Kniha: 100 věcí, které by měl znát každý předškolák - Birgit Ebbert

2

Moje

rodina, moji

přátelé a já

➔ Rodina pro vaše dítě představuje nezpochybnitelné útoči

ště a zároveň i první pole působnosti v oblasti experimen

tování. Zde dítě zažívá, jak spolu lidé navzájem jednají,

zjišťuje, o čem se baví, jak hovoří a jak se pohybují. Jak

mile dítě okruh svého působení rozšíří, odnese si s sebou

i získaná pravidla či způsoby chování.

Rozvoj

osobnosti

Není tomu ještě tak dávno, kdy se dítě nepovažovalo za samostatnou osobnost, kterou je nezbytné podporovat. Uvedený přístup se začal pomalu prosazovat teprve v polovině 20. sto- letí. Dítě začalo dostávat jak ze strany svých rodičů, tak ze strany širšího okolí možnost objevovat, kdo je, co se mu líbí a co ne, co umí obzvlášť dobře a mu už tak dobře nejde. Čím lépe zná dítě samo sebe, tím snazší mu připadá objevovat a rozvíjet svoji osobnost, prosazovat se vůči ostatním a uzavírat kompromisy.

Občas bývají rodiče překvapeni zjiště

ním, jak výrazná osobnost už jejich dítě je,

a když se chová určitým způsobem, ptají

se: „Kde to jenom vzalo?“ Stačí se ovšem

porozhlédnout po sousedech, příbuzných či

přátelích dětí a zjistit, kdo z nich hovoří či

jedná stejně – záhadě se pak rychle přijde

na kloub.

Základy pro vývoj osobnosti vašeho

potomka se tvoří právě v rodině, kde dítě

také poprvé zažívá uplatňování PRAVI

DEL SPOLEČNÉHO ŽIVOTA. Těšte se

ze zvědavosti svého dítěte i z jeho nadšení,

s nímž kráčí vstříc neustálému rozvoji vlastní

osobnosti!

22

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

1

Znát své jméno

a adresu

➔ „Jméno je klam a mam,“ nechává říkat Goethe svého doktora Fausta. Básník samotný měl však o významu těchto indicií nejspíše jinou představu – vždyť byl sám otcem. Pro děti má jejich vlastní jméno, zejména pak jméno křestní, velký význam. Možná si sami vzpomenete na situaci, kdy někdo, například učitelka ve školce, špatně vyslovil či napsal vaše jméno nebo kdy ostatní děti vymýšlely na vaše jméno rýmy. Jistě se vám to zdálo hrozné, a možná jste za to dotyčnou osobu dokonce nenáviděli.

Vaše dítě vnímá hanobení svého jména

podobně. A má pravdu! Je možná spousta Dvořáků, ale jen jeden z nich se jmenuje Jakub a bydlí v Zahradní ulici. A i když jsou ve školce dvě Jany, má přece každá z nich své příjmení. Vaše dítě by tedy mělo znát své plné jméno i svoji adresu, aby se vymezilo vůči ostatním a aby sebe samo mohlo pociťovat jako jedinečné. Současně mu to dodává na jistotě.

Jestliže vaše dítě dokáže říct svoje jméno

a adresu, získává tím ZÁCHRANNOU SÍŤ, POTŘEBNOU VÝBAVU, která mu dodá odvahu k výletům do světa.

Vyrobte spolu s dítětem jeho vlastní vi

zitky! Sdělíte mu tím, že je jedinečné. Kromě

toho uvidí, jak vypadá jeho jméno a adresa

v psané podobě, a může si vzít vizitku s se

bou, až půjde navštívit kamaráda nebo až se

vydá na výzkumnou cestu.

➔ Potřebovat budete: 20 malých kartono

vých kartiček (formát A8); barevné tužky;

přístroj na laminování a fólie, máte-li je

k dispozici (v opačném případě nechte

vizitky laminovat v obchodě s kopírovací

službou), využít můžete také transparentní

samolepicí fólii.

Napište křestní jméno a příjmení vašeho

dítěte velkými tiskacími písmeny na lístek

a nechte svého potomka, aby je podle vzoru

napsalo na kartičky, vždy z jedné strany. Pak

může tuto stranu vizitky ještě pestře pomalo

vat či ozdobit různými vzory.

Na druhou stranu kartiček napište čitelně

vaši adresu a telefonní číslo. A vizitky jsou

hotové. Pokud se poté ještě rozhodnete vizit

ky laminovat nebo opatřit samolepicí fólií,

ochráníte je před blátem a deštěm stejně jako

před prstíky od čokolády.

23

2

2

3

Mluvit o sobě

„já“

Pokládat se za

skvělého

➔ Malé děti o sobě hovoří ve třetí osobě. Slovo „já“ ještě nepoužívají, neboť je zatím nedokážou k sobě samým přiřadit. To by se však mělo změnit nejpozději v předškolním věku. Vaše dítě může rozvíjet svoji osobnost jen tehdy, pokud ví, že se jedná o jeho vlastní „já“. Váš potomek se učí významu slova „já“ prostřednictvím komunikace s vámi. Pokud mu sdělíte: „Něco ti přečtu“ nebo „Dovedu

„Nejsem skvělá?“ volá šestiletá Verunka,

když vyšplhala vysoko do koruny stromu.

Přestože je šplhání na strom nebezpečné –

Verunka dokázala něco skutečně skvělé

ho. Především s ohledem na to, že jinak

je spíše úzkostlivá. Matka, místo aby se

pustila do nadávání, hlasitě zatleská, otec

zapíská na prsty. Verunka září. Právě něco

dokázala a dostalo se jí za to uznání.

V životě vašeho dítěte nepůjde vždy vše hladce. Dítě zažije i pády, přičemž bude

tě do školky“ a následně odpovídajícím

způsobem jednáte, může dítě vysledovat vztah

mezi slůvkem „já“ a osobou, která je vyslovuje.

Napadlo vás už, že svému dítěti ještě čas

to říkáte: „Maminka to spraví“ nebo „Tatínek

to hned přinese“, když hovoříte sami o sobě?

Nejpozději po nástupu dítěte do školky byste

měli dbát na to, abyste o sobě mluvili v ich

-formě. Čím častěji, tím lépe!

muset VSTÁT A OPĚT POKRAČOVAT

V CESTĚ. To se mu podaří jen tehdy, pokud

bude mít dostatek sebedůvěry, pokud bude

vědět, co dokáže a že může dokázat ještě víc.

Zárodky tohoto pocitu přitom vznikají v dítě

ti už bezprostředně po porodu: Pokaždé,

když se dítětem zabýváte, pociťuje: Jsem tak

důležité, že o mě ostatní pečují. Tato víra se

v dítěti ustavičně rozvíjí. Každý člověk, vaše

dítě stejně jako vy, se stále ubezpečuje, že

představa, kterou má o sobě samém, odpo

vídá skutečnosti. Nepřestávejte proto dítěti

24

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

ukazovat, JAK JE TATO ČINNOST DŮLEŽITÁ, a nezapomínejte přitom zdůrazňovat vše, co dítě umí obzvlášť dobře. Jen tak získá váš potomek základy k tomu, aby navázal a rozvíjel přátelství a vyrovnal se s vlastními chybami i s různými zklamáními. Sebedůvěru svého dítěte můžete posilovat tím, že mu poskytnete příležitost, aby samo sebe zažilo jako „strůjce“ – například necháte dítě něco rozhodnout. Nechte je někdy například vybrat, kam se vydáte na nedělní výlet. Chvalte své dítě vždy, je-li to možné a smysluplné – ovšem jen tehdy, pokud něco dobře udělá nebo pokud dokáže něco, co na vás skutečně zapůsobí. Vnímejte také chyby a nezdary svého dítěte a připomeňte mu situace, kdy se dokázalo ze svých chyb poučit.

Abyste uvedené „milníky“ mohli vždy

pohotově prezentovat, můžete svému

potomkovi například založit „knihu úspě

chů“. Obstarejte společně s ním silný sešit,

nejlépe s pevnou vazbou. Nechte dítě, ať

dá obálce podobu podle svého uvážení.

Do této knihy budete nyní – sami nebo

společně s dítětem – zaznamenávat vše,

co se vašemu potomkovi obzvlášť podaří.

Pokud pro to budete mít i nějaký „důkaz“,

například v podobě namalovaného obrázku

či fotografie, můžete jej do knihy vlepit rov

něž. Zapisujte také situace, kdy se vašemu

dítěti podařilo překonat strach či vyvarovat

se určité chyby. Po knize můžete sáhnout

vždy, když se bude vaše dítě cítit nespokoje

né samo se sebou.

4

Strávit více hodin

bez rodičů

➔ Už po nástupu do školky si vaše dítě zvyká na to, že se vás musí na nějakou dobu vzdát. Uvedená situace bude pro dítě více či méně zatěžující. Díky lákavým novým možnostem, které školky nabízejí, i díky existenci určitého rámce jistoty to pro vaše dítě nemusí být vždy tak obtížné. Je však nezbytné, aby se váš potomek naučil vzdát vaší přítomnosti V CIZÍM PROSTŘEDÍ. O své potomstvo se koneckonců nemůžete starat po celý život. Uvedený krok

k samostatnosti je vhodné učinit pokud

možno před nástupem do školy, aby vaše dítě

bylo náležitě vyzbrojeno pro vstup do nového

životního úseku.

Dítě se bude stále znovu ocitat v situa

cích, kdy bude odkázáno samo na sebe a kdy

nesmí propadnout panice. Musí proto vědět,

na koho se může obrátit a co má dělat.

Nejlepší bude, pokud začnete tréno

vat s dítětem společně, například až vás

sousedé pozvou k sobě na oslavu. Upusťte

25

2

od záměru objednat si k dítěti chůvu, a místo toho svému potomkovi vysvětlete, že budete u sousedů. V přítomnosti dítěte uložte číslo svého mobilu, případně číslo sousedů, do telefonu. Jednou toto číslo krátce zvolte, aby se uložilo do záznamu opakované volby. Nyní stačí, aby dítě, pokud dostane strach, stisklo tlačítko opakované volby. Dejte svému dítěti najevo, že že MŮŽE ZAVOLAT

KDYKOLI a že se nebudete zlobit. Vysvětle

te mu, že se jedná o trénink pro budoucího

školáka a že si později poznačíte dobu,

po kterou vydrželo samotné. Důležité je ne

reagovat podrážděně, pokud dítě zavolá už

po čtvrthodině. Nezapomeňte je pochválit

za to, že vydrželo samo tolik minut, a zazna

menejte tuto událost do „knihy úspěchů“

(viz stranu 24)!

5

Pojmenovat obavy

a umět s nimi zacházet

Čtyřletá Lena se zdráhá odjet s rodiči

na dovolenou. Před pár měsíci viděla te

levizní zprávy, v nichž se hovořilo o válce.

„Žádný strach, to je v zahraničí,“ řekli jí

rodiče. A teď má Lena jet právě do zahra

ničí!

Strachy jsou způsoby chování zděděné z dob, kdy lidé ještě byli vystaveni trvalému nebezpečí ze strany nepřátel – obávali se pronásledování a zabití. Nervový systém spouští alarm, jsme nanejvýš bdělí a pozorní, chvějeme se a máme husí kůži. Tedy zcela normální reakce. Avšak obavy, které se zahnízdí a proti kterým se nic nepodnikne, mohou začít život vašeho dítěte i život váš velmi silně ovlivňovat.

Ne vždy je přitom možné vystopovat pů

vod strachu tak přesně jako v případě Leny. O to je důležitější, aby se děti naučily brát

své strachy na vědomí, pojmenovat je a aby

s nimi uměly celkově zacházet. Něco takové

ho ovšem není jednoduché, protože obavy se

mohou vztahovat na mnohé: na tlustého pa

vouka, na tmu či na duchy a příšery ve skle

pě. Mohou se projevit při jízdě výtahem nebo

ve chvíli, kdy má dítě spát samo v místnosti.

Pokud má být dítě odvážné a nemá se nechat

strachem zcela ovládnout, potřebuje, abyste

je od malička učili, že smí mít obavy a že

společně s ním budete hledat cesty, jak si se

strachem poradit.

Nebagatelizujte strach svého dítěte. Jak

mile se vám svěří, že má obavy, měli byste se

zajímat o to, z čeho tyto obavy má a ODKUD

MOHOU POCHÁZET. Dejte přitom dítěti

najevo, že se nebudete zlobit – i když se

třebas navzdory vašemu zákazu dívalo u ka

maráda na televizi a věci, které vidělo, mu

nahnaly strach. Zkoumejte také své vlastní

26

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

chování: Poskytujete svému dítěti dostatek

jistoty, že se na vás může obrátit s každou

starostí a trápením? Stojíte při něm, i když

právě nedokázalo to, co si předsevzalo nebo

co jste po něm jako rodiče žádali?

Pokuste se společně zjistit, jak by bylo

možné na obavy vyzrát. Pokud se dítě bojí

duchů ve skříni, společně se do ní podívejte,

nepokoušejte se však duchy „vyhánět“, pro

tože tím byste jen potvrdili jejich existenci!

Pokud se vaše dítě obává, že při balancová

ní na zídce spadne, může po ní přecházet,

zatímco se vás drží za ruku. Pochvalte dítě

za to, že se svému strachu postavilo a že nad

ním zvítězilo.

Přiznejte i své vlastní obavy! Řekněte

dítěti, odkud tyto obavy pocházejí, ale také

mu ukažte strategie, které vám umožnily se

s obavami vypořádat. Klidně se v přítomnosti

dítěte pochvalte, pokud jste zvládli situaci,

která vám naháněla strach.

CO ZJISTILI VĚDCI

Téměř každé třetí dítě trpí strachem Obavy patří k životu a jsou pro vývoj dítěte důležité. Existují ovšem strachy, které mohou děti silně omezovat a způsobovat jim onemocnění. Univerzitní klinika v Kolíně nad Rýnem podnikla výzkum ke zjištění, o jaké strachy se jedná, a oslovila proto 300 dětí ve věku mezi 11 a 17 lety. Výsledek: Téměř třetina dětí si dělala starosti, že přijde o rodiče. Šestina dětí má strach odmítnout a nepodat požadovaný výkon. O obavách svých dětí přitom nevěděla ani polovina rodičů. To ukazuje, jak je důležité nezapomínat na rozhovory s dětmi.

6

Umět se sám

zabavit

➔ „Nudím se.“ Věta, kterou malé děti

ještě vůbec neznají. Objevují napínavé věci

všedního dne a nadšeně o nich zpravují své

okolí. Čím však bude dítě starší, tím častěji

budete zmíněnou větu slýchat – především

pokud už dítě objevilo, že média nabízejí

stále něco napínavého. Je tedy důležité, aby

si dítě samo začalo nacházet aktivity, jimž by

se mohlo věnovat. Posílí tak své sebevědomí

i schopnost hledat vlastní řešení a podněty

a nespoléhat pouze na ostatní.

Aby se vaše dítě naučilo zaměstnat

samo, smíte a musíte i vy také jednou

myslet na sebe. Pokud vaše dítě už nechodí

27

2

v poledne spát, zaveďte „polední klid“. Vysvětlete dítěti, že si chcete odpočinout nebo pro sebe něco udělat. Nastavte budík a dejte dítěti na vědomí, že se smí až do zazvonění

zaměstnat samo – aniž by zapínalo televizi,

počítač, playstation apod. Takto vyhrazený

čas by se měl v závislosti na vašem denním

režimu pohybovat v rozmezí 15–30 minut.

7

Slavit svoje

narozeniny

➔ Narozeniny jsou důležitým dnem. Oproti ostatním svátkům je nyní v centru pozornosti jediná osoba. Jedná se o den, kdy vaše dítě každý rok znovu prožívá svoji jedinečnost. Čím více členů rodiny a přátel se na tomto zcela výlučném dni podílí, tím více jistoty a sebepotvrzení vaše dítě zažívá. Pocit jeho vlastní hodnoty se umocňuje, což mu dává SÍLU A ODVAHU do života. Pokuste se mít v tento den na dítě více času, například při příjemné snídani s narozeninovým dortem. Splňte dítěti jedno zvláštní, možná už dlouho hýčkané přání.

Dbejte na to, aby se všichni lidé, kteří

jsou pro vaše dítě důležití, dnešní den alespoň krátce ohlásili, aby oslavenci pogratulovali. Připomeňte událost dědečkovi či tetě

nebo v naléhavém případě kupte pohled

nici či malý dárek jejich jménem. Dárky

nemusí být vůbec velké. Vaše dítě by mělo

mít následující pocit: Jsem tak důležitý, že

na mě dnes všichni myslí. Tento pocit může

obzvlášť podtrhnout narozeninová oslava.

Naplánujte party společně se svým dítětem.

Můžete si vymyslet hledání pokladu v lese

či rytířské odpoledne, během kterého si

děti mohou vyrobit vlastní znak. Budete

překvapeni, kolik dětí o této party ještě

dlouho vypráví, zatímco na návštěvu zábav

ního parku zapomenou už následující den.

Hezká je také klasická domácí narozenino

vá oslava – s dortem, gumovými medvíd

ky, s nafukovacími hady i s bubnováním

na hrnce...

28

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

8

Umět říct „ne“

„Ne! Nech toho,“ říká pětiletý Alexandr,

když ho chce babička políbit. „Tvoje pusy

jsou tak mokré!“ Babička se zděsí. Alexan

drova matka se ale spokojeně usmívá: Je

na syna pyšná, protože udělal přesně to, co

chtěla. Ona sama bývá také někdy zklama

ná, když Alexandr něco odmítne. Ví ale,

jak je důležité se rozhodnout.

Odmítnutí je důležitým předpokladem prevence před sexuálním zneužitím a patologickým chováním. Dítě, které se naučilo říkat „ne“, se však může v mnoha situacích ubránit. Naučilo se totiž rychle pojmenovávat svá přání.

K tomu, aby se vaše dítě naučilo

přesvědčivě odmítat, potřebuje váš vzor:

Pokud budete říkat „ne“, vysvětlete dítěti,

proč. Následně také trvejte na tom, aby

bylo vaše „ne“ dodrženo. Jakmile vysloví

nesouhlas vaše dítě, musíte někdy svá přání

odložit. Vždy, když to bude možné, musíte

BRÁT ARGUMENTY DÍTĚTE VÁŽNĚ.

Poproste také příbuzné a přátele, aby „ne“

vašeho dítěte co nejvíce akceptovali. To

platí zvláště pro všechno, co souvisí s jeho

tělem.

Je samozřejmé, že nemůžete odmítnutí

dítěte vyhovět vždy. Můžete se však dota

zovat, proč se dítě vyslovuje odmítavě. Tak

se dozvíte mnohé o myšlenkách a pocitech

svého dítěte – a mnohé se o sobě dozví i vaše

dítě.

9

Projevit zájem

➔ Nám lidem je zvědavost takříkajíc vrozená. Vědci vycházejí z předpokladu, že každý člověk má potřebu něčeho nového, neznámého, TAJEMNÉHO. Právě proto, že

je pro vaše dítě svět ještě nový a neznámý,

vůbec nemůže za to, že se stále ptá a všechno

chce pochopit. Udivuje pouze skutečnost,

že mnohé děti tuto zvědavost zjevně

29

2

ztrácejí – převáží u nich spíše potřeba jistoty. Chtějí stále vědět, co se bude následně dít, čímž zůstávají na důvěrně známé půdě. Důležité přitom je, aby okolí zvědavost dítěte dovolovalo a podporovalo.

Zvědavost představuje velmi důležitý

základ pro učení. Čím zvědavější je dítě, tím více se také dozvídá. A čím více dítě ví, tím lépe si jakožto žák dokáže vštípit vše, co se mu ve škole sděluje. K získání trvalých vědomostí ovšem pouhá zvědavost nestačí – nové se musí podrobit přesnějšímu zkoumání. A právě to činí dítě, když klade otázky. Ukazuje tím, že se o nové skutečně zajímá.

Základem pro zvědavost a zájem je

různorodá nabídka – čím rozmanitější jsou věci, které vaše dítě vidí a zažívá, tím silněji se probouzí jeho zvědavost a tím spíše se v něm může rozvinout zájem o určitou věc, ať

už se projeví doma, na zahradě, na výletech

a procházkách městem, na dovolené...

Pokuste se spojit své osobní zájmy

s posilováním zálib svého dítěte. Navštivte

například společně muzeum nebo se přihlas

te do kurzu šplhání, běžte spolu na fotbalový

stadion nebo si udělejte výlet do botanické

zahrady.

Doma můžete RADOST, KTEROU MÁ

DÍTĚ Z OBJEVOVÁNÍ, podpořit nejlépe

tak, že je vtáhnete do svých činností – zejmé

na do těch, které nevykonáváte každý den,

jako je osázení balkonu nebo psaní gratulace.

Otázky vašeho dítěte vás na oplátku pod

nítí k tomu, abyste na mnohé obvyklé věci

nahlédli z jiného úhlu. Těšte se z toho, co

všechno vaše dítě objevuje, pokud je mu to

dovoleno. Nechte se jeho zvědavostí, nadše

ním a radostí z objevování nakazit.