Autor - Nezval - Vítězslav Nezval - Knihy.ABZ.cz

VITĚZSLAV NEZVAL

26. 5. 1900 - 6. 4. 1958

Vítězslav Nezval, český básník, dramatik, prozaik a překladatel, se narodil 26. května 1900 v Biskoupkách u Třebíče jako syn venkovského učitele.

Gymnázium vystudoval v Třebíči (1911 až 19) a roku 1920 odešel na studia. Studoval krátce práva v Brně, poté přešel na studia filosofie do Prahy, jež však rovněž nedokončil. V Praze navázal kontakt s Jiřím Wolkerem a stal se členem Devětsilu. Jeho básnické dílo zrcadlí vývoj meziválečné avantgardní poezie od poetismu k surrealismu. Zpočátku byl ovlivněn Čapkovými překlady francouzské poezie a dílem J. A. Rimbauda a G. Apollinaira, z českých autorů pak tvorbou K. Hlaváčka, O. Březiny a J. Demla. Ve sborníku Devětsil vydal v roce 1923 poému Podivuhodný kouzelník, jež se stala klíčovou básní českého poetismu. V dalších dílech tohoto období (sbírky Pantomima, Menší růžová zahrada, básnické skladby Akrobat, Edison, sbírka Básně noci) rozvinul nové možnosti básnického výrazu bohatou metaforikou a asociativní uvolněností logické stavby básně. Od 30. let, v ovzduší hospodářské krize, se bezstarostná hravost změnila ve znepokojení nad situací člověka (Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Sbohem a šáteček, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida).

Sklon k uměleckému experimentování vnesl v pol. 30. let do jeho básní surrealistické tendence, zachycující podvědomé procesy a iracionální nahodilosti (Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař). V sezóně 1928-29 působil jako dramaturg Osvobozeného divadla. Nezval často cestoval (Monako, Itálie, Sovětský svaz), významná byla jeho první cesta do Francie (1933), kde se seznámil s A. Bretonem a ostatními surrealisty, což jej podnítilo k založení obdobné skupiny v Čechách (1934) a sepsání Manifestu surrealismu. V postsurrealistickém období zachytil aktuální realitu (Pět minut za městem). V 50. letech se v řadě básní neubránil dobovým konvencím (Veliký orloj) a ideově politickým tendencím (Stalin, Zpěv míru, Chrpy a města).

Jeho mnohostranné tvůrčí nadání se projevilo při hledání dalších možností projevu i v surrealistické próze (Dolce far niente), v básnických dramatických adaptacích (Schovávaná na schodech, Milenci z kiosku, Manon Lescaut), v dramatech (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) a filmových scénářích (Eroticon). Příznačné jsou i programové komentáře k vlastnímu dílu a k modernímu umění (Moderní básnické směry). Dobovou atmosféru zachytil v torzu pamětí Z mého života. Překládal zejména francouzskou, ruskou, anglickou a německou poezii.

Vítězslav Nezval zemřel v Praze 6. dubna 1958.