E-kniha: 1938 Neporaženi - Jan Drnek

1938

Neporaženi

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Jan Drnek

1938, Neporaženi – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

1938

Neporaženi

Přepracované vydání legendární knihy Žáby v mlíku

Díl 2.

Jan DRNEK

Brno

2017

1938 Neporaženi

Jan DRNEK

Jazyková korektura: Kateřina Hošková

Podklady k mapám: mapy.cz

Obálka: Adam Pižurný

Fotografie na obálce: wikimedia

Odpovědný redaktor: Dalibor Kumr

Technický redaktor: Radek Střecha

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN tištěné verze 978-80-264-1481-0

ISBN e-knihy 978-80-264-1538-1 (1. zveřejnění, 2017)

Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2017 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem

Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 25 226.

© Albatros Media a. s., 2017. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez

písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání

5

Obsah

ŘÍJEN 9

1. říjen 1938, nad ránem – Slezsko – Bruntálsko 11

1. říjen 1938 dopoledne – Hranice n. Moravě, štáb HP-XIII (Rostislav) 26

1. říjen 1938 dopoledne – Ženeva 28

1. říjen 1938 dopoledne – Wiesbaden – Německý Brod (letecká válka) 31

1. říjen 1938 brzy ráno – Liegnitz 43

1. říjen 1938 dopoledne – Olomouc, Šumperk 50

1. říjen 1938 svítání – severní Čechy 56

1. říjen 1938 ráno – Vyškov, vrchní velitelství (Palacký) 59

1. říjen 1938 odpoledne – Olomouc, velitelství 2. armády (Jirásek) 64

1. říjen 1938 – Novohradské hory 69

2. říjen 1938 ráno – Chebsko 72

2. říjen 1938 – Londýn 74

2. říjen 1938 ráno – Jeseník, Operace FRIEWALDAU 77

2. říjen 1938 večer – Slezsko, Niesse (Nisa) 83

2. říjen 1938, podvečer – Chebsko 87

2. říjen 1938 – Plzeň 90

2. říjen 1938 večer – Vyškov 92

2. říjen 1938 před půlnocí – Berlín 97

2. říjen 1938 večer – Všetaty 100

3. říjen 1938 – Buitre a casy del Pescador 103

3. října 1938 – Španělsko 105

3. říjen 1938 – Turčianský Sv. Martin 106

3. říjen 1938 – Německý Brod 113

3. říjen 1938 – Paříž, velvyslanectví Rzeczpospolity (Polska) 116

4. říjen 1938 – Cosel 119

6

1938 NEPORAŽENI

4. říjen 1938 – Ženeva 124

4. říjen 1938 – Těšínsko, polská hranice 128

4. říjen 1938 – Krakov, štáb vojskové skupiny Ślask (sbor Waclaw) 131

5. říjen 1938 – Olomouc, velitelství 2. armády – (Jirásek) 134

5. říjen 1938 – Krakov, Varšava 137

5–6. říjen 1938 – Polský zájezd 142

6. říjen 1938 – Košice 150

říjen 1938 – Tošonovice, Krakow 153

7. – 8. říjen 1938, noc – generální štáb ČSA, mlýn Chobot 160

8. říjen 1938 – Berghof – Zossen 170

8. říjen 1938 – Kladruby – Stříbro 182

9. říjen 1938 – Kladruby u Stříbra 187

9. říjen 1938 – britské velvyslanectví Berlín – říšské kancléřství 191

9. říjen 1938 – Paříž 196

10. říjen 1938 – Kladruby u Stříbra 201

10. říjen 1938 – Londýn, Chartwell 211

11. říjen 1938 – rybník Škaredý, Plzeňská linie 217

10. – 11. říjen 1938 – Operace BRÜNN 220

11. říjen 1938 – jižní Morava 226

12. říjen 1938 – Bratislava 235

14. říjen 1938 – Londýn 241

15. říjen 1938 – Židlochovice 243

15. říjen 1938 – Londýn 248

15. říjen 1938 – noc – Plzeň 250

9–16. říjen 1938 – Slavonická příčka (Operace KLÍN) 254

15. říjen 1938 – Operace LEVÝ HÁK 267

16. říjen 1938 – Plzeň 283

16. říjen 1938 – Berlín, Wilhelmstrasse 287

16. říjen 1938 – Budapešť 303

16. říjen 1938 – Londýn 308

16. říjen 1938 – Praha 312

16. říjen 1938 – Turčianský Sv. Martin 317

16. říjen 1938 – Paříž 330

17. říjen 1938 – jižní bojiště 337

17. říjen 1938 – Londýn, velvyslanectví RČS 352

18. říjen 1938 – Berlín 355

19. říjen 1938 – Sulkov u Plzně 366

20. říjen 1938 – Braunau na Innu 372

7

ObsAh

20. říjen 1938 – Vyškov 374

21. říjen 1938 – Turčianský Sv. Martin 380

22. říjen 1938 – Cheb 384

22. říjen 1938 – Jasinský průsmyk 386

25. říjen 1938 – Vyškov 391

26. říjen 1938 – Praha, Dejvice 394

28. říjen 1938 – Praha 398

EPILOG 403

Poznámky 414

MAPYASESTAVY 451

ŘÍJEN

„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte.“

11

1.říjen1938,nad

ránem–Slezsko–

Bruntálsko

Major Choltitz vstal z lůžka krátce po třetí hodině, ještě za tmy a oblékl si polní uniformu i výstroj. Neblahý pocit a tlak v okolí žaludku pociťovaný již předchozího večera nezmizel. Vojenský sluha mu na probuzení podal sklenku koňaku, neboť major Choltitz miloval koňak. Zcela soukromě se těšil na válku s Francií, protože v takové zemi bylo možno ukořistit značné zásoby tohoto výtečného pití. V těch odporných plebejských Tschechei se mohl při troše štěstí dostat k vínu, jinak tam prý pili jen pivo a rum. Tfuj! Země sedláků s pupky nafouklými od té pivní břečky. Nic pro bývalé páže ode dvora saské královny. Co také čekat v zemi lokajů, kde postavili šlechtu mimo zákon?

V instruktážní místnosti na něho čekali napjatí velitelé výsadkových rot a velitelé transportních letek, také již v polních uniformách.

„Heil Hitler!“

Ostré scvaknutí podpatků, a odpověď.

„Pánové, jdeme na to. Máme tu čest být prvním pravidelným útvarem německé armády, která se dostane do boje s nepřítelem.

1

Začala Operace UNTERNE

HMEN FREUDENTHAL a vy víte, že je to pro nás, pro novou a perspektivní zbraň německé branné moci, něco jako generální zkouška. Kasina a ženské vás neminou, o to nemusíte mít strach. OKL soudí, že kdybychom zamířili rovnou na hluboká týlová letiště, vystavili bychom tuto elitní jednotku velkému riziku okamžitého rozptýlení po místních nevěstincích a hampejzech. Proto skáčeme přímo za linií protivníka, kde žádné děvky nejsou. Nejprve práce, potom zábava. Všichni znáte své úkoly, všichni jste tvrdě dřeli a vše je dopodrobna nacvičeno. Přesto, krátce a naposledy, připomenu to nejdůležitější. Existuje určitá, byť málo pravděpodobná

1938 NEPORAŽENI

možnost, že se motorizovaným oddílům 3. divize nepodaří prolomit obrannou linii ani s pomocí našeho útoku z týlu. V takovém případě zůstaneme odkázáni jen sami na sebe a na leteckou podporu. Právě proto, že seskočíme v těsné blízkosti hranice, máme pak možnost se probít nazpět nebo setrvat v týlu nepřítele a působit zde rozvrat. Taktické řešení, jež bylo zvoleno, je bezpečnější a hlavně prospěšnější zájmům Říše. Seřiďte si čas. Start ve 4:3o. Nyní velitelé rot zopakují své úkoly. Prosím...“ Třímotorové, nyní již zastarávající, ale stále spolehlivé Junkersy Ju-52 rolovaly na startovací dráhu letiště v Saganu, vířily vzduch a v pravidelných odstupech se zvedaly kamsi do tmy, kde těsně pod mraky kroužily a shromažďovaly se. Nebe bylo již druhý den úplně zatažené a nyní rezonovalo hlubokými tóny. Major Choltitz seděl s částí Hübnerovy roty v jednom z prvních letounů. Pozoroval maskované výsadkáře ověšené jen nejnutnější výstrojí, přesto připomínající vánoční stromečky. Krčili se, jako by hluk leteckých motorů mohl být slyšen odsud ze Slezska až někde v Praze.

Každý z dvanácti mužů namačkaných ve dvou řadách v trupu mezi balíky s materiálem nesl u sebe dlouhý útočný nůž, pistoli M.08 se dvěma zásobníky po osmi ranách, dále obušek Totschläger, množství nejrůznějších pěstních zabijáků a boxerů, lehčí muži po čtyřech granátech se zkrácenou rukojetí. Jeden muž v letadle měl 9mm samopal Schmeiser na krku. Ve 4 kontejnerech shazovaných s nimi byly jejich pušky, lehký kulomet, granáty a 5mm granátomet, plamenomet se třemi náplněmi, samopaly a další vytyčovací terče, zamlžovací krabice, kilogramové nálože uschopněné k sdružování do svazků, plechovky s hořlavinou, potraviny a nejnutnější léky. Velitel divize generál Kurt Student postával na okraji vzletové dráhy v Liegnitz, odkud startovala převážně letecká pěchota. Trápilo jej mnoho pochybností ohledně chystané akce. Konečně naostro. Akce byla plánována a nacvičována za světla, ale nyní musela být zahájena za tmy, aby výsadkáři seskočili ještě za šera. Nikdo nevěděl, do jaké míry je protivník již zburcován. Bylo pět hodin ráno.

Při plánování akce nikdo nepočítal s provedenou a ukončenou mobilizací protivníka. K vysazení se hodila pouze 5. a 8. rota, na poslední chvíli se štáb rozhodl zařadit také Pelzovy nedocvičené muže. Kompletní výstroj dostaly ještě 3 roty, které si ale generál troufl nasadit pouze jako leteckou pěchotu. Před týdnem mu přidali protitankovou a sanitní rotu. Zirkus Schramm také musel zůstat na zemi, protože výcvik dělostřelců – výsadkářů značně zaostával za požadavky akce. Právě odlétal plukovník Paul von Hasse se svým plukem IR 50. Choltitzovi skuteční výsadkáři ze Saganu již byli ve vzduchu půl hodiny a zřejmě právě seskakovali nad cílem,

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

aby zaútočili na linii a do hodiny připravili přistávací plochy pro pěchotu. Pak se to stalo.

Generál se pomalu otočil a odcházel do operační místnosti, aby odsud podle přicházejících zpráv vyhodnocoval a řídil akci. Sám hodlal odletět na místo teprve s posledním transportem, až bude prostor výsadku zajištěn a všichni jeho muži na pozicích, až bude známa reakce protivníka. Akce připomínala dobře promazaný rozbíhající se stroj.

Nečekaně se ozvala ohromující detonace a plochu i budovy ozářil oheň výbuchu. Vzápětí těsně následovaly další dvě exploze. Generál zahlédl mechaniky, kteří se náhle v jeho okolí zastavovali a vyděšeně ukazovali směrem za velitelova záda. Ohlédl se, neboť očekával, že došlo ke kolizi na vzletové dráze. A pak to sám spatřil. Z ještě temného, pomalu svítáním ředěného nebe se vyloupl těžký přízračný letoun pohybující se v ostrém úhlu v protisměru ke startujícím a řadícím se Junkersům. Kulatá prosklená příď a dva motory ukazovaly na bombardér. Letěl nízko a v úhlu, jako by se pokoušel o střemhlavý útok. Generál jej rozeznal až v nejnižší fázi jeho akce, kdy opět nabral výšku a ztratil se nahoře ve tmě. Pod jeho zádí mezi startujícími letouny rozkvétala jedna exploze za druhou.

„Anflug! Achtung!“

Hlasy po celém letišti signalizovaly naprosté překvapení. Cíl byl označen i osvětlen a jako kuličky na počitadle se z mraků vylupovaly další dvoumotorové, poměrně moderní bombardéry a jejich pumy zasahovaly především plně naložené Junkersy rolující po vzletové dráze, ničily její povrch a působily neuvěřitelnou paseku mezi stroji namačkanými na odstavných plochách. Letadla vybuchovala jedno od druhého. Po asfaltu se váleli muži a výstroj. Hořely již desítky strojů i s nákladem a posádkami, vzduchem létaly trosky, explodovala munice a po zemi teklo hořící vysokooktanové palivo z explodujících cisteren. Několik pum zalétlo také mezi hangáry a budovy, ale nebylo obtížné rozeznat, že útok je zaměřen především proti startujícím Junkersům, respektive proti právě se rozbíhajícímu startu druhé vlny.

Generál musel v prvním okamžiku sám doběhnout do bezpečí. Bylo to naprosté a šokující překvapení. Pak si uvědomil, že to, co tam nahoře spatřil, byly pravděpodobně bombardéry sovětského typu SB-2. Ale Sověti přece nemohli útočit zde ve Slezsku?! Že by Tschechei pustili na své území rudé letectvo? Nepřátelský roj se díky řevu motorů startujících Junkersů a díky ještě trvající tmě mohl přiblížit naprosto nepozorovaně. Stíhací ochrana, pokud již byla ve vzduchu, zřejmě kroužila příliš vysoko a nebyla schopna rozeznat cizí stroje od množství vlastních, kroužících již nad letištěm. A především nikdo neočekával, že by německé letiště mohlo být kýmkoliv napadeno. Ještě teď se ta myšlenka zdála být absurdní. Československému letectvu, neboť toto byli jistě Tschechei, ta myšlenka nepřišla absurdní nikdy.

1938 NEPORAŽENI

Teprve v bunkru si generál srovnal myšlenky a domýšlel celý dosah katastrofy. Tschechei reagovali na první vlnu a na shoz parašutistů? Ne, to je nesmysl. Nikdo by nedokázal tak rychle identifikovat, odkud letadla startovala. Tschechei vědí, že jejich letadla za pár hodin zničí Luftwaffe na zemi, proto podnikli obtížný preventivní nálet za tmy na překrásně osvětlený cíl v blízkosti vlastních hranic.

2

V noci

byly shazovány nad Československem kontejnery se zbraněmi a nebe nad jižní hranicí Slezska se hemžilo leteckými konvoji, takže Tschechei mohli vyslat průzkumný letoun, který sledoval, odkud startují. Hlásná služba Luftwaffe v tom zmatku a ve tmě určitě nebyla schopna rozeznat cizí letku od vlastních, vracejících se rojů. Nepřátelských bombardérů nemohlo být mnoho, ale jejich piloti letěli najisto a nemohli minout tak lákavé, plně osvětlené cíle. Protiletadlové baterie tu a tam vystřelily, ale střelci měli svázané ruce přítomností vlastních letadel všude ve vzduchu. Škody budou obrovské a většina nalétávajících bombardérů drzého Tchechei zmizí beze škod ještě ve tmě.

Výsadek startující z jiných letišť nelze zastavit. Generál Student se vzpamatoval, a zatímco nahoře ještě vše vybuchovalo a hořelo, zatímco byly rozžaty světlomety a houstla palba z protiletadlových kanónů, sháněl spojaře, kde se jen dalo. Bylo nutno zjistit situaci na dalších letištích, varovat každého, kdo ještě mohl být varován, a zajistit přepravu letecké pěchoty alespoň v nějaké rozumné míře, neboť seskakující výsadkáři nesměli být ponecháni svému osudu.

A náhle si generál uvědomil to nejdůležitější. Nepřítel o této operaci ví! Věděl o ní předem, jinak to není možné. Věděl, ze kterých letišť bude probíhat start. Útočil rychle a přesně. Nic nehledal a nezkoušel. Pak ale musí vědět i to, kde jeho muži seskočí, kdy se to stane a co je jejich úkolem. Pak ale... Katastrofa!

