Victor Hugo

VICTOR HUGO

Victor Hugo, francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista, se narodil 26. února 1802 v Besanonu v rodině generála Napoleonových císařských vojsk. Již v patnácti letech získal uznání v básnické soutěži Francouzské akademie a spisovatelství se záhy stalo jeho povoláním. (Je jediným z francouzských romantiků, který si musel literaturou vydělávat na živobytí.) V roce 1819 založil časopis "Conservateur littéraire", o tři roky později vychází první básnická sbírka Ódy. I když jako dramatik nebyl tak úspěšný jako lyrik či prozaik, dvě jeho díla významně ovlivnila vývoj světového dramatu. V r. 1827 napsal drama Cromwell, jehož předmluva se stala nejvýraznějším teoretickým manifestem romantické školy a Hugo se stal vůdčím přestavitelem počínajícího romantického hnutí. Další divadelní hra Hernani (1830) způsobila veliký rozruch a předznamenala konec klasicismu. V roce 1831 vychází slavný román Chrám Matky Boží v Paříži. Díky němu byl Hugo zvolen členem Francouzské akademie a vstoupil do politiky. Roku 1845 byl králem Ludvíkem Filipem povýšen do šlechtického stavu. V prvních letech vyhnanství vytvořil básně, později zařazené do sbírek Kontemplace, Legenda věků, Čtyři větry ducha, Celá lyra. A zde též napsal své nejslavnější romány: Bídníky, Dělníky moře a Muže, který se směje. Hugův osobní život byl neradostný, zemřela mu žena i dítě. V roce 1859 odmítl nabízenou amnestii a do vlasti se vrátil, vítán nadšeným tisícihlavým zástupem, až v roce 1870, kdy Francie po porážce Napoleona III. u Sedanu byla opět prohlášena republikou. Roku 1872 vydal Strašlivý rok (verše o Komuně) a roku 1874 svůj poslední román Devadesát tři. Když 15. května 1885 tento velikán francouzského romantismu zemřel, uspořádala mu republika národní pohřeb a pochovala ho v Pantheonu.