ZDENĚK MATĚJČEK
16. 8. 1922 - 26. 10. 2004
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. byl světově proslulý dětský psycholog, zakladatel moderních lékařských postupů v této oblasti, publicista a spisovatel.
Narodil se a dětství a mládí prožil v Chlumci nad Cidlinou. Jeho otec byl ředitelem proslulého hřebčína v Kladrubech nad Labem, kde Matějček během války pracoval jako zemědělský technik. Vystudoval s výborných prospěchem reálné Gymnázium v Pardubicích a po válce filozifii a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Původně se připravoval na dráhu kantora, ale po událostech v roce 1948 se rozhodl pro psychologii.
V letech 1951-53 působil v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, kde se zabýval dětmi žijícími v kojeneckých ústavech a dětských domovech. Zde začala dlouholetá plodná spolupráce s prof. Josefem Langmeierem . Zaměřili se na psychickou deprivaci dětí - zkoumání dětských potřeb a důsledky jejich neuspokojování. Jejich společné dílo Psychická deprivace v dětství vyšlo poprvé v roce 1963, bylo přeloženo do angličtiny, němčiny a ruštiny a dodnes představuje stěžejní učební materiál pro studenty psychologie. Jak název napovídá, kniha se věnuje zkoumání výchovy ohrožených dětí a možnostmi práce s nimi. Je základním kamenem moderního přístupu k péči o tyto děti a to spojením péče ústavní s podporovanou rodinnou péčí, děti byly vyšetřovány z hlediska psychologického, zdravotního i sociálního.
V letech 1953-69 pracoval Zdeněk Matějček v dětské psychiatrické ambulanci KÚNZ Praha, od začátku 70. let přednášel na UK Praha. V 90. letech založil fond Nadace prof. Matějčka, který oceňoval nejlepší diplomové práce z oblasti vývojové psychologie. Věnoval se podrobnému výzkumu dislexie a stal se významným zakladatelem Sdružení SOS dětských vesniček. Publikoval a přednášel nejen u nás, ale i v zahraničí. Je autorem nových metod diagnostiky, rozvinul vyšetřovací nástroj "práce s kresbou rodiny", psal knihy o výchově dětí určené rodičům. Stál u vzniku terapie pomocí domácích zvířat.
Byl členem několika českých i zahraničních lékařských organizací a za svou práci obdržel mnoho ocenění. Základem jeho práce bylo zdůrazňování úlohy rodiny ve výchově dětí a snažil se prokázat, že ústavní výchova představuje závažné ohrožení jejich duševního i sociálního vývoje a negativně je poznamenává na celý život.
Své bohaté zkušenosti s malými pacienty shrnul Matějček do knihy Praxe dětského psychologikého poradenství , kde zdůrazňuje nutnost citlivého osobního přístupu a respektu k jedninečnosti dětí.
Nad vlivem komplikovaných životních situací na výchovu dítěte se Matějček zamýšlí v knize Krizové situace v rodině očima dítěte. . Definuje náročné životní situace jako nevěra, rozvod, nový partner, ale i dětská závist, příchod sourozence a pod., a ukazuje způsoby, jak na ně děti reagují a jak jim pomoci se s nimi vyrovnat.
Kniha Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí je přímo určena pro studenty zdravotnických škol a jednou z hlavních myšlenek je zdůraznění potřeby citlivého a chápavého přístupu.
Své poznatky ze studia dislexie shrnul Matějček do díla Sociální aspekty dislexie . Kniha přináší vysvětlení problému dislexie, závěry dlouhodobého výzkumu mezi dětmi, jejich rodiči a spolužáky, obsahuje řadu grafů a tabulek a v neposlední řadě doporučení pro praktické zvládnutí problému.
Zdeněk Matějček psal také knihy určené přímo pro rodiče a laickou veřejnost. Například Rodičům na nejhezčí cestu je průvodce na objevitelské cestě výchovy od narození dětí po začátek mateřské školy. Stejným tématem plným rad a návodů jsou Co, kdy a jak ve výchově dětí a Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte . Zamyšlení nad různými způsoby výchovy a posouzení jejich kladů a záporů ve vztahu k obrazu společnosti předkládá dílo Po dobrém nebo po zlém? .
Mezi jedny z Matějčkových největších zálib patřily honitba a střelba, což bylo vzhledem k jeho dobromyslné mírné povaze velmi překvapivé.
