načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: 10 rad nájemného vraha - Hallgimur Helgason

10 rad nájemného vraha
-15%
sleva

Kniha: 10 rad nájemného vraha
Autor:

Tomislav Bokšić alias Toxic, profesionální zabiják chorvatské mafie v New Yorku, má problém. Pro vraždu policisty je mu v patách celá FBI a Toxic musí opustit zemi. Nic však nejde podle ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  129 Kč 110
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
3,7
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8%hodnoceni - 66.8% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 336
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Hitman’s guide to house cleaning
Spolupracovali: přeložil Martin Brát
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Datum vydání: 01. 2. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Plus, 2011
ISBN: 9788025900482
EAN: 9788025900482
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Profesionální zabiják chorvatské mafie v New Yorku Tomislav Bokšić, jemuž v podsvětí přezdívají Toxic, omylem zastřelí newyorkského policistu. Od tohoto okamžiku je pronásledován FBI, která se jej snaží zatknout. Toxic se rozhodne uprchnout do Záhřebu, jeho plán je ale na poslední chvíli prozrazen. Po divoké honičce na letišti se mu podaří fyzicky zlikvidovat pastora cestujícího na Island, přivlastnit si jeho pas i oděv a odletět místo něho na druhý největší evropský ostrov. Po jeho příjezdu se ho však ujímá sekta ortodoxně zapálených křesťanských kazatelů, jejímž největším úspěchem je licence na provoz vlastní televizní stanice. Členové této skupiny se domnívají, že Toxic je významným americkým knězem, který podporuje jejich snahy o popularizaci a šíření víry a přijel podpořit jejich činnost svou osobní přítomností. Výchozí zápletka dává autorovi možnost, aby s nadsázkou a černým humorem rozehrál příběh, ve kterém komické situace střídají dramatické okamžiky a mnohdy přibližují i některé kritické a šokující události novodobých dějin starého kontinentu, například občanskou válku v bývalé Jugoslávii. Thriller současného islandského autora je ironickým portrétem nájemného vraha, který se pokusí ukrýt před zákonem a spravedlností na Islandu.

Popis nakladatele

Tomislav Bokšić alias Toxic, profesionální zabiják chorvatské mafie v New Yorku, má problém. Pro vraždu policisty je mu v patách celá FBI a Toxic musí opustit zemi. Nic však nejde podle plánu a on místo v Záhřebu končí převlečen za pastora na studeném Islandu. V zemi, kde je člověk podezřelý, i pokud jde sám po chodníku nebo jede autobusem městské hromadné dopravy, v zemi, kde téměř neexistuje zločin a není možné sehnat zbraň, a kde se navíc zoufale nedostává tmavých zákoutí, protože v létě slunce vůbec nezapadá. Navíc v zemi ochotných křesťanských kazatelů, kteří se svého amerického kolegy rádi ujmou. A mají krásné dcery. Přidejte k tomu probouzející se svědomí, a je jasné, že Tomislav Bokšić má problém. Román islandského spisovatele Hallgrímura Helgasona Deset rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr je brilantně napsaná, inteligentní kniha plná sžíravého černého humoru a sarkasmu. Autor skvěle pracuje s kontrastem vtipného, svěžího vyprávění a temných, místy až baladických tónů, které se na jeho pozadí vynořují a přinášejí svědectví nejen o islandské společnosti, ale rovněž o novodobých traumatech současné Evropy.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

KAPITOLA 1 TOXIC Matka mi dala jméno Tomislav, po otci jsem Bokšić. Po prvním týdnu v USA ze mě byl Tom Boksic. Z něj se nakonec stal Toxic.

A tím jsem dodnes.

Často si říkám, jestli jsem to já otrávil svoje jméno, nebo jestli moje jméno otrávilo mě. Jistý je, že se mnou přichází nebezpečí. Aspoň Munita to tvrdí. Na nebezpečí si ulítává. Má rozmilá třaskavina. Dokud její rodinu nezabila bomba teroristů, žila v Peru. Pak se přestěhovala do New Yorku a našla si práci na Wall Street. Do práce nastupovala 11. září. Během naší první cesty do Chorvatska byla svědkem dvou zabití. Musím přiznat, že jedno z nich jsem měl na svědomí já sám, ale to druhý byla naprostá náho


10 da. Vlastně mi to přišlo docela romantický. Večeřeli jsme v Mirkově restauraci, když tu chlápkovi, co seděl vedle nás, pro vrtala kulka mozek. Munitě stříklo trochu krve do sklenice vína. Nic jsem jí neřekl. Beztak pila červený.

Tvrdí, že není posedlá násilím, ale já si stejně myslím, že ji to k Hrůzonošovi táhne pro jeho toxickou povahu. Náš vztah je založen na bombardování. Sex s ní je pokaždé jedna velká exploze. Munitina přednost je její tělo. Chlapi ji pokaždé sjedou pohledem odspoda nahoru. Jako spousta jiných lidí z Líné Ameriky je malá a pár lidí už ji označilo i za tlustou, ovšem ti už toho potom moc nenamluvili. Když jde ulicí, slyším, jak se jí vlní poprsí. Žuch-žuch, žuch-žuch. Můj nejmilejší americkej zvuk. Když si na sebe vezme to divný oranžový triko, slyší to i ostatní. Když jsem ji viděl poprvé, měl jsem pocit, že už ji odněkud znám. Než se vezmeme, hodlám se jí zeptat, jestli někdy nehrála v pornu nebo něco nenafotila na internet.

Co z mojí Munity Bonity dělá můj ideál, je fakt, že její rodina je mrtvá. Žádná tchyně, žádný švagr, žádné večeře na Den díkůvzdání, narozeniny dětí nebo svatby, kterých je třeba se zúčastnit a kde pak stojíte bez ochrany v plným slunci kdesi uprostřed pitomýho trávníku a s padesátkou lidí za zády.

Munitu Rosalesovou přitahují muži se zbraní. Dřív než si začala myslet na mě, chodila s jakýmsi Taliá


11

nem z Long Islandu. (Z „Italů“ se pro nás stali „Ta

liáni“ ve chvíli, kdy Niko omylem nad jednou z je

jich restaurací ustřelil z cedule „I“.) Jeho životopis byl

mnohem kratší než ten můj, ale pořád je myslím mož

né ho nazvat mým kolegou. V mojí mateřštině jsem

plačeni ubojica. V New Yorku tomu říkají nájemný

vrah nebo zabiják. Od chvíle, kdy jsem sem před šesti

lety přišel, jsem nepřestal zaměstnávat pohřební ústa

vy. Dokonce jsem uvažoval, že s některým z nich uza

vřu dohodu, a zrovna nedávno jsem říkal Dikanovi,

ať v nejvyšším utajení jeden rovnou koupí. Tím by

chom mohli vydělávat i na našich mrtvejch obětech.

Pic a hurá do banky.

Něco vám o svý práci povím. Přes týden vysedávám

a číhám na hosty jako číšník v Záhřebském samova

ru, naší krásné restauraci na E 21st Street. Klidně se

dá říct, že tu sedím na čekané, protože většinu času

trávím čekáním na další zakázku. A může to být pěk

ná nuda. Balkánské zvíře, totiž moje duše, hladoví po

další kořisti. Jakmile přejdou tři měsíce bez výstřelu,

začínám být neklidný. Nejlínější byl rok 2002. Jen

dva zásahy a jedna minela. Té pořád lituju. V tomhle

byznysu může být minutí cíle smrtelný. Ze všeho nej

míň si přejete, aby vám tam nějakej postřelenej chlap

začal vyšilovat a rozhlížet se, odkud přijde vaše kul

ka na rozloučenou. Obvykle se lidi, když zjistí, že se

je chystáte zabít, trochu naštvou. Ale můžu vás ujis


12 tit: moje minela roku 2002 se stala prvním zásahem roku 2003. Dneska už dokonce i šetřím náboje. Takovým jako já se říká trojnásobnej šestkař. Prý je to manhattanský rekord. Nějakej Talián jménem Perrosi to v osmdesátých letech, kdy byl králem Queensu John Gotti, dotáhl na dvojnásobnýho, ale dokud se neobjevil Toxic, na trojnásobnýho to nedotáhl nikdo. Když už jsme u toho, Taliáni už myslím nejsou to, co bývali. Když o vás začnou točit víc fi lmů, než s kolika vy zatočíte lidma, musí to znamenat, že jste za zenitem. Za dvacet let budeme mít svý vlastní Sopranos. Sliškos. Ale to už ze mě dávno bude Roztřesená Spoušť. Účes jak ženská a sjetej viagrou.

Říkám Munitě, že to s tou šestkou je otázka životního prostředí. Chovám se zodpovědně. Proč bych měl do už tak hlučnýho města přidávat zbytečný výstřely? Řekl jsem jí to na naší třetí schůzce, když se mě už potřetí ptala, čím se živím. Dostat ji na čtvrtou schůzku mě stálo čtyři týdny volání a jednu rychlou vloupačku.

Omlouvám se, zapomínám. Šestka znamená, že šest kulek v řadě za sebou vydalo na šest pohřbů. Šest kulek, šest pohřbů. Včetně plačících vdov, kytic a všeho.

Dikan už mě měl dávno povýšit, ale ten blb je zabejčenej jak vůl. Prcka Prstocuc. Jediný, co z něj kdy vypadne, je:

„Toxic je dobrej číšník. Vyřídí každou objednávku.“


13

Až na ni jednou dojde, bude mi velkým potěšením vyřídit i objednávku pana Biliče, a odstranit tak Prstocuca z jeho života. (Přezdívku dostal pro svůj zlozvyk olizovat si po každým jídle svý krátký tlustý prstíky.)

V našem oboru dbáme na nenápadnost aneb HHN, jak tomu říkáme, což je zkratka pro Hlavně Hodně Nenápadně. Znamená to, že se většinou snažím celou věc vyřešit v soukromí hotelovýho pokoje, automobilu či domova dotyčné osoby. Pokud možno beze svědků. A když to nejde, často si pozveme oběť k nám do restaurace. Vtip o „poslední večeři“ je už klasika. Po večeři donesu oběti účet za celý stůl, což je suma tak vysoká, že vždycky radši zaplatí vlastním životem. Vzadu máme zvláštní místnost, kam je vodíme. Říkáme jí Červený pokoj, i když je zelenej.

Záhřebský samovar nemá žádné stálé hosty.

Mimochodem. Název celýho podniku je naprosto stupidní, protože samovar je ruskej přístroj na vaření čaje a nemá absolutně nic společnýho s hrvatska kulturou, jenže Dikan si myslí, že je to děsně chytrý. „Nejlepší krytí je dělat ze sebe vola,“ zní každá jeho druhá věta.

I když pořád čekám, až se mě uráčí povýšit, nemám si vlastně na co stěžovat. Peníze dobrý a jídlo samozřejmě báječný. Žiju ve skvělým bytě na rohu Wooster a Spring Street, v oblasti, pro niž je Munita ochotná šukat jak o život, a miluju Nepořádnej York,


14 i když moje pojebaná otčina mi chybí každej pojebanej den. Ale letos jsem si pořídil kabel, a tak teď můžu na svý plochý obrazovce v klidu domova sledovat HRT a Hajduk Split. Matka mi rok co rok volá, aby se zeptala, kdy se vrátím na školu. Což v chorvatským slangu znamená „došly mi peníze“. Jakmile zavěsím telefon, pošlu jí přes internet 2 000 dolarů. A mám na rok vystaráno.

Žije sama s mou mladší tlustou sestrou. Bratra i otce mi zabili ve válce. Pocházím z rodiny lovců. Dědeček byl osobním Titovým myslivcem. Tito byl prezident mojí ex otčiny, Jugoslávie. Ta brzy po jeho smrti jako stará truchlící vdova umřela taky. Tito miloval medvědy. Hlavně ty mrtvý. Mně se na lov medvěda nikdy jít nepoštěstilo, ale jako kluka mě táta bral na lov divokejch kanců. „Divokej kanec je jako ženská. Musíš předstírat, že ho nechceš zabít. Takže si tu teď v klidu počkáme.“ Čekat táta uměl. Stejně jako já.

Považuju se za lovce. Živím se odstřelem prasat.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist