? Uvidíš měsíc, hvězdy a za zvláště jasných nocí také nepravidelný jasný pás, který se táhne po celé obloze. Proč tomu tak je? V noci můžeš na obloze pouhým okem zaznamenat asi 5000 hvězd, astronomickým dalekohledem (teleskopem) až 100 miliard. Během dne stojí hvězdy na obloze na stejném místě. Jsou však přesvíceny Sluncem, proto je nevidíš. Jasný pás na obloze je naše galaxie, Mléčná dráha (řecky galaxis), shluk mnoha, zejména hodně vzdálených hvězd. Máš chuť se dozvědět víc? Některé hvězdy zůstávají rok co rok na stejném místě. Proto se také nazývají stálice. Stálice jsou slunce, to znamená obrovské plynové koule, které svítí samy o sobě. Světelné body na obloze, které nesvítí samy od sebe, ale pouze odrážejí světlo některého ze sluncí, se nazývají planety nebo oběžnice. Tím, jak obíhají kolem slunce, mění neustále svou pozici na nebi. Naše Země je také planeta a obíhá kolem našeho Slunce po eliptické dráze. A kolem Země obíhá přirozená družice (též satelit, z latinského slova satelles = společník), Měsíc.

Země se na své oběžné dráze kolem Slunce otočí

jednou za 24 hodin kolem své vlastní osy, zatímco

Měsíc se kolem své osy otočí jednou za měsíc.

Slunce, planety a jejich měsíce tvoří společně

s kometami (vlasaticemi) sluneční soustavu.Planeta Země,

stálice Slunce

30

35. Sluneční hodiny Potřeby: • kus kartonu • nůžky • 1 kružítko • 1 hřebík • 1 tužka • 1 přibližně 25 cm dlouhá tyčka • 1 hodinky Jak na to: 1. Nakresli na karton pomocí kružítka kruh

o poloměru 20 cm a vystřihni ho. Do jeho

středu propíchni dírku.

2. Zasuň do ní tyčku a vyjdi ven z domu. 3. Zastrč tyčku na slunném místě do země tak,

aby papírové kolečko leželo naplocho na zemi.

4. Nyní hlídej na hodinkách čas a vždycky, když

budou ukazovat celou hodinu, si na kolečku

vyznač místo, kam dopadá stín tyčky. K tomu

vždy připiš hodinu (např. 12).

Co se stane? Stín se v průběhu času posunuje. Každou hodinu ukazuje na jiné místo. Stíny, které sis tužkou vyznačil, jsou uspořádány kolem tyčky jako paprsk y. Proč tomu tak je? Země se kolem Slunce otáčí konstantní rychlostí. Nám ale připadá, že se pohybuje Slunce a mění svou pozici. V poledne stojí vysoko na obloze, ráno a večer naopak nízko. Spolu s pozicí Slunce mění polohu i stín. Ráno směřuje na západ a je dlouhý a úzký. V poledne je krátký a na severní polokouli ukazuje na sever, zatímco na jižní polokouli na jih. V odpoledních hodinách se stín stáčí k východu.

Potřeby:

• 1 pomeranč (jako naše zeměkoule)

• 1 špízová jehla

• 1 jasně svítící baterka nebo 1 diaprojektor

(jako Slunce)

• zatemněná místnost

Jak na to:

1. Zastrč špízovou jehlu do pomeranče. Jehla

představuje zemskou osu.

2. Rozsviť v zatemněné místnosti baterku

nebo diaprojektor a namiř světelný paprsek

na pomeranč.

3. Sleduj, kam na pomeranči dopadá světlo,

když jím pomalu otáčíš kolem jeho osy.

Co se stane?

Světlo dopadá vždy

jen na jednu stranu

pomeranče

(Země), která je

ozářena baterkou

či diaprojektorem

(Slunce).

Na protilehlou

stranu sluneční

paprsky nedopadají.

Zůstává ve tmě.

Proč tomu tak je?

Světlo se šíří vždy rovně. Nemůže proudit kolem

nějakého objektu (jako např. vzduch nebo voda)

a poté ho ozářit zezadu. Pokud se Země otočí

kolem své osy jednou za 24 hodin, ozáří Slunce

vždy jen polovinu Země, která je obrácena k jeho

paprskům. Na druhé straně zeměkoule pak nastává

noc. Když u nás ve střední Evropě svítí v poledne

ve 12 hodin slunce, je v San Francisku (USA) teprve

pět hodin ráno a ještě tma, na Tchaj-wanu (Asie)

však již mají 19 hodin večer. Den a noc jsou tedy

důsledkem rotace Země kolem její osy. 3 7. Pomeranč „Čtyři roční období“

31

Potřeby: • 1 pomeranč (jako naše zeměkoule) • 1 špízová jehla • 1 lampa bez stínidla (jako Slunce) • 1 kus papíru nebo kartonu • 1 fix Jak na to: 1. Zastrč špízovou jehlu do pomeranče. Jehla

představuje zemskou osu. Nakresli fixem

na pomeranč linii rovníku, který představuje

dělicí čáru mezi severní a jižní polokoulí.

2. Nakresli na kus papíru nebo kartonu elipsu.

Představuje oběžnou dráhu Země kolem

Slunce. Vyznač na elipse světové strany,

jak je znázorněno na obrázku.

3. Do středu nakreslené elipsy umísti lampu. 4. Podrž pomeranč s jehlou v kolmé poloze

a pohybuj jím do čtyř světových stran.

Sleduj, kdy světlo dopadá na pomeranč.

5. Nyní jehlu (osu Země) skloň a otáčej

pomerančem do čtyř světových stran,

aniž bys změnil úhel sklonu osy.

Co se stane? Držíš-li jehlu (osa Země) svisle, dopadá světlo vždy na stejné místo. Pokud jehlu nakloníš, dopadnou světelné paprsky na různá místa. Na některá místa dopadají paprsky kolmo, na jiná šikmo. Proč tomu tak je? Země jednou za rok oběhne Slunce a za každých 24 hodin se jednou otočí kolem své osy. Na rovníku, který odděluje severní a jižní polokouli, se žádná roční období nestřídají. Je tu stále horko, protože světelné paprsky sem dopadají po celý rok kolmo. Ve středních

zeměpisných šířkách severní polokoule, v nichž

žijeme, není v průběhu roku stále stejná teplota.

Existují tu roční období. V létě je horko, v zimě

zima.

Máš chuť se dozvědět víc?

Oběžná dráha Země má podobu elipsy. Po této

eliptické dráze se Země otáčí během roku kolem

Slunce. Zemská osa Země je při tom nakloněna

pod úhlem 23,5 °. Světelné paprsky dopadají

i na místa otočená směrem ke Slunci kolmo a silně

je zahřívají, zatímco na odlehlá místa dopadají

pouze šikmo, a proto s mnohem slabší intenzitou.

Na vznik ročních období nemá vzdálenost mezi

Sluncem a Zemí žádný vliv, roli tu hraje pouze

dotyčný sklon 23,5 °. Na severní polokouli je

dokonce vzdálenost od Slunce v lednu nižší než

v létě. Takže pokud vládne na severní polokouli

zima, panuje na té jižní léto a naopak. Na severním

a jižním pólu dopadají světelné paprsky vždycky

šikmo. Nikdy tu proto nenastávají vysoké teploty,

takže ani léto.

S

V

J

Z


32

39. Roztavený sníh38. Skleníkové teploty Potřeby: • 1 plastový sáček • 2 pokojové teploměry Jak na to: 1. Vlož jeden z teploměrů do plastového sáčku. 2. Umísti sáček na slunný okenní parapet,

druhý teploměr polož vedle něj.

3. Teplota obou teploměrů se bude již po

asi 10 minutách lišit.

Co se stane? V plastovém sáčku je zjevně tepleji než venku, protože tento teploměr ukazuje vyšší teplotu. Proč tomu tak je? Sluneční paprsky pronikají do sáčku a přeměňují se v teplo. Protože vzniklé teplo dokáže uniknout jen částečně, teplota v plastovém sáčku stoupá jako ve skleníku. Máš chuť se dozvědět víc? Skleník pro zahrádkáře je obvykle vyroben ze skla. Sluneční paprsky pronikají sklem, ohřívají ho a udržují uvnitř



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.