Autor - Eduard Petiška

EDUARD PETIŠKA

14. 5. 1924 - 6. 6. 1987

Eduard Petiška byl český básník, prozaik, autor literárních adaptací a pohádek pro děti, dramatik a překladatel.

Narodil se v Praze do česko-německé umělecky založené rodiny. Otec byl milovník knih a skvělý vypravěč, byl spolužákem Jaroslava Haška a patřil mezi první obdivovatele Franze Kafky. Matka pocházela z vážené rodiny malířů, sama psala prózu i poezii a měla absolutní hudební sluch, který po ní Eduard Petiška zdědil. Dokonce úspěšně složil zkoušky na konzervatoř, kam ale nenastoupil kvůli druhé světové válce, kterou nakonec prožil jako soustružník v továrně.
Vystudoval gymnázium v Brandýse nad Labem a po roce 1945 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se věnoval srovnávací literatuře a germanistice. Literárně aktivní začal být již během studií, vydával prózu i poezii, psal do novin, setkával se a spolupracoval s dalšími umělci. Stal se členem Syndikátu českých spisovatelů. Protože nevstoupil do strany, byla jeho umělecká tvorba násilím přerušena po roce 1948. V padesátých letech proto zejména překládal z němčiny (byla jeho druhým rodným jazykem) díla J.W.Goetha, H. Heineho, F. Wolfa, G.E.Lessinga a dalších.
Jelikož nesměl publikovat vlastní tvorbu pro dospělé, začal se orientovat na knihy pro děti. Spolupracoval se Zdeňkem Milerem na příbězích o Krtečkovi - Krtek a kalhotky, Jak Krtek ke kalhotkám přišel nebo Krtek a autíčko.
Petiškův syn Martin je hlavní postavou knih Jak se Martínek ztratil nebo Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek.
Z dalších dětských knih jmenujme například Anička a flétnička, Anička a básnička, Alenčina čítanka, Míšovo tajemství, Helenka a princezna a desítky dalších.
Eduard Petiška se zabýval mytologií a dějinami starověkých národů. Jeho knihy pověstí patří k jeho vlastním nejvýzmamnějším pracím. Příběhy vycházejí z mytologie a historie, jak již bylo řečeno, ale ve vyprávění se odráží životní postoje, lidské charaktery a principy platné v jakékoliv době.
Nejúspěšnějšími se staly Staré řecké báje a pověsti. Zde do archetypálních příběhů bohů a lidí zasadil Petiška obraz tehdejší české komunistické společnosti. Kniha získala mezinárodní ohlas, byla přeložena do většiny evropských jazyků a například ve Francii (stejně jako u nás) se stala povinnou školní četbou.
Petiška dále pokračoval s díly Staré mezopotámské báje a pověsti, Staré egyptské báje a pověsti a Příběhy starého Izraele, které vyšly souborně v knize Příběhy, na které svítilo slunce.
Pohádkovy Orientu Petiška sebral a převyprávěl v knize Příběhy tisíce a jedné noci.
Českým dějinám se autor věnuje v knize Čtení o hradech, zámcích a městech.
Přes všechna úskalí režimu se Petiškovi přece jen podařilo vydat několik knih pro dospělé, z nichž jmenujme například Než uzrají muži, Pomerančové šťávy, Hotel pro cizince, Třicet manželek a jiné lásky, Svatební noci a další.

Eduard Petiška zemřel v roce 1987 náhle během každoročního pobytu v Mariánských lázních. Jeho dílo je dodnes živé, dochází k opakovaným vydáním a vycházejí i elektronické a audio knihy. Jeho dětská tvorba stále nachází mezi malými čtenáři velkou řadu příznivců.