Generál Student dal pokyn ke zrušení rádiového klidu. Bylo třeba varovat každého, koho ještě varovat lze. Major Choltitz o leteckém přepadu slezských letišť neměl tušení. Byl nařízen přísný rádiový klid a ve chvíli, kdy se jeho letadlo blížilo k cíli, československá letadla teprve startovala. Uvědomoval si, že celá akce byla nakonec zahájena za úplně jiných podmínek, než jak byla nacvičována. Navzdory tomu neměli Tschechei příliš mnoho šancí Studentův útok zastavit. Dopadový prostor byl příliš blízko státní hranice a mimo velká města či tovární komplexy na to, aby mohlo účinněji zasáhnout protiletadlové dělostřelectvo. Měli-li Češi vůbec nějaké, bylo jistě určeno k obraně pozemních cílů kdesi ve vnitrozemí. Letadla musela kvůli mrakům letět v poměrně malé výšce, takže je zaregistrují již pohraniční hlídky hlásné služby, ale budou si myslet, že letí bombardéry, a pouze zalarmují dělostřelce u důležitých objektů v zázemí. Než se vzpamatují, letadla obrátí a zmizí zpět ve Slezsku.

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

K postavením protiletadlové obrany ani nedolétnou. Krajinu ovládají ordneři. Než se některé vyšší velitelství dozví, že došlo k seskoku, proběhne útok na pevnůstky. Než se kdo dozví, že byla proražena obranná linie, bude už dávno pozdě a do průlomu se pohrnou pozemní jednotky.

Přes toto vědomí patřil major Dietrich Choltitz k největším kritikům této operace už při jejím plánování. Něco jiného bylo provést úspěšný seskok a něco jiného bylo probojovat se včas na místo úderu. Pluk seskakoval na území, které měli ovládat ordneři, ale mezitím proběhla mobilizace a všude se již mohly pohybovat nejrůznější útvary mobilizované nepřátelské armády. I když rozvědka a henleinovští špióni lokalizovali dislokace některých takových útvarů dosti daleko na to, aby tyto pravidelné jednotky stihly úspěšně zasáhnout, nejnovější změny a přesuny v oblasti nikdo nehlásil. Pokud by selhalo utajení, budou výsadkáři představovat něco jako housku se salámem pro horského medvěda. Vůbec nikdo už nemohl předpokládat, bez ostré zkoušky, jak dopadne čelní nápor předvoje 3. tankové divize na linii opevnění. Majorovi bylo jasné, že kdyby lehký předvoj 3. divize neprorazil linii hned na první pokus, tanky zůstanou schované za horizontem. A kdyby potom výsadkový pluk zůstal uvězněn ve vnitrozemí, znamenalo by to jeho zkázu, neboť oni sami se skrze linii ke svým jako celistvý útvar neprobijí a ve dne, za světla, mají stejnou šanci jako sněhová koule uprostřed léta. Ale i tak mohou jeho výsadkáři nadělat mnoho škody a zmatku.

Major vstal a kymácel se do pilotní kabiny. Pilot, zkušený poručík, který si vysloužil ostruhy již v roce 1936, kdy pomáhal přepravovat muže a zásoby generála Franca z Maroka na kontinent

3

, mlčky ukázal dolů. Letadlo kleslo těsně pod

mraky. Světelné body rozeseté po zemi řídly a dále ležela černá temnota pohraničních hor a zatemněných měst. Horstvo tonulo v mléčném moři přízemních mlh. Pouze vyčnívající vrcholky kopců již byly osvětleny a východní nebe vysílalo stále větší koncentraci světelných paprsků do krajiny. Tma se držela jako sedlina v zalesněných údolích, ale pilot se mohl orientovat podle matných světlejších stužek větších řek, podle bodů v krajině, podle svého vypočítaného kursu i podle času. Země pod letadly se zdála ospalá a netečná. Navigátor se začal řídit říčními hladinami Opavy a Moravice občas probleskujícími skrze přízemní mlhu, která se držela právě v údolí řek. Tam, kde si obě matné, ale světlající stuhy byly nejblíže, ležel uprostřed Freudenthal. Kdesi na východě za ním se nacházel operační prostor v podobě rovnostranného trojúhelníku o odvěsnách v délce 10–15 km. Letadla přilétala od severozápadu nad horským hřebenem Jeseníku a nad lysým temenem hory Praděd.

Major Choltitz, stejně jako operační oddělení divizního štábu, se nejvíce spoléhali na domácí aktivitu páté kolony z řad místního obyvatelstva. Pověřené skupiny měly na vhodném místě instalovat navigační terče. Jeho úkol byl jasný. Výsadkový

16

1938 NEPORAŽENI

pluk, který přiletí do půl hodiny po nich, bude potřebovat široké a pevné pole

pro dosed letounů s lehkými vozidly, minomety a se zásobami munice. Minulé

dvě noci byly již domácím bojůvkám shazovány kontejnery se zbraněmi a mate

riálem, aniž to vzbudilo nějaký rozruch. Tschechei budou překvapení alespoň

zpočátku. Pokud bylo známo, Československá armáda ještě tuto novou zbraň

nezavedla a nemohla s ní mít žádné zkušenosti. Těžko mohla takové útoky před

vídat. Divize výsadkářů postavili a vycvičili zatím jen Rusové a ti prý již zvládli

padákový shoz pancéřové těžké techniky

4

. Major Choltitz i jeho nadřízený gene

rál Student si dovedli představit leteckou přepravu celých divizí včetně dělostře

lectva a pásových obrněných vozidel do týlu vyděšeného nepřítele. Výsadkáři

jsou předurčeni být elitou, a jakmile se tato zbraň osvědčí, jejich prestiž stoupne.

Major Choltitz se domýšlel, že tím stoupne také jeho osobní prestiž, a jednoho

dne může velet celé výsadkové armádě. Proto tak nesmírně záleželo na tom, aby

se stoprocentně vydařilo hned první bojové nasazení výsadkářů. Kdyby výsad

kový pluk hned v první ostré akci selhal, vyvolá to napříště nedůvěru v OKW

a peníze i zbraně půjdou na jiné účely. A až se major vybouří... Nejraději by

ovšem odešel na fešácký odpočinek, třebas jako vojenský velitel nějakého vel

kého města v civilizované západní Evropě. V úvahu by připadala Praha, ale tam

se již chystají angažmá pro jiné. Praha je srdce Čech a spolkne ji některý z vyso

kých stranických funkcionářů posedlých arizováním dobytého lebensraumu, nej

spíše Frank nebo sám Heydrich. Ale co takhle Marseille nebo Amsterodam nebo

snad dokonce Paříž! Život v hlubokém zázemí a koňak tekoucí proudem. Paříž

ské dámy a kavárny... Montmartr... Přes momentálně povznesenou náladu neměl

major Choltitz dobré tušení, naopak. Nikdy se neměl ocitnout tady, v nějakém

českém zapadákově. Začátky jsou vždy těžké.

Pilot strčil do majorova lokte a probudil jej ze zasnění nad ztemnělou, hrubou

a nevlídnou českou krajinou. Vpředu, skrze cáry mraků, bylo vidět skupinu domů

utopených v přízemní mlze, která se zvětšovala, jak Junkersy ztrácely výšku. Byl

to Ober Beneschau (Horní Benešov) a pár kilometrů za ním rozeznal chaloupky

Horních Životic. Samé horní – dolní... Nyní dovedl identifikovat kóty se stejnou

jistotou, jako to činil na pískovém stole v instruktážním kursu. Bezpečně rozeznal

všechny tři, Gudrich (Skalka), Ziegeberg a K 391. Mezi Gudrichem a kótou 391

ležel malý, dobře viditelný lesík, nyní černější flek a skvělý orientační bod. Na obě

strany od lesíka se nacházely oba vymezené dopadové prostory skryté mezi kopci.

Zahlédl záblesk a okamžitě se mu ulevilo. Terče byly rozmístěny, zřejmě klaplo

spojení s ordnery. Letadla měnila formaci a řadila se do zástupu s přesně dodržo

vanými rozestupy.

5

Nikdo na ně doposud nestřílel, nikdo se dole na zemi nepro

budil. Letky stíhacího krytí kroužily doposud někde ve výšce a kryly akci shora.

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

Touto dobou již musel seskakovat zajišťovací oddíl. Major přikývl a pak se odebral ke svým výsadkářům.

„Jdeme na to! Seskok!“ zavelel, když se nad kabinkou pilota rozblikalo modré světlo, ačkoliv jeho hlas beze zbytku pohltil zvuk motoru. Proběhla předseskoková kontrola a poddůstojník ho zezadu plácl po rameni.

Zahákl lanko a muž před ním otevřel dveře v boku letounu. Ihned vypadl ven, vytlačen spojenou řadou, jako by jej surová studená ruka větru vyrvala z relativního bezpečí trupu a mrštila jím do prostoru. Sám se vrhl ven nacvičeným štičím skokem a absolvoval tři sekundy volného pádu, než šestimetrové lanko vytrhlo padák.

Jakmile jemu samému zmizela půda pod nohama, uvědomil si, že právě zahájil válku a již nic nelze vzít nazpět. Zároveň zesílil jeho neblahý pocit, že něco je špatně. Sevřel se mu žaludek a do tváře ho udeřil studený podzimní vítr. Pohledem vzhůru zkontroloval a trhnutím stabilizoval polohu padáku. Když se přestal bláznivě komíhat, pokusil se zorientovat. Zjistil, že se snáší poněkud stranou od velkého čtverce vyznačeného rohovými terči. Dopadne někde blíž k lesu, ale na tom celkem nezáleželo. Důležité bylo, aby letouny s těžšími zbraněmi a zásobami přistály bezpečně. Zatím šlo všechno až příliš dobře. V krajině panoval klid, nikdo nestřílel, nikde neviděl nepřirozený pohyb. Dole ležely řídké mlhy jako bílá cukrová vata z pouti. Věci se nikdy nedějí úplně dobře, vždy je třeba překonávat překážky a zádrhele. Rovná a pohodlná je pouze cesta do pekel.

Den již zesvětlal natolik, že rozeznával podrobnosti dole na zemi. Tak mohl major sledovat ty, kteří vyskočili dříve než on a nyní dopadali na zem. Viděl postavy zbavující se padáků a ženoucí se k okraji pole se zbraněmi v rukou. Viděl mávající a signalizující postavy a viděl zoufale se zmítající muže, které silný vítr odnášel do korun stromů. Pak s hrůzou zahlédl několik naposledy vyskočivších vojáků, které poslední Junkers vysadil s odchylkou kursu a vítr je odnášel až někam tam, kde podle fotografií začínaly polní okopy a drátěné překážky týlu pohraničního opevnění. Rozeznal pravidelnou šachovnici podivných ostrůvků křovin uprostřed polí, zřejmě zamaskovaných bunkrů.

Hübner byl prvý na zemi a organizoval výsadkáře své útočné skupiny. Vítr roloval po poli odhozené padákové plátno.

Major Choltitz se vzepřel nohama o vzduch, jako by se chtěl vyšplhat zpět nahoru po padákových lanech, neboť jakmile se dostal pod úroveň sedel mezi kótami, vítr rázem utichl a sestup se překvapivě zrychlil. Potom dopadl a vyrobil dva zdařilé kotouly. Zůstal nezraněn a otřes z pádu byl předem překonán dramatem, které prožíval. Vymotal se z popruhů a lan padáku. Odepnul přezky a ponechal si jen pouzdro na mapy. Musel urazit téměř půl kilometru, než dohnal čelo

1938 NEPORAŽENI

Brandisovy skupiny formující se za pochodu. Ta byla skoro úplná. Seskok evidentně proběhl natolik úspěšně, že mohl vydat povel k okamžitému splnění úkolů. Výsadkáři bez řečí vyrazili, aby využili výhody překvapení. Brzy ztratili z dohledu muže Hübnerovy úderné skupiny, kteří vyráželi opačným směrem rojnicí k prvním týlovým okopům a drátěným zátarasům. Z okopů padlo několik ojedinělých ran, ale pak bylo vidět osamocené postavy hlídek spěšně se stahujících zpět do kopce k další linii. Výsadkáři doposud nestříleli, ale brzy vzal všechen klid za své. Vypadalo to, že obránce je dokonale překvapen a zaskočen. Z výšky se snášely první stíhačky a z palubních zbraní postřelovaly nepřátelské okopy.

„Kde jsou henleinovci?“ podivil se Choltitz.

„Nejsou tu, pane majore!“ křičel do řevu nalétávajících stíhaček jeho adjutant. „Bude to asi na nás,“ ukázal směrem, kde tušil v krajině improvizovanou přistávací plochu.

„Jawohl. Máte kontejnery?“

„Asi jen polovinu. Ten zatracený vítr to zanáší stranou. Ale dohledáme je, až najdeme ty zatracené ordnery se vším, co naši shodili v noci...“

Z Brandisových mužů 2. skupiny se již shromáždilo více než 300 vojáků. Některá družstva vítr zanesl příliš daleko a soustřeďování se opožďovalo.

Na louce polehávali dva nebo tři muži, kterým dopad způsobil zranění. Byli určeni ke strážení zanechaného materiálu. Jeden muž byl nalezen mrtev. Henleinovci se stále neobjevovali a nikdo nedával smluvené signály. Z mraků se oddělily první Stuky a za úděsného vytí svých křídelních sirén shodily 250kg pumy na betonové bunkry. Československá letadla se neobjevovala.

Choltitz se rozhodl, že půjde podle plánu s 2. skupinou zajistit letištní plochy a přitom zkontroluje dopad 3. skupiny na pole u vsi Hermannstadt (Heřmanice). Tato skupina se nesměla opozdit, neboť na její práci záleželo, zda bude mít první vlna transportních letounů kde přistát nebo zda se bude muset po vyčerpání pohonných hmot vrátit. Naposledy přehlédl ze stráně zmatek okolo lesíka pod sebou. Kdyby byl nepřítel v pohotovosti a zaútočil na rozptýlenou, zmatenou a lehce ozbrojenou pěchotu, nutně by musel celý výsadek zničit. Zdálo se ale, že mají pro začátek až neuvěřitelné štěstí.

Záhy se ukázala nereálnost teoretiky vypracované časové posloupnosti operace. K nejvzdálenější ploše u Brunzejfu to skupina měla dobrých 6 km. To byla hodina ostré chůze. Když Choltitz se skupinou nadporučíka Brandise dorazili po půlhodině k Spachendorfu (Lestkovci), nenalezli tu ani jednoho henleinovce. Přitom jich tu už desítky měly dávno upravovat určenou plochu. Ba co víc, vesnice po cestě také zela prázdnotou. Opuštěné domy, pobíhající psi. To bylo podezřelé.

„Pozatýkali je?“ podivil se Brandis.

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

„Není to podivné?“ přemýšlel Choltitz nahlas. „Že by Tschechei učinili taková opatření a vysídlili celou oblast, když na druhé straně vůbec nezajistili svoji obrannou linii z týlu?“

„Třebas z té linie museli stáhnout potřebné čety na to zatýkání.“

„Proč nás ale nechali seskočit a zformovat se, jestli měli nějaké informace o operaci? Nic tady nedává smysl.“

Major opět pocítil kdesi uvnitř ostré varování svého instinktu. Nebylo mnoho času na přemýšlení. Naštěstí se přilétající Junkersy také nepochopitelně opožďovaly, ale první roje již záhy zakroužily nahoře nad nimi. Pole bylo v zoufalém stavu. Odsud zdola vynikly nerovnosti, které z fotografií nikdo nevyčetl. Půda nasáklá vodou a rozblácená, dolíky zalité loužemi kalné břečky. Naštěstí kdosi alespoň vykácel náletová křoviska. Nakonec se první dva roje stejně musely vracet nevyložené zpět.

6

Pouze se jim podařilo uskutečnit shozy materiálu na padácích, ale

rozptyl dopadu byl strašlivý. Major proklínal ordnery a nechal označit nejvhodnější přistávací dráhu. Muže, které mohl postrádat, pak ihned odeslal k silnicím, aby vybudovali zátarasy.

Mezitím se 1. skupina pod velením nadporučíka Hübnera přiblížila v rojnicích odzadu k druhé záchytné linii zákopů a drátů. Stuky shodily svůj náklad na pevnůstky a odlétaly doplnit munici. Jejich práci převzaly Heinkely. V tom okamžiku se náhle objevily československé stíhačky. Avie byly sice také dvouplošníky jako Arada a Heinkely, ovšem s nesrovnatelně lepšími parametry co do stoupavosti, a evropská špička co do manévrovacích schopností pomalejších letadel. Mezi pomalými a pumami zatíženými Heinkely způsobily stíhačky masakr a těsně předtím, než se přihnaly přivolané Bf-109, zmizely ostrým stoupáním v mracích.

Českoslovenští stíhači nebojovali beze ztrát, ale v důsledku jejich útoku skončilo střemhlavé bombardování dříve, než se první skupinky výsadkářů dostaly dýmovou clonou blíž ke zdem bunkrů. Ještě než celý svah pokryl kouř z letouny shazovaných dýmovnic, pochopil Hübner náhle, při pohledu z bezprostředního týlu, systém linie, na kterou útočil. Vojenští architekti Tschechei vůbec nespoléhali především na čelní palbu. První řada bunkrů stála těsně pod čarou horizontu, postavena tak, že je hřeben kopce chránil před dělostřelbou. Z pohledu pozemního útočníka z druhé strany kopce nebyly vůbec viditelné. Útočník od severu měl se svými motorizovanými prostředky přejet vrchol terénní vlny, aniž bunkry vůbec zahlédl, a jakmile by se spustil po svahu dolů, ocitl by se bez varování uprostřed dvou až tří řad šachovnicově rozmístěných pevnůstek. První neviditelnou linii by měl náhle v zádech. Proto byla čelní řada bunkrů uzpůsobena pro palbu do boků a dozadu. Teprve druhá a třetí řada schovaná na svahu a v protisvahu mohla pálit bočně i čelně po všem, co se ocitlo na horizontu. Útočník se měl po překonání

1938 NEPORAŽENI

horizontu nejdříve utkat nikoliv s první, ale až s druhou a třetí řadou, a kdyby přesto pokračoval, schytal by oheň zezadu. Navíc zde byly kdesi daleko vzadu dělostřelecké polní baterie zastřílené a zaměřené na procházející silnici a také na vlastní pevnůstky. Mezi tím vším zákopy, dráty, minová pole a improvizovaná kulometná hnízda. Tohle měla být stavebně nedokončená linie? Pak bylo ale všechno špatně!

Náhle krajina ožila. Z dýmu vylétly světlice a krajinu proťaly dlouhé šňůry světélkujících trasovacích střel kulometů. V několika vteřinách neexistovalo na zemi žádné bezpečné místo. Dlouhé křížové dávky, které spustily naráz ze všech stran, kosily přibíhající parašutisty tam, kde podle map a propočtů měly být hluché pros tor y.

7

Celé hloučky výsadkářů zjistily, že se nalézají přímo v metných prosto

rech československých polních minometů. Další výsadkáři napadali vyhlédnutá kulometná hnízda a stanoviště nepřítele, která byla jen prázdnými zaminovanými pastmi. Skupinky, kterým se pod ochranou dýmové clony přece jen podařilo doběhnout k bezpečným zadním zdem některé pevnůstky, ani nedostaly čas podivit se nad možností boční a zadní palby z bunkrů. Jakákoliv možnost přesunů kulometů, případně lehkých děl, kdyby je výsadkáři měli, by bývala byla beznadějná. Celá 1. skupina byla v pěti minutách buďto mrtva, zraněna, nebo přibita k zemi. Po poli pobíhal muž s plamenometem jako velká hořící pochodeň, dokud jej palba nesrazila a neukončila jeho utrpení. Jiní muži se zmítali na zemi s utrženými končetinami. Na jiném místě byl vidět zraněný poddůstojník, který v zoufalství vypálil proti střílně pevnůstky signální světlici. Pokusy zadýmit okolí se míjely účinkem, protože pevnostní kulomety byly vybaveny lafetací umožňující střelbu v mlze i za tmy pomocí panoramatické mapy předpolí. Střelec mohl pálit na cíle, které neviděl, a v žádném případě nestřílel naslepo. Naopak útočníci v mlze ztráceli orientaci a optický kontakt mezi sebou. Útok se brzy zhroutil a rojnice se změnily ve skupinky, které palba přibila k zemi, a na jednotlivé osamocené muže, kteří se pokoušeli doplazit k nějaké terénní nerovnosti nebo zalézt do prázdného kráteru. Na útěk či ústup bylo pole příliš dlouhé a přehledné a parašutisté se po něm dostali příliš daleko. Z křovin a lesíků začali střílet českoslovenští ostřelovači s Mausery vybavenými dioptrem.

Nadporučík Hübner byl jedním z ostřelovačů smrtelně zraněn do břicha, a než zemřel, postěžoval si desátníku Schwarzovi:

„Jestli to takhle vypadá všude, tak jsme i s celým Führerem ta nejpitomější parta idiotů.“

Schwarz zvedl ruce nad hlavu a odhodil zbraň. Po další čtvrthodině utichla střelba. K místu dospěla tříčlenná hlídka vedená desátníkem, který ohledal nadporučíkovo tělo. Sebral mu mapové pouzdro a signální pistoli. Zdálo se, že právě tuto pistoli hledal. Zašklebil se na Schwarze a vystřelil do výšky zelenou raketu,

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

signál k útoku pro motorizovaný oddíl 3. pancéřové divize, kterému se doposud nikdo z Luftwaffe nenamáhal sdělit, že celá operace je jedno velké a předem prozrazené fiasko. S dvouhodinovým zpožděním byl u Lestkovce upraven první přistávací pás. Přistály na něm letouny druhé vlny a major Choltitz se teprve nyní dozvěděl, že Tschechei bombardovali ještě za tmy po jeho odletu několik slezských letišť, a i když zaútočili s omezeným počtem strojů a munice, způsobili nepředstavitelné škody transportnímu letectvu Říše. Tím se celá akce opozdila. Jeho neblahý pocit zesílil. Selhalo utajení. Ze severovýchodu bylo slyšet tlumenou palbu a bombardování, ale žádné těžší zbraně. Pak všechno utichalo. Major se již děsil představy, že Hübnerův útok na linii selhal, ale za moment mu vzdálená ozvěna přinesla zvuky obnovené palby a výbuchů. Tentokrát rozeznal dvacítky kanóny a mohl spatřit drobné mušky střemhlavých Stuk nalétávající ve spirále do jediného místa. Přece jen zřejmě prorazily motorizované pancéřové oddíly pěchoty a za moment se všem dostane posily kolon pravidelného vojska.

Přistávala první letadla. Muži, kteří z nich vyskakovali, byli připraveni, že s druhou vlnou přijdou do rozvinuté operace a budou pomáhat dorazit nepřítele. Nyní zjišťovali, že vystoupili jako jedni z prvních, a musí celé to vítězství zajistit sami. Sled letounů byl dávno pomíchaný, a tak se z prvních strojů vykládal materiál potřebný až v závěrečných fázích a specialisté této vlny nacházeli pouze zbraně a materiál pro úplně jiné specialisty jiných úkolů a skupin, zatímco svůj najít nemohli. První letouny odvezly zpět zbraně vhodné pro zahájení boje a organizovat se dařilo jen ta družstva, která seděla i s celou svou výstrojí v jednom letounu. Do hodiny stály na kraji pole tři odtažené znehybněné Junkersy, z nichž jeden zavadil křídlem o hrbol a dva si poškodily podvozek.

Major Choltitz si začínal zoufat. Hledání materiálu, jeho rozbalování a třídění pohltilo veškerou energii a bojový zápal nejlepších mužů divize. Oheň v jejich očích pohasínal, jak se zvolna měnili ve vyčerpané skladníky. Vznikalo strašlivé zpožďování akcí, které neustále narůstalo. Choltitz improvizoval, jak jen se dalo. Jednu četu za druhou posílal do kraje na určené křižovatky, aby posílily výsadkáře třetí skupiny seskoku a družstva u zátarasů. Jiní muži upravovali další přistávací a vzletové plochy. Některé odeslal k Heidenbitschu (Bílčicům) a na další vybraná místa. Stohy vyloženého a zatím nepotřebného materiálu se kupily na okrajích přistávacího pásu a letouny se začaly opožďovat s rolováním k odletu, čímž vznikala na improvizovaném letišti tlačenice zvyšující riziko kolizí. Počasí se zhoršovalo minutu od minuty a vál silný vítr, který hnal první kapky studeného deště.

1938 NEPORAŽENI

Major Choltitz si všiml, že letoun právě klesající na přistání manévr nedokončil, přehnal se nad dráhou a rychle nabíral výšku. Nalétávající roj změnil směr a po něm i další Junkersy všude v dohledu. Transportní letectvo se vracelo domů.

Zastavil se a poslouchal. Všude v kraji bylo slyšet zesilující střelbu. Již nedokázal rozeznat, zda od hranice nebo od zátarasů u klíčových křižovatek. Rozeznal dunění těžších dělostřeleckých ráží, což mohlo znamenat, že se podařilo přisunout protiletadlové 88mm kanóny, které nyní podle plánu ostřelují pevnůstky. Mohlo to ovšem znamenat i něco jiného. Nepřicházely žádné spojky, aby jej informovaly o tom, co se děje a na jaké síly nepřítele kde výsadkáři narazili. Ve stále nižších mracích letadla přestávala být schopna se orientovat a ani stíhací ochrana nedokázala zjistit, co se kde v prostoru odehrává. Vzápětí rozeznal dělostřelbu na jihovýchodě od své pozice. Tam se tanky nebo dělostřelectvo 3. divize ještě v žádném případě nemohly dostat. Tam byla pouze kulometná výsadkářská družstva u improvizovaných zátarasů. Jestliže šlo o palbu dělostřelectva Tschechei, ozývala se z míst, kde nebyla předpokládána. Konečně dostal Choltitz první hlášení Hübnerova radisty, kterému se podařilo odplazit z ostřelovaného pole kamsi do křoví a podat zprávu o zkáze 1. skupiny. Radista vyděšeně sípal do vysílačky a polohlasem popisoval obraz, který se mu naskytl na silnici mezi betonovými pevnůstkami záchytné linie. Viděl rozstřílené a hořící poloobrněné automobily, zpřevracené motocykly a sajdkáry, plazící se muže, silnici i příkopy poseté bezvládnými těly, zatímco palbou oprýskané, ale nezničené pevnosti stále chrlily proudy střel. Granáty českých polních baterií zcela zdemolovaly silnici a vyrvaly v ní hluboké krátery, načež dělostřelectvo přeneslo palbu kamsi za horizont, pravděpodobně do soustřeďovacího prostoru divize, v lese u Zossen. Stíhačky a střemhlavé Stuky se snažily baterie umlčet a dělostřelba skutečně slábla, ale bylo již pozdě. Tschechei shromažďovali a odváděli německé vojáky, kteří přežili masakr na silnici. 1. skupina nedokázala splnit úkol, velitel padl a pancíře od Zossen (Sosnové) neprorazily. Linie odolala a od hranice pomoc nepřijede. Celá akce byla zbytečná, spas se, kdo můžeš!

Major si ani nestihl uvědomit celou hrůzu své situace, když mezi letouny namačkanými na louce vybuchl první dělostřelecký granát. Potom vypuklo peklo na všech stranách. Těžké kulomety a střely z minometů rvaly pomalu startující bezmocné Junkersy. Nemohlo být ani pomyšlení na odlet těch, které již přistály. Vzpomněl si na absenci henleinovců a na ranní bombardování slezských letišť. Pochopil, že tohle všechno je pouze gigantická past. Během deseti minut hořelo celé letiště, aniž výsadkáři vůbec spatřili nepřítele, s nímž by se mohli utkat. Major udělal to jediné, co mu zbývalo. Vydal výsadku povel k rozptylu a k ústupu na hranici. Louku křižovalo několik proudů světélkujících střel. Muži padali k zemi a svíjeli se nebo zalehávali za hromady výstroje. Hořící letadla vybuchovala a oheň přiváděl k druhotným

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

výbuchům uskladněnou munici. Bylo třeba se dostat pryč a shromáždit muže jinde. Vše se rozpadlo v chaos bez velení, bez cíle a bez záměru. Nižší velitelé i vojáci začínali propadat panice nebo se snažili se svými oddíly zmizet z ostřelovaného pole.

Rozehnal se přískoky k lesu. Zbývalo mu jen třicet kroků, když proti němu vyjel na louku obrněný automobil s otočnou věží a kropil prostor před sebou ze dvou kulometů. Major padl na zem a plížil se stranou. Pak hodil po obrněnci granát, ale nezdržoval se zjišťováním výsledku výbuchu a vmáčkl obličej do bláta. Konečně se mohl nasoukat do jakéhosi příkopu u polní cesty. Napravo od něho vyletěl do povětří spojař i s vysílačkou. Nebylo možno dávat si pozor. Každý pohyb byl nyní sázkou do loterie.

Konečně se schoval v houští při kraji lesa. Za ním vše hořelo, vybuchovalo. Slyšel výkřiky. Orientoval se podle úsťových ohňů z kulometů a pušek ukrytých střelců. Nehodlal s nimi bojovat, nehodlal střílet a prozradit tak svoji pozici, hodlal se jim potichu vyhnout. Snad se podaří uniknout také dalším mužům a skupinkám, zvláště těm, kteří dopadli úplně mimo prostor, a bude se s nimi moci později spojit na určeném shromaždišti. Pohyboval se jako ve snu. Dokonce i skrz stromy zahlédl ohnivou pochodeň, která se přehnala nad lesem. Hořící Stuka se zapíchla někam do svahu vpředu a záři ohnivého mraku následovala detonace. Československá letadla nebylo vidět. Luftwaffe byla přítomná, ale zřejmě bezmocná a také pod palbou. Stuky házely pumy nazdařbůh do lesa, z něhož pálily československé kulomety. Výbuchy vyvracely stromy a rvaly je na třísky.

Major, ležící na zádech v příkopu a bezmocně zírající do nebe, spatřil cosi neuvěřitelného. Sledoval roj Messerschmittů, který se vrhl na české dvouplošníky napadající pomalé Stuky. Jedna z německých stíhaček pronásledovala pomalejší Avii, zavěsila se jí za ocas a rychle ji doháněla. Než stačil pilot vypálit, česká stíhačka se postavila na ocas a doslova se ve vzduchu zastavila. Pilot Messerschmittu ji podletěl, ale pilot Avie vyrobil akrobatický loping a během několika vteřin se ocitl za Messerschmittem, přičemž okamžitě zahájil palbu. Na pohled bylo jasné, že Avie má mnohem větší palebnou sílu než Němec. Její čtyři kulomety uťaly křídlo Bf sto devítky dříve, než se stihla z dostřelu vzdálit.

Majoru Choltitzovi trvalo téměř hodinu, než se prodral pichlavým trním a lesem na druhou stranu. Zde našel zatím klid. Zdálo se, jako by palba za jeho zády také slábla a napadané Stuky přestaly shazovat pumy. Zato krajina ožívala. Viděl několik vozidel a koňská spřežení přesunující se po silnicích, tu a tam vylétl z mraků Messerschmitt, ale pilot většinou sám dezorientovaný zmatkem na zemi pomíchaných jednotek musel rychle manévrovat a uhýbat kulometné palbě. Bylo zřejmé, že zbylá transportní letadla opustila vzdušný prostor a ani stíhací letectvo není schopno poskytnout nějakou koordinovanou leteckou ochranu obklíčeným

1938 NEPORAŽENI

výsadkářům. Kraj byl plný Tschechei a jejich vojska. Jak se mohli tak mýlit? Někdo to pořádně zbabral!

Kdyby byli mohli těsně před uskutečněním operace Freudenthal provést němečtí plánovači detailní rekognoskaci plánovaného bojiště, zděsili by se. Večer 30. září se do prostoru začaly přesouvat poměrně silné československé jednotky a obsazovat zde připravená polní postavení. Německá výsadková akce ani jakýkoliv pokus o proražení průchodu v slabě opevněné záchytné linii HOP ve skutečnosti neměly šanci na úspěch. Pro Čs. armádu to bylo snadné vítězství, pro wehrmacht to však znamenalo šok.

Major Choltitz rozpoznal násep horské silnice sypané štěrkem a pustil se dále v jeho stínu. Zdálo se, že zatím unikl. O kilometr dále rozeznal shluk budov. Statek u potoka se utápěl v přízemní mlze. Major potřeboval civilní šaty. Nikde se nic nehýbalo, nekokrhali kohouti, ani se neozval žádný pes. Musel obléci alespoň něco civilního přes uniformu. Věděl, že co nevidět nastane hon na uprchlíky. Jestli chtěl přežít, musel se někde ukrýt alespoň do tmy. Statek vypadal jako vyklizený. Uvědomil si, že je v Sudetech a proběhla zde pravděpodobně vyčišťovací vysidlovací operace, zřejmě v noci před výsadkem. Jestliže to byl český statek, uprchli obyvatelé do vnitrozemí, jestli byl majitel Němec, utekl do Říše nebo byl vyhnán. Statek musel být s největší pravděpodobností opuštěný.

Major se plížil podél zdi ke stodole. Skutečně neviděl žádné domácí zvířectvo. Všude pusto a mrtvo. Vytlučené okno a vylomené dveře obytného stavení. Z komínů nestoupal kouř, ale snad zde zbyly nějaké staré pracovní hadry... 0tevřel malá dvířka ve velkých vratech do stodoly a ocitl se téměř ve tmě. Mířil před sebe odjištěnou parabelou. Ucítil nádherně vonící seno. Jeho oči přivykaly šeru. Začínal před sebou rozeznávat tmavou velkou hmotu, pravděpodobně schovaný zemědělský stroj nebo vůz. Na vůz to bylo příliš velké. Přikročil blíž a do čehosi narazil. Sáhl na to rukou a poznal ten tvar. Užasl. Byla to letecká vrtule.

8

Jedna z hromad

sena náhle ožila. Ze strany vyskočil rozcuchaný chlap v kombinéze mechanika a vrazil mu do boku vidle.

Major Choltitz vystřelil do udusané země a zhroutil se. Chlap odkopl pistoli z jeho dosahu a jadrně česky zaklel. Pak rozsvítil lampu, a když spatřil distinkce, hvízdl. Major Choltitz umíral s proděravělými střevy a z dálky zaslechl zvonění zvonů. Nejspíše to bylo z Notre Damme, jeho burš chystal ranní sklenku koňaku. Paříž voněla senem.

Muž opatrně vyhlédl ze vrat stodoly a hvízdl silněji. Na dvůr statku vyběhli muži v leteckých uniformách. Jakýsi civilista svlékl polomrtvému Němci kožené pouzdro na mapy a nahlédl dovnitř. Vytáhl mapy a dokumenty. Chvilku je studoval, pak hvízdl potřetí.

25

1. říjEN 1938, NAd RáNEm – slEzskO – bRuNtálskO

Piloti těžkých Junkersů první vlny vracející se do Saganu z úspěšného shozu para

desantních praporů spatřili svá vlastní letiště v moři plamenů. Nebyli to Němci,

ale českoslovenští piloti, kdo nepřítele zaskočil a nalezl jeho města a letiště neza

temněná a nepřipravená. 40 tun bomb bylo jen v Saganu a v Liegnitz svrženo

na vzletové a přistávací dráhy i na vyrovnané řady strojů druhé výsadkové vlny při

pravené k brzkému startu nad Československo, natankované a přeplněné nákladem

i municí. Podařilo se zasáhnout opravárenské dílny i ubikace pilotů. Zásah starto

vého velitelského stanoviště byl zřejmě dílem náhody, neboť českoslovenští piloti

útočili bez předchozího studia terénu a bez znalosti plánů letiště. Více škod než

samotné pumy však způsobily výbuchy vlastní německé munice a benzínu. Exploze

skladu byla patrná ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. Němci přespříliš

důvěřovali své absolutní vzdušné převaze a příliš sázeli na moment překvapení.

První výsadková operace německé armády stála Luftwaffe 632 mrtvých či

nezvěstných speciálně vycvičených mužů. Téměř jeden a půl tisíce mužů bylo

zajato nebo zraněno. Protiletadlová obrana sestřelila 14 dopravních Ju-52 a zničila

na zemi více než 20 strojů. Nálet provedený 71. a 72. letkou lehkých bombardérů

zastihl a zničil blíže neurčený počet letounů druhé výsadkové vlny připravených

ke startu (odhad 36 strojů). Československé letectvo ztratilo toho dne 6 bombar

dérů B-71. Zbytku se podařilo díky všeobecnému zmatku a překvapení uniknout

na záměnná letiště. Vracející se výsadková letadla Luftwaffe musela být navedena

na jiná letiště v zázemí nebo přistávat v polích.

1.říjen1938

dopoledne–Hranice

n.Moravě,štábHP-XIII

(Rostislav)

Divizní generál Emil Fiala běhal po místnosti jako tygr v úzké kleci a občas s něčím pořádně praštil.

„No, jen se podívejte, co nám sem posílají!“ křikl vyzývavě na plukovníka Procházku, svého náčelníka štábu, a mával proužkem bílého papíru utrženého z telegrafu.

Plukovník Jan Procházka stěží potlačil pobavený úsměv, neboť papír vlál za zuřícím velitelem hraničního pásma jako bílá stuha za cvičenkami o sokolském sletu v Praze na Maninách.

„Podívejte se na to! Chtěl jsem po Palackém, aby mi sem nahoru poslali nějaké posilové hrubé baterie, abychom dosáhli na polské komunikace, kdyby se ti Šlonzáci hnuli. Stejně nevědí co s nimi. A oni, místo aby mi pomohli, si ze mne dělají legraci.“

„Dovolíte, veliteli?“ převzal plukovník Procházka papír a přelétl očima zprávu zapsanou v Morseovce.

Pak sám propukl v nehorázný řehot. Kdyby přepsal tečky a čárky do liter, stálo by na papírku zhruba toto:

POSILAME OKAMZITE 2 ZALOZNI TEZKE LUKY. PALACKY

„Co je na tom asi tak k smíchu?“ rozzuřil se generál Fiala ještě ohnivěji. „Začala válka, kousek odsud se to v noci řezalo s parašutisty, každou chvíli to vypukne

1. říjEN 1938 dOPOlEdNE – hRANIcE N.  mORAvě, štáb hP-XIII (ROstIslAv)

naplno a oni mi namísto kanónů pošlou dva luky! Slovy dva! Luky! Copak si tady hrajeme na indiány?“

Plukovník Procházka konečně popadl dech.

„To je gól. Veliteli, nezlobte se, ale tohle nevydržím.“

Pak se znovu rozesmál, a když se uklidnil, vzal ze stolu tužku a před ony směšné a urážlivé luky přikreslil značku (.--.). Pak papírek podal zpět generálovi.

„Asi to mělo být takhle.“

„Kriste Pane,“ vzal generál nadarmo do úst jméno Boží. „To se mi ulevilo. Tak přece nám posílají alespoň dva pluky. Ale to vypadá na jednadvacítky moždíře.

9

S těmi obludami Šlonzákům něco předvedeme. Kdybychom je dostali do kopců, nahoru nad Jablunkov, měli by tam odsud celou polskou trať jako na dlani.“

Pouhou půlhodinu nato obdržel službu konající spojař Hlavního štábu armády (Palacký) v račickém zámečku odpověď, která se do rukou náčelníka generálního štábu dostala teprve za další dvě hodiny, protože Luftwaffe právě zahájila nálet, ve kterém račický zámeček vzal z větší části za své.

10

DEKUJI ZA LUKY, NEZAPOMENTE NA SIPY A NA TETIVY. VYMENIT TELEGRAFISTU.

1.říjen1938

dopoledne–Ženeva

Dr. Arnošt Heidrich, zástupce Československa v Ženevě, měl za sebou bezesnou noc. S prvním svítáním přistoupil k obloukovému oknu své pracovny v nejvyšším poschodí hotelu Bätiment Électoral a jakoby duchem nepřítomen, sledoval mlhy převalující se nad ocelově studenou hladinou jezera a odsud vzhůru po svazích jurského masivu pohoří Saléve. Pro mlhu nebylo možno zahlédnout ani mramorové stěny Montblanku v pozadí. Po ulici přešli dva četníci v dvourohých kloboucích a historických napoleonských uniformách. Mířili kamsi ke katedrále, jejíž věže se občas přízračně vynořily z mlžného oparu, za moment zšedly a zmizely docela.

Až na několik administrativních pracovníků československé mise zde zůstal doktor Heidrich docela sám. Ty tam byly doby početných zastoupení republiky v čele s Benešem a Chvalkovským, doby hlučných zasedání, velkých příprav a organizací takových zasedání. Navíc již neměl přímé spojení s Prahou. Měl pouze pevné instrukce, kterých se musel držet. O tom, že začala válka, se dozvěděl v noci z úst službu konajícího telefonisty v tiskovém odboru paláce v Arianině parku.

11

Hruď

se mu sevřela strachem a zároveň úlevou.

„Tedy bojujeme. Jak dlouho? Kolik to bude stát životů? Jak to může skončit, za této mezinárodní situace?“

Včera, 30. září, vlastně před několika hodinami, přijalo Valné shromáždění Společnosti národů rezoluci o reformě společnosti. Tímto „reformním“ činem se společnost definitivně připravila o jakoukoliv možnost sankční politiky proti agresorům. Ženevští bohové míru se usnesli právě včas, pouhých několik hodin před tím, než začala na Šumavě dunět děla zbrusu nové, agresivní války.

Jedinou výhodou této skutečnosti bylo, že delegáti zůstávali v hojném počtu zde v Ženevě a byli po ruce pro nové mimořádné shromáždění. Ale k čemu může být

1. říjEN 1938 dOPOlEdNE – ŽENEvA

takové shromáždění, jehož členové v předvečer nové války vedené přímo v srdci Evropy konstatovali, že Společnost národů v minulých letech opustilo tolik velmocí a států, až to celou společnost učinilo dokonale bezzubou a neschopnou praktických kroků.

Doktor Heidrich si ještě pamatoval na první velké sankční tažení před třemi roky proti Itálii. 3. října 1935 se italská vojska dala na pochod do Habeše. Teprve o dva dny později pověřila Rada SN sankční výbor vypracováním zprávy. Valné shromáždění se sešlo až 9. října a to tehdy držel předsednictví Beneš, který vše popoháněl kupředu. Na 50 států mělo vyhlásit sankce národu, s nímž byla většina z nich spřátelena. Rakušané a Maďaři se distancovali ihned a bez okolků. Z 54 delegací se přes všechno celých 50 usneslo na tom, že Itálie jest agresorem

12

a porušila závazky paktu, jehož je členem. Pak, jako když se rozjíždí velmi pomalý stroj, byla zahájena jednání dle článku 16 paktu o rozsahu a trvání sankcí, podmínkách jejich uvalení a mnoha dalších okolnostech. Teprve tehdy byl vytvořen další výbor ze zástupců mocností schvalujících sankce proti Itálii. Výbor zahájil činnost 11. října a zákazy dovozního i obchodního charakteru vstoupily v platnost 18. listopadu.

„Půl druhého měsíce po zahájení bojů,“ zamumlal pro sebe doktor Heidrich.

Tehdy mu tato doba přišla dosti krátkou a podivoval se dokonce nad tím, jak Společnost národů zareagovala pružně. Dnes bylo napadeno Československo a on náhle pochopil, jak zoufale pomalé, marné a neúčinné by takové sankční tažení bylo v případě jeho země a Německa. Za půl druhého měsíce se válka buďto rozvine v celoevropský konflikt, nebo už bude po ní a po Československu. Jenže po včerejší „reformě“ nebyla na žádné sankce proti Německu ani ta nejmenší naděje, nehledě k tomu, že by sankce v současné situaci nebyly vůbec nic platné. Německo mohlo být zásobováno libovolně přes území svých vlastních spojenců a sympatizantů, států, které již dříve vystoupily ze Společnosti národů. K blokování dovozu do Německa by musely do války s ním vstoupit námořní velmoci. A právě těm se moc nechtělo.

Ani protiitalské sankční tažení tehdy neskončilo nikterak slavně. Netrvalo ani po dobu jednoho roku. Již 6. července 1936 doporučil koordinační výbor všem členům zrušení sankcí od 15. července.

13

Chilský zástupce tehdy konstatoval, že sankce

jsou zbytečné, když je již válka s Habeší skončena a tamní vláda ztratila faktickou moc, stejně jako země svou svrchovanost. To znamenalo jen jedno: když bude útočník úspěšný a když dokáže svou kořist dostatečně rychle zardousit a pozřít, ostatní mu to přestanou mít za zlé. Itálie tehdy přesto odešla ze společnosti, Francovo Španělsko, které zřejmě do několika měsíců ovládne celý poloostrov, se chystalo k odchodu každým okamžikem.

30

1938 NEPORAŽENI

Ozvalo se zaklepání na dveře a dovnitř vkročil sekretář, který přinesl telegram

od Litvinova. Sovětský delegát a člen rady doktoru Heidrichovi sděloval, že ještě

dnes podá návrh na svolání mimořádného jednání rady. Dr. Arnošt Heidrich si

ovšem nedovedl představit, že by Litvinov mohl dosáhnout čehokoliv, byť jen pou

hého označení Německa za agresora.

31

1.říjen1938

dopoledne–

Wiesbaden–Německý

Brod(leteckáválka)

Když velitel Luftflotte 2, generál Hugo Sperrl, vydával okolo 4:oo hodiny ráno

ve svém štábu ve Wiesbadenu heslo Schwalbenflug, jímž se odkládal povel ke startu

prvních bombardovacích perutí a povel k zahájení letecké ofenzívy proti Českoslo

vensku, věděl, jako všichni ostatní, že podmínky stanovené Zeleným plánem jsou

již irelevantní

14

. Počet československých letišť a cílů zůstával i po mobilizaci tamní

armády přibližně stejný. Čs. letectvo bylo z větší části obsazeno armádními profe

sionály a povolalo své záložníky již v polovině září. Ale nevyhovovalo počasí, které

žádný plán nemohl naplánovat. Již dva dny bylo nad západní částí Čech zataženo

a těžké dešťové mraky si páraly svá břicha o vrcholy pohraničních hor. Meteoro

logové předpovídali stejně mizerné počasí po dobu několika, nejméně však dvou

týdnů. V úvahu připadalo jen využívání taktického bombardovacího letectva, výš

kového jen ve vzácných případech, naskytne-li se příležitost a viditelný cíl. Stroje

budou muset i tak letět nízko a stanou se zranitelnější palbou protiletadlových

zbraní. Perutě musely startovat teprve za plného světla a podpora postupujících

pozemních sil bude nutně omezena na minimum. Slunce touto dobou vycházelo

až kolem páté ranní hodiny. Naštěstí protiletadlová zbraň zřejmě nebyla v Česko

slovenské armádě na požadované úrovni. Také nebyl splněn moment překvapení.

Luftwaffe dostala příkaz čekat, a