načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: 1938 Neporaženi - Jan Drnek

1938 Neporaženi
-15%
sleva

Kniha: 1938 Neporaženi
Autor:

Československá republika tváří v tvář německé válečné mašinerii. Zničující válka, prolitá krev, ale také nezdolnost, víra a naděje. Příběh této jedinečné historické ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-05-17
Počet stran: 480
Rozměr: 165 x 235 mm
Úprava: svazků : 1 mapa
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-21
ISBN: 9788026414810
EAN: 9788026414810
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Československá republika tváří v tvář německé válečné mašinerii. Zničující válka, prolitá krev, ale také nezdolnost, víra a naděje. Příběh této jedinečné historické mystifikace začíná přesně tam, kde skončila předchozí kniha 1938 Věrni zůstaneme - tedy v noci 30. září, těsně předtím, než zazněly první výstřely války o Československo. Po odmítnutí mnichovské dohody i kapitulace byla válka s Německem nevyhnutelná, už nebylo otázkou zda, nýbrž kdy. Dechberoucí popis osudového střetnutí, plný propracovaných detailů jednotlivých bojových operací i pohnutých lidských příběhů, je však také zajímavou úvahou na téma národního uvědomění a pospolitosti.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jan Drnek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

31

1. říjen 1938

dopoledne –

Wiesbaden – Německý

Brod (letecká válka)

Když velitel Luftflotte 2, generál Hugo Sperrl, vydával okolo 4:oo hodiny ráno

ve svém štábu ve Wiesbadenu heslo Schwalbenflug, jímž se odkládal povel ke startu

prvních bombardovacích perutí a povel k zahájení letecké ofenzívy protiČeskoslo

vensku, věděl, jako všichni ostatní, že podmínky stanovené Zeleným plánem jsou

již irelevantní

14

. Počet československých letišť a cílů zůstával i po mobilizaci tamní

armády přibližně stejný. Čs. letectvo bylo z větší části obsazeno armádnímiprofe

sionály a povolalo své záložníky již v polovině září. Ale nevyhovovalo počasí, které

žádný plán nemohl naplánovat. Již dva dny bylo nad západní částí Čech zataženo

a těžké dešťové mraky si páraly svá břicha o vrcholy pohraničních hor.Meteoro

logové předpovídali stejně mizerné počasí po dobu několika, nejméně však dvou

týdnů. V úvahu připadalo jen využívání taktického bombardovacího letectva,výš

kového jen ve vzácných případech, naskytne-li se příležitost a viditelný cíl. Stroje

budou muset i tak letět nízko a stanou se zranitelnější palbou protiletadlových

zbraní. Perutě musely startovat teprve za plného světla a podpora postupujících

pozemních sil bude nutně omezena na minimum. Slunce touto dobou vycházelo

až kolem páté ranní hodiny. Naštěstí protiletadlová zbraň zřejmě nebylav Česko

slovenské armádě na požadované úrovni. Také nebyl splněn moment překvapení.

Luftwaffe dostala příkaz čekat, až bude provedena výsadková operace proti severní

Moravě, aby předčasný úder letectva neuvedl tamní obranu do střehu. Nyní již

musela být Československá armáda v pohotovosti.

15

Generál nemohl doufat, že se


32

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

podaří překvapit nepřátelské letectvo na zemi a zničit je na letištích. Snad pouze

slabé bombardovací formace nepřítele, pro které nepřicházela v úvahu žádná polní

letiště. Směrnice Planstudie Grün pro takovou situaci předpisovaly nejprveuskutečnit zesílený průzkum a teprve po vyhodnocení výzvědných letů vydat povel

k hromadným náletům. Generál Sperrl nemohl tušit, že ve stejné chvíli, kdyvydával povel k pozastavení startu první vlny, byly již letky československéhobombardovacího letectva dobrých dvacet minut ve vzduchu.

Zadní střelec rotmistr Miroslav Volf se vsoukal do těsné zasklené kabinya překontroloval mechanické funkce dvouhlavňového kulometu vz. 30. Náměr, odměr,

založení zásobníků. Dva nábojové pásy po 500 ranách a další dva bubnovézásobníky, dohromady 150 ran. Ruční pákou vyzkoušel otáčení věže.

„Zadní horní věž v pořádku,“ nahlásil palubním aviofonem do přední kabiny, kde se krčil velitel letounu, současně navigátor a bambometčík a v případě potřeby také přední střelec.

Po něm se zahlásila dolní věž, jejíž střelec byl současně radiotelegrafistou, a oba piloti. Nastalo vyčkávání. Letiště v Německém Brodě osvětlovalo naprostéminimum světel. Jejich odlesky svítily v rovnoběžných čarách odrazy od plechu trupu. MB-200 byla podle Miroslavova mínění stará kraksna, která se nedala srovnat s moderními typy zaváděnými Luftwaffe, jako byl například Ju-87 Stuka, Heinkel 111 nebo Do-17, ale byla to spolehlivá kraksna. Bombardér, kterým bylyvybaveny obě těžké bombardovací perutě Československého letectva, vykazovalminimální poruchovost. Nyní nesl 1 200 kg pum a mohl nést ještě větší náklad. Pro tyto letouny byl dostatek náhradních dílů ve všech letištních skladech. Vycvičené týmy mechaniků znaly letoun do nejmenších podrobností a dílenské čety dokázaly provádět opravy jako na běžícím pásu. Také bylo dost vycvičených pilotů.Miroslav sám mohl pilotovat. Pilotní zkoušky absolvoval již před rokem, v rámci akce 1 000 pilotů republice. Mohl po zalétání pilotovat stíhačku, stejně jakobombardér, a od svých 16 let navštěvoval, jako dorostenec DTJ, borský Aeroklub v Plzni, ale po mobilizaci byl jen záložníkem a letectvo doposud disponovalo zalétanými piloty z řad důstojníků z povolání. První nálet bylo třeba svěřit zkušenějším. Jenže, žádné další nálety s největší pravděpodobností nebudou. Tato mise bylasebevražedná a všichni to věděli. Instruktáž před startem vyzněla stručně.

„Válka vypukne každou hodinou a pravidelné jednotky wehrmachtu již vkročily bez vyhlášení války na území státu. Nejsme tedy agresorem, provádíme preventivní obranný úder. Luftvaffe zřejmě udeří po svítání, to znamená, že jejich stíhací letky odstartují něco po čtvrté hodině. Svítat začíná v půl páté a slunce vychází v pět hodin. Nad Bavorskem stojí souvislá nízká oblačnost, která se zvolna přesouvá přes

33

1. ŘÍJEN 1938 DOPOLEDNE – WIESBADEN – NĚMECKÝ BROD (LETECKÁ VÁLKA)

Šumavu nad území republiky. K ránu se zvedne také mlha, zvláště v horskýchoblas

tech. To značně ztíží orientaci. Vaše přímá trasa měří asi 200 kilometrů a nad cíl

se dostanete přibližně za hodinu po startu. Váš start je ve 3:oo ráno. Po trase a nad

cílem bude ještě tma. Vy poletíte nad mraky, ale není jiná možnost. Musíte shodit

náklad dříve, než odstartuje stíhací obrana, aby vás nesestřelili již po cestě. Máte

jednu významnou výhodu, vlastně dvě. Tlusťoch Göring jistě nečeká, že bychom se

mohli zachovat ofenzívně a zaútočit dříve než oni. Jsou tak sebevědomí, že vůbec

nepraktikují zatemnění. Váš cíl bude jasně osvětlený, takže můžete shodit náklad

i za tmy. Tedy překvapení a osvětlený cíl. Až shodíte náklad, bude ještě tma, takže

žádná světla a nekouřit, možná vás vůbec nenajdou. Vaším cílem je železnice.

Vzhledem k tmě nebudete mít stíhací ochranu ani nemůžeme vyslat jiné formace

k preventivnímu bombardování rakouských letišť. Počítejte s tím, že se za vámi

vyrojí jako vosy, jakmile to tam dole začne bouchat. Oni noční stíhače mají. Sice

jen málo, ale nějaké mají. Koukejte, ať jste do svítání zpátky. Záměnná a záložní

letiště jsou Lípa a Petrkov. Po příletu stroje rozptýlit a zamaskovat. Na letištích jsou

připraveny makety pro nepřátelské bombardéry. Cíle na dnes jsou tyto: 85. letka

zničí železniční uzel v Linci, 86. provede to samé v Kremži. Jde o to ztížit nebo

úplně přerušit zásobování 14. německé armády v Rakousku, která by v součinnosti

s úderem na severní Moravě mohla odříznout naše armády v Čechách. Dobře si

pamatujte trasu. Pozorovatelé věnují zvýšenou pozornost rozmístěníprotiletadlo

vých baterií. Pokud přežijete, poletíte tam ještě jednou, až poženeme nácky podél

Dunaje zpátky do Říše. Stíhací letky vzlétnou k vaší ochraně až teprve při návratu

nad územím státu, protože to už bude svítat. Pokuste se o návrat danýmkorido

rem, protože za sebou určitě vylákáte nějaké agilní sršně a přivedete jek připra

vené závoře pozemní protiletadlové obrany u Budějovic. Přeji vám hodně štěstí.“

Trup letadla začal vibrovat a rotmistr Volf postřehl pohyb směrového ocasního

křídla proti siluetám hangárů a stožárů. Ke startu z Brodu se připravilo 8 těžkých

bombardérů MB-200 a dva elegantnější trupy lehčích B-71. Dále dva staršídvou

plošníky Ab-101. Dvě přidělené stíhačky B-534 doposud letka neobdržela, ačkoliv

měly dorazit každým dnem. Bizarní sestavu doplňovaly 4 civilní dvoumotorové

letouny Airspeed Envoy, 3 dvoumotorové DC-2 a 3 DC-3. Dále 5 třímotorových

Savoia Marchetti S-73. Dopravní letadla byla urychleně přestavěna na bombardéry

podle předem připravených plánů. Celkový náklad činil asi 30 tun bomb. 85. letka

v počtu sedmnácti letounů se s duněním zdvíhala od země, zaujímala rozevřenou

sestavu a nabírala kurs k jiho-jihozápadu. K cíli to bylo jen slabých 20 minut.

Velitel skupiny „BS“ HVOA vyslal letky starších těžkých bombardérů MB-200

a přestavených civilních strojů okamžitě po krátkém rozhovoru s generálem

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

Fajfrem,

16

který již obdržel hlášení hlídek o přeletu větších nepřátelských formací

přes hranice v sektoru 36. hraniční oblasti.

Plukovník Plass, velitel letectva 2. armády na severní Moravě, vyslal ve stejnou dobu signál pro zásah bombardovací perutě proti základnám 7. paradesantní divize ve Slezsku. Velení československého letectva souhlasilo s překvapivými nočními nálety těžkých bombardérů na Linec a na další cíle při Dunaji, protože operační oddělení předpokládalo brzké zničení těchto těžkých strojů již v prvních hodinách či dnech války. Tyto stroje by leteckou ofenzívu nepřítele tak jako tak nepřežily a takto, při včasném nasazení, mohly dosluhující a ke zkáze předurčené obludy přinést ještě užitek. Miroslav Volf litoval, že ze své stísněné pozice horního střelce nemůže sledovat nalétávání na cíl. Mohl pozorovat, šikmo přes křídlo, cíl až teprve při odletu, a to ještě jen z velké dálky. Vyhodnocení prováděli navigátor a spodní střelec. Ti měli přímý výhled. Cíl byl jako třešnička na narozeninovém dortu. Němci se skutečně vůbec nenamáhali se zatemněním. Cíl prozrazovaly řady světel i přes mračný opar nad městem. Letka se nad územím republiky pohybovalav řídnoucí tmě a občas se schovala do mraků. Když vystoupala nad ně, mohl Miroslav ze své kabiny zírat do otevřeného nebe plného blednoucích a mizejících hvězd. Pod mraky byla ještě tma. Linec nemohl navigátor minout. Nad Budějovicemi nabrala letka kurs přímo na jih a Linec byl první větší růžový koláč prosvítající pod mraky.

„Hohó, ti náckové si myslí, že se válka bude týkat jenom nás,“ ulevoval si druhý pilot do aviofonu.

„Přechod na sestavu stupňovitě vpravo!“ předával radiotelegrafista povelyvelitele letky. „Klesání na výšku 1 500 metrů!“

Bombardéry musely nakonec sestoupit ještě mnohem níž, ale při prvnímpřekvapivém náletu neriskovali piloti téměř žádnou palbu protiletadlové obrany. Z nízké výšky se také dalo dosáhnout přesnějších zásahů. Sloup teplého vzduchu, stoupající vzhůru nad město, poněkud rozhrnul přikrývku mraků tak, žebombometčík zahlédl cíl a nemusel vysypat náklad jen odhadem.

„Páni, to je jako strefit se do lunaparku. Blížíme se. Seřaďovací nádraží. Mám to v kříži. Teď!“

Bombardér nadskočil a Miroslav si uvědomil, že byly shozeny pumy. Byli o více než tunu lehčí. Poté se letoun prudce naklonil a začal opět stoupat do zatáčky. Letka se snažila rychle nabrat výšku a stáčela se na kurs 45° k severovýchodu. První kužel německého světlometu propíchl oblohu, ale bylo pozdě. Nad trhlinou v mracích již žádná letadla nebyla. Miroslav zahlédl několik ohnivých květů daleko za zádí

1. ŘÍJEN 1938 DOPOLEDNE – WIESBADEN – NĚMECKÝ BROD (LETECKÁ VÁLKA)

letounu. Protiletecká obrana se probudila. Konečně mohl z šikmého úhlupozorovat první vzdalující se světla na zemi. Vzápětí se vše rozplizlo a zamlžilo. Stroje

unikaly nad nízkými mraky. Hukot motorů a vibrace přehlušovaly jakékoliv jiné

zvuky ze země, ale i přes mlžný závoj mraku pozoroval Miroslav rozpíjející serůžovou skvrnu za ocasním křídlem.

Friedrich Polacek, zástupce náčelníka hauptbahnhofu v Linci, té noci nespal. Ke své

velké rozmrzelosti měl noční službu a postával u kolejiště v železničářskéuniformě s baterkou v ruce a s plácačkou pod paží. Bolela ho hlava a trpělmigrénou. Za ta léta měl již vyzkoušeno, že bolesti přicházejí vždy v důsledku poklesu

tlaku. Nebe se zatahovalo a nyní si mohl být jist, že nad ránem začne pršet. Spát ale

nesměl. Po hlavní trati se přednostně přesouval jeden vojenský transportza druhým. Všechno na Moravské pole. Na kontrolu se dokonce dostavil pobočníkvelitele linecké posádky major Schwarz.

„Herr Polacek, tak už to vypukne. Není vám to líto? Vy přece máte původem české jméno?“

„To je dvě generace zpátky, Herr Schwarz,“ vysvětlil alibisticky Polacek. „Babička byla vídeňská Němka a moji rodiče se již cítili jako Vídeňáci. To jsme ještě všichni sloužili kaiserovi a jediné říši. Já jsem dnes Rakušan. Narodil jsem se tady. Jsme železničářská rodina už v třetí generaci. Dědeček sloužil na Simmeringu.“

Major nabídl Polackovi cigaretu a náčelník stanice si nedovolil odmítnout,přestože ho bolela hlava. Pomyslel si, že utrpení této noci snad nebude konce.

„Herr Polacek, víte, že jedna divize wehrmachtu potřebuje k přesunu více než stovku vlakových transportů?“

„Nepovídejte?“ odtušil Polacek, protože jej to skutečně překvapilo. „Tak proto je to teď samý vojenský zug.“

„Buďte rád, že jste u dráhy,“ doporučil mu major a zapálil oběma cigaretu. „Vás neodvedou. I když jste ještě mladý, ale vás neodvedou. Dráhy jsou důležité. To nemůže dělat jenom tak někdo...“

Polacek zvedl hlavu. Temné dunění, které se zřejmě ozývalo již nějakou dobu a doposud zanikalo v kakofonii nejrůznějších zvuků těžkého vlaku, řinčení a vrzání vagónů, nyní přerostlo práh slyšitelnosti. Šlo to odněkud shora, ale ozývalo se to jakoby odevšad. Bylo to jako nejspodnější temný tón kostelních varhan. Polacek doposud nic podobného neslyšel. Major se zaposlouchal také a na moment se zachmuřil. Pak se jeho tvář rozjasnila.

„Tak už letí,“ řekl zasvěceně. „To budou Göringovi hoši. Staré dobré Dorniery sedmnáctky. Pokud vojsko zaútočí ráno, je třeba zničit předtím jejich letectvo ještě na letištích. A rozbít jim železnice, vlaky a nádraží. Dráhy jsou pro válku důležité.“

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

Polacek naslouchal s posvátnou úctou. Ten hukot zněl velmi výhrůžně. Bylo mu upřímně líto těch lidí tam doma ve staré vlasti. Dnes tedy začne zabíjení. Nu, snad to nebude trvat dlouho a Češi kapitulují. Německé převaze nemohouodolávat, to je bláznovství. Polacek by mohl vyprávět, co jen v posledních týdnechprojelo Lincem vojska s kanóny a tanky.

Vojáci z odstaveného vlaku vyskakovali na nástupiště a také si ukazovali vzhůru. Všech se zmocňovala rozjařenost budoucích vítězů.

Náhle ho major Schwarz popadl za paži a vytřeštil oči. Do sílícího hučení zazněl jiný zvuk. Ostrý a výšku nabírající hvizd.

„No to snad není... To je přece... Achtung!“ zařval major a rozběhl sek vojenskému vlaku. „Achtung! Nieder!“ mával rukama na povykující vojáky.

Potom Polacek spatřil něco neuvěřitelného. Projíždějící vlak se murozsvítil před očima. Vyvalil se sloup ohně, vagóny cosi nadzvedlo několik metrů nad kolejiště a mrštilo jimi stranou. Další vozy do nich narážely a pak se ozval zvuk, jako když se trhá silné plátno, ale bylo to mnohem silnější. Rvalo to uši a plíce. Jako blesk, který udeří bezprostředně vedle člověka. Polacek shledal, že se válí na zemi odhozen tlakovou vlnou. Všude kolem něho padaly shora kameny, kusy prken a železa. Ozývaly se další výbuchy po celém nádraží. Polacek propadl panice. Vůbec nevěděl, co dělá. Vstal a instinktivně se hnal do tmy kamsi mimo nádraží. Cosi mu napovídalo, že cílem toho pekla jsou vlaky a koleje. Zapadl do vlhkého úvozu u silnice a skrčil se na dno do kaluží špinavé vody. Peklo nahoře nad ním pokračovalo. Nebe se trhalo záblesky a strašlivými detonacemi. Vedle něho se do příkopu vrhali německy nadávající vojáci. Až sem padaly trosky, jako by pršely z nebe. Odněkud byl slyšet štěkající kulomet. Ječely sirény a důstojníci řvalirozkazy.

Konečně přestaly vybuchovat pumy. Nálet trval jen krátce a přece jako by celou věčnost. Polacek zvedl hlavu a podíval se k nádraží. Nacházel se na okrajibahnhofplatzu. Několik vteřin bylo relativní ticho přerušované pouze dalšími výbuchy munice z hořících vlaků. Ty se však nyní zdály být téměř neslyšné. Uši mělzahlcené šumem a pískotem, srdce se snažilo vyskočit z hrudi a utéct. Hořely i některé domy v okolí nádraží a do mraků se zakusovaly kužely světlometů. Polacka polilo horko. Potom úlek jako by do něho narazil rozjetý vagón. Nádražní budova! Jeho byt! Jeho rodina! Hnal se zpět a spadl do čerstvého, několik metrů hlubokéhotrychtýře. Z hlíny okolo něho se kouřilo a stromy aleje ležely na zemi ohořelýmikorunami pryč od kráteru. Přelezl je a zíral na nádražní budovu. Podle siluety na pozadí požárů hořících vlaků viděl, že polovina domu je pryč. Brečel zoufalstvím a běžel k troskám. Pak slyšel brečet děti. Vřískala jeho dcera.

„Je živá, do prdele! Je živá!“

1. ŘÍJEN 1938 DOPOLEDNE – WIESBADEN – NĚMECKÝ BROD (LETECKÁ VÁLKA)

Ani manželka nebyla mrtvá. Uviděl je všechny stísněné v rohu bytu v patře budovy. Uviděl je, protože obývacímu pokoji chyběla jedna stěna. Ložnice zůstala celá, zato po kanceláři byla veta. Vydal se vzhůru, vstříc své rodině. Lezlpo troskách mezi menšími plameny a uvědomil si, že stále ještě křečovitě svíránádražáckou plácačku. Vztekle ji odmrštil.

Na odstavné koleji vybuchovaly cisterny s naftou jedna za druhou. Ohnivý květ a pak detonace. Vše zahlcoval neprůhledný černý štiplavý dým. Z města přijížděly první hasičské vozy a sanitky. Zkroucené dráty kolejí trčely do různých stran jako obludné hlavolamy a celý prostor nádraží byl rozryt, přeorán kráterypo bombách. Major Schwarz ležel podél bývalé koleje roztroušen na deseti metrech náspu. Zasáhly jej nějaké kusy železa odletující od vybuchujícího vlaku. Někdo z hasičů vykřikl, že byl úplně rozbit železniční most přes Dunaj. Nejvíce pum prý ale spadlo na železniční spoje při jihovýchodním okraji města. Tam je to prý hotová spoušť.

Polacek konečně dostal svou rodinu na pevnou zem. Rozhlédl se po celé hrůze okolo sebe. Spatřil desítky povalujících se těl, požáry, zničené vlaky a kolejiště k nepoznání. Dráhy jsou pro válku důležité. A Göringovi a Hitlerovi hoši to asi nebudou mít tak snadné, jak to na pohled vypadalo, než se začalo střílet. Tihle Masarykovi a Benešovi hoši, jak se zdálo, to ještě také nezapomněli.

„Pff, kdo by to řekl?“ potřásl Polacek udiveně hlavou a mínil tím, že už ho hlava nebolí. Migréna zmizela. Těžké blochy

17

přelétly souvislou a pomalu postupující frontu. Piloti se snažili

vyždímat z motorů nejvyšší možnou rychlost, střelci kontrolovali kulomety a zírali

do stále světlejšího nebe, zda proti světlu nezachytí pohyb stíhače. V půl pátéhlásil pilot přelet československé hranice a hvězdy se již téměř ztratily. Miroslavzjistil, že se nadměrně potí, ačkoliv v této výšce žádné teplo rozhodně nebylo a pára

se mu srážela u úst.

„Kouřit povoleno,“ oznámil velitel.

Současně se rozeřval druhý pilot.

„Jsou tady! Pozor! Zadní věž, máš mesouna na pěti hodinách!“

Miroslav se zapřel do sedačky a natočil hlavně udaným směrem, ale v matoucím šeru neviděl nic. Zaslechl palbu ze spodní věže a stále ještě nic neviděl.

Pak zahlédl přímo proti sobě rychle rostoucí siluetu a plamínek protivníkova kulometu. Zmáčkl spoušť a přes rachot palby slyšel, jak projektily prosekávají trup letadla. Přikrčil se a nad ním se přehnala temná hmota.

„Dva motory,“ hlásil. „Je to stodesítka.“

„Jste v pořádku? Hlaste se,“ zajímal se navigátor. „Mějte oči na stopkách. Oni nás taky vidí blbě. Držte formaci a vytrvejte, navedeme je nad naše TOPLy.“

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

„Hoříme, levej motor v tahu!“ hlásil poplašeným hlasem jeden z pilotů.

Miroslav neviděl oheň, ale dozadu se táhnoucí stopu černého kouře.

„Do prkýnka dubovýho,“ zaklel navigátor. „Vydržet, byl jsem u zkušebních letů. Jeden motor nás udrží nahoře, jsme bez nákladu.“

„Jo, jenže teď už nás asi vidí,“ ozřejmil Miroslav do ‚hubafonu‘. „Já jeho ne.“

„Tak nežvaň a střílej! Je tady zase! Na pěti. Máš ho na pěti!“

Něco nalétávalo podruhé. Miroslav útočníka spíše vytušil, než spatřil.Vystřelil nazdařbůh a čelní silueta Messerschmittu vyrostla náhle odnikud přímo v kříži jeho zaměřovače. Zároveň zahlédl plamen protivníkova kulometu. Světelnéstřelivo mu ukázalo, že se nestrefil jen o kousek. Instinktivně opravil náměr a vypálil znovu ve chvíli, kdy se nad jeho kabinou mihlo obrovské lesklé břicho.

– „Zásah! Dostal jsem ho! Tady horní zadní střelec, dostal jsem stodesítku!“

Neodpověděl mu nikdo.

„Hej, co je s vámi! Hlaste se!“

„Neozývají se,“ odtušil dolní střelec. „Dostali to. Navigátor, pilot, hlaste se!“

„Nic,“ řekl Miroslav. Dostala to přední kabina.

V té chvíli již bylo znát, že letoun je neovladatelný, vybočuje mimo formaci a naklání se k levému křídlu.

Miroslav pocítil paniku a přinutil se zhluboka dýchat.

„Vyskoč!“ přikázal dolní střelec, který podle předpisu přebíral velení. „Jdeme ven. Tady nic nezachráníš.“

Letoun se znatelně naklonil.

„Nazdar na zemi,“ vykřikl Miroslav a vlezl dovnitř do trupu.

Zkontroloval padák a zahlédl kolegu, který právě vyskakoval z otevřených dvířek v trupu. Ledový vichr jej téměř vytáhl ven. Zadní křídlo ho minulo o půl metru. Padal dolů do ještě setmělé krajiny a netušil, jako vysoko se nachází. Výškoměr byl v pilotní kabině. Otevřel se mu padák. Podíval se za neovladatelným strojem, který se již dostával do kotrmelců a řítil se k zemi. Doufal, že se pilot nezmýlil, že seskakuje nad vlastním územím. Byly čtyři hodiny a třináct minut, když na velitelství Luftflotte 2 ve Wiesbadenu zazvonil telefon. Speerlův náčelník štábu zvedl sluchátko. Po několika vteřinách lehce pobledl a vypoulil oči. Pak pomalu a jako ve snu položil sluchátko.

„Pane generále,“ vzpamatoval se, „letectvo Tschechei právě bombarduje Linz.“

Generál Hugo Speerle nevěřícně zamžikal očima.

„Před třinácti minutami jsem odvolal vzlet vlastních letek a perutí,“ řekl jako ve snu a pohladil si pokročilou pleš dlaní. „Údajně proto, aby Tschechei předčasně nedošlo, že už začala válka. A oni bombardují německá města. Překrásně osvětlená

1. ŘÍJEN 1938 DOPOLEDNE – WIESBADEN – NĚMECKÝ BROD (LETECKÁ VÁLKA)

německá města. Osvětlená nádraží a osvětlené železnice. Co jsem se nahádal

s Guderianem o tom, že letectvo musí startovat za ranního šera, aby za světla bylo

již nad nepřátelskými letišti. Náš motorový Heinz měl starosti, že tím prozradíme

jeho pozemní úder. Jenže je ještě tma a oni jsou již nejméně hodinu ve vzduchu.

S letadly plnými bomb. Pánové,“ obrátil se obtloustlý Speerle k důstojníkům štábu,

„zdá se, že jsme to my, komu nedošlo, že už začala válka. Vůbec nám to nedošlo.

Nikdy. Naše města jsou osvětlená a jejich zatemněná. Oni shazují bomby a my

odvoláváme rozkazy ke startu. To je absurdní...“

Generál Speerle si ihned uvědomil, že Tschechei udělali přesně to, co měl udělat

on a celá Luftwaffe. Zaútočili navzdory tmě, mrakům a počasí. Věděl velmi dobře,

co to znamená. Vítězství, to je překvapení, které se koná v protivníkově hlavě.

„Tschechei vědí, že jejich těžká letadla brzy zničíme,“ domýšlel si. „Snaží se jich

využít, dokud mohou nadělat nějaké škody. Proto riskují. Chtějí přerušitželeznici, jedinou zásobovací trasu pro Listovu 14. armádu. Varujte generálaKesselringa a generála Felmyho. Ať zhasnou města a letiště. Varujte velitele leteckých

sborů, pokud ještě není pozdě. Ale tolik bombardérů Tschechei nemají, aby útočili

i na letiště. Zajímají je strategické cíle.“

Vzápětí se rozezvonily další telefony. Na jednom z nich se vysvětlenídožadoval sám Brauchitsch, na jiných linkách zuřil generál Student, jemuž právě na zemi

a na vlastním letišti masakrovali Tschechei téměř celou výsadkovou divizi. Vypukl

zmatek. Nikdo nevěděl, co se děje, kolik ti Tschechei vlastně mají letadel a kam

ještě pod ochranou mlhy a mraků míří jejich „zastaralé a neschopné“bombardovací perutě. Nižší velitelé se dožadovali rozkazů. Na mnoha příhraničních letištích

vzlétly celkem zbytečně roje stíhacích letadel k ochraně. Několik stíhacích letek

bylo vysláno za odlétajícími českými bombardéry a po celé délce hranic vzlétla

pozorovací letadla. Jisté bylo, že Tschechei už nikdo nepřekvapí. Začala další válka

s odvěkým nepřítelem.

Vrchní velení Luftwaffe si plně uvědomovalo priority a pořadí základních úkolů,

které musí splnit jakékoliv letectvo, které chce být úspěšné v útočné válce. V první

řadě je to zničení nepřátelského letectva, získání převahy ve vzduchu a posléze

úplné ovládnutí vzdušného prostoru. Teprve poté přichází na řadu taktickápodora vlastních pozemních vojsk a zadržování nástupu záloh nepřítele ke klíčovým

bojištím, také ničení infrastruktury, dopravy, zásobování, spojení a velenínepřítele. Když válka přestává mít charakter bleskového tažení a rýsuje se dlouhodobý

charakter konfliktu, přebírá letectvo úkol zničit výrobní a průmyslové kapacity

nepřítele. Bombardování civilních aglomerací bývá většinou aktem zoufalství nebo

krvežíznivého barbarství a morálku odhodlaných obránců vždy spíše utuží, než aby

ji zlomilo. Armádní velení nikdy nesdílelo obavy československých politiků z toho,


40

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

že v prvních minutách války bude bombardována Praha či přímo Hrad, neboť to

by svědčilo o naprostém diletantství z německé strany a generál Fajfrnepodezříval Luftwaffe z diletantství.

Nástup pozemních jednotek proti Československu neměl probíhat frontálním náporem, a proto nevyžadoval od samého počátku taktickou leteckou podporu. Počítalo se s celými dny až týdny soustřeďování sil a pokusy o průlom obranných linií se měly dít ohniskově, vždy jen na jednom či dvou směrech současně.Okamžitá letecká podpora pozemních akcí byla plánována od samého začátku války pouze v případě Rundstedtových úderů na Bruntálsku. V ostatních oblastech byla pozemním útvarům v prvním dnu přidělována pouze nepatrná podporaa většinou se týkala pozorovacích složek letectva. Úkolem hlavní části Luftwaffezůstávalo zničení československého letectva.

Tento úkol měl být značně usnadněn překvapivým úderem na československá vojenská letiště, aby bylo možno zničit letadla ještě na zemi. Dalo sepředpokládat, že mobilizovaná Československá armáda, která navíc zná předem ohlášený čas začátku války, nebude vyčkávat na osudový úder s letouny ukázkověsrovnanými na vzletových drahách. Přesto bylo pro dosažení vzdušné převahy nutné, aby byl letecký úder vůbec první akcí nastávající války, aby k němu došlo dříve, než si obránce uvědomí, že byl opravdu napaden.

Ve skutečnosti byl ideální scénář zmařen již aktivitou německého letectva ve Slezsku v noci před dnem X. Čechoslovákům nemohly ujít přelety německých leteckých formací, které na Bruntálsku shazovaly kontejnery se zbraněmia s vybavením pro místní henleinovce.

1. října vycházelo slunce ve 4:57 ráno. Start prvních výsadkářů ze Saganu se uskutečnil ve 4:3o hod. Nad cílové prostory dorazily o půl hodiny později. Štáb Luftwaffe naplánoval vzlet první vlny, která měla provést úder proti českým a moravským letištím na 4:oo hod., aby k úderu došlo současně se shozemvýsadkářů na Bruntálsku. Předpokládalo se, že československé letectvo není zařízeno na noční vzdušný boj a bude startovat teprve za svítání, kolem 5:oo ráno. Šlo o to předejít těmto startům nebo zničit letadla obránce v průběhu startu. Bombardovací údery nebyly u Čechoslováků předpokládány vůbec. Generál Fajfr všakbombardování plánoval a uvažoval stejně jako jeho protějšek říšský maršál Göring. České bombardéry startovaly ve 4:oo. Štábu Luftwaffe se do jeho plánů navíc zamíchalo OKH, které požadovalo oddálení leteckého útoku. Velitelé pozemních armád se obávali, že československé letectvo, jakmile vejde ve známost, že válka začala, začne narušovat soustřeďování jednotek prvního sledu a začne ničit mostya komunikace. OKW přikázalo oddálit letecký úder o celou hodinu. Toto opatření však bylo nesmyslné a zbytečné, neboť ve 4:40 začaly dopadat první československé bomby

1. ŘÍJEN 1938 DOPOLEDNE – WIESBADEN – NĚMECKÝ BROD (LETECKÁ VÁLKA)

na slezská letiště a přibližně ve stejnou dobu i na Linec a Kremži. Stíhací letectvo

měli Čechoslováci dávno rozptýlené na skrytých letištích a jeho část byla kolem

5:oo ve vzduchu, aby kryla návrat svých bombardérů a aby zachytila prvníněmeckou vlnu.

Luftwaffe vyslala první vlnu svých úderných sil do vzduchu kolem páté hodiny, a protože tato vlna musela nutně směřovat nad česká letiště, věděli stíhači obránce, kde na ni čekat.

První akce letectva se tedy na obou stranách odehrávaly ještě za poslední tmy a za prvního svítání. Českoslovenští piloti nalézali své cíle snadněji, neboť je mohli vidět pyšně osvětlené a nepřipravené k obraně. Vůbec málokoho v Německé říši napadlo, že Čechoslováci by se nemuseli chovat pasivně a jako ovce vyčkávat, až je wehrmacht přikvačí hrdinsky zaříznout.

Návrat českých bombardovacích letek se odehrával většinou již za svítání. Jejich stíhání a nalezení bylo však velmi ztíženo nízkou pokrývkou mraků, v níž seletadla schovávala. Někteří velitelé rozpustili formace a vydali rozkaz jednotlivýmletadlům k samostatnému návratu. Československé bombardéry napadly toho prvního válečného rána jen malý počet nepřátelských cílů, ale byly úspěšné.

Luftwaffe se otálení vymstilo. Její bombardéry vzlétly již za světla a mohly se také schovávat v mracích. Jejich cíle však byly poměrně malé, skryté v ranní mlze a v lesích. Zasažena byla navzdory špatné viditelnosti většinou jen velká a civilní letiště v blízkosti měst a všude tam, kde to trhliny v mracích dovolovaly. To, co však Němci bombardovali na velkých letištích, byly často makety a prázdné budovy. Na letištích bylo prvního dne zničeno pouze 6 % československých letounů, a to převážně letounů II. linie. Československé letectvo zničilo tohoto prvého dne na zemi více německých strojů než Luftwaffe českých. Němci naráželi na slabou a nedobře vybavenou protiletadlovou obranu, ale tato obrana byla připravena a také stíhací letky již kroužily schovány v mracích.

Zdaleka ne všechny letouny útočníka byly moderní či kvalitní strojea bombardérů rychlejších než československé stíhačky měli Němci jen několik desítek. V několika případech se československým stíhačům v dvouplošných Aviích, díky akrobatickému výcviku a díky dvojnásobně silnější kulometné výzbroji, podařilo v souboji sestřelit protivníka v rychlém Bf-109. Luftwaffe utrpěla v prvních bojích co do počtu zničených strojů ztráty srovnatelné s obránci a nebýt modernějšíhostíhacího doprovodu, ztráty by byly ještě větší. Přesto se Luftwaffe podařilo, již během dopoledne, převzít iniciativu a prosadit svoji vzdušnou převahu.

Pro československé stíhací letectvo byl generálem Fajfrem vypracován zvláštní plán nasazení, podle něhož měla stíhací letadla večer před bitvou přeletět na skrytá a blíže k hranicím vysunutá letiště, pak startovat podle potřeby a podle pohybů

42

1938 VĚRNI ZŮSTANEME

nepřítele k bojovým akcím, vracet se na svá mateřská letiště a po nočních opravách

a znovuvyzbrojení se opět přesouvat na bojová skrytá letiště. Československéletec

tvo bylo nuceno rezignovat na možnost ovládnutí vzdušného prostoru již proto, že

nebylo schopno bombardováním vyřadit z provozu německá letiště. Muselo vést

partyzánskou válku a hrát si se silnou Luftwaffe na schovávanou.

Velitelé letectva věděli, že válka začala, a jako většina československýchvelí

cích generálů byli dopodrobna seznámeni s Plánem Zelený, který již dávno před 1.

říjnem získala rozvědka. Dovedli odhadnout začátek nepřátelské aktivity i směry

náletových koridorů nad republikou. Generál Fajfr měl u svého štábu zkušeného

sovětského leteckého důstojníka generála Šmukševiče, španělskéhointerbriga

distu. Masivní nálety Luftwaffe však zadrženy být nemohly. Dokonce ani první sled

německého vzdušného útoku nemohl být zadržen. Mohl být pouze citelně napadán.

Avšak škody prvního útoku byly minimalizovány počasím i ztrátou momentupře

kvapení. Československé letectvo ve své podstatě zatím přežilo. V příštích dnech

musela Luftwaffe dělit svoji pozornost mezi nálety na důležité objekty a podporu

pozemním silám.

V noci na 2. říjen se několik Luftwaffe pokusilo o noční bombardování českých

a moravských měst. Akce měla mít psychologický dopad a měla přesvědčit obránce,

že ani v noci nebude v bezpečí před údery ze vzduchu, a to i navzdory přísnému

zatemnění. Ve skutečnosti šlo o trik. Bombardovací letky Luftwaffe dostaly pokyn

využít za hranicí RČS světelných ohňových linií zapálených sudetskými Němci jako

směrovou navigaci k českým městům a objektům. Tvůrce tohoto systému sotva kdy

napadlo, že těchto navigačních linií bude v opačném směru moci využít nepřítel

k navedení zbylých československých bombardérů přímo na nepřátelská letiště,

pokud se nacházela v dosahu. Tento noční pokus již nebyl Luftwaffe opakován.

Letky, které útočily podle těchto světelných linií ohňů zapálených soukmenovci

v českém zázemí, většinou shodily svůj náklad do neobydlených oblastí,zablou

dily nebo se dostávaly přímo do palby protiletadlových baterií. Analytici Abwehru

usoudili, že tato pomůcka se zřejmě dostala do rukou obránců a byla využita proti

záměru jejích tvůrců. Měli naprostou pravdu.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist