načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: 100 infekcí -- Epidemiologie pro praxi - Petr Pazdiora; Dana Göpfertová

100 infekcí -- Epidemiologie pro praxi

Elektronická kniha: 100 infekcí -- Epidemiologie pro praxi
Autor: ;

Publikace podává ucelený přehled o aktuálním stavu základních odborných znalostí o etiologii, výskytu, diagnostických možnostech, epidemiologických charakteristikách a zejména ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 284
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace, mapy
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7846-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace podává ucelený přehled o aktuálním stavu základních odborných znalostí o etiologii, výskytu, diagnostických možnostech, epidemiologických charakteristikách a zejména protiepidemických preventivních i represivních opatřeních širokého spektra infekčních nemocí. Do stovky infekcí jsou vybrány a zahrnuty nákazy běžné v našich evropských podmínkách a další, které mají epidemiologický význam v ostatních podnebných pásmech a jsou nebo mohou k nám být pouze zavlečeny cizinci nebo osobami vracejícími se z pobytu v těchto oblastech. Nákazy jsou řazeny abecedně pro snadnost vyhledávání. Výskyt exotických nákaz je dokumentován aktuálními kartogramy. V přílohách jsou pro běžnou praxi uvedeny zásady odběrů biologického materiálu k mikrobiologickým vyšetřením, dále vybrané platné právní předpisy, jejichž znalost je potřebná, seznam infekcí, při nichž se nařizuje izolace a povinné léčení, a současně platný očkovací kalendář. Publikace je určena k rychlé orientaci praktických lékařů, ale zároveň může být využita i jako studijní materiál při pregraduální a postgraduální výuce v oblasti infekční epidemiologie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Pazdiora; Dana Göpfertová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Publikace byla vydána za podpory projektu: PRVOUK P02

a společností

Avenier a.s.

GlaxoSmithKline, s.r.o.

Pfi zer, spol. s r.o.

sanofi -aventis, s.r.o.


Dana Göpfertová, Petr Pazdiora,

Lenka Petroušová, Jana Dáňová

100 INFEKCÍ

(epidemiologie pro praxi)




Dana Göpfertová, Petr Pazdiora, Lenka Petroušová, Jana Dáňová

100 infekcí

(epidemiologie pro praxi)

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

Autoři:

doc. MUDr. Dana Göpfertová, CSc.

prof. MUDr. Petr Pazdiora, CSc.

MUDr. Lenka Petroušová

MUDr. Jana Dáňová, Ph.D.

Recenzoval:

prof. MUDr. Jan Šejda, DrSc.

Copyright © Dana Göpfertová, Petr Pazdiora, Lenka Petroušová, Jana Dáňová, 2015

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2015

Cover © Renata Brtnická, 2015

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON, Vykáňská 5,

100 00 Praha 10, www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-846-7


Obsah

Akutní respirační infekce ...................................................................................... 11

Amébóza .................................................................................................................. 13

Antrax ...................................................................................................................... 16

Arenavirové horečky západní polokoule

(Argentinská hemoragická horečka, Bolivijská hemoragická horečka,

Venezuelská hemoragická horečka, Brazilská hemoragická horečka) ....... 19

Askarióza ................................................................................................................. 21

Astrovirové infekce ................................................................................................. 23

Botulismus ............................................................................................................... 25

Brucelóza ................................................................................................................. 27

Břišní tyf .................................................................................................................. 30

Creutzfeldt-Jakobova nemoc (nová varianta) ..................................................... 33

Cytomegaloviróza ................................................................................................... 36

Dengue ..................................................................................................................... 38

Drakunkulóza ......................................................................................................... 41

Ebola ......................................................................................................................... 43

Ehrlichióza .............................................................................................................. 46

Echinokokóza .......................................................................................................... 48

Encefalitidy západní a východní koňská, kalifornská, horečka Rift Valley aj. ...... 51

Enterobióza ............................................................................................................. 53

Erysipel (růže) ......................................................................................................... 55

Erythema infectiosum (pátá nemoc) ................................................................... 57

Exanthema subitum (šestá nemoc) ...................................................................... 59

Giardióza (lamblióza) ............................................................................................ 61

Hemofi lové infekce ................................................................................................. 63

Hemoragická horečka s pulmonálním syndromem (HPS) .............................. 66

Hemoragická horečka s renálním syndromem (HRS) ...................................... 68


8

Hemoragická horečka Marburg ............................................................................ 70

Herpes simplex ....................................................................................................... 72

HIV/AIDS ............................................................................................................... 74

Horečka Lassa ......................................................................................................... 79

Horečky krymskokonžská, omská, Kyasanurského lesa .................................... 81

Chikungunya ........................................................................................................... 83

Chlamydiové infekce vyvolané C. pneumoniae .................................................. 85

Chlamydiové infekce vyvolané C. trachomatis ................................................... 87

Cholera ..................................................................................................................... 89

Chřipka .................................................................................................................... 92

Impetigo ................................................................................................................... 97

Infekce vyvolané Clostridium diffi cile .................................................................. 99

Infekce vyvolané Escherichia coli ........................................................................ 101

Infekce vyvolané stafylokoky .............................................................................. 104

Infekční mononukleóza a další projevy nákazy EB virem .............................. 106

Intoxikace vyvolané Bacillus cereus .................................................................... 109

Intoxikace vyvolané Clostridium perfringens typu A ....................................... 111

Japonská encefalitida ............................................................................................ 113

Kampylobakterióza .............................................................................................. 115

Kapavka ................................................................................................................. 117

Klíšťová encefalitida (středoevropská klíšťová encefalitida) ........................... 119

Kryptosporidióza .................................................................................................. 122

Legionelové infekce .............................................................................................. 124

Lepra ...................................................................................................................... 127

Leptospirózy .......................................................................................................... 129

Listerióza ............................................................................................................... 131

Lymeská borrelióza .............................................................................................. 133

Malárie ................................................................................................................... 136

Meningokokové infekce ....................................................................................... 139

MERS (Middle East Respiratory Syndrome) .................................................... 143

Mor ......................................................................................................................... 145

Nemoc z kočičího škrábnutí (felinóza) .............................................................. 149


9

Norovirové infekce ............................................................................................... 151

Papilomavirové nákazy ........................................................................................ 153

Parapertuse ............................................................................................................ 157

Paratyf .................................................................................................................... 159

Pedikulóza ............................................................................................................. 161

Pertuse .................................................................................................................... 163

Plané neštovice, pásový opar .............................................................................. 167

Pneumocystóza ..................................................................................................... 170

Pneumokokové infekce ........................................................................................ 172

Přenosná dětská obrna (poliomyelitida) ........................................................... 177

Příušnice ................................................................................................................ 181

Ptačí chřipka ......................................................................................................... 184

Q horečka .............................................................................................................. 187

Rotavirové infekce ................................................................................................ 189

Salmonelózy .......................................................................................................... 192

SARS ....................................................................................................................... 195

Shigelóza ................................................................................................................ 197

Schistozomózy ...................................................................................................... 199

Spála a streptokoková angína .............................................................................. 201

Spalničky ................................................................................................................ 204

Spavá nemoc (Africká trypanozomóza) ............................................................ 207

Stafylokoková enterotoxikóza ............................................................................. 209

Svrab ....................................................................................................................... 211

Syfi lis ...................................................................................................................... 214

Teniózy ................................................................................................................... 216

Tetanus ................................................................................................................... 219

Toxokaróza ............................................................................................................ 222

Toxoplazmóza ....................................................................................................... 224

Trachom ................................................................................................................. 227

Trichomoniáza ...................................................................................................... 229

Tuberkulóza (TBC) .............................................................................................. 231

Tularémie ............................................................................................................... 235


10

Variola .................................................................................................................... 237

Virová hepatitida A (VHA) ................................................................................. 240

Virová hepatitida B (VHB) .................................................................................. 243

Virová hepatitida C (VHC) ................................................................................. 247

Virová hepatitida D (VHD) ................................................................................ 250

Virová hepatitida E (VHE) .................................................................................. 252

Vzteklina ................................................................................................................ 255

West Nile (západonilská horečka) ...................................................................... 259

Zarděnky ................................................................................................................ 261

Záškrt ..................................................................................................................... 264

Žlutá zimnice ........................................................................................................ 267

Literatura ............................................................................................................... 271

Seznam použitých zkratek ................................................................................... 272

Příloha 1: Vyšetření a odběry materiálu na mikrobiologické vyšetření ........ 274

Příloha 2: Vybrané právní předpisy používané v epidemiologii .................... 280

Příloha 3: Seznam infekčních nemocí, při nichž se nařizuje izolace

v lůžkových zařízeních a jejichž léčení je povinné ......................... 282

Příloha 4: Seznam infekčních nemocí, které se hlásí,

pokud se vyskytují hromadně ........................................................... 283

Příloha 5: Očkovací kalendář .............................................................................. 284


11

Akutní respirační infekce

 Klinická charakteristika

Akutní respirační infekce (ARI) postihují různé části dýchacích cest a projevují

se jako rýma, tonsilitida, faryngitida, laryngitida, bronchitida. Někdy postihují

i další systémy (CNS, gastrointestinální trakt, oko, ucho). Jsou to velmifrekven

tovaná onemocnění, která se vyskytují ve spíše ohraničených epidemiíchi spo

radicky v průběhu celého roku, častěji však v zimě. Nejčastěji a takénejzávažně

ji bývají postiženy malé děti a starší lidé. Většina onemocnění ale probíhá lehce,

mnoho nákaz také inaparentně.

 Laboratorní diagnostika

Základem vyšetření je sérologické vyšetření specifi ckých protilátek (IgG, IgM,

IgA) nejlépe párových sér. Výtěr z tonsil, nazofaryngu, sputum nebobroncho

alveolární laváž lze použít k přímému průkazu agens nebo jeho antigenů,pří

padně k průkazu genomu PCR.

 Výskyt

V období mimo epidemie je v ČR v závislosti na ročním období hlášenopřibliž

ně 500–2000 onemocnění na 100 000 obyvatel týdně.

 Původci

ARI jsou vyvolávány nejméně 130 různými agens, přibližně z  80–90  % viry

(např. rhinoviry, coronaviry, adenoviry, RS virem, viry parainfl uenzy, virycox

sackie A a B, echoviry) a mykoplazmaty, zbytek připadá na bakteriální etiologii

(např. streptokoky, hemofi ly, bordetely).

 Zdroj

Infi kovaný nemocný člověk nebo člověk s inaparentně probíhající infekcí.Nej

větší nakažlivost je v akutní fázi onemocnění.

 Přenos

Obvykle kapénkami při přímém styku. Vzácněji nepřímo, např.kontaminova

nýma rukama nebo i předměty osobní potřeby (např. rhinoviry, RS viry).


12

 Inkubační doba

Podle druhu původce, u  virových infekcí 1–14 dní, u  mykoplazmatických

7–21 dní.

 Vnímavost

Všeobecná, nejvyšší v dětství. Imunita je přísně druhově specifi cká, nenídoko

nalá ani dlouhodobá. Opakované infekce jsou běžné.

 Epidemiologická opatření

Nespecifi cká, stejná jako u chřipky.


13

Amébóza

 Klinická charakteristika

Amébóza je parazitární onemocnění, u něhož infekce probíhá převážněasymtomaticky (nejméně v  95  % případů). V  případě manifestace se vyskytuje ve

dvou formách – intestinální a extraintestinální.

Intestinální forma onemocnění postihuje hlavně sliznici tlustého střeva a je charakterizována průjmy s příměsí krve, hnisu a hlenu (stolice je přirovnávána k  malinovému želé a  je bez fekálního zápachu). Objevuje se zvýšená teplota (může chybět), bolesti břicha spojené s fl atulencí a stálým nucením na stolici. Amébóm je granulom ve stěně tračníku, který může vést až k obstrukci střeva. Může být zaměněn s karcinomem střev. Nejzávažnější komplikací střevníformy je perforace střeva s peritonitidou. Onemocnění může probíhat pod lehčím klinickým obrazem kolitidy se střídajícími se průjmy a  zácpou a  má tendenci k chronicitě.

Extraintestinální forma se manifestuje nejčastěji postižením jaterní tkáně, probíhajícím pod obrazem amébové hepatitidy s drobnými mnohočetnýmiložisky nebo jako solitární absces. Vzácný je výskyt plicního a mozkovéhoabscesu, ke kterým dochází v důsledku hematogenního rozsevu. V některýchpřípadech jsou pozorovány kožní léze především v okolí anální krajiny.

Na onemocnění je třeba myslet u osob vracejících se z endemických oblastí.  Laboratorní diagnostika Diagnostika onemocnění se provádí mikroskopickým průkazem cyst či trofozoitů ve stolici, vhodný je opakovaný odběr stolice (3×, obden). Pro průkaztrofozoitů je nutné stolici vyšetřit do 2 hodin, cysty lze prokázat i 48 hodin poodběru stolice. Rozlišení morfologicky identické Entamoeba histolytica a Entamoeba dispar se provádí pomocí specifi ckých protilátek nebo DNA testem. Možné je také kultivační vyšetření na speciálních půdách. Sérologické vyšetření jepřínosné u  extraintestinálních forem onemocnění, kdy je parazitologické vyšetření stolice naopak negativní.  Výskyt Onemocnění se vyskytuje na celém světě, infekce je velmi rozšířena v tropických a subtropických oblastech, zvláště v oblastech s nižším hygienickým standardem.


14

Nosičství a vylučování cyst v populacích v afrických zemích, v Indii a některých

oblastech Jižní a Střední Ameriky (Mexiko) je zcela běžné (až 80 % obyvatel).

Onemocnění se šíří také v  kruzích sexuálně promiskuitních osob, především

homosexuálů.

V České republice bývá ročně hlášeno několik většinou importovanýchpříadů.  Původce Původcem onemocnění je prvok E. histolytica vyvolávající intestinálníi extraintestinální formu infekce. E. dispar vyvolává pouze asymptomatickou střevní infekci. Améby se vyskytují v několika formách jako pohyblivý, aktivní trofozoit ve formě magna a  minuta, dále ve formě cysty, která je velmi odolná vůči zevním vlivům.  Zdroj Zdrojem nákazy je člověk s akutním či chronickým onemocněním neboasymtomatický nosič cyst. Nosičství může trvat i několik let. Pacienti s akutníamébovou úplavicí vzhledem k závažnosti choroby a včasné izolaci nebývají častými zdroji infekce.  Přenos Nejčastěji fekálně-orální cestou, požitím vody či potravin (zelenina, ovoce i jiné potraviny) kontaminovaných amébovými cystami.

Onemocnění se také může přenášet sexuálním stykem (orálně-análníkontakt).

 Inkubační doba

Průměrná inkubační doba je 2–4 týdny, může však kolísat v rozmezí odněkolika dnů do několika týdnů.

 Vnímavost

Všeobecná. Reinfekce u tohoto onemocnění je možná, avšak vzácná.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Při pobytu v endemických oblastech důsledně dodržovat osobní hygienu,důkladné mytí rukou před přípravou a konzumací jídla.


15

 Vyvarovat se v endemických oblastech konzumace syrové zeleniny a ovoce,

pokud je nelze oloupat. Zabezpečení vody k pití a omývání potravinpřevařováním.  Parazitologické vyšetření osob s příznaky onemocnění vracejících sez endemických oblastí. Represivní  Hlášení onemocnění hygienické službě.  Izolace a  léčba nemocného na infekčním oddělení (také nosič musí být léčen).  Vyhledání, vyšetření a léčba kontaktů (zejména v rodině).  Zvýšený zdravotnický dozor včetně vyšetření a sledování, profesníhoomezení u kontaktů vykonávajících epidemiologicky významné činnosti (přimanifestním onemocnění či nosičství okamžité vyřazení). Amébóza, endemický výskyt, 2014 (adaptováno podle zdroje: www.who.int)


16

Antrax

 Klinická charakteristika

Vysoce infekční onemocnění zvířat, zvláště přežvýkavců, přenosné na člověka.

Nákaza patří mezi nejnebezpečnější potencionální bojové biologicképrostředky (BBP).

Vyskytuje se ve třech nejdůležitějších klinických formách:

Forma kožní  – nejčastější, v  místě poranění se vytváří přes stadia papula, vezikula, pustula, nebolestivý nebo málo bolestivý hemoragický vřed až karbunkl. Neléčený může vést k sepsi, včetně purulentní meningitidy. Bez léčby je smrtnost této formy 5–20 %.

Forma střevní – vzácná, ale často smrtelná. Vzniká po požití kontaminované

potravy se symptomy náhlé příhody břišní, krvavými průjmy a  hyperpyrexií.

Smrtnost se pohybuje mezi 25 až 75 %.

Forma plicní – následkem inhalace spor. Počáteční symptomy jsounespecifi cké, podobné akutní respirační infekci. Po průniku spor do alveolů jsoumakrofágy dopraveny do lymfatických uzlin v mediastinu a tady dochází k vyklíčení

do vegetativní formy produkující antraxový toxin. Dochází k perakutnímurespiračnímu selhání, vyvíjí se horečka, šok a pacient do 24 hodin umírá.Smrtnost bez léčení je kolem 80 %.

 Laboratorní diagnostika

Laboratorní diagnostika se opírá o přímé laboratorní metody – mikroskopické

vyšetření a kultivační průkaz na krevním agaru, přímá imunofl uorescence,pokus na zvířeti, PCR. Nejkratší doba kultivace, identifi kace a průkazu původce je

48–72 hodin. Nepřímý průkaz je možný průkazem protilátek testem ELISA,

v praxi má pouze omezený význam.

 Výskyt

Jedná se o zoonózu a člověk je pouze náhodným hostitelem. V rozvinutýchzemích je její výskyt vzácný, sporadické případy mají profesionální charakter

(zpracovatelé kůží, štětin, kožešin, veterinární pracovníci, pracovníci jateka kafi lérií). Endemicky se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe, Asii, Africe,východní a jižní Evropě. V ČR se nevyskytl případ antraxu od roku 1985.


17

Jako biologická zbraň byl antrax poprvé použit v Číně za druhé světové války a zůstal již hrozbou bioterorismu. V roce 1979 došlo k rozšíření antraxuz vojenského výzkumného zařízení v Sovětském svazu (Sverdlovsk, 1979), jehož obětí bylo nejméně (ofi ciálně) 42 osob. V posledních dvaceti letech byl taktoněkolikrát sporadicky použit v USA, nejvíce případů bylo zaznamenáno v roce 2001.  Původce Bacillus anthracis, grampozitivní opouzdřená nepohyblivá tyčka vytvářejícímimořádně odolné spory. Spory mohou přežívat ve vnějším prostředí desítky let.  Zdroj Nemocná zvířata, nejčastěji skot, ovce, kozy, prasata a další. Vylučují agens jak výkaly, tak krví v terminálním stadiu. Na vzduchu vegetativní forma sporuluje.  Přenos Nejčastěji přímým kontaktem s nemocným zvířetem nebo jeho produkty (kůže, žíně, srst, kosti, rohovina), které mohou být i  dlouhodobě kontaminovány. Vstupní branou je kůže.

Alimentárně při požití kontaminovaného masa nebo kontaminované vody.

Plicní forma antraxu vzniká inhalací spor v  rizikových provozech, při kterých dochází ke vzniku aerosolu (použití aerosolu je nejpravděpodobnější cesta přenosu při použití antraxu jako BBP).

Prokázán byl i přenos hmyzem, ale má malý epidemiologický význam.Interhumánní přenos je velmi vzácný.  Inkubační doba Od několika hodin do 10 dnů. V  epidemii, ke které došlo v  Sovětském svazu, byla pozorována i prodloužená inkubační doba – až 43 dnů.  Vnímavost Všeobecná, ale člověk je méně vnímavý k nákaze než zvířata. Byldokumentován inaparentní průběh infekce u  pracovníků v  častém kontaktu s  původcem nákazy.  Epidemiologická opatření Preventivní  Dodržování veterinárních předpisů zajišťujících kontrolu dovážených zvířat

a jejich produktů v rámci ochrany státních hranic.


18

 Speciální pracovní režim v rizikových provozech (zamezení vzniku aerosolu,

ochranné pracovní pomůcky).  V opodstatněných případech preventivní očkování. Možnost existuje, jevyvinuta neživá vakcína, která se podává 0., 2., 4. týden, 6., 12., 18. měsíc (v ČR

není registrována). Represivní  Neprodlené hlášení hygienické službě.  Izolace nemocného na infekčním oddělení.  Lékařský dohled v ohnisku nákazy po dobu maximální inkubační doby.  Dezinfekce ploch a pomůcek v ohnisku nákazy sporicidními přípravky(Persteril, Ortosept, Sekusept). V případě kontaminované vody provádětdezinfekci vody (přípravky SAVO, Chloramin B, Sagen).  Hlášení onemocnění veterinární službě.  Aktivní imunizace ohrožených zvířat a bezpečné odstranění uhynulých nebo

utracených zvířat. V případě bioterorismu  Oznámení Policii ČR.  Laboratorní vyšetření osob podezřelých z nákazy a předmětů a ploch, které

mohly být kontaminovány.  Profylaxe antibiotiky po dobu maximální inkubační doby (doxycyklin, cirofl oxacin).  Dekontaminace oděvů Chloraminem B 0,5% koncentrace.  Osprchování, mytí rukou mýdlovou vodou.  Dezinfekce povrchů (Chloramin B 2%, Incidur 1,5%).


19

Arenavirové horečky západní

polokoule

(Argentinská hemoragická horečka,

Bolivijská hemoragická horečka,

Venezuelská hemoragická horečka,

Brazilská hemoragická horečka)  Klinická charakteristika Akutní horečnatá onemocnění, začínající náhle bolestmi hlavy, kloubů a svalů, retroorbitální bolestí, horečkou, nevolností, zvracením, průjmy, respiračními obtížemi. V klinickém obraze se dále objevují bolesti břicha, bolesti v krku,kašel, konjunktivitida, enantém a petechie na měkkém patře, zarudnutí v obličeji a na hrudníku. Závažné případy jsou provázeny krvácivými projevy,bradykardií, hypotenzí a vedou k šokovému stavu a multiorgánovému selhání. Smrtnost hospitalizovaných případů dosahuje až 30  %. Nákazy mohou probíhat také asymptomaticky nebo lehce.  Laboratorní diagnostika Z laboratorních metod se provádí sérologický průkaz IgM protilátek. Možný je i průkaz antigenů viru PCR ze tkání a krve. Diagnostika onemocnění se opírá o klinický obraz.  Výskyt Arenavirové horečky se vyskytují v  přírodních ohniscích v  Latinské Americe. Endemické jsou v Argentině, Bolívii, Venezuele a Brazílii. Vyskytují sesporadicky i v menších epidemiích. Mají sezónní výskyt v období polních prací a nákazy často mají profesionální charakter (farmáři).  Původce Viry z čeledi Arenaviridae, tzv. arenaviry Nového světa (viry Junin/Argentinská HH, Machupo/Bolivijská HH, Guanarito/Venezuelská HH, Sabia/Brazilská HH


20

a nově identifi kované viry, jejichž epidemiologický význam není dosud defini

tivně vyhodnocen, Chapare, Latino, Flexal, Cupixni).

 Rezervoár, zdroj

Rezervoárem a  zdrojem hemoragických horeček Nového světa jsou američtí

křečci a více druhů polních hlodavců. Infekce u hlodavců dlouhodoběperzistu

je a přenáší se i vertikálně mezi generacemi.

Vzácně (Bolivijská a Argentinská horečka) může být zdrojem infi kovanýčlo

věk v rodinném či nemocničním prostředí.

 Přenos

K  přenosu nákazy dochází nejčastěji vdechnutím aerosolu kontaminovaného

biologickým materiálem infi kovaných hlodavců (usmrcených při polníchpra

cích) a při kontaktu s exkrementy hlodavců.

Interhumánní přenos je vzácný a prozatím byl popsán pouze u virů Machupo

a Junin.

 Inkubační doba

Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 5–21 dní.

 Vnímavost

Všeobecná.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Dodržování bariérových ošetřovacích technik.

 Uplatňování zásad prevence vzniku a šíření nozokomiálních nákaz.

 Důsledná ochrana osob před hlodavci.

Represivní

 Povinné hlášení onemocnění v mezinárodním měřítku.

 Izolace pacienta.


21

Askarióza

 Klinická charakteristika

Většina případů infekce probíhá bezpříznakově. Symptomatické případy jsou

charakterizovány postižením dýchacího a zažívacího traktu.

Pulmonální forma  – klinické příznaky jsou horečka, kašel, dechové obtíže, což je způsobeno průnikem larev původce z plicních cévek do alveolů. Dochází k poškození plicního parenchymu s výše uvedenou symptomatologií.

Gastrointestinální forma  – je charakterizována  střevní obstrukcí způsobenou nahromaděním nadměrného množství parazitů. V klinickém obrazedominují kolikovité bolesti a zvracení. U závažných infekcí může následně dojítk postižení jater a pankreatu. Těžké případy jsou popisovány spíše u malých dětí, kdy se mohou vyvinout příznaky malabsorpčního syndromu.  Laboratorní diagnostika Diagnostika onemocnění se opírá o průkaz vajíček nebo červa ve stoliciodebrané na parazitologické vyšetření. Vajíčka lze prokázat až 8 týdnů po nákaze.V příadě pulmonální formy lze prokázat dospělého červa ve sputu.  Výskyt Onemocnění se vyskytuje na celém světě, zvláště v oblastech s nízkouhygienickou úrovní a  vysokou hustotou obyvatelstva (prevalence až 50  %). Postiženy bývají nejvíce děti předškolního a mladšího školního věku. V České republice je ročně hlášeno cca 150–200 případů.  Původce Původcem onemocnění je červ Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská)přítomný v tenkém střevě. Vajíčka parazita jsou vylučována stolicí infi kovaných osob, zrají 5–10 dnů a pak se stávají infekčními. Po ingesci se z vajíček líhnou larvy, které penetrují střevní stěnu a dostávají se krevní či lymfatickou cestou do jater a plic.  Rezervoár, zdroj Zdrojem nákazy je infi kovaný jedinec. Vajíčka jsou také přítomnav kontaminované půdě.


22

 Přenos

Nejčastější je fekálně-orální přenos rukama kontaminovanýma vajíčky parazita.

K nepřímému přenosu dochází při konzumaci potravin kontaminovanýchpůdou s obsahem vajíček při nedostatečném tepelném zpracování.

 Inkubační doba

Inkubační doba závisí na vývojovém cyklu původce A. lumbricoides a  ten je

4–8 týdnů.

