ALFRED DE MUSSET
11. 12. 1810 - 2. 5. 1857
Alfred de Musset byl významným dramatikem francouzského romantismu. Sám se ovšem k romantikům nepočítal, dokonce prohlašoval, že v jeho knihovně klidně sousedí Shakespeare s Racinem. Také nikdy - ač se pohyboval v okruhu Victora Huga - nebyl bojovným straníkem romantismu a nikdy do "války romantiků" aktivně nevstoupil. Tento původně student práv, jenž zkoušel štěstí i v malířství, než vstoupil do literatury, zachovával důsledně postoj blazeovaného mondénního světáka, povzneseného nad tuto vřavu. V roce 1832 se dokonce s Hugovým kruhem zcela rozešel.
Psát dramata začal v roce 1830, ale jeho první hra Benátská noc zcela propadla. Po osobním rozchodu s Hugovým kruhem se s ním rozešel i v pojetí dramatu. Napsal veselohru O čem snívají dívky, na které byl patrný vliv Shakespearova Snu noci svatojánské, a proverb Číše a rty. Proverb byl žánr oblíbený v šlechtických salónech 17. století. Ilustroval platnost nějakého pořekadla či přísloví a na konci představení měli diváci znění těchto "předloh" uhádnout. To zřetelně svědčí o tom, že Musset skutečně nesdílel razantní odpor "hugovského" romantismu proti tradicím klasicismu. Musset ve svých "proverbech" navázal také na tradici francouzských konverzačních veseloher 18. století a vytvořil jakoby lehounkou komedii, která ovšem nepostrádá ani hořké tóny, jež mohou přerůst až v tragické vyústění. Nejznámější z těchto proverbů je dramatický text S láskou nejsou žádné žerty (překládá se také jako Se srdcem divno hrát).
Ve stejném roce, kdy Musset napsal tento proverb, vzniklo i jedno z velkých historických dramat francouzské a světové dramatiky - Lorenzaccio.
V těch zhruba dvou až třech desetiletích, kdy romantismus ovlivňoval cesty evropského dramatu, vstoupilo na "světovou" půdu dramatické tvorby i ruské drama. Generace ohlašující se v prvních letech 19. století se dostala - často díky napoleonským válkám - do styku s evropskou západní kulturou, nasála do sebe její podněty, duchovní klima, prudce v ní vzrůstal kritický vztah a odpor k carismu. A získala sebevědomí, které jí velelo stvořit kulturu ve všem srovnatelnou se západní Evropou.
