10 kroků k (skoro) perfektnímu rodičovství - Mary Ellen Renna

91
KROK 6
Učte je řešit problémy
Něco vytvářet znamená v podstatě řešit problémy.
Phillip Seymour Hoff man
*
Z rozhovoru s Tashou Robinsonovou, 15. září 2010, A.V. Club
• Učte své děti, jak rozpoznat problém.
• Povzbuzujte je, aby hledaly možné odpovědi na problém, s nímž se
setkají.
• Ptejte se jich, jak by jednotlivá řešení mohla vypadat.
• Nechte je rozhodnout, které řešení zvolí.
Co vlastně ve skutečnosti znamená řešení problémů ( problem solving)? Tento
termín je relativně nový, ale řešení problémů jako takové je něco, co existuje
od nepaměti, od časů, kdy prehistorický člověk bloumal po zemi a snažil se
přijít na to, jak by si opatřil další jídlo. V tom nejjednodušším smyslu řešení
* Phillip Seymour Hoff man (1964–2014) byl americký fi lmový a  divadelní herec
a režisér; v roce 2005 získal Oskara za titulní roli ve fi lmu Capote. – Pozn. překl.





92
Deset kroků k (skoro) perfektnímu rodičovství
problémů znamená nalezení jednoho nebo více způsobů překonání nějaké
překážky. Tato překážka může být fyzická, nebo může jít o  nemateriální
bariéru, která brání pohybu vpřed. To, jak člověk k řešení problémů
přistupuje, závisí na mnoha faktorech. Patří k nim typ daného problému,
schopnosti člověka, před kterého je tento problém postaven, jeho schopnost vůbec
rozpoznat, že nějaký problém existuje, schopnost formulovat plán a konečně
schopnost daného jedince toto řešení provést.
Naučit se řešit problémy je životně důležitá dovednost, která se
v dnešním světě vytrácí. Rodiče příliš rychle zasahují do života svého dítěte.
Přicházejí mu na pomoc při řešení problémů školních, společenských nebo
těch, které souvisejí se sportem, a  nedávají dítěti šanci, aby se to naučilo
samo. K této ztrátě schopnosti řešit problémy přispívají i současné
technologie, které poskytují snadno dosažitelné informace a  odpovědi. Navíc jsou
nyní díky nim rodiče k dispozici neustále: stačí jediné zavolání a vyřeší se
cokoliv. Tato generace ztrácí schopnost řešit problémy, a v dospělosti se tak
bude daleko hůře orientovat.
Obtíže s řešením problémů se mohou projevovat řadou různých
způsobů. Emočně labilní dítě, které dostane záchvat vzteku, kdykoliv se mu
řekne, že nedostane novou hračku, nebo adolescent, jenž je schopen
prorazit díru ve zdi pokaždé, když mu někdo sebenepatrněji naruší jeho
program, mají potíže s emočním řešením problémů. Dítě, které nedokáže
udržet pořádek ve svých školních věcech, zapomíná knihy nebo úkoly,
odmítá pomáhat s domácími pracemi nebo je mu zatěžko počkat, než na
ně přijde řada, má spíše funkční potíže s  řešením problémů. Dítě, které
obtížně vychází se svými vrstevníky nebo používá taktiku šikany, má
nesnáze se sociálním řešením problémů.
Dítě, které se nenaučí problémy řešit, se jim začne vyhýbat. Pokud má
například váš dospívající trable ve školní šatně, může záměrně vynechávat
hodiny tělocviku a vyhýbat se všemu, co má něco společného se sportem.
Místo toho, aby se pokusil problém vyřešit, se stáhne. Dítě, na něž si





93
Krok 6: Učte je řešit problémy
zasedl třídní tyran, bude chodit za školu, aby se mu vyhnulo. Dítě, které
samo začne ostatní šikanovat, aby se vyhnulo situacím, kdy je součástí
kolektivu, útočí na ty druhé, protože možná nedokáže řešit sociální
problémy. V řadě případů mohou být příčinou špatného chování nedostatečné
dovednosti při řešení problémů. Ať už se problémy týkají čehokoliv, je na
rodičích, aby dítěti pomohli. Je třeba, aby se naučilo dovednostem, které
mu umožní rozvíjet schopnosti potřebné k tomu, aby se z něj stal šťastný
a úspěšný dospělý člověk.
To, jak se děti rozvíjejí, vždycky bylo ovlivněno aktuálním vědeckým
a technickým pokrokem. Jedenadvacáté století má zřetelnou výhodu v tom,
že počítačový věk je v plném proudu, takže většina učení, k němuž dochází,
nějakým způsobem souvisí s  počítači. Schopnost myslet však není žádná
technická vymoženost a vždycky bude funkcí našeho lidského mozku.
Kritické myšlení a řešení problémů jdou ruku v ruce. Kritické myšlení
je schopnost syntetizovat, shromažďovat a  analyzovat informace, které
člověk získal na základě nějaké události, pozorování, ze zkušenosti nebo
z  četby. Nevíme s  úplnou jistotou, jaký vliv na proces učení má nástup
informačních technologií, ale jsme si jisti, že nějaký dopad má. Nové
technologie mají vliv na vyvíjející se mozek, ať již zřejmý, nebo nenápadný,
dobrý, nebo špatný. Nejde jen o zjevné změny v tom, jak se děti učí, ale
dochází podle všeho i k určitým vnitřním změnám. Nové technologie
působí na neuronální spoje.
Existuje řada důkazů, že závislost na internetu zcela reálně působí na
mozek. Dochází k atrofi i čelního laloku, což je ta část mozku, která
zajišťuje výkonné fungování či vyšší myšlení. Zřejmě také dochází k nepravidelné
ztrátě bílé hmoty a ztenčování mozkové kůry, což má dopad na vyšší
myšlení a  fungování mozku, emoční impulsy a  kognitivní úkoly. Příliš mnoho
času stráveného u obrazovky má prokazatelný dopad na vyvíjející se mozek,
zvláště na čelní lalok, který je klíčový, protože řídí veškeré aspekty našeho
života. Zdá se, že nejvýraznější dopady se projevují u dětí.





94
Deset kroků k (skoro) perfektnímu rodičovství
Takže internet skutečně má vliv na mozek, z čehož můžeme
extrapolovat, že ovlivňuje i kritické myšlení a dovednosti v oblasti řešení problémů. Je
možné, že dochází k obecnému úpadku v určitých oblastech vývoje mozku.
Tato skutečnost může být v nepatrné míře kompenzována možností, že
některé aspekty učení nové technologie u  dětí naopak stimulují. Existují
videohry, jež byly vyvinuty, aby stimulovaly kreativitu, znalosti, rychlost
reakcí, schopnosti prostorové orientace a dovednosti v oblasti řešení problémů,
a  zdá se, že tak skutečně fungují. Internet také zřejmě posiluje schopnost
daleko rychleji procházet a  zpracovávat informace. Pokud jde o  přínosy
nebo stinné stránky intenzivní práce s počítačem, stále zůstává mnoho
otevřených otázek. V současné době je však považováno za vhodné čas trávený
před obrazovkou omezovat, neboť mnoho videoher žádný rozvoj
nepodporuje, a naopak vtahují děti do bezduchého prostředí vraždících zombií
a násilí, které se stimulací myšlení nemá nic společného.
Zatímco internet podporuje vizuální učení, četba pomáhá rozvíjet
kritické myšlení a dovednosti související s řešením problémů. Rychlé
tempo pohybu na internetu vede člověka k tomu, že informace jen povrchně
prolétne a zdaleka ne všechny skutečně vstřebá. Vzhledem k dalším
mediálním aspektům internetu se zdá, že stimulace zde není tak vysoká. Děti
se lépe učí, když je jim nějaký dokument předložen bez dalšího
rozptylování. Četba je pro mozek stimulující. Pokud však něco čteme na internetu,
kde se spolu s textem objevují i videa a hyperlinky, tato stimulace je nižší.
S nástupem internetu se odpověď na každou otázku potenciálně
ocitá na dosah každého dítěte, které je schopno formulovat větu – v zásadě
už šestiletého či sedmiletého. Jednoduchost a snadnost, s níž může být
otázka zodpovězena, představují stejně tak výhodu jako určitý problém.
Jasná výhoda je, že informaci je možno získat rychle. Projekty a domácí
úkoly tak mohou být hotovy vmžiku, takže je více času na zábavu.
Pokud má někdo problém s nějakou matematickou úlohou, řešení se určitě
dá najít na internetu.





95
Krok 6: Učte je řešit problémy
Výrazná nevýhoda je, že se k těmto informacím dostaneme až příliš
snadno a rychle. Na získání odpovědi není třeba vynaložit prakticky
žádné myšlenkové úsilí. Je docela možné, že by se dala najít i metodou
pokusu a omylu nebo třeba přečtením několika článků a „vytažením“
potřebných informací z nich. Jestliže je však informace příliš snadno dostupná,
používání kritického a logického myšlení při řešení problému jde stranou.
Dá se říci, že pokud tyto dovednosti nepoužíváme, postupně zakrňují
a v případě dospívajícího dítěte ani nedostanou příležitost k tomu, aby se
plně rozvinuly.
A teď si do téhle směsi přidejte příliš ochotného rodiče, který se vrhá
dítěti na pomoc při sebemenším náznaku nějakého problému. Rodič, který
dítě „zachytí“ pokaždé, když vidí, že by mohl nastat nějaký problém, a ihned
proto zasáhne a vyřeší jej, neposkytne dítěti šanci, aby si rozvíjelo
dovednosti spojené s řešením problémů. Neměli byste si dávat za cíl, že budete
předcházet veškerým problémům svého dítěte. Cílem by mělo být pomoci mu
s postupnými kroky při řešení problémů, na které nevyhnutelně narazí.
Být schopen správně uchopit řešení problému vyžaduje v  první řadě
schopnost rozpoznat, že nějaký problém existuje.
Jakmile je problém rozpoznán a defi nován, dalším krokem je
formulovat možná řešení. S použitím kognitivní analýzy a po vyhodnocení zdrojů
dostupných k řešení problému může dítě začít formulovat kroky, které jsou
k vyřešení problému zapotřebí. Poté co najde možná řešení, následuje další
krok, a sice tato řešení vyzkoušet, aby se zjistilo, zda fungují. Může se stát,
že k vyřešení problému bude zapotřebí řada pokusů, avšak každý,
i neúspěšný pokus je součástí procesu zjišťování, co nefungovalo, a je dalším krokem
ke tříbení souboru dovedností souvisejících s řešením problémů.
Podívejme se na to, jak se tyto dovednosti rozvíjejí od útlého dětství
do dospělosti. Jakmile nám bude jasné, jakým způsobem tento vývoj
probíhá, dokážeme lépe pomáhat nové generaci posilovat její dovednosti při
řešení problémů.