Kniha: 100 věcí, které by měl znát každý předškolák - Birgit Ebbert

2

Moje

rodina, moji

přátelé a já

➔ Rodina pro vaše dítě představuje nezpochybnitelnéútočiště a zároveň i první pole působnosti v oblastiexperimentování. Zde dítě zažívá, jak spolu lidé navzájem jednají,

zjišťuje, o čem se baví, jak hovoří a jak se pohybují.Jakmile dítě okruh svého působení rozšíří, odnese si s sebou

i získaná pravidla či způsoby chování.

Rozvoj

osobnosti

Není tomu ještě tak dávno, kdy se dítěnepovažovalo za samostatnou osobnost, kterou jenezbytné podporovat. Uvedený přístup se začal

pomalu prosazovat teprve v polovině 20. sto-

letí. Dítě začalo dostávat jak ze strany svých

rodičů, tak ze strany širšího okolí možnost

objevovat, kdo je, co se mu líbí a co ne, co umí

obzvlášť dobře a mu už tak dobře nejde. Čím

lépe zná dítě samo sebe, tím snazší mu připadá

objevovat a rozvíjet svoji osobnost, prosazovat

se vůči ostatním a uzavírat kompromisy.

Občas bývají rodiče překvapenizjištěním, jak výrazná osobnost už jejich dítě je,

a když se chová určitým způsobem, ptají

se: „Kde to jenom vzalo?“ Stačí se ovšem

porozhlédnout po sousedech, příbuzných či

přátelích dětí a zjistit, kdo z nich hovoří či

jedná stejně – záhadě se pak rychle přijde

na kloub.

Základy pro vývoj osobnosti vašeho

potomka se tvoří právě v rodině, kde dítě

také poprvé zažívá uplatňováníPRAVIDEL SPOLEČNÉHO ŽIVOTA. Těšte se

ze zvědavosti svého dítěte i z jeho nadšení,

s nímž kráčí vstříc neustálému rozvoji vlastní

osobnosti!

22

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

1

Znát své jméno

a adresu

➔ „Jméno je klam a mam,“ nechává říkat

Goethe svého doktora Fausta. Básník

samotný měl však o významu těchto indicií

nejspíše jinou představu – vždyť byl sám

otcem. Pro děti má jejich vlastní jméno,

zejména pak jméno křestní, velký význam.

Možná si sami vzpomenete na situaci, kdy

někdo, například učitelka ve školce, špatně

vyslovil či napsal vaše jméno nebo kdy

ostatní děti vymýšlely na vaše jméno rýmy.

Jistě se vám to zdálo hrozné, a možná jste

za to dotyčnou osobu dokonce nenáviděli.

Vaše dítě vnímá hanobení svého jména

podobně. A má pravdu! Je možná spousta

Dvořáků, ale jen jeden z nich se jmenuje Jakub

a bydlí v Zahradní ulici. A i když jsouve školce dvě Jany, má přece každá z nich svépříjmení. Vaše dítě by tedy mělo znát své plné jméno

i svoji adresu, aby se vymezilo vůči ostatním

a aby sebe samo mohlo pociťovat jakojedinečné. Současně mu to dodává na jistotě.

Jestliže vaše dítě dokáže říct svoje jméno

a adresu, získává tím ZÁCHRANNOU SÍŤ,

POTŘEBNOU VÝBAVU, která mu dodá

odvahu k výletům do světa.

Vyrobte spolu s dítětem jeho vlastnívizitky! Sdělíte mu tím, že je jedinečné. Kromě

toho uvidí, jak vypadá jeho jméno a adresa

v psané podobě, a může si vzít vizitkus sebou, až půjde navštívit kamaráda nebo až se

vydá na výzkumnou cestu.

➔ Potřebovat budete: 20 malýchkartonových kartiček (formát A8); barevné tužky;

přístroj na laminování a fólie, máte-li je

k dispozici (v opačném případě nechte

vizitky laminovat v obchodě s kopírovací

službou), využít můžete také transparentní

samolepicí fólii.

Napište křestní jméno a příjmení vašeho

dítěte velkými tiskacími písmeny na lístek

a nechte svého potomka, aby je podle vzoru

napsalo na kartičky, vždy z jedné strany. Pak

může tuto stranu vizitky ještě pestřepomalovat či ozdobit různými vzory.

Na druhou stranu kartiček napište čitelně

vaši adresu a telefonní číslo. A vizitky jsou

hotové. Pokud se poté ještě rozhodnetevizitky laminovat nebo opatřit samolepicí fólií,

ochráníte je před blátem a deštěm stejně jako

před prstíky od čokolády.

23

2

2

3

Mluvit o sobě

„já“

Pokládat se za

skvělého

➔ Malé děti o sobě hovoří ve třetí osobě.

Slovo „já“ ještě nepoužívají, neboť je zatím

nedokážou k sobě samým přiřadit. To by se

však mělo změnit nejpozději v předškolním

věku. Vaše dítě může rozvíjet svoji osobnost

jen tehdy, pokud ví, že se jedná o jeho vlastní

„já“. Váš potomek se učí významu slova „já“

prostřednictvím komunikace s vámi. Pokud

mu sdělíte: „Něco ti přečtu“ nebo „Dovedu

„Nejsem skvělá?“ volá šestiletá Verunka,

když vyšplhala vysoko do koruny stromu.

Přestože je šplhání na strom nebezpečné –

Verunka dokázala něco skutečněskvělého. Především s ohledem na to, že jinak

je spíše úzkostlivá. Matka, místo aby se

pustila do nadávání, hlasitě zatleská, otec

zapíská na prsty. Verunka září. Právě něco

dokázala a dostalo se jí za to uznání.

V životě vašeho dítěte nepůjde vždy vše

hladce. Dítě zažije i pády, přičemž bude

tě do školky“ a následně odpovídajícím

způsobem jednáte, může dítě vysledovat vztah

mezi slůvkem „já“ a osobou, která je vyslovuje.

Napadlo vás už, že svému dítěti ještěčasto říkáte: „Maminka to spraví“ nebo „Tatínek

to hned přinese“, když hovoříte sami o sobě?

Nejpozději po nástupu dítěte do školky byste

měli dbát na to, abyste o sobě mluviliv ich-formě. Čím častěji, tím lépe!

muset VSTÁT A OPĚT POKRAČOVAT

V CESTĚ. To se mu podaří jen tehdy, pokud

bude mít dostatek sebedůvěry, pokud bude

vědět, co dokáže a že může dokázat ještě víc.

Zárodky tohoto pocitu přitom vznikajív dítěti už bezprostředně po porodu: Pokaždé,

když se dítětem zabýváte, pociťuje: Jsem tak

důležité, že o mě ostatní pečují. Tato víra se

v dítěti ustavičně rozvíjí. Každý člověk, vaše

dítě stejně jako vy, se stále ubezpečuje, že

představa, kterou má o sobě samém,odpovídá skutečnosti. Nepřestávejte proto dítěti

24

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

ukazovat, JAK JE TATO ČINNOSTDŮLEŽITÁ, a nezapomínejte přitom zdůrazňovat

vše, co dítě umí obzvlášť dobře. Jen tak získá

váš potomek základy k tomu, aby navázal

a rozvíjel přátelství a vyrovnal se s vlastními

chybami i s různými zklamáními.Sebedůvěru svého dítěte můžete posilovat tím, že mu

poskytnete příležitost, aby samo sebe zažilo

jako „strůjce“ – například necháte dítě něco

rozhodnout. Nechte je někdy napříkladvybrat, kam se vydáte na nedělní výlet. Chvalte

své dítě vždy, je-li to možné a smysluplné –

ovšem jen tehdy, pokud něco dobře udělá

nebo pokud dokáže něco, co na vás skutečně

zapůsobí. Vnímejte také chyby a nezdary

svého dítěte a připomeňte mu situace, kdy se

dokázalo ze svých chyb poučit.

Abyste uvedené „milníky“ mohli vždy

pohotově prezentovat, můžete svému

potomkovi například založit „knihuúspěchů“. Obstarejte společně s ním silný sešit,

nejlépe s pevnou vazbou. Nechte dítě, ať

dá obálce podobu podle svého uvážení.

Do této knihy budete nyní – sami nebo

společně s dítětem – zaznamenávat vše,

co se vašemu potomkovi obzvlášť podaří.

Pokud pro to budete mít i nějaký „důkaz“,

například v podobě namalovaného obrázku

či fotografie, můžete jej do knihy vlepitrovněž. Zapisujte také situace, kdy se vašemu

dítěti podařilo překonat strach či vyvarovat

se určité chyby. Po knize můžete sáhnout

vždy, když se bude vaše dítě cítitnespokojené samo se sebou.

4

Strávit více hodin

bez rodičů

➔ Už po nástupu do školky si vaše dítě

zvyká na to, že se vás musí na nějakou dobu

vzdát. Uvedená situace bude pro dítě více

či méně zatěžující. Díky lákavým novým

možnostem, které školky nabízejí, i díky

existenci určitého rámce jistoty to pro vaše

dítě nemusí být vždy tak obtížné. Je však

nezbytné, aby se váš potomek naučil vzdát

vaší přítomnosti V CIZÍM PROSTŘEDÍ.

O své potomstvo se koneckonců nemůžete

starat po celý život. Uvedený krok

k samostatnosti je vhodné učinit pokud

možno před nástupem do školy, aby vaše dítě

bylo náležitě vyzbrojeno pro vstup do nového

životního úseku.

Dítě se bude stále znovu ocitatv situacích, kdy bude odkázáno samo na sebe a kdy

nesmí propadnout panice. Musí proto vědět,

na koho se může obrátit a co má dělat.

Nejlepší bude, pokud začnetetrénovat s dítětem společně, například až vás

sousedé pozvou k sobě na oslavu. Upusťte

25

2

od záměru objednat si k dítěti chůvu,a místo toho svému potomkovi vysvětlete, žebudete u sousedů. V přítomnosti dítěte uložte

číslo svého mobilu, případně číslo sousedů,

do telefonu. Jednou toto číslo krátce zvolte,

aby se uložilo do záznamu opakované volby.

Nyní stačí, aby dítě, pokud dostane strach,

stisklo tlačítko opakované volby. Dejte

svému dítěti najevo, že že MŮŽE ZAVOLAT

KDYKOLI a že se nebudete zlobit.Vysvětlete mu, že se jedná o trénink pro budoucího

školáka a že si později poznačíte dobu,

po kterou vydrželo samotné. Důležité jenereagovat podrážděně, pokud dítě zavolá už

po čtvrthodině. Nezapomeňte je pochválit

za to, že vydrželo samo tolik minut,a zaznamenejte tuto událost do „knihy úspěchů“

(viz stranu 24)!

5

Pojmenovat obavy

a umět s nimi zacházet

Čtyřletá Lena se zdráhá odjet s rodiči

na dovolenou. Před pár měsíci vidělatelevizní zprávy, v nichž se hovořilo o válce.

„Žádný strach, to je v zahraničí,“ řekli jí

rodiče. A teď má Lena jet právědo zahraničí!

Strachy jsou způsoby chování zděděné

z dob, kdy lidé ještě byli vystaveni trvalému

nebezpečí ze strany nepřátel – obávali se

pronásledování a zabití. Nervový systém

spouští alarm, jsme nanejvýš bdělía pozorní, chvějeme se a máme husí kůži. Tedy

zcela normální reakce. Avšak obavy, které se

zahnízdí a proti kterým se nic nepodnikne,

mohou začít život vašeho dítěte i život váš

velmi silně ovlivňovat.

Ne vždy je přitom možné vystopovatpůvod strachu tak přesně jako v případě Leny.

O to je důležitější, aby se děti naučily brát

své strachy na vědomí, pojmenovat je a aby

s nimi uměly celkově zacházet. Něcotakového ovšem není jednoduché, protože obavy se

mohou vztahovat na mnohé: na tlustéhopavouka, na tmu či na duchy a příšeryve skleě. Mohou se projevit při jízdě výtahem nebo

ve chvíli, kdy má dítě spát samo v místnosti.

Pokud má být dítě odvážné a nemá se nechat

strachem zcela ovládnout, potřebuje, abyste

je od malička učili, že smí mít obavy a že

společně s ním budete hledat cesty, jak si se

strachem poradit.

Nebagatelizujte strach svého dítěte.Jakmile se vám svěří, že má obavy, měli byste se

zajímat o to, z čeho tyto obavy má a ODKUD

MOHOU POCHÁZET. Dejte přitom dítěti

najevo, že se nebudete zlobit – i když se

třebas navzdory vašemu zákazu dívalou kamaráda na televizi a věci, které vidělo, mu

nahnaly strach. Zkoumejte také své vlastní

26

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

chování: Poskytujete svému dítěti dostatek

jistoty, že se na vás může obrátit s každou

starostí a trápením? Stojíte při něm, i když

právě nedokázalo to, co si předsevzalo nebo

co jste po něm jako rodiče žádali?

Pokuste se společně zjistit, jak by bylo

možné na obavy vyzrát. Pokud se dítě bojí

duchů ve skříni, společně se do ní podívejte,

nepokoušejte se však duchy „vyhánět“,protože tím byste jen potvrdili jejich existenci!

Pokud se vaše dítě obává, že přibalancování na zídce spadne, může po ní přecházet,

zatímco se vás drží za ruku. Pochvalte dítě

za to, že se svému strachu postavilo a že nad

ním zvítězilo.

Přiznejte i své vlastní obavy! Řekněte

dítěti, odkud tyto obavy pocházejí, ale také

mu ukažte strategie, které vám umožnily se

s obavami vypořádat. Klidně se v přítomnosti

dítěte pochvalte, pokud jste zvládli situaci,

která vám naháněla strach.

CO ZJISTILI VĚDCI

Téměř každé třetí dítě

trpí strachem

Obavy patří k životu a jsou pro vývoj

dítěte důležité. Existují ovšem strachy,

které mohou děti silně omezovata způsobovat jim onemocnění. Univerzitní

klinika v Kolíně nad Rýnem podnikla

výzkum ke zjištění, o jaké strachy se

jedná, a oslovila proto 300 dětí ve věku

mezi 11 a 17 lety. Výsledek: Téměř

třetina dětí si dělala starosti, že přijde

o rodiče. Šestina dětí má strachodmítnout a nepodat požadovaný výkon.

O obavách svých dětí přitom nevěděla

ani polovina rodičů. To ukazuje, jak

je důležité nezapomínat na rozhovory

s dětmi.

6

Umět se sám

zabavit

➔ „Nudím se.“ Věta, kterou malé děti

ještě vůbec neznají. Objevují napínavé věci

všedního dne a nadšeně o nich zpravují své

okolí. Čím však bude dítě starší, tím častěji

budete zmíněnou větu slýchat – především

pokud už dítě objevilo, že média nabízejí

stále něco napínavého. Je tedy důležité, aby

si dítě samo začalo nacházet aktivity, jimž by

se mohlo věnovat. Posílí tak své sebevědomí

i schopnost hledat vlastní řešení a podněty

a nespoléhat pouze na ostatní.

Aby se vaše dítě naučilo zaměstnat

samo, smíte a musíte i vy také jednou

myslet na sebe. Pokud vaše dítě už nechodí

27

2

v poledne spát, zaveďte „polední klid“.Vysvětlete dítěti, že si chcete odpočinout nebo

pro sebe něco udělat. Nastavte budík a dejte

dítěti na vědomí, že se smí až do zazvonění

zaměstnat samo – aniž by zapínalo televizi,

počítač, playstation apod. Takto vyhrazený

čas by se měl v závislosti na vašem denním

režimu pohybovat v rozmezí 15–30 minut.

7

Slavit svoje

narozeniny

➔ Narozeniny jsou důležitým dnem. Oproti

ostatním svátkům je nyní v centru pozornosti

jediná osoba. Jedná se o den, kdy vaše dítě

každý rok znovu prožívá svoji jedinečnost.

Čím více členů rodiny a přátel se na tomto

zcela výlučném dni podílí, tím více jistoty

a sebepotvrzení vaše dítě zažívá. Pocit jeho

vlastní hodnoty se umocňuje, což mu dává

SÍLU A ODVAHU do života. Pokuste se mít

v tento den na dítě více času, například při

příjemné snídani s narozeninovým dortem.

Splňte dítěti jedno zvláštní, možná už dlouho

hýčkané přání.

Dbejte na to, aby se všichni lidé, kteří

jsou pro vaše dítě důležití, dnešní denalesoň krátce ohlásili, aby oslavencipogratulovali. Připomeňte událost dědečkovi či tetě

nebo v naléhavém případě kuptepohlednici či malý dárek jejich jménem. Dárky

nemusí být vůbec velké. Vaše dítě by mělo

mít následující pocit: Jsem tak důležitý, že

na mě dnes všichni myslí. Tento pocit může

obzvlášť podtrhnout narozeninová oslava.

Naplánujte party společně se svým dítětem.

Můžete si vymyslet hledání pokladu v lese

či rytířské odpoledne, během kterého si

děti mohou vyrobit vlastní znak. Budete

překvapeni, kolik dětí o této party ještě

dlouho vypráví, zatímco na návštěvuzábavního parku zapomenou už následující den.

Hezká je také klasická domácínarozeninová oslava – s dortem, gumovýmimedvídky, s nafukovacími hady i s bubnováním

na hrnce...

28

MOJE RODINA, MOJI PŘÁTELÉ A JÁ | 2

8

Umět říct „ne“

„Ne! Nech toho,“ říká pětiletý Alexandr,

když ho chce babička políbit. „Tvoje pusy

jsou tak mokré!“ Babička se zděsí.Alexandrova matka se ale spokojeně usmívá: Je

na syna pyšná, protože udělal přesně to, co

chtěla. Ona sama bývá také někdyzklamaná, když Alexandr něco odmítne. Ví ale,

jak je důležité se rozhodnout.

Odmítnutí je důležitým předpokladem

prevence před sexuálním zneužitíma patologickým chováním. Dítě, které se naučilo říkat

„ne“, se však může v mnoha situacích ubránit.

Naučilo se totiž rychle pojmenovávat svá přání.

K tomu, aby se vaše dítě naučilo

přesvědčivě odmítat, potřebuje váš vzor:

Pokud budete říkat „ne“, vysvětlete dítěti,

proč. Následně také trvejte na tom, aby

bylo vaše „ne“ dodrženo. Jakmile vysloví

nesouhlas vaše dítě, musíte někdy svá přání

odložit. Vždy, když to bude možné, musíte

BRÁT ARGUMENTY DÍTĚTE VÁŽNĚ.

Poproste také příbuzné a přátele, aby „ne“

vašeho dítěte co nejvíce akceptovali. To

platí zvláště pro všechno, co souvisí s jeho

tělem.

Je samozřejmé, že nemůžete odmítnutí

dítěte vyhovět vždy. Můžete se všakdotazovat, proč se dítě vyslovuje odmítavě. Tak

se dozvíte mnohé o myšlenkách a pocitech

svého dítěte – a mnohé se o sobě dozví i vaše

dítě.

9

Projevit zájem

➔ Nám lidem je zvědavost takříkajíc

vrozená. Vědci vycházejí z předpokladu, že

každý člověk má potřebu něčeho nového,

neznámého, TAJEMNÉHO. Právě proto, že

je pro vaše dítě svět ještě nový a neznámý,

vůbec nemůže za to, že se stále ptá a všechno

chce pochopit. Udivuje pouze skutečnost,

že mnohé děti tuto zvědavost zjevně

29

2

ztrácejí – převáží u nich spíše potřeba jistoty.

Chtějí stále vědět, co se bude následně dít,

čímž zůstávají na důvěrně známé půdě.

Důležité přitom je, aby okolí zvědavost dítěte

dovolovalo a podporovalo.

Zvědavost představuje velmi důležitý

základ pro učení. Čím zvědavější je dítě, tím

více se také dozvídá. A čím více dítě ví, tím

lépe si jakožto žák dokáže vštípit vše, co se

mu ve škole sděluje. K získání trvalýchvědomostí ovšem pouhá zvědavost nestačí – nové

se musí podrobit přesnějšímu zkoumání.

A právě to činí dítě, když klade otázky.Ukazuje tím, že se o nové skutečně zajímá.

Základem pro zvědavost a zájem je

různorodá nabídka – čím rozmanitější jsou

věci, které vaše dítě vidí a zažívá, tím silněji

se probouzí jeho zvědavost a tím spíše se

v něm může rozvinout zájem o určitou věc, ať

už se projeví doma, na zahradě, na výletech

a procházkách městem, na dovolené...

Pokuste se spojit své osobní zájmy

s posilováním zálib svého dítěte. Navštivte

například společně muzeum nebo sepřihlaste do kurzu šplhání, běžte spolu na fotbalový

stadion nebo si udělejte výlet do botanické

zahrady.

Doma můžete RADOST, KTEROU MÁ

DÍTĚ Z OBJEVOVÁNÍ, podpořit nejlépe

tak, že je vtáhnete do svých činností –zejména do těch, které nevykonáváte každý den,

jako je osázení balkonu nebo psaní gratulace.

Otázky vašeho dítěte vás na oplátkupodnítí k tomu, abyste na mnohé obvyklé věci

nahlédli z jiného úhlu. Těšte se z toho, co

všechno vaše dítě objevuje, pokud je mu to

dovoleno. Nechte se jeho zvědavostí,nadšením a radostí z objevování nakazit.