a
JAK ŽÍT - Karel Pexidr
Titul doručujeme za 6 pracovních dní.
Kdy zboží dostanu?
doporučená cena: 198 Kč
naše sleva: 11 %
naše cena s DPH: 176 Kč
Kdy zboží dostanu?
doporučená cena: 198 Kč
naše sleva: 11 %
naše cena s DPH: 176 Kč


|
|
celkové hodnocení |
| 0 hodnocení + 1 recenze | |
|
|
|


Kniha:
JAK ŽÍT
Autor:
Karel Pexidr
| Dostupnost: | Zboží doručujeme za 6 pracovních dní. |
| Doručení: |
Kdy zboží dostanu? |
| Nakladatelství: | » Nava |
| Počet stran: | 199 |
| Úprava: | barev. ilustrace |
| Vydání: | Vyd. 1. |
| EAN: | 9788072112340 |
Předmětná hesla
Československo -- Společnost a politika
Češi -- Spojené státy americké
Politická emigrace -- Česko
Uprchlíci -- Spojené státy americké
Češi -- Spojené státy americké
Politická emigrace -- Česko
Uprchlíci -- Spojené státy americké
Popis
Kniha je zařazena v kategoriích
/ Naučná literatura / Svět a politika / Politická emigrace / Česko
/ Naučná literatura / Státy, kultury, národy / Československo / Společnost a politika
/ Naučná literatura / Státy, kultury, národy / Češi / Spojené státy americké
/ Katalog předmětový / U / Uprchlíci
/ Katalog vybraných autorů / P / Pexidr - Karel Pexidr
/ Katalog nakladatelství / N / Nava
Recenze a komentáře k titulu
| ap | 2014-02-09 | ||
| Dotyčného "spisovatele" znám osobně. Panu Slintákovi jsem zaslala e mail. Jen bych chtěla pro odlehčení a pro zasmání vysvětlit, jak tento "spisovatel" přišel k tomu, že pan Slinták si z 1. výplaty zakoupil kila šunky a na posezení je snědl. Skutečnost se má tak, že jde o mou historku. Kdysi jsem tomuto "spisovatelovi" vyprávěla, že mým snem na gymnáziu bylo koupit si z 1. výplaty kilo šunky ( nikoliv tedy kila) a sníst celé to kilo bez chleba a bez rohlíků . :-) K vysvětlení musím podotknout, že jsem maturovala v roce 1990. Za socialismu byla šunka vzhledem k příjmům velmi drahá, 1 kg stálo 100 Kčs. Pan "spisovatel" tedy smíchal historky různých lidí dohromady, je to o to komičtější, že se ani neznáme. To kilo šunky jsem si nakonec koupila a bohužel jsem celé to kilo sníst na posezení nedokázala :-). A myslím, že v mém životě to nebylo to nejpodstatnější, natož aby má historka byla připisována nevinným lidem jako jejich charakterový rys. Tu knihu mám, dostal ji tenkrát darem od "spisovatele" kdekdo. Přiznám se, že jsem ji nedočetla, stejně jako nic z jeho tvorby. | |||
| Dodatek | Frant. Slintak | 2014-01-09 |
|
| Podrobnosti ke knize 'Jak žít' naleznete otevřením stránky 'www.slintak.com'.
František Slinták |
|||
| Jak se zit nema | F. Slintak | 2007-11-21 | |
| Knihu hodnotim jako petihvezdickovou, protoze takovou snusku lzi, prekrucovani a vymyslu by si jen tak lehce nekdo nevymyslil. Pry se autor musel ve Vlcnove omluvit. Lzi, ktere se tykaji mne a mojich deti se ja (v knize Franta) budu snazit napravit pomoci soudniho rizeni.
Frantisek Slintak, USA |
|||
| Jak žít? Takhle ne. | Josef Zemek | 2007-04-27 | |
| Na dubnových devadesátinách se zčistajasna objevilo několik výtisků knihy Jak žít. Vzali ji do ruky ti, kdož ji ještě nečetli, a tak znovu začala debata o knize, na kterou by se jinak zapomnělo.
Nevím, jak se rodina o knize dověděla – zřejmě tak, že ji moje vlčnovská teta objevila v uherskobrodském knihkupectví, když sháněla nějaký dárek, a zbyl na ní skoro poslední výtisk.Od ní se to dověděl můj otec a poslal mne pro ni. Sehnal jsem ji po internetu v knihkupectví bez problémů, jako desítky jiných knih, takže mne ani nenapadlo ji otevřít hned, ale když jsem se dověděl, o co jde, vzbudilo ve mně zájem autorovo jméno. Ani Maříkovi, ani plzeňské nakladatelství, které knihu vydalo, mne (a asi ani nikoho jiného z rodiny) neinformoval – ani mailem. Věděli asi proč. Myslím si, že je dobré, když po sobě jedna generace rodiny nechá ucelenější a trvalejší památku, kroniku, dějiny a podobně. Je to krásná myšlenka, ale... naděje na odpovídající krásné čtení brzy splaskly. Kromě té (ne zcela uskutečněné) myšlenky jsem na té knize NIC pěkného nenašel. Obrázek na přední straně vyjadřuje životní pouť mé tety Anny. Ale proč na začátku cesty není silueta Vlčnova nebo něco jiného charakteristického pro Slovácko – třeba vinohrad nebo búda? Na zadní straně je napsáno, že kniha patří k literatuře faktu. To se nemělo stát. Kniha je smíchána ze stylově a obsahově nesourodých textů, které velmi často inklinují k lyrickému obrazu a přesná fakta jsou zastřena. Navíc jsou v knize velmi závažné faktografické chyby. Jistá budoucí členka naší rodiny, která byla ve Vlčnově několikrát, některé z nich poznala při prvním letmém čtení knihy. Co k tomu dodat? Navíc mnoho událostí je v knize zamlčeno, stejně jako někteří členové rodiny, čímž se text namísto proklamované objektivity stává tendenčním. Několik příkladů:. Básník Jiří Wolker (co má chudák společného se životem tety Anny?) je na s. 5 označen za komunistu. Na s. 16 je pojem “školských reformací”. Na s. 46 jsou zmíněny jakési studentské ubytovny (správně: koleje) u Špejcharu – nevzpomínám si na ně, nejbližší vysokoškolské koleje od stanice Hradčanská jsou na Větrníku (7 stanic tramvají) nebo na Kajetánce (3 stanice autobusem). Na s. 49 a 117 se tvrdí, že teta Máňa vystudovala VŠE. Ona – i babička – by byly velmi rády, kdyby tomu tak bylo, ale socialističtí darebáci jí v tom zabránili. Jirka je označen za gymnazistu (ale není prý studijní typ), který pokračoval ve studiu na konzervárenské škole. Jeňa se mi nezdá být takový, jak je na s. 176-7 líčen. Jméno Blanka je použito pro osobu stejného jména jako má sestřenice a kdo si toho nepovšimne, doví se o Blance nepěkné věci. Babička s dědečkem jsou v knize líčeni jako největší sedláci ve Vlčnově. Někteří z nás se ujali tetina úkolu připravit příhodu či obrázek do této knihy. Nikdo z nich nevěděl, jaký bude mít kniha účel a charakter, a tak nakonec ty příběhy v knize buď nejsou, nebo jsou změněny k nepoznání. Nelze opomenout ani výběr fotografií. Ta první je velmi pěkná a vhodně zasazená, ale ty další... provodovský kostej je označen jako hostýnský (teta Anna tam skoro každý rok s babičkou jezdí) a na fotografii jízdy králů je podle krojů hned poznat, že není z Vlčnova. Mrzí mne také jazyková stránka knihy – je tam relativně dost chyb typu knížetství (s. 7), rozumě (s. 17), studentem na pražské Technice (s. 29), obraz se po vzoru ikon nosil v hlavách ... průvodů (s. 36), záměna pojmů učební obor a předmět (s. 41), Zesnulých (s. 54), mailand (s.58), umývačka (s. 67), hoby (s. 117), imič (s. 129, 139), upozadňovala (s. 180), provádějí koncerty (s. 183) a jiné, některé z nich jsou směšné. Některé lexikální prostředky text jakoby vzdalují atmosféře, kterou měl vyvolat (např. na s. 7 je výraz “otrhávání podlístků” (správně: zálístků) místo vhodnějšího “oplévání”. Na s. 19 je české přísloví označeno za blaf. Když to začalo praskat, přišel babičce “omluvný” dopis od autora knihy. Doporučuji ho k přečtení. Dověděl jsem se, že teta chce knihu přeložit do angličtiny. Varuji před tím, aby to překládal někdo jiný než člen naší rodiny. Kniha tedy neudělala dobrý dojem. Inu, když se někdo rozhodne ztvárnit život vlastní rodiny, je potřeba, aby to dovedl do konce a nesvěřoval to lidem, kteří v kraji dětství a mládí té rodiny nikdy nebyli... Josef Zemek 28. 4. 2007 |
|||