 Vnímavost

Všeobecná.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Dodržování zásad osobní hygieny zvláště v oblastech s vyšším výskyteminfekce.  Důkladné omývání potravin a dostatečné tepelné zpracování v případěmožné půdní kontaminace.  Vhodné skladování potravin. Represivní  Hlášení onemocnění hygienické službě.  Při epidemickém výskytu vyšetření osob v kontaktu s nemocným.  Důsledná dezinfekce fekálních výmětů nemocného.


23

Astrovirové infekce

 Klinická charakteristika

Onemocnění je klinicky podobné rotavirovým infekcím, ale je mírnější.Domi

nuje průjem, bolesti hlavy, únava, nauzea, zvracení je výjimečné. Závažnost

onemocnění zpravidla nevede k  hospitalizaci, symptomy přetrvávají obvykle

2–3 dny, u  imunokompetentních trvají do 12 dnů, u  imunosuprimovaných

i déle.

 Laboratorní diagnostika

Při laboratorní diagnostice z nativní stolice se využívají různé metody: EM (jen

10  % má typickou strukturu, proto část zůstává skryta pod dg. SRSV  – small

round-structured viruses), IEM, PCR, hybridizace, IF, ELISA; virus jekultivo

vatelný. Citlivými metodami lze zachytit virus až 35 dnů po začátkuonemoc

nění.

 Výskyt

Je celosvětový, častý zejména v dětství (max. 0–2 roky), většina infekcí jeasym

ptomatická, v mírném pásmu převládá výskyt v zimních, resp. chladnějšíchmě

sících, v tropech bývá výskyt celoroční, epidemie byly zaznamenány a popsány

zejména v Japonsku, údaje jsou vzhledem ke zřídka prováděné diagnosticepod

hodnoceny.

Předpokládá se, že jde o  druhého nejčastějšího původce virových průjmů,

výskyt u hospitalizovaných dětí je 1–33 %. V ČR se diagnostika rutinněnepro

vádí; z několika studií vyplývá, že u hospitalizovaných dětí tvoří cca 1–2 %prů

jmů, relativně větší význam vzhledem k rezistenci astrovirů mají nozokomiální

infekce.

 Původce

Původcem jsou astroviry (RNA viry), velikost 28 nm, minimálně 8 sérotypů

(nejčastější typ 1). Viry jsou odolné vůči extrémním hodnotám pH, teplu,UV

-záření, koncentracím chloru používaným v plaveckých bazénech.

 Zdroj

Zdrojem je člověk, úloha zvířat je zatím neobjasněna.


24

 Přenos

Rozhodující je fekálně-orální přenos.

 Inkubační doba

3–4 dny.

 Vnímavost

Všeobecná.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Osobní hygiena, zdravotní výchova.

Represivní

 Izolace nemocných (nereálná vzhledem k obvykle pozdní diagnostice,s vý

jimkou epidemií navíc vesměs neprováděna).

 Hlášení onemocnění hygienické službě.


25

Botulismus

 Klinická charakteristika

Klinický průběh je charakterizován postižením nervového systému. Botulotoxin inhibuje uvolnění acetylcholinu na nervosvalových synapsích a  způsobuje

vznik paréz periferních nervů. Hlavními příznaky jsou mlhavé a dvojité vidění,

ptóza, sucho v ústech, chraptivý hlas, polykací potíže. Následně se mohouobjevit obrny měkkého patra a dýchacího svalstva, zástava střevní peristaltikya močení. Používáním antitoxinu A, B a  E s  adekvátní ventilací se podařilo snížit

smrtnost z 65 na 25 %.

Při ranném botulismu, kdy se toxiny tvoří v  infi kované ráně, chybí trávicí potíže. Nervové postižení je výraznější na straně poranění.

Kojenecký botulismus začíná zácpou, jindy je pozorováno líné pití, změna hlasu při křiku dítěte, ztráta svalového tonu.

Pro diagnostiku jsou typické nervové příznaky, vodítkem může být epidemiologická anamnéza.  Laboratorní diagnostika Diagnóza je potvrzena mikrobiologickým průkazem toxinu ve zbytcíchpotravin, v  krvi, ve zvratcích a  střevním obsahu, u  ranného botulismu ve výtěru z rány. Vyšetření toxinu se provádí metodou ELISA a pokusem na zvířeti. Lze také kultivačně ze stolice nebo z rány prokázat Clostridium botulinum.  Výskyt Vzhledem k  ubikvitárnímu výskytu klostridií v  půdě, vodě a  střevním traktu zvířat (včetně ryb) a lidí se onemocnění vyskytuje celosvětově. V Evropěpřevažuje typ B, v Americe a Číně typ A. V ČR bylo za posledních padesát let hlášeno přes 100 případů botulismu, z toho se pouze ve dvou případech jednaloo botulismus kojenecký. Ranný botulismus, který se objevuje u nitrožilníchnarkomanů v jiných zemích, u nás zatím nebyl zaznamenán.  Původce Původcem je anaerobní sporulující grampozitivní Clostridium botulinum, které má 7 antigenně odlišných typů toxinů A–G (lidská onemocnění vyvolávají A, B a E, výjimečně F). Ranný a kojenecký botulismus jsou vyvolávány typy A a B.


26

Klostridia se přirozeně vyskytují ve střevním traktu zvířat i  lidí a  v  půdě či

vodě. Spory jsou velmi odolné vůči vysokým teplotám, teplotu 100 °C přežívají

3–5 hodin. Odolnost může být snížena nízkým pH a vysokou koncentrací soli.

 Zdroj

Zdrojem intoxikace může být zvíře, člověk, případně prostředí (půda, voda).

 Přenos

K přenosu nejčastěji dochází prostřednictvím kontaminovaných potravin, které

nebyly dostatečně tepelně upraveny. Často dochází k onemocněním pokonzumaci podomácku konzervovaných potravin (uzeniny, zelenina, ryby obsahující

spory klostridií a v anaerobním prostředí produkující toxin). Toxin jetermolabilní a lze ho zničit při teplotě 100 °C za 20 minut.

Ranný botulismus vzniká po kontaminaci rány a tvorbě toxinu v ní.

Kojenecký botulismus vzniká po kolonizaci a  pomnožení C. botulinum ve střevě a následné absorpci toxinů. Jako vehikulum se nejčastěji uplatňuje med.  Inkubační doba 12–72 hodin, u ranného botulismu 4–14 dní, u kojeneckého botulismu 1–30 dní.  Vnímavost Všeobecná, závažnost nemoci je závislá na velikosti infekční dávky a rychlosti zahájení léčby.  Epidemiologická opatření Preventivní  Dodržování technologie průmyslové i domácí výroby potravin.  U  ranného botulismu asepse při ošetřování ran, dodržování dezinfekčních

a sterilizačních postupů.

 Kojenci by neměli konzumovat med.

Represivní

 Hlášení onemocnění hygienické službě.

 Vyhledávání všech osob, které konzumovaly stejné potraviny. Profylaktická

aplikace antitoxinu všem osobám exponovaným nákaze.


27

Brucelóza

 Klinická charakteristika

Primárně zoonóza přenosná na člověka, která má v  lidské populaci převážně

profesionální charakter. Podle jednotlivých původců je členěna na Bangovu

chorobu (Brucella abortus) a Maltskou horečku (Brucella melitensis). Akutní

forma brucelózy je charakterizována počátečními chřipkovitými příznaky,

bolestmi hlavy, svalů, horečkou, silným pocením. Dochází ke zvětšení jater

a sleziny. Onemocnění přechází do chronicity, kdy se střídají horečnatá období

a období bez horeček (vlnitá horečka). V důsledku bakteriemie mohou býthni

savou infekcí a  abscesy postiženy různé orgány a  systémy, často velké klouby

(20–60 %), sakroiliakální spojení, varlata (orchitida, epididymitida), plíce,mo

čové cesty.

Diagnostika vychází z epidemiologické anamnézy a výsledkůmikrobiologic

kého vyšetření.

 Laboratorní diagnostika

Laboratorní průkaz původce z  krve nebo postižené tkáně kultivací je obtížný

a  jen výjimečně se zdaří. Diagnostika se opírá hlavně o  sérologické vyšetření

(aglutinační Rose Bengal test, komplement fi xační reakce, ELISA), je nutnévy

šetřit párová séra a prokázat vzestup titrů protilátek.

 Výskyt

V současnosti se vyskytuje celosvětově. Ve vyspělých zemích, včetně ČR, již byla

brucelóza před desítkami let (1964) u hospodářských zvířat vymýcenaúčinný

mi veterinárními programy a vymizely tak i lidské nákazy. V některých zemích

(např. v USA), respektive oblastech, nákaza navzdory eliminačním programům

přetrvává a jsou hlášena i onemocnění lidí. V rozvojových zemích zůstává stále

problémem, profesionálně jsou exponovány osoby chovající dobytek, dojiči,ve

terináři, zaměstnanci jatek. Onemocnění zůstává často nerozpoznánoa nehlá

šeno. V ČR existují pouze přírodní ohniska nákazy brucelózy zajíců.

 Původce

Původcem je gramnegativní bakterie Brucella abortus, B. melitensis, B. suis,

B. canis, B. ceti, B. pinnepedialis. Původce je dosti rezistentní vůči vlivům zevního


28

prostředí a dlouho přežívá v infi kovaném mléce a také v mléčných výrobcích.

Pasterizace a běžné dezinfekční prostředky brucely ničí.

 Zdroj

Zdrojem nákazy pro člověka jsou hlavně ovce, skot, kozy, vepři. Rezervoárem

nákazy mohou být i  volně žijící zvířata, např. zajíci (B. suis), vysoká zvěř, velbloudi, bizoni, sloni, kojoti, lachtani a ptáci. Zdrojem mohou být i zvířatas latentní infekcí.

 Inkubační doba

5–60 dní.

 Přenos

K přenosu nákazy dochází nejčastěji při zmetání. Plodová voda a placenta infi -

kovaných zvířat obsahuje velké množství brucel. Původce je obsažen v  mléce,

moči, trusu, vaginálním sekretu, semeni, krvi i  svalovině infi kovaných zvířat.

Vstupní branou infekce jsou drobná poranění nebo i spojivka.

Alimentárně je možný přenos kontaminovaným mlékem a mléčnýmivýrobky, dokonce i zeleninou hnojenou výkaly nemocných zvířat.

K  přenosu aerosolem může dojít při inhalaci kontaminovaného prachu

v uzavřených stájích, jatkách, laboratořích.

Interhumánně se nákaza nepřenáší, resp. přenos je extrémně vzácný.Dochází k němu při velmi úzkém kontaktu a teoreticky možný je i sexuálním stykem.  Vnímavost Všeobecná, po prodělání infekce nevzniká solidní imunita, může dojíti k opakovaným nákazám.  Epidemiologická opatření Preventivní  Zdravotní výchova veřejnosti směřující k  opatrnosti při konzumaci mléka

a  mléčných výrobků při pobytu v  zemích endemického výskytu brucelózy

(nejen v rozvojových zemích, ale i v jižních zemích Evropy).  Osobní hygiena, zdravotní výchova především u osob přicházejících dokontaktu se zvířaty nebo jejich produkty.  Pasterizace mléka.  Zamezení zavlečení brucelózy veterinární kontrolou dovážených zvířati surovin živočišného původu.


29

 Osobní ochrana při vrzích domácích zvířat, bezpečná manipulace připotra

tech zvířat, s jejich placentami, plodovou vodou apod.

Represivní

 Hlášení onemocnění hygienické službě.

 Utracení nemocných zvířat.


30

Břišní tyf

 Klinická charakteristika

Na rozdíl od salmonelóz probíhá břišní tyf jako septické, horečnaté onemocnění

s bolestmi hlavy a svalstva. Na začátku se objevuje zácpa, teprve později průjem

s  krvavou stolicí. U  některých nemocných se objevuje exantém. Onemocnění

probíhá několik týdnů, mohou se objevit relapsy. Při antibiotické léčběnepřevyšuje smrtnost 1 %. Zhruba u 3–5 % nemocných se objevujedlouhodobé/celoživotní nosičství s intermitentním vylučováním Salmonella Typhi ze žlučových či

močových cest.

Na onemocnění je třeba myslet u osob vracejících se z endemických oblastí nebo u osob žijících v blízkosti podchycených nosičů S. Ty ph i.  Laboratorní diagnostika Diagnóza je potvrzena mikrobiologickým vyšetřením (kultivací krve, moči, kostní dřeně, později ze stolice, sérologickým průkazem protilátek – Widalova reakce). Hlavně z  epidemiologických důvodů se pomocí bakteriofágů provádí fagotypizace, rozlišit lze minimálně 107 typů.  Výskyt Onemocnění se vyskytuje celosvětově, ve vyspělých zemích vesměs jakoimportované, v rozvojových zemích jako endemické.

V ČR je každoročně hlášeno pouze několik onemocnění, vesměsimportovaných. Ke konci roku 2014 bylo v ČR evidováno celkem 22 nosičů (73 % z nich bylo starších 70 let).  Původce Původcem je S. Typhi z  čeledi Enterobacteriaceae (antigenní struktura 9,12 / Vi/:d). Bakterie je odolná vůči vyschnutí, mrazům, dlouhodobě přežívá ve vodě, mléce. Spolehlivě je ničena pasterací a dezinfekcí.  Zdroj Zdrojem onemocnění je člověk, nemocný nebo nosič. Nakažlivost trvá během celého období vylučování S. Typhi.


31

 Přenos

K přenosu dochází nejčastěji prostřednictvím kontaminované vody nebopotravin, případně fekálně-orálně. Možný je i pasivní přenos členovci. Infekční dávka

je 10

3

–10

4

mikrobů.

 Inkubační doba

7–20 dní, v průměru kolem 14 dní.

 Vnímavost

Všeobecná, postinfekční (i  postvakcinační) imunita chrání proti závažnému

klinickému průběhu.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Zvyšování osobní i celkové hygieny (zejména při výjezdech do endemických

oblastí).  Kvalitní zásobování pitnou vodu.  Bezpečná likvidace odpadních vod.  Očkování před cestami do rozvojových zemí.  Evidence a  sledování nosičů, jejich vyloučení z  epidemiologicky závažných

činností, registrace jejich trvalého pobytu hygienickou službou. Břišní tyf, endemický výskyt (adaptováno podle zdroje: wikimedia.org)


32

Represivní

 Hlášení onemocnění hygienické službě.

 Izolace a léčba nemocného na infekčním oddělení.

 Opakovaná mikrobiologická vyšetření stolice, moči, žluče, při přetrvávání

nálezu S. Typhi 12 měsíců evidování nosičství.  Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy – ohnisková a průběžnádezinfekce. Zvýšený zdravotnický dozor včetně vyšetření a  sledování, profesní

omezení u  kontaktů vykonávajících epidemiologicky významné činnosti

(3 týdny).  Očkování kontaktů dostupnými vakcínami je možné, ale vzhledemk poměrně krátkodobé účinnosti se rutinně neprovádí.


33

Creutzfeldt-Jakobova nemoc

(nová varianta)

 Klinická charakteristika

Progresivní neurodegenerativní onemocnění, nově rozpoznané u  člověka

(1996), které je řazeno mezi přenosné (transmisivní) spongiformníencefaloatie (TSE). Doposud je známo pět lidských onemocnění(Creutzfeldt-Jakobova nemoc  – tj. CJN, kuru, Gertsmann-Sträussler-Scheinkerova choroba,

sporadická fatální insomnie a  fatální familiární insomnie) a  další podobná

onemocnění zvířat (např. visna, maedi, scrapie, bovinní spongiformníencefalopatie – tj. BSE).

Nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci (nvCJN) je odlišována od tra dič ní a již dlouho známé formy CJN, která je popisována jako vzácné sporadickéonemocnění (incidence vzhledem k  rozvoji diagnostiky 2–4/100 000  oby vatel) nebo familiární onemocnění, případně iatrogenní v souvislosti s transplantací rohovky, štěpů dura mater, dále v souvislosti s podáváním růstového hormonu či gonadotropinu, nebo při použití kontaminovaných chirurgických nástrojů. NvCJN se liší epidemiologickými i  klinickými charakteristikami  – postihuje mladší osoby, rychleji progreduje, dochází k  pravidelnému postižení cerebella a předpokládá se alimentární přenos (v souvislosti s BSE).

Onemocnění se projevuje psychiatrickými příznaky (deprese, úzkost,halucinace), senzitivními projevy (dysestezie, parestezie), mozečkovými projevy,ataxií a  širokým spektrem neurologických příznaků; končí přibližně do roku demencí, imobilitou a smrtí. Prozatím není známa žádná úspěšná léčba.

Diagnostika není snadná, protože zatím neexistují žádné specifi ckéintravitální testy. Vychází se z kliniky onemocnění, magnetické rezonance, nálezů na EEG (60–80 % pacientů má specifi cké změny), vyšetření likvoru bývá normální, patologický nález lze prokázat jen vyšetřením specifi ckých enoláz.  Laboratorní diagnostika Defi nitivní potvrzení nemoci je možné až z  pitevního, případně bioptického materiálu neurohistologickým vyšetřením doplněným o  imunohistologické vyšetření a  metodu WB, které ověří přítomnost prionů ve tkáni. Patologické vyšetření prokáže spongiformní degeneraci (útvary s  houbovitou strukturou,


34

připomínající květy sedmikrásek  – fl oridní plaky). V  současnosti se vyšetření

provádí v NRL v Th omayerově nemocnici v Praze.

 Výskyt

Za patnáct let (1996–2014) bylo hlášeno celosvětově 230 případů onemocnění

nvCJN (z toho 177 ve Velké Británii, 27 ve Francii, dále v Irsku, USA, Kanadě,

Itálii, Japonsku, Holandsku, Portugalsku, Španělsku a  Saudské Arábii). V  ČR

nebyl dosud potvrzen žádný případ.

 Původce

Převažuje názor, že původcem jsou fi ltrabilní, samostatně se replikující agens

proteinové povahy – PrP, experimentálně přenosná na šimpanzy a dalšíživočiš

né druhy, nazývané priony. Oproti virům neobsahují nukleovou kyselinu. Agens

je rezistentní vůči většině dezinfekčních přípravků i vůči fyzikálním vlivům (za

bezpečnou metodu inaktivace prionů se považuje pouze parní sterilizace při

teplotě 134 °C po dobu 60 minut ve spojení s  alkalickým mytím (NaOH,

NaClO). Nástroje, které byly v kontaktu s tkáněmi pacientů s prokázanýmone

mocněním CJN, musí být zničeny a nesmí se resterilizovat.

 Zdroj

Předpokládá se, že zdrojem je hovězí dobytek, infi kovaný původci (priony) BSE.

Hypotézu o souvislosti nvCJN a BSE podporuje především místní a časováspo

jitost výskytu obou nemocí (nejvyšší potencionální expozice ve Velké Británii,

kde se epidemicky vyskytla BSE) a výsledky nových laboratorních experimentů

na zvířatech (shodné charakteristiky BSE a nvCJN přenesených na laboratorní

zvířata).

 Přenos

Pravděpodobně požitím hovězího masa a potravin z něj připravených. Zanejri

zikovější jsou považovány mícha, mozek a vnitřnosti (včetně střev) nemocných

zvířat starších dvou let. Rizikové by mohly být i  různé potravinářské výrobky

z dalších tkání (kosti, kůže) nakažených zvířat (např. želatina).

Již bylo doloženo několik výjimečných případů přenosu krví a krevnímide

riváty.

 Inkubační doba

Měsíce až léta.


35

 Vnímavost

Zřejmě všeobecná. U podobných onemocnění postihujících zvířata jsoupopisovány genetické predispozice.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Zákaz používání krmných směsí vyrobených z tkání přežvýkavců (např.hovězího dobytka, koz, ovcí).  Zákaz používání hovězích vnitřností v potravinářství (Velká Británie).  Vyloučení komponent z hovězího masa z farmaceutického průmyslu.  V České republice (dále např. v USA, v Kanadě) platí vyloučení osobpobývajících v  letech 1980–1996 v  zemích vyššího výskytu BSE (Anglie, Francie)

z dárcovství krve. Represivní  Hlášení případů nvCJN (BSE) hygienické službě, mezinárodní a národnísurveillance.  Likvidace chovů zvířat při zjištění BSE v rozsahu stanoveném veterinárními

předpisy.


36

Cytomegaloviróza

 Klinická charakteristika

Infekce cytomegalovirem (CMV) jsou běžné, v  převážné většině případů však

nákaza probíhá asymptomaticky. Pokud k manifestaci dojde, závisí klinicképrojevy na věku a imunologickém stavu infi kované osoby.

Vrozená nákaza je příčinou malformací plodu. Transplacentární nákazaprobíhá jako těžká generalizovaná infekce, postihující hlavně CNS a játra, alei další systémy a orgány. U postižených novorozenců bývá pozorována letargie,ikterus, hepatosplenomegalie, purpura, intracerebrální kalcifi kace, chorioretinitida,

mikrocefalie, psychomotorická retardace. Častější perinatální nákaza probíhá

obvykle jako subklinická nákaza novorozence vedoucí k poruchám sluchua intelektu (cca v 10 %).

Získaná nákaza u imunokompetentních osob většinou probíhá inaparentně.

Pokud se manifestuje, tak jako velmi lehké chřipkovité onemocnění, méně často

pod klinickým a hematologickým obrazem syndromu infekční mononukleózy

(asi 10 % infekčních mononukleóz, které lze odlišit pouze specifi ckýmilaboratorními testy). Může se také projevit jako hepatitida, polyneuritida,myokarditida.

U imunokompromitovaných osob, včetně HIV pozitivních, probíhá infekce

CMV těžce, včetně častého postižení CNS, plic a  gastrointestinálního traktu.

Odhaduje se, že CMV je nejčastější příčinou posttransfuznícha posttransplantačních komplikací, zvláště u transplantací kostní dřeně a ledvin. Klinicképrojevy jsou závažné, nejčastější bývá pneumonie.

 Laboratorní diagnostika

Diagnostika je založena hlavně na sérologickém vyšetření specifi ckýchprotilátek metodou ELISA, KFR. Vhodné je vyšetření avidity protilátek IgG k odlišení

případné reaktivace infekce. Přímý průkaz viru je možný v moči, v respiračním

sekretu, likvoru, krvi či stolici nejčastěji pomocí průkazu DNA metodou PCR

včetně kvantifi kace, která umožní sledovat efekt terapie.

 Výskyt

Původce je považován za nejvíce rozšířený virus v lidské populaci. Rychlostpromořování populací CMV závisí na socioekonomické úrovni, v  rozvojových


37

zemích je rychlejší a prevalence protilátek u dospělých prakticky stoprocentní,

v rozvinutých zemích dosahuje cca 60–70 %.

 Původce

Herpetický virus CMV (cytomegalovirus), vyskytující se v několika antigenně

odlišných kmenech. U infi kovaných osob prakticky celoživotně perzistuje.

 Zdroj

Výhradně člověk, nemocný nebo častěji nosič, který vylučuje virus slinami,sexuálními sekrety a močí. Nosičství může být dlouhodobé (měsíce až roky).

 Přenos

Virus je obsažen ve slinách, cervikálním sekretu, spermatu, mateřském mléku,

moči, a to v průběhu primární infekce i reaktivace. K přenosu dochází přiintimním kontaktu nejčastěji slinami, pohlavním stykem, krví (zvláště produktyobsahujícími leukocyty) a transplantovanými orgány a tkáněmi. Z matky na dítě je

možný transplacentární, častěji však perinatální přenos při průchoduporodními cestami a dále i mateřským mlékem.

 Inkubační doba

Infekce vzniklé po transfuzi či transplantaci: 3–8 týdnů, perinatální infekce:

3–12 týdnů po porodu.

 Vnímavost

Všeobecná, vyšší u imunologicky oslabených osob. Reaktivace jsou běžnéa reinfekce možné.

 Epidemiologická opatření

Preventivní

 Považuje se za účelné vyšetřování dárců orgánů a tkání (ledvin, kostní dřeně)

a pro séronegativní příjemce používání biologického materiálu odséronegativních dárců.  U HIV pozitivních pacientů se provádí pravidelné oční vyšetření k včasnému

zachycení chorioretinitidy. Represivní

Profylaktické podávání hyperimunního globulinu, případně dlouhodobépodávání antivirotik (gancikloviru) pacientům připravovaným na transplantaci.


38

Dengue

 Klinická charakteristika

Obvykle benigní onemocnění s náhlým začátkem, intenzivní bolestí hlavy,ret

roorbitální bolestí, bolestí kloubů a  svalů. Častý je dvoufázový průběh. První

fáze trvá 3–4 dny a  po krátké úlevě s  úplným vymizením subjektivních obtíží

znovu stoupá teplota. Charakteristické jsou exantematické projevy (drobnýery

tematózní či makulopapulární exantém u více než poloviny případů). Asi v 5 %,

nejčastěji u dětí a dospívajících, může dengue probíhat jako hemoragickáhoreč

ka (známo jako těžká forma dengue, hemoragická nebo maligní dengue) ažšo

kový syndrom. Tato forma je nebezpečná a má smrtnost asi 5–10 %. Po prožití

dengue dlouho v rekonvalescenci přetrvává slabost, závratě, pocityvyčerpanos

ti a depresivní stavy.

Pro stanovení diagnózy je rozhodující klinický obraz, epidemiologická(ces

tovatelská) anamnéza.

 Laboratorní diagnostika

Přímý průkaz je možný izolací viru z krve nemocného, průkazem virové DNA

pomocí PCR. Nepřímé vyšetření se provede vyšetřením specifi ckýchprotilá

tek IgG a IgM. Výsledek se posuzuje s opatrností pro zkříženou imunitus ji

nými fl avivirovými nákazami a zkříženou reaktivitu s protilátkami po očkování

proti klíšťové encefalitidě a  žluté zimnici, proto je vhodné vyšetření páro

vých sér.

 Výskyt

Nemoc je častá v tropech a subtropech a v posledních dvaceti letech se jejívý

skyt dramaticky rozšiřuje. Byly zaznamenány rozsáhlé epidemie, postihujícíde

setitisíce lidí, v  městských i  venkovských oblastech. Odhaduje se, že dengue

onemocní ročně až 100 milionů lidí. Výskyt je endemický v  Africe, v  zemích

Jižní Ameriky, karibské oblasti a  jihovýchodní Asii, Indii a  Pacifi ku, severní

Austrálii. Jsou známy i zatím vzácné autochtonní případy z pobřežíStředozem

ního moře, např. jihovýchodní Francie, Chorvatska, rozsáhlá epidemieproběh

la v roce 2012 na Madeiře. V posledních letech bylo hlášeno vždy několikdesí

tek importovaných případů do ČR.


39

 Původce

Virus dengue vyskytující se ve 4 sérotypech, řazený mezi fl aviviry.

 Zdroj

Člověk, případně některé druhy opic (hlavně v Africe a jihovýchodní Asii).

 Přenos

Komáři rodu Ae



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